Heatcliff se tvářil spokojeně - Matt souhlasil s pivem což znamenalo, že nebude muset pít sám a také brzy svůj vytoužený nápoj svíral v rukou. No tak, kdo by v tuhle chvíli nebyl šťastný? "Jo jsem tu sá.. Maisie!" vyjekl překvapeně a taky trochu vyděšeně, ale kdo by se mu divil? V jednu chvíli upíjí pivo a v té druhé ho někdo za sežvýkanou košili tahal dolů. Byla však pravda, že Fraserovou vždycky rád viděl sic jí zazlíval, že mu nedala vědět, že se sem také chystá. Dříve než jí za to však stihl vynadat popadla jeden drink s paraplíčkem a zmizela pryč, chvíli vyjeveně čučel kluka, se kterým se dal do hovoru a nakonec stočil pohled zpět k Mattovi. "Jsem tu sám," dodal následně a nahodil menší úsměv ač ho píchlo u srdce, vidět Maisie s někým jiným než s ním, vždyť oni byli nerozlučná dvojka, no ne? "A ty?" oplatil otázku načež se znovu napil a rozhlédl kolem, aby zjistil kdo všechno tady vlastně je. Zjištění, že většina z nich chodí k nim do školy byla docela úsměvná, v jedné osobě dokonce Heath poznal i profesorku McTree.
"Ty máš před sebou poslední rok, co? Už víš co budeš dělat?" zapředl hovor následně, protože to nevypadalo, že by se k nim hodlala Maisie vrátit což ho sice mrzelo, ale hodlal si tenhle večer užít. Však on jí to později vyčte.
"Hele, zkusíme pak karaoke? Víš jak, ze srandy," zašklebil se následně na Matta a opět upil piva. Heatcliff zpíval vždycky rád i když ne vždy veřejně, ale tušil, že když do sebe nalije víc jak jedno pivo, zvládl by to i tady před všemi. "A vůbec, ty nepiješ! To ti to pivo nechutná? Protože jestli ne, klidně si můžeme dát něco jiného," broukl když si všiml, že zatímco on vypil už skoro všechno, Matt celou tu dobu jen ucucával a měl ho vlastně ještě stále celý.
Nezapomněl ani čas od času mrknout po Maisie jestli tady pořád je ač tušil, že až se rozhodne odejít, bude první kdo o tom bude vědět, protože ho odtáhne sebou. Taky si všiml Leslie na tanečním parketu a musel uznat, že v tý sukni jí to fakt sluší, a tak jí aspoň mávl na pozdrav. Cassidyho si všiml taky sic u něj to nebylo tak radostné jako u Leslie, díky Maisie totiž o něm věděl až moc a lezlo mu to na nervy když se o něm jeho kamarádka zmiňovala, ale přiznat, že žárlí se mu opravdu nechtělo.

