Nepatrně se mu na tváři mihne náznak pobavení, které se možná může pouze zdát, anebo je opravdu opravdové. To ve chvíli, když Paul zmíní, že Parvati nemá ráda umývání nádobí po mudlovsku. S touhle informací se dá vskutku dobře pracovat. Stočí se pomalu k Elin a zlehka přikývne. "Nebelvír poslední dobou opravdu vyniká přílišnou aktivitou, takže vaše dcera se mezi těmi raubíři v pohodě ztrácí," tím vlastně neříká, že by Ginger byla úplné zlatíčko, každé dítě zlobí, ale zase na ní nepráská. To by od něho bylo trochu zbytečné. Zatím si s každým raubířem v Bradavicích dokázal poradit, takže není důvod stěžovat si rodičům. Svá slova doprovodí i přímým pohledem a uvolněnou tváří, která se však napne znovu ve chvíli, když se začne mluvit o Bystrozorech. Očividně mu tohle téma nedělá zrovna dobře a není mu po chuti, takže od tich dvou odvrátí hlavu a porozhlédne se po hospodě. S bystrozory nemá dvakrát dobré zkušenosti.

Kelton zatím ve společnosti dívek nedokáže pochopit, proč Parvati tak moc mluví. Asi bude z podobného těsta jako Ebenezar, on sám toho také moc nenamluví, i když takový extrém jako strýček rozhodně není. Z Parvati ho už pomalu třeští hlava. Začíná to pro něho být moc informací. Zbytečných informací. Nemusí vědět, že má Parvati ráda zmrzlinu. Tu má přece rád kdekdo. "Není to černokněžník," promluví po chvíli s protočenýma očima a loupne pohledem po Tomovi. Nechápe, že mu to věřila. Sice to řekla správně, těžko by ho zaměstnali v Bradavicích, ale i tak o tom očividně stále pochybuje. "Kakao moc rád nemám," svěří se po chvíli Ginger, když ho Parvati ve vzácné chvíli znovu pustí ke slovu. Podívá se zpět na budoucí prvačku a natáhne se po sklenici s Kaktusovou šťávou. "Mamka říkala, že to nemám nikde říkat... v Bradavicích se o něm určitě něco dozvíš." Ale ne všechno. Pohlédne na Ginger s povytaženým obočím. O každém profesorovi se na školách nesou drby, různé historky a přezdívky. Vůbec nepochybuje o tom, že u strýce je to tak také. "A tobě se jako Astronomie líbí?" zeptá se zvědavě a ucucne ze sklenice, která je pomalu tak obrovská, že ji sotva zvládá udržet. Na okamžik se hluboce zamyslí, což se mu odrazí v nepřítomném výrazu na tváři. "Mě Astronomie určitě bavit nebude. Musí to být nuda koukat pořád do dalekohledu... asi to moc lidí nebaví, co? Třeba by byl rád, kdyby věděl, že se to někomu líbí," pronese nahlas a podá Tomovi pár zlatých, aby zaplatil pití, které si koupil.

_________________

| +

Biele tenisky precupkali okolo kníhkupectva, po pár krokoch sa zastavili, po zaváhaní sa rýchlo otočili a vošli dnu. Po niekoľkých minútach vyšla Coralie, ktorej obuv sedela na nohách, z muklovského obchodíku späť na londýnsku ulicu. Na chvíľu nastavila tvár nezvyčajne teplým slnečným lúčom, potom opäť vykročila k Deravému kotlíku. Ak dnes niekde bude nakupovať, tak potom v Uličke.
Keď otvorila dvere do lokálu a prítmie náhle preťal pás svetla, rýchlo sa rozhliadla naokolo. Kývla Tomovi, ktorý jej gesto s veselým úškrnom opätoval, tušiac tržbu, ale venoval sa ďalej práci. Okrem neho s prekvapením zbadala aj Ginger. Potom rázne zabuchla dvere, pričom sa krčma opäť ponorila do tieňa. Vyzliekajúc si ľahkú bundu, zamierila k známej Nebelvírčanke.
"Ahoj," vyškerila sa na ňu. "Coralie, pamätáš si na mňa? Asi nemáš veľkú radosť, keď vidíš profesorku... teda, takmer profesorku cez prázdniny," zasmiala sa. "Ako prázdninuješ? A čo tu vlastne robíš?"
V podobnom duchu pokračovala ďalej, pričom nejako stihla objednať si aj obedové menu, obzrieť si ostatné osadenstvo, premýšľať o dnešnom chystanom nákupe a vo všeobecnosti nechávať komukoľvek malý priestor na prerušenie jej rečnenia len naznačovaním čiarok a bodiek krátkymi pauzami.

