Sotva znatelně se ušklíbne, když zvedne své světlé oči ke Coralii. Na otázku ohledně utrácení v Příčné ulici ani neodpoví. Od toho tu sedí Elin, která oplývá mnohem větší zdvořilostí než on sám. Omotá své vychrtlé dlaně kolem vysoké sklenice a zvědavě se zadívá na Paula. Původně si myslel, že s ním onen názor sdílet nebude, že bude obhajovat sebe samého a svou vnučku, takže ho Paulova slova docela překvapí. Rozhodně to na něm ale není poznat. Každopádně Paul by to řešil dosti odlišně od samotného Ebenezara. Nechá ho klidně domluvit a nakonec se svým tichým, nízce posazeným hlasem vloží znovu do rozhovoru. "Myslím, že kolejní ředitelé nemůžou plnit povinnosti rodičů. Takové domlouvání by rozhodně nemělo smysl," ušklíbne se směrem k Paulovi. "Děti by měli být už tak zkrátka vychováváni. A u dětí z mudlovských rodin by to také nebyl problém, protože by to automaticky viděli u svých spolužáků," dokončí a rozhlédne se po lokále, tudíž si všimne náhlého vzruchu u dveří. Chvíli nepřítomně hledí skrz šero k malé skupince dětí, a když mezi nimi začne rozpoznávat známé tváře, pomalu se mu prohloubí vráska mezi obočím. Nadšení mu v ten moment ve tváři nikdo sedící u stolu rozhodně zahlédnout nemůže. A když si tak prohlíží Arsena, Uru a další, nemusí nad ničím ani přemýšlet, aby věděl, že tahle skupinka má určitě něco za lubem. Bylo by to vskutku divné, kdyby se takoví výrostci jako pan Quinn, Gall nebo snad mladá Shirleyová za prázdniny napravili. Zamračí se a vrátí se pohledem k Elin, která také něco podotkla k Paulovým slovům. Už ale nezaslechne co, na to se příliš soustředil k skupince bradavických studentů. Stále ale přetrvává fakt, že mu připadá, že si Paul trochu protiřečí a že chce všechno hodit na záda profesorům. On stále zastává názor, že pokud to má být přirozené a automatické, měli by děti být s takovým náhledem na svět a prioritami vychováváni už od mala. Je blbost, aby přišli do Bradavic a někdo jim řekl, že vše je stejně důležité.

Kelton poslouchá Parvati, která se stále baví se zrzovláskou o hodinách v Bradavicích. Pomalu se začíná tvářit znuděně, i když to nebude tím, že by ho Bradavice nezajímali. Právě naopak. Ale než se dostane do prvního ročníku, bude mu to pár let trvat a tak si zatím nemusí zatěžovat hlavu zbytečnými věcmi. Nakonec vzhledem k tomu, že většinu času tráví s mudlovskou chůvou, o kouzelnickém světě toho moc neví. Ač má mámu kouzelnici. Zašklebí se směrem k Parvati, když se zmíní, že létat umí. Slečna dokonalá... pomyslí si trochu otráveně a radši se zase schová za skleničku se šťávou, současně s tím začne houpat nohama, což ustane až ve chvíli, když se hovor znovu stočí k famfrpálu. Možná to vypadá hodně škodolibě, ale docela ho potěší, že se Parvati na mistrovství nedostane. "Tak to se možná na mistrovství dostanu dřív než ty," zašklebí se na Parvati. Samozřejmě myslí do budoucna, tenhle rok tam nepojede ani on. Na Ginger se jen nesměle pousměje, a pokud chce něco říct, nestihne to, protože v tu chvíli se Ginger otočí a začne skupinku neznámých dětí propalovat pohledem. Nechápavě se podívá na Parvati, jestli někoho z nich nezná, protože on rozhodně ne. "Kdo to je?" zeptá se potichu. Rozhodně nechce vypadat jako zvědavec, ale když tak pozoruje, u jakého stolu se skupinka dětí zastavila, přeběhne mu mráz po zádech. Pomalu zbledne jako stěna a s myšlenkou... oni se snad zbláznili? vyhledá pohledem svého strýce, který ke skupince dětí akorát hledí nevraživým pohledem.

