"Tak třeba do dokrvujícího lektvaru se přidávají sušená dračí játra," pokrčila rameny a na svého bratra se zašklebila. "Snad se nebojíš? A rodiče by určitě chvíli nad tou ztrátou brečeli, ale přes srdce by to nakonec přenesli," broukla, ale už s úsměvem, takže samotnému Nathovi muselo být jasné, že si Jord dělá z něho jen srandu. No i když.. slečna McLarkenová byla schopná všeho.
Co se pak týkalo ohně a psa, JD se na Nathaniela zamračila a naznačila mu, aby se omluvil i když v jejím případě by se od ní nikdo omluvy nedočkal. Jenže zas byla pravda, že by se jí nelíbilo kdyby o ní někdo říkal, že její bratr málem zamordoval psa ohněm. "Když myslíš," pohledem zabloudila k Sheridanovi. Ona pochybovala o tom, že jeho pes je čistotnější než někteří lidé což dala najevo i úšklebkem.
"Ach tak," Jordan probodla svého bývalého kolegu zkoumavým pohledem, jako by se snad snažila přijít na to, jestli jí jen kecá nebo mluví pravdu. Nakonec nad tím jen pokrčila rameny, vždyť jí to vlastně mohlo být úplně ukradený, no ne? Jeho chyba, že se vzdal tak dobré práce. "Já tebe taky," s těmito slovy nahodila i menší úsměv a skutečně to vypadalo jako kdyby Sheridana ráda viděla. Opak byl, ale pravdou. Sice jí Sheri nikdy nic neudělal, ale ona ho zavrhla hned v několika málo minutách potom co ho poznala. Ještě chvíli sledovala jak bývalý kolega i se svým psem mizí pryč načež se pak otočila ke svému bratrovi. "Jdeme," zavelela rázně a podle toho jak se tvářila by nebylo moc moudré, aby jí Nathaniel odporoval. Po cestě si v klidu dojedla svou bagetu, zastavili se ještě ve famfrpálových potřebách pro brýle a rukavice, a pak už konečně zamířili společně domů.
>>

_________________

Bagetu si víc zabalí do ubrousků, které k ní nejspíše dostal. Vypadá to, že se svými hody pro tento moment skončil. Nejspíše mu stačí, že málem podpálil malého psíka, anebo už mu to prostě jen stačí - přeci jen, není kdovíjak velký, tudíž jeho spotřeba poměrně klesá. Na Sheridanova slova nakonec přikývne.Ač jeho sestra reagovala, jak reagovala, rozhodně dnes neměl v plánu grilovat nebohé pejsánky. Následně znovu umlkne a začne těkat pohledem mezi oběma lékouzelníky. Moc neví, co by jim měl říci, a tak jen mlčí. JDina spolužáka nezná, a tak by čekal, že si ti dva budou mít, co říct, když se už nějakou dobu neviděli, ale rozhodně to tak nevypadá. Co si asi udělali? Důležitá otázka tohoto momentu. "Soukromá praxe? Máte vlastní nemocnici?" vyhrkne směr Sheridan, ačkoliv zatím nikde žádnou jinou nemocnici neviděl. Mungo je zatím široko daleko nejznámější. Pak ten lékouzelník vstane, a tak jej vyprovodí pohledem. "Na shledanou," rozloučí se uctivě, načež se zadívá na ségru. "Jdeme?" Zeptá se nechápavě, jakoby ani netušil, co to má sakra sestřička za lubem. Nakonec však pomalu stanu, přičemž si ruce opět naloží hromadou věcí, za kterými se skoro ztratí. Pak vyrazí za sestrou. "Co jste si vlastně udělali?" zeptá se sestry, aby konečně zjistil, co je vlastně za problém. A se svou otázkou na rtech se nakonec vytratí kdesi na cestě.

