Zbývající čas do zahájení zápasu strávili Harrisovi prohlížením stánků. Zatímco ostatní měli váčky s penězi téměř prázdné, ten Aniyah zůstal netknutý. Dívka se celou dobu skrývala za otcem, který aniž by o tom věděl, jí poskytoval stín. To jí však nezachránilo před vedrem, které se zdálo být čím dál tím víc nesnesitelnějším. Jeden by řekl, že je zvyklá na taková vedra, ale pravda byla taková, že ani nebyla. Teda zčásti.
"Ani, koupíš si něco?" zeptal se jí bratr, přičemž dívka vytáhla z kapsy váček s kapesným a zamířila k stánku se suvenýry. Nekoupila si toho nijak moc, ale byla spokojená ze svého úlovku. Chvíli se probírala v nákupu, když ji ze zamyšlení vytrhl čísi chlapecký hlas. Vzhlédla a viděla před sebou hnědovlasého chlapce, který mohl být přibližně o rok mladší než ona a držel za ruku mladší dívku, která mu byla docela podobná. Zdálo se jí to nebo jí byl povědomý? Z jejího ročníku nemohl být a ani z koleje (i když pravda byla taková, že se všemi v koleji neznala), ale přece ho někde viděla!
"Ahoj," usmála se na dvojici, přičemž mozek jí pracoval na plné obrátky, jak se snažila chlapcovu tvář spojit se jménem, "No já, ehm, ten šátek mám z domova… Ale mám pocit, že jsem někde viděla, kde je prodávaj. Moment, hned si vzpomenu." Zvedla ruku s nataženým ukazováčkem a ani ne po chvilce jim s pomocí sestry pověděla cestu. "… Doufám, že to najdete a nezabloudíte… Uhm, chtěla bych se tě na něco zeptat," pokusila se zdržet chlapce dřív, než stihl s dívkou zmizet z dohledu. "Nehraješ ty náhodou za nebelvírský tým? Myslím, jakože famfrpál... Mám pocit, že jsem tě zahlédla na zápase," vysoukala ze sebe, když si konečně vzpomněla, proč jí byl povědomý. Vlastně to nemusela být pravda, ale zároveň se nemohla jen tak nezeptat, "Pokud ne, tak se omlouvám. Jen se mi zdálo, že tě odněkud znám," dodala spěšně a rozpačitě se na něho usmála. Tak a co teď? Vůbec nevěděla, co má dělat. Možná by se teď měli rozloučit… Nakonec jí zachránil hlas, který je pobízel, aby se odebrali na stadion. "Tak snad to najdete... A užijte si zápas!" Dodala k oběma a rychle se přesunula k otci a sourozencům, aby se jim čirou náhodou neztratila.

Nebyli zrovna na nejlepších místech, ale Aniyah to bohatě stačilo. Stačilo jí, že aspoň mohla zápas vidět. "Hej, Aniyah!" zahulákal na ní Wade a podal jí oříšky, které ani nestihla rozbalit, protože zápas započal. Popravdě nevěděla, komu má fandit, ale nakonec se rozhodla pro Egypt. A něco chvíli později s napnutými nervy sledovala zápas, přičemž se hlavně soustředila na střelce, aby měla aspoň nějakou inspiraci, jak se ve famfrpálu zlepšit.

_________________

Pokud snad Taren hodlal Ruby tu zákeřnost vyčítat, Sky to nemínil nechat jen tak, a určitě měl v úmyslu si přisadit, pokud by bylo potřeba. On by se vlastně i klidně porval, kdyby nebylo zbytí, ale rozhodně nechtěl skončit v té pyramidě. Před ledovou tříští dal nakonec přednost banánové zmrzlině s datlovým sirupem v oplatkové vaničce, a když to celé spořádal, hrnul se společně s Ruby i otcem za velbloudy.
Jakmile se ocitl na hřbetě, zavýskl a uculil se, načež se zatvářil jako pravý arabský šejk s tím šátkem na hlavě a zamával egyptskou vlaječkou na majitele velbloudího stáda, aby mu dal najevo, že fandí taky Egyptu a tak by jim měl dát nějakou tu slevu. Těžko říct, jestli to mělo úspěch, protože se po ceně dál nepídil, a jen si užíval kymácivý pohyb korábu pouště, který se podle jeho názoru táhnul stejně pomalu jako sliz za slimákem. „Hyjé, mrcho líná!“ povzbudil velblouda důležitě, ale s tím to ani nehnulo. „Tatí, on je hluchej!“ otočil se v improvizovaném sedle, takže jel pozpátku, a pranic mu to nevadilo. Jen mu začalo být trochu špatně, takže na konci jízdy připomínal barvou penicilinovou plíseň. Možná i proto nic moc neříkal, když se našli se Scarlet, kterou teď chtěla pro změnu směnit za velblouda Ruby. „Já říkal, že to je boží nápad!“ prohlásil dotčeně, jelikož to předtím nikdo dostatečně nedocenil. A když otec poznamenal, že by za velbloudy měli spíš vyměnit jeho a Ruby, zavrtěl hlavou. „Ruby možná, ale za mě by se ani jeden z nich nedoplatil, tati. Mamka přece často říká, že jsem fakt k nezaplacení,“ připomněl mu s pokrčením ramen, jakože s tím se prostě nedá nic dělat, to je holý fakt.