_________________

„Probereme, přísahám.“ Slíbila mu, ostatně i ona si o celé politice potřebovala s někým promluvit. Ale pro teď byla záležitost odložena. Pití bylo duhové, Jane byla duhová a Darrel měl třetí světovou. Jane vážně nechápala, co se vlastně děje, že najednou vypadal tak překvapeně, ale vcelku brzo se to měla… Tak hlavně na své vlastní oči si neviděla, nebyla mimozemšťan. Ale vlasy byly dlouhé dostatečně a tak si přitáhla pramínek a poněkud nevěřícně („To není možný… Počkej, nedávej mi to tak pod nos!“ se znovu napila. Nehty střídaly barvy duhy podobně jako vlas a výsledná barva byla dokonale bílá. Vlastně… ne. Tmavě hnědá, což na rozdíl od bílé nebo travičkově zelené a dalších pastelových barviček bylo celkem přijatelné.
„To je šílený - příště si dáš se mnou.“ Zasadila se když překonala šok a ujelo jí něco jako hodně dosti překvapený smích.
Na jeho otázku vlastně jen překvapeně koukla a pak sepnuly ty správné obvody, jasně, že nemůže vědět co to je, kouzelníci a hodně čistokrevní, hmmm. Viděl vůbec…?
„No… jde o zpěv.“ Začala opatrně, zatímco jí onen uličnický výraz lehce opouštěl tvář. Pokud neviděl Pomádu, nemělo smysl ho do toho nutit, protože takhle by jí mohl nakonec vynadat, že nevěděl do čeho jde. Pokud Jane věděla (a já to teď hledat nebudu), písničky pro páry z Pomády byli většinou zamilované. „Postavíš se na pódium a zpíváš známou písničku, jako nápověda je támhle ta cedule, běhají po ní věty písně a dokonce je to i barevně odlišený, aby se vědělo v jakém tempu.“ Zkoumavě se na něho zahleděla. Teď se srazili dva světy, mudlovský a kouzelnický. Jak se asi baví čistokrevní? Tak, že si sypou do kafe jed a čekají, kdy jim to vyjde?
„Viděl jsi Pomádu?“ Zeptala se ho ještě, a když (dosti pravděpodobně) odpověděl záporně, zlehka se zamračila. „No… písně z toho filmu pro páry,“ Pár rovná se dva. Zvládla to říct bez červenání. „jsou zamilované, nebudu tě do toho nutit, ale hlavně prosím tě řekni Donně ať vezme na Pomádu do kina, jo? Stojí to za to.“ Než mohl něco říct, znova se napila a tentokrát skončila u úžasné fialové. Pokud Darrel Pomádu viděl, tahle konverzace neproběhla.
„Víš, jsou dva způsoby jak se naučit plavat.“ Zamíchala brčkem tekutou Duhu a zlehka se k Darrelovi naklonila. „První, někdo ti ukáže jak a pomůže ti a druhý, trošku drastičtější a myslím, že už se to nedělá, to je jedno, je že do té vody skočíš nebo tě do ní někdo hodí.“ Nad touhle pošetilostí zůstával stát rozum. „Který způsob?“ Zeptala se a ukázala na karaoke, kdyby se na to Darrel chtěl vykašlat asi by… no normálně by tam nešla. Rozhodně ne sama. Ale teď když jí jistá malá dávka alkoholu putovala v těle, tak se zase tolik nebála… Později jí nezbyde nic než doufat, že si to spolužáci nebudou pamatovat kašli kašli.

_________________

(Stieg Larsson)