>>>

_________________

←

Pohroma dorazila na Příčnou ulici.
Strýček Peter se s Ignácem přemístil do jedné z postranních uliček, odkud oba vyrazili mezi rozličné obchůdky. Měl tu někde být i Iggyho táta, ale ten zase něco zařizoval, takže Iggy zůstal na krku Peterovi, kterému to ale vůbec nevadilo. Uměl si poradit. „Heleďse, prcku. Dám ti nějaký peníze a do večera o tobě nechci slyšet, jasný? Sejdeme se před Ollivanderovo krámem v šest hodin večer, támhle na tom domě jsou hodiny,“ prohlásil, přičemž ukázal na jeden z domů poblíž, který skutečně měl na stěně hodiny. Sluneční, ale s těmi si Iggy určitě uměl poradit.
Zrzek se spokojeně zašklebil a přikývnul. „Jasně, strejdo,“ broukl až moc potěšeně a nastavil ruku na plácnutí. Peter se neubránil úšklebku, se synovcem si plácnul a o chvíli později zmizel někde mezi lidmi. Neměl výčitky svědomí, že tu kluka nechává samotného - Iggy už toho po jeho boku zažil dost, takže si Peter mohl být naprosto jistý, že se o sebe zvládne postarat. V divočině, i ve městě. A nějací vzbouřenci a postavy v kápích, od kterých hrozilo nebezpečí? Pche, těm by Ignatius ukázal! Však to není žádné bojácné hloupé párátko.
Iggy byl spokojený, že ho nikdo nebude vláčet po obchodech, do kterých by sám od sebe nešel, a že si může dělat, co se mu zlíbí.
V kapse mu chrastily penízky, takže pochopitelně nejprve zamířil na jídlo, ačkoliv měl doma vydatnou snídani. Jenže nabídka Hladového draka byla neskutečně lákavá a Iggyho fascinovaly pálivé burgery, díky kterým člověk chrlil oheň. A právě jeden takový si u hladového okna poručil, zaplatil a zůstal stranou čekat, až mu burger prodavač podá. Přitom se houpal přes paty s rukama zaraženýma v kapsách kalhot, rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, co celý den bude podnikat.

_________________

←

Bastien dorazil na Příčnou znova, předně proto, že toužil po návštěvě taškáře, protože prý minule neměl dost peněz, aby si tam něco koupil. Esben, Bastienův táta s tím neměl větší problém a tak s Bastienem zašli prvně k Hladovému drakovi, aby se nadlábli, neboť se patrně Esbenovi nechtěl dělat oběd, když nebyla máti doma. A cestování s letaxem bylo přinejmenším tak jednoduché, jako lusknout prsty, oba dva chlapi z rodu Olssonů na to byli zvyklí.
"Bastiene? Musím sehnat Třímalku a Paskvín, můžeš donést Cornelii tady tu lahvinku?" optal se Esben mladýho. Bastien nejevil žádný odpor nad tou kořalkou, spíše se mu rozzářila očka.
"Páni, Esbí, to je novej prototyp?" optal se tatíka Bastien. Bylo vidět, že nějaká nadřazenost dospělého se tu neprojevuje, ale oběma to vyhovovalo, takže si nijak nestěžoval. Bastienův táta se jen usmál a přikývl, takže Bastík hned začal lahvinku otevírat, aby si k ní mohl přičichnout.
"Týý jo to je ta z meruněk - jak jsi do ní dával...?" optal se honem Bastien se zářivýma očkama a zase třetinkovou placatku zašroubovával. Tohle bylo fakt boží mistrovské dílo - vždyť u toho pomáhal i on sám!
"Ano, přesně ta, tak co, můžeš to doručit?" zatvářil se jeho otec dost spiklenecky na to, aby Bastiena do této službičky vtáhl.
"Jasnačka, tak čus." rozloučil se Bastien s tatíkem a přešel k pultíku hladového draka u kterého právě stál Ignatius. Vůbec mu nevadilo, že tak trochu předbíhá, ale musel dopravit jeden důležitej balíček slečně která tam pravděpodobně někde byla.
"Cornééélieee?? Je tu někde Cornééélie? Mám tady něco pro Cornééliííí!" volal honem a za chvilinku byla u okýnka ušmudlaná blondýnka s jasně zelenýma očima, která se natahovala přes pultík pro zásilku od kloučka.
"Je fakt skvělá! Uděláš mi za ní burger?" optal se s šibalským úsměvem, aby mu to taky něco vyneslo a taky že nemusel pro odměnu chodit daleko.
"A jaký si dáš?" optala se tátova kamarádka spěšně.
"Nějakeej čuprovej, to je jedno." podotkl Bastien a koukl na kluka, kterej taky čekal u pultíku. Měl vlasy jak jeho sestřenka, takže musel být zákonitě strašně pohodovej, jak si alespoň myslel, že bude.
"Ahoj, zrzku! To seš tady sám?" optal se Bastien zatímco si stoupl taky opodál a čekal společně s ním. Pro Bastiena to byla premiéra, poprvé totiž potkával nějaké dítě jeho věku mimo to uskupení, které se prý nazývá rodina.
"Co sis dal?" optal se kluka a netrpělivě koukl na okénko, jestli už to náhodou nebude, neboť byl sám zvědavý co mu tátova kamarádka připraví za dobrotu. Kouzelnické jídlo moc dobře znal a popravdě ho vždycky zajímalo jen pokud vymysleli zase něco nového, většinu kouzelných burgerů už znal.

