Vítězný Nimbus 1500 z minulého ročníku závodů se brzy ukázal na scéně. Tedy, Leslie ho technicky vzato nevyhrála, ale dostala ho od výherkyně, a to se také počítalo. Měla koště prvotřídní kvality, jedno z nejdražších, na které by zřejmě šetřila zatraceně dlouho, a také jedno z nejrychlejších košťat vůbec. Nebylo divu, že se tvářila odhodlaně, když ji přenášedlo vyplivlo kdesi ve Skandinávii.
Ten sebevědomý výraz jí ze tváře nesfoukl ani nepříjemný vítr ani fakt, že tu bylo pár lidí, které by tu radši neviděla. Oblečená byla naštěstí dostatečně, takže alespoň nemusela řešit své případné umrznutí, a místo toho si to namířila rovnou ke stánku s registrací. Na startovné si opět musela půjčit, takže se u bratrů ohromně zadlužila, ale doufala, že vyhraje a hned jim to splatí. A i kdyby ne, oni jí snad nezabijí. Snad.
Když se vymotala z fronty, která u stánku byla, rozhlédla se konečně kolem sebe pečlivěji. „Zdar, Patricku!“ houkla na zmijozelského kapitána, když si všimla, že tu taky postává. „Taky jdeš zkusit štěstí?“ zeptala se a původně neměla v plánu se u něj déle zdržet, protože si všimla Casse. Jenže si také všimla, že se drží v blízkosti starší Zmijozelky, jež také vlastnila Nimbus 1500. Leslie se rázem rozhodla, že raději zůstane u Patricka, který tu beztak postával tak nějak osaměle.

_________________

Audrey sice neplánovala jít na závody jako účastník, ale když nad tím chvíli přemýšlela, řekla si nakonec, proč by to taky nemohla zkusit? Sice na takové věci Aud nikdy moc nebyla, raději všechno sledovala, ale rozhodla se, že dneska závodit bude. Uvědomovala si jak to může být nebezpečné, ale Aud byla rozhodnutá a podle toho jak se tvářila své rozhodnutí rozhodně měnit nehodlala. Jo, kdyby se o tomhle dozvěděl Harry, nejspíše by nakonec nikam nevyrazila, jenže o tom nevěděl a Audrey se mu o tom rozhodla nezmiňovat, raději. Tušila totiž, že kdyby zjistil, že se toho závodu zúčastnila, zuřil by. Protože ona by taky zuřila, kdyby ho tam viděla, takže doufala, že nebude mít stejný nápad jako ona sama, to by asi nepřežila.
Když jí přenášedlo vyplivlo někde ve Skandinávii, Audrey si dozapla svou budnu, jelikož jí začínala být pěkná zima a s úsměvem se rozhlédla kolem. Nejspíše nečekala tolik lidí a nejspíše jí překvapilo když si všimla několika studentů, které sice neučila, ale alespoň od pohledu je znala. Na zvracení jí z toho přenášelda nebylo, na takové věci byla zvyklá, takže jakmile se ujistila, že nikde ve své blízkosti nevidí jednu nejmenovanou osobu, rozešla se směr stánek se zapisováním, a protože Audrey přemýšlela úplně nad jinými věcmi než byli okolní lidé, blížící se pohromy si vlastně vůbec nevšimla.
"V pořádku, nic se nestalo," broukla s menším úsměvem k muži, jenž do ní málem vrazil. "Budu," přisvědčila pak. Audrey byla přátelská osoba, která měla za každé situace ráda společnost a i když se jiným mohl zdát Eddy vlezlý, jí to ani za mák nevadilo. "Právě jsem byla na cestě ke stánku, abych se mohla zapsat, očividně máme stejnou cestu," a pokud Eďák nic nenamítal, Aud se rozešla směr fronta, protože to chtěla mít už za sebou. Byla totiž tady i možnost, že by si to nakonec rozmyslela a raději se dívala, protože tohle bylo.. nebezpečné a i když adrenalin byl fajn, vše muselo být v míře. "A těším se, minulý rok se prý ten závod odehrával přímo v Londýně, bohužel jsem se ho zúčastnit nemohla, tak jsem si řekla, že letos zkusím štěstí," odkývala mu pak, zatímco čekali až se dostane řada se zaspáním na něj, a že to trvalo několik minut, protože fronta byla fakt dlouhá. Co se týkalo pak peněz, Audrey to nějak moc závratná částka nepřišla, jelikož peněz měla dostatečně.
"Nechcete pak zajít na čaj? Je docela zima," a Aud nakonec i doufala, že pozvání na čaj onen neznámý neodmítne, protože zima opravdu byla a navíc, Audrey nechtěla ten volný čas před začátkem závodu trávit sama, alespoň mohla myslet na něco jiného než to, že je možnost, že padne hned po startu.

