Rozhodně tím nemyslel, že by chtěl rozvádět teorii o rande ve třech, každopádně nemohl čekat, že se toho ta věčně nevinná a milá, nenápadná Jane, která momentálně pila víno a Darrel nad tím pozvedl obočí, chytí a rovnou vybere parťáka, s kterým by tohle všechno měli absolvovat. Jistě, že Fultona neměl moc v lásce a trochu se nad tím zarazil, že zmínila zrovna jeho, ale nakonec nad tím zlehka mávl rukou a ušklíbl se. "Já si umím představit všechno," zadíval se jí dlouze do očí, jako kdyby se snažil Jane vyvést z míry, ale nakonec se tomu pouze pobaveně zasmál, protože to nemyslel ani trochu vážně a přirozeně ani nepředpokládal, že by se ona toho nějak více chytila. Na to byla moc... Jane, znal jiné holky, s kterými by o tomhle diskutoval, kdyby to fakt chtěl udělat. Ale on nechtěl.
Co se týkalo skřítka, měl takové tušení, že nebude mít námitek. Vždyť to nebyla žádná starost, naopak - bude mít věčně uklizeno, případně navařeno a když se bude cítit sama, bude mít společnost. Bačkora, ačkoli se to nezdálo, byl skvělým kamarádem a Darrel si ním vyrůstal od dětství, takže nebyla úplně stoprocentní pravda, že Bačkora má k Darrelovi citový vztah, pravda byla, že to bylo tak i naopak v mnohonásobné formě a Darrel Báču bral jako vlastní rodinu, měl ho snad radši než své rodiče a nehodlal se ho vzdát. Opravdu potřeboval, aby mu Jane pomohla. Nebo snad bude muset napsat Brumbálovi, aby skřítka na rok zaměstnal.
"Ale on nemůže být doma... otec ho vyhodil se mnou z baráku. On ho bere jako můj majetek a řekl, že věci, který si sebou nevezmu, vyhodí. Bačkora šel automaticky se mnou, chápeš," snažil se vysvětlit tu zapeklitou situaci a divoce přitom gestikuloval s lžící v ruce. "Fajn..." zakabonil se, když zmínila citově závislý, "prostě ho mám rád a nechci ho prodat. Janeee... je to to jediný, co mi zbylo. Přece ho neprodám někomu cizímu..." přimhouřil oči a pokusil se zahrát na city, ale bylo to až příliš průhledné a bylo jasné, že to rozhodně není to jediné, co mu zbylo. Ale zkusil to a Jane nakonec souhlasila. Nadšeně se s plnou pusou polévky zaradoval a potom nastražil uši, když si začala klást podmínky.
"No... čekal jsem něco víc osobnějšího, ale jestli hodláš svou jedinou podmínku uplatnit takhle, tak to beru," zasmál se odlehčeně a pokrčil rameny, protože si byl vědom toho, že ho nebude moc kontrolovat, navíc tedy letos se vážně hodlal škole věnovat, takže přisliboval něco, pro co už byl dávno rozhodnutý. Co se však ještě týkalo skřítka, Darrelovi v hlavě probleskla podobná myšlenka jako Jane a dost se mu zalíbila. A to, že skřítek mu bude moci podávat info, s kým se Jane ve svém bytě vídá. Netušil, zda na to pomyslela i ona, ale on najednou v sobě ucítil záchvěv zvědavosti, takže se zpoza talíře na svou spolužačku šťastně pousmál a byl rád, že souhlasila.
"Ah, to nestojí za řeč. My stejně neměli dobrý vztah. Koho by to překvapilo, že jo. Jediný, s kým mám v mý rodině dobrý vztah je Bačkora a zrcadlo... jo a Rebecca, samozřejmě," ušklíbl se a mávl rukou a ačkoli by kdekdo řekl, že řeč o smrti dědy bude pro Darrela těžší, než zmínka o Americe, bylo to přesně naopak. V prvním okamžiku se s lžící na půl cesty ke své puse zarazil. "Proč bych měl-" a pak mu to došlo a vzpomněl si na Donnu, kterou poslední tři týdny dokázal dostat z hlavy, tak, že ho ta otázka zaskočila víc, než by se dalo čekat.
"My jsme se rozešli. Hned ten den, co jsem přijel z Bradavic," odpověděl nakonec bez emocí, což byl asi ten největší důkaz, jak moc ho to bolelo, protože to říkal, jako kdyby mluvil o počasí, které se měnilo každou minutu a nikoho to nepřekvapovalo. A pak, jako kdyby tahle informace byla úplně zanedbatelná a neměnila všechno, sklonil hlavu a pokračoval v jídle.