Pak už ale nastal čas se přesunout na stadion, protože měl co nevidět začít očekávaný zápas, a Sky byl vážně rád, že se nemuseli nikde tísnit ve stoje, protože to by asi nic neviděl. Už takhle měl problém, takže natahoval krk i egyptskou vlaječku vysoko do vzduchu. Oba týmy přivítal s jásotem a kulil oči nad vývrtkami finského chytače, i když sestřino rozplývání vážně nechápal. „Harry, komu fandíš? A kdo myslíš, že to vyhraje?“

_________________

Malá Sayuri s naprostým zaujetím poslouchala Ollyho odpovědi na své všetečné otázky. "Boží! Hobití noru bych taky chtěla," ohodnotila, načež se k Ollymu přitočila a dodala tak, aby jí sestra neslyšela: "takže doufám, že se za tři roky dostanu do Mrzimoru." Věděla, že Suzu nedá na Nebelvír dopustit, ale sama ještě hodně přemýšlela o různých kolejích. Přeci jen, měla na to ještě čas. Mraky času.
"Hustý! Boží! Dokázal bys třeba duhový kudrliny?" valila rozzářeně oči na Olafovy vlasy, měnící barvu. Něco takového umět, tak by měla denně jiný účes a vůbec... "Etoo, neechan, chotto matte, nech ho, není atorakce,"(hele, ségra, počkej přece) vložila se do toho nakonec Suzu, která se dnes evidentně pasovala do role zodpovědné starší sestry. Což, přiznejme si, bylo v jejím případě poněkud neobvyklé.
"No, kudyby byra nějak moc dotěruná, tak se stačí ohuradit, ona toho nechá, teda asi," opáčila pak ještě pro jistotu ke kamarádovi. "Chápu. Švédi aspoň něco umí," zabrblala tak trochu sama pro sebe, i když dostatečně slyšitelně, na účet národních týmů, "japonci jsou v tomhure torchu horuší, hurozuně dróho nebyri někde v požádné soutěži," povzdechla si ještě nad vlastním národním týmem, který zřejmě ještě dlouho neměl dle jejího názoru zasáhnout do pořádných famfrpálových šampionátů.
"Etooo... asi díky," reagovala se smíchem na to, když se jí povedlo švédského chlapce rozesmát svojí dokonalou výslovností. Ne že by se to nestávalo často, ale obvykle ten smích býval více posměšný, a Su tak nějak cítila, že to Olaf rozhodně nemyslí zle. "Je to divný," oponovala Sayuri, ale smála se spolu s nimi.
Po nakoupení tuříšti se tedy naši nákupčí přesunuli ke stánku s vlaječkami a podobnými drobnostmi. Sayuri si hrdě zakoupila vlajku Egypta, zatímco Suzu si pořídila malou trumpetku a větší vlaječku v barvách Finska.
Netrvalo dlouho a nastal nejen čas setkání s Nakayamovic zbylou famílií ("Tak co, jak jste nakoupili, mládeži?" a úsměv ze strany pana Nakayamy), ale i čas začátku utkání, a tak se skupina zřejmě jako ostatní přesunula do hlediště. Letos nebylo rozdělené, což by Suzu asi nadšeně okomentovala, kdyby ale věděla, že některé jiné roky rozdělené bylo. Což upřímně řečeno nějak vypustila z paměti. Takhle z ní vypadlo jen udivené "Páni," a pořídila si několik fotek dokonce ještě předtím, než začaly nastupovat jednotlivé týmy.
Samozřejmě, že obě Nakayamovic dcerušky patřičně mávaly vlaječkami svých týmů a vedle Suzučiného pokřiku "Finskoooo do tohoooo!" zazněly i první tóny oné trumpetky. Nad Egyptskou třpytivou pyramidou jen vydala tiché "och," které zaniklo v křiku diváků, zatímco Sayuri si dovolila mnohem výřečnější "Subarashii!"(boží) ve svém rodném jazyce. A pak? Pak už byl camrál vyhozen do vzduchu a utkání mohlo začít...