_________________

| +

Mírně zakloní hlavu a pokusí se muži podívat do tváře. Začíná mít pocit, zda si neukousli moc velké sousto a situaci nepodcenili, onen muž nevypadá zrovna... normálně. Přeběhne mu po zádech mráz, když si pomyslí, co může být ten chlap zač. Ale po chvíli i ta poslední pochybnost ustane, když si znovu připomene, že v sázce je Dračí vejce. Pro tohle to teď musí vydržet a přežít. A hlavně musí doufat, že ten chlápek nebude podvodník. Zamračí se a pohlédne na Arsena po své pravici, lehce mu stoupne obočí. No on se snad pomátl! Začne se vztekat v duchu, když se dozví, že to bude dvacet Gaelonů od každého. Připraven už promluvit ho předežene Arsen, a tím co řekne, si u něho minimálně na další chvíli vyslouží respekt. Ohlédne se kolem sebe na ostatní a chvíli se zamyslí, zda nemá couvnout také. Nakonec by to bylo logické. Ale když už promluvil, těžko se teď může vydávat za náhodného kolemjdoucího, proto zůstane stát. Tos to zase vymyslel... řekne si sám k sobě v duchu, když si uvědomí, že teď budou možná muset platit víc. I když stále doufá, že se to usmlouvá. Nakonec se rozhodne pasovat Arsena do role kupce a sebe do role rádce a Arsenova kamaráda. Ledabyle se opře rukou o stůl a nakoukne k muži, když trochu odtáhne plášť od těla. "Takhle v šeru se opravdu těžko rozezná pořádné plemeno," dá na slovo pořádné podobný důraz jako Arsen a povytáhne obočí. "Možná by bylo dobré, kdybyste nám ukázal ty papíry, ať to neprotahujeme... znáte to, děravý kotel, kolik divných existencí se tu toulá. Nikdy nevíte, na koho narazíte," rozpovídá se pomalu pomalým a klidným hlasem bez náznaku nervozity, ač doopravdy to je úplně jinak. To ho si můžou všimnout možná ostatní, když si dá druhou ruku pohodlně v bok a v prstech nenápadně svírá látku své košile.

_________________

"Přece ho někde schováme a počkáme, až se vylíhne," odpověděla Uru Darrelovi šeptem a vrhla nedůvěřivý pohled na cizince. "Tedy pokud ho dostaneme."
Mlčky dál sledovala rozhovor, bez potřeby se zapojovat, až dokud... "Za každého?" ujelo jí překvapeně. Tak to ne! Věděla naprosto jistě, že dvacet galeonů by se jí rozhodně schrastit nepodařilo.
Byla ráda, že Arsen měl dost duchapřítomnosti a začal se ohánět tím, že smlouvá, kupuje a platí on, takže otrhanec nemá právo chtít dvacet galeonů po každém.
Protože se jí nechtělo moc projevovat, začala se místo toho rozhlížet po lokálu. Ke Ginger vrhla přátelský úsměv, který však poněkud ztuhl ve chvíli, kdy zahlédla bradavického profesora. Ale jen na chvíli. Školní rok přeci ještě nezačal, připomněla sama sobě rychle, ale přesto se rozhodla informovat zbytek.
Přitočila se k Darrelovi a zadrmolila tiše: "Bacha, máme tu učitele."
Čokoládu mezitím přestalo bavit vysedávat na jejím rameni. Seskočila dolů a zamířila mezi kouzelníky a čarodějky na průzkum, přibližný směr Ginger...