Darrel nadšeně pozoroval další Jane proměnu vlasů a očí a nevěřícně přitom kroutil hlavou. "No, ta blonďatá ti teda sluší víc," zkonstatoval pobaveně, když měla na pár vteřin vlasy hnědé a jemu to připadalo strašně nepřirozené, protože snad od prváku měl Jane zafixovanou jako blondýnku. To možná i ta zelená byla lepší než hnědá. Pobaveně se zakřenil prohlášení, že si dá příště s ní, protože bylo nad slunce jasné, že něčemu takovému by se rozhodně nebránil. Už teď měl nutkání Jane skleničku ukradnout a sám ochutnat, ale nechtěl vypadat neomaleně a hlavně si nechtěl kazit chuť z piva, které si po dlouhé době takto dal.
Jakmile mu Jane začala vysvětlovat karaoke, už se začínal pomalu chytat. Pravda byla, že nevidět Pomádu a vydat se na takovou párty, byl skoro trestní čin, ale Darrel k tomu měl své vážné důvody! A navíc se na to do kina v nejbližší době chystal s Donnu. "No neviděl, že jo! Ale chceme na to s Donnou jít. My sme teda do kina šli, ale - no, Donna není zrovna romantickej typ, znáš to, tak jsme byli na čelistech dvě. Vidělas to?" vyptával se zvědavě, protože tenkrát, když byli v Americe na hororu, řekl, že už nikdy do kina na horor nepůjde, ale překvapivě rychle změnil názor. "Ale písničky znám," mávl rukou. Vždyť to přece hráli všude a Donně v garáži skoro nepřetržitě hrálo rádio, takže ho tohle nemohlo minout, i když to zatím neviděl.
"Proč bys mě do toho nutila? Jdeme!" rozhodl rázně, protože neviděl důvod, proč by si nemohl zkusit zazpívat zamilovanou písničku. Vlastně celkově o tu písničku vůbec nešlo, Darrel to chtěl zkusit podle toho textu, chtěl si vzít mikrofón a chtěl stát na pódiu, známe ho. Tudíž rozhodl celou situace dříve, než mu Jane stačila dát filozofickou přednášku, kterou beztak moc nechápal a zamyšleně směrem k spolužačce sklouzl pohledem. Chvíli mu trvalo, než si to v hlavě pospojoval a po pár vteřinách si uvědomil, že Jane vlastně není úplně tak akční typ jako on. Což normálně nevadilo, ale... nestyděla se teď trochu? Zamyšleně se na ní podíval a přemýšlel, kolik alkoholu bylo v tom duhovém nápoji, dalo se však předpokládat, že vzhledem k tomu, že to vypila docela rychle, tam bylo maximálně minimum. Aniž by Jane dal jakoukoli odpověď, někam horlivě odešel. Když se vrátil, suverénně před ní položil malou skleničku s čirou tekutinou. Sám jednu držel ve své ruce, s úsměvem ke skleničce na stole kývl bradou a přiťukl si s ní ještě před ním, než to Jane (pokud vůbec) vzala do ruky. "Tak na karaoke, pij a jdeme," zahlásil uličnicky a otočil do sebe panáka vodky, což bylo hned na to doprovázeno slovy: "fuj, to byl hnus. Snad to nebylo otrávený. Neboj, kdyžtak umřem spolu," zakřenil se, popadl její ruku a začal jí táhnout k pódiu.
"My se hlásíme!" zvýšil hlas a zamával k někomu, kdo to tam obsluhoval, pokud někdo takový byl, a horlivě vyskočil na pódium, nebo pouze na plac, který byl proto určen. Pokud dostal mikrofón, aby jeho hrůzozpěv byl slyšet, asi by měl, několikrát do něho foukl, div to návštěvníkům Duhy neurvalo uši, a pobaveně se zakřenil. "Čau lidi!" zvedl jednu ruku nad hlavu a povyskočil několikrát na špičkách, aby si ho všichni všimli a zpozorněli, protože se chystal zpívat. A Jane taky. Vlastně v životě Jane neslyšel zpívat, takže o to větší zvědavost v sobě měl. Otočil si kšiltovku kšiltem dozadu nehledě na to, že mu teď byla vidět náplast na pravé straně čela a počkal, až jim někdo vybere písničku. Slovo od slova snad u žádné neznal, ale jakmile se spustila melodie, písničku poznal. Zakřenil se směrem k Jane, to ona začínala.