_________________

| +

Ignác se zamračil na blonďatého výrostka, co se cpal k okénku, a probodl ho vražedným pohledem. „Nevim, kam se cpeš, tady čekám já,“ ozval se pohoršeně, připraven toho ňoumu klidně i odstrčit. Teď měl přece burger dostat on! A tenhle kluk si klidně přitáhne pozornost obsluhy k sobě. Jediné štěstí bylo, že Iggy nakonec svůj burger dostal dříve, než blonďák, jinak by asi vážně zuřil a chrlil oheň i bez extra kouzelnických chilli papriček.
„Kdo je u tebe zrzek? Já ti taky neřikám blonďáku,“ opáčil Iggy, stále zamračený jako bouřková mračna. „Jak by se ti líbilo, kdyby ti někdo cizí říkal blonďáku, hm?“ zabrblal nespokojeně, načež se zakousl do burgeru, ačkoliv mu vadilo, že se nemůže najíst v klidu a že na něj při jídle zírá ten blonďatý blbeček. Ale Ignác se do burgeru nezakousl, protože by měl hlad nebo chuť, nýbrž proto, aby ozkoušel sílu magických papriček. Jakmile polkl sousto, otevřel pusu a vychrlil sloupec plamene těsně vedle blonďákova ucha, div že mu nechytly vlasy. Pak nezaujatě pokrčil rameny. „Dračí burger,“ odvětil s klidem na otázku, co si dal. „A jo, jsem tady sám. Máš s tím snad nějakej problém?“ povytáhl obočí při vyslovení otázky a znovu chlapce probodl nepříjemným pohledem, kterým chtěl dát najevo, že by si s ním rozhodně neměl zahrávat. Příště by ten plamen totiž nemusel líznout jen jeho ucho, ale mohla by mu shořet celá ta blonďatá kebule. „Ty jí znáš?“ zeptal se Iggy po chvíli zvědavě a kývnul hlavou k okýnku, aby poukázal na dívku, která blonďáka obsluhovala. Rozhodně se s ní bavil jako se starou známou, toho si Ignác moc dobře všiml.

