Kočár - Me, Leo, Matt.

Sama pro sebe se uchechtnu nad jeho.. zděšením? Z Meow i ze mě, to ještě bude zábava, asi jsem ji měla přejmenovat, chudáka kočku. Nebo spíše kvůli mě, ale to je jedno.
Leonard. Další modrej, původně mrtvej, nutno podotknout, že mé nutkání se ho zeptat, jak bylo na druhý straně je vážně silný, ale odolám tomu a raději tuhle otázku ponechám jen v mé hlavě. "Ty kočáry táhnou nějaké zvířata, jen jsou neviditelný, nebo spíše my je nevidíme, někteří prý ano." Promluvím, tiše, ale dost zřetelně, což je možná pro neznalé havránky trochu novinka, že ta zelená blondýna umí i mluvit, no nic, popojedem. Pohledem si přejedu Leonarda a pokrčím rameny. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že mi strýček nesčetněkrát říkal, že bych měla k pokrčení ramen dodat alespoň krátkou odpověď a nejlépe ještě oplatit otázku. "Ještě mě nesežrali za živa." Odvětím, načež Meow nesouhlasně zasyčí, jakože tohle fakt není správná odpověď. "Jestli se ptáš na tohle." Dodám nezáživným tónem abych to trochu upřesnila. "Co Havraspár?" Překonám touho říct místo Havraspáru Šprťospár, nějak mě chytá škodolibá. Pak už celou cestu zase mlčím, stejně, popravdě, s klukem které jsem viděla z dálky a klukem, kterého jsem považovala za mrtvého, toho asi moc nenakecám, navíc, jsou přece ze Šprťospáru, určitě vedou své chytré řečičky, a mě to, jak už jsem říkala, bude stačit před plesem, což mi připomíná to lepidlo. Když se kočár zastaví, zvednu se a vylezu ven, jen Meow vevnitř zůstane a přejde po Leovi se svým kostnatým tělíčkem, načež otře svůj sice ne moc tlustý, ale chlupatý ocásek otře o jeho obličej, přímo pod nosem. "Meow!" Zavolám na ni znova, už trošku naštvaně, nechce se mi zpět do kočáru - ano, stále to zní jako kdybych mňoukala -, načež se kočka sebere a hrdě odkráčí ven, vyšplhá se mi po hábitu nahoru a jelikož je dosti pravděpodobné, že modří půjdou spolu, vydám se sama do hradu.

>>Hrad. Kdo ví kam.

_________________

Matt usoudil, že těm dvěma z návratu ze školy přeskočilo, a vyjukaně se na Arsena zahleděl, když ho jeho kamarád pověřil úklidem jejich ostatků. „Jo, nebojte, zmijozelským je na jejich voodoo pokusy nenechám.“ Zabrblal a sledoval, jak oba mrzimorští zmizeli ve vzduchu. Jsou to blázni, co když je někdo uvidí? Pomyslel si. On by to neriskoval. Navzdory všemu měl Bradavice rád a tohle mu připadalo jako dobrá příležitost, jak se z nich nechat vyloučit. Byl rád, že Ginger s Tamsin odvedly jeho pozornost k babce s vozíkem, a když mu zrzka připomněla to slíbené lízátko, zazubil se. „Jdeme ji najít.“ Zavelel, protože těm dvěma už stejně nebylo pomoci.
Když procházel vlakem zpět, zjistil, že se museli v zadní části zdržet déle, než předpokládal, protože se za okny začala míhat známá londýnská místa a vlak pomalu zastavoval. Matt se nespokojeně ušklíbnul, protože Ginger slíbil to lízátko, ale pak nahmatal po kapsách to, co mu věnoval Ezra a strčil ho dívce pod nos tak, jakoby jí podával minimálně pugét růží. „Uhm, Ginger?“ vypravil pak ze sebe rozpačitě a uhnul pohledem ke špičkám svých bot. Zastrčil si ruce do kapes a zhoupnul se v kolenou, načež se na zrzku znovu zadíval. „Nešla bys se mnou…“ zašeptal nervózně a vztáhl ruku ke kštici svých vlasů, aby se podrbal na hlavě. „Nešla bys se mnou o prázdninách na zmrzlinu?“ vypotil ze sebe otázku, zatímco vlak už se skřípěním brzd zastavoval na King’s Cross.

