Keď sa k nemu ozvú už osoby sediace v kupé s milou odpoveďou tak sa milo usmeje a s kufrom sa opatrne presune spomedzi nich a sadne si na voľné miesto. „Inak, ja som Roderic, teší ma.“ Predstaví sa, aby nebol v kupé jediný neznámy človek. Trochu sa pomrví a kufor si dá na pravo od seba. Trochu sa pomrví aby mal pohodlie a bol pripravený sa trochu informovať o tom, kam vlastne ide a aké to tam je. „Takže Ezra, ty už si tam bol. Povedz nám prosím ťa, aké to tam je a na čo sa máme pripraviť?“ Povedal to jasným a pevným hlasom, sám seba nepoznával, pred chvíľou bol hanblivý a plný strachu a teraz je sebavedomý, čo je to ? Možno, že z neho opadol ten prvotný strach z neznáma a keď videl, že sú tu ľudia milý tak sa to z neho stratilo. „No a vy ste vedeli od mala, že ste, no viete, to?“ Otázky sa z neho sypali a oni pomaly ani nemali čas na to reagovať. No chcel sa pred príjazdom dozvedieť čo najviac aby potom nevypadal ako sedliak keď tam príde a aby bol plný nevedomosti. Predsa len by to bolo trápne ak by tam blúdil a nevedel, čo sa tam vlastne robí a ako to tam funguje.

Když se ani po dlouhém čase Jess neukázala, rozhodla jsem se, vyjít na chodbu a porozhlédnout se po někom, komu by její přítomnost nevadila. Vlastně to myslela opačně, ale to už je teď jedno. Nuže složila noviny do kabelky a pomalu vyšla z kupé. Na chodbě bylo pár studentek z Mrzimoru, které mě sice neupřímně, ale i tak pozdravily. Pak jsem se minula s chlapci z Havraspáru, kteří si mě jen prohlédli pohledem, ale i tak pokračovali dál. Pomalu jsem se vzdalovala od kupé C4, který mi do téhle doby byl úkrytem před nudnými spolužáky, ale raději být s nimi, než sama. Doufala jsem, že konečně potkám nějakého človíčka ze Zmijozelu.
Prošla jsem okolo kupé C6, kde seděl Flann s nějakou holčičkou, kterou jsem viděla ve zmrzlinářství. Pozorovala jsem je, ale nezastavovala. Přešla jsem do vlakové části D, kde jsem opět pokukovala po Jess, která zatím nebyla k nalezení. Prošla jsem okolo pár kupéček, kde nebyl ani jeden Zmijozelák. No většinou se scházejí v Bčku, ale i tak, nestála jsem o další rozhovor s Lysandrou, která se očividně přes letní prázdniny změnila.
Takže jsem došla až do posledního vozu. Na konci chodby byla ta stejná žena s cukrovinkami, jako každý rok. Nebylo na ní vidět stáří, což přišlo Deb trochu zvláštní. Minula jsem 3. kupé, kde vysedávala společně s ostatními Mallory. Koukla jsem se na ní přes sklo a pak i tak pokračovala. Přišla jsem k 5. kupé, kde už seděla jiná kaše. Balty a Eir. Eir byla její kamarádka, která jí i přes všechno to s původem příšla fajn. Balty byl kluk, který se Deb trochu líbil, nevypadal špatně a byl to fajn kluk, takže jen to nej. I tak si nemyslela, že by z toho bylo něco jiné, protože spolu moc času zatím nestrávili. Přes všechny mínusy, které obnášela dvojka Rona a Syb, kteří jí sice trochu lezli na nervy, ale jinak by si s nimi dokázala vybudovat pěkný vztah, otevřela soupačky kupé a nahlédla dovnitř. Z naprosté zdvořilosti nejdříve pozdravila Rona a Syb, kteří u sebe měli nějaké dobroty.
Už na první pohled šlo vidět, že je tu kolejní rivalita. Sice jen drobná, ale i tak. Pak jsem pohlédla na Zmijozeláky. "Ahoj, co tu děláte? Kdo by řekl, že tu na E najdu někoho z naší koleje. Neviděli jste náhodou Jess? Měla přijít za mnou, ale zatím se neukázala, nechala mě naprosto samotnou," řekla jsem trochu sklesle.

