Ery se už pomalu začínal radovat, že se mu útěk před Mary vydařil, jenže sotva dosedl k nejbližšímu volnému stolku, ozval se její hlas a pozdrav mířený nepochybně k němu. Naštěstí ale nezněl moc kousavě, a tak Ery zvedl hlavu a věnoval jí nejistý úsměv. Fájn, teď mi vyškrábe oči, nebo - v tom lepším případě - mi zakroutí krkem. "Ééh, nazdar, Applebyová," odvětil a zaostřil na ní, když se tak drze usadila k jeho stolku. "Nemám tušení," zamumlal vzápětí a pokrčil rameny. O chvilku později se rozhlédl, jako by čekal, že se odněkud Lorelei přeci jen vynoří. "A ty bys určitě nebyla dvakrát nadšená, kdyby se tu objevila, ne?" dodal pak s nepatrným úšklebkem ve tváři. Vlastně si to ani nechtěl představovat.
Všiml si, kam zalétl Maryin pohled, a mírně povytáhl obočí. "Není to náhodou Lein bratr?" optal se, přičemž se pohledem vrátil ke své společnosti a obviňujícím prstem bodl ve vzduchu směrem k ní. "Ty pokukuješ po McKayovi?" Zatvářil se překvapeně. Pch, a mě něco vyčítej!
"Jo, Věštce jsem četl," odpověděl pak s přikývnutím a upil ze své dýňové šťávy. "Hartwell se snad někde najde," dodal s nejistým úšklebkem. Nechtěl vůbec spekulovat nad tím, co by se profesorovi mohlo stát. "Jak jsi vůbec dopadla s tím místem v Bradavicích? Budeš tam učit?" vzpomněl si po chvíli a zvědavě se na Mary zadíval. Když ho pak upozornila na onoho chlápka popíjejícího ohnivou whisky, znechuceně se ušklíbnul. "Fuj, whisky k snídani? To je síla. Ještě v tomhle vedru..." zabrblal.

_________________

Vešla jsem do Děravého kotle následovaná celou hordou svých bratrů, kteří se právě dohadovali o nějaké sázce - myslím, že se vsadili o to, kdo za Skoty vstřelí první gól. Sedli jsme si k jednomu volnému stolu a Matyas se nás zeptal, co si dáme. James a Gideon si dali kaktusovou limonádu, já a Fellix dýňovou šťávu a Matyas bezové víno.
Rozhlédla jsem se po ostatních hostech a pohled mi utkvěl na Quinnovi a Ginger se kterými se teď zjevně bavila ještě nějaká drobná zlatovláska. Hned jsem vyrazila k nim a pozdravila jsem: "Ahoj, mi na sebe máme štěstí, co?" pak jsem se otočila na neznámou dívku a natáhla jsem k ní ruku, "Gwen." Pak jsem se na všechny usmála a pak, protože mi hlavou projela náhlá, šťastná myšlenka znovu jsem řekla Quinnovi a Ginger:"No tak co, už se duševně připravujete na haggis?" Pak jsem ukázala ke stolu kde se pořád ještě dohadovali moji bratři a prohodila jsem více než ke komu jinému k Ginger: "To jsou mí bratři, ten největší je Matyas, dvojčata jsou Fellix a Gideon a ten malý blonďák je James." Aby se nikdo nemohl splést ukazovala jsem na ně současně při představování.
Za mou hlavou vykoukl Kassias a změřil si je pohledem. "Jo, a to je Kassias, můj sovák." dodala jsem a zářivě jsem se usmála.
"Máš krásný svetr, Quinne."