_________________

Darrel na okamžik vyhlédl z okna, takže si všiml i toho, že vlak začal zpomalovat. Dlouze vydechl a zabodl se pohledem opět do Leslie, která mu stále oponovala v tom, zda je lepší potkan nebo žába. "Nepřesvědčíme se o tom?" pozvedl provokativně obočí a zadíval se na Keksíka, jako by chtěl vyzkoušet, zda i Leslien potkan stihne utéct, když ho bude chtít někdo zašlápnout. Pak už by tomu tématu nevěnoval pozornost, protože si stál za svým názorem a děvčata zase za těmi svými, takže diskutovat o tom bylo zbytečné. Ovšem na Maeve otázku ještě odpověděl. "Jasně," pohlédl na ní, jako kdyby spadla z jiné planety, "nevím, co na potkanech vidíte... jsou to krysy! Fujky." Oklepal se na místě nad tou představou, že Leslie to zvířátko vůbec drží v ruce. To mu i sovy připadaly lepší, i když tu svou moc nemusel. On byl prostě žábomil, jiné zvíře nebral.
Zamyslel se nad tím, co mu děvčata říkala a nakonec trochu váhavě přikývl, i když nerad. Představa škytacího Jarena byla k nezaplacení, toho se jen tak vzdát nechtěl. "Ještě to promyslím," usmál se a mávl ledabyle rukou. Pokud se vrátí v září zpět do Bradavic, bude to znak toho, že se mu to opravdu povedlo nebo to nakonec vzdal a pytlík škytavých bonbonů vyhodil.
"Já bych řekl, že tu asi zůstává," zamyslel se a vyhlédl z novu z okna, přičemž se trochu zamračil. Už nebylo cesty zpět, za chvíli opravdu budou v Londýně, což Darrela začínalo děsit. Neměl moc skvělou vyhlídku na prázdniny, což nebylo divu, když si doma s rodiči přestával rozumět. Přece jen už to nebyl jedenáctiletý kluk, který se choval a dělal vše, jak se mu řeklo. Vždy měl vlastní hlavu, ale teď si za svými názory stál víc než dříve a opravdu nezapadal do konceptu čistokrevné rodiny, která se skládala ze samých Zmijozelů. "Taky už mě bolí trochu záda, ale nikam se mi fakt nechce." Sotva to dořekl, vlak se škubnutím zastavil a Darrel rychle upřel zrak z okénka. A je to tady... Zůstal ale klidně sedět, jako by vlak pokračoval v jízdě. "Takže se uvidíme, jo? A pošleš mi Maeve prosím ten dopis? A zkusím ukecat tátu na to Mistrovství, tak se tam uvidíme a na Příčné budu určitě!" shrnul to všechno, jako by se chtěl u děvčat ujistit, že to platí, a mile se na ně pousmál. Jo, bude se mu stýskat, o tom nepochyboval. Začal si pevně utahovat kravatu u krku a rovnat si límeček bílé košile, pak se zkontroloval v odrazu skla, nechtěl totiž dostat za uši hned, co vyleze z vlaku.