_________________

Netrvalo dlouho a Patrick se musel zamyslet, jestli náhodou ty letáčky neviděl rozvěšené i po Bradavicích - studenstva tu bylo vážně hodně. Kývl rozpačitě kolegovi brankářovi z mrzitýmu, když mu onen mávl, zdvihl ruku na pozdrav malému Isaacovi (neměl koště, jak Patrick s úlevou zaznamenal) a nakonec zůstal koukat na Leslie.
"Eee... ahoj, Abrahamsová," vybreptl, překvapen tím, že nebelvírka zapředla konverzaci a stále napůl ztracen ve svých, nepříliš šťastných, myšlenkách. "No... ano, říkal jsem si... že... ehm. Však víš. A kde ty máš koště?" prohlédl si nebelvírku, jako by čekal, že Leslie vytáhne vzápětí Nimbus z kapsy. "Slyšel jsem, že jsi jim to minule slušně natřela," pousmál se nervózně. Jistěže by byl rád, kdyby Leslie spíš nezávodila než závodila, šance na vítězství a tak.

_________________

Win a její pom pony nesměly chybět na žádném zápase a tuplem pak na takovém závodě o kterém se tak nějak doslechla. Neměla sice naplánované, s kým sem půjde ale když už by tam nikdo nebyl, tak prostě pro ten jedinečný zážitek no ne? Všichni vypadali tak úžasně, skvěle a všecko jí tu přišlo naprosto báječné. No, její dobrá nálada byla nepopiratelná. Vlastně ani netušila, komu že to bude fandit, ale Zmijozel to prostě jistil a ona chtěla podpořit páťu, ale také maisie, kterou sice ještě tolik neznala, ale stejně byla dobrá a dokud to někomu šlo a měl barvy ve zmijozelské zelené, tak mu to jen přidávalo... hmmm... na krutopřísnosti!
Zatím ale nebylo čemu nebo snad komu fandit, což znamenalo vysedávání a koukání kolem. Jasně, že by jí normálně nepustili samotnou, ale ona uplatila bráchu lívanečkama a tak si zařídila bratrské alibi. A to znamenalo, že tu tedy opravdu byla sama a nemusela se starat o rodinné peskování. A ani se nebála, proč by taky.
Patrickovi zamávala s jakýmsi povzbudivým úsměvem a dala palce nahoru. Pro ni byl jednoduše jednička on i kdyby to nevyhrál a její pom pony budou hýřit teda předně pro něj. Andymu možná taky trochu zafandí, ale zelenýma pom ponama? Hmm. Stejně je to moc úvah o střapcích a závodících, jenomže neměla co dělat, takže se to přímo nabízelo. Napjatě čekala na závod.

(Jestli chce někdo fandit se mnou, rozhodně mi to nebude vadit )