_________________

Košťátka si všimla až v okamžiku, kdy odlétlo kousek stranou, aby se mohlo oklepat. Ginger trochu překvapilo, že ho Arsen tahá s sebou, ale nakonec si řekla, že co ona má koho soudit, když její kapsu nikdy neopustí dalekohled. Dnes ho do levé zadní kapsy narvala jen s obtížemi a chvíli už hrozilo, že se bude muset převléct, nebo si vzít nějakou brašnu, ale nakonec se jí to přeci jenom podařilo. V momentě, kdy si sedla však usoudila, že to věru není zrovna nejpohodlnější, a tak dalekohled vytáhl a přeopatrně jej položila před sebe na stůl, v dostatečné vzdálenosti od sklenice se šťávou. "Taky děkuju," zazubila se potěšeně na Arsena, když jí opětoval kompliment ohledně ošacení.
Po chvíli někdo sešel ze schodů do lokálu a opřel se u baru kousek od nich. Ginger mladíkovi opětovala lehký úsměv, ale dále se o něj nezajímala, dokud se jí Arsenův ostrý loket nezačal v pravidelných intervalech bolestivě zarývat do žeber. "Co blázníš?" sykla na něj dívka a vrhla po něm nechápavý pohled. Když zjistila, že předmět kamarádova zájmu je právě onen mladík u baru. Dost povědomý mladík u baru. Ale vždyť hrál za protivníky a navíc jeho tým vyhrál!
Z přemýšlení nad Arsenovou morálkou ji vyrušila dívka se zlatými kadeřemi. Ginger začínala nabývat dojmu, že v Bradavicích zdaleka nebude ona to nejoprsklejší dítě, a ta představa ji docela rozladila. "Ahoj," pozdravila s lehce podezřívavým pohledem, jelikož dívka se stejně měla hlavně k Arsenovi. "Já tam byla taky," ozvala se chvilku po chlapci- kdyby vyhrála Francie, přeci jenom by se tvářila veseleji.
"A-ahoj," pozdravila skotského mladíka o něco později, když zrovna s Arsenem zpytavými pohledy probodávali světlovlásku. "Ginger Olssonová, těsí mě," představila se slušně a i když Blaina stejně jako celý jeho tým chovala v nelibosti, lehce se začervenala.
Z rozpačitosti ji vytrhla další příchozí, která si to k nim namířila svérázným krokem. "Nazdar Gwen!" zazubila se na ni vesele Ginger, vděčná, že se má na co soustředit. Ale po dívčině další větě ji veškerá radost přešla. "A jo," zašklebila se a vyměnila si s Arsenem všeříkající pohled. "Máš naplánovaného něco k obědu?" zeptala se ho pak statečně, ale duševně trpěla- zvlášť, když pořád ještě nevěděla, jak takový haggis chutná. Gwen tu očividně byla se všemi sourozenci- tedy Ginger si to myslela, protože si už nepamatovala přesný počet jejích bratrů. Vesele všem zamávala a v duchu se ujistila, že je opravdu ráda, že má bratra jenom jednoho. "Kassiho už známe," zakřenila se pak na Gwenina sováka. "To mi připomíná, že táta mi ráno řekl, že mi večer přiveze mojí sovu! No není to super?" řekla a celá se rozzářila. Opravdu se na svou sovu nemohla dočkat. A co teprve na odjezd do Bradavic!

