Salem se ještě před samotným usazením ohlédl krátce za své rameno, aby jakože zkontroloval svou poťouchlou sestru, ale snažil se být velice nenápadný. Rozhodně neměl v plánu na sebe nějak více upozornit, pak by se k nim jistě přidala. A o její společnost u stolu nestál hlavně, když měl v plánu bavit se o chlapských věcech se svým starším skoro bráchou.
„Něco málo jsem slyšel…“ Hlesl neurčitě, jakmile se konečně pohodlně usadil, a přítomnost své sestry úplně hodil za hlavu. V tuto chvíli by mu bylo jedno i to, kdyby si případně rozbila hlavu o sklenici, nebo Merlin ví, co ještě dalšího by si mohla udělat. Měl jí sice někde hluboko uvnitř rád, ale momentálně jí fakt nesnášel. Ostatně tak to u sourozenců často chodí…
„Ještě abys neznal. Máš to taky v rodině a ještě k tomu hned dvakrát.“ Škodolibě se uchechtl, a jakmile obsluha vyslechla jejich přání a donesla jim pivko, to své pevně chytl mezi prsty a pozvedl na krátký přípitek. Jo, tohle mu vážně chybělo. Pořádně vychlazený pivo, které v Bradavicích určitě neměli. Na poslední otázku ohledně toho jak žije se mu chtělo odpovědět, že kdyby nebylo jeho panovačné a příliš umíněné rozmazlené sestřičky, tak by se mu žilo rozhodně lépe. Nebyl pochyb o tom, že i když se s ní při posledním rozhovoru "rozešel" celkem v klidu – což bylo z jeho pohledu – a dělal, že se o ni vůbec nezajímá a že je mu přinejmenším ukradená, tak se mu vždycky v nestřeženou chvíli mihla hlavou. Zjevně byl silně Roryzován… „Ale tak znáš to, vždycky může být líp.“ Kde komu by jeho bezbarvá odpověď mohla znít důvěryhodně a že ho nic netrápí. Ale pro někoho jako byl Blaine, to muselo znít aspoň trochu nepřesvědčivě, zvláště pak, když se mu ani nepodíval do očí. Nechtělo se mu nic ohledně Lorelei řešit, a už vůbec na ní nechtěl myslet. Pro něj už prostě neexistovala. Stejně jako ta celá řada fanynek se zlomeným srdcem. Jenže někde hluboko uvnitř cítil, že si ve skutečnosti jen sám sobě tak trochu nalhává… „Raději mi pověz co je nového u tebe? V týmu to asi není nejlepší, ale tak jinak se ti musí dařit víc než dobře, ne?“ Významně povytáhl obočí a zase se začal tvářit jakoby se nechumelilo.

_________________

<<< Zmrzlinárstvo Floreana Fortescuea

Jiley toto miesto navštívila prvýkrát sama. Naposledy tu bola, keď ešte nevedela, že ide na Rokfort. Už vtedy si toto miesto obľúbila. Síce nepatrilo medzi najčistejšie, no bol tu sympatický barman. Hneď ako vošla, zamierila ku pultu. "Ahoj, maličká, čo ponúknem?" opýtal sa jej Tom. U cudzích ľudí to, keď ju oslovovali 'maličká', nemala príliš v láske, no tohto chlapa si obľúbila. Šibalsky mrkla a objednala si to čo vždy: "Dobrý, ako sa darí? Dám si mrkvový koktejl s ľadom." Kým Tom shakeoval, dal sa s ňou do reči. "Ale, dá sa. Obchod ide dobre, a súkromne? Lepší život by som si dnes priať nemohol. Tento rok nastupuješ na Rokfort, však? Čo, tešíš sa? V tvojom veku, ja som týždeň pred tým nezjedol ani len gumovú žabku." Dievča sa zasmialo tým jej typickým smiechom a odpovedalo: "Ach, áno, máte pravdu. Dúfam, že to s Rokfortom bude fajn. Rada by som ešte pred odcestovaním spoznala niekoho nového. No úprimne? Už teraz som zbláznená. Teším sa tam ako nikdy!" Koktejl už mala hotový a začala si z neho usrkávať. Zároveň pozorovala všetkých naokolo. Zaujalo ju dievča približne jej veku sediace na opačnom konci Kotla čítajúce nejakú knihu.

Hailie otáčí na další stránky. Je docela začtená, ale i tak je pro ni se napít, když je to tak napínavé. „Ale noták,“ povzdechne si, když si čte ne zrovna normální scénu. Přeskočíte a pokračuje dál v napínavé části.

„Fuj,“ řekne si pro sebe a rychle zavře knížku, hodí ji do tašky a napije se. Do hlavy se ji dostane blížící se cesta do Bradavic a školní rok se kvapem blíží. Půjdu do Mrzimoru nebo jinam, pomyslí si a napije se. V Děravém kotli to začalo trochu víc ožívat a hemžilo se to již předškoláky a studenty. Snad si tam najdu nějaké kamarády i z jiné koleje než budu, začala si dělat starosti. Napila se dýňové šťávy