"Musíme doufat, že se objeví. Přeci jenom jsou zaspáni v Bradavicích a snad se nemohou z roku na rok jen za vypařit, že," usoudila Hailie.
U kolejích se musela zamyslet. I když Nebelvír prováděl lumpárny a Mrzimor jezdil na matracích tak pořád měli body a neskončili poslední. "Nechápu, že Nebelvír nepřicházel o více bodů, přeci jen to trochu bylo divné, že mohli dělat co chtěli a ubrali jim nanejvíš deset bodů, i když porušovali školní řád jako by to byl nějaký seznam co udělat. Mrzimor si sice surfoval po matracích, podle mích informacích, to bylo poslední večer a za to jim učitelé jen tak nemohli strhnout body," potřebovala se nadechnout, "když to zas vezmu z jiné soudku, tak Zmijozel byl akční a neměl potřebu porušovat školní řád nebo tak něco a za to byl školní pohár, takže se budu celkem divit kdyby Nebelvír vyhrál školní pohár, když porušuje školní řád. Co se týče Havraspáru tak se divím, že skončil poslední. Dobře naše aktivita byla vcelku nulová, ale myslím, že nikdo neporušil školní řád," zamyslela si a krátkou dobu, "teda aspoň o tom nevím. Prostě a jednoduše, Zmijozel byl dobrý a proto vyhrál, my jsme loni byli lenoši, Nebelvír neustále porušoval školní řád a Mrzimor si vozil zadek na matracích," sama doufala, že ten dlouhý proslov nebo jak by se tomu dalo říct již dokončila. "Ale zas nemůžu říkat o každém, kdo je ze Zmijozelu, že je nepřátelský. Třeba Anabell ty taková nejsi a ani nebudeš," spěšně dodala. Anabelle se ji zdála v pohodě, jako by se mohla stát z ní kamarádka, ale stále se to mohlo změnit.
Pokud ještě mohla zasáhnout do jaké koleje by měla Naomi patřit tak zrovna teď. "Myslím si, že zrovna do jaké koleje budeš zařazena, Naomi my neovlivníme. To rozhodne sám Moudrý klobouk, protože on je jistě pevně rozhodnutý do jaké půjdeš koleje," řekla a usmála se na ni.
Když se Anabelle zmínila o svém otci a babče tak se nenápadně kousla do spodního rtu. Chudák holka, jako by hlavou její rodiny byla právě babička
"Havraspár je dobrá kolej, ve které je super ředitel. Co se kakaa týče, tak ho pijí jen někteří a když už tak pořád dokola. Jako například Erasmus Andersen, učitel létaní, vymyslel ten Klub Rowenina Božského Kakaa. Jinak tě ráda uvidím i v hodinách, když už nebudeme v té koleji," dokončila. Trochu tím i naznačovala, že nijak nemá v čem pokračovat.
Když se uličkou začal rozhlíhat zvuk drkocaní vozíku tak Hai bylo jasné, že přichází paní, která prodává sladkosti. Okamžitě v batohu zašátrala a vytáhla několik peněz a čekala až se ta milá paní objeví u dveří.
"Dáte si něco drahoušci?" Zeptala se. Hailie se k ni přiřítila, Grace odložila na své místo a okamžitě se začala rozhlížet co by si mohla dát.
"Prosím jedny Bertíkovy Lentilky a Kakao, jestli ho budete mít," usmála se. Paní ji dala jídlo a pití a převzala si od ni přesnou částku peněz a zmizela kamsi. Usedla si na své místo

