Sara ho očividně poznala, ale Harry nedokázal rozeznat, jestli je ráda, že ho vidí, nebo spíš ne. Ať tak či onak, pousmál se na ni a zkoumavě si ji prohlédl od hlavy k patě. „Ahoj,“ broukl na pozdrav stručně, načež pokrčil rameny. „Já vlastně ani nevím, jestli ten zápas chci vidět. Přijel jsem hlavně kvůli atmosféře, která tu panuje,“ vysvětlil, „ale na zápas se asi taky podívám, když už mám ty lístky a hraje tam Ery.“ Erasma chtěl v akci rozhodně vidět, protože byli konec konců bývalí kolegové a docela dobří kamarádi. Nebylo tedy divu, že Harry fandil Dánsku.
„Ty jsi tu pracovně?“ tipnul si pak, protože si všiml toho jejího zápisníku, který si tiskla k hrudi jako štít. „Nebo hledáš Johnyho?“ dodal lišácky, zamrkal na ni a v očích se mu zablýsklo. Pečlivě sledoval, jak se na tu druhou otázku Sara zatváří. Dobře, trošku si s ní teď hrál jako kocour s myší, ale potřeboval nějak nakousnout to randění s jeho bratrem. Harry byl drbna a trochu mu vadilo, že o tom skoro nic neví. Jen to, že Johny konečně Saře vyznal lásku... po všech těch letech čekání. A trochu se bál, aby se nespálil. Přeci jen, on byl Huckabee a ona Carterová, to byla prostě prokletá kombinace.

_________________

Nině bylo sice šest, ale chytrá byla podle babičky jako rádio, takže když zrzka prohlásila, že je onen Jesse větší než drak, vyklenula jedno obočí na čeličko v naprosto stejně hodnotícím výrazu jako to dělávala její matka. Asi geny nebo co. „Si asi nikdy neviděla draka, co? Protože jinak bys věděla, že draci jsou mnohem větší než on,“ zabodla prst komentátorovým směrem. A kde se tu vzala, to snad bylo jasné - ze směru, ze kterého přiběhla. Ta druhá holka byla mnohem lepší, alespoň první dojem se tak zdál, protože o ní prohlásila, že je roztomilá, a s tím Nina musela souhlasit. Zamrkala jako panenka a nasadila úsměv andílka, který platil na maminku, tatínka, strýčka a vlastně všechny. Byla roztomilá až běda, ale to její maminka, když něco chtěla, byla taky. Svou pozornost však znovu obrátila na zrzavou a ještě jednou zamrkala. „Nebudu z Nebelvíru. Tam nechci. Strejda říká, že jsou tam magoři,“ oznámila jim všem třem s tím andělským úsměvem a onen strýček Blaine o dva metry za ní hodil ukázkový facepalm. Fakt doufal, že teď zpoza stánku nevykoukne Erasmus se svýma netopýříma ušima, nebo že si na dceru nenasadil odposlech.
Jesseho otázka ohledně rodičů byla zodpovězena až po té, co se Nina dozvěděla, že to on bude zápas komentovat, jelikož na to zareagovala naprosto nevinným: „Tak v tom případě doufám, že o mým tátovi budeš mluvit jen v dobrým, protože jinak jim to došlo špatně.“ Komu co došlo, to Nina neřešila, a vlastně jí ani nedocházelo, o čem mluví. Víceméně jen dokonale imitovala svoji matku, když s někým jednala. „Si myslím, Nini, že to bude záležet hlavně na tom, co tvůj táta na tom hřišti předvede,“ odkašlal si Blaine a chytil princeznu za ruku, ačkoliv se jí to moc nelíbilo. „Sorry, lidi, ona je po mamince.“

