Spencer rozhodně překvapilo, když Billy vstal, aby jí odsunul židli, a protože to byla přátelská osoba, rozhodně ho nepodezřívala z věcí, jakože by jí tu židli nemusel přisunout nebo tak něco. "Díky, to je od tebe milé," mrkla na něho s širokým úsměvem, protože tohle bylo opravdu milé gesto a ona si takových věcí vážila, podobně jako každá holka. A protože gentlemanů v poslední době ubývalo, cenila si toho ještě více.
Že její jméno neznal, to jí vlastně ani tolik nepřekvapilo a podle jejího širokého úsměvu jí to taky bylo zcela fuk. "Spencer Woods, Mrzimor. Po prázdninách už šestý ročník, celkem bohužel. Tyjo, už jen dva roky a budu to mít za sebou, to je hrozný. Když si představím, že jsem před chvílí nastupovala.. ale to zas plácám, dva roky jsou celkem ještě dlouhá doba." Jo, Spencer byla ukecaná osoba, a pokud jí někdo účinně nezastavil, dokázala kecat o všem možným dost dlouho. "Ale ty hraješ famfrpál, hm? Střelec, co? Jsem vám byla letos fandit. I když jsem to teda trochu přála Havraspáru, víš co, ho ještě nikdy nevyhráli. Ale vám jsem zase přála ten školní," mrkla na něho pobaveně a vše řečené myslela vážně. Přála Havru famfprálový pohár stejně jako Nebelvíru ten školní. Oba si to prostě a jednoduše zasloužili, no.
"No jasný, že se ptáš!" Pokývala rychle hlavou, protože sušenky, to bylo její. V tomhle byla totiž vskutku pravým mrzimorem - sušenkama se dokázala cpát skoro dvacet čtyři hodin denně. "Chceš zase koláček?" optala se, když jí pak obsluha donesla její objednávku a ochotně přistrčila talířek s nimi k Billymu.
"Hm, chystáš se na Mistrovství? Já totiž jo, byla jsem pozvaná od Jesseho Morgana, to je kluk ode mě z ročníku, mi poslal lístek. Není to super? Já tam ještě nikdy nebyla, ale už se tam moc těším," zasnila se s úsměvem a následně už se natáhla pro hrnek se svou bílou čokoládou, aby mohla ochutnat, jak dobrou jí tady mají.

_________________

Poděkování snad možná nebylo na místě, tohle by se mělo brát jako samozřejmost, ale u řady lidí tomu tak nebylo. Takže když se jen přátelsky usmál a broukl: „Není zač.“ A tím tak nějak téma židliček a galantnosti bylo uzavřeno. Tedy ne tak úplně. „Těší mě.“ Dodal poněkud starosvětsky a natáhl k ní ruku na přátelské stisknutí ruky. Stisk měl pevný, ale zároveň si vždy dával pozor, aby dlaň nikomu nerozdrtil, zvlášť byla-li takhle drobná. Přívalu slov však zabránit nedokázal. Mrzimorka… Billymu, přestože to autorka neplánovala, to nějak samo, se líbily mrzimorky. Byli usměvavé, pozitivní a vstřícné ke všem a to i k mrzoutovi jakým on někdy dokázal být.
„Uteče to rychle.“ Pokusil se zapojit do monologu. „Mě čekají NKÚčka.“ Billy se nezatvářil nijak. Pořád mu na tváři hrál zamyšlený úsměv. Pohodář. Někdo by vyšiloval, nebo si jen dělal starosti nebo třeba nad tím mávl rukou stylem, že se to nějak přežije, ale podle očí se dá poznat, že i tak se bojí… Billy ne. Jemu to vážně bylo absolutně jedno. Zkoušky nebyly podstatné. Existovali důležitější okamžiky, pro které člověk měl žít (mezi námi mezi ty počítal třeba i noční let nad městem).
Úsměv mírně pohasl, když přiznala, že pohár vlastně přála havranům. Ale školní jim. Složité. Jemu však spíše záleželo na famfrpálovém. Protože na tom se víc nadřel, budeme upřímní. Na hodinách spal. Povětšinou.
„Střelec.“ Dodal s jistým náznakem pýchy v hlase. Tak hlavně si ho pamatovala, trefila správnou hodnost a vůbec. To už něco znamenalo. Ne že by na tom záleželo.
„Že se ptáš.“ Zopakoval její slova a natáhl se pro jeden sladký koláček. Cpát sladkým nebo nezdravým se mohl, protože prostě rostl do výšky a navíc sportoval. A také to bylo dobré, sladké. Navíc takhle mohli každý ochutnat něco a zaplatit jen svoje.
„Jesse… Ten holkař?“ Reakce byla okamžitá a až příliš upřímná. Mírně povytáhl obočí, ale nakonec nad tím zakroutil hlavou. Původně se Billymu dralo na jazyk místo holkař slovíčko jiné, ale skončil u slušnější verze. A že by kolegiálně nebelvírskému spolužákovi mrzimorskou dívku přál? Ani náhodou. Na to byla moc hezká. A Jesse měl kolem sebe dívek, až to hezké nebylo. A střídal je taky dost často. Ne že by Billy byl jiný, také se otáčel za každou hezkou sukní, ale zároveň věděl, že když pošpiníte jméno někoho jiného, automaticky pak sami vypadáte líp. Ne, tohle nebyl prvotní účel, to ho napadlo později, ale byl to bod k dobru. Pro něj pochopitelně. Lístek... Takhle se to dělá…
"Lístek jako... vstupenku?" Ujišťoval se. "To je od něj milé." Prohlásil kamenně bez jakékoli emoce. Jen slovní vycpávka ticha. Poslal lístek… Takže… kdybych třeba Kath poslal lístek… pozvánku… jen otázku… šla by se mnou na mistrák? Katherina Parkerová byla pořád jeho cílem, ale jak se k němu, koho měl rád jen z dálky přiblížit, to nevěděl.
„Taky jsem tam nikdy nebyl.“ Přiznal jako by před chvílí právě neočernil spolužáka, i když ono se to hodně vědělo. „Možná, že bych se mohl jít podívat…“ Zamumlal zamyšleně. „Pořád mají kecy proti nečistokrevným?“ Zeptal se zvědavě. Těžko říct koho v tu chvíli měl na mysli. Jestli pořadatele nebo lidi, kteří na mistrák chodí nebo lidi hrající famfr… Prostě asi tak nějak všechny dohromady.