Mimo herně:
Omlouvám se za díru, školní vytížení a labilní net, teď už by vše mělo být v normálu.

_________________

Olaf se zazubil na Sayuri a přikývl. „Třeba se tam vážně dostaneš,“ mrknul na ní povzbudivě, když vyšla najevo s tím, že by se ráda dostala do Mrzimoru. Zatím na takové úvahy ale měla docela dost času, ne že ne. Tři roky byly dlouhá doba. Na její otázku Olly přikývl. „Dokázal, ale nechci se tu moc předvádět,“ pronesl upřímně, protože neměl úplně rád, když se k němu obracelo moc pozornosti. Už jen to, jak změnil barvu vlasů na modrobílou, aniž by použil hůlku, k němu přitáhlo pár zvědavých pohledů.
Na Suzu se Olaf uculil a přikývl. „Beru na vědomí. Ale zatím mi to nevadí, vážně,“ ujistil jí, že její mladší sestřička není vlezlá zase tak moc. Olaf byl na takové zvídavé otázky docela zvyklý, a zrovna dneska mu ani nevadilo odpovídat na ně. „Třeba se jim konečně brzy poštěstí,“ prohlásil optimisticky na adresu japonského národního týmu. „Švédsko se poslední dobou taky moc nevytáhlo. Ono při famfrpálu taky záleží na štěstí, ať si kdo chce, co chce říká,“ dodal a pokrčil rameny.
Slovíčko tuříšťu si Olaf uložil hluboko do paměti, protože bylo vážně ohromně vtipné. „Žádný učený z nebe nespadl,“ poučil Sayuri s mrknutím. On konec konců taky nemluvil dokonale, a když se anglicky před pár lety začínal učit, určitě z něj padaly podobné perly. Tříšť si Olaf koupil jedovatě modrou, těžko říct, co to bylo za příchuť, a u stánku s předměty pro fanoušky investoval do finské vlaječky a řehtačky, aby mohl dělat pořádný rámus, až dají Finové gól.
Po návratu k Nakayamovým Olaf ukázal, co si pořídil, a nabídl Suzuiným rodičům, že jim vlaječku i řehtačku klidně půjčí, kdyby chtěli. Podle něj bylo totiž smutné nemít čím mávat. Stihli se vrátit akorát před začátkem zápasu, a poté, co organizátoři začali pouštět fanoušky na stadion, se Olly společně s Nakayamovými přesunul mezi diváky. Na stadion koukal s užasle vykulenýma očima, protože něco takového ještě neviděl, a neměl slov. „Je to tu obrovský, co?“ prohodil k Suzu a Sayuri a na okamžik k nim sklouzl pohledem.
Ne ale na dlouho, protože na hřiště brzy vlétly oba famfrpálové týmy. Olaf v duchu obdivoval Egypťany i Finy, ale Finům přál vítězství daleko více, a když se objevili hráči v modrobílých dresech, začal mávat vlaječkou a řehtačkou. „Oni jsou boží,“ okomentoval je. „Pokud někdy budu hrát famfrpál, doufám, že budu stejně dobrý, jako oni,“ zamumlal zasněně. „Markkula je hvězda.“ Dalších komentářů se zdržel, protože začal zaujatě sledovat hru, jakmile se camrál ocitl ve vzduchu.