_________________

Ery se zubil od ucha k uchu, protože byl opravdu rád, že potkal zrovna Matta s Maeve. „Hlavně, abyste nebyli zklamaní... To vedro je fakt příšerný a já mám tak trochu pocit, že nám půlka týmu umře dřív, než vyletíme na hřiště,“ ušklíbl se pobaveně. „Takže z tebe bude lékouzelnice? Paráda, aspoň nás famfrpálisty bude dávat dohromady někdo schopný, až se rozsekáme na hřišti,“ zakřenil se pobaveně, i když to nebylo moc k smíchu.
„Kamaráde, já myslím, že půlka týmu se teď v té zmrzlině minimálně koupe,“ odvětil směrem k Mattovi pobaveně. „Ale ne, ono to nebude tak hrozný. Jsme tu už od včerejška, za tu dobu se člověk aspoň trochu aklimatizuje. A ve vzduchu, když člověk sviští na koštěti, zase takový horko není,“ pronesl Ery nakonec docela optimisticky. Jasně, že to vedro ztěžovalo Dánsku podmínky, ale Dáni nebyli žádná másla, aby se hned roztekli. Byli ve formě, nějaké vedro je nemůže porazit.
Když Maeve podotkla, že nevypadá nervózně, Erasmus se uchechtl a pokrčil rameny. „Jsem nervózní, ale ne moc. On si na ten stres člověk po nějaký době zvykne, i když mistrák je samozřejmě jinej kalibr, než národní liga,“ přikývl. „Jenže ona ta nervozita stejně hned zmizí, jakmile vyletím na hřiště - tam už se člověk musí soustředit jenom na hru. Což vy oba dobře víte,“ mrkl na ně. Oba hráli famfrpál ve škole, oba byli kapitáni a oba tohle všechno museli znát, i když v trochu jiném měřítku. A Ery si byl jistý, že minimálně Matt, který hrál za Pýchu Portree, ho dobře chápal a věděl, o čem hraní famfrpálu je.
A zatímco se bavil s těmi dvěma, po očku sledoval svou dcerku u nedalekého stánku a musel se pobaveně culit, protože malá Nina byla vážně celá Lorelei a Blaine s ní měl očividně co dělat. No, jen ať si strýček taky trochu užije, žejo.

_________________

I když bych Jesseho v Bradavicích asi poslala do háje, tak pokud si mám vybrat mezi ním a rodiči, beru jeho. Aspoň se ke mně nechová jak k pětileté, jako matka. „Jo, to je přesně můj názor. Nechápu, proč má sestra musela onemocnět. Proč ten lístek nemohli nechat propadnout?“ zalamentovala jsem si. Ale když máti usoudila, že je na čase zase stmelovat pouta mezi námi, přemluvila otce a ten zase dědečky… Prostě a jednoduše. Já chci umřít! Tohle je peklo!
„Náhodou, lepší by bylo, kdyby děda byl můj táta,“ založila jsem ruce na hrudi a tentokrát jsem se trošku zamračila. A o tom, že nejsem údajně dospělá, jsem se dál nebavila. Nějaké další poznámky by určitě znamenaly, že dospělá nejsem.
„A Jesse? Když komentuješ ten zápas… myslíš si, že bys mi mohl sehnat podpisy všech členů týmu? Asi tak třikrát? Mým kamarádům by to udělalo hroznou radost,“ požádala jsem znenadání s myšlenkami na Reggieho a Angie. Koneckonců, i já bych si to schovala. Za pár let by se to možná dalo výhodně prodat. „Prosím. Namíchala bych ti za to jakýkoliv lektvar, který bys chtěl,“ nabídla jsem výměnu. Kdyby přišlo na nejhorší a já nemohla příslušné ingredience sehnat, tak požádám dědu Howarda o pomoc. Ale pak už tu byla ta malá princezna.
Na Maiu jsem nejprve mrkla a pak jsem si dala prst před pusu. „Pst! Jak jinak jí chceš dát najevo, že je velká, než když začneš něco takového předstírat?“ zašeptala jsem k sedmačce a na Ninu jsem se usmála. Doufala jsem, že mne holčička neslyšela.
„To bylo jen přirovnání,“ s klidem jsem odpověděla Nině. Vždyť je ještě prťavější než ti prváci na Příčné. A když to není z rodiny, proč na to být hnusná?
„V každé koleji jsou magoři, víš? Podívej se na nás. My všichni jsme z Nebelvíru. A vypadáme jako magoři?“ zeptala jsem se a s vyřídilkou holčičky jsem byla připravená i na to, že uslyším souhlasnou odpověď. A světe div se, zdálo by se mi to i vtipné.
Když se u nás objevil cizí muž, zatvářila jsem se jako slušně vychovaná. „Dobrý den, pane, máte moc příjemnou… svěřenkyni?“ nadhodila jsem otázku s pohledem na dítě. „Podle mého názoru nic neprovedla, je roztomilá a zlepšila mi den,“ pokračovala jsem ve snaze vylepšit situaci Niny, kdyby snad měla nějaký průšvih. Poté jsem zmlklaa pohledem jsem zkontrolovala, že otec se pořád nedostal na řadu.

