„Na jakém závodu?“ Erkki zvědavě povytáhl obočí - závodů na košťatech bylo hodně, těžko mohl vědět, který má Jasmine na mysli a na kterém byla Olivka. S tou se totiž dlouho neviděl, takže mu svoje zážitky (které už stejně určitě zapomněla) nemohla vyprávět. Erkki vlastně doufal, že se s ní potká na mistrovství, ale když mistrák zrušili, naděje pohasla.
Nepodotýkal, že ohledně košťat má pravdu skoro vždycky, protože nechtěl znít nafoukaně, a téma zrušeného mistrovství světa už taky nechal plavat, ještě by se naštval. „Jo, to mi povídej - hlavně když se člověk něčím zašpiní nebo něco rozbije, kouzla by se fakt hodila. Ale asi ten zákaz neudělali jen tak pro nic za nic a je to tak lepší - vsadím se, že by se našel nějaký blbeček, co by kouzlil pořád a dělal hlouposti,“ pokrčil Erkki rameny a nepatrně se ušklíbl. Bůhví proč mu před očima naskočil obrázek Kirila, Grace a dalších šílených nebelvírů, kteří by se určitě neostýchali kouzlit pořád a s kouzly pořádně blbnout. Ale na druhou stranu... přirozený výběr a tak, HMM.
Povídání o Indii Erkkiho opravdu zaujalo, takže se na Jasmine upřeně zadíval a se zájmem se zaposlouchal do jejích slov. „Co je divas?“ zeptal se zvědavě. „A nemáš třeba nějaký fotky? Já bych to moc rád viděl, takhle si to asi nedokážu dost dobře představit,“ přiznal. „No, třeba se do Indie někdy podívám - my kouzelníci to s cestováním přece nemáme tak komplikované, jako mudlové,“ usmál se. Rozhodně nebyl všem dním konec a Erkki si byl celkem jistý, že kdyby doma navrhl výlet do Indie, nikdo by ani moc neprotestoval.
Řeč se pak znovu stočila k famfrpálu a Erkki pokýval hlavou. „Za pokus nic nedáš,“ mrknul na Jasmine. „Já doufám, že Havraspár ve famfrpálovém poháru zase neskončí poslední, fakt mě to zklamalo. Hlavně prý skončil poslední i minulý rok a předtím to taky nebyla žádná sláva,“ ušklíbl se nespokojeně. „Jo no, uvidíme, jestli pojedeme fakt kočáry,“ uzavřel debatu s úsměvem.
„Hele, tak si vezmeš tu Kometu? Myslím, že ti prodavač dá nějakou ze skladu, neošmatanou od lidí,“ prohodil Erkki po chvíli, když si uvědomil, že se celkem zakecali, a že sem Jasmine vlastně přišla pro koště. „A teď bychom mohli zajít pro tu leštěnku a kleště na proutí, ne? Potřebuješ ještě něco dalšího?“ zeptal se, přičemž vykročil dál do obchodu, pokud ho Jasmine tedy následovala. A napadlo ho, že by tu příští léto možná mohl brigádničit, protože radit lidem s košťaty ho vážně moc bavilo, a nějaké penízky navrch ke kapesnému by se mu hodily. Komu ne, že.

