Flann toho času na pláži upřímně řečeno moc nestrávil, většinou pobíhal po lese pod záminkou, že jde na houby, a hledal upíry a tátu, ale o tom zas jindy. Teď byly na řadě drby z Bradavic a taky nějaké to povzdechnutí nad stavem mladší generace, které Flann vesměs sdílel. „To jsem mu říkal taky,“ pousmál se, „ale prej ne, prej jsme my začali moc pozdě...“ O šmírování Milese nic nevěděl, svou vtipnou historkou do mlýna přispět nemohl, a tak se brzy s paní Cooperovou rozloučil, odešel s čerstvým ropuším sádlem a nějakou tou svačinou do práce a bylo to dobré.
>>
|