_________________

Doteď se nehádali, ale Harlee prostě musela začít provokovat s tím, že tedy bude fandit Španělsku, když on fandí Dánsku. A že prý se vsadí o vítězství! Lee se zamračil a zakroutil hlavou. „Já se o nic sázet nechci,“ ušklíbl se. Ne že by se bál, že prohraje, spíš si myslel, že jsou sázky hloupé. A bylo mu jasné, že kdyby tohle řekl nahlas, Harlee zase vyrukuje s tím, jaký je suchar.
Když se řeč stočila ke škole, Lee pokrčil rameny. „To nevím, možná jo. Ale řekl bych, že profesorský sbor se určitě dočká nějakých změn - táta říkal, že je to tak každý rok. Jenom těžko říct, jestli se to bude týkat i našeho ročníku,“ podotkl zamyšleně. „Já bych kromě Lynche klidně vyměnil úplně všechny, jsou příšerný,“ dodal, protože to tak bylo. Baneová byla padlá na hlavu, Carterová si myslela, že když se chová hezky, všichni jí sežerou, jak je hodná, a Prattová na něj působila jako jedovatá kostka ledu.
U stánku s pitím si Liam vybral kaktusový džus, který zaplatil hezky ze svého kapesného, načež se otočil zpátky k Harlee a přikývl. „Jo, to bych rád,“ přiznal. Měl za to, že prohlížení suvenýrů bude Harlee akorát otravovat, ale když to sama navrhla, proč toho nevyužít, že. Společně s ní tedy zamířil o stánek dál, kde prodávali dresy, vlaječky, šály a další nezbytnosti. „Ty figurky jsou parádní, co?“ zazubil se Lee a ukázal na poletující miniaturní hráče. Jen škoda, že stáli fakt hodně peněz. Ale stejně si tu Lee hodlal něco koupit - alespoň vlaječku a odznáček.

_________________

Sara sebe sama přesvědčila, že jí Harry hlavu neukousne, a nepošle ji Audrey jako dárek z nenávisti, takže se na něj o něco víc pousmála. „Já ho vidět musím,“ zamumlala a nepřítomně poklepala na zápisník, takže mu vlastně částečně odpověděla na otázku, zda je tu pracovně. Stejně tak hodlala vyhledat zmíněného dánského chytače, aby mu položila pár otázek, vzhledem k tomu, že si u něj jako u jediného z dánského týmu byla jistá, že umí anglicky.
Když Harry zmínil svého bratra, Sara se začervenala ještě víc, než jí k tomu pomáhalo místní vedro. Sklopila pohled k zemi a na rtech se jí objevil mírně zasněný úsměv, za což mohla jen ta nepatrná zmínka o Johnym. „Toho bych taky ráda našla a... mluvila s ním.“ Odkašlala si. Nevěděla, jestli bude čas i na něco jiného než na mluvení (a ne, není myšlena muchlovačka za stanem, protože to by se k ní ani k Johnymu nehodilo), ale chtěla ho alespoň na chvilku vidět. „Víš, kde má jejich firma stan?“ Zeptala se, protože sama ještě neměla čas se po něm podívat. Pak si ale odkašlala. „A, ehm,“ polkla ztěžka, „Seana si tu náhodou neviděl?“ zeptala se s obavami jasně vepsanými v hlase i ve výrazu tváře.

_________________

"Já fakt nevím, co se ti honí hlavou, a na co se těšíš, nebo netěšíš," pokrčila Maia jednoduše rameny a pobaveně se ušklíbla. Jí třeba OVCE zas tak nevadily, i když věděla, že je to definitivní konec školy, a že už se do Bradavic nikdy nevrátí. Což jí na jednu stranu děsilo, na tu druhou se už nemohla dočkat. "Jsi měl říct, já měla skoro celé prázdniny dům pro sebe, rodina byla v Indii. Mohl jsi přijet na návštěvu," mrkla s úšklebkem, ale myslela to vážně. Jesse nebyl zas až tak špatný. Občas.
To, jak malá princezna mluvila, se Maie líbilo ještě o něco více, a tak se zubila od ucha k uchu a nad tím dítětem se rozplývala. Škoda jen, že už jí v Bradavicích nezažije. "Ale já nepotřebuju nikomu vnucovat, že je starší, než je," což skutečně nepotřebovala, a dost možná v tuhle chvíli Grace nechápala, ale konec konců, bylo to fuk. "A nebyl tvůj strejda taky náhodou z Nebelvíru?" ne že by ho Maia znala, vlastně stále netušila, kdo ta malá princezna je, ale ono to mělo přijít. "Já jsem magor první třídy. Že jo, Jesse?" hned na to předvedla něco takového, ale pak už se tvářila zase normálně. "Ale jinak mi můžeš říkat Maia. A ty máš nějaké jméno, princezno?" povytáhla pak tázavě obočí, než zase nechala s tím prckem komunikovat někoho jiného.
"Tak zas tak moc bych si nefandila, Morgane. Si myslím, že to dítě by to možná zvládlo lépe, než ty," při těchto slovech se zatvářila jako trotl, načež se pobaveně ušklíbla na Blaine, který už jí přišel více povědomí, a kdyby nad tím přemýšlela, možná by přišla i na to, odkud.