_________________

"Říkala něco o jaře?" Jasmine pokrčila rameny, nebyla si totiž vůbec jistá. Když jí to Oliva říkala, nedávala moc pozor, vlastně jí poslouchala jen ve chvíli kdy mluvila o Tardis a o tom, jak se ten chlápek na ní vyflákal. "Ale většinou to, co řekne jsou kecy, takže bych tomu nepřikládala velkou váhu," dodala popravdě, ale to už Erkki musel vědět sám, protože se spolu ti dva docela bavili. A Jasmínka opravdu nemohla pochopit, jak jí může vystát.
"Já si myslím, že by mohli třeba určitá kouzla povolit, protože reparo a pulírexo se opravdu hodí, ne že ne," pokývala hlavou, protože by byla výhoda používat třeba tyhle dvě kouzla kdy se jim za chce. Alespoň by neměla tolik trestů, když by něco rozbila, a že toho za jeden den stihla zničit docela dost. "Divas je taková keramická nádoba, do které se dává ten olej. Prostě.. něco jako svíčka. Svátky světel jsou opravdu nádherné a fotky někde budu mít, tak ti je někdy ukážu. Ale jestli by jsi chtěl vidět některý z našich svátků na vlastní oči, stačí říci, já vyberu nějaká pěkný a dám ti vědět, a nemusíme ani do Indie, odehraje se to přímo tady v Londýně," broukla pak děsně tajemně a vesele se usmála. Rodičům by určitě nevadilo, kdyby sebou někoho přivedla, podle všeho by si ani Erkkiho nevšimli, většinou totiž byli stejně v práci, takže svátky slavila sama.
"Ale zase jste vyhráli školní pohár," Jasmine to zas tak nežrala, no. Jí akorát vadilo, že nevyhráli nic a fakt děsně moc doufala, že se to tenhle rok změní. Sice slyšela, že si Zmijozel vedl vždycky dobře a dost často vyhrával, ale za ní se ještě nevyhrálo a to nesla kapku nešťastně. "Ale snad se vám letos v tom famfrpále bude dařit lépe a třeba i vyhrajete, budu vám držet palce," což sice nebyla pravda, protože Jasmine přála vítězství své koleji, ale bylo to přeci milé gesto, ne?
"Vezmu," odkývala to. Odmítala se s tím výběrem koštěte ještě nějak déle zabývat, navíc ta Kometa se jí fakt docela zamlouvala. "Jo, to by bylo super. A nic dalšího nepotřebuju, rukavice mám.. takže jo, tohle bude už všechno," broukla s úsměvem. Vážně byla ráda, že tady Erkkiho potkala, protože bez něho by všechno vybírala určitě dlouho.

_________________

„Tak to nevím, které závody myslela,“ pokrčil Erkki rameny, protože těžko mohl mít přehled úplně o všem. Když Jasmine dodala, že většinou to, co Olivia řekne, jsou kecy, blonďák nesouhlasně nakrčil čelo, ale raději to nijak nekomentoval - hádat se nechtěl. A ano, Olivia byla trošku zvláštní a praštěná, ale kdo nebyl...
Diskuzi o tom, že by některá kouzla měla být povolena i mimo školu, Erkki souhlasně pokýval hlavou. „To máš pravdu. Ale zase je fakt, že i tahle obyčejná kouzla dokážou napáchat škodu, když se nepovedou - možná proto dovolujou kouzlení mimo školu až dospělým, u těch není tak vysoký riziko, že něco pokazí,“ zauvažoval nahlas.
„Super, fotky bych moc rád viděl,“ zazářil Erkki nadšeně. A zazářil ještě více, když mu Jasmine navrhla, že by se nějakého toho indického svátku mohli zúčastnit a ani by kvůli tomu nemuseli cestovat do Indie. „Vážně? To by bylo děsně bomba,“ zazubil se, očividně ho ta myšlenka nadchla.
Erkki se nepatrně ušklíbnul, když Jasmine podotkla, že Havraspár vyhrál školní pohár. „To jo a jsem rád, ale stejně bych byl radši za ten famfrpálový pohár,“ přiznal potichu. Jemu prostě na famfrpálu záleželo daleko více, než na tom, která z kolejí získá školní pohár. Ale nebylo to tak, že by v hlavě měl jenom létání a famfrpál, to ne. „Jo, díky. Třeba si zahrajeme proti sobě,“ mrknul na spolužačku pobaveně.
„Tak jo, leštěnky a kleště jsou, myslím, tamhle,“ ukázal Erkki na nějaké regály, ke kterým po chvilce s Jasmine došel. Postavil se na špičky a z jedné z vyšších poliček sundal leštěnku určenou přímo pro násadu Komety 220. Tu podal Jasmine. „Myslím, že je u toho i návod. Nová košťata ale nepotřebujou tolik péče, jako ta stará, podle mě stačí, když tu násadu přejedeš leštěnkou tak jednou za měsíc, podle toho, jak často budeš koště používat,“ poradil Jasmine ochotně. „Kleště si asi vyber sama, ty nejsou žádný specifický,“ pokrčil rameny a nechal dívku, ať si sama vybere, které kleště jí nejlépe padnou do ruky.
„Tak mě napadá,“ ozval se po chvilce, „že bychom si ve škole mohli spolu zalétat, co myslíš? Když už letos konečně budeme moct mít vlastní košťata.“