_________________

| +

Finnian rozhodně nepatřil mezi lidi, co mají potřebu závodit na létajících košťatech, ale jak tak seděl v hospodě a zapíjel následky svého vánočního pobytu na Islandu, najednou mu tahle informace přišla docela vhod. Protože kdy jindy by si asi tak měl zlámat všechny kosti v těle, než dokud je žena ještě těhotná relativně málo, žejo? Když po vydatné rybí snídani odcházel, Fróði mu přál hodně štěstí a litoval, že nemůže jít taky, Flann si u knížky klepal na čelo a Árný mu po puse na rozloučenou řekla, že jestli se tam zmrzačí, tak ho dorazí kamenem.
Cestu do Londýna absolvoval nejen s větví, ale i s mírnou kocovinou, a přistání ve Finsku kvitoval ospalým zívnutím. Nevěděl sice přesně, kde je, ale náramně mu to tu připomínalo jeden z výcvikových pobytů u jezera Inärijärvi, kde se naučil kuchat soba kamenem. A co se zimy týče, vlastně to bylo jako vrátit se domů na Island...
Poněkud zaskočeně mávl známým tvářím, z nichž většinu tady upřímně řečeno nečekal, a zamířil k bílému stanu. Peníze problém nebyly, ono bydlet na soběstačné samotě a k tomu brát učitelský plat ve vyspělejší zemi plus něco málo z knížek mělo svoje výhody, koště taky řešit nemusel. Ostatní se na jeho větev možná dívali skrz prsty, ale to nebelvírského kolejního ředitele nemohlo odradit. Byla v perfektním stavu, což ovšem u druidské větve znamenalo jenom to, že ji měl majitel píchlou v zemi za barákem a ona mohla vesele růst. Na rozdíl od jeho umění létat, které poslední dobou spíš chřadlo. Ještě večer před zápasem vyryl do rukojeti toho dubového zázraku vegvísir, náležitě jej zmagičnil havraní krví a měl hotovo.

Než byli závodníci vyzváni k nástupu, opřel se o větev kousek stranou onoho stanu a koukal na blízký les, jako by snad hledal inspiraci nebo tak něco.

_________________

Eddy měl tolik energie, že bylo překvapivé, že kolem neskáče jako hopík a nedělá pong pong. Neustále přešlapoval z nohy na nohu, zubil se na celé kolo a bylo na něm vidět, že už se nemůže dočkat, až nasedne na koště. „To je skvělý!“ mrknul přehnaně přátelsky na slečnu, do které vrazil, když mu sdělila, že se taky zrovna šla zaregistrovat. A bez sebemenšího zaváhání vykročil ke stánku společně s ní. Ani ho nenapadlo, že by jí třeba jeho společnost mohla otravovat. Většina lidí ho nemohla vystát.
„Jo, o tom závodě jsem slyšel,“ souhlasně pokýval hlavou, když tmavovláska zmínila londýnský závod. „Já tou dobou neměl moc peněz a ani koště, na kterém bych mohl letět, takže jsem se ho taky nezúčastnil. Dokonce ani jako divák, měl jsem asi něco zajímavějšího na práci, nebo co.“ Eddy se zamyšleně podrbal ve vlasech, jak se snažil rozvzpomenout si, co tehdy vyváděl, marně.
„Čaj zní moc dobře,“ přikývl pak, protože se začínal klepat zimou a uvědomil si to teprve teď. „Mimochodem, já jsem Eddy. Eddy Krushnic,“ natáhl k Audrey zmrzlou ruku, když si uvědomil, že se Audrey ještě nepředstavil. To bylo totiž něco, na co Eddy úspěšně zapomínal snad pokaždé, když se vetřel do něčí blízkosti. Zatímco společně postávali ve frontě na registraci, Eďák vytáhl hůlku, aby na svou osobu zkusil zateplovací kouzlo. A pokud se nepovedlo, prostě zaklel a hůlku zase schoval. „Není vám zima?“ zeptal se po chvilce starostlivě slečny vedle sebe, ochoten zkusit zateplovací kouzlo i na ní, kdyby potřebovala.
Nakonec fronta postoupila natolik, že se oba brzy mohli zapsat a zaplatit, a Eddy pak společně s Audrey zamířil k občerstvení na čaj. „Mohli by do toho čaje přidat trošku rumu, pak by určitě zahřál víc,“ podotkl spiklenecky k mladé závodnici a pobaveně se zakřenil.