_________________

Jane se pobaveně zakřenila. „Já právě taky a tohle by bylo šílený.“ Protože zrovna představa jak Darrel, ona Fulton sedí někde na zmrzlině a snaží se vést duchaplný rozhovor… Ne, ne to by byla skoro parodie, Jane se tomu pobaveně uculovala. Protože minimálně blbá atmosféra by tam byla. Jenže pak zachytila Darrelův dlouhý a upřený pohled. Přestala se smát, úsměv jí z tváře sice nezmizel, ale zaváhala, protože co když se náhodou neshodli v myšlenkách... až moc?
Nechala Darrela, aby uvedl veškeré argumenty, které měl připravené pro to, aby Bačkora zůstal u ní. A hned ten první zabral, ty další prostě byly jen taková ta třešnička na dortu, pomyslná špička ledovce. Vykulila na něj oči, protože tohle nevěděla. Jak by taky mohla, když jí to neřekl? Zbytek si poslechla tak jako napůl ucha, protože obrázek Darrelova léta se skládal dohromady pomalu, ale jistě. Jen pořád zatím nevěděla, proč. Proč neodjel do Ameriky. Srdce se jí při myšlence toho, že měl možná odjet a nadobro už teď, svíralo zvláštní nepříjemnou bolestí. Dokonce se přistihla i při myšlence, že je ráda, že musí dalším rokem do školy. Jenže také nebyla zlá. Přála Darrelovi štěstí ať už to bylo jak chtělo. Takže… jak to že je tady?
Nářky vyslechla, ale po pravdě na ni nezapůsobily. Věděla, že Darrel přehrává. Dost. Vždyť byl i v divadelním kroužku, musel to umět. Byla pravda, že by Bačkoru asi musel prodat, minimálně na dobu co bude v Bradavicích. Jenže Jane věděla, že třeba Brumbál by byl ochotný něco takového udělat.
„Proč jsi nenapsal, že tě vyhodili z domu?“ Nepochopila, když téma skřítek bylo vyřešeno. A pak se zarazila, protože řekl, co řekl a… „Osobnějšího?“ Obočí jí vyletělo o stupínek výš. To právě nabízel sám sebe kvůli skřítkovi? Nepochopila to špatně? Vážně to znělo jako by… „Děláš si srandu?“ Nevěřícně ho propálila pohledem. Když pomineme, že skoro udělal neslušný návrh kvůli skřítkovi, pořád byla ehm… profesorka. Takže tohle nešlo. Což si později asi ještě připomene, jo tohle bylo důležité...
Další pecka měla přijít. „Cože?“ Nevěřícný výraz. To… jako cože co? Jane tohle nemohla pochopit. Pamatovala si, jak byl Darrel nadšený, jak Donnu měl rád, pamatovala si, jak plánoval budoucnost. A teď jí s klidem řekne, že se rozešli. A vlastně to jak to bral s klidem, bylo divné. Rozešli… Jane si vzpomněla na to, jak je minule Donna našla. Jak zuřila. To spíše ona se rozešla s ním. Možná, že ji připisovala to špatné, protože ji neznala tolik jako Darrela. Měla by to asi oslavit a Jane by lhala sama sobě, kdyby řekla, že nepocítila něco jako úlevu. Ale taky vztek. Přála Darrelovi štěstí... Na nějakou reakci se vykašlala a raději se chopila skleničky. Myšlenky v tuhle chvíli měla zmatené, takže na jakýkoli komentář se prostě vykašlala.