_________________

„Ty bys chtěl zkusit Keksíka zašlápnout?“ Leslie nevěřícně zamrkala, zamračila se a probodla Darrela pohledem. Vzápětí zakroutila hlavou na znamení nesouhlasu. „Ani náhodou,“ odvětila na jeho otázku a sklouzla pohledem k potkánkovi. „On to tak nemyslel, zlatíčko,“ zacukrovala, načež vtiskla potkanovi pusu na hlavičku, aby Darrela ještě trochu popíchla, a znovu ho schovala do kapsy košile. „Já zas nechápu, co vidíš na žábách. Některý jsou sice pěkně barevný, ale to je asi tak všechno,“ zabrblala a pokrčila rameny. Ona od svého názoru nehodlala ustoupit a Darrel zřejmě taky ne, čímž tuhle debatu úspěšně zazdili a zametli stranou.
„To by bylo hustý, kdybychom přespali ve vlaku, co?“ zazářila Leslie s úsměvem od ucha k uchu, když zaslechla Maeve. „Těžko říct,“ zamumlala v odpověď na otázku, co se asi děje s vlakem, když zrovna nejezdí mezi Bradavicemi a Prasinkami, a pokrčila rameny. Neměla nejmenší tušení a kupodivu ani neměla potřebu to zjišťovat. Když se za oknem objevila předměstí Londýna, Leslie se nejdřív nespokojeně ušklíbla, ale nakonec se jí ve tváři usadil úsměv. Nemohla zkrátka popřít, že se domů těší.
Netrvalo dlouho a vlak s drcnutím zastavil na King’s cross. „Tak jsme tu,“ podotkla, jako by si toho ostatní nevšimli. Rychle si nastrkala do kapes dobroty, co si nakoupila u paní s vozíkem, a dávala si pozor, aby žádnou sladkost nestrčila do kapsy, kde se ukrýval Keksík. Vyhlédla z okýnka a nemusela se ani moc rozhlížet, aby si všimla rodičů, kteří už postávali na nástupišti a mávali jako zběsilí. Navíc už se k nim hnal Will i Remy. „Jé, támhle jsou naši,“ zahlásila a poukázala na své rodiče. „Už musím jít!“ houkla ke kamarádům. „Určitě vám co nejdřív napíšu, a kdybychom se nesešli na Příčné, tak na Mistráku určitě!“ houkla, ale to už couvala z kupé a mávala Maeve i Darrelovi. „Mějte se hezky a užijte si prázdniny!“ houkla, načež jí s sebou smetl proud studentů mířících ven.
Nechala se tedy vystrkat z kupé, a když se celá pomuchlaná ocitla venku, s úsměvem ve tváři dohopsala k rodičům. Bratry praštila do ramene (Remyho dvakrát), načež se objala s tátou i mámou. Počkala, až se někde zjeví její kufr, a potom za bláznivého štěbetání, jak se sourozenci překřikovali, se Abrahamsovi vydali pryč z nástupiště, domů.

>> domů

_________________

Jen přikývla, protože už neměla co říct k tématu Náladová sova a tak raději se rozhodla už nepokračovat v tomto tématu.
"A kdyby ještě o nich psali v novinách." Zasmála se při té představě jak rudnou, když vidí nejnovější článek v Denním věštci.
"Tak vidíš. Jsme šikovnější," řekne pomstychtivě. Jestli to byla pravda tak by to pidi mini výhoda, ale zas musela uznat to, že by i jim mohli něco provést, ale když se na to nepřijde tak by to mohlo i vyjít. "Ale musíme to udělat tak, aby se na to nepřišlo." Usměje se na Tess.
Trochu se na ni podívá podezřele jako by ji nevěřila. "Tak kdyby jsi nebyla tak zřejmě nejsi v Havraspáru, ne." Řekne ji a nenápadně mrkne na ni.
Když se u dveří objeví čarodějka s jídlem tak najednou nemá hlad nebo ani chuť. Dál sedí a kouká až odejde.

Když vlak konečně je už v Londýně tak netrpělivě vyhlíží rodiče, kteří jistě někde stojí opodál. Když vlak se skřípotem zastaví tak jen se oblíkne a vzbudí kočku, která se líně protáhne. Popadne své věci a ještě se mezi dveřmi rozloučí s Tess. "Heleď tak zatím. Snad se uvidíme během léta," usměje se a zmizí ven na nástupiště kde obejme rodiče a bratra. Okamžitě předá kočku mámě a kufr a odejde v jejich objetí domů.
>>Domů