_________________

Drby nebyly úplně moje parketa, pokud teda nešlo o drby týkající se famfrpálu nebo toho, co zas ministerstvo zmršilo - a že v příštím vydání Denního věštce mělo být obojího požehnaně - nad další debatou ohledně toho, jestli měl Darrel něco s Ginger, jsem jenom pokrčil rameny. Upřímně řečeno mě to nezajímalo zas tak moc, abych tomu věnoval svůj čas a energii. Takové úvahy se týkaly spíš jiných lidí - a že jich bylo taky docela dost.
V tuhle chvíli bylo hlavní to, že jsme se dostali bez většího přetahování s barmanem k něčemu, v čem bylo alespoň pár procent alkoholu, a že jsem se stále ještě odmítal moc dlouho dívat směrem Maisie. Možná jsem se trochu pošetile rozhodl pro aktivní ignoraci, ale tenhle večer jsem přišel kvůli párty, ne kvůli nadbytečnému emočnímu balastu.
"Soudíš nějak rychle, Abrahamsová, co když nechci třetí drink?" zašklebil jsem se na Leslie, čistě z provokace, a stejně rychle taky svoje popichování uvedl na pravou míru. "Dělám si legraci, dneska bych pil i nemrznoucí směs. Sem s tím. Ale napůl," varoval jsem Leslie ještě předtím, než jsme vůbec nějaké to třetí pitivo nafasovali. To, že jsem se zvládnul v posledních několika měsících úspěšně opít a pak sjet točité schody na gauči ještě neznamenalo, že jsem si byl natolik jistý svou odolností vůči alkoholu - a vůbec jsem nechtěl skončit pod stolem ještě předtím, než večer pořádně začne. Což byl vlastně nakonec úplně stejný postoj, jaký zastávala i Leslie.
Vzhledem k tomu, že jsem měl úplně jasnou představu, jak to s drinky, respektive jejich přerozdělováním dopadne, netrvalo moc dlouho je ani vypít. Respektive, moji část. Byla to sice podivná směs, ale bral jsem v potaz, že když jsem do sebe doteď hereticky obracel jenom věci podobné technickému lihu a něco smíšeného s kolou, nemůžu si tu moc dobře stěžovat.
Leslie mě nemusela dvakrát přemlouvat k tomu, abych s ní vypadnul tančit, protože drinky byly - ač poněkud rychle - dopité a u baru tedy nebylo co víc dělat; kromě toho, hej, stále ještě jsem se snažil moc nevnímat něčí přítomnost. Jít kravnout na parket byla ideální příležitost, jak se nad ničím moc nezamýšlet, a ačkoliv jsem neměl tušení, co dělám, (natožpak co děláme jako taneční pár, který by měl nejspíš být alespoň trochu synchronizovaný) byla pravda, že chytit se hudby a nějak se hýbat, to by zvládnul snad každý. Kromě toho, oba dva jsme měli alespoň nějaké zkušenosti načerpané ze školních plesů, kde se sice moc seriózně netančilo, ale aspoň to byla zábava. Na vykopávací vláček jsme ale měli moc málo členů.

_________________

Maisie se ušklíbla. Jeden drink? Počítala rozhodně s více, a bylo jí fuk, že ten kluk tady byl jako odvoz, ona si to tady chtěla dneska užít. Pořádně. "Rozhodně neuškodí," odkývala proto a nezapomněla k tomu připojit ani menší úsměv. To jestli si ten drink zaplatí sama nebo to zacáluje někdo za ní jí bylo však celkem jedno, peněz sebou taky měla dost a rozhodně se nedala pokládat za někoho, kdo by nějakým způsobem strádal. "Ty speciální drinky jsou super, nechutná to vůbec špatně a navíc máš třetí zdarma. Nebo pusu od barmana," Maisie se pobaveně zašklebila než nechala připravit ony zmiňované drinky s retro deštníčky. Co se týkalo třetího nápoje či té pusy, nechala výběr na Howellsovi, ale podle toho jak se tvářila, tak by se pro tu pusu klidně obětovala.
"Saiph, hezký a zkracovat to nebudu, líbí se mi to jak to je," v očích Maisie se zvláštně zalesklo, po tvářích jí přeběhl menší úsměv načež pohled stočila ke Cassidymu, který se jí očividně rozhodl ignorovat. Náhlá lichotka, která se stahovala k jejím šatům jí však vrátila do reality. Tváře jí automaticky zčervenaly a ona se na Saipha pousmála než stočila pohled k zemi. "Díky," broukla pak ač to nemyslela zas tak upřímně. Ty šaty vlastně ani nebyly její a jediný důvod, proč je dneska měla na sobě byl ten, že Jamilyn neměla nic použitelnějšího v šatníku. No, to je taky když všechny své věci máte doma a nemáte čas na nakupování. Tedy, ne že by Maisie někdy chodila nakupovat oblečení, to nechávala na jiných nebo kradla oblečení svému bratrovi. "Ty nechodíš do Bradavic, co? Protože kdyby jo, určitě bych tě znala. Odkud jsi?" optala se zvědavě, zatímco si pohrávala s deštníčkem, který si následně strčila za ucho. Seskočila z barové židličky a lišácky na Saipha zamrkala. "Že si se mnou zatančíš?" Maisie se ráda bavila a i když by byla schopná vypít ještě spoustu dalších drinků, tancování jí taky docela bavilo a navíc si všimla, jak se na taneční parket dostal Cassidy s Leslie a i když si to Maisie odmítala přiznat, tak prostě a jednoduše žárlila, no.
Ať už se Saiph rozhodl jakkoliv, Maisie se skutečně na taneční parket vydala, aby si našla místečko nedaleko Cassiho, nemohl jí přeci ignorovat napořád, ne?