Paulovi neunikne mírné napětí v Ebově tváři, sotva se začalo mluvit o jeho povolání, nicméně nijak to nekomentuje. Ten, kdo se dostal do nějakého řízení s bystrozory, je poté nikdy nemá moc rád. Moc dobře ví, jak někteří jeho kolegové dokážou být urýpaní. Zvlášť, když ji na krk dupe nadřízený, který jim sebere prémie za každou hloupost. Jak to ostatně dělal i on. Na pořádek a přesné plnění povinností byl vždycky ras a nesnesl pomalu ani kaňku v hlášení. A to nehledě na to, že někteří jsou dokonce namyšlení a všechny ostatní kouzelníky považují za méněcenné. Což sice není jeho případ, ale namyšlenost a přesvědčení o vlastní důležitosti je mezi jeho kolegy velmi častým nešvarem.
A to, že Eb zaregistroval a hlavně pochopil jeho narážku na umývání, ocenil kývnutím hlavy.
"Ano, kdysi jsem bystrozorem býval. Ale již jsem v důchodě. Má manželka Parvati absolutně nezvládala, tak jsem se její výchovy musel ujmout já. Nyní jsem v podstatě ve službě dvacet čtyři hodin denně,"
trochu podmračeně se otočí směrem, kterým Parvati odešla. Zřejmě mu její chování a další možný průšvih dělá starosti. Také neprozradí, že i on je občas volán ještě do plné služby, zvláště když je nějaký velký malér.
"O bystrozorech se často mluví jako o elitě, ale není to tak úplně pravda, paní Olssonová."
Také zamlčí tu informaci, že on sám kdysi bystrozory pěkně pročistil a to v momentě, kdy se stal vrchním bystrozorem. Ty, kteří nevyhovovali jeho mírně přehnaným požadavkům nechal přeřadit k nějakým kancelářským pracím.
"A co dělá váš manžel, smím-li se zeptat? Možná jsem ho již potkal, ačkoliv si jeho jméno ani tvář nevybavuji,"
Paul si promne bradu ve snaze si na pana Olssona vzpomenout. Než však stačí Elin odpovědět, zřejmě si vzpomenul.
"Mimochodem, není Henry, Harry… nebo snad Larry? Mám pocit, že jistý pan Olsson mi velmi pomohl, když se Parvati pokusila celé jedno patro vytopit. Jeho zásluhou se o tu nešťastnou událost nikdo příliš nezajímal a vlastně ji ani nevyšetřoval. Ale jsou to již dva roky,"
poslední větu dodal téměř omluvně, neboť si ani on přesně nevzpomíná na každého, s kterým přišel na Ministerstvu do styku.

