"Kolejní ředitelé nahrazují v Bradavicích rodiče a jsou za své studenti zodpovědní, tak by měli myslet i na jejich budoucnost a nestarat se jen o kázeňské prohřešky, ale i o prospěch svých svěřenců,"
Paul pronesl poslední větu k Ebovi, neboť ho zaujalo chování Coralie. Bylo divné. Napřed se k nim hrne a poté, z ničemnic, si usmyslí, že půjde jinam? Vetře se do neznámé skupinky, aby za pět vteřin vypadla? Celý život byl bystrozor a moc dobře tedy ví, co si o podobném chování má myslet. Chvíli ji sleduje, a když zjistí, že míří za divným chlápkem, kterého on neviděl, protože seděl a v rozhledu mu právě Coralie, vstane.
"Omlouvám se,"
krátce pronese ke zbývajícím členům jejich malé skupinky. A jde rovnou tam, kam Coralie. Nesnaží se nijak skrývat, a když ke Coralie dojde, prostě se postaví za její záda. Pozorným zrakem si muže prohlédne, aby zjistil, jestli s ním už neměl během své praxe nějakou čest. Neví přesně, o co jde, ale ten muž je opravdu podezřelý. Hůlku však zatím nevytahuje. Jen stojí za Coralie, nechává jí to řešit a sám zasáhne, až by se situace vyhrotila.
Nicméně dává si záležet na tom, aby ten chlapík věděl, že Coralie není sama a že pokud si něco zkusí, bude stát hned proti dvěma.

"Já se na famfrpál dívám ráda, ale hrát ho nechci,"
pronesu trochu zamyšleně.
"Děda totiž říkal, že nejsem žádný dobrý letec a prý mi schází talent, či co. Ale babička zase tvrdila, že jsem fakt dobrá, že mne určitě vyberou do kolejního týmu, jenže babička je strašně hodná a když se jedná o objektivní zhodnocení mých schopností, tak raději věřím dědovi. Navíc, nejsem si na tom koštěti moc jistá… víš, jak to myslím?"
Dál bych toto téma rozváděla, kdybych se také nepodívala tím směrem, ve kterém byla ta podivná skupinka dětí a nějakého váguse, či co to byl ten chlápek zač. Na podobný věci mám čuch, určitě plánujou nějakou legraci. Nicméně kdybych tam šla, mohla bych upoutat pozornost někoho dospělýho, na vesnici s mudlovskýma dětma jsem se vyřádila dost na to, abych věděla, že pokud nechci zkazit legraci, která může nastat, musím předstírat, že o tom nevím. Teda alespoň zatím. Nicméně k dalšímu hovoru jsem se nevyjadřovala a jen se vpíjela do té skupinky.
"Co myslíte, že tam provádí?"
Špitla jsem, ale odpověď mých společníků mne příliš nezajímala. Pořád jsem sledovala tam ty děti, které si určitě užívají jiné zábavy, než je popíjení šťávy u pultu.
A když jsem zmerčila, že tam míří napřed Coralie a potom i děda, zatvářila jsem se dosti zklamaně, neboť bylo jasný, že teď po legraci určitě bude.

Darrel mu zdatně sekundoval jako obchodní zástupce - Arsen by si nemohl přát nikoho lepšího, dokonce se mezi sebou ani nemuseli domlouvat šťoucháním loktem nebo dupáním na nohu. Bohužel se všechno rozsypalo jako domeček z karet, když jejich skupinka (Arsen nechápal jak) přitáhla moc pozornosti. Zklamaně sledoval, jak chlápek vysmahl rychlostí blesku. Spěšně naznačil oběma hafoňům, aby si sedli, a sám zaclonil vlastním tělem židli, pod kterou po podivínovi něco zůstalo. Zadoufal, že Leslie a Darrel, kteří byli nejblíž, s tím něco provedou, zatímco na sebe vzal úkol strhnout pozornost.
"Dobré odpoledne, slečno Fowlová," pozdravil přehnaně vesele oproti tomu, jakého se před chvílí snažil hrál drsňáka. Mrzelo ho, že chlápka nenachytali na švestkách, ale kdoví, co odhalí to zapomenuté zavazadlo. "Jste tu s přáteli? Jaké jste měla léto?" Všiml si, že slečna Fowlová má pořád ještě zelené vlasy - jemu bílá barva slezla už na začátku prázdnin po krátkém procesu s mamkou. "Jen tu sháníme něco do školy," vysvětlil s pocukávajícím obočí, co tak mohli bradavičtí studenti dělat na Příčné ulici. Všiml si vzdálené lví hřívy a dost váhavě zamával s křečovitým úsměvem tím směrem.