Poslední kupé v D

Aniyah bez vědomky věnovala Katherine úsměv. Neměla v poslední době ve zvyku se na každého usmívat. Byla příliš zabraná do svých myšlenek, které se jak jinak týkaly Bradavic. Taktéž se zaposlouchala do Avriliino vyprávění, i když o její domovině už jednou slyšela. Ráda si osvěžila vzpomínky. Z jejího snění o Brazílii ji probouzí nadcházející Gweenina slova. Kdyby jen tu s ní byli její sourozenci a pomohli by ji s prvním školním rokem! Ale touha po sourozencích pominula a to už dávno. Už na Mistrovství si všimla, jak se změnili. Nechovali se, tak jak si je pamatovala. Při vzpomínce na své sourozence před mnoha lety, kdy své sestře věnovali pozornost, ji bolestně zaštípalo u srdce. Nemohla na ně myslet – zase. Oni začali dospívat a nemohli svůj čas strávit jen s Aniyah.
Přikývla na souhlas, jakmile se jich Avril zeptala na Mistrovství. „Francouzi vyhráli,“ jednohlasně s Katherine odpověděla. V hlase se jí objevil otrávený tón, který zřídkakdy využívá. Stejně, jak Katherine, tak i Aniyah se nelíbilo vítězství francouzského týmu. „Výhru jsem přála Peru. Kdyby nebylo té odrážečky francouzského týmu. Buď ráda, že jsi tam vůbec nebyla. Ještě ke všemu Ministerstvo pro letošní utkání napadl hloupý nápad. Rozdělili kouzelníky podle původu krve.“ Hněv v ní stále panoval, ale raději jej vůči dívkám potlačila. Nebylo by zrovna příjemné ji sledovat, jak vztekle kvůli Mistrovství bouchá malýma pěstičkami do sedadla. „Ale v Peru byly hezké lamy, které flusaly po francouzských fanoušcích,“ pousmála se nad tím. Rázem jakoby zapomněla na svůj hněv na Mistrovství. Jak lamy byly zrovna pro ni působivé. Kdyby se jen Aniyah kvůli něčemu rozhněvala, stačilo by ji připomenout lamy – léčivé lamy.
Se zájmem vzhlédla na dívčiny hůlky, které si zatím vytáhly. „Já mám taky jádro z ocasu ptáka fénixe,“ jen tak pro zajímavost se Aniyah zmínila. Když už se taktéž zapojila do jejich debaty o hůlkách. Než se stačila s dívkami prohodit dalších pár slov, před jejím kupé se zjevila postarší dáma s vozíkem plným dobrot. Jako blesk vyskočila ze své sedadla a přistoupila k paní. Po dlouhé chvilce si konečně vybrala dobroty. Mezi ně tradičně patřily červené pendreky, lékořicové hůlky, dýňové paštičky a mnoho dalších jiných sladkostí. I přesto, že se brzy nasytí v Bradavicích, si toho koupila vcelku hodně. Kdo ví, kdy bude nutně potřebovat zásobu sladkostí. V jejím kufru se jich povalovaly snad stovky sladkostí samozřejmě společně s mnoha knížkami ohledně mytologie. Bylo jich tolik, že pár potřebných předmětů dali do brašny.
Usadila se s plnou náručí sladkostí na své místo a s obtížemi si vybírala mezi sladkostmi, do kterých by se mohla nejprve pustit.

_________________

Už jsem se vážně nechtěla bavit o zmizelých spolužácích. Připadalo mi, jako bych je znala kdoví jak dávno, že to snad už ani pravda být nemohla. Že se ztratili z mého života přesně tak jako ona milá a hodná holka, kterou jsem byla, když na mě měl ještě Andrew pozitivní vliv. Teď? Cokoliv, co bylo milé a usměvavé, byla jenom přetvářka. Přesně tak, jako říkala babička. Taková jsem musela být, pokud jsem chtěla v tomhle světě přežít. Musela jsem uzamknout svoje pocity, nedat je najevo... a postupně, pomalu, se dokonce naučit necítit vůbec nic. Teď jsem ale chtěla, aspoň před tou prvačkou, působit mile. Nemělo smysl si dělat nepřátele, ne zatím. To jsem chápala. "Kočky jsou podle mně nejlepší zvířata," pronesla jsem zamyšleně, sledujíc Sunshineho, jak se rozvaluje v klíně mladší dívky, "a pak mám ráda hady, ale to bude asi zmijozelská deformace," dodala jsem s úšklebkem. Ale opravdu jsem si nedokázala představit nic elegantnějšího a svůdnějšího než lesklé smyčky hadího těla. "Ono to často platí i na lidi, nejen na zvířata," pousmála jsem se. Třeba na Erica, dodala jsem, ale jen v duchu. Svého bratra a Emily, kterou nechal plavat aby si vzal babiččinu vyvolenou čistokrevnou slečnu, jsem vážně nechtěla řešit. "No vidíš. Sun se zase choval jako by v životě neviděl sovu, a přitom doma máme čtyři," pousmála jsem se, když jsem si všimla, že můj kocour v Naomině klíně pořád pokukuje po její sově.
Nechala jsem pak Hailie, aby taky vyjádřila svůj názor na koleje. Nečekala jsem, že se zrovna tahle dívka umí taky tolik rozpovídat. A rozhodně jsem nečekala ani to, co o mně poté prohlásila. Skvěle mi hraješ do karet, jen co je pravda, pomyslela jsem si. Nahlas jsem ale řekla hlasem, který měl znít potěšeně: "T-to mě těší, že si to myslíš. Opravdu," a dodala jsem menší úsměv. Bylo vždycky tak jednoduché si hrát na někoho úplně jiného? Nebo je tohle moje opravdové já a kvůli babičce mám na sobě masku zmijozelky? přemýšlela jsem. Poslední dobou jsem nevěděla, kdo vlastně ve skutečnosti jsem. "Já si myslím, že klobouk to hned pozná, ale také vycítí tvá přání," pronesla jsem zamyšleně, "a nemyslím, že by byl tak krutý, aby tě poslal někam, kam opravdu nechceš..." Byla to ale jen hypotéza. Opravdu. Moudrý klobouk byl pro mě záhadou, kterou jsem se ani neodvažovala luštit. "Já bych řekla že proto, že Nebelvíři pořád porušují školní řád, jsou to takoví ti...hmm...jak se jim říká.... ti, co nemají úctu k pravidlům a tak..." pokrčila jsem rameny. Sama jsem nebelvírské studenty neměla ráda. Opravdu, lezli mi krkem. Už od doby, co vloni šikanovali toho chlapce ve vlaku. Leslie a ten starší...Darrel. Živě jsem si pamatovala, jak jsem se snažila s nimi vycházet, ale nakonec to skončilo tak, že jsem před nimi zdrhla.
O kakau jsem nic neřekla. Sama jsem ho měla ráda, ale nebyla jsem zas takový blázen jako někteří havraspárští, kteří ho pili ve dne v noci, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. K paní se sladkostmi jsem si ale samozřejmě zajít musela.
"Dvě dýňové paštičky a jednu lékořicovou hůlku," řekla jsem po chvíli přemýšlení svou objednávku, zaplatila a i se zakoupenými laskominami jsem se usadila zpět na své místo, kde jsem začala hned pojídat jednu ze svých paštiček.