"A kdo je slečna O´Leary?"
Automaticky jsem se Ginger zeptala. A to, že je těhotná, jsem si pečlivě zapsala za ušiska. Tím určitě své spolužáky ohromím.
"Kakao mám ráda, ale jen teplé. Když je studené, tak chutná jak mlíko a já mlíko nemusím. Děda chce, abych ho pila, prý je zdravé, ale když se nedívá, tak ho dávám našemu kocourovi. Myslíte si, že si můžu vzít do Bradavic sovu i kočku? Nemůžu přece našeho kocoura nechat doma!"
Dál jsem drmolila a vůbec jsem nezaregistrovala, že ne všem je má ukecanost příjemná. Tomovi jsem zaplatila pití a trochu zklamaně jsem zjistila, že se žádná nehoda nestala.
"Tak mi, Ginger, řekni, co proti němu máš. Prosím. Pořád tu na něj děláš narážky, ale nevymáčkneš se. A když mi to řekneš, třeba budu vědět, jak se k němu mám chovat. A já chci taky do Nebelvíru, takže když se tam dostanu, nebudeme přicházet o body, víš?"
Zmlkla jsem, protože jsem dostala strašně velkou žízeň a musela se ze své sklenice pořádně napít.
"Na astronomii nebudu muset chodit, že ne? Mne by určitě nebavila. Jen čučení do hvězd a žádná akce. To musí být děsná nuda. Já se těším hlavně na obranu a ty lektvary, protože děda pořád odebírá takový ty specializovaný časopisy a vypráví hrůzostrašné historky. Potom se bojím a musím spát s ním a s babičkou v posteli, což se mu nelíbí, ale babička potom domlouvá dědovi, prý mne nemá strašit. No a babička zase vyrábí a i prodává lektvary a taky o tom strašně moc vyprávěla, takže fakt nevím…"
Zatvářila jsem se trochu zamyšleně.
"Mimochodem, když jsou dospěláci zabraní do rozhovoru, nevyužijeme toho? Nepůjdeme se podívat na Obrtlou? Tam totiž nesmím, ale teď na mne děda nevidí, a kdybychom se jen jukli a hned se vrátili… Musí to tam být úžasně dobrodružné, když mi to děda pořád zakazuje. Nebo bychom mohli jít nakupovat k Taškáři. Tam mne děda nevezme taky."
Na ten výprask jsem už zapomněla před pěknou chvilkou, takže teď už vymýšlím další lumpárnu. A děda je fakt daleko a ta Obrtlá mne lákala dávno. Třeba se Ginger a Kelton neukážou jako srabi. Třeba bude prča… Fakt bych to tam ráda viděla a vůbec nechápu, proč mi to děda zakazuje. A těm jeho řečem, že je to tam nebezpečné, nevěřím. A i kdyby to byla pravda, tak už několikrát říkal, že jsem velká kouzelnice. Pravda, teď sice bez hůlky, ale to nic nemění na tom, že velká jsem.
"Tak co? Dopijeme a jdeme na Obrtlou?"
Tu však zahlédnu (a co hůř, i zaslechnu) dalšího dospěláka, který se k nám vetřel. Sjedu Coralie pohledem a pokouším se tvářit tak nevinně, jak to jen jde.
"Ech, dobrý den?"
Zareaguju na ni, neboť si nejsem jistá, kolik toho mohla slyšet. Jisté informace by se k uším nikoho nad sedmnáct let neměly donést.
"Neříkejte, že taky učíte v Bradavicích. S jedním profesorem jsem se už střetla a je příjemný jako dračí spalničky,"
nevěděla jsem, co přesně bych měla říkat, tak jsem jen vystřelila do prázdna, neboť Coralie může být koneckonců jen nějaká Gingeřina známá a může učit kdo ví kde, i když to není moc pravděpodobné.

Na Elin bylo vidět, že si oddychla, když jí Ebenezar řekl, že Ginger mezi záškodníky nijak nevyniká. Pravda, malinko profesora podezřívala, že její dceru brání, protože ji přeci jenom znala a věděla, čeho všeho je schopná.
Poté se chápavě usmála na Paula. Sama byla celkem ráda, že se Ginger na celý rok zbavila, ale tento pocit jí vydržel zhruba první tři dny její nepřítomnosti- zbytek roku se jí neskonale stýskalo. Nedovedla si představit, jak to bude zvládat, až na školu půjde i malý Kalle. Při zmínce o bystrozorech jako elitě paní Olssonová pokrčila rameny- ona je za elitu považovala a své přesvědčení nehodlala měnit. "Ach, pracuje v oddělení Klimatických změn a počasí, ale poslední dobou se zamiloval do sov, takže jsem si skoro jistá, že se nechá přeložit k poštovnímu oddělení," řekla a pobaveně si povzdechla. Překvapeně povytáhla obočí, když si Paul vzpomněl. "Ano, jmenuje se Henrik. A teď když to říkáte si matně vzpomínám, že mi o nějaké nezbedné holčičce vyprávěl," usmála se a podívala se směrem, kde jejich drobotina tlachala u pultu. Paní Olssonová soucítila s Tomem, který je teď měl přímo pod nosem, avšak hospodský nevypadal, že by ho to nějak vyvádělo z míry. Proč se to moje dítě zase válí na pultě? pomyslela si a malinko se zamračila, ale nakonec se rozhodla to nerozebírat a vrátila svou pozornost ke dvěma zajímavým společníkům. Podle toho, jak se Ebenezar ošil, když se bavili o Bystrozorech si Elin udělala obrázek, že s nimi měl nejspíš v minulosti něco do činění. Ale určitě to bylo zcela bezpředmětné, ujišťovala se v duchu. Koneckonců ho měl pod dozorem Brumbál, takže nebylo čeho se obávat.
"Pane Rodwelle, vypadá to, že váš předmět nepatří mezi nejoblíbenější na škole," usmála se na Ebenezara dobrotivě, "Ale jak znám naši Ginger, určitě vám nedá a chvilku pokoj. Už od malička zbožňuje dalekohledy a všechnohled, který jsme jí koupili loni na Mistrovství, opečovává jako oko v hlavě," dodala s pousmáním.

