Nicholas se chtěl do Československa podívat už od chvíle, kdy se dozvěděl, že něco takového existuje – to jest od září, kdy se odtamtud vrátil Finnian a vyprávěl o něm nad pivem v Prasečí hlavě samé zajímavé věci. Takže i když ho famfrpál vlastně vůbec nezajímal, vzal to jako příležitost a přenášedlem se do té exotické země plné komunistů přece jenom vydal.
Na místo sice dorazil se značným zpožděním, protože profesor věštění prostě včas chodit nemusí, když ví, že se nebude dít nic zajímavého, ale o to nadšeněji si to tam prohlížel. Ten rustikální ráz, ta vymazlená omezenost, ta pitoreskní socialistická zaostalost! Připadal si jak ve skanzenu a taky se o tento pocit podělil s prvním člověkem, kterého potkal, nicméně to byl soudě podle ponožek v sandálích Čech, neuměl anglicky a při pohledu na černocha utekl. Nick si pomyslel něco o zatracených rasistech a vyrazil ke stánkům, protože měl chuť na nějakou tu lokální kuchyni, ze které mu skoro určitě zkornatí tepny v reálném čase. Při čekání na brynzu, kterou si vybral víceméně náhodně, nevěda, co to vlastně je, si pak jenom trochu paranoidně prohlížel další účastníky a trhovce a přemýšlel, kolik z nich asi pracuje pro druhou stranu. Kolik z nich jsou lemplové, co by je měl všechny proklít a zavřít někam, odkud nebudou moct omezovat svobodu ostatních. Jinými slovy kolik z nich bude v budoucnu volit Babiše.
Jakmile převzal… tu věc, chvíli na ni trochu bezradně koukal, pak zkusmo ochutnal a zbytek hodil rovnou do koše, protože otrávit se mohl nechat i v Anglii. Ta trocha probiotik ovšem stačila, jemu se začalo zatmívat před okem a než se nadál, stál opřený o sloupek a z jeho úst vycházela cizím hlasem záhadná slova.
„A přijde čas, kdy země tato účty hlídat bude, kdy cizák koblihou si národ koupí a knedlík králem stane se. Tu negr z reklam zmizí, až konev do války se dá, a hruška trávit bude lid, co víčka sbírá divě. Však za vše bude malá sova moct a hokej, ten jim půjde.“ Netrvalo to dlouho, ale rozhodně se nejednalo o příjemný zážitek, tím spíš že si ho Nick byl vědom a že se na něj nejspíš upřelo pár podezřívavých pohledů. On sám nicméně popadl dech, narovnal se, přehrál si proroctví z křišťálu v lebce, protože to byla víceméně jediná výhoda jeho stálé přítomnosti, a došel k poměrně jednoznačnému názoru.
„Kurva, tady to jednou bude stát za to,“ ucedil, znovu se rozhlédl a doufal, že tou dobou už tady nebude.

_________________

Jesse si vystál frontu na klobásu a pivo, zaplatil nemalou sumu, protože Češi už tehdá byli pěkní vydřiduši, a rozhodl se poodejít trošku stranou, aby si mohl svůj úlovek v klidu sníst a vychutnat. Sice tak trochu hrozilo, že do něj někdo vrazí a klobása nakonec skončí v žaludku, ale Jesse si kolem sebe dělal prostor ostrými lokty.
A když tak kličkoval mezi lidmi na klidnější místo, které si předtím vyhlídl, jen o kus minul Leah. Minul ji, to ano, ale nevšimnout si jí nemohl. Automaticky se za ní ohlédl a usmál se jako žralok. „Nazdar, kotě,“ houkl jejím směrem, zavlnil obočím a býval by i zamával klobásou, kdyby byl o trochu větší úchyl... což naštěstí nebyl. „Máme to na sebe ale štěstí, co?“ dodal, a jakmile se dostal někam, kde nebylo tolik lidí, gestem naznačil, že dá Leah ochutnat ze svého úlovku, pokud bude chtít. Pokud se tedy její pozornost ještě pořád stáčela Jesseho směrem.

_________________

Leah nebyla tak naivní, aby si myslela, že tu nenarazí na nikoho známého. Že to bude ale zrovna Jesse, kdo si jí všimne, a dokonce ji pozdraví, to nečekala. U něj spíš čekala, že si najde zábavu někde jinde, jak už ostatně bylo dle drbů jeho zvykem. „Ahoj, Morgane...“ oplatila mu pozdrav, což u ní bylo něco velmi zvláštního. Obvykle se s pozdravy moc nezdržovala a rovnou pokládala pichlavé, ironické otázky. „Ty to považuješ za štěstí?“ broukla naoko podezřívavě, jakoby mu nevěřila. Samozřejmě si nemyslela, že by ho přestala tak rychle bavit, a svým způsobem jí lichotilo, že ji neignoruje. Popošla tedy blíž k němu, aby na sebe nepořvávali přes davy lidí, a všeříkajícně se uculila. „Testuješ místní speciality?“