Mimo herně:
Zateplovací kouzlo (+4, potřeba 10)

Eddy G. Krushnic rolled 1d10:
1

_________________
Be a dreamer. If you don't know how to dream, you're dead.

"No to si piš! Je to jedno z nejlepších košťat. Sice Tardis je lepší, to je prostě koště všech košťat, ale ten Nimbus je úžasný. A fakt děsně doufám, že mi ho rodiče dají k narozeninám, protože by se mi děsně hodil," Olivia se nadšeně zazubila. Přemlouvala rodiče už od té doby co se stala členkou kolejního famfrpálového týmu. Sice jako náhradník, ale to bylo Olivce docela fuk. "Vlastně ani moc ne, rozmlátila se skoro po startu," prohodila dívenka jako by to byla ta nejlepší věc, která se asi tak mohla stát a už nedodávala co se s její milovanou sestřičkou stalo. Vždyť to přeci nestálo ani za řeč a vlastně.. Olivia si nebyla tak úplně jistá co se její sestře vlastně stalo.
"Jé, díky! Já jdu najít nějaké dobré místo," Olivia měla očividně jeden z ten dnů kdy jí to tak trochu myslelo. Ono jí to tedy myslelo dost často, i když asi ne tak, jak by leckterý očekával. Ale. Jakmile se Issac vrátil i s tím máslovým ležák, dokonce si ho pamatovala a věděla, že přišli spolu. Což bylo rozhodně plus, no ne? "Hele, támhle to je náš kolejní! Že by taky závodil?" Olivka vykulila překvapeně očka a rukou vehementně ukazovala směr Finnian. Takže Olivia už věděla komu bude fandit, protože hej, Finnian tohle prostě musel vyhrát!
"A jak se ti v Bradavicích líbí?" Olivka očividně měla ukecanou náladu, navíc se potřebovala nějakým způsobem zabavit, protože banány si sebou nevzala, no.

_________________

I kdyby Eddy dělal pong pong, Audrey by to nijak nerozhodilo a bavila by se s ním i tak. Navíc nijak neprotestoval, takže spolu stáli ve frontě a Aud se na chvíli i ulevilo, nemusela to celé (aka zapisování a tak) prožívat sama, navíc neměla čas na přemýšlení, že je to vlastně špatně a nemá to dělat, protože jestli tohle Harry zjistí, zabije jí. Pokud se tedy nezabije sama na tom závodu, že ano.
"To já jsem měla jak peníze tak koště, ale v tu dobu jsem měla jiné věci na práci," Audrey si moc dobře vzpomínala na to, co dělala minulý rok v době závodu, jelikož v té době se rozvalovalo na pláži v Egyptě, kam sice původně letěla pracovně, ale rozhodla se tam pár dní zůstat na víc a chytat bronz.
Čaj byl chvíli na to taky schválen, což Aud vykouzlilo ještě větší úsměv na tváři, protože v téhle zimě se hodil. "Audrey. Audrey Carter," představila následně i sebe, promrzlou ruku zmáčkla tu Eddyho a věnovala mu další ze svých úsměvů. "Je," přiznala pak bez okolků, protože zima prostě a jednoduše byla a Aud neviděla důvod, proč by to měla nějak tajit, že jo. A protože nebyla žádná lama, zkusila sama na sobě zateplovací kouzlo, ať už se povedlo či nepovedlo, rozhodla se to zkusit i na Eddym a ať už se dostavilo jakéhokoliv účinku, hůlku zas uklidila.
"S tím souhlasím," i ona se pobaveně zakřenila, párkrát foukla do kelímku s kouřící se tekutinou, a trochu usrkla. "Těšíte se? Já i docela jo, i když.. představa toho, že se někde vysekám není moc pěkná," broukla pak, pobaveně se zakřenila i když zrovna tohle myslela vážně. Byl vidět les a Audrey tak trochu tušila, že jejich závodní dráha povede právě jím. A stromy byly zlo, že ano.