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel zavrtěl hlavou, protože ho vlastně ani nenapadlo Jane tím obtěžovat, ačkoli pravda spíše byla ta, že se hned na to rozešel s Donnou a to, že ho rodiče vyhodili z domu, nevnímal jako hlavní problém. Hlavně s tím počítal už dopředu, protože otec mu dost důrazně vysvětlil, že buď na ten poslední rok nastoupí do Kruvalu a nebo že si sbalí těch pár švestek. Rozhodl se pro to druhé, ale to v tu dobu ještě nevěděl, že nebude moci bydlet u Osbornových, jak naivně doufal. "Beztak bys s tím nic neudělala, aspoň tě to netrápilo," mávl nakonec rukou a sklonil se zpět k polévce, ale skoro se vzápětí zakuckal, protože ho nenapadlo, že se toho Jane chytí - a spíš netušil, že nad tím vůbec bude polemizovat a nebude vědět, zda to pochopila správně nebo ne. Vždyť to bylo tak jasný! Ginger by to pochopila. Donna taky. A Spencer taky. Krátce zamrkal, když mu došlo, že tu vlastně sedí s Jane - s tou hodnou, nevinnou Jane a přežvýkl v puse horkou bramboru, když pozoroval dívčinu zmatenou tvář. "Nic, promiň," zavrtěl znovu hlavou, ať to hlavně neřeší, protože musela být chudák vyděšená a asi se nedokázala nést na podobné vlně pošťuchování, jak byl Darrel od ostatních holek zvyklý.
Co se potom týkalo Donny, tak tuhle reakci čekal, ale myslel, že za ní bude následovat radostný výskok a výbuch emocí, protože tak to alespoň bylo u Ginger a dalších, kteří s jeho Donnou nesouhlasili, což byli vlastně skoro všichni. Jenže nic takového se nestalo a on byl pouze vystaven propalujícímu pohledu, pod kterým se začal cítit nepříjemně a hlavně průhledně, protože měl pocit, že mu vidí až do jeho zmlácené a bolestivé a skoro emočně vykrvácené duše. "Nedívej se na mě tak," odsekl docela zostra a zase se prohrábl lžící v polévce. "Já to tak nechtěl, ale nakonec to je tak lepší. Měla v srpnu narozeniny, tak jsem aspoň ušetřil," promluvil naprosto vážně, ani k Jane nezvedl hlavu a pokračoval v jídle. Tu polévku už měl skoro dojezenou, takže z ní lovil poslední zeleninu a kousky brambor. "No a když já jsem se s Donnou rozešel, co ty? Stačila ses s někým přes léto spárovat?" zadíval se na ní stále s kamennou tváří, jak ta témata citových vztahů bral momentálně chladnokrevně a rozhodl se, že už si žádnou holku citově nepustí k tělu, protože nehodlal prožívat to, co si prožil kvůli Donně. "Což by dávalo smysl, proč tu žádné rande nemáš, protože už žádné mít nepotřebuješ, že jo..." zašklebil se a pozoroval její tvář, protože nechtěl, aby se více šťourali v jeho osobních záležitostech, takže se to rozhodl zamluvit, a to rovnou pořádně, takže pokračoval: "ale jestli ne, tak nezoufej. V Bradavicích je profesorů nad čtyřicítku dost..." krátké ticho, protože věděl, že něco popletl, "chtěl jsem říct pod čtyřicítku, tak." A zapil tu polévku pivem, jako kdyby to byla voda.