_________________

Jasmine pokrčila rameny, taky nevěděla jaký závody přesně Olivia myslela, takže by bylo lepší se ptát jí i když pochybovala o tom, že by si na to ještě pamatovala. Howellsová pro ní byla prostě velká záhada a fakt nemohla pochopit, jak tohle mohlo být příbuzné s Jonathanem a Anabelle, které znala převážně ze zmijozelských tréninků.
"No, tím bych si zas tak jistá nebyla," zašklebila se. Měla o tom menší pochyby, i dospělým se přeci mohlo leccos při kouzelní nepovést, takže to jestli je kouzelník dospělý nebo ne, na to nemělo zas takový dopad. I když teda byla pravda, že dospělí nemetali kouzlo za kouzlem sic i to se mohlo stát, že.
Jasmínka několikrát přikývla a souhlasně zabručela. "Jo. Většina hezkých svátků je tedy hlavně přes školní rok, což mě dost mrzí, protože o ně takhle přicházím, ale i přes léto se jich pár hezkých najde," broukla pak a věnovala Erkkimu menší úsměv. Opravdu neměla nic proti tomu, aby s ní něco oslavil, alespoň si užije trochu víc srandy. Navíc, rodiče ještě budou rádi, že má nějakého nového kamaráda, který je z Bradavic. Jasmine totiž o škole doma moc nemluvila, no.
"I to je možný," pokývala hlavinou na poznámku o tom, že by si mohli zahrát proti sobě. Jasmine zatím měla jen štěstí Erkkiho vidět a byla zvědavá jaké to je, hrát proti němu, takže proti tomu fakt nic neměla, ba naopak by za to byla ještě ráda.
Od košťat se pomalu přesunuli k tomu, co bylo potřebu pro úpravu a Jasmínka s úsměvem sledovala jak se Järvinen natahuje, aby jí z vyšší poličky mohl sundat nějakou leštěnku. "Díky za rady," broukla a dokonce to znělo i docela vděčně. Kleště nevybírala nijak dlouho, vzala prostě ty, které jí jako první přišli pod ruku, protože všechny jí připadali stejné, tak proč se zbytečně zamýšlet, které by byly pro úpravu koštěte lepší? "Super nápad! Alespoň se něco málo od tebe přiučím, na tom koštěti ti to fakt jde a jeden by řekl, že jsi se s ním už narodil," zašklebila se na Erkkiho následně. Všechno samozřejmě myslela jen v tom dobrém, protože on byl opravdoví talent na létání a vážně jí připadalo, jakoby se s tím koštětem už narodil. A taky to byla vtipná představa. "Nechceš pak zajít na zmrzlinu? Zvu tě, za tu pomoc, bez tebe bych tady byla určitě děsně dlouho."

_________________

Jasmine krčila rameny nad Olivií, Erkki pro změnu pokrčil rameny nad kouzlením mimo školu. A rozhodl se tohle téma nechat plavat, beztak se tu mohli jen dohadovat, proč je to vlastně zakázané a co by se dělo, kdyby kouzlení mimo školu zakázané nebylo. Možná zajímavá diskuze, ale Erkki ji ochotně odložil na jindy.
„Já bych tě pak na oplátku mohl vzít na pár dní do Finska. Sice tam nemáme takové svátky, jako jsou v Indii, ale rozhodně by ses tam nenudila,“ navrhl, protože mu přišlo hloupé, aby ho Jasmine tahala po indických oslavách a on se jí za to nijak neodměnil. Jen se trochu bál, že v tom sárí ve Finsku umrzne, protože moc teplo tam obvykle nebylo.
Jakmile si Jasmine vybrala i kleště na zastřihávání ocasního proutí, Erkki se pousmál. A pak se začervenal, protože mu dívka dost zalichotila. „Teď určitě přeháníš,“ obvinil jí, protože rozhodně nebyl žádný vychloubačný typ. „Naši říkají, že jsem talent zdědil po tátovi. Taky bych to jednou chtěl dotáhnout tak daleko, jako on,“ přiznal s červenými tvářemi. Nicméně Erkki se toho snu zuby nehty držel a nehodlal se ho pouštět. Ono to ostatně vypadalo tak, že většina finského nároďáku počítala s tím, že až Bjarn z týmu odejde, nahradí ho Erkki. To ale mladík netušil.
Co se zmrzliny týkalo, Erkki souhlasně přikývl. „Tak jo. Ale budu tu muset nechat vzkaz pro tátu, aby věděl, kde mě hledat - měl jsem tu na něj počkat a slíbil jsem, že mu nikam neuteču,“ zamumlal s nepatrným úšklebkem ve tváři. Pak počkal, až si Jasmine vyřídí placení a převzetí věcí, a následně poprosil prodavače, který Bjarna Järvinena naštěstí znal, aby mu vyřídil, že se jeho synek odebral na zmrzlinu. Bjarn to musel pochopit - v tomhle šíleném vedru se bez zmrzliny dlouho existovat nedalo. Obzvlášť když jste byli z Finska.
No a pak se společně s Jasmine vydal vstříc zmrzlinovému osvěžení.