_________________

Leslie se pobaveně zazubila a s povytaženým obočím se na Casse dlouze zadívala. „No, jestli nechceš třetí drink, tak já se moc ráda podívám, jak se líbáš s barmanem,“ usoudila a v očích jí nebezpečně zajiskřilo. „Ostatně, nevypadá zas tak špatně,“ dodala, ke zmiňovanému barmanovi se ohlédla a drze na něj mrkla, nehledě na to, že mohl být o nějakých deset let starší. Ale sympaťák. „A někdy jindy bys nepil?“ popíchla ho pak ještě a posunula třetí drink k němu. To, že si drink dají napůl, nijak nekomentovala a jen přikývla.
Leslie by drink klidně ucucávala půl večera, ale taky chtěla jít tancovat a na parketu to s drinkem rozhodně nebylo bezpečné, takže do sebe první skleničku nakonec vyklopila jako limošku a ucucla trochu i z drinku druhého, aby se neřeklo. Už když udělala první krok k parketu, cítila alkohol v nohách, ale mělo to i svoje výhody - pokud byla z tance aspoň trošičku nejistá, ta nejistota rázem zmizela. A jestli na těch podpatcích neztratila sebedůvěru? Kdepak, spíš naopak.
Ještě než se s Cassem ponořili do víru tance, všimla si koutkem oka, že na ni Heath mávnul, a to byla chvíle, kdy na šteklích poprvé klopýtla. Spíš za to ale mohla náhlá slabost v kolenou. Leslie se usmála jako sluníčko na hnoji a zamávala mu nazpět, doufajíc, že se čahoun třeba odváží připlout až na parket. Ne že by Cass nebyl skvělá společnost, ale... Leslie ho brala jako kamaráda. Heath byl, velmi ošklivě nepoeticky řečeno, potencionální kořist.
Vlnit se do rytmu hudby, který byl často tak rychlý, že z člověka po chvilce tance začal stříkat pot, nebylo naštěstí nic extra těžkého, pokud jste nebyli úplné poleno. Ale vyčerpávající to tedy bylo a Leslie už teď věděla, že pak bude mít sakra velkou žízeň. „Hele, nějakou tancovačku bychom třeba mohli udělat i někdy ve škole, co říkáš? Chlastačky jsou nuda, ale taneční párty, to by mohla bejt sranda,“ snažila se překřičet hluk na parketu, přičemž jí docházel dech. Leslie se žádné akce, v které figuroval v hlavní roli alkohol, nezúčastnila, ale kdyby ve škole udělali nějakou takovouhle akci, určitě by přišla. Toho, že se u nich objevila zrzka se zrzkem, si koutkem oka všimla, a musela se ušklíbnout. „Máš tu konkurenci,“ zahučela ke Cassidymu, majíc na mysli barvu vlasů a nic jiného. O tom, co s Maisie má či nemá, totiž neměla nejmenší potuchy, maximálně něco zaslechla a nepřikládala tomu žádný význam.