_________________

Když se ke Gweeny čekající na nádraží připojil Mickey, hned se na mistrák těšila mnohem víc. Milovala jejich společné výlety a obecně čas, co trávili spolu. Tím víc, že ho teď bude výrazně méně, a musí využít každou příležitost. Ani klasická nevolnost způsobená přenášedlem ji nemohla rozhodit. Do plánování jejich dne se pustila hned. „Tak to postavíme, ať máme večer klid,“ odkývla nakonec plán stavění stanu. Stanové městečko už koneckonců docela žilo, když se k němu přiblížili, a ze stánků okolo se sem nesly lákavé i méně lákavé vůně. Vybrala místečko, a jelikož si pomohla hůlkou, tak stan patrně za chvíli stál v plné parádě. Během toho samozřejmě došlo na probírání letošních finalistů. Gweeny byla neskutečně ráda, že chodila s famfrpálistou. Ale… i kdyby Míšu famfr nezajímal, asi by s ním stejně chodila, tak co. „Američani jako měli docela potenciál, teda, myslím,“ pokrčila zamyšleně rameny. „Ale máš pravdu, ti Čechoslováci… Já jako kontinentální ligu nebo tak moc nesleduju, ale i to Peru mě před pár rukama překvapilo míň. Jsem na ně fakt zvědavá. A celkem i na to jejich jídlo,“ zavětřila znovu ve vzduchu. Zejména vůně grilované klobásy byla totiž opravdu neodbytná. „Půjdeme si něco dát? Během procházení, samozřejmě,“ zavěsila se do Mickeyho se štěněcím výrazem, když byl stan zajištěný. Gwee zkrátka milovala jídlo, co si budeme povídat. Ale její úmysly nebyly čistě prosťoučké – hodlala procházku mezi stánky využít i k hovoru, samozřejmě. Protože dopisy byly neosobní, jakkoli krásné mohly být, a potřebovala toho s Míšou moc a moc probrat. „A jak se vlastně těšíš do Bradavic? OVCE nebyly tak strašný, těch se určitě bát nemusíš. A co plánuješ potom?“ chrlila na něj, když se mu věšela na ruku. Na tu upovídanost už si určitě zvykl. A na to, že vytahuje ty samé otázky dokola snad taky.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Harrymu se koutky úst samovolně zvlnily do úsměvu, když mezi ním a Leem proběhla ta neverbální komunikace. Byli prostě dobří parťáci - možná proto, že si Harry vždycky přál dělat takové lumpárny s vlastním synem, kdyby nějakého měl. Neměl, ale Leo mu ho dokonale nahrazoval a Harry ho za vlastního tak nějak bral. „Nepovídej,“ popíchl Lea rádoby překvapeně, když zmínil, že bude chtít něco sladkého, načež se zatvářil pobaveně a loupl pohledem po Saoirse.
O chvilku později už stáli u stánku s figurkami hráčů a Harry se musel zasmát, když se jim Leo svěřil s údajným zásadním nedostatkem. „A co kapitány?“ navrhl, aby chlapci ulehčil rozhodování. Kdo by nechtěl mít doma Pepu Nováka, že jo? Nicméně rozhodování bylo odsunuto až na dobu, kdy budou mít plné žaludky, proti čemuž Harry nic nenamítal. „Takže prcek chce něco sladkýho, já chci klobásu,“ oznámil a tázavě se zadíval na svou drahou, aby zjistil na co má chuť ona.
A jak se tak rozhlížel po okolních stáncích, všiml si nejen Jesseho, ale také jediného negra široko daleko. „Hele, není tamhle Winnfield?“ prohodil k Saoirse, zatímco upíral pohled negrovým směrem. „Co to vyvádí?“ dodal, protože Winnfield vypadal dost... sjetě a mimo.

_________________

Jesse se usmál jako šelma na lovu a s jiskřičkami v očích přikývl. „Samozřejmě... neměl bych snad?“ odvětil na její otázku, přičemž z Leah nespouštěl pohled. Když k němu přišla blíž, jeho ruka bezmyšlenkovitě zabloudila k šedé kravatě, aby si ji trochu povolil, protože ho nepříjemně škrtila (což si uvědomil až teď, ano).
„Ještě jsem s tím testováním nezačal, můžeš mít to privilegium,“ mrknul na ni a podstrčil jí klobásu pod nos (lol). „Ale prej to není nic pro slečinky,“ dodal šibalsky, přičemž si byl dobře vědom, že Leah jako slečinka možná vypadá, ale žádná nafrněná křehotinka to není. Možná právě to se mu na ní fakt líbilo, těžko říct. „Kdes nechala ty sexy lacláče, hm?“ zeptal se pak a sjel její osobu hodnotícím pohledem. Ať už měla na sobě cokoliv, určitě jí to maximálně slušelo. Ještě víc jí to ale slušelo na těch fotkách, co spolu nafotili v létě... Na těch fotkách, kde na sobě skoro nic neměli a které měly zdobit obálku nějakého módního časopisu, nebo co. A co na těch fotkách bylo vůbec nejlepší? Nebyl na nich Marcus, ba dum tss.