_________________

"I mě těší," pokývala Spencer hlavou a na Billyho se usmála. Tomu přívalu slov, který většinou od ní přicházel, uměl zabránit málokdo, ale Spencer se vážně snažila mluvit méně a méně. Jenže, pořád to byla ona, takže to nevycházelo moc dobře a ne vždy si uvědomovala, že ostatní ty náhlé návaly mohou štvát.
"To ani neříkej," zhrozila se naoko, načež se pobaveně zazubila. Věděl, že ty dva roky utečou děsně rychle, ale stejně ta představa byla děsivá - vždyť teprve před chvílí nastupovala do prvního ročníku! A teď? Teď měla jedny z těch důležitých zkoušek za sebou. "Jo, ty jsou celkem děsivý. Ale dá se to zvládnout v pohodě, když se bude v průběhu roku připravovat a nebudeš na to kašlat," mrkla na něho s úsměvem. I z lektvarů měla celkem dobrý pocit, a tak nějak tušila, že to nebude Téčko, které očekávala ještě předtím, než jí začal doučovat Sven. Tomu za to byla opravdu vděčná a neuměla si představit, co by bez něho dělala. Skutečně. "Vážně bych je nepodceňovala. Sice máte celkem v pohodě profesory, ale to neznamená, že by vám to u těch zkoušek nemohli zavařit." Mrkla pak po něm zcela vážně, protože to taky tak myslela. Znala ty, kteří zkoušky podcenili, a pak v některých předmětech prolítli.
Spencer se spokojeně uculila, když zjistila, že s postem ve famfrpálu má pravdu. Billy byl opravdu střelec. "Hodláš se tomu věnovat i v budoucnu? Protože ti to jde," broukla s úsměvem a natáhla se pro sušenku, kterou začala vesele chroupat. "Jo, Jesse Morgan. Je fajn," zasnila se pak, když si vzpomněla na závěrečnou slavnost, a taky na to, jak si pak toho holkaře propašovala k sobě do postele, ehm. To oslovení rozhodně Spencer nevadilo, protože moc dobře věděla, jaký Jesse je. Chodil s ní přeci do ročníku. Přišel jí zábavný, dalo se s ním dobře kecat, a taky spousta dalších, ehm ehm, věcí. "Jo, přesně to myslím. Jsem před ním plácla, že jsem tam nikdy nebyla a bylo by super to někdy vidět, takže mi to nabídl. A vlastně ještě Blair, to je taky jedna holka od nás. Není to od něj pěkný?" zazubila se Billyho vesele, protože jí to pěkné připadalo až moc.
"Vážně ne? A já myslela, že nadšenci do famfrpálu si to nikdy nenechají ujít. To by bylo super, mohli bychom se tam vidět! A asi jo, víš co, oni s tím asi nikdy nepřestanou, ale já se s tím smířila a vlastně mi je to úplně fuk," pokrčila lehce rameny, protože jí vážně nezajímalo něco o tom, kdo kecá o jejím původu. Ty lidi považovala za hňupi.