"Učí Studie mudlů. A je tak trošku praštěná, ale v Bradavicích normálního profesora snad ani nenajdeš," odvětila Ginger Parvati lehce zamyšleně. Když se to vzalo kolem a kolem, vlastně tam opravdu nebyl nikdo normální...ale proto ta škola byla tak super.
"Keltone, až budeš v Bradavicích, tak tě vezmu pod svá ochranná křídla, to ti slibuju!" prohlásila směrem k chlapci svérázně. Tenhle klučina se jí líbil. Dost by si rozumněli s Kallem...teda pokud by na sebe vůbec mluvili.
"No, je dovolený mít jenom jedno kouzelný zvíře, takže jednu z nich budeš muset nechat doma, no," objasnila Parvati otázku ohledně mazlíčků. S tím si vzpomněla, že ráno nenakrmila Alrika, ale však on si ten sovák nějak poradí.
"No, pokud to nevidíš už teď, tak nemá smysl ti o něm něco víc říkat," prohlásila neodmlouvavě Ginger. Při zmínce že Nebelvír nebude přicházet o body se musela chtě nechtě uchechtnout. Nebelvír o body přicházel každodenně- důležité proto bylo jich víc získávat než ztrácet. Takže letos asi budu muset na Lektvary... pomyslela si znechuceně.
"Jo, líbí. Teda nejvíc se mi na ní líbí ty dalekohledy- zrovna ten, co má tvuj strejda v kabinetě je fakt prvotřídní!" řekla nadšeně Keltonovi a náhlé povznesení nálady ji dostalo zase do sedu. "Ale to, že mě to baví se Rodwell nesmí nikdy dozvědět! To by byla moje smrt!" ohradila se následně a celá se otřásla. Představa, jak se na ni Ebenezar třeba usmívá byla prostě...děsivá. Nehledě na to, jak by se na ni koukaly ostatní děti.
"No, bohužel je povinná- aspoň teda na začátku studia, takže smůla. Obrana je dobrá, Tyers nás dokonce nechal spolu navzájem bojovat. Zato teda Lektvary...no, já McKayovou fakt nemusim, takže jsem je tajně hákla, ale letos už se tam zřejmě ukázat budu muset."
"Nechci ti brát iluze, ale mamka má oči jako ostříž. Jakmile by zjistila, že jsme pryč, bylo by zle. A tvůj děda nevypadá, no, jako podpůrce tajných výprav na zakázanou ulici," řekla, těkla pohledem k dospěláckému stolu a nevinně se usmála na paní Olssonovou, která se zrovna podívala jejich směrem. Kdepak, tajné zmizení by jí neprošlo. Samozřejmě, že se Ginger také toužila podívat se na Obrtlou, ale mnohem radši by tam šla s někým, kdo už uměl nějaká kouzla, jen tak pro případ. Třeba s Emmou, nebo s Lennym a Mattem...
"D-dobrý den, slečno," vyhrkla Ginger, která se Coralie lehla, protože její příchod vůbec nezpozorovala. "No, vzhledem k tomu, že dnes nejste první profesorka, kterou jsem tu potkala..." řekla a cukla hlavou směrem k Ebenezarovi, diskutujícím o něčem s její matkou a Parvatiným dědečkem. Poté malinko pootevřela pusu k odpovědi, ale Coralie si mlela svou, a tak Zázvorka jaksi nedostala prostor k odpovědi, takže se na praktikantku jenom (lehce nepřirozeně) usmívala.

_________________

Když se tak rozhlíží po hospodě, pokusí se vyhledat i Keltona. Nakonec zahlédne skupinku dětí u baru, kde sedí na barových židličkách a drží velké sklenice s Kaktusovou šťávou. Už se chce pomalu zrakem odvrátit, avšak zrovna v ten moment se k nim připlete méně známá praktikanta z Bradavic. Pouze mu nepatrně stoupne obočí při myšlence, že ho opravdu nenapadlo, že když vyrazí do Londýna, potká tolik známých. Svou pozornost stočí znovu k Elin a Paulovi a chvíli přemýšlí, zda má něco říct, ale vzhledem k tomu, že k lidem na ministerstvu nemá zrovna velkou oblibu, mlčí. Tohle téma mu zkrátka není blízké. Až když se na něho stočí Elin s dosti odlišným a příjemnějším tématem od bystrozorů, začne ji věnovat pozornost. Sotva znatelně se nad tím faktem v duchu podiví, ač, když tak vzpomíná, Ginger byla z dalekohledů, které má v kabinetě, opravdu uchvácená."Vidíte, s tím všechnohledem se mi ani nepochlubila," zableskne se mu se zájmem v očích, což zmizí tak rychle, jako se objeví. "Je vidět, že to slečnu Olssonovou baví, s Astronomií nemá moc problémy, na rozdíl od ostatních," ušklíbne se lehce a střelí pohledem po Paulovi. Parvati s Astronomií bude mít problémy asi určitě.