_________________

„Hmm, to bys tedy měl,“ zatvářila se Leah nadmíru spokojeně a ještě spokojeněji se poušklíbla. Jindy by se ho možná zeptala, na co se tak vyfikl, ale teď jeho oblečení nevěnovala moc pozornosti, protože jí před nosem skončila klobása. Špatně to nevonělo, rozhodně lépe než ty kvašené okurky o stánek vedle. Taky polkla otázku, zda to není pro slečinky proto, že by nevěděly, ze kterého konce se do toho pustit. No a pak se zakousla. „Hmm,“ ohodnotila to neutrálně, neboť ochutnala i lepší věci a tohle na ní bylo zbytečně mastné. „Jde to. Ale o další kulinářské dobrodružství se raději ochudím.“ Ne, ty okurky opravdu nevypadaly ani trochu zdravě.
Leah dnes na sobě opravdu lacláče neměla. Bílé tričko měla uvázané nad pupíkem na uzel, červené kalhoty jí kopírovaly postavu a končily ohrnuté někde v půlce lýtek. „Stýská se ti po nich? Klidně se stavím na návštěvu.“ Mrkla na něj celkem okatě, neboť nemělo cenu zapírat, že Jesse měl spoustu zajímavých kvalit mimo veřejnou sféru.

_________________

Jesse si nebyl jistý, jestli Leah přijme nabídku ochutnávky, nicméně stalo se a on jen s poněkud samolibým úsměvem ve tváři sledoval, jak se zakusuje do mastné klobásy. A naštěstí si všechny komentáře, které ho přitom napadaly, nechal pro sebe. No a pak se do té klobásy zakousl on sám, přidal si k tomu dávku křenu a hořčice, a musel uznale pokývat hlavou. „Já nevím, mně to chutná - rozhodně víc, než třeba párek v rohlíku,“ usoudil a usmyslel si, že si po zápase možná dá klobásu ještě jednu. Že z toho asi bude mít žlučníkový záchvat, to byla věc druhá a teď naprosto nepodstatná...
„Stýská se mi,“ přiznal pak, když se řeč stočila k těm sexy lacláčům. „Byl bych rád, kdyby mě ty lacláče zase navštívily,“ dodal, nepatrně přitom zavlnil obočím a jeho rty se zvlnily do dalšího úsměvu. „A pokud se bude chtít i těm lacláčům, tak není co řešit, ne?“ Do konce prázdnin konec konců ještě pár dní zbývalo a za pár dní se toho dá stihnout... no, hodně.

_________________

Billy se domluvil s Kath a vyrazili spolu na mistrák. Takhle jednoduché to bylo. Chvilku sice trvalo, než se tam našli, ale jen co Kath spatřil, vyšel jí Billy vstříc, respektive se prodral davem, aby ji mohl obejmout, přimáčknout k sobě a vlepit jí letmý polibek na uvítanou a jestli mu ho oplatilo mohlo se jejich přivítání trochu protáhnout. Každopádně přišli trochu později, než měli, takže asi zamířili rovnou na tribuny, i když cestou zcela určitě… minuli profesora věštění. Dav je vyhodil blízko u něj.
„Koblihu bych si dal to je fakt…“ Zareagoval na profesorova slova opatrně zatímco Kath držel kolem pasu. „Jste v pohodě?“ Hodil po profesorovi zkoumavým pohledem. Počkal na odpověď jakkoli peprná nebo kousavá byla, Billy beztak měl hroší kůži, takže tak.
„Za chvíli to začne.“ Teď vzal Kath za ruku a tázavě na ni pohlédl. „Probijeme se přes ten dav?“ Na suvenýr bude dost času potom. Určitě jo, ať už si profesor říká, co chce. To že by měl vládnout knedlík bylo... divné. Nakonec se nějak prodrali davem a našli svoje místa, akorát včas. Možná, že v tom davu zahlédli známé tváře jako Gweeny nebo Mickeyho. A jestli jo, určitě jim zamávali. Billy byl nadšený, těžko říct jakému týmu fandil, protože z tmavě modrých šortek a čistě bílé košile se toho moc vyčíst nedalo a pak a to hlavně, měl na obou tvářích nakreslené drobné vlajky. Na pravé tváři vlajka USA a na levé Československa.
„Ten Jones vypadá jako…“ Tintítko. „že spadne hned.“ Drcnul do Kath. Protože otázkou není proč pomlouvat hráče otázkou je proč ne. „Božidara Kelišová… zkus to říct třikrát za sebou.“ Zazubil se Billy, protože i on si na tomhle jméně lámal jazyk a to ho řekl jednou. A jestli byl výřečnější než kdy předtím? No…
Bylo to mistrovství, měli krásná místa, a hlavně byl tu s Kath. Nic jiného nepotřeboval. Takže se natáhl dívku si k sobě přitáhl ještě blíž. Co víc si mohl přát? A hra začala.

_________________