_________________

Harryho obočí vystřelilo vysoko na jeho čelo. „Ale?“ prohodil a pobaveně se zazubil. „Přece tě tu nebudu opíjet, Scarletko, ještě by mě strejda pak zabil,“ pronesl, i když docela pochyboval o tom, že by si Bennet vůbec všiml toho, že se Scarlet nějak moc uculuje a motá se jako nudle v bandě. „A co by z toho to starší příbuzenstvo mělo, hm?“ zeptal se vzápětí lišácky. Zadarmo přece ani kuře nehrabe, no ne?
Když Scarlet prohlásila, že bude fandit zřejmě Egyptu, Harry chápavě pokýval hlavou. Semifinálové zápasy viděl a věděl, že Egypt postoupil zaslouženě, i když by to do něj zřejmě moc lidí neřeklo. „Egypt letos válí, no,“ uznal s přikývnutím. „Ale stejně budu fandit Finsku, jsou mi prostě sympatičtější. Jednou jsem skoro šel na pivo s tím jejich střelcem, Bjarnem,“ pochlubil se. Harry měl totiž ten dar, že se dokázal vetřít skoro kamkoliv, aniž by proti tomu někdo něco namítal.
„Chlazená citronáda pro slečnu Craneovou, oukej,“ zahlásil, když si Scarlet rozmyslela, co by si dala, a odběhl k jednomu ze stánků s pitím, aby jí koupil citronádu a sobě zázvorové pivo, které bylo v létě parádně osvěžující. A navíc bez alkoholu, takže nehrozilo, že ho ani nestačí dopít a skončí namol pod nohama ostatních fanoušků. Společně se Scarlet pak zamířil směrem ke stadionu a pomalu přikývl. „Mám, ale vetřu se na stadion asi s váma,“ zamumlal zamyšleně. „Oni kluci totiž dost možná ještě spí,“ vysvětlil s úšklebkem. „To stavění stanu je totiž strašně zmohlo.“ Ani ne tak jeho stavění, jako následné zapíjení. Harry navíc věděl, že na něj nebudou naštvaní, když zápas nestráví s nimi, a sestřenku a spol. dlouho neviděl, takže dal zkrátka přednost Craneovcům.
„Tebe mají sourozenci fakt rádi, co?“ prohodil pobaveně, když ta dvě mladší skříťata začala znovu upozorňovat, že by možná měli starší sestru vyměnit za velblouda. „Hele, abych vám nepřičaroval prasečí ocásek, nebo tak něco, drzouni malí!“ pohrozil těm dvěma a ochranitelsky objal Scarlet kolem ramen, ale pak ji zase hned pustil. A konečně si na sebe zase hodil košili, protože mu (pozdě) začalo docházet, že má nějak moc citlivou kůži. A červenou.
Harrymu se podařilo proklouznout s Craneovci na jejich místa, a jakmile se ocitli na stadionu, jen zamžoural směrem, kde tušil místa svých kamarádů. Lidí tu ale bylo fakt hodně, takže by je nespatřil, ani kdyby na sobě měli reflexně zelené vestičky. Nástup obou týmů sledoval se širokým úsměvem ve tváři, a když se začali předvádět Finové, dovolil si i hlasité zahvízdání na prsty.
„Fandím Finsku. A těžko říct, kdo to vyhraje, oba týmy jsou dobrý, když se dostaly do finále,“ broukl v odpověď ke Skyovi, ke kterému se musel trošku sehnout, aby ho chlapec přes všechen ten hluk vůbec slyšel. „Hele, Sky, chystáš se v Bradavicích hrát famfrpál?“ zeptal se zvědavě, než si kapitáni potřásli rukama. Pak už totiž vylétl camrál do vzduchu, hra začala a nebyl čas na zbytečné tlachání. Harry totiž nechtěl, aby mu cokoliv uniklo.

Mimo herně:
Shitty post, ale je mi špatně, so...