// O víkendu se sem asi tolik nedostanu... V nejhorším na mě nečekejte!

_________________

Opravdu shledává s vděčností, že se ostatní pomalu stáhnou a přestanou se do toho plést. S tím mužem už se baví docela dlouho, určitě to už nebude moc trvat! Stále věří a doufá. Možná trochu naivně, každopádně se ale nevzdá, i když má opravdu strach. Mohli by na tuhle výpravu pořádně doplatit. Překvapeně sebou škubne, když se za ním ozve hlas. Prudce se otočí, čímž vrazí do Coralie, která postává přímo za ním. To si dělá... srandu? Šokovaně na ní zůstane zírat s pusou dokořán. Nechápe, kde vzala tu drzost motat se do cizích záležitostí. A když se za ní postaví ten dědek, zhnuseně se ušklíbne a rychle se podívá na Arsena s povytaženým obočím. Snad s otázkou: Co teď? Ovšem to ho ani omylem nenapadne, že nečekaná návštěva muže vyděsí. Popadne si svých pět švestkek a zmizí tak rychle, že Darrel sotva mrkne. Pokud to ale Arsen nese tak lehce a na Coralii začne promlouvat s úsměvem, on tohle rozhodně neskousne. Nenápadně žďuchne loktem do Leslie, ať se postará o tu tašku, která zůstala pod stolem, a pak se prudce otočí ke Coralii. Nevypadá vůbec nadšeně. Očividně si to u něho dost pokazila, a to má docela problém. Ani zelená hlava to nezachrání. "Děláte si srandu? Do toho vám přece vůbec nic není. O prázdninách mě má na starosti máma s tátou. Můžu se bavit s kým chci," spustí na ní naprosto neohroženě, aniž by si uvědomil, že mluví s dospělou osobou a dokonce s profesorkou. "A nevím, o co se tu vy snažíte," kývne směrem k tomu starému muži. Možná že u Coralie se to dá pochopit, učí v Bradavicích. Ale ten chlap? Má potřebu zachraňovat lidi, kterým nic nehrozí? Teda, pravda, že teď si s Arsenem trochu zahrávali, ale zatraceně byli tak blízko! Stoupne si na špičky a nakloní se k bradavické praktikantce. "A mimochodem, kdyby to někoho zajímalo... toho chlápka znám, byl to jeden známý. Akorát jste ho vyděsili, má strach z neznámých lidí," vymyslí si tak trochu lež s úmyslem, aby se Coralie s Paulem cítili aspoň provinile a měli pocit, že se do toho pletli zbytečně. Počastuje je ještě jedním nechápavým pohledem a pak se otočí k Leslie. "Tak co tam je?" zeptá se jí šeptem.

_________________

"Já se snažím svým dětem nic nevnucovat, nechávám je, aby si volily samy, jaké předměty je budou bavit," řekla Elin na téma výchovy k lásce ke školním předmětům. Výchova dětí se koneckonců nedala svalit jen na rodiče nebo jenom na profesory, správně by se na ní měli podílet všichni, ale někdy bylo těžší toho docílit. Ona každopádně oběma mužům dávala najevo, že není proti názoru žádného z nich.
Poté se Coralie omluvila a odešla od stolu, následována Paulem, což paní Olssonovou velmi překvapilo. S tázavým výrazem se podívala, kam že to šli a spatřila podivného muže v koutě, kolem něhož se seskupil hlouček dětí, mezi nimiž rozeznávala Gingerina kamaráda Arsena, který s nimi loni fandil na Mistrovství. Situace nevypadala vůbec nevinně a Elin byla ráda, že se do toho vložili dospělí, jinak by zakročila ona. O chvilku později se podezřelý muž vytratí z lokálu, provázen Elininým zamračeným pohledem. "Vůbec se mi nelíbí, když se děti mohou dostat do styku s takhle podivnými lidmi. Člověk nikdy neví, co by byli schopni jim udělat," povzdechla si k Ebenezarovi a vrhla pohled po své dceři, které se jako zázrakem na klíně objevila jakási kočka.

Ou jéééé! pomyslela si nadšeně Ginger, když Parvati řekla, že nechce do týmu, ale navenek se pouze zcela kultivovaně usmála a kývla. Ano, samozřejmě, ví úplně přesně, jak se Parvati cítí. Až na to, že se na koštěti cítím jako ryba ve vodě, pomyslela si se škodolibou spokojeností.
"Děti od nás ze školy, a ještě nějaký jiný," odvětila Keltonovi automaticky Ginger, aniž by spustila pohled z výjevu tam v temném rohu. Co to tam mají? "To netuším," řekla Parvati, která se zeptala na to, na co ona sama myslela, ale to už se jí o nohu otřel tmavý jemný kočičí kožíšek. Ginger překvapeně shlédla, a když si kočku spojila s její majitelkou, tedy Uru, nechala si ji skočit na klín a podrbala ji za ušima. "Nazdar Čokoládo!"
Když si všimla, jak na ni mává Arsen, okázale od něj odvrátila hlavu s nosánkem nahoru. Ještě mu neodpustila to, že se s ní ve škole nebavil.