_________________

Uru se usmála. "Jasně, to chápu. Já tě taky viděla jen chvilku, ale když jsem tě teď tady viděla, tak ses mi vybavil," vysvětlila a dodala pro něj i pro Ginger, kterou obdařila širokým přátelským úsměvem (a samozřejmě ji nezapomněla nejdřív pozdravit): "Fandila jsem Skotsku. A vy?"
Někdy v té chvíli se k nim přiblížil jakýsi mladík, ve kterém po chvíli Uru s úžasem rozeznala Blaina McKaye (skloňuju to správně? xD). Zatím stál jen opodál, ale čas od času jeho pohled zabloudil k jejich skupince. Zlatovláska na něj chvíli téměř zbožně zírala Arsenovi přes rameno, ale pak rychle odvrátila pohled a zadívala se na Ginger. Na chvíli měla pocit, že se jí z patřičného centra mozku vymazal klasický vzorec chování, ale rychle ho zase objevila. Stačilo si představit, že o pár metrů vedle žádný hráč vítězného týmu mistrovství ve famfrpálu nesedí.
K odvedení pozornosti jí pomohla i dívka, která se k nim přitočila o malou chvíli později. Stiskla ruku, která se k ní natahovala a odpověděla s příjemným úsměvem, který už jí zase zdobil rty: "Uru."
Následně se na malou chvíli v rozhovoru tak trochu ztratila, protože se zbylá trojice začala bavit o něčem, co Uru nic neříkalo, a tak jen upíjela své dýňové šťávy a zaujatě je sledovala (občas pohledem zabloudila k McKayovi vedle).
A právě dotyčný famfrpálový hráč si to v příští chvíli s širokým úsměvem zamířil právě k nim. Uru se naštěstí stihla otřepat ze zaraženého údivu dřív, než mlčení začalo být trapné a odpověděla: "Ahoj." Protože se dál věnoval převážně Arsenovi, rozhodla se namířit svou pozornost na Gwen (i když s určitým sebezapřením) a zeptala se:
"Komu jsi vlastně fandila ty?"

"Štěstím bych se rozplynula," ujistila Eryho klidným hlasem. Musela si přiznat, že kdyby se Lorelei přeci jenom objevila, asi by jí to bylo spíš šumák, stejně měla dneska ještě pobíhání po městě na několik hodin - navíc s ní bude muset přežít další rok, a ještě k tomu v malém prostoru sborovny. Stěží se ovládla, aby se jí neudělala kopřivka.
Ucukla před chlapcovým obviňujícím prstem a zatvářila se pohoršeně. "Jasně že nepokukuju," ohradila se a překřížila si ruce na hrudi v obranném gestu, "není k zahození, ale Lorelei by mi vyškrábala oči a kdyby mi dal číslo ten jejich chytač - ten, co skončil na kaši -, tak vím, komu volám prvnímu," snížila hlas do sotva slyšitelné roviny a rošťácky se na Eryho pouculila. Rozpletla si ruce, pravou si vjela do vlasů, trochu si je rozcuchala, a usrkla z džusu.
"Kdo bude vůbec místo Hartwella učit Obranu?" Chtěla se zase poušklíbnout, ale pak se zarazila a na tváři jí přeletěl stín nefalšované hrůzy. "Jéžišmarjá, Tyers! Letos už nastupuje jako profesor," zaúpěla mučednicky. Měla tu čest vidět profesora Tyerse jen párkrát, ale v porovnání s Hartwellem to byla značně nemilá náhrada. "Slyšela jsem, že nějakým děckám strkal bonbóny," podotkla pochmurně, ale jakmile se Erasmus zmínil o její vlastní výuce, rozzářila se novým elánem.
"No jo, štěstí že jsem mrzimorče a Charmell mě má rád, to místo je moje... jo, dokonce s ním budu mít i kabinet, dokážeš si to představit? Už od třeťáku toužím zjistit, jestli ho má fakt vytapetovanej obrázkama košťat proměněných v nahotinky," uteklo jí pubertální zahihňání.
"Co ty, jak se vůbec těšíš na OVCE?"