Salem se jen výmluvně ušklíbl a klidně ponechal bělovlásku, aby si o něm myslela, co chtěla. Ostatně mu to mohlo být pravdu jedno, a taky že bylo. Rozhodně však nehodlal tento souboj Titánů jen tak prohrát, i když se samolibě šklebil a bylo vidět, jak moc si v tomhle věří. Dalších blahodárných a jistě potěšujících slov jak na duši, tak i na těle si od něj nevysloužila. Mohlo se tak zdát, že pro dnešní den už bylo, vyřčeno dostatek slov, ale on se jen nehodlal zabývat zbytečnými věcmi. Vlak už byl v Londýně a na něj už čekalo něco mnohem důležitějšího. Přesto se však ještě rozhodl věnovat Lysandře kousek ze své ctěné pozornosti, když už se jako první chystala odebrat z kupéčka ven. Snad jako kdyby měla strach, že jí stihne ten největší díl jeho zlosti. A i kdyby, tak jedině zaslouženě. Ovšem bylo bláhové si myslet, že jí to všechno projde jenom tak. On nebyl jeden z těch, kteří něco takového jako útok na svou vlastní osobu přecházeli prostě jen tak, na to byl přece jenom o trochu pomstychtivější a zákeřnější. Prostě Zmijozel. Tváří mu projel křivý úšklebek a vzápětí využil rychlé příležitosti, kdy si vytáhl tisovou hůlku a namířil s ní na nebohou Lysandru, pevně rozhodnut, že se jí musí pěkně odměnit, když už kvůli němu nešetřila lektvarem Euforie. „Levicorpus!“ Zaznělo zřetelně oné vyslané kouzlo z jeho úst a tisová hůlka opět zamířila na své místo. Salem se potěšeně ušklíbl, snad by si ještě ďábelsky promnul ruce, jak si tak prohlížel onu osobu, která už nejspíše visela za kotník ve vzduchu. Neplánoval se s ní promenádovat venku – ještě by někdo mohl vidět něco, co by Lysandra horko těžko nesla přes své ledové srdce (tedy v případě, že opravdu měla šaty nebo sukni)– takže jí prostě nechal jen tak visící na místě dál se nezajímajíc o její další osud. Ostatně mohla být vděčná, že jí věnoval tutéž péči jako ona na slavnosti ve Velké síni. "Bylo mi ctí s Vámi sdílet mé kupé, slečno Lockheart, a ne nemusíte mne doprovázet, cestu znám nazpaměť." Sarkasticky se ušklíbl v doprovodu letmé úklony a poté už doopravdy nevzrušeně opustil vlakovou soupravu.

>>>

_________________

Ale, ale, ale. Aby to nebyl McLarken, aby na poslední chvíli neprovedl nějakou úskočnost. Lysandra to tak trochu očekávala, ale i když se pokusilo ohradit Protegem, zaklínadlo nevyslovila dost rychle.
"Galantní jako vždycky, co?" zasyčela pohrdavě, když se jí přestala z náhlé změny pozice točit hlava. Pokoušela se udržet klid, založila si ruce křížem a zatímco se jí prokrvovala hlava, rychle v duchu probírala, co by mohlo zabrat jako protikouzlo. "No nejsem já šťastlivec, že tě napadlo zrovna tohle. Burane!" vyjekla za ním, ještě než úplně zmizel. Jestli si myslel, že takhle má vypadat vítězství, šeredně se přepočítal. Jakmile zapadly dveře, Lysandra zlobně jednou rukou aspoň zatáhla závěsy, protože nikoho dalšího nemusela zajímat barva jejího spodního prádla, a druhou rukou se snažila vykroužit přesný oblouk kouzla, které nikdy dřív nemusela použít.
"Pitomec. Nemá co říct, tak radši vyklidil pole. Není to hezké, zakončit svou školní kariéru šikanou, protože mu došla slova? Asi mu pošlu gratulace... Liberacorpus!" pokusila se bez zápalu zkusit uvolnit i s riskem, že spadne na hlavu.

Mimo herně:
+ 3, neznámé

Lysandra Lockheart rolled 1d10:
7

Sžíravě si povzdechla, když žuchla tvrdě na polstrování. Alespoň nemusí trapně čekat, až vlak bude procházet zřízenec nádraží a kontrolovat, jestli tu někdo nezůstal. A Salem McLarken měl slíbenou doživotní nenávist, která se určitě projeví, až bude mít Lysandra obzvlášť jedovatou náladu chtít poslat něco do Bleskobrku.