_________________

Bastien nějak neoponoval a pokrčil rameny. " Copak nevidíš, že tu mám svůj byznys?" zeptal se a šibalsky se usmál. No jo, burger za tatínkovu kouzelnou whisku, to je fakt královskej obchod. Bastienovi pak ani nijak nevadilo, že ten burger dostal Zrzek první - však tu taky stál první, tak co ? Nakonec přišel i Bastienův burger, který byl z masa nějaké kouzelné havěti. To nebylo pro Bastiena žádné překvapení a tak se s klidem zakousl.
"Fájn, tak jak ti mám teda říkat?" optal se Bastien, který nebral označení blonďák za nijak hanlivé či co víc - urážlivé. Kolem Bastíkova ucha pak prolétl proud ohně a on se po něm jen mrkl - prostě absolutní nezájem, což bylo vidět. Bastien byl zvyklý z těch pokusů co má doma na výbuchy různého druhu.
"Hej, ten je v pohodě, líbí se mi jak pálí, ale ten oheň mě ruší při jídle." tu se zatvářil nějak divně, když narazil na okurek, který hned vyndal a hodil ho do nejbližšího koše.
"Né, to je dost fajn! Můžem něco podniknout - můžem jít třeba do jednoho čupr krámku ! Nebo můžem odpálit petardy u Borgina! " řekl Bastien s šibalským úsměvem, když už dojídal burger a pomalu neměl co na práci.
"Jí? Heh, to je tátova kamarádka, táta má kámoše skoro všude." podotkl Bastien. Zapomněl dodat, že tátovi kamarádi jsou i jeho kamarádi a že na mnoha druzích whisky s kouzelnými účinky se podílejí oba dva. Nutno dodat, že si Bastien to pomáhání užíval.
"Ty taky jedeš do Bradavic? Já furt nemám všecky věci! Máš už všecko?" postěžoval si Bastien a popřemýšlel nad tím, co mu ještě stále chybí. Do tohoto seznamu se daly zapsat kotlíky a školní učebnice, neboť byl zatím pouze vlastníkem hůlky a hábitu. A to už si stačil hábit trochu roztrhnout, za což se opravdu styděl.

*lama post *

_________________

| +

Šibalské úsměvy od cizích kluků na Ignáce neplatily, obzvlášť když největším šibalem široko daleko měl být on sám. Měl pocit, že mu tenhle blonďák leze do zelí, že mu konkuruje, a to se mu příliš nezamlouvalo. V odpověď se jenom nepříjemně zašklebil a raději se začal plně věnovat konzumaci svého burgeru, který byl sice neskutečně pálivý, ale naprosto boží. Vždyť kdo by nechtěl chrlit plameny?
„Říkej mi Iggy, jako všechny normální lidský bytosti. Pokud teda jsi normální lidská bytost, zatím o tom dost pochybuju,“ pokrčil rameny. „A ty jseš?“ oplatil mu otázku, ačkoliv tušil, že i když se dozví chlapcovo jméno, stejně ho v duchu bude označovat jako blonďáka. Prvního dojmu se prostě jen tak nezbavíš.
„To je docela blbý, no,“ odvětil pak Iggy nezaujatě, když Bastien prohlásil, že ho oheň ruší při jídle. Ignác s chrlením nehodlal přestávat, drobné plamínky, které naštěstí nepálily jako skutečný oheň, mu chvilkami dokonce vyšlehávaly z nosu. Když Bastien zmínil petardy a odpalování u Borgina, Iggy se na něj dlouze, zkoumavě zahleděl. Možná, že ten kluk nebude takový trouba, jak vypadá. Možná, že by z něj mohl udělat svého kumpána pro špatnosti. „Jakýho čupr krámku?“ zeptal se se špatně skrývanou zvědavostí. „A petardy zní fajn, ale já u sebe žádný nemám,“ dodal a pokrčil rameny. Strýček Peter ho před přemístěním do Londýna dokonce raději prošacoval, protože věděl, že s sebou podobné nebezpečné serepetičky Iggy občas tahá a dostává se díky nim do problémů.
Dívku obsluhující hladové okno už nekomentoval, jen se ušklíbl při slovním spojení „tátova kamarádka“. Tak určitě. Strejda občas říkal, že kamarád taky rád, takže opačně to určitě platilo taky. Kamarádka taky ráda, nebo tak něco. „Já ještě nemám žádný věci,“ odvětil s pokrčením ramen, čímž zároveň odpověděl i na to, zda jede letos do Bradavic. „Dneska jsem tu kvůli nákupům, ale strejda musel jít něco zařídit, nebo co, takže nakupovat jdu až večer a teď mám volno,“ vysvětlil stručně. „Takže ty tam taky jedeš? Hele, a proč tu jsi sám ty, hm?“ Znovu se Ignácův pohled zavrtal zkoumavě do Bastiena. Pořád ještě nevěděl, co si o tom klukovi má myslet, a to si o lidech většinou udělal obrázek během chvilky.