_________________

Leslie se příšerně zamračila, když se jim za zády ozval čísi hlas. Ohlédla se přes rameno a zjistila, že je přišla otravovat nějaká zelenovlasá ženská. Buď byla metamorfomág, nebo to neměla v hlavě v pořádku. Arsen se k ní zachoval přehnaně vesele a přátelsky, kdežto Darrel žádné nadšení neprojevil. A podle všeho ji znali, dost možná to byla nějaká otravná profesorka z Bradavic. Nejhorší na tom bylo, že jim vyplašila chlápka, co prodával vejce. Ten se jednoduše sbalil a zmizel.
Ale něco nechal v tašce pod židlí.
Leslie k tomu čemusi stočila pohled a rozeznala tašku, která ukrývala nějaký poklad. Natáhla se, aby se podívala lépe... a zahlédla skořápku. Srdce se jí divoce rozbušilo. Že by to byl takový ňouma a to vejce tady nechal? Třeba ho získali úplně zadarmo! V duchu zajásala, ale nechtěla se radovat předčasně.
Darrel jí nemusel dvakrát pobízet a už se malá Abrahamsová nenápadně, aby si jí ta divná ženská nevšimla, skláněla k opuštěné tašce. Poodhrnula kousek látky... A srdce se jí málem zastavilo. Vážně tam bylo vejce. Jestli ale bylo dračí, to netušila. Nikdy skutečné dračí vejce neviděla. "Je tu vejce!" zaštěbetala nadšeně k Darrelovi a vykulila na něj oči. Rychle tašku zvedla ze země, schovala jí za zády a stoupla si za kluky. Nedala možnost Coralii tu tašku spatřit, a i kdyby náhodou ano, Cora neměla šanci vidět, co je v ní, na to si Leslie dávala obzvlášť velký pozor. "Měli bychom odtud zmizet, než se ten chlap vrátí," sykla tiše k oběma chlapcům a zatvářila se jako špion na supertajné misi. Nepřipadalo v úvahu, aby to vejce někomu vydali. Bylo by přece fantastické mít svého draka!

_________________

Pohledem znovu sklouzne ke skupince dětí, ke kterým se v dalším okamžiku vydá Coralie. Stěží potlačí svou nevoli. Ušklíbne se, protočí skleničku v rukách a zadívá se na Paula s povytaženým obočím. To, co řekne, ho usvědčí v tom, že Paul snad nikde učit nemůže. V tomhle s ním opravdu nesouhlasí. Pomalu se zapře do stolu a zašklebí se. "Dovolte mi, pane Russelli, podotknout, že opravdu v Bradavicích nehodlám vychovávat pět stovek studentů,*" odvrátí od něho pohled a sáhne do černého saka, odkud vytáhne peněženku. "To, že profesoři v Bradavicích nahrazují rodiče, neznamená, že budou děti převychovávat a dělat to, co rodiče očividně nezvládli," s tím se také zvedne od stolu a přesune se pohledem k Elin. Samosebou, že ani on nesouhlasí s tím, aby se děti takhle potulovali a bavili se s cizími lidmi. Ještě takovými. Avšak znovu je to věc rodičů, on tu nebude nikoho zachraňovat jako Coralie. Položí na stůl obnos peněz, a pak už se rozloučí. "Možná se potkáme někdy v budoucnu, na shledanou paní Olssonová... a vy, pane Russeli," prudce se na patě otočí a zamíří ke Keltonovi, který sedí na barové židličce a překvapivě mlčí, zatímco si Parvati povídá s Ginger. Zastaví se přímo vedle Keltona a pomalu pohlédne na Parvati i zrzovlasou dívku. Ruce má dané za zády. "Předpokládám, že se uvidíme v Bradavicích," pronese místo toho, aby řekl nějakou rýpavou poznámku. "Na shledanou," poklepe chlapci na rameno a ten seskočí ze židličky. "Tak ahoj, třeba se ještě někdy uvidíme," usměje se na Ginger, a když pomalu sjede zrakem na Parvati, na tu se jen neurčitě zadívá. Pak už se společně s Ebenezarem otočí a opustí Děravý kotel...

Mimo herně:
*V Bradavicích je podle Rowlingové tisícovka studentů, takže vycházím z toho, že Ebenezar může učit tak půlku. Možná to trochu záměrně přestřelil a doopravdy učí jich míň, když je tam ještě jedna profesorka Astronomie. Jen tak pro vysvětlení.