_________________

Na zkoušky se jen mírně vědoucně uculil. Bylo jasné, že on si s nimi hlavu moc neláme. Přesto se i tak zeptal: „Co bylo nejtěžší?“ To čistě ze zvědavosti. Možná by se na něco mohl podívat. Jenže Billy žil sportem. Famrfpálem. „To bude v pohodě.“ Usmál se úsměvem človíčka, který absolutně neví, do čeho jde. Ale rozhodně ho to netrápí.
„Díky.“ Uznání, které přišlo zaobalené, nečekal a překvapilo ho. „Možná. Možná ne. Uvidíme.“ Další absolutně nic neříkající široký úsměv. Ne Billy se nechtěl jen tak uculovat, ale nešlo to. Jakože Spencer byla milá společnost a jemu vlastně vůbec nevadilo, že je trošku energičtější. Vlastně tak nějak vyplňovala prázdno, kde měl mluvit on a on místo mluvení poslouchal její jemný hlas. A famfrpál… Konkurence byla veliká. „Existuje mnoho lepších hráčů, než jsem já.“ Což dokázal uznat bez zahanbení. Byla to totiž pravda. „Mě se líbí práce s draky.“ Přiznal se. Tohle taky byla pravda. Billy miloval svůj malý suvenýr, totiž malou zmenšeninu draka, kterou měl na nočním stolku. Dráček sem tam pochodoval po stolku, případně spal schoulený na jeho okraji.
„Fajn.“ Zopakoval. Dobře byla to její věc. Jak jí letělo v myšlenkách, byli ti dva spolužáci a tak ho musela dobře znát (jak moc dobře to naštěstí nevěděl) a musela vědět, co je zač. A jemu do toho taky nic nebylo. Přesto se mu to nelíbilo. Takže vlastně broukl: „Hmmm.“ A místo toho si vzal jeden sladký koláček. Chroupal sladké, takže nemohl odpovídat, chytré maskování ne? Místo odpovědi nechal Spenc, aby mu vše vyklopila.
„Já raději famfr hraju, než sleduju.“ Byla velice jednoduchá odpověď. „Když někoho vidím ve vzduchu, mám chuť se k němu přidat.“ Usmál se a v očích mu zajiskřilo. Téma Jesseho laskavosti přešel, aniž by se k němu nějak vyjádřil. Tedy jinak než hmmm. Vidět se s ní. To by nebylo špatné, vážně byla… hezká. Ostře tvarované lícní kosti a jasné oči. Jenže vidět se i ním? No. Jako. Přežilo by se to. Jenže Billy by se mu vlastně rád vyhnul, čistě jen z toho důvodu, že měl zvláštní pocit, že by to nedopadlo dobře.
„Uvidím.“ Tím nic nezkkazil. „Ale viděl bych tě rád.“ Přiznal bez obalu, protože to byla pravda a vlastně proč to taky neříct. Mrzimorka byla milá společnost. Každé maličké sluníčko v jeho blízkosti dokázalo rozzářit svět. A navádět ho správným směrem, směrem ke světlu, protože stačilo maličko, skutečně jen by stačilo, kdyby se byl potkal se špatnými lidmi a bylo by to jiné. Billy byl v pubertě a jeho charakter byl tvárný. Jenže zatím mu osud do cesty postavil Kath, pak Annie a teď dokonce i Spencer.
„Já si na hlavu **** nenechám.“ Pokrčil rameny. A tentokrát byl nezvykle hrubý. Ale byla to pravda a proto se takovým místům na doporučení rodičů a vlastně i nenápadného naznačení sourozenců vyhýbal. Nebelvír si nic líbit nenechal a to mohl být v dnešní době problém. Byla jiná věc, na kterou se mrzimorky hodlal zeptat.
„Myslíš že… kdybych napsal jedné holce...“ Začal náhle z jiného soudku. Billy upřel svůj zrak na šálek kafe. Najednou to byl děsně zajímavý předmět. Nebelvír se pohyboval na hraně neznámé propasti a měl pocit, že ona propast na něj upírá temné oči. „A pozval ji taky, že by přišla?“ Až nyní zvedl zrak ke světlovlásce. Byla to taky holka. Taky byla z mrzimoru. Mohla by to vědět. Náhle nebelvír vypadal a byl celý nesvůj, protože tohle bylo něco v čemž neměl moc zkušeností a neměl nejmenší tušení, jak vůbec napsat takovou pozvánku. Ale už dopředu se děsil skutečnosti, že by ho mohla odmítnout.