_________________

Bastien právě dojedl svůj roztodivný burger, který ho dovedl vcelku přijatelně zasytit, takže už přemýšlel jen nad dýňovou šťávou. Tu ale bohužel po ruce neměl a tak se musel spokojit s tím, že se napije něčeho později. Ještě chvíli přemítal nad tím, jestli ty plameny Iggyho vážně tak fascinujou, nebo chce dělat machra. Došel tak k závěru, že nejspíše obojí a nechal tento burger v propadlišti dějin jeho nesmyslných myšlenek.
"Tak, krom toho, že jsem vcelku nenormální bytost, mi můžeš říkat Bastiene, Basťo, nebo jakoukoli jinou zkráceninou toho jména." upřímně mu bylo celkem jedno, jak mu bude Iggy říkat, neboť byl zvyklý na zkráceniny obracející se na jeho výšku, či vlasy a nijak zvlášť ho to neiritovalo.
"No, docela bych se i koukl do Mžourova, nemám ještě nic co by štvalo bráchance." podotkl jen tak mimoděk, neboť ho už mnohokrát víc fascinovala myšlenka odpálení petard v tom nezáživném starožitném krámku s neblahou pověstí. Co víc, Bastiena už jen samotný výlet na Obrtlou začal docela zajímat. A petardy? To pro něj nebyl problém, nosil vždycky tak dvě tři rezervní.
"Ne? Nevadí, pak ti dám, mám jich víc." oznámil mu Bastien a začal prohrabávat kapsy, dokud je opravdu nenašel. Pak s výrazem hlubokého osvícení ty čtyři mršky vrátil zpátky do kapsy, aby je zprovodil z denního světla a nenechával je na obdiv nějakým dospělým.
"Ahá, tak to si to asi užij." podotkl, avšak bylo vidět, že vidina nákupů ( navíc ještě s někým!) pro něj bylo takové menší faux pas. Sám si nakupoval do Bradavic, ale nikdy by nemohl říct, že ho to příliš bavilo. Teda ty tety a strejdové, kteří prodávají ty věci jsou taky jen lidi, ale mnohem raději by dělal něco jiného.
"Jasně, jedu! Mno, já nevím, mě táta vede k samostatnosti, takže asi tak nějak samostatním. Sem myslel, že je normální bejt na příčné sám." podotkl a pokrčil rameny - popravdě už párkrát od Henrika slyšeli, že je to děsně nebezpečný, ale Bastienův táta si vedl svůj život a ráznou ruku u nich neměl nikdo. Teda jasně, že byla Elin trochu vostrá, ale nebyla to jeho máma a jeho máti byla většinu týdne pryč v Prasinkách. Zapeklitá rodina, ale byla to Bastienova oblíbená rodina (ještě aby nějakou jinou znal).
"Tak padáme k Borginovi?" zeptal se, ale upřímně ho začal pomalu opouštět pocit, že by o to Iggy měl větší zájem. Věřil však, že když mu to připomene, odpakujou se k tomu krámku a konečně něco podniknou. Iggy se mu zdál jako skvělý komplic - ať už proto, že to byl zrzek, což Bastienovi připomínalo sestřenku, nebo proto, že se mu zdál prostě v pohodě.