_________________

Jak se obával, sympaticky nesmělá hnědovláska (která mimochodem nevypadala, že by pocházela z Británie) si svůj šátek dovezla z domu, tudíž netrpělivému Simonovi ani jeho uštěpačné sestře nemohla pomoct. Každopádně se ale snažila, Simon až cítil, jak jí mozek pracuje na plné obrátky, aby si vzpomněla, kde ty zpropadené šátky prodávají. A opravdu si k chlapcově úlevě vzpomněla. "Děkuju," oddychl si, že krom povinné pokrývky hlavy stihne před zápasem možná pořídit i pár suvenýrů, kterých se nemohl dočkat, z jeho plánů ale nečekaně sešlo. Dívka, které se ptal o pomoc, si totiž vybavila krom stánku ještě něco. Dokonale ho zaskočila. "Ehm... jo, hraju. Jako odrážeč," prozradil se dřív, než si stihl promyslet, jestli je to vůbec něco, čím by se mohl chlubit. Když ovšem hnědovláska zmínila famfrpál, i jemu se zjevila vzpomínka. "Ty hraješ taky, viď? Za Nebelvír určitě ne," velebil svou paměť, zná všechny své spoluhráče, "a myslím, že ani za... Počkej, my jsme proti sobě hráli finále, ne?" uvědomil si vítězně. "Jsi z Mrzimoru. Střelkyně." Neptal se, konstatoval. Mrzimorští střelci byli, samozřejmě stejně jako ti nebelvírští, dost obávané trio. Ignoroval Emino důrazné tahání za ruku, aby už konečně vyrazili na ty nákupy, zřejmě se začínala nudit. Zato jeho tahle debata začala maximálně zajímat. Proto toto byla naprosto ideální chvíle, aby si z něj zákony schválnosti opět mohly vystřelit, a rozeznělo se hlášení, že zápas každou chvíli začne. Hurá na stadion. "Nápodobně. A ještě jednou díky!" křikl za neznámou dívkou, spěšně odtáhl svou sestru ke stánku, ke kterému je mrzimorská střelkyně nasměrovala, nakoupil tři šátky, dva v barvách Egypta a dva finské (pro sebe a pro mámu, protože doufal, že i ona je má za své favority, i když jistý si tím nebyl). Pak ještě rychle utratil zbytek svých peněz za balení megažvýkaček, aby měl u zápasu co přežvykovat, a všechnohled, aby mohl všechno nahrát a doma ukázat mámě (nevěděl, jestli to takhle funguje, ale hodlal to zkusit). Pak už jako jeden z posledních letěl se svou ségrou v patách ke vchodu do stadionu ve tvaru obrácené pyramidy.

Jejich táta už na ně čekal, držel jim místa na nepříliš výhodné pozici a významně si klepal na imaginární hodinky. "Kde jste, proboha?! Jsem se bál, že jste se někde ztratili!" Poklepal na dvě sedadla po své pravici, na která se pak děti posadily. Neměly čas otci odpovědět, měly větší starosti. "Vyhraje Egypt," rozumovala Ema a důležitě mávala kdoví kde ukořistěnou egyptskou vlaječkou.
"Ty to tak víš," odfrkl si Simon. "Vyhraje Finsko, uvidíš. Jsou prostě lepší."
"Co bys byl ochotnej vsadit?" zajímala se Ema zcela materialisticky. Tohle byla jejich oblíbená soutěž.
Simon prohledal kapsy. "Tři megažvýkačky," pokrčil rameny. Nic jiného neměl.
"Pět," smlouvala Ema. To už zápas začal. Na tuto zajímavou nabídku si plácli a pak už měla malá Wilseová oči jen pro famfrpál.
Simon si teprve teď všiml, že sedí vedle té hnědovlásky od stánků (Aniyah) (náhoda? určitě ne :-D ). "Nechceš megažvýkačku?" nabídl jí jen tak mimochodem a sám si jednu hodil do pusy. "Komu fandíš?" Při tom samozřejmě nezapomínal sledovat hru a při prvním gólu Finů nadšeně zatleskal, zatímco když skórovali Egypťané, vrhl mírně nevrlým pohledem po úlisně se usmívající malé sestřičce.

| +

Mimo herně:
Změna Eminy barvy, předchozí šla špatně přečíst. Tahle sice není o moc lepší a já to vím, ale krok vpřed to je, ne?

_________________

| +

"Cože?"

„Jo, je dost dobrá,“ přitakala Maevka Septimovi na poznámku ohledně egyptské chytačky, „ale co se týče odrážečů, tak fandim spíš těm finským, vypadaj dost dobře. Totiž – hrajou dobře, tak jsem to myslela.“ S těmi slovy si Maeve nacpala do pusy datli, aby se na ní vzápětí udusila, když finskou střelkyni málem smetl Camrál z koštětě. „Ale néé,“ zahučela zrzka nenadšeně, když rozhodčí ohlásil deset bodů pro Egypt. „Järvineeen!“ zavýskla pro změnu po chvilce, když Finsko vyrovnalo stav. Hra to byla jako vždy rychlá a Maeve se po chvilce automaticky začala rozhlížet po Zlatonce. „Co myslíte, jak dlouho zápas potrvá letos?“