Leslie klesla čelist, když spatřila dračí vejce pod chlápkovým kabátem. Sice pochybovala o tom, že je skutečně pravé, ale vypadalo celkem dost autenticky. Vzápětí se ovšem zamračila, když podivný prodejce prohlásil, že chce dvacet galeonů za každého. "Ruplo vám v bedně?" vybafla, aniž by přemýšlela nad tím, co říká. Dvacet galeonů neměla ani náhodou a pochybovala, že ostatní nosí po kapsách dvacet zlatých géček. Jakmile si uvědomila, že se na toho muže celkem drze obořila, raději zaplula za Arsena a udělala si z něj živý štít.
Dál ochotně nechala mluvit oba chlapce, ačkoliv pohled upírala stále k onomu muži, respektive k místu, kde předtím spatřila to tajuplné dračí vejce. O přítomnosti profesora z Bradavic neměla ani tušení a i kdyby ho měla, bylo by jí to jedno. Stejně ještě nebyl školní rok, takže tu profák neměl žádné pravomoce. Hailino představení se vzala na vědomí jen lehkým kývnutím hlavy.
Napjatě očekávala, co bude dál, a napadlo jí, že by bylo fantastické, kdyby se drak vylíhl rovnou teď a tady a kousnul toho chlapa do zadku.

_________________

Arsen se začal potit. V tomhle vážně nebyl moc dobrý a asi mu moc nepřidalo, že si Leslie stoupla za něj, protože se mu úplně naježil zátylek. Navíc zaslechl zašeptání Uru, že v Kotli se nacházejí učitelé - zatím se pořádně nerozhlédl v tom přítmí a ani to pro jistotu neměl v plánu. Pod pláštěm sevřel jednou rukou hůlku. Jeden z hafoňů začal efektně vrčet.
Myslím, že je pomalu načase najít nějakého toho bystrozora. Možná. Nebo někoho z ministerstva.
Arsen se rozhodl pro radikální krok. Zatímco ve tváři držel naprosto netečný výraz, poklepal si rukou na kapsu, ve které měl pár odznáčků z mistrovství, z kakaového klubu a několik kamínků, které se mu zalíbily. Netušil, jestli kapsa působí jako narvaná galeony tak, jak si on přál, ale něco tam zacinkalo a on samolibě protáhl obličej.
"Někdo musí dohlédnout na férový obchod, ne? No, jsem zvědavý, který pitomec vám nabídne víc než já, pokud tu nemíníte sedět aspoň rok. Určitě se domluvíme. Co takhle chodba, tam je pro vás už dost soukromí?" navrhl naoko znuděně a otráveně nad tím protahováním, ale ve skutečnosti mu srdce bušilo jako o život.
Jakou šanci by mohl mít toho chlápka odzbrojit, jestli ho vyláká? Stačila by chvilinka nepozornosti... Jeho vlastní nervy zatím byly napjaté k prasknutí. Nechtěl, aby se jeho kamarádi úplně vytratili jen proto, že chlápek chtěl platit po všech. Nejspíš by jim nespolkl, že dvacet galeonů má opravdu každý z nich.
"Víte vy co? Jestli s vámi nebude rozumná řeč, sejmu tady z pana Smithe," čímž myslel Duncana Trevithicka, "jeho mlčení - a to se vám líbit nebude. Umluví vás k smrti."

_________________

Z dálky sleduje ostatní. Čekala, že by se mohlo něco více dít, ale jak to tak vypadalo, že to nic moc extra nebude. Sedla si někam a sledovala. Něco málo i zaslechla, ale nijak se do toho nechtěla moc motat nebo dělat nějaké úpravy či co. Opřela si hlavu o ruku, už byla trochu unavená, ale bylo ji divné, že ji ještě nikdo neshání. Jak bude to vejce asi vypadat? Živě si to vejce přímo představovala, ale i tak to bylo první vejce, které viděla. Věděla přesně, že to nebude rychlé, ale na dlouhou dobu. Mohli by to aspoň urychlit, aby jsme tu nestrávili roky nebo aspoň oni. Já si vlastně mohu v klidu odejít. Musela si protáhnout nohy, protože je měla docela necitlivé. Sledovala i když je ani už neposlouchala, myslela ještě na prázdniny a sem tam se ji dostala i ta myšlenka na Bradavice. Začala ji brnět ruka, protřepala ji a znovu si na ni položila hlavu. To bude dlouhý den. Jen se pousměje.