_________________

Spencer se musela zamyslet, protože jí to konec konců zas tak těžké nepřipadalo. Na zkoušky se totiž náležitě připravovala, aby je bez sebemenších problémů dala. "Pro mě asi lektvary, protože ty mi nikdy nešly. Ale za to mi s nimi pomáhal Sven, to je můj nejlepší kámoš," mrkla na Billyho nakonec a při slově kámoš se zazubila. "Obrana taky nebyla zas tak lehká, ale zase se dobře celou dobu koukalo na Dragomirova," pokrčila nakonec rameny a upila své čokolády. Jo, Spencer se rozhodně nijak netajila tím, že se rozplývá skoro nad každým klukem z jejich školy, stejně tak nad profesory. A Gerry nebyl ošklivý, hodiny s ním jí bavily, jen by se nemusel tvářit tak otráveně. "Jo, já věřím, že to zvládneš!" Prudce zamávala rukama, jakože tomu opravdu věří a s úsměvem na Billyho mrkla. Ona věřila všem a hlavně jim přála štěstí, aby ty zkoušky bez problému daly.
Spenc ledabyle mávla packou, když se Billy ozval s tím, že existuje mnohem lepších hráčů než je on. "To je sice možné, ale taky je spousta z nich horších. Nehledě na to, že nejdřív by jsi mohl klidně hrát v nějakém druholigovém týmu, a pak se vypracovat, ne? Týmů je hodně a pořád hledají hráče," mrkla na něho povzbudivě, protože věřila, že kdyby chtěl, s úplným klidem by to dal. Vážně. Ale Spencer takhle věřila všem ve všem, no. "Vážně? No to je paráda! Na můj vkus krapet nebezpečný, ale to je i famfrpál, no," pokývala děsně důležitě hlavou a usmála se na něho. Jeho sen s draky byl opravdu celkem dobrý, ale jí by se víc zamlouvalo pracovat třeba s jednorožci, kteří byli ňuňatý a tak.
Že byl Jesse Morgan fajn, o tom se nehodlala hádat, protože tak to prostě bylo. Jasně, možná byli i lepší kluci než on, ale pro Spencer byl jedním z favoritů. Ale kdo nebyl, že. "Jo, to já celkově tomu létání nepodlehla. Jakože.. čas od času mi to nevadí, ale jako ty to rozhodně nemám. Asi u mě vyhrává ten strach, že bych spadla a zranila se, což by bylo pro mě hrozný. Jsem baletka a chtěla bych se tomu věnovat i v budoucnu. Nevím, jestli by se pro mě našlo nějaké uplatnění v kouzelnickém světě," pokrčila rameny a ani si neuvědomila, že zase plácá až moc. Jenže Spencer byla prostě a jednoduše zvyklá mluvit. Připadalo jí spíše divné, že někteří lidi byli zamlklí, takže nebylo divu, že se je pak snažila rozmluvit. Ne že by to moc šlo, ale snaha byla, no.
"No vidíš, já tebe taky!" přiznala s širokým úsměvem a následně se hned natáhla pro jeden z čajových koláčků, aby ho do sebe na pár hryznutí hodila. Co se pak týkalo hrubé mluvy Billyho, Spencer to přešla jen s nespokojeně našpulenými rty alá to se takhle někdo opovažuje mluvit v mé společnosti? "No to je jasný! Jednou mně a Maud pozval Noah na párty. Ona to teda nebyla moc párty jako spíš večeře při svíčkách u nás ve společence, u klavíru, víš. Nikdo jinej se totiž nedostavil, ale bavili jsme se dobře! Noah umí hrát děsně krásně na klavír, u kterého jsme se postupně vystřídali. Já totiž hraju taky a Maud taky," Spencer se nadšeně zazubila. Na tenhle večer totiž děsně ráda vzpomínala, protože se opravdu dobře bavila a navíc to byly dvě osoby, které fakt zbožňovala. "A kdo je ta tajná holka? Znám jí? Protože jestli jo, třeba bych ti mohla něco domluvit," v tuhle chvíli Spenc na Billyho laškovně mrkla a zadoufala, že s tím nebude dělat moc tajností, protože na to byla opravdu zvědavá.