_________________

Byla pravda, že Reggie se před Vincentem o místě bydliště asi úplně nezmínil. „Do konce prázdnin ještě zbývá pár dní a na Příčný je pořád dost lidí,“ nadhodil Raghu s lišácky povytažným obočím. Na rozdíl od Vincka měl ale Dewanji i v Londýně svou kumpanii, a to jak mudlovskou, tak kouzelnickou. I když, tu kouzelnickou měl spíš v Indii, takže s Bradavicemi neslučitelno. „A někdo ze školy poblíž nebydlí?“ zaváhal. On byl ale v podstatě rád, že ví, kde leží Irsko, takže to nijak dál nerozváděl. „Je dobrá,“ kvitoval potom povzbudivě Kaneovo rozhodnutí pro polívku. Ale všeho dobrého se člověk taky může přežrat, takže Reggie sám by si už další nášup asi nedal.
„Tak bacha, aby si na tebe v noci, v nějaký temný, zastrčený uličce, někdo nepočkal,“ zahrál Raghu hrozivě zadumaný, vážný tón zkušeného kmeta. Ale mafiánská role mu, popravdě, moc neseděla. „Mě by to vysálo,“ poznamenal potom otráveně a prsty znovu poklepal na svůj deník položený na stole. Od teď šetřil, pokud to nebylo jasné. Ty dvě polívky byly konečná, utrum. Už žádný zbytečný výdaje.
Když potom Vincent (navzdory polívce) projevil zájem o Reggieho projekt, místo klepání připlácl Dewanji dlaní deník ke stolu. Druhou rukou se lehce rozpačitě podrbal ve vlasech. „Velkýho, no… nevim, jak to pojmenovat,“ shrnul Raghu. „Není to žádná lumpárna, výbušnina, nebo něco takovýho. Spíš něco seriózního, ale teprve jsem s tím začal, není to úplně ve fázi, abych to někomu ukazoval. Ale klidně tě do toho přiberu, až se někam dostanu. Třeba na testování, myslím, že by se ti to mohlo líbit,“ nadhodil potom tónem chlápka z reklamy. Byla pravda, že Vinckova punkerská stránka by Reggieho vynález možná ocenila.
Po kamarádově poznámce už zbytku osazenstva Kotle Raghu nevěnoval pozornost. Tedy, snažil se, ale po příchodu staršího Nebelvíra začal Kane vykazovat jemné známky agresivity. „Nejsem zrovna jako znalec mezilidskejch vztahů a drby nesbírám, proč?“ otázal se na důvod, proč chrstnout Gallovi polívku na hlavu. „A jelikož venku je hnusně a nemám rád vodu, tak se mi utíkat nechce, jestli mu něco provedeš,“ uculil se potom. Hned nato se ale (už s profesionálně zamyšleným výrazem) opřel lokty o stůl a pomalu pronesl: „Každopádně, lepší by bylo ne tak agresivního a přímočarýho. Pokud teda nechceš, aby věděl, že to jde od tebe, ale já jsem fanda nenápadnosti.“ Polemizovat nad záškodničením bylo super.