_________________

Jakmile z Aarona vypadla ta ultravtipná průpovídka, Eirlys mu věnovala jeden ze svých rádoby shovívavých úsměvů. „Zato ty jsi v mém inteligenčním testu propadl, Pärnojo, tak už na mě prosím nemluv,“ odtušila chladně. Ne že by Aarona považovala za nevzdělaného trotla, jen jí takové levné vtípky byly naprosto cizí. Sybille přelétla jen letmým pohledem, ale více pozornosti jí nevěnovala, načež svůj zrak opět stočila na Balthazara. „To si teď říkám taky. Jenže to nevypadalo, že by ještě někde bylo místo, tak jsem musela zavděk tím, co bylo ještě k dispozici. Ale, uch… hlava mě bude brnět ještě aspoň týden,“ pronesla znechuceně a zlehka si prsty promnula spánky. Na zarachocení vozíku s cukrovinkami nejdřív nezareagovala, neměla v plánu si nic kupovat. Ale když viděla, jak se Balthazarovi znenadání udělalo nevolno, aniž by stačila odpovědět na jeho otázku, tak názor změnila a na chvilku z kupé vyklouzla, aby u cukrátkové paní koupila obyčejné větrové bonbony nebo něco na ten způsob. Jakmile se pak opět vrátila, ještě než si zase sedla, tak těkla pohledem k oknu. „Nebude vám vadit, když na chvíli otevřu okno?“ Prohodila k Aaronovi a Sybille, ale příliš dlouho na jejich souhlas nečekala a natáhla se přes ně, aby mohla okno trochu stáhnout dolů. Eirlys totiž byla přesvědčená o tom, že chladnější a čerstvý vzduch Balthazarovi určitě alespoň trochu udělá dobře. „Dej si bonbon, pomůže ti to myslet na něco jiného,“ broukla pak a vtiskla mu do ruky ty větrové bonbony. Bůhví kde na to přišla, že zrovna tohle by mělo pomoct, ale očividně o tom byla dostatečně přesvědčená. Letmo se na Baltíka usmála a zřejmě se ještě chystala něco dodat, ale do kupéčka najednou nakoukla Debra. „Zdar. To víš, nikde jinde pořádně nebylo místo. Já jsem ještě před chvílí tvrdla u předškoláků,“ převrátila oči v sloup a pokrčila rameny, načež zavrtěla hlavou. „A Jess jsem nikde cestou neviděla, promiň,“ dodala v odpověď na Debřinu otázku.