_________________

Pousmál se jejímu optimismu, kterým úplně oplývala při objednávání drinků. Ne, že by se už sem tam neopil, ale to bylo s kamarády, nebo spíše známými a teď si dával drink s krátkovlasou zrzkou, kterou viděl prvé v životě. Změna je život, říká se, ale on už zažil tolik změn k horšímu, že nevěřil v dobrý konec téhle akce. Nakonec však byl možná trochu moc obezřetný a říkal si, že by se mohlo stát plno věcí, které by z téhle situace mohly udělat malou noční můru. No co, přidal by ji do šuplíku k ostatním.
"Aha takhle - no jen do toho, ještě, že tu nemají žádnou pěknou barmanku, to bych se o tu pusu ještě pral," nadhodil a pak jí pokynul rukou, aby si tu pusu u barmana vybrala podle svého. Nevěřil, že by to vážně neudělala, takže klidně oželil třetí drink a to rovnou ze dvou důvodů - jeho játro by mu poděkovalo a Mais bude beztak šťastná. A správný gantleman staví potřeby dámy před ty vlastní, sice to bylo dlouho, co ho to doma učili, ale ještě se na to celkem dobře rozpomínal.
Řeči ohledně jeho jména zvládl okázale přejít jen jakýmsi nedbalým úsměvem zatímco ochutnával drink s paraplíčkem. Jako malý měl tahlety hračičky strašně rád. To byly časy, kdy byl ještě malý, vlastně bylo tehdy všechno veselejší, nechápal jak se to mohlo tak změnit. Musel uznat, že tohle chutnalo o poznání líp než gin, docela by si dal ještě jeden i přes fakt, že to nebylo nealko, které by tu měl správně pít. Sladké, mmmm..
"Já? Příští rok jedu do Bradavic, předtím jsem byl na Kruvalu, mám to chápat tak, že se tam uvidíme?" optal se spíše pro ujištění, protože mu snad ještě mozek po všech těch vymazávacích kouzlech fungoval celkem dobře. Kupodivu. Následné spontánní vyzvání k tanci pro něj bylo útrpnou otázkou, které bohužel musel vyhovět. Hodlal ji sice upozornit že není dobrým disko tanečníkem. Vlastně se mnohem víc vyznal skoro v čemkoli jiném, šermem počínaje a společenským tancem konče. Trochu panikařil pokud došlo na tyhle zdánlivě normální věci.
"Chceš mě mermomocí ztrapnit viď?" koukl se na ni trochu tragicky a ak si pobaveně povzdechl "Nemůžu dámě odmítnout." poznamenal a lehce nejistě vyvedl maisie na parket. Neuměl tančit, takže se pokoušel napodobovat ostatní. Stejně se však cítil trochu nepatřičně a nervózně, protože tohle snad dělal úplně poprvé.