>> zmrzlinářství (bez postu)

_________________

<<<

Gweeny mohla být během prázdnin možná tak jen ráda za to, že polovina pošty se po cestě k jejich odlehlejší usedlosti někde vytratila, protože kdyby měla číst každý den vysoce negativního Denního věštce, volno by stálo asi úplně za nic. Ještě na konci června bylo všechno epický, domů se těšila, jenže od příjezdu to šlo všechno z kopce, a to nejen v novinových titulcích. Byla vděčná za to, že se může alespoň nějaký čas odsunout domů do Skotska, ale ... ale. Na jejich rodinné farmě jim kvůli špatné vodě onemocněla snad polovina zvířat a oba měli s taťkou co dělat - poprvé za dlouho dobu jim bolestivě chyběl její bratr, který už s nimi ale nebydlel a s nikým kromě Gwee prakticky ani nekomunikoval. A potom přišla poslední facka v podobě mistrovství světa. Všichni Skoti byli naštvaní.
Když se konečně v půlce prázdnin Gweeny dostala na Příčnou ulici, s odhodlaností repelentu nechala chmury doma. Prvotřídní potřeby pro famfrpál byly pořád na svém místě a to znamenalo, že ne všechno je úplně ztraceno. Havraspárčina sada na údržbu košťat už byla víceméně v tahu, a tak bylo na čase se stavit pro novou, a u toho možná očíhnout i neodrbané, nové rukavice. Gwen ale chtěla na Příčné očíhnout hlavně jinou věc, a to kamarády a známé tváře - protože situace na farmě byla konečně klidnější a jí jakožto člověku vysoce společenskému vážně vadilo, že si s někým jen vyměnila pár dopisů. Zatraceně, vždyť to byl obří, dlouhý měsíc! U regálu s voskem na násadu sice nikoho nenašla, ale vsadila se, že když se pak staví u Hladového draka nebo u pana Fortescuea, na někoho určitě natrefí.

Mimo herně:
Lámu zimní h-hybernaci, do mě, na nikoho nečekám!

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

John se čas od času na Příčné ulici potulovat i v záležitostech docela obyčejných. Ne vždycky musel zrovna odnášet zabezpečené koště pod rouškou noci.
I to ovšem vyžadovalo péči a Johnovi chyběla leštěnka i nůžky na zastříhávání proutí, které se mu ztratily někde ve skříni a nevypadly, ani když ji obrátil dveřmi k zemi a zatřepal jí, až mu spadla na nohu. Začínal mít ve skříněmi všeho druhu vážný problém, nikdy neposlouchaly.
"Ale, slečna McGrathová, totiž Gwen," zaradoval se, když si všiml, že krámek nezeje prázdnotou. O zrušení mistrovství zatím nevěděl, ale dávalo smysl, že si to každý chtěl vynahradit po svém. "Jdeš si pro nové koště?"