_________________

| +

Tamsin se vyjádřila nechápavě, co se akrobatického čísla McLarkenova týkalo, protože prý na závěrečné slavnosti nebyla. „No, Lockheartová ho odpálila přes celou síň, letěl jak holubička a zarazil se až o zeď,“ ozřejmil jsem plavovlásce s gustem, protože to bylo zkrátka něco, o čem by měla vědět nejlíp celá škola.
„Tys zavřela Medulku do spíže?“ zhrozil jsem se, jelikož ta Lucčina potvora byla dost velká bestie i bez toho, aby ji někdo na celé dva dny zamykal. Nedokázal jsem si představit, co přesně s ní musela udělat takhle dlouhá samotka. Asi se změnila v mantichoru, nebo něco podobně neschopného soužití s kouzelníky.
Maeve se naopak dožadovala vysvětlení, co bylo na mých prázdninách tak nesnesitelného, že jsem se nějak dvakrát nehrnul do konverzace o nich. „No, měl jsem zápal plic. A teď na mě taky něco leze, tak se omlouvám, jestli do zítřka všichni čtyři skončíme na ošetřovně s chřipkou,“ pokrčil jsem rameny. Krom toho, že bych jen hodně nerad na nebelvírky naprskal nějaké bacily celá nemoc a vlastně prázdniny nestály za řeč. Na mistrovství jsem nebyl. Což ostatně z našeho kupéčka nikdo, jelikož Maeve sama musela k babičce do Irska. Museli jsme se tedy spolehnout na drby od podržtašky Tamsinina táty.
Naše nebelvírská zrzka ovšem přispěla do klubu nevrlých domácích zvířat, když z přepravky s nadšením vylovila kočku. Kočka její radost nesdílela. Jednoduše zírala do zdi. „Eeehm, krásná, fakt,“ usmál jsem se zářivě a dovolil si zapřemýšlet nad tím, jestli je to zvíře vůbec schopno normálního života. Jeho výraz mi totiž zlehka připomínal jednu zmijozelskou, která byla dle drbů zralá na cvokárnu.
„Brumbál jezdí na prázdniny?“ zarazil jsem se náhle, když mi Tamsin zasadila do hlavy obrázek našeho ředitele v plavkách a slunečních brýlích. „Proboha, jen se ho neptej. Nemůžeš se ptát, jestli lidi chytají bronz i pod vousama,“ zhrozil jsem se posléze, protože jsem si nebyl jistý, jak daleko je spolužačka schopná zajít, a řekněme, že jsem velice trpěl u jakýchkoliv trapných situací. Konverzaci ovšem obrátilo k pevné půdě pod nohama drkotání vozíku se sladkostmi, na který se těšil snad celý vlak. Vyskočil jsem po Tamině vzoru. „Jasně, mám hroznou chuť na lékořicový hůlky. Holky, pojďte taky,“ pobídnul jsem zbylé dvě nebelvírky, protože by to jednoduše nebylo fér, nechávat je v kupéčku samotné a ani se jich nezeptat.

_________________

C1

Emery přezíravě zaklonil hlavu. „Docela by mě zajímalo, kde hodláš ty hladové hafoně vzít. Hulkern ty svoje krmí až moc. A vůbec ses nesnažil, tohle byla ještě pitomější hláška, než kdy jindy,“ zavrtěl šesťák s povzdechem hlavou, jako že nad Aidanem právě zlomil hůl.
Když Thorne poznamenal, že by se Emery nejspíš stal členem řečené hafoní smečky, jelikož je takový studený čumák, přinutil se havraspárák nezaujatě zívnout. „Lepší být studený čumák, než korunovaný osel. Já dokážu být přátelský, ale ty nedokážeš být chytrý,“ odtušil chladně a chodidlem vylovil zpod sedadla boty. Jestli hodlal Thorne odejít a přerušit tak slovní bitvu, on tu rozhodně nebude sedět jako opuštěný pes. Spát už nemělo cenu, protože Bradavice se kvapem blížily. Dokončil zavazování tkaniček a stále ještě zabalený do mikiny jako do deky se rovněž zvednul ze svého náležitého místa. „Snaž se ty nováčky moc nevyděsit. Víš, že se tě děti bojí,“ zavolal posměšně za odcházejícím Aidanem a sám se vydal na druhou stranu vlaku. Všechno lepší než Thorne. Navíc, Brook a ostatní šli někam na konec vlaku, co si pamatoval.