_________________

Úsměv na Toníkově tváři se jen a jen rozšiřoval, když se jeho společnice tak krásně rozmluvila. Měla hezký hlásek, který se mu z nějakého neznámého důvodu moc dobře poslouchal, a z každého jejího slova bylo znát, jak moc ji její práce baví. S jiskřičkami zájmu v očích, stočených pozorně k její tváři, naslouchal jejím slovům, sem tam přikývl nebo upil kávy. Došlo mu, že se mu takovéhle povídání líbí, a že by neměl nic proti tomu, kdyby September klidně v mluvení pokračovala celý večer. "Vaši studenti vás musí milovat. Já bych vás teda rozhodně zbožňoval, kdybyste mě tenkrát učila," vypadlo z něj, hned jak nastala odmlka. Naprosto upřímně, a zřejmě lehce nevhodně, ale copak někdo někdy tvrdil, že Tonny umí jednat s lidmi, natož pak s ženami? Věnoval Berry široký úsměv, zřejmě si naprosto neuvědomující, že asi plácá hrozné voloviny. To, co řekl, byla naprostá pravda. Slečna McTreeová vypadala přesně jako ten typ profesorky, za který by tenkrát dal kdoví co. Chápající, milá, mírná, nápomocná, roztomilá... Moment, tohle přeci do profesorských kvalit nepatří! Jednoduše právě takoví, kteří prací s dětmi žijí, by dle Anthonyho názoru prostě měli učit. A on si ani tmavovlásku nedokázal na jiné pozici představit. No a volovinové plácání mohlo samozřejmě pokračovat, jakmile se jeho myšlenky ustálily na normální rovině. "To je v pohodě, klidně povídejte, jak chcete," zazubil se na ni, "máte krásný hlásek, co se skvěle poslouchá." Prosím. Kraviny na entou, to by mu šlo vypouštět z pusy. Problém byl v tom, že Anthony prostě nevěděl, jak odlišit, kterou svou myšlenku pustit na světlo světa, a kterou raději ne. V následku toho po jeho tvářích přeběhl ruměnec. "Teda, jsem chtěl říct, prostě je radost vám naslouchat a... no, tak." Tím to asi nezlepšil. Kecy v kleci, jeden za druhým. A to prosím pěkně upíjel jen kávu! Trochu nesvůj vrhl na dopitý šálek podezřívavý pohled, jako by mu tam snad barman něco přilil. Ne že by si v téhle situaci nejradši nedal panáka ohnivé whisky, ale přišlo mu to poněkud nevhodné.
Naštěstí ho tentokrát od myšlenek zachránila sama Berry s její otázkou. "Vlastně máme ohledně práce něco společného. Tedy, ten pocit, že jsme někomu užiteční," začal, a vypadalo to, že následuje podobně dlouhý monolog jako předtím u ní, "je to k nezaplacení, když pomůžete někomu, kdo díky otravě nesprávně namíchaným lektvarem přišel třeba o možnost mluvit, nebo zelená a vypadá to, že se brzo změní v rostlinu. Mám rád pocit, že díky své snaze můžu třeba nějakého člověka zachránit. Jasně, jsou i momenty, kdy se to nepovede, to je pak hrozně smutné a jeden by z toho upadl do deprese, ale když si vzpomenu na všechny ty, které se mi povedlo vyléčit, vím, že to za to stojí. Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného," přiznal, ztracený v hlubinách vlastních myšlenek a vzpomínek, "třeba pro ty ministerské šašky bych nepracoval ani za nic. Ti akorát slušným lidem život zhoršují." Ne, neuvědomil si, kam až se svými slovy došel. Tedy ze začátku. Jakmile mu však došlo, co to říká, ztišil hlas na to nejpřijatelnější minimum.
Teď asi přestřelil, uvědomil si, a zkoumavým pohledem sledoval svou společnici, jestli se jí třeba něčím nedotkl. Podle jména sice nebyla čistokrevná, ale tím si úplně nemohl být jist, přeci jen, on neměl v hlavě rodokmeny všech čisťáků na světě, a kdo ví, i tak mohla sympatizovat... ne. To si nedokázal představit. Aby někdo tak inteligentní a milý jako tahle žena podporoval ty ministerské bastardy. Ale nervozitě se neubránil. "Um... teda, eh. Pardon..." vypadlo z něj a rychle hledal zmateným pohledem něco, co by mohl použít jako změnu tématu. "Umm... co kdybychom zkusili ty jejich tématické drinky?" Dobře. Letáček s nabídkou nápojů asi nebyl nejchytřejší způsob jak ze všeho vybruslit, ale Toníka v tu chvíli prostě nic lepšího nenapadlo. Pakliže September souhlasila, urychleně každému jeden nápoj objednal, pokud ne, nejspíš se optal, zda tedy alespoň další vodu nebo třeba čaj si nedá, a změnil objednávku na cokoliv, co by si přála. Až pak ho napadlo, že mohl třeba požádat o tanec... ale upřímně, rozhodně si zrovna na parketu v kramflecích jistý nebyl. Na to byl až moc střízlivý a nervózní.