_________________

Arsen se na Uru jen bolestně ušklíbl, když mu oplatila stejnou otázkou, ale přece teď před McKayem nemohl říct, že má radši francouzský tým... "Quinn, Arsen Quinn," představil se jen tak pro pořádek pro všechny v doslechu a pokusil se zapamatoval všechny Gweniny bratry. Matyas se mu díky rozhovoru u Fortescuea pamatoval nejlíp. Širokým zazubením se poděkoval Uru za pochvalu svetru, Kassiase už znal - teď i jménem.
Ať už byl Erasmův příchod jakkoli nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný, jakkoli rád by mluvil s Mary Appleby o školním mrzimorském famfrpálovém týmu, právě teď měl Arsen psí oči jen pro Blainea McKaye. S blaženě nepřítomným výrazem a pootevřenou pusou si potřásal rukou se skotským střelcem, který se nevěnoval davu fanynek, ale jemu, jen jemu.
"Jo, já vím," vymáčkl ze sebe další z velice vtipných ranních odpovědí, kdy s ním jeho vynalézavá část mozku vůbec nespolupracovala. "Mohl bych dostat autogram?" zeptal se třesoucím se hlasem a jelikož neměl při sobě žádný papír (ačkoli by si možná mohl půjčit Maryiny noviny, kdyby se hezky zeptal), vyhrnul si roztržitě rukáv a nastavil feťácky předloktí, jako by čekal na podpis vlastní krví. Kdyby byl Arsen holka, nejspíš by chtěl podepsat podprsenku. Bohužel si nemohl být jistý, že má při sobě Blaine něco, co píše, ale určitě se v nejhorším podškrábne hůlkou. Už nikdy si tu ruku nebudu mýt! sliboval si Arsen při představě, že Blaine McKay kývne a podpis mu vážně poskytne.
Byl upřímně zvědavý na Gingerinu sovu i hovor, který se odehrával opodál, ale teď jednoduše zhypnotizovaně visel očima jen na McKayovi - pro to musela mít Ginger i ostatní pochopení.

_________________

>> Ulice (bez postu)

Vrávoravým, nejistým krokem opět vstupuji do Kotle jen několik minut poté, co jsem odsud odešel. Na sobě mám stejné oblečení, které se zdá být jen mírně zašpiněné od mého neoblíbenějšího nápoje- ohnivé whisky. Krátce se po lokálu rozhlédnu kalným pohledem načež zamířím nejprve k baru, kde možná až příliš hlasitě vychrlím objednávku.

"Prosím dvojitou vohnivou whisky. Jo a přihoďte trošku ledu. Díky.

Načež přijmu objednávku a decentně ze sklenice upiji načež se pozorně znova rozhlédnu po lokálu, přičemž mi padne oko na dvojici Marjorie, Erasmus, ke kterým proto zamířím klopýtavým a mírně vrávoravým krokem.
Před Marjorie neohrabaně zastavím a důkladně si jí prohlédnu. Nezapomenu se také rádoby slušně uklonit, smeknout imaginární klobouk přičemž skoro spadnu a představím se.

"Zdravím, lady. Mé vznešené jméno je James, vévoda z Londýna. Nebude vadit, když si přisednu?"

Zřejmě spíše jen řečnická otázka, protože se vzápětí neohrabaně narvu na zbývající místo, poměrně blízko Marjorie. Erasmusovi věnuji jen letmý a nanejvíš nerudný pohled a zase se začnu věnovat očumování již zmíněné osoby-Marjorie, která jakoby mě snad uchvátila, protože nějakou dobu prostě jen na ní tupě zírám bez nějakého pohybu nebo slova. Poté přitáhnu k ústům sklenici whisky, přičemž mi ale několik velkých kapek sjede z úst po bradě někam do hábitu.
Následuje hlasité třísknutí sklenice o stůl a neméně hlasité říhnutí, které nesmyslně asi pět sekund poté "zakryji" hlasitým vrznutím židle.
Poté se opilecky znova kouknu na Erasmuse, kterého sjedu nepříjemným pohledem a zahulákám.

Co si to jako dovoluješ tadydlenc takhle nevychovaně říhnout? To tě doma nic nenaučili?

Načež na něj vrhnu ještě kyselý pohled a zase zabořím hlavu do pití, kterou chvilku poté vytáhnu a zase upřu zrak na Marjorii.