>>> Pryč

_________________

| +

Čokoláda spokojeně zapředla, když ji Ginger poškrábala za ušima. O chvíli později už k ní dorazila Uru a promluvila nejdříve k ní a pak ke své kočce: "Ahoj, Ginger! Čokoládo, to se dělá, jen tak někomu bez dovolení skákat na klín?"
Čokoláda se roztáhla zrzaté nebelvírce na kolenou a vrhla na Uru lhostejný pohled.
Zlatovláska si povzdechla. "Tvrdohlavá jako mezek," poznamenala a obrátila se ke Ginger, "jak se máš?" zeptala se opět s úsměvem.
Teprve teď si všimla neznámé dívky, která seděla vedle její spolužačky*. "Ahoj?" nadhodila a zvědavě si ji prohlédla.
Na víc už ale čas nebyl, protože přesně v té chvíli dovnitř vkročila Emily a okamžitě zamířila ke své malé sestře. "Tak kde jsi?" zasykla a v jejím hlase nebyla ani stopa po jakémkoliv druhu žertování. "Měla jsi být zpátky před takovou dobou! Máma šílí a my kvůli tobě máme průšvih," vysvětlila situaci. Ginger ani Parvati ani kohokoliv jiného si v tu chvíli nevšímala.
Uru si povzdechla. "Už jdu. Tak se mějte," usmála se na zrzovlásku a její společnici, nechala Čokoládu, ať jí vyleze za krk a vyrazila za svou starší sestrou z Kotle.
Chvíli předtím, než opustily lokál, si všimla, že Darrel, Arsen a Leslie cosi objevili pod stolem. Proběhl jí záchvěv lítosti, že neví, o co tam jde, ale nakonec se spokojila jen se zamáváním jejich směrem (kterého si pravděpodobně ani nevšimli).

>>> pryč

* upřímně řečeno, mám příšerný guláš v tom, kde kdo momentálně sedí a s kým se baví, tak se omlouvám, kdybych někoho přehlédla případně Parvati seděla jinde/neseděla vůbec/whatever

Paula s Coralií si dál nevšímá. Není to ani potřeba, on o ničí pomoc neprosil a Arsen s Leslie určitě také ne. Otočí se ke stolu a zvědavě pohlédne ke stolu, z pod kterého tašku vytáhla. Stále se cítí dost rozhořčeně, že se do toho začali motat zcela cizí - téměř cizí lidi, ale nic už nahlas neřekne. Nechce si proti sobě poštvat profesorku, i když musí uznat, že tímhle u něho docela klesla. Ani zelená hlava to nezachrání. Ohlédne se přes rameno, a pak už přicupitá k Leslie a podívá se k tašce. Zadrží dech, když kouskem místa nahlédne uvnitř a uvidí tam něco, co se vejci opravdu podobá. Tak už to otevři! A když Leslie látku konečně odhrne, má co dělat, aby na sobě nedal znát nadšení. "Ty brďo! To je fakt vejce," pronese šeptem nevěřícně a loupne pohledem po svých kamarádech. Přikývne a ohlédne se po lokále. "Mizíme, než někdo začne zase otravovat," s tím se také odebere ven před kotel i s Leslie a Arsenem. Až venku nahlédne zvědavě do tašky a s nadšením zjistí, že tam jsou rovnou tři! "Hele, jsou tu tři!" vybafne nadšeně a sáhne potom nakřáplém, které vezme opatrně do rukou. Pomalu začne šroubovat, až ho nakonec otevře a na ruku mu vyskočí oživlá, malá postavička. Darrel zůstane oněměle stát a zírat na svou ruku, kde se hýbe to malé stvoření. "Darrele!" ozve se zničeho nic kus za Darrelovými zády. Prudce sebou škubne a otočí se, přičemž lehce sevře dlaň, aby draka skryl, ale zároveň ho nerozmačkal. To už k němu přímým krokem kráčí vysoká, štíhlá žena s vysoko vyčesaným drdolem. "Máš pocit, že tu se prodává zmrzlina? Nikdo ti nedovolil toulat se po Příčné!" zastaví se u něho a pohlédne na Leslie i Arsena, na které se zatváří o něco sympatičtěji, než na svého syna. "Odcházíme. Hned." A tak Darrel nemá ani moc času se rozloučit. "Uvidíme se v Bradavicích, jasné? A víte co, si vemte sebou," zvedne ruku, kde drží draka, stále ale tak, aby to jeho matka neviděla. Pak už kamarádům zamává a popoběhne, aby dohnal Radellu.

>>> Pryč

_________________