_________________

Další osoba, kterou Billy nemusel. „Ten Rusák?“ Pozvedl obočí, protože tohle už zavánělo průšvihem. Ten Rusák totiž neměl kdovíjakou pověst a vědět, že ho okukuje zrovna nějaká holka… mohl by si na Spenc zasednout. A to by bylo špatné. Nebo by Spenc ublížil. A to se Billymu taky nelíbilo. Jenže opět, nic mu po tom nebylo a to ani v případě, že by Spenc dělala oči na školníkovu kočku. Nebo rovnou na školníka.
„No…“ Překvapila ho svojí energičností. Málem srazila svůj hrnek… „… mohla by jsi mi říct, co jste měli za otázky?“ Napadlo ho náhle, a vždyť to nebylo nic složitého ne? Vždyť mladší studenti beztak z těch starších tahali informace o tom, jaké byli zkoušky a co bylo a tak. „Nebo… nechtěla… bys mi pomoct? Jako... doučování.“ Zeptal se a skutečně, teď v tom nebyl žádný vedlejší úmysl. Dokonce svoji otázku podpořil i roztomilým, možná trochu štěněcím pohledem. Billy možná byl gentleman, ale měl i své stinné stránky, jako například to, že si uměl spočítat povahu mrzimorských. A jestliže mu tak nadšeně tvrdila, že ty zkoušky dá, i když sama měla menší doučování, proč by mu nemohla pomoci? Mrzimoři jsou milí, příjemní lidé a ona teď bude mít rok od jakýchkoli vážnějších zkoušek pokoj. Vypočítavý, ano i tak by se jeho jednání dalo označit.
„Možná.“ Ozval se s úsměvem ať už by profi famfr dal nebo ne. Bylo ještě hodně času do takového rozhodnutí a jeho vábil dračí řev jako tajuplný zpěv sirén námořníky. Možná, že jednoho dne si uvědomí, že taková píseň zabíjela, místo aby odvedla nešťastníka do ráje, ale prozatím byl tou melodií, hudbou dračích šupin, křídel a pálivého ohně stále okouzlen. Snad i z toho důvodu, že se s drakem setkal jen jednou. A snad kdyby se Spenc zmínila o jednorožcích nahlas, namítl by, že i to je krapet nebezpečné. Tak jako to špičaté na hlavě taky není jen tak na ozdobu.
„Našlo.“ Zazněla krátká a jednoduchá odpověď. „Stačí chtít.“ Billy to možná viděl jednoduše, ale pokud se člověk nedal… muselo to jít. Nějak. Jakkoli. Dívku před sebou se snažil tónem povzbudit, ale to hned vzápětí zpackal jednoduchou poznámkou, pravdivou, ale ošklivou a netaktní. „Víš… baletky rychle stárnou. Nestačí jen tančit, je potřeba mít něco v záloze.“ Že by ho napadlo, že by to dívku mohlo ranit nebo urazit? Ne. Billy slon v porcelánu a říkal nahlas to, co si myslel. Takt nulový, vážně. Snad to vzápětí vylepšil poznámkou: „Vezmu tě někdy se proletět. Jen tak. Noční lety kolem hradu… nebo kolem měst jsou krásné. Všude plno hvězd.“ Oči se mu rozsvítili, protože skutečně, létat za noci (to kvůli mudlům) plné hvězd k městu, které sice pohltilo hvězdy, ale ukázalo jinou stránku, bylo úžasné. Stránku plnou barev, světel, tiché a melodické hudby, protože nic moc hlasitého nebylo moc tolerováno. Zvláště lidmi, kteří brzy ráno vstávali do práce.
To, že by ho ráda viděla, ho potěšilo, aniž by k tomu měl nějaký jasný důvod. Prostě stačilo vědět, že kromě rodiny a přátel se najde ještě i někdo jiný, kdo ho rád uvidí. Jen tak. Napil se hořkého kafe, aby musel věnovat pozornost šálku a ne mrzimorce, která nespokojeně špulila rty. Toho si všiml. Pro změnu však on s jistou nelibostí poslouchal, jak si užívali večeři při svíčkách a hru na klavír. Zajímavé. O další nápad navíc. Jenže na klavír hrát neuměl, takže tohle padlo. Přesto se na mrzimorku zazubil, aby nevypadal jako kamenná stěna. Byla tak nadšená, energická… A pak se ho Spenc zeptala a Billy začal rudnout. Tak nějak samovolně.
„Asi jo.“ Zhučel a zátylek se mu barvil do rudé barvy. „Taky mrzimorka.“ Pomalu obkroužil ukazováčkem okraj šálku. Spencer se do očí nedíval, a že by jí řekl jméno, to taky nehrozilo. „Jméno neřeš.“ Zamumlal. Co když by se mrzimorka tvářila, jen jako kdyby mu chtěla pomoci a ve skutečnosti to jen hrála? Billy nevěděl, co si má myslet, vždyť se před chvílí poznali a už by mu chtěla někoho dohazovat? Ale něco říct mohl… „Je hezká, milá, hezky se směje a…“ Vyjmenoval rychle některé základní věci a snažil se neusmívat. Jenže to nešlo. Nartech mu vykvetl jednoduchý, ale o tu upřímnější úsměv, který vzápětí povadl. „Je starší než já.“ Dodal, vyměnil si krátký pohled se Spenc a ramena mu poklesla. „Navíc o mě vůbec neví.“ Dodal už vyrovnanějším tónem. „Co když odmítne?“ Dodal a znovu pohledem Spencer vyhledal. Kath neměla nejmenší ponětí, že ji Billy má rád a tak by pozvánka od něj mohla působit… divně. A uvědomil si to jen díky tomu, že ho mohla odmítnout, což by nepřenesl přes srdce. „Jak tu pozvánku Jesse napsal?“ Zajímal se ještě, snad aby měl nějakou předlohu, kdyby náhodou sebral odvahu...