_________________

Jane nad se zamračila. V žádném případě nebylo pravdou, že mu nemohla pomoci. „Mohla jsem ti domluvit azyl než bys něco sehnal.“ Zamumlala. „Buď u našich, nebo u babi, ta je v Londýně, takže bys shánění vlastního měl lepší…“ Zabrblala. Vážně by to udělala. Pro něj a vlastně, když se nad tím zamyslela, tak by se tahle nabídka vztahovala i na jiné lidi. Třeba Gwen nebo tak. Jistě, dům jí nepatřil, musela by se nejdříve poradit s rodiči, ale Jane pevně věřila, že kdyby si s nimi v klidu popovídala… Podobné to bylo s babi. Darrel by se musel smířit s malým hostitelským pokojíkem a tygřicí, která starou paní milovala a chránila před jakýmkoli (i třeba jen domělým) nebezpečím, ale to bylo vše. Na tu chvíli než by našel něco svého, by se to přežít dalo. Jenže to by jí musel napsat.
Sledovat zmatenou tvář bylo jako sledovat vlastní emoce v zrcadle. Zmatek. Ona nepochopila, že to vážně řekl a jestli si nedělal srandu nebo to jako myslel vážně nebo jako co? Ha? A Darrel teď pro změnu vypadal taky zmateně z toho, že ho snad nepochopila a tak prostě a jednoduše nastala kratičká chvilka ticha. Po ní následovala ta pecka, která Jane na chvíli vzala vítr z plachet.
„Se na tebe nijak nedívám.“ Vrátila mu ostřejší tón a jako správný alkoholik si ještě cucla vína. Bylo sladké. „Není… to moje vina, že ne?“ Zeptala se opatrně, váhavě. V tuhle chvíli se bála odpovědi. A bylo to nelogické, protože kdyby Donna chtěla Darrela zpacifikovat a rozejít se s ním kvůli její osobě, tak by to udělala už tenkrát, ne teď. „Podívej, nešlo by to ještě... slepit?“ Nadhodila. Možná měla jásat. Ale to jak měl sklopenou hlavu, ty jednoduché krátké odpovědi jí stačili. Problém byl, že se zrovna tomhle neuměla pohybovat. „Nemám jí napsat?.“ Napadla ji skoro šílená myšlenka. Možná kdyby jí přišla sova od té nejméně očekávané osoby, možná- A chtěla něco takového sama Jane? Nechtěla, jasně že ne. Byl to návrh, který vyhrkla bez rozmýšlení, protože ho takhle nechtěla vidět. A jen co to bylo venku, si chtěla nafackovat, že něco takového řekla. Co když se toho Darrel chytí?
Další zamračení. Do toho Darrelovi nic nebylo. Zvlášť když se tvářil jak socha z kamene. A vzhledem k tomu, že Jane skutečně nikoho neměla, tak i ten úsměv pak jí přišel mírně protivný.
„Nemám a ne… pořád sama. Není čas.“ Jednoduše a flegamticky pokrčila rameny. „Pod. Pod.“ Usměrnila ho a zakřenila se. „Bylo by docela zajímavý vyrazit si třeba s Redmondem…“ Zahihňala se a to ještě k tomu všemu netušila, že zrovna tenhle profesor hledá ženu. Další, možná lehce potměšilý úsměv. „A nezoufám.“ Dodala a přivřela oči. „Když člověk nemá ohřívač do postele, neznamená to nutně, že je zoufalý.“ A protože zrovna tohle nebyla věc, kterou hodlala řešit s Darrelem, zrovna s ním jako, naskočil jí lehký ruměnec ve tváři. „Jsem neřekla.“ Zabrblala, a aby to zamluvila, dodala další perličku totiž: „Právě. Na to se... třeba spoléhá.“ Pak konečně dopila skleničku. Ne vážně, byla jen jedna, ale Jane pila po hodně malých doušcích. Ve skutečnosti Jane nehodlala svádět žádného svého kolegu, prostě věděla, že bude sama mít dost svých věcí natož ještě řešit aférku s kolegou.

_________________

(Stieg Larsson)

S přemýšlivým výrazem přikývl a na malý moment se zahleděl k jednomu okýnku. "To máš pravdu, ale teď bude všude hromada děcek, co budou shánět různý potřeby, a tak. To je docela nuda, leda, že bychom jim to chtěli nějak zpříjemnit," nadhodil, možná trochu škodolibě, což v jeho rozpoložení nebylo nic zase tolik zvláštního. Při hovoru o lidech, co bydlí nejblíž, pokrčil rameny. "Ale určitě tam někteří žijí, ale minimálně u nás v městečku ne. Nebo o nich nevím, což je možná eště víc nefér," zahučel a s tím se opět dal do dlabání polívky, což zřejmě znamenalo, že se žádné vylévání konat nebude. "Někdo nepočkal?" optal se nakonec zvědavě od polívky, než pomalu zavrtěl hlavou. "Ale klid. Přinejhorším bych na někoho hodil svou mega škodnou kletbu, anebo prostě klasický hnojůvky, věř mi, určo by dali pokoj," poznamenal s pokrčením ramen, neohroženě a s důležitou grimasou ve tváři. "No, mě to taky slušně vysává, ale co by rodiče neudělali pro moje blaho. Navíc když jim řekneš, že potřebuješ čas a klid na učení a přípravu..." nedořekl, svou větu nechal viset ve vzduchu, zatímco se zubil od ucha k uchu jako slunko, které tak scházelo na londýnské obloze. S posledním soustem pak vyprázdnil talíř a odsunul jej od sebe, aby se mohl pátravě zahledět na Reggieho, který se mezitím rozpovídal o tom svém projektu. To Vincka donutilo povytáhnout obočí a v tichosti naslouchat jeho slovům. Občasně také přikývl nebo se mu mezi obočím usaděla hlubší rýha, jak asi nad chlapcovými slovy rozmýšlel. "Přibereš mě? Vážně? No, víš co, zní to fakt hustě, a pokud by ti to nedělalo problém, tak ti klidně pomůžu. pokud to teda jako bude v mých silách, ale o tom bych nepochyboval," vypnul pak chlapec hrdě hruď a pousmál se. Nebelvírova otázka na Darrela jej jen na chvíli donutila upřít zrak kýženým směrem, než převrátil očima. "Ále, dlouhá historie. Nemáme se moc rádi. Vzájemně. Měli jsme stejný zájmy, a tak. Myslím, že bych ti to radši vysvětlil někde jinde. Nepůjdeš se mnou na pokoj? Můžem tam nerušeně probrat nějakou strategii, a tak," poznamenal, s čímž pokynul ke schodům. "A neboj, i když nemám nejlepší den, stejně bych to neudělal. Jako to vylejvání. Prostě zas nejsem takovej vůl, i když si to von myslí. Já mu to nebudu potvrzovat," seznal nakonec, načež vyskočil na nohy a s tím se vydal ke svému pokoji, načež ještě kývl na kamaráda, snad aby jej následoval. Ať už následován nebo ne, zmizel nakonec někde nahoře.