_________________

Cesta už dál probíhala v celku tiše. Vlastně tak tichou cestu jsem zažila tak dávno, že si to ani nepamatuju. Super. Ticho, klídek, jen já a moje myšlenky, po tváři se mi tedy na celou cestu roztáhnul široký, spokojený úsměv. Když pak vlak konečně dojel do Londýna, okamžitě, na mě až moc rychle, vyskočím na nohy a poberu si svoje věci. "Tak zatím!" Prohodím k Ezrovi až podezřele nadšeně a vymotám se ven z vlaku. Než to ale udělám, ještě se trochu porozhlédnu po Ginger nebo Jane. A protože já ani tomu hledání moc nedám, cestou jak procházím vagony i zapomenu, koho hledám. Zarazím se až ve vagonu A, zírajíc do jednoho kupé na bělovlasou zmijku. Chvíli zírám jako vyjevená ani nevím na co, načež zaklepu na dveře kupé a vyvalím na ni oči, otevřu. Co dělám? Jak to mám vědět, to se musíte ptát mého mozku. "Žiješ?" Vypadne ze mě když si Lysandru tak tiše prohlížím a stáhnu onen téměř veselý úsměv do úzké linky. Bílá kočka se mezitím začne kolem Lys motat a olizovat jí obličej, občas mírně narušeně cukne hlavičkou a pak se zhroutí k zemi. Je mi jasný, že jsem GInger někde minula a Jane určitě taky. Ale tam vše končí. Momentálně tak nějak sama ani nevím, co tady dělám, nejsem třeba náměsíčná? To asi ne... Jenže já nikdy nedělám něco, co by dávalo smysl a když už, tak to smysl dává jen mě, takže zas tak divný není, že místo toho, abych šla z vlaku, jdu do jiného vagonu a tam tupě čumím na starší spolužačku. TO je úplně normální.

_________________

Vlak

Trošku vyděšeně pohlédla na Ginger. Upřímně řečeno, nechala by se radši po vlaku honit bandou hladových zombie, než aby je načapala ta bábi s vozíkem. "No, doufejme, že tady ne," zamumlala nejistě a mírně zakroutila hlavou. "Já jsem Christensenová. Tamsin Christensenová," představila svou maličkost alá James Bond a přátelsky se na Nebelvírku uculila. Vzápětí zakroutila hlavou. "Ne, nejsem. Ale příští rok možná půjdu na nábor. Ještě nevím," odvětila na otázku a mírně pokrčila rameny. Gingerin nápad dojít si pro nějaké sladkosti se jí víc než zamlouval. Ostatně, plavovláska měla v plánu za babčou dojít už dříve, ale nějak se nenaskytla příležitost se vytratit. Energicky zakývala hlavou. "Super nápad, jdeme!" prohlásila nadšeně, načež se vydala do přední části vlaku.
Vcelku ji překvapil fakt, že za okny už se nemíhá zelená krajina, ale i obrysy staveb. "Cože? To už jsme tady? Vždyť jsem před chvílí vyjížděli," podivila se Tamsin a zakoulela očima po Mattovi i Ginger. Nejlepší chvíli si evidentně nevybrala. "Ehm, já se jdu ještě podívat po té bábi," zamumlala tiše, otočila se a vydala se hledat vozík. Starou paní ještě našla. Vesele se uculila. "Brý den, dvoje Bertíkovy fazolky a dvě čokoládové žabky," broukla směrem k ní a z kapsy vytáhla příslušný počet galeonů. A právě v tu chvíli vlak začal s hlasitým skřípěním brzdit. Jakmile vlak zastavil a studenti se nahrnuli ke dveřím, postavila se do fronty u dveří, přičemž těkala očima kolem sebe. Arsen s Cassidym už určitě museli uklízet košťata nebo dokonce už stáli v řadě a ona je neviděla. Hned na to vylezla z vlaku.

Nástupiště 9 a 3/4

Tatíka zahlédla téměř okamžitě. Postával s několika dospělými kousek od vlaku a o něčem s nimi mluvil. Jen co vylezla z vlaku, jeho pozornost se však obrátila k ní. Tamsin zvesela zamávala a rychle se vrhla směrem k tátovi. "Ahoj, tati! Počkáme tady ještě chvíli? Chtěla bych se ještě rozloučit," pronesla s úsměvem. Pan Christensen nakonec souhlasil. Blondýnka ho nadšeně objala a předala mu svůj nákup. Hned na to se vydala zpět ke dveřím vlaku a čekala, až z jeho útrob vylezou Cassidy s Arsenem.

_________________

| +