_________________

"Jo," pokýval hlavou, protože Gerry z Ruska byl a Spencer to připadalo děsně fajn, protože si o Rusku pár informací zjišťovala a jednou se tam určitě chtěla podívat. Navíc se díky němu naučila vařit boršč, který byl u zkoušek taky děsně důležitý, no. "Nemohla," zakroutila hlavou a děsně nevinně se pousmála. "By jsi si to musel zasloužit," zamrkala na něj laškovně než se pustila do jednoho koláčku. "Navíc se ty otázky každý rok mění. Je tam látka od prvního do toho pátého ročníku, takže jestli jsi je vyloženě neprospal, měl by jsi to v pohodě dát. Není to zas tak těžký, jen jsou některé otázky celkem záludné." Dodala pak s pokrčením ramen. Pokud by se však Billy rozhodl, že si ty otázky chce něčím zasloužit, ehm ehm, Spencer samozřejmě byla děsně pro. A pak přišla ta věc s doučováním, kdy jí začaly pobaveně cukat koutky, protože tohle se nedalo. Spencer totiž byla pořád Spencer, takže si to zprvu vyložila trochu jinak, než to asi Billy myslel. "Já tě klidně doučovat budu," mrkla proto po něm děsně laškovně a na chvíli jí napadlo, co by asi na Billyho řekla třeba taková Maud. "Ale pak taky záleží v čem," při tomhle se sice snažila tvářit se děsně moc vážně, což jí vůbec nešlo, takže se nakonec nevině uculila a pokrčila rameny. Byla rozhodnutá při první příležitosti napsat Maud, protože tohle s ní musela děsně moc probrat, stejně jako s Noahem. Jo, tohle byli dva lidi, kteří jí chyběli. Ono jich teda bylo víc, ale tak..
"Když myslíš. V tom případě bych chtěla pracovat s jednorožci," protože ano, Spencer si opravdu uměla najít fajn zaměstnání. Nehledě na to, že jednorožci byli prostě ňuňu a boží a tak. A pak Billy řekl to co řekl. Spencer vykulila oči ve stylu vážně jsi si dovolil něco takového říci?! a nespokojeně našpulila rty. "Stačí jen tančit. Sice jdeš pak předčasně do důchodu, ale můžeš pak učit. Navíc baletky dostávají veliké peníze, takže.." O tomhle Spencer měla celkem jasno, protože její maminka přeci baletka byla. Tedy, už ne, ale dříve ano. Teď už jen učila, ale stejně jí to bavilo.. a čas od času dostala nějakou mini roli. Spencer šlo však hlavně o to, že věděla, že by jí tohle opravdu bavilo než jen sedět třeba celý den někde v kanceláři. "To by bylo fajn," zasnila se pak s úsměvem. Sice jeden z jejích majáčků hlásal "zakázáno" a "proti pravidlům", ale Spencer dělala hodně věcí, které byli zakázané. A ne sama.
Pak se řeč stočila k dívce, která se očividně Billymu líbila, a protože tohle bylo něco pro Spencer, narovnala se a pozorně poslouchala. I když moc informací nepadlo, což se jí moc nelíbilo, a tak nespokojeně mlaskla. "Ale to je u nás každá druhá holka," rozplynula se, protože ano, Spencer pokukovala i po holkách a moc dobře si uvědomovala, že v jejich koleji jich je hezkých až moc, takže ten popis seděl na každou druhou, dokonce i na ní samotnou. "Víc indícií nemáš? Neodmítne, uvidíš, že ne," mrkla na něho povzbudivě. Moc si s tím hlavu nelámala, protože na tohle neměla šanci přijít. Byla starší než Billy, to sice byla celkem velká nápověda, ale pořád to byli ještě dva ročníky a v těch dvou ročnících bylo ještě hodně holek z Mrzimoru a všechny byly pěkné. "Jesse se prostě zeptal. Nebo jsem to možná byla já, kdo ho k tomu podnítil, nevadí. Noahova byla krásně ozdobená květinami a byla to básnička. Sice mám pocit, že mu s tím někdo pomáhal, ale bylo to fakt děsně kouzelný a ten večer jsme si společně užili. Všichni tři," pokývala hlavou. "Možná tu pozvánku ještě někde vyhrabu. A nebo jí někde bude mít Maud, si nejsem jistá, jestli jsem jí nevyhodila," nakrčila nosík, jak se snažila přijít na to, co se s tím kusem papíru stalo, ale snažila se marně, takže to nakonec nechala být a radši upila své horké čokolády, která už nebyla tak horká, mno.