>>>

_________________

Bylo to od ní sice velmi šlechetné, ale přesně o tohle nestál, proto se také neozval. Nechtěl ničí pomoc, nechtěl vidět v cizích očích soucit. Rád si to vyřešil sám a i když to nebylo ani trochu lehké, nakonec to zvládl. Ale to Jane, holka, která vlastně momentálně měla skoro všechno a které vše vycházelo, nemohla ani trochu pochopit. Proto na to neodpovídal a dojedl poslední zbytek dobré polévky. Potom dopil pivo, které odložil na stůl a začal lovit po kapsách drobné, aniž by měl tušení, že se na něho o pár stolů dál rýsuje nějaká pomsta. Kdyby to věděl, šel by Vincenta prohodit oknem už jenom proto, že nad něčím takovým uvažoval, ale naštěstí se k němu ta slova nedonesla, takže mohl svou plnou pozornost věnovat Jane.
Pravda, že debata o Donně a o tom, že se rozešli, mu trochu pocuchala náladu a když už Jane dodala další otázku, Darrel zvládl jen s úšklebkem protočit očima a zvednout se od stolu. "No dobrý." Zamumlal a hodil kováky na dřevěnou desku, protože o tomhle se bavit nehodlal, jelikož to bylo naprosto absurdní a vůbec nechápal, kde tak inteligentní holka dospěla k takové pitomosti. Proč by se jako rozcházeli kvůli ní? To si snad myslela, že je středobod jeho světa? To nebyla ani trochu, ačkoli snad všichni věděli, že se mu Jane líbí. A věděla to i Donna, sám jí to přiznal.
Další snaživými otázkami si dala pomyslný hřebíček do rakve a Darrel se na ní nechápavě podíval, jestli náhodou právě nepřiletěla z Marsu a neobjednala si tu krokodýlí koktejl. Co to vůbec řekla? Jestli nemá Donně napsat? "Děláš si srandu?" prohodil k ní hlasem neuvěření, zda ji baví utahovat si z něho, nebo o co se to ta dobrá duše vůbec snažila, každopádně na Darrela to mělo zjevně úplně jiný účinek. "Nechci nic slepit. Je konec, chápeš? Konec. Tak se nemotej do věcí, do kterých ti nic není," odsekl ji docela prudce, natáhl se pro svou bundu a zatímco ještě dobíhal konec konverzace, Darrel prohodil něco na to: "S Redmondem si třeba vyraž. Klidně ti s ním domluvím rande, čau," otočil se a byl během pár vteřin v trapu, protože vážně neměl v úmyslu podstupovat křížový výslech, co však bylo mnohem horší, poslouchat ty žvásty o tom, že by mu pomohla. Jak mu mohla pomoc, když Donna byla v Americe? Jak vůbec mohla mít tu drzost motat se do něčího vztahu i potom, co se rozpadl?
Možná se k ní nezachoval úplně férově, což věděl asi hned v okamžiku, co překročil práh kotle, ale pořád s tím vším trochu bojoval a snažil si vnutit pocit, že mu to takto vyhovuje, což mu ve výsledku vyhovovalo, ale i tak tu pořád byly dva a půl roku s jednou osobou, s kterou teď úplně přerušil kontakt, nad čímž nemohl jen tak mávnou rukou. Někde hluboko se mu stýskalo a byl naštvaný, že to tak dopadlo.
Zapálil si cigaretu a zmizel někde v dešti.