"Je mi to jasné," odvětil Ery pobaveně, když Mary prohlásila, že by se štěstím rozplynula. V duchu se radoval z toho, že bývala mrzimorská primuska zatím neprojevila touhu zakroutit mu krkem nebo udělat nějakou scénu. Ale to zřejmě nebyl její styl, ne.
Když pak Mary namítla, že po McKayovi nepokukuje, neubránil se pobavenému uchechtnutí. "Ale prosím tě, nepovídej! Určitě bys s ním nadšeně cupitala na rande, kdyby tě pozval. A myslím, že Lorelei by bylo celkem jedno, s kým randí její bratr," pronesl s pokrčením rameny, nepřestával se však pobaveně uculovat. To jsme si ty McKaye pěkně rozebrali. Kdopak se ujme Debbie?
"Kdo bude učit obranu, to netuším, konec konců, ty jsi už skoro-profesorka," zamumlal pak. Nicméně když Mary zmínila Tyerse, Erasmus vykulil oči. "No potěš koště! Tak myslím, že na žádnou hodinu ó pé čé em už nikdy nepláchnu," zabrblal kysele. Ne, Tyerse merlinví proč neměl rád. No, proč... Protože se pořád předváděl, egoistický nafoukaný trouba. "Bonbóny? Von je pedofil?" Teď se Ery tvářil vážně zhrozeně. Jasně, dítě už moc nepřipomínal, ale představa, že by měl jako primus nějak bránit chudáky malé Havránky zrovna před Tyersem... Brr.
"Ty, Mary, tak s kým chceš randit? S McKayem, skotským chytačem nebo Charmellem?" brouknul Ery pobaveně a zadíval se na ní. Vzápětí však překvapeně zamrkal. "Cože? On má kabinet vytapetovanej obrázkama košťat přeměněných v nahotinky? To bych do něj teda neřek." Otřásl se, když Mary zmínila OVCE. "Na něco takového se vůbec dá těšit?" ušklíbnul se.
Nicméně otázka Maryina randění se vzápětí vyřešila, když se k nim připotácel ten chlapík-snídající-whisky, bez dovolení si přisedl a začal na Marjorii fascinovaně zírat. "Ty, Mary, být tebou, radši bych zvolil toho McKaye," ozval se Ery po chvíli a znechuceně se zašklebil při pohledu na onoho chlápka. Překvapeně vykulil oči, když ho ten muž obvinil, že si nevychovaně říhnul. "U Merlina, ten to nemá v hlavě v pořádku!" zaskučel k Mary. "Nevím jak ty, ale já bych zvolil taktický ústup. Radši bych teď randil s Tyersem, než abych poslouchal kecy tohohle individua," prohlásil tlumeným hlasem tak, aby to dolehlo k Maryiným uším, ale aby toho mr. Neznámý nestihnul pochytit příliš moc.

Mimo herně:
Jamesi, mohu poprosit o správné skloňování Erasmova jména? Jeden překlep pochopím, ale na větší množství už jsem alergická xD Erasmus, bez Erasma, k Erasmovi.. a tak dále.