Samou nervozitou se mu prohloubí dech. Přimhouří oči a vyčkává, co z toho chlápka vypadne. Popravdě tomu pomalu přestává věřit, ale přece se nevzdá. Třeba to podvodník nebude. Třeba. "Cože?" trhne sebou překvapeně, když se k němu nakloní Uru a pošeptá to o profesorovi. Vráska na čele se mu téměř okamžitě prohloubí, po lokále se ale nerozhlíží ze strachu, že by se zcela omylem střetl s profesorovým pohledem, ať už je to, kdo je to. Mnohem víc skloní na chvíli hlavu a nechá mluvit Arsena, než se znovu na pana před nimi zpříma podívá. "Myslím, že cenu nemá smysl řešit, když zatím nemáme ani potřebné informace, že?" pozvedne směrem k chlápkovi obočí. Položí sebevědomě Arsenovi ruku na rameno. "Pan Brown," vezme si příklad z Arsena, protože nechce zrovna dvakrát říkat Arsenovo jméno, "nehodlá koupit žádného zajíce v pytli. Zda to bude vůbec dvacet Galeonů nebo naopak víc uvidíme dle toho, co máte za kousek," ušklíbne se směrem ke chlápkovi. Když řekne, že kdo nechce kupovat vejce, může jít, podívá se na Arsena a lehce nakrčí čelo. Snad s otázkou, zda to zvládne sám a má odejít, nebo má zůstat...

_________________

Uru si založila ruce na hrudi a přisunula si blízkou židli. Stále nic neříkala, protože se trochu bála, že by mohla něco zkazit a Arsen s Darrelem by s ní pak měsíc nemluvili. Dokázala si to představit. Navíc z té pochybné existence, která jim vejce nabízela, šel trochu strach, a ona neměla velký zájem na tom účastnit se vyjednávání s ní, když to za ni dělali jiní.
Čokoláda mezitím ladně dokráčela ke Ginger a bez okolků jí vyskočila na klín, jako kdyby bylo samozřejmostí, že to zrzce nejen nebude vadit, ale hned ji začne drbat za ušima. Ach, ta kočičí ješitnost.

| +

MH: pardon, nějak mi dochází inspirace a nechci zdržovat hru Uru tam prostě jen sedí a čučí, nenapadá mě osobně nic, čím by se mohla zapojit do dění kolem dračího vejce ^^'

Coralie počúvala rozhovor ostatných troch pri stole, pokiaľ si tak ako profesor astronómie všimla príchodu ďalších bradavických študentov. Chvíľu ich zamyslene pozorovala. Keď si však uvedomila, s kým sa tam zhovárajú, rozhodla sa, že je správny čas zakročiť. Nechcela problémy pred začiatkom roka. Keď sa tam navyše nahrnulo toľko deciek, musí ten pochybný chlapík naozaj stáť za to. "Ospravedlňte ma, prišla som len na obed. A už som sa zdržala." Vstala s čo najmilším úsmevom prihodiac ešte niekoľko zdvorilostných fráz, ale v mysli už bola pri hlúčiku. O chvíľu tam naozaj stála, zatiaľ len počúvala rozhovor. Teda pokiaľ začula niečo o dračom vajci na predaj. V tej chvíli vkročila medzi obe strany. "Zdravím," prehodila s prižmúrenými očami trochu nápadne veselo s podtónom vyhrážky. "O akých papieroch je reč?"