_________________

Flann už považoval kauzu Melody za uzavřenou, ale je fakt, že jak tak mířil na stadion a snažil se nezamotat se do té blbé šály, trochu mu její nebezpečnost hlavou vrtala. A Septimovy námitky, že ji někdo neměl pouštět, naprosto schvaloval; kdyby on měl retardovanou sestru, rozhodně by ji nenechal jít někam, kde mohla přijít k újmě už jenom tím, že se nevhodně oblékla. Každopádně už to ale nekomentoval, protože jeho dotaz na Auroru vzbudil podezření a bylo třeba odpovědět na pochybovačné „proč“.
„No, aby na ni nenarazila taky, neasi,“ odvětil a pokrčil rameny, jako že to snad dá rozum a mělo to napadnout i Septima. Nejdřív ho trochu mrzelo, že tady tedy princeznu asi nepotká, ale pak si uvědomil, že to tak asi bude lepší, a hlavně se opět vrátily myšlenky na to, že Septimus je coby opatrovník naprosto k ničemu.

Zápas si každopádně užíval přesně jako někdo, kdo o obou týmech slyší poprvé v životě a kdo vlastně ani moc nepočítal s tím, že se dostane dovnitř. To znamená že žvýkal datle a fandil jako správný druid – tomu, kdo zrovna prohrával. Většina jmen domácích mu přišla jako pohlavní choroby, možná proto že o nich taky nic moc nevěděl, a hosté, no, to byla taky banda, perkele. Hýkal co možná nejméně, ačkoliv to po chvíli strávené se Salám uměl docela obstojně, a sledoval hlavně odrážeče, protože co kdyby okoukal nějaký fígl, že. Na Septimův dotaz ohledně datlí zareagoval až překvapivě pohotově a podal mu svoji druhou porci. Když Maeve zařvala něco, co znělo jako fakt hnusná kletba, trochu se zarazil, načež se zamyslel nad její otázkou.
„Si myslim, že moc dlouho ne. Jestli Finové rychle nevyhrajou, tak se rozpustěj...“ I jemu bylo horko, a to tady určitě fungovalo nějaké klimatizační kouzlo, měl vhodné oblečení a nebyl ze země, jejíž velká část je za polárním kruhem. „Jak dlouho to vůbec trvá normálně?“ zeptal se pak, čímž neobratně naznačil, že je na mistráku prvně, a na chvíli spustil zrak z odrážečů, aby v tom zmatku našel aspoň jednoho chytače.

_________________

Septimovi bylo odůvodnění částečně hodně podezřelé, ale ze setkání s Melody byl pořád ještě dost otřesený a když si představil, že by takhle mučila Auroru, třásla jí rameny, mačkala ji v objetí a ještě ji zkoušela prodat... Nechal to s obočím staženým do podmračené linie plavat a nadále se nechal oblažovat atmosférou zápasu.
Na kypění uvnitř pyramidy něco bylo. Skoro cítil na konečcích prstů sršet magii, napětí, dusno, cokoli z toho to bylo a pokoušelo se o masový infarkt. Zašklíbil se potutelně směrem k Maeve, která pochválila finské odražeče a rychle se opravila. "Vypadají dobře, aha? No, uvidíme, jestli po zápase nebudou mít přeražené nosy..."
Stav zápasu byl zatím nerozhodný a Septimus se snaživě pokoušel přeřvat hučící masu vlastním povzbuzováním: "Numerobisi, Chisiskmi, Latté!" Zarazil se a uznal, že i když většinou hodně složitých jmen zvládl s přehledem vyslovit, některá prostě nebylo stvořena k tomu, aby se jimi skandovalo.
Drcl loktem do Maeve a namířil na ni foťákem. Tentýž oslepující zákrok provedl o chvilku později i na Flannovi, ale hodně rychle se vrátil k upřenému zírání na dění na hřišti, aby mu náhodou neuteklo to nejdůležitější. "Podle Famfrpálu v průběhu věků je rekord tři měsíce nepřetržitého hraní. V horku bude rychleji klesat výkon, což přidává Egyptu další výhodu, pokud Finsko dost nesaunilo... Tipuju čtyři hodiny nejvýš," odtušil zamyšleně a dodal: "Normálně to bývá taky tak pár hodin, pokud odražeči zrovna nevyřadí celý protivníkův tým včetně náhradníků. Někdy se hra kvůli zraněním musí přerušit i na delší dobu - jako třeba kdyby Maeve spadla z tribuny za tím svým Jarvisem," kousl si a zakřenil se. Stejně jako ona se s očekáváním rozhlížel po zlatonce. Obvykle to přinášelo pocit neobvyklého zadostiučinění, když si jí náhodou všiml dřív než komentátor nebo samotní hráči.

_________________