_________________

Na jazyku jsem měla poznámku o tom, že se zase chová jako suchar, protože se nechce vsázet, ale zatím jsem se držela, i když jsem netušila, jak dlouho to ještě potrvá. No tak. Bylo prostě jasné, že dříve či později to jeden z nás přeruší a my zas budeme v sobě. Což se párkrát stalo, když u nás byl Lee na návštěvě. "Trapný. Když bych prohrála, koupila bych ti nějakou blbost, kterou by jsi si vybral," tou blbostí jsem narážela samozřejmě na nějakou památku z Mistrovství. Doma jsem měla spousty figurek, i když jsem je k ničemu nepotřebovala, kdyby chtěl, celou tu sbírku bych mu s klidem darovala. Jak si totiž Lee mohl u nás doma povšimnout, většinu mého pokoje zabíraly dalekohled, různé planetky, které jsem vybírala a podobnými věcmi, které se točily kolem astronomie. Stejně tak tam bylo množství knížek a někde v rohu pokoje, v krabici, byly věci ohledně famfrpálu. Pro mě zcela nepotřebné.
"Jo, to mi strejda říkal taky. Ale já si nemyslím, že jsou všichni z našich příšerní," a už jsme se zase neshodli, ale což pak jsem o tom měla kecat? Ne, to jsem fakt dělat nehodlala. "Lynch je super, jasně. Prattovou mám hodně ráda, učí jeden z mých oblíbených předmětů. Že je přísná mi nevadí, aspoň se většina z nás pravidelně připravuje, protože má strach. Co se týká Carterové, ta mi ve své podstatě taky nevadí, i když bych možná radši měla její sestru. A Baneovou, té jsem ochotná se vzdát hned," prohodila jsem po chvíli trochu zamyšleně. Hele, mně třeba Prattová vážně nevadila. Když jsme byli hodní a pracovali tak, jak máme, chovala se k nám taky slušně. Celkem. Občas to sice přeháněla, ale co, každýho věc.
Přikývla jsem. "Je mi to jasné," a s těmito slovy jsem se ve společnosti Leeho vydala k jednomu ze stánků, kde byly ty sarapatičky, které por mě neměly žádný význam. A já o to víc nechápala, co tady dělám, a proč jsem tohle vůbec Liamovi nabídla. "Ne," kroutila jsem hlavou, protože ty figurky se mi vlastně vůbec nelíbily a tvrdit, že jo, jsem fakt nehodlala. "Doma jich mám plno, od tety. Myslí si, že mě to baví, tak je od ní pravidelně dostávám." Dodala jsem pak s pokrčením ramen, aspoň si brácha pořádně vyhrál, ten je totiž sbíral a dostával je od tety taky. Občas mi nějaký ukradl, nebo vyměnil, když dostal něco jiného, než chtěl. Mně to bylo jedno, pořád bych víc brala modely planet, nebo tak něco.