_________________

| +

Iggy s konzumací burgeru nijak nespěchal, ono to ani moc nešlo, když pálil jako čert. Už teď litoval, že si nekoupil ještě něco k pití, a hodlal tak učinit, než odtud odejdou - jinak by mu asi uhořela pusa. A ty plameny se přece musí něčím uhasit, nebo ne? „Basťo? To zní teda pěkně pitomě,“ usoudil s úšklebkem a zakroutil hlavou. Jemu kdyby někdo říkal Basťo, asi by z toho dostal vyrážku, brr.
„Bráchance?“ Další divné slovo. Ten kluk byl celý nějaký divný a Ignác pořád neměl tušení, co si o něm myslet, nedokázal si udělat obrázek. Zatím, to přijde. „Já zatím taky žádný zvíře nemám, ale do Mžourova teď nejdu, tam půjdu až se strejdou. On se o zvířata zajímá, takže mi určitě pomůže vybrat nějakýho krutopřísnýho mazlíčka,“ vysvětlil hrdě, protože o strýčkově úsudku vůbec nepochyboval.
Pohledem na okamžik sklouznul k petardám, kterých bylo méně, než očekával, ale pořád lepší něco, než vůbec nic, že. „No, normální to asi moc neni, aspoň ne v týhle době. Táta říká, že je doba zatraceně zlá a i dospělí lidi by se měli bát vystrčit čumáky z domů, natož pak děti. Ale strejda si myslí, že se o sebe umím postarat v každý situaci - což je pravda! - takže mě tu nechal samotnýho. Já se totiž nějakej pitomců v tmavejch pláštích fakt nebojím,“ prohlásil Iggy hrdinsky, ačkoliv si hořce uvědomoval, že kdyby na něj někdo namířil hůlku, okamžitě by vzal nohy na ramena. Nicméně i to spadalo pod to prohlášení „umím si poradit v každé situaci“ - chytrý člověk poznal, kdy je vhodné vzít nohy na ramena a nehrál si na hrdinu, že.
„Tak jo, hurá k Borginovi!“ zavelel Iggy, jakmile dojedl ten burger. Než ale vyrazili, koupil si kelímek šťávy, kterou rychle vypil, aby uhasil plameny v puse. Potulovat se Obrtlou ulicí, to sice zavánělo nebezpečím, před kterým Ignác zpravidla zbaběle prchal, ale taky to bylo záškodničení na nové úrovni, což se mu naprosto zamlouvalo. Na nic už nečekal a vyrazil k Obrtlé ulici.

→ Borgin a Burkes? (Iggy & Bastien)

_________________

<<<odkudsi
Měla jsem hlad. Ostatně, když jste já, a celý den běháte po všech čertech a sháníte staré výstřižky novin, tak je logické, že hlad dostanete. Abyste tomu rozuměli, v posledních měsících mě začalo fascinovat momentální dění. Tedy, to co se děje nečistým parchantům a lhářům typu Andrewa Browna. Zdálo se totiž, že se formuje nějaká skupinka, která jim dává co proto, a já se rozhodla, že si najdu všechny zmínky, které k nim vedou, které se jich týkají. Bylo to rozhodně lepší, než se utápět v iluzích z minulosti, no ne? Nehledě na to, že kdokoliv takovouhle skupinu vedl, pokud tedy někdo takový skutečně je, musel být neuvěřitelně geniální člověk. A ačkoliv se mohlo jednat jen o mou představu, já ho obdivovala. A cokoliv, co by se jeho a té skupiny čarodějů mohlo týkat, pro mě bylo důležitou informací. Protože jsem jim hodlala pomoci očistit svět od všech těch lhářů a parchantů nečisté krve... to jen pro informaci, kdyby snad bylo nutné vysvětlit můj momentální psychický stav dokonalé radosti a pocitu dobře odvedené práce, se kterou jsem k Hladovému drakovi toho dne dorazila, v tašce přes rameno nějaké ty útržky novin a tužkou načmárané poznámky o tom, co jsem zaslechla. Ne že by toho bylo moc, ale i tak mi to dělalo radost.
Objednala jsem si kuřecí sendvič, a naprosto ignorujíc fakt, že to zase určitě někam šoupne s mojí váhou, jsem se do něj zakousla. A to prosím ještě předtím, než jsem usedla na jednu z laviček. Dnes bylo hnusné vedro, ale ani to mi, oblečené do světle zelených šatek, nemohlo zkazit náladu. Protože pokud budu dostatečně dlouho pátrat, třeba se i něčeho dopátrám... Pravda, nikdo kolem by asi nepoznal, že mám vlastně dneska náladu dobrou, na mojí tváři se neobjevil ani náznak úsměvu. Ten by případný kolemjdoucí nezahlédl, snad jen kdyby se zastavil, a zahleděl se mi do očí. Což by přirozeně nikdo neudělal.

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, duh.

_________________