_________________

Nechápavě se uculil a opřel se do křesla. Nemohla. Zasloužit? Jak? A to jak mrkala… Zvědavě naklonil hlavu. „Řekni si jak.“ Pobaveně se usmíval nevěda, co si na něj vymyslí. „Před drakem tě zachraňovat nemusím, z věže taky ne…“ Zasloužit si princeznu se dalo tak, že člověk porazil draka nebo zlou čarodějnici (doplníme do téhle rovnice Gerryho?) a ani jedno nebylo potřeba. Draci by Spenc sežrali dříve než by sehnal brnění a s čarodějnicí by si hravě poradila sama, vzhledem k tomu, že je taky kouzelnice. Že se princezny zachraňují i polibkem ho nenapadlo. Prozatím.
„Prospal.“ Přiznal se a nevinně se uculil jako školák, kterému je vyčítána lumpárna. A jeho to nezajímá, protože prostě třeba tamhle ten motýl je hezčí než jeho prohřešek.
„Lektvary, obrana, formule… cokoliv.“ Vyjmenoval jí. Na zbytek asi bude kašlat, astronomii se zvládne doučit, mudlové taky v pohodě a co se týkalo kouzelných tvorů, docela si věřil. To ho totiž bavilo. Jen mu nějak unikal vtip, který asi zazněl. Spenc se totiž culila jako měsíček a jemu připadlo, jestli náhodou neřekl něco špatně. „Nespadlo ti něco do oka?“ Starostlivě se naklonil, protože stejně jako před chvílí tak divně mrkala a třeba to mohla být otočená řasa a to je nepříjemné…
„Ale není to pak člověku líto?“ Nadhodil jako by rozuměl lidským citům. Jemu by bylo fuk, jestli by byl nebo nebyl v důchodu, ale jestliže člověk celý člověk celý život tančí je pak možná i bolestné vidět, že už o něj nikdo nestojí… Možná, že se tak cítí i někteří famfrpálový trenéři, ale tak hluboko do toho Billy neviděl. Nebelevír se dokázal smířit s tím, co přicházelo s tím, že člověk by z toho měl vytěžit co možná nejvíce. „Jednorožce ti schvaluji, ale to taky není zrovna bezpečná práce.“ Spencer z něho dostala dlouhou větu, pecka! „To špičatý na hlavě nemají jen tak na ozdobu…“ Dodal a zakřenil se, moc dobře věděl, že jednorožci mají raději dívky, chlapce, že k sobě nepustí. V jeho případě byl jednorožec nebezpečný tvor, pro Spencer však ne.
„Takže domluveno, vezmu tě na noční lety za doučování.“ Tázavě pozvedl obočí, protože tohle byl férový obchod a ne že ne. Něco poctivého za něco proti školnímu řádu ať je to trošku paradoxní. A to ještě netušil, jaké doučování Spencer napadlo. Ne že by nebyla hezká, naopak, ale svůj idol už měl…
„Ne.“ Zazněla kratičká a jednoduchá odpověď. Ne, skutečně víc nápověd poskytnout nehodlal, koneckonců Spencer znal jen teď od vidění a rozhodně nehodlal každému na potkání vyprávět, že je zblázněný do Parkerové. V klidu si vyslechl, jak to vlastně bylo s pozvánkami.
„Básně nepíšu.“ Zamumlal. „Budou muset stačit květiny. Myslíš…“ Znovu pohlédl na Spencer. „že by stačili kreslené, nebo mám poslat nějaké… živé?“ Na chvíli se ztratil v myšlenkách a upřímně, tak trochu ho napadlo, jestli by živými náhodou Kath spíše nevyděsil. „Líbili by se ti živé?“ Zeptal se s náhlým zájmem. Kafe už měl dopité, zbývalo zaplatit, jen ještě se snad chtěl zeptat. Spencer byla taky holka, milá, hezká a snad i rozuměla víc, než si myslel. Takže by mu mohla poradit… „Jednu jen tak a druhou do vlasů.“ Nadhodil a usmál se takovým roztomile nepřítomným pohledem přímo na Spencer. Díval se na ni, ale zároveň jako by mimo ni.
Ale ať už byla odpověď jakákoli, čas pokročil, Spencer asi také dopila svoji již mírně vlažnou čokoládu a byl čas zaplatit. Billy Spencer podržel dveře a ještě slíbil, že pokud se na mistráku objeví, pošle Spencer sovu, aby se třeba nějak domluvili, kde se sejdou, mistrák bude obří.