E3

Sice to trvalo déle, než by se Emerymu zamlouvalo, ale nakonec kupé se známými tvářemi našel. Samozřejmě, bylo to Broočino kupé – doufat, že v něm bude prázdno, by bylo stejně hloupé, jako žádat sníh na Sahaře. Emery se tedy jen opřel o rám dveří. „Lidi, zachraňte mě někdo, Thorne mi vlezl do kupé a nechtěl zmizet,“ zakoulel očima a rychle přejel pohledem po přítomných hlavách. „Ahoj, Mall, ahoj, Ang,“ kývnul na pozdrav oběma dívkám, které dneska na nádraží ještě neviděl.

_________________

Ginger si opovržlivě odfrkla, když Arisielle prohlásila, že nemá ráda famfrpál. Takové lidi opravdu nechápala - jak mohl někdo nemít rád famfrpál? Jakmile se strhla debata o jakési kapitole, Ginger nechápavě poklesla brada, načež jí obočí vyletělo nahoru, když se na ni podíval Arsen a její výraz se změnil z překvapeného na potměšilý. Bohužel se ve svém výrazu nemohla vyžívat déle, protože September zahlásila, že Arsen je páťák a Ginger zachvátil další záchvat smíchu. Prvně Philippa a teď ještě šesťačka! "Quinn a z páťáku, hahaha!" dostala ze sebe a pobaveně šťouchla Arsena pěstí do ramene. Přišlo jí to nehorázně k popukání - cožpak ty holky kvůli výšce neviděly nic dalšího?
Když se September zmínila o jakémsi slavení a alkoholu, v Gingeriných očích probleskla jiskřička nezdravého zájmu. Alkohol nikdy nepila, když se nepočítají rodinné přípitky, kdy si mohla malinko ucucnout, ale postupem času na něj byla čím dál víc zvědavá. A bude se slavit - to bude jistě spousta zábavy! Proto se málem plácla do čela, když se September s Arsenem začali nadšeně bavit o čokoládových žabkách. Jakmile jí odvětila Arisielle, Ginger se na ni podívala s ironickým výrazem a suše poznamenala: "Kazí to zrak, to je vědecky dokázaný," načež si řekla, že by mohla přestat tolik rýt, nebo z toho bude mít ještě trest nebo tak něco. "Mimochodem, jak je to s váma dvěma? Která z vás je prefektka a která Primuska? Jste přece ze stejný koleje, ne?" nadhodila poté a přejela pohledem z jedné dívky na druhou. Kvůli tomu se sem ostatně táhla, že.
Když ji Arsen dloubl loktem, bolest mu opětovala kopnutím do kotníku, aniž by změnila výraz v obličeji. Děvčata absolutně neřešila, stačilo jí vědět, která z nich jí během roku může strhávat body, a tedy kterou z nich nechce celý rok pokud možno ani vidět, načež ožila při zmínce o Bertíkových fazolkách. "Já jsem pro!" prohlásila a přátelsky se na Arsena zazubila. Jednou z výhod VIP vagonu bylo, že u nich byl vozík jako první a paní čarodějka jim objednávku donesla prakticky až do kupé, kterýžto servis se Ginger moc líbil.
Potom už byl čas na přestup, a tak Ginger s šibalským vypláznutím jazyka uzmula Arsenovi všechny fazolky, houkla na Havránky: "Tak zatim!" a vyrazila z kupé ven, kde už byla tma a navíc pršelo. Ginger chtěla najít Ezru, ale nikde ho neviděla, a tak se vydala k jednomu z kočárů. Za chůze se otočila, aby zkontrolovala, jestli za ní náhodou nejde někdo známý, načež zády do něčeho vrazila. Když se popuzeně otočila, na místě, kde čekala hranu kočáru, nebylo nic. Opatrně natáhla ruku a ta nahmatala tenkou kůži, což jí stačilo k tomu, aby si udělala asociaci s loňskou hodinou Péče, kdy brali testrály a uskočila o krok zpátky, zatímco se omluvně a poněkud křečovitě zazubila neurčitě do prostoru před sebou. Ta zvířata jí nebyla sympatická už jenom proto, že nebyla vidět, nehledě na to, že je mohl vidět jenom někdo, kdo na vlastní oči viděl něčí smrt - to jí přišlo prostě morbidní. Opřela se zády vedle dveří kočáru, přičemž jí bylo jedno, že si kvůli tomu namočí oblečení, a uzobávajíc Bertíkovy fazolky z velkého pytlíku brouzdala očima mezi studenty.

• Kočár 1 •, který vypadá úplně stejně jako všechny ostatní kočáry, akorát u něj postává Gingerína, takže je prostě ten nejlepší (mwahaha).

_________________