Vlak se skřípěním zabrzdil a trhnul sebou… Dorazilo se do Bradavic.
Ariana s Lysandrou vystoupily, Jane ještě narychlo vytáhla z batohu hábit a už už se chystala taky vystoupit, když… Sakra Démon!
Urychleně se vrátila pro nešťastného kocoura (ono se zdá divné jak někdo může nechat ve vlaku domácího mazlíčka, ale když jste zvyklí na věčné lomcování krabice a pak je najednou ticho…). Jenže jak se Jane ve vlaku zdržela, tak ztratila Arianu z dohledu. A téměř vzápětí byla pohlcena proudem prváčků, kteří si to šinuli k lodičkám… (A Jane mezi ně výškou perfektně zapadla.)
„Já sakra… nejsem prvák!“ Vztekala se a nakonec se jí přeci jen podařilo se z davu vymotat a dokonce nabrat i správný směr. Tedy směr kočáry…


Jak to může jet, když to nic netáhne? Nechápala, když kočáry uviděla. Ale starší studenti do nich nastupovali, jako by nic, takže to asi muselo být v pořádku. Namátkou si vybrala jeden a vytáhla se po schůdcích dovnitř.
„Promiňte, můžu?“ Zabrblala obvyklou zdvořilostní formulku, ale už si sedala… Box s Démonem si položila na klín, v žádném případě ho nechtěla nechat u zavazadel. Ještě by ho vzbudili… Pomyslela si a po zádech jí přejel mráz, při pomyšlení, co by se stalo, kdyby ho nakonec odmítli odnést do hradu... Musela bych pro něj zpátky!
No a pak si konečně prohlídla člověka, ke kterému si sedla.
Na sedmáka moc starý a na profesora moc mladý. Ohodnotila to nakonec (i když nikdo neví… podle toho co se povídalo, měl tímhle rokem začínat učit i Ery, kterého si Jane víceméně pamatovala).
„Víte, že jste další člověk, kterého jsem potkala a měl bílé vlasy?“ Nadhodila zvědavě a ze zájmem si prohlížela jeho čistě bílé vlasy (hada si Janina ještě zatím nevšimla…). Že by Bradavice podléhali nějaké nové módě…?

_________________

(Stieg Larsson)

Uru v břiše polechtala stará známá motýlí křídla vzrušení a strachu. Jí stačilo ke spokojenosti opravdu už jen to vyprávění. "Tyjo," hvízdla. "Zajímalo by mě, jak vypadají," broukla zasněně. Duchové byli pro ni vděčné téma.
"Samojízdné kočáry?" naklonila zvědavě hlavu na stranu. O tom tedy ještě neslyšela. "To bude sranda," zazubila se nakonec s jistotou, se kterou byste mohli rovnat podkovy. Koneckonců, nakonec byla všechno více či méně sranda...
"Jasně," přikývla Kennethovi na souhlas vesele. "Bude mi ctí," vysekla mu legrační pukrle.
"Tak se měj!" usmála se Uru na odcházející Doru. Čokoláda se dívce ještě naposledy otřela o nohy a tiše mňoukla na rozloučenou. Potom už zamířila za zlatovláskou.
A pak už Uru taky sundávala kufr a oblékala hábit, aby nepřišla do Bradavic oblečená jako mudla.



Uru seskočila na perón hned za Kennethem a vyšvihla se na špičky, rozhlížeje se po známých tvářích. Chvílemi do davu křikla jméno či zběsile zamávala, jmenovitě Ginger, Arsenovi a Darrelovi, ale to rozhodně neznamená, že to nutně museli zaslechnout.
O kočáry projevila mimořádný zájem. "Tyjo," podivila se, když jeden obcházela kolem dokola. "To je nějaké kouzlo?" zajímala se, když nasedala dovnitř.

Jakmile seděli a kočár se dal do pohybu (klidně si ještě mohl mezitím někdo přisednout), Uru, kterou už nervozita v přítomnosti staršího nebelvíra vcelku opustila, si prohrábla zlaté vlasy. "Zajímalo by mě, co se tenhle rok budeme učit. Dostali jste nějaké nové předměty, když jste šli do druháku?" vyptávala se.
Čokoláda se jí mezitím svinula na klíně a její kožich přivítal dívčinu dlaň. Kočička brzy začala dřímat.