>>

_________________

Jednoho letního rána se v Kotli objevila brzká návštěva. Neznámý přišel z mudlovské strany, byl oblečený jako mudla a tak by snad i vzbudil pozornost. Zvlášť když mu to oblečení padlo, zvlášť v těchto časech. Navíc většina kouzelníků na takové oblečení kašle a tak se pozná, když ho jednou za čas vezmou na sebe, ošívají se a tak. Tenhle člověk se neošíval. Měl na sobě měl obyčejné, možná trochu obnošené džíny, tmavou košili s dlouhým rukávem, u které měl vyhrnuté rukávy a rozepnuté horní knoflíčky. Na pravém rameni se v jednu chvíli zaleskl malý odznak. Jenže na vzbuzení pozornosti bylo v Kotli málo lidí a hodně z nich zíralo do svého šálku kafe poměrně apaticky. Tak tomu většinou bývá, když je pondělí ráno a máte před sebou pracovní směnu...
Neznámý s velice zdvořilým úsměvem pozdravil Toma a sebevědomě zamířil nahoru po schodech, chvíli zaváhal, když nevěděl kterou uličkou, ale čísla na dveřích jsou dobrá nápověda. O něco později se ozvalo domluvené zaťukání. O něco později se ozvala rána jak něco spadlo, pak jakési zaklení a pak Lair otevřel dveře a stanul neznámému tváří v tvář.
„Ahoj.“ Broukl Lair, který se vlastně ani za tak krátkou chvíli nesnažil zcivilizovat. Blond vlasy mu trčely na všechny strany a na bradě měl strniště, ostatně jako vždycky. Na sobě měl vlastně akorát trenýrky, ve kterých spal. To že vstával před chvílí a pádem na zem, nebylo těžké uhodnout. Chvíli nejistě postával ve dveřích a pak se uhnul stranou. Bariéry na tento noc ehm den nevykouzlil, protože zkrátka čekal návštěvu, snad jen ne takhle brzy. Bariéry vztyčoval klasicky pokaždé na noc, ale dveře nezamykal. Neznámý proklouzl do pokoje hbitě jako had, nebo jako ještěrka… Lair zamrkal očima a promnul si je. Nebyl zvyklý vstávat brzy. Proč by měl, že ano?
„Jak je… Barabáši…?“ Vydoloval ze sebe otázku, když si všiml, jak si návštěva prohlíží staré otlučené rádio. Pak zívl. Tahle jména… někdo se očividně bavil. A to rádio… netrvalo dlouho a jen co si Lair podal žádost, bylo mu posláno. Nejdříve nadával, že to je křáp, ale pak změnil názor. Na rádiu z roku raz dva chytil snad všechny stanice v Anglii a i tu, kterou tu nejvíce potřeboval a na kterou tenkrát dostal tip... Stačilo jen dobře sledovat plakáty. A mimo to v něm zaslechl snad i irštinu a pak naladil německé rádio, ale to hodně šumělo.
„Děláš potíže.“ Zavrčel muž a následně se asi měla strhnout hádka, ale protože rána byla kritická a protože tohle bylo absolutně normální, pokrčil Lair akorát tak rameny a nedělo se nic. Naopak si s Barabášem vyměnil pár informačních vět a stejně se nedozvěděl, všechno co potřeboval. A tak nakonec… Barabáš namířil Lairovi hůlkou mezi oči. Bylo to tak domluvené. Byl v tomhle jeden z těch lepších. To důležité mělo zmizet. Jenže tváří v tvář hůlce... Realita je něco jiného než pouhé přání, žádost. „A nedáme si nejdřív snídani…?“ Byla poslední věta, než se ozvalo kouzlo: „Obliviate.“ A Lairovi se zatmělo před očima. Ostatně ti dva spolu nikdy moc dobře nevycházeli.