_________________

Gweeny se nakonec nemusela od regálu ani hnout, aby narazila na někoho známého. I když, popravdě čekala, že v tomhle krámu potká spíš nějakého spolužáka než Wellse. Havraspárský kolejní se jí ale jevil jako ten typ, co se tak trochu zajímá snad o všechno, takže proč na něj nenarazit zrovna tady?
"Pane profesore?" Gweeny se za povědomým hlasem otočila trochu zmateně z důvodů výše uvedených, a potom se jí na tváři usadil milý úsměv. V Bradavicích si sice oblíbila téměř všechny své učitele a jen nepatrný zlomek profesorského sboru jí lezl na nervy, ale i tak byl jejich kolejní něco speciálního. Popravdě jen necitelný suchar si mohl profesora Wellse neoblíbit. "Co vy tu děláte?" vyhrkla Gwen samozřejmě dřív, než stihl učitel domluvit, a potom se zasmála. Jistě, když konečně potkala někoho známého, byť ne z řad vrstevníků, chtěla si popovídat. A Gwee se před dospělými nestyděla nikdy, natož po čtyřech letech, kdy už se znali. "Teda, promiňte. Ne, jsem tu vlastně jen pro něco na údržbu, koště je zatím vcelku, a tak ... no, aby taky vcelku zůstalo. Sháníte něco? Nechcete poradit?" zajímala se ihned aktivně a jako samozvaný odborník nabídla své služby. Během mluvení se taky zvládla natáhnout na vrchní polici pro vyhlídnutou plechovku s voskem, s posílenou ochranou proti požáru se bude určitě náramně hodit.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Johnovi se ve tváři vyrojily menší vrásky, jak se s až příliš bdělým výrazem usmíval, jako kdyby mu Gwen vyprávěla to nejfascinovatější dobrodružství.
"Pro tebe klidně už John. Je vůbec možné, že tě čeká už pátý rok v Bradavicích? Jsem tu vlastně pro totéž co ty," rozhodil rukama široce a uchechtl se. "Kdybys věděla, která leštěnka udrží nejlépe koště, které je většinou poslepované, drží jen na dobré slovo a má rozmarný zvyk občas nastražit třísku tam, kde by mělo fungovat polštářové kouzlo, rozhodně si nechám rád poradit," zasmál se. "Někdy musí podstoupit hodně cestování, to se mu to opotřebovává... Ty na tom svém létáš jenom při zápasech, nebo taky v létě někam vyrážíš?" vyptával se s přívětivou nenuceností. "Já bych určitě ocenil leda nějakou kapsičku na Lycorku. Nikdo mi ji nepohlídá a ona nerada cestuje vzduchem. Místo jedu pak produkuje akorát... no, to není povídání na teď, ale věděla jsi, že žáby dokážou zvracet?" Sám se zatvářil vykolejeně a otřásl se. "Nic hezkého."

_________________

Jestliže měla Gwee už od začátku prázdnin chmury a zkaženou náladu (určitě to tak bylo), profesoru Wellsovi se téměř zázračně podařilo ji zase zvednout na jednu ze "sluníčkových" upovídaných verzí, které Gwen obvykle světu ukazovala. Ráda totiž při rozhovoru s kolejním ředitelem zapomněla na to, že polovina prázdnin je vlastně pryč a ona nezažila vůbec nic, co by stálo za vzpomínání, natož za vyprávění.
"John? Teda, dobře, jak myslíte," zasmála se lehce překvapeně Gweeny - bylo to přece jen trochu divné, říkat profesorům jménem, když to neučili létání jako Ery nebo Harry. Ale kdo jiný se na to hodil víc než jejich kolejní? A taky byl skvělý na to, že si mohla konečně popovídat. "Pátý rok, jo, u Merlina, za chvíli už abych se učila na NKÚ," povzdechla si s úsměvem. "To bude chtít asi hodně efektivní leštěnku, možná s vylepšenou odolností proti povětrnostním vlivům? Já většinou na koštěti nikam moc necestuju, radši přes letax, ale když je pěkně, nějaký ten výlet s Nimbusem podniknu," odpověděla Gweeny, zatímco zaujatě zvedala různá balení vosků a leštěnek z regálu a hledala pro pana profesora Johna něco, co by dohromady udrželo snad i hromádku pilin. "Páni, vozíte žábu na koštěti? To je ... super. Určitě by se pro ni dala udělat nějaká kapsa na zavěšení na násadu, myslím, někdo taky určitě létá i s mazlíčky," pokrčila Gwee rameny. Její sibiřský výr by byl na koštěti spíš jako druhá McGrathová, ale nikdo taky od sovy nečekal, že by se nechala vozit na pometlu.
"Co tahle? Prý vhodná proti častým výkyvům počasí a chemickému poškození," podala Havraspárka profesorovi ani tak triumfálně jako nejistě vyvolenou leštěnku. "A jak si vlastně ... užíváte prázdniny? Chystáte něco zajímavého?" zeptala se potom optimisticky. Přece totiž musel být někdo, kdo se nenechal titulky v novinách rozházet tak snadno jako zbytek kouzelnické společnosti. Třeba někdo, kdo se nenechal rozhodit ani cestou do středověku!

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080