Prestala obdivovať hrad, ktorý tak či tak už o chvíľu uvidí a sústredila sa na spoluplávajúce. Tá Clarissa jej pripadala ako tichá myška a ryška Anabelle ako dedinčanka, ale to jej momentálne neprekážalo. Takúto náladu nemala dosť dávno. Konečne sa vytrhla zo stereotypu, keď každý deň robila to isté. Veď Rokfort bude celé jedno veľké dobrodružstvo! "Veľká sieň?Ehmm... aha, tam budeme jesť nie?" opýtala sa a trošku vyorane roztvorila oči. Nebola si istá, čo ten názov má znamenať, veď ségra vravela čosi o zaraďovaní a nie o nejakých sieňach. Ani si nevšimla, že dievča hovorilo trochu inak, než bola zvyknutá Jiley. Striasla sa chladom a nahnevane jej preblesklo hlavou, prečo len sedíme na týchto lodiach, a nič sa nedeje?!, preto k sebe pritisla habit a objala sama seba rukami, čím pustila okraj loďky. Keď sa oná vecička divným spôsobom pohla, rozhodila rukami a už si skoro zaplávala, našťastie nejaká čudná sila ju udržala na mieste. "Dopekla!" Blondýnka sa zmätene obzerala okolo seba, keď videla, ako sa hýbu. Ako keby ich tlačila nejaká neviditeľná ruka vpred, priamo ku škole kúzel. Ako to, že mám dneska takú smolu? Po chvíli mlčania ktosi položil otázku o fakultách. Jil dnes už druhýkrát s akoby zamrznutým úsmevom na perách hovorila tú istú odpoveď: "Mne je to úplne, ale že Merlinúplne jedno." S otázkou v modrých kukadlách hľadela na Clarissu a vzápätí aj na Ann, ktorá vysvetľovala svoju situáciu. Rodičia najvyššej z troch prváčok jej akosi zabudli spomenúť, kde chodili, a či vlastne chodili na Rokfort, no Astrid jej s hrdosťou pred odchodom oznámila, že ona poctila Slizolin svojou existenciou. "O rodičoch nič neviem, no moja sestra bola Zelená," prehodila extra informáciu. Ju trápilo len to, či sa na udalosti dnešného večera, ktorá bude v priamom prenose pred stovkami zvyšných hláv, nejakým spôsobom nestrápni. To by bol najhoror zo všetkých hororov.

Chodbička - Lenny, Matt, Tess

Lenny se z celé situace začínal pomalu cítit na nic. Měl pocit, že ve vzduchu visí obří mrak, ze kterého co nejdřív začne pršet - a ani si nedokázal zpětně uvědomit, co celou tuhle záležitost odstartovalo. Roztržitě kývnul Ginger, ale než stačil vůbec otevřít pusu a něco jí odpovědět, už kolem něj proletěla pryč. Společně se spolužáky se vrátil do kupé, kde přes sebe jen přehodil bradavický hábit s láskyplně našitým erbem Havraspáru, a pak už se jen nechal unášet proudem vystupujících studentů.



Dav ho vyplivl přímo u kočárů, na které Lenny zůstal zírat s posvátnou hrůzou. Tohle byla novinka! Než ale stačil panikařit, zahlédl ke své úlevě kočár s Mattem a Arianou, které si nejprve nevšiml, takže zahučel do kočáru a pak teprv na ni vytřeštil oči. "Jé - ahoj," zakoktal zmateně; myslel si, že dívka, která s Mattem sedí je Tess, ale tahle zmijozelská blondýna Tess rozhodně nebyla. Chvíli si vzpomínal na jméno, ale příjmení mu naprosto unikalo - co už. Rozhodl se, že celou epizodku s vlakem raději nechá vyznít do ztracena, takže se rozmluvil, jakoby se nechumelilo.
"To je úlet, ty kočáry, co? Myslíte, že to jede kouzlem?" Zuřivě přemítal, když z okna sledoval pomalu se zmenšující nástupiště a vlak. Nakonec se zvědavě otočil na plavovlásku. "Tak co Zmijozel, Ariano?"