Kelton se drží své velké sklenice a poslouchá neutichající Parvati, která snad ani nedýchá, jak pořád mluví. "Myslím, že Astronomie je povinná..." nadhodí nejistě svou myšlenku, protože si s ní není stoprocentně jistý. Nakonec to potvrdí Ginger, která už v Bradavicích přece jen byla, a tak od ní taky poslouchá všechno vyprávění. "On jich má prý hrozně moc. Sice mě dalekohledy moc neberou, ale chtěl bych to vidět u něho doma... už když byl malý, tak jich měl prý hodně. Mamka říká, že je do dalekohledů blázen," snad poprvé za celou dobu se Keltonovi na tváři mihne náznak upřímného úsměvu. Ten však zmizí v momentě, když Ginger svá slova dokončí. Nechápavě nakrčí čelo. "Proč?" Ponoří nos znovu do sklenice a překvapením špatně polkne, když Parvati zmíní Obrtlou, takže se pořádně zakucká. Nevěřícně se na ní zahledí a zavrtí hlavou. "Zbláznila ses? Na Obrtlou?" vytřeští na ní oči a odloží skleničku na pult. Lákalo by ho se tam podívat, ale teď opravdu nemůže. Ne teď, když ho hlídá Ebenezar. Má z něho strach a nedovede si ani představit, co by mu udělal, kdyby provedl nějaký malér. Hrůzně se otřese a pohlédne na Ginger s povytaženým obočím, co ona na to. Náhle se u nich zničeho nic ocitne neznámá žena. Překvapeně zamrká a pozdraví. Takže tohle bude další profesorka z Bradavic? Vyvodí si z toho, co zatím zaslechl. Má v plánu nadále mlčet, avšak Parvatina slova ho dost silně nakrknout. "Dračí spalničky?" zeptá se nevěřícně a nechápavě loupne pohledem po zrzavé dívce, než se zhluboka nadechne a podívá se zpět na dívku. "Nemáš si s ním co vyčítat. Alespoň od tebe umí mlčet, to se docela cení, víš." Aniž by si uvědomil, co vše je dobré říct a co si nechat pro sebe, řekne neomaleně svůj názor, aniž by ho zajímalo, jak to Parvati vezme.

_________________

| +

"No,tuším som vás vyrušila pri plánovaní nejakej akcie,"zmenila tempo reči Coralie, keď si všimla rozpačité reakcie na jej príchod. "Nebojte sa, ja nežalujem. Tom mi už aj tak nesie polievku, ďakujem, tak si idem pohľadať nejaký voľný stôl," žmurkla na všetkých troch. "Mimochodom, ja som Coralie Fowl, takmer pre všetkých len Coralie. A vy?" preletela po nich pohľadom, kým si obliekala bundu. Potom si vzala tanier a ako povedala, začala sa obzerať po voľnom mieste na sedenie. Spomenula si na gesto Ginger, ktoré predtým vnímala skôr okrajovo. S tušením sa obzrela, a naozaj tam sedel profesor astronómie s nejakými ďalšími ľuďmi. No čo, aspoň ho môžem trochu spoznať, dodávala si odvahy Coralie a začala manévrovať k spomínanje osobe. "Dobrý deň, máte voľné?" otočila sa na prítomných.