>>

_________________

Rheinallt Nott seděl jako pravítko na místě, kam ho posadil dědeček, a tvářil se, jako kdyby spolkl citron. Můžeme jen odhadovat, že jeho partnerka na tom nejspíš byla asi podobně. Tedy, chápejme, on by klidně Ray na to rande, nebo co že to bylo, že si zase jejich rodiny vymyslely, s Darkou šel, vlastně by se mu i chtělo, protože, no, ona se mu vlastně docela líbila, a tak, ale to by sám sobě samozřejmě nepřiznal, a už vůbec by to někdy nevyslovil nahlas. Navíc bylo pro něj téměř jasné, že slečna Udinová takhle vůbec neuvažuje. A i kdyby, tak tu sedět nechtěl už jen proto, poněvadž ho prostě k tomu nutili a... chápeme.
Hlasy v jeho hlavě už zase jednou vedly nějakou děsně parádní konverzaci, a to Rheinalltovi zamezovalo téměř úplně přemýšlet, takže se zmohl jen na tupé zírání přes okraj hrníčku s čajem směrem k Darye, kterou předpokládejme někde naproti němu, a naprosté ignorování čehokoliv, k čemu ho právě šeptem nabádal dědeček. Už evidentně vyrostl z dob, kdy ho považoval za něco víc, a Xaveria Notta nesnášel úplně stejně jako zbytek čistokrevných parchantů, co ho s matkou zahodili, jakmile už byla pro ně bezcenná.
Proč že tu tedy seděl? Ano, byla to jeho povinnost, bylo to podle plánu, který se přeci rozhodli s Daryou dodržovat. Seděl, aby umlčel příbuzenstvo. A taky, až odejdou, mohlo se třeba ukázat, že už je jednou napadne něco, čím to zasnoubení prostě zrušit. Ale co víc, on tu vlastně sedět chtěl. No a proto ten zmíněný kyselý výraz. Poněvadž ho vážně štvalo, že tu s Udinovou být chce.

_________________

Stephanie seděla rovně jako pravítko od chvíle, kdy jí do kavárny na proti Rayovi posadil její otec. Hnula se jen v momentě, kdy jí obsluha donesla kafe, které se přes prázdniny naučila pít, jinak však připomínala voskovou figurínu. Pryč byly úsměvy, kterými nedávno oplývala, když se na Příčné setkala s Dantem. Kdyby jí v tuhle chvíli viděl, asi by ho kleplo.
Jestli tady chtěla být a nebo ne, na to se jí nikdo nezeptal, což jí z toho celého vlastně vadilo asi nejvíce. Donutili jí k něčemu, co vlastně vůbec nechtěla, jediné štěstí bylo, že jakmile se její tatínek a Rayův dědeček ujistili, že ti dva pohodlně sedí a mají objednáno, zmizeli pryč. Stephanie nevěděla, kam daleko šli a jestli je náhodou nehlídají před kavárnou či zda někoho nenasadili přímo dovnitř, aby je sledoval. Nejspíše to byl důvod, který jí držel na místě přikovanou.
Nepatrně sebou trhla, protože jí začínalo vadit jen tak sedět. Očima bloudila po místnosti, aby nemusela sledovat Notta, zdálo se jí to tak mnohem lepší. Za tu dobu, co ho znala, se ho naučila snášet a možná.. možná se jí i trochu líbil, ale to bylo něco, co by Darya v životě nepřiznala na hlas. Navíc tady byl stále Nathaniel, se kterým se cítila v některých situacích mnohem lépe než s Rayem, za což asi mohl fakt, že zrovna s ním nebyla zasnoubená. Jak by se asi tvářil Dante, kdyby vlastně zjistil, že už má snoubence?
"Takže.." protrhla nakonec tíživé ticho mezi nimi, které jí sice nevadilo, ale kdyby jejich rodina zjistila, že vlastně celou dobu seděli a čuměli, asi by je to nepotěšilo. "Jak se těšíš zpět do školy?" jeden koutek na chvíli přinutila pozvednout do něčeho, co mělo být asi úsměv. Byla to normální otázka, Daryu napadla mnohem lepší, ale ona se zas tak moc s Rayem bavit nechtěla. Nejspíše.

_________________