Hrad se blížil. Nemohl jsem se dočkat, až nastane zařazovací slavnost, na známá místa a především na svou postel. Plánoval jsem napsat Brendě dopis, ale když jsem si uvědomil, že sliby pokaždé plní, vzdal jsem to. Emmett by měl přiletět co nejdříve, a tak ji nechám prostor napsat mi první. Vsadím se, že by se Berenice nechtělo letět až do Francie, ušklíbl jsem se.
Darrel naplánoval naše bádání po testrálech, vysvětlil, proč je jeho sova tolik divná a proč by nechtěl vlastnit Emmetta. Všechno by mu snědl, o čemž jsem rozhodně nepochyboval. Díval jsem se chlapci mile do tváře, zatímco hovořil a přemítal i o jiných věcech, třeba o tom, zda se k nám havraspárským dnes večer přidají nové tváře a jak se vlastně mají spolubydlící, které jsem přes celé letní prázdniny neviděl. Přemýšlel jsem nad naší společenskou místností.. naším domovem, kde budeme po nocích dopisovat domácí úkoly, chtělo se mi smát.
Cesta z Prasinek trvala velice krátce hlavně díky Darrelovi, který mi pocit samoty zjednodušil a také zlepšil náladu. Brzy se náš kočár zastavil a čekal, až vystoupíme. Popadl jsem kufr s klecí a naposledy se usmál. "Tak hodně štěstí a úspěchů v novém školním roce," popřál jsem mu a při tom částečně zasalutoval. Doma.. blížím se ke svému druhému domovu. Ještě jednou jsem mu zamával a pak se rozešel vstříc chladnému vánku, přesněji do Velké síně, kde se mělo zahájení nového školního roku odehrát.

_________________

http://felixfelicis.hys.cz/forum/viewtopic.php?f=11&t=224

Bylo poměrně překvapující, že se slečna prefektka držela v úplně tichosti zároveň to, ale bylo pro Salema příjemné. Za to slečna Lockheartová si nenechala ujít příležitost k dalšímu popíchnutí, jak bylo vlastně u zmijozelských tak nějak zvykem. Salem nic proti dívce vyloženě neměl, ale rád si občas rýpnul, konec konců dalo by se říct, že když už se rozmluvil, tak jeho ústa vypouštěla samé hezké a příjemné věci na poslech. A tato chvíle nebyla výjimkou.
„Konkurence není zase tak na škodu, navíc kdo by vám tu pak dělal společnost příští rok, až tu nebudu.“ Samolibě se pousmál, to by přece nebyl on, kdyby se nepovažoval za skvělou společnost. Ale jen málokdo byl nejlepší společností pro něho samotného, proto se většinou uchyloval do společnosti sebe sama. Ušklíbl se, když si všiml jak Lysandře ujížděl pohled k jeho odznaku a když se dívka vyslovila se svou otázkou patřící k jejich společnici, která jim narušovala onu čistě zmijozelskou atmosféru kočáru. Bylo na ni vidět, že se cítí asi trochu nepatřičně, a to Salemovi kupodivu vykouzlilo úsměv na tváři, avšak ten zlomyslný. Poté jako by se tomu nikdy nestalo, se pohledem odvrátil protože pomalu ale jistě se přibližovali k bradavickému hradu. Po zbytek cesty se držel v tichosti, a když konečně zastavili s vrozenou elegancí vystoupil z kočáru a zamířil si to do Velké síně.