_________________

„Na zkoušky by se těšil leda tak nějakej magor z Havraspáru, třeba O’Malley, kterej na to má mozek,“ ušklíbl se Jessie a pokrčil rameny. Každopádně zrovna u Svena bylo smexy, že toho tolik ví, ale popojedem... Když pak Maia zmínila, že měla prázdný dům, vnitřně zaúpěl a měl co dělat, aby nezačal hystericky kvílet, že promarnil takovou příležitost. „A tos mi jako nemohla říct dřív, že mě k sobě zveš? Za takovej azyl bych ti snad i vařil,“ prohlásil zcela vážně. Jesse nebyl sice žádný hvězdný kuchař, ale když se snažil, uměl vykouzlit opravdu chutná jídla a byl přesvědčený, že by Maia byla mile překvapena. A jemu by z toho třeba něco káplo, hahaha. Jenže prázdniny byly prakticky u konce, takže příležitost prostě promarnil.
„Asi protože stojí majlant,“ opáčil Jesse nezaujatě a pokrčil rameny. Pro normální smrtelníky, co se nekoupou v penězích, byly lístky na mistrovství světa opravdu drahou záležitostí, takže ho vůbec nepřekvapovalo, že někdo nechtěl nechat lístek propadnout. „Hmmm...,“ zatvářil se Jesse pak zamyšleně, jako by nad tou Gracinou prosbou vážně uvažoval, ale nakonec se ušklíbl. „Ne,“ zněla jasná, rázná odpověď, která dávala tušit, že o svém rozhodnutí nehodlá diskutovat a opravdu nemá v plánu shánět pro Grace podpisy hráčů. Navíc opravdu nestál o jakýkoliv lektvar, který by mu zrzka namíchala. Tak nějak nevěřil, že by byl použitelný... Kromě toho, on si lektvary zvládal namíchat sám, když se hodně snažil. A znal přece moc dobře Spencer, které lektvary šly, že.
„Hele, já magor nejsem a od nějaký kolejní příslušnosti se distancuju,“ zabrblal, když Grace prohlásila, že jsou všichni z Nebelvíru. Jesse neměl ani tu nejmenší potřebu se tím chlubit. „Půlka Nebelvíru vypadá jako magoři a devadesát procent lvíčat se tak navíc i chová,“ dodal ještě, protočil očima a dál už se o kolejích a magorech odmítal bavit.
Malá princezna byla vskutku okouzlující, ale Jesseho spíš zaráželo, že jsou jeho dvě společnice asi natvrdlé, hluché, nebo možná obojí. Vždyť to dítě právě řeklo, že má tátu na hřišti, to ty dvě cácory tenhle fakt prostě jen tak přešly? „Hele, vy jste natvrdlý, nebo co? Ta malá právě teď řekla, že má tátu na hřišti!“ ozval se proto vzápětí, zatvářil se překvapeně a dívenku si poté přeměřil zkoumavým pohledem. „No, na Španělku nevypadáš, takže asi bude táta z Dánska, co?“ tipnul si, nemaje potuchy, že se tu baví s Andersenovým škvrnětem. „Hele, v cajku, tady ty dvě se tu nad ní rozplývají,“ prohodil pak k opatrovníkovi, jehož ksicht zcela určitě znal, takže se zazubil, když si tvář spojil se jménem. „Blaine McKay, mám pravdu?“ Jasně, že jako komentátor musel mít trochu přehled, ne?

_________________

Grace si se svou otázkou ohledně toho, zda vypadají jako magoři, u Niny docela naběhla. „Popravdě...“ protáhla holčička nedětsky s lehkým odkašláním (maminka by na ni byla určitě hrdá, jak dokonale to napodobila!). Ani snad nemusela dokončovat větu, bylo jasné, co si o nich myslí. Navíc, proč by měla ta holka něco předstírat, ona přece byla velká! Oproti uchechtané Rose a mrňavému mazánkovi Jamiemu byla velká! Táta jí taky říkal, že už je velká holka. Slečna! „Ne, strejda byl ve Zmijozelu jako maminka. A jako dědeček. Jen prababička byla v Nebelvíru a prababička je podle strejdy ten největší magor,“ konstatovala Nina věcně, nasadila přemoudřelý výraz, a kdyby žvýkala žvýkačku, určitě by udělala velkou bublinu, kterou by nechala dramaticky rupnout.
Než stihla Maie odpovědět, jak se jmenuje, přerušil je pan komentátor Jesse, a začal se velice zajímat o to, kdo je její tatínek. Nina pyšně vystrčila bradu a zatvářila se samolibě. „Já jsem Nina. Nina Andersenová,“ oznámila jim ještě dřív, než to za ni stihl udělat strejda Blaine. „Jsem už velká slečna.“ To aby to Grace bylo jasné, že ona to o sobě ví, a nemusí jí to nikdo předhazovat.
Blaine se zařekl, že facepalmovat už nebude, protože by ho mohla po chvilce začít bolet hlava, takže se jen přátelsky pousmál. „Dobrej,“ odpověděl Grace a tak trochu nepochopil, co by Nina měla provést. „Roztomilá? Buď ráda, žes ji nepotkala po střevíčky ozbrojenou odrážečskou pálkou.“ Zamumlal proto pobaveně a pak kývl na souhlas Jessemu. „Jo, přesně ten Blaine McKay. A ty budeš Jesse Morgan? Zaslechl jsem něco o komentování.“ Uculil se. Jesseho naposledy viděl jako škvrně u expresu, když starší Morganovic ještě studovali v Bradavicích. Oba dobře znal, Wyatt byl jen o rok starší a Elijah chodil do ročníku s Lorelei, navíc oba byli ve Zmijozelu.

_________________