_________________

Heatcliff se opravdu bavil, s Mattem si měl co říct a konečně si zas mohl po dlouhé době popovídat s někým, kdo se chtěl bavit i o jiných věcech než byl sport a holky. Teda, i tohle vytáhli, protože Heath měl několik otázek ohledně famfrpálu, ale většinu času probírali všechno možný. V dobré náladě byl taky díky alkoholu, v ruce třímal už druhé pivo a musel přiznat, že by nejraději skočil k Hladovému drakovi pro pár burgerů a baget, protože měl prostě hlad. Na druhou stranu se mu to tady zas nechtělo opouštět, byla skvělá atmosféra a fakt se bavil, takže se rozhodl zůstat a objednat si něco tady v tý chvíli, kdy by to bez jídla už opravdu nevydržel.
Po tvářích se mu rozlil spokojený úsměv, když si všiml, že mu Leslie zamávala na zpět. Na to aby vstal od baru a vydal se za ní na parket však zatím nenašel odvahu a taky mu to bylo tak trochu blbý. Přeci jen to vypadalo, že se s Cassidym dobře baví, tak proč by jim to měl nějak narušovat? Navíc se mu nechtělo jen tak opouštět Matta, na kterého měl ještě několik otázek týkající se famfrpálu a protože věděl, že trénuje s nějakým profi týmem, byl to ten pravý na všechny jeho otázky.
O pivo a džus později věděl snad vše, co potřeboval a i když mu Matthias musel některé věci vysvětlovat několikrát, spokojeně se usmál. "Na chvíli tě opustím, kámo," broukl nakonec, dopil ten zbyteček pomerančového džusu co mu zbyl ve sklenici a následně se začal prodírat davem od baru pryč.
I když si Heatcliff dost často na svou výšku stěžoval, pro dnešek byl za ní rád. Nejen, že díky tomu mezi tím množstvím lidí skvěle viděl toho, koho chtěl, ale také mu nedělalo sebemenší problém se prodírat. Nemohl si však povšimnout zrzavé dvojice, která se blížila k místu, ke kterému mířil i on sám. Propíchl Maisie zkoumavým pohledem a na chvíli zapřemýšlel nad tím, o co jí asi tak může jít. "Zdar Cassidy, můžu si na jeden tanec Leslie ukrást?" broukl ke svému spolužákovi, děsně mile se usmál. To, že se cítil kapku nervózně prozrazovali jen jeho rudé uši. "Teda, pokud budeš chtít," tentokrát pohledem propaloval Leslie, protože to přeci bylo hlavně na ní, jestli si s ním zatančí nebo ne.
Toho, že se na pódium nějakým způsobem dostal Darrel společně s Jane si všiml až ve chvíli kdy někdo několikrát foukl do mikrofonu. Překvapeně zamrkal načež se zašklebil pobaveně na Maisie, která očividně byla děsně z toho všeho nadšená.

_________________

Matt maličko zčervenal, když se u nich zjevila Maisie, protože to byla holka, a Matt měl s holkami prostě problém, ať už se jednalo o Tess, kamarádky nebo naprosto neznámá individua. „Čau Maisie,“ zamumlal, než zmizela, a pak vrátil pozornost Heathovi. „Sám.“ Přikývl. Tess tu nebyla a s nikým jiným nepřišel. Vlastně by asi sám od sebe ani nešel, ale jak už bylo naznačeno, pan Cooper si myslel, že by to pro Matta mohla být cenná zkušenost. Jenže to asi neznal svého syna, který útrpně cucal pivo jako limonádu. „Pokud ministerstvu nešibne úplně, chtěl bych hrát za Pýchu. Teda, já už za ni párkrát hrál v lehčích zápasech, když někdo ze sestavy nemohl, ale fakt to zatím nebyl žádný velký výkon. Možná prostě jen vezmu zpátky baseballovou pálku a budu se živit jako mudla. Nevím,“ pokrčil Matt rameny.
Co se karaoke týkalo, Matt byl sice stydlín, ale zpíval rád, takže ho i docela lákalo chopit se příležitosti to všem předvést. Na to si ale musel dostat do žil ještě trochu alkoholu, takže když ho Heath popíchl, že vůbec nepije, dal zbytek piva na ex. Samozřejmě se mu zamotala hlava, když pokládal prázdné sklo zpátky na pult, ale díky tomu, že se o pult opíral, nedalo se to moc poznat. „Klidně si pak zazpíváme, jo.“ Dodal, když se trochu zmátořil, dal si další pivo a během následujícího rozhovoru o všem možném se mu ho povedlo vypít. Moc neprotestoval, když se ho Heath nakonec rozhodl opustit, jen mu tak trochu mimózně zasalutoval, a objednal si radši jen vodu, protože dvě piva na něj byla už trochu přes čáru a on se nechtěl opít tak, aby si ho všichni pamatovali jako někoho, kdo pozvracel bar a pak usnul na podlaze. Po očku sledoval ostatní a velmi ho zajímalo, jak dopadne karaoke v podání Dáji s Jane, ale sám se nikam nehrnul. Oni tu byli všichni tak hezky rozpárečkovaní, že si tu vlastně přišel tak trochu navíc. Leda by se nechal sbalit Cassem, který díky podnikavému Heathovi přišel o taneční partnerku… ale to už z něj mluvil alkohol.

_________________