>>> Pan Božský se vrací do Velké síně

_________________

Kočáry - Gwen, Arsen a Tess

"Prostě nemůže být horší. Ale jo, všimla jsem si. Vypadal jsi opravdu šťastně." zakřenila se polo pobaveně a napůl soucitně. "Ty ale musíš přijet na mistrovství! Co bychom bez tebe dělali? Jsi můj opěrný bod při sázkách! Ne, příště ti to určitě vyjde. Namůžeš zato, že fandíš špatnejm týmům." uklidňovala jsem kamaráda se zářivým úsměvem. Nestihla jsem se ho ani pořádně poptat na GG, protože se k nám přidala světlovlasá dívka, kterou jsem znala od vidění. "Ahoj, T-T-Tess?" Stejně jako ona, ani já jsem její jméno jen tušila. "Tak to vůbec netuším." odpověděla jsem jí s úsměvem, a pak jsem si vyslechla Arsenovo vysvětlení. "Neviditelní? To je super!" koukla jsem na něj překvapeně. Představa neviditelné věci byla hrozně divná. Taková, nu, neviditelná.
Cesta byla poměrně krátká, a tak jsem krom pár úsměvů už nic moc neudělala.

>> Velká síň

Mimo herně:
Dost krátký, omlouvám se, ale nějak nemám čas

_________________

Usmála se na Gwen, která očividně její jméno taky jen odhadovala.
Takže testrálové. Co to je za zvířata? Všechny takové otázky jí začaly vrtat hlavou. Stroze přikývla. "Hned zítra si zajdu do knihovny, musim se o těch testrálech dozvědět víc." Byla pevně rozhodnutá tam doopravdy dojít, ta neviditelná zvířata jí vrtala hlavou.
Kočáry už pomalu zastavovaly a Tess rychle koukla ven. Celý hrad nádherně zářil. "To je nádhera. Připadá mi, že jsem tu nebyla minimálně rok." Rychle vystoupila a capkala blátem do hradu.

>>>Velká síň

_________________

Když Matta nikdo z kočáru nevyhnal, uvelebil se na sedadle pohodlněji a začal se rozhlížet okolo kočárů, aby zjistil, kam zapadne jeho nejlepší kamarád. Ta nepříjemnost ve vlaku ho mrzela a tak nějak doufal, že Lennyho ta nabručenost brzy přejde, stejně jako už přešla jeho. Jen pořád nechápal, proč se toho tolik nadělá okolo jednoho blbého randejákování, které ani randejákováním není. Tedy pokud ta pusa, co dostal na konci školního roku, neznamenala, že spolu s Ginger jakože fakt chodí. Moc se v těchhle věcech nevyznal, vlastně vůbec a zrovna v tuhle chvíli tu byl jen jediný člověk, kterého by se mohl zeptat. Jen si nějak nedokázal představit, že se zadívá na zmijozelskou slečnu před sebou a ležérně nadhodí: Hele, Ariano, jak se pozná, že spolu dva randejákují? To by bylo i na něj moc, takže radši zarytě mlčel, a to i ve chvíli, kdy se Arianina kočka rozhodla, že si z něj udělá boxovací pytel. Matt jen nevěřícně zíral na tu chlupatou věc, co se pokoušela tlapkami ohoblovat jeho nohu, a když navíc Ariana mňoukla, vytřeštil na spolužačku oči a pomyslel si pár nehezkých věcí o jejím duševním zdraví. I o duševním zdraví té kočky. „J-jo, v pohodě, ni-nic se nestalo.“ Zakoktal se a mávnul nad tím rukou.
Aniž by to v tu chvíli čekal, zničehonic se jim v kočáru zjevil Leo, a začal se ohánět otázkami, jakoby se ve vlaku vůbec nic nestalo. Matt se na něj zářivě usmál a nálada mu opět prudce stoupla. Jen se na chvilku cítil poněkud zmatený, protože si samozřejmě vůbec nevšiml, že ty kočáry nic netáhne, takže na kamaráda čučel jak puk. „Ono to nemá koně?“ vyhrkl, ale to už se kočár rozjel a on se snažil nemyslet na to, že dost možná se tu prostě kočáry pohybují jen tak. Za ty dva měsíce takovýmhle překvapením stihnul docela odvyknout.
Po chvilce mlčení/mluvení se už před nimi objevil Bradavický hrad a Matt se spokojeně uculil. I když si to nechtěl připouštět, tahle škola mu prostě chyběla. Zazubil se na Lea i na Arianu, a jakmile kočáry zastavily, rozloučil se se zelenou spolužačkou a vydal se (společně s Lennym?) směrem do síně.

>>> Velká síň

_________________