Mimo herně:
Tohle má postavu nějak posunout dál, nejsem s nikým domluvená a vlastně ani nečekám odpověď. Ale když někdo bude mít chuť hrát, vadit mi to nebude.

_________________

Bylo horko a Summer se nudila. Dobře, v Morganovic sídle bylo nanejvýš příjemně a beztak měli i bazén a bůhví co ještě, ale ona odtud chtěla na chvíli zmizet. Její rodiče doma možná až tak často nebyli, nicméně speciálně Charlotte se čas od času zasloužila o to, že měla Summer podobné problémy jako Jesse - myšleno pochopitelně v ohledu možného zasnoubení. Přece jenom už měla po zkouškách Náležité Kouzelnické Úrovně a čas se jí měl rychle krátit. Ale věřte nebo ne, to ji vlastně až tolik nezžíralo. A o tohle také dnes vůbec nešlo. Summer sice byla spíše samotář, ovšem tento den měla náladu vydat se někam mezi lidi a třeba si trošku povyrazit, zkrátka se neunudit k smrti.
Nakonec zamířila do Děravého kotle, kde si objednala kaktusovou šťávu a nerušeně přemýšlela o tom, proč že do téhle díry vůbec vlezla. Přestože na nic kladného nepřišla se nicméně nezdálo, že by se někam chystala. Elegantně si přehodila nohu přes nohu a lehce upravila lem své kožené sukně. Potom pozornost přesunula ke skleničce, ze které chvílemi nepatrně upíjela, ale většinu času si s ní spíš opatrně pohrávala.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám!

_________________

<<

Erkki byl na Příčné ulici s tátou, který tu měl nějaké zařizování, ale hned ráno dal synovi volno; přestože měl mít Erkki celé prázdniny zaracha kvůli těm nelegálním závodům, kterých se na jaře zúčastnil a které nedopadly vůbec slavně. Protože ale od té doby sekal dobrotu a z ročníkových zkoušek měl vynikající výsledky, rodiče se přeci jen slitovali. Jen musel slíbit, že už takovou hloupost neprovede. Erkki to sice slíbil, ale za zády držel vzdorně překřížené prsty.
Těžko říct, proč zamířil na oběd zrovna do Děravého kotle, ale stalo se - dejme tomu, že byla u Hladového draka taková fronta, kterou se mu prostě nechtělo stát. Nakonec se tedy ocitl v Kotli a chvilku stál poblíž dveří a mžoural kolem sebe, aby si jeho oči přivykly na přítmí, co tu neustále panovalo, nehledě na to, jak hezké počasí bylo venku.
Erkki nejprve nezahlédl žádnou známou tvář a rozhodně si nevšiml žádných chlapů, co opodál šaškovali s hůlkou. Asi proto, že měl docela hlad a přemýšlel nad tím, které z nabízených jídel je bezpečné pozřít. Došel si tedy objednat k hostinskému palačinky a okurkovou limonádu, a teprve poté se rozhlédl kolem sebe, pátraje očima po nějakém místečku, kde by se mohl uhnízdit.
Protože však byla doba oběda, moc volných stolů tu nebylo... a Erkki navíc po chvilce zahlédl Summer. Krátce zaváhal a nakonec vyrazil k ní. „Ahoj, Summer!“ zazubil se na ni přátelsky. Moc dobře se sice neznali, ale byli z jedné koleje a hlavně oba hráli famfrpál, takže Erkki usoudil, že by teoreticky mohli najít společné téma hovoru. „Nebude ti vadit, když si k tobě na chvíli sednu? Fakt se mi nechce sedět třeba u tamtěch,“ zamumlal s úšklebkem a nenápadně hlavou poukázal ke stolu, kde seděla skupinka podezřele vypadajících mužů, kteří už měli zřejmě trochu upito.

_________________