Mimo herně:
Zateplovací kouzlo (+5, potřeba 10)

Audrey V. Morgan rolled 1d10:
10

Zateplovací kouzlo na Eddyho (+5)

Audrey V. Morgan rolled 1d10:
5

_________________

Popravdě, ze začátku jsem vůbec nečekal, že by se pro undergroundový závod nadchla zrovna Maisie Fraserová. Zmijozelka sice byla náhradník ve famfrpálovém týmu, ale doteď jsem si nebyl jistý, jestli ve skutečnosti létání ze srdce nesnáší, a nehraje jenom z povinnosti vůči té sázce, která ji ke hře vůbec dostala. Teď to ale vypadalo, že se jí létání minimálně trochu dostalo pod kůži, a já si nemohl pomoct, ale byl jsem rád. Další parťák. Výborně.
Na smluvené místo - tedy Obrtlou - jsem dorazil výjimečně docela načas, zabalený do bundy, šálu kolem krku. Dokonce mě po polemizování na posledním cvičném zápase napadlo vzít si s sebou i rukavice, protože jsem doopravdy netoužil po tom, aby mi prsty přimrzly ke koštěti.
Maisie, na druhou stranu, to pojala poněkud odlišně.
Skepticky jsem přejel pohledem silonky. Jednou jsem na koštěti přeletěl půlku Anglie, a věděl jsem, že to není sranda, a že člověk mrzne, i když je léto. Teď byla zima. "Zdar," vítal jsem se ovšem s podobně křivým šklebem, jaký měla na tváři nalepený sama Maisie, a přehodil si Kometu přes rameno. "Ty snad váháš?" zasmál jsem se jako správný provokatér, a na tři se společně s Maisie přemístil na místo určení. Které bylo ještě mnohem studenější, než Londýn.
Přelétl jsem pohledem pustinu, les před námi, pochmurně vyhlížející jezero i zbytky sněhu, které se sporadicky povalovaly kolem. "Hele, takhle ne. Zmrzneš," zavrtěl jsem nakonec hlavou a s těžkým srdcem obětoval šálu, kterou jsem Maisie neúhledně omotal kolem krku. Já měl ještě bundu, která hřála dost sama o sobě. Maisie měla... sako.
"Andersen? Kde?" rozhlédl jsem se kolem sebe, a zjistil, že skutečně, Ery. "Jo, je. Nazdar, Ery!" výsknul jsem po našem bývalém profesoru létání, a nádavkem pozdravil i Andyho, který se s ním zřejmě bavil. Netrvalo dlouho, než se mi do zorného pole dostala i Leslie s Patrickem, na které jsem rozjařeně zamával a udělal si mentální poznámku, že za nimi musím skočit, jakmile se přihlásíme. To totiž mělo přednost.
"Jdem, než to začne bez nás," zatahal jsem Maisie za ruku a kývnul směrem k bílému stanu, kde probíhalo přihlašování. Než jsme prokličkovali davem, vyhnuli se jedné frontě, vystáli druhou a konečně se přihlásili, uplynula drahná doba - během které jsem rychle přišel o peníze i většinu trpělivosti. Proč všechno papírování musela být taková nuda?

_________________

Při zmínce o Finnianovi Isaac zbystřil a rychle prolétl pohledem srocující se dav. Najít nebelvírského kolejního mu netrvalo příliš dlouho, ostatně, od ostatních závodníků se lišil hlavně tím, že si s sebou místo koštěte nesl větev. Isaac se zazubil jako náctiletá fanynka; tohle byl jeden z důvodů, proč byl Finnian jeho osobním hrdinou, protože Finnian byl prostě boží.
Tím druhým důvodem bylo jeho nevyslovitelné příjmení.
"No jo, je to on; tak teď nevím, jestli fandit Patrickovi nebo jemu," povzdechl si Isaac naoko nerozhodně, ale měl v tom celkem jasno. Nebelvír jede, no ne? Zatím na profesora aspoň zuřivě zamával (bez ohledu, že to asi nebyla k jejich pracovnímu vztahu nejlepší forma pozdravu) a ukázal mu zdvižené palce na znamení, že tady má dva nadšené fanoušky, kteří věří, že ten závod stoprocentně vyhraje.
"A ty snad znáš někoho, komu se v Bradavicích nelíbí?" zašklebil se Isaac vesele a upil máslový ležák. "To je jasný, že se mi tam líbí, je to úžasný. Teda..., fakt úplně úplně všechno. Letos jsem jel i na Bradavický hladový hry a na Survival s Finnianem a to bylo úplně nejbožejší, tak doufám, že se to obojí bude pořádat loni zase. Jela bys taky? A jak se vlastně líbí v Bradavicích tobě?"

_________________