_________________

Blaine se na všechny ty prcky usmál, i na příchozí Gwen, která zmínila haggis, což už moc úsměvné nebylo. Ačkoliv byl Skot tělem i duší, tomuhle jídlu nikdy nepřišel na chuť. Ale nechal to být, potřásl si rukou s chlapcem, který se tvářil, jakoby právě spatřil nějaký zázrak. Blaine se jen pobaveně ušklíbl, protože mu taková pozornost dělala dobře na ego. „No jasně že mohl.“ Pokrčil nakonec rameny nad Arsenovou prosbou a zamyšleně se zadíval na nastavené zápěstí. Jako správná hvězda a egoista s sebou vždycky nosil něco na psaní s mimořádně odolným kouzelnickým inkoustem, který měl podle inzerce vydržet až neuvěřitelných sto umytí, než začne pomalu blednout. Soustředěně vyšvihl svůj podpis na Arsenovu ruku a zatvářil se na svůj výtvor nepokrytě hrdě.
To už ale jeho pozornost upoutalo dění u stolu opodál, kde seděla Apple a Erasmus a nově také nějaký ožrala, který se podle všeho neuměl chovat. Blaine si na okamžik přestal všímat svého obdivovatele a zamračeně si přeměřil onoho „vévodu z Londýna“, co si dovolil zírat na jeho Marjorie, která sice ani trochu nebyla jeho, ale to neznamenalo, že si to o ní nemohl sebevědomě myslet. Když si chlápek nechutně odříhl, Blaine ztratil veškerou chuť k jídlu a po mužově proslovu dokonce začal mít dojem, že by se odsud radši měla ta drobotina ztratit, než začne ten opilec obtěžovat i je. Věřil, že Erasmus se s ním nějak poprat zvládne, ostatně, ten kdo se dobrovolně promenádoval na veřejnosti s jeho sestrou, se musel umět poprat s čímkoliv. „Hele, děcka…“ kousl se zamyšleně do rtu a přejel prcky před sebou pohledem. „Co takhle zajít na zmrzku k Fortescueovi? Slyšel jsem, že začal prodávat novou příchuť. Myslím, že z Bertíkových fazolek, takže nikdy nevíte, co vám zrovna skončí v poháru.“ Dobře, to možná znělo trochu úchylně, ale hrozba spíš seděla o pár metrů dál. „Platím. Cokoliv, co si objednáte.“ Dodal, ale víc ty prcky přemlouvat nehodlal. Ať už ho někdo z nich následoval nebo ne, odlepil se od baru a zabodl svůj pohled do Mary. Pokud mu ho oplatila, povytáhl tázavě obočí a nemohl si pomoci, aby se mu na tváři neobjevil starostlivý výraz. Když procházel okolo jejich stolu, na okamžik se zastavil. „Jak je, Apple?“ otázal se zamračeně a přejel pohledem cizího chlápka. Měl na sobě fleky páchnoucí po whisky a vůbec tak nějak vzorně imitoval bezdomovce. „Mám nahoře v pokoji jednu kousavou potvoru, sice spí, ale klidně vám ji vzbudím, jestli potřebujete s něčím pomoct.“ Zatvářil se znechuceně nad mužovým stavem. Lorelei by z něj určitě měla děsnou radost, pomyslel si ironicky, ale pak se radši ohlédl po drobotině, co se rozhodla využít jeho štědré nabídky. Nenabízel jim přece bonbony z vlastní kapsy a nehodlal je zatáhnout na nějaké zapadlé temné místo, tak by ho snad nemuseli podezírat, že je úchyl. O tom týpkovi u stolu už by to ale s určitostí netvrdil. „Hodně štěstí.“ Pousmál se na Mary i Erasma a zamířil ke dveřím.

>> Zmrzlinářství (Blaine + kdo se přidá z prcků)

_________________

Giger nevypadala nadšeně, když jsem jí připomněla naši sázku, musela jsem se držet, abych se nerozesmála. "To jsem ráda, jak se jmenuje? A co je to vlastně za sovu?" doufala jsem, že si bude rozumět s Kassem, který teď vypadal jako rozčepýřená koule, jak zaslechl své jméno, dokonce dvakrát. Byla na něj asi legrační podívaná, já jsem ale věnovala pozornost mladíkovi, kterému si Quinn řekl o autogram. Až do teď jsem ignorovala většinu dospělých, ale bratři a Quinn mě na něj upozornili. Bratři proto, že se po chvilce všichni nahrnuli a s nábožnou úctou. Já tedy nezůstala po zadu a poprosila jsem si o autogram na čelo. Pokud si na to našel čas, potřásla jsem mu rukou: "Gwen."
Pak jsem si vzpomněla na Uru a broukla jsem: "Samo Skotsku." Vysvětlila jsem možná trochu zbytečně.
Matyas si zřejmě pomyslel to samé jako obdivovaný famfrpálový hráč. Vrhl pohled po opilcovi. "Možná bychom měli jít, Gwen." Vrhla jsem na svého bratra prosebný pohled. Přece jenom, byli to moji kamarádi a famfrpálový hráč. Matyas kývl hlavou, usmál se na mě a odešel s klukama. Zvedla jsem se a vydala jsem se ke dveřím za Blainem.

>> Zmrzlinářství

_________________