"Vyřiďte mu prosím mé srdečné pozdravy,"
Paul si posunul brýle, neboť mu začaly trochu padat a rukou chytil opěradlo jedné z volných židlí.
"Mohu si přisednout?"
Zdvořile se zeptal Eba i Elin.
"Ne, že bych nevydržel stát, ale jen Merlin ví, co Parvati zase vyvádí a občas se opravdu hodně naběhám,"
dodal trochu s povzdechem a otočil se směrem, kterým odešly děti, aby si ji zkontroloval. Nezdálo se, že by se chovala nějak nevhodně, tak pozornost věnoval opět svým společníkům.
"Poštovní oddělení?"
Zopakoval po Elin a bylo jen těžké odhadnout, co si myslí, neboť se tvářil úplně stejně, jako před tím. Přísně a možná i nezlomně.
"Pokud je váš manžel zkušeným úředníkem a dostane-li od svého současného šéfa dobré doporučení, mohl bych se zkusit poptat na Ústředí. Jestli v něčem mí kolegové tápou, tak je to papírování. Jsem si jist, že muže zběhlého v tomto oboru by tam určitě uvítali s otevřenou náručí,"
možná by Paul pokračoval v podobném duchu, ale byl přerušen poznámkou Eba a nechal Elin odpovědět první, neboť je přece dáma.
"Pokud je Parvati po mě, tak s astronomií bude mít problémy zcela určitě. Vzpomínám si, že při zkouškách NKU to byl jediný předmět, ze kterého jsem měl nad očekávání. Zkazil mi studijní průměr. A na OVCE jsem se rozhodl tento předmět už raději ani nestudovat. Nicméně uznávám, že astronomie je velmi zajímavá, leč nikdy jsem pro ni asi neměl potřebné předpoklady a možná mi scházelo i to nadšení. A právě proto máte můj obdiv, pane Rodwelle,"
zmlkl, neboť k nim přistoupila mladá dáma a cítil se povinován vstát a nabídnout jí svou židli. Což také i učinil. Gestem Coralie vybídl, aby se posadila na jeho místo a nemusela obcházet celý stůl.
"Samozřejmě, bude nám potěšením,",
odpověděl a vykouzlil jeden ze svých vzácnějších úsměvů.
"Jsem Paul Russell,"
představil se a naznačil Coralininým směrem drobnou úklonu.

"Studium mudlů?"
Trochu jsem nakrčila nosík. S mudlovskými dětmi si hraju, chodím k nim domů, vím, jak funguje elektřina, pračka a na co je televize, doma mám dokonce i takové autíčko na baterky… a absolutně nechápu, co se dá na mudlech studovat. Jejich svět je pro mne zcela přirozený.
"Je to povinný?"
Asi bych to studovat nechtěla. Na co taky? Když něco nevím, zeptám se prostě Jacka, nebo Jimmyho. To jsou rození mudlové, tak na co chodit na hodiny k nějaké těhotné sůvě?
Po dalších slovech Ginger jsem litovala jedné věci a to, že nikdy nic na nikoho neříkám a žalovníčkama strašně opovrhuju, jinak bych jí už začala vyhrožovat, že pokud mi neřekne, co chci vědět, tak za tím profesorem půjdu a všechno mu vyzvoním. Tak jsem se raději znovu napila své šťávy a mlčela jsem.
"Já se na obranu strašně těším. A na lektvary taky. Taky se ještě nemůžu dočkat přeměňování a kouzelných formulí. Možná bude dobrý i bylinkářství… hele, co péče o kouzelný tvory? Děda říkal, že za něj to byl povinný předmět, jenže dědovi je přes sedmdesát… já se vyloženě netěším na dějiny a na tu astronomii. Hele, Ginger,"
ztlumila jsem hlas.
"Nepůjčila bys mi starý písemky a domácí úkoly z astronomie a dějin? Určitě bych našla něco vhodného, co bych ti za to mohla dát…."
Pokusila jsem se od ní už teď alespoň něco vyzískat. Jinak snad z těchto předmětů propadnu, to jsem věděla už teď.
"No, děda mne určitě sleduje, to máš pravdu,"
připustila jsem neochotně a dál jsem nenaléhala, neboť bych nechtěla být opět v centru pozornosti všech přítomných.
Keltona jsem si po jeho slovech ostentativně nevšímala. I když je to malý kluk, tak zrovna teď se mne dotkl. Já přece nejsem užvaněná. Jen si ráda povídám. Stejně jako děda. Jenže s ním si moc nepopovídám, protože mne chce věčně napomínat.
"Vy jste profesorka z Bradavic? A co učíte? Lektvary, nebo obranu proti černé magii? Já jsem Parvati Russell a budu už letos chodit do Bradavic, doufám, že se dostanu do Nebelvíru! A to je dobře, že nežalujete… teda, ne že bychom tu něco tajného spřádali… já my… heleďte, hlavně to neříkejte tomu nerudnýmu profesorovi a ostatním dospělákům kolem něj! Je tam jeden, který by mne tóóó… nabančil, chápete?"
Vychrlila jsem na profesorku a se zvýšeným zájmem jsem si ji prohlížela. Pokud není žalobníček, tak je to paráda. Jestli učí obranu, nebo lektvary, je to ještě lepší a pokud bude i v Bradavicích tak příjemná jako teď, tak jí brzo hodím do kabinetu bomby hnojůvky, protože je jistý, že mne za to nezabije, jako ten skoročernokněžník o pár metrů dál.

"Ach ano, vyřídím," usmála se na Paula. Věděla, že Henrik z toho bude mít radost. "A samozřejmě se k nám posaďte," dodala.
"To by od vás bylo velmi milé, jenom o tom dám raději Henrikovi vědět předem," řekla Paulovi nadšeně, načež polohlasně pobaveně dodala: "On nemá rád, když mu organizuju život, víte?"
"To ráda slyším," oddychla si Elin, když ji Ebenezar ujistil, že Ginger nemá s astronomií problémy, načež si úsměvem vyslechla, co k tomuto tématu měl říct Paul. Něco jí říkalo, že milá Parvati to u tohoto profesora nebude mít jednoduché...
Po chvíli se k nim vypravila jakási mladá dívka. "Dobrý den," pozdravila ji s úsměvem, "Elin Olssonová, Ginger je moje dcera," řekla poté a na chvilku se zadívala na Zázvorku, stále ještě sedící s ostatními dvěma dětmi u pultu. Nemohla si nevšimnout, že se k ní Coralie předtím měla, ale nedokázala odhadnout, jestli je Coralie její profesorka nebo starší spolužačka.

"Na začátku je povinný skoro všechno," pokrčila Ginger rameny a ušklíbla se. Jí ve škole kromě Obrany a létání vlastně nic moc nebavilo, mnohem zajímavější věci se dali dělat ve volném čase.
Ginger v očích probleskla hrůza- až doteď ji nenapadlo, nebo aspoň ne vědomě, že s Ebenezarem mají něco společného. S jeho přístupem přeci bylo dost dobře možné, že Astronomii vyučoval jen tak, z hecu. "Proč? No, on není zrovna nejpopulárnější na škole, víš? A celkově, spřahávat se s profesorama je nerozvážnost. Nikdy nevíš, co se všem těm dospělákům honí v hlavě," odvětila Keltonovi.
"Starý písemky a domácí úkoly? Pochybuju, že bys něco takovýho v celým Nebelvíru našla- já takovýhle věci fakt nemám zapotřebí schraňovat," prohlásila pak směrem k Parvati. Aby to udělala jako ona a seznámila se s Havránky, kteří jí skoro nevědomky pomáhali s úkoly, však Parvati neporadila. Bylo to něco jako firemní tajemství.
Překvapeně se podívala na Keltona, když se tak dal do obhajoby svého strýce. Protože však byl naprosto v právu a navíc projevil loajalitu, čehož si Ginger velmi cenila, pochvalně chlapce poplácala po rameni. Až se jednou dostane do Bradavic, může počítat s Gingerinou přízní, a to nehledě na to, v jaké koleji skončí (Zázvorka osobně to tipovala na Havraspár).
Coralie ze sebe vysypala těch několik vět stylem, že Ginger nestihla jakkoli zareagovat, a tak jí jenom se zaraženým úsměvem vyprovodila na její cestu ke stolu, kde seděla i její matka. Jakmile byla profesorka z dohledu, plácla se Ginger dlaní do čela a potichu zasténala- jednak proto, že to bolelo, a jednak proto, že Elin se podle ní dnes seznamovala s příliš moc profesory. Co když se sblíží natolik, že jí budou podávat pravidelné správy o Gingerině chování?! Ale to by pak taky mohla dostat huláka a byla by z ní hvězda školy... "Coralie učí Péči o kouzelný tvory, ale teprve se zaučuje," objasnila poté ostatním, protože slečna praktikantka to ve všem tom jejím shonu nějak zapomněla zmínit.
"Umíte lítat?" nadhodila poté nonšalantně první věc, co jí příšla na mysl a usrkla kaktusové šťávy. "A co famfrpál? Půjdete letos na Mistrovství?" dodala a se zájmem se na ně podívala. Ji létání bavilo opravdu hodně a doufala, že se i letos udrží ve školním týmu.

_________________

Když vyprázdní hrneček, nechá servírku ho odnést a chvíli si rozmýšlí, zda si dá něco dalšího. Když tak pohlédne oknem ven, rozhodne se zůstat. Slunečné počasí zrovna dvakrát nemusí a v tomhle horku se opravdu nikde procházet nechce. Takže napodobí svého malého synovce a dá si Kaktusovou šťávu, protože dát si alkohol uprostřed dne v tomhle počasí, tak by to asi nedopadlo dobře. Když se akorát servírka otáčí od stolu a míří zpět k Tomovi, přicupitá k nim známá praktikantka z Bradavic. Upřímně, trochu doufal, že se déle zdrží u prcků a k nim se nedostane, teď už to ale očividně neovlivní... "Dobrý den, slečno Fowlová," přikývne k ní s vážnou tváří, ale nepředstavuje se jako Elin, i když se s Coralií moc nezná. Možná se párkrát viděli během roku ve škole, ale to bude asi tak všechno. Když se Paul pustí do povídání o Astronomii a zmíní, že Parvati bude mít s jeho předmětem určitě problémy, hořce se ušklíbne. To bych ji zrovna nedoporučoval... Trochu se stočí ke vnitřku stolu, když se rozhodne po delší době pořádně promluvit a pravou rukou se opře o dřevěnou desku. Shlédne celé osazenstvo svým potemnělým, stále prázdným pohledem a zamračí se. "Parvati určitě nebude jediná," promluví k tomu, že bude dívce dělat Astronomie pravděpodobně problémy. "Dnešní společnost vychovává děti pouze k tomu, aby uměli přihlouple máchat hůlkou, pane Russelli. Takže buďte přesvědčen, že potřebné předpoklady a nadšení neschází pouze vám a vaší vnučce, ale mnoha kouzelníkům. Děti si myslí, že kouzla hůlkou jsou to nejdůležitější a vyřeší jimi všechno, ale opak je pravdou. Bezoár ničím nenahradí." Sice celou dobu téměř mlčel nebo mluvil krátce, teď ale dost jasně řekne svůj názor. Vezme si sklenici s pitím, když mu to servírka donese a podívá se po své společnosti. "Na úkor toho zaostávají v dalších znalostech. Nejen v Astronomii, třeba i v lektvarech..." tam se také talentů nenajde moc, o tom by přece mohla vyprávět Lorelei. On ví teda zatím pouze o mladé Butlerové, pak už slyšel z hodin lektvarů pouze samé pohromy.

Nechce zasahovat do rozhovoru dvou dívek, a tak pouze sedí a poslouchá. Rozhodně mu neuniklo, že ho Parvati začala trochu ignorovat, když řekl vlastní názor. Bere to jako osobní výhru, protože trapnou ignorací ho opravdu nerozhodí, navíc mu trochu udělá radost to poplácání od Ginger, pod kterým se nesměle ošije, a které bere jako podporu. Zvedne sklenici se šťávou znovu ke svým rtům a schová se za ní, zatímco se Parvati snaží vyloudit pár domácích úkolů a testů od Ginger. Hořce se za skleničkou ušklíbne, když akorát polyká studené pití. Tak malá a už tak mazaná.... Vsadí se, že Parvati bude v Bradavicích samý malér. Když s ním Parvati nemluví, tak on s ní zkrátka také ne. Stočí se proto rovnou k zrzovlasé dívce, ke které zvedne své obočí. "Aha," vypadne z něho zamyšleně. Nemá stále představu, jak přesně to v Bradavicích chodí, Ebenezar mu o tom zatím nevyprávěl a ani neví, zda bude mít odvahu se ho na to zeptat. "Ne, neumím," odpoví a na další otázku rovněž zavrtí hlavou. Maminku má neustále v práci u svatého Munga, takže většinu času tráví s chůvou, která nemá o kouzelnickém světě ani ponětí. Těžko ho vezme na Mistrovství světa ve Famfrpálu. "Nepojedu, nebudu mít s kým, ale jednou bych se na něho rád jel podívat," zasní se trochu a dodá: "Třeba jednou, až budu dospělý. Ty tam pojedeš?"

_________________

| +

Vďačne sa pousmiala na dvoch prísediacich a opätovala aj menšiu úklonu Parvatinho starého otca. Toľká galantnosť, potešila sa v duchu. "Ja som Coralie Fowl, praktikantka v Bradavicích, starostlivosť o kúzelné tvory, potešenie je na mojej strane," odrapotala s veselým úsmevom. "Chystáte sa v tento krásny deň zmenšiť obsah svojich mešcov v uličke?" Potom takmer v okamihu zje ešte teplú polievku, v ktorej výnimočne neplávalo nič nechutné s niekoľkými nohami a pritom počúva jej príchodom našťastie neprerušený rozhovor, ktorý je akoby náhodou o predmetoch v čarodejníckej škole. "Súhlasím, lenže deckám sa nezdá napríklad môj predmet taký zaujímavý ako obrana. Treba ich nejako vedieť zaujať, aby mali aspoň základy" pripojí sa k profesorovi, zamyslene šibrinkujúc našťastie prázdnou lyžicou prítomným popred nosy. "Vždy sa vám zíde napríklad schopnosť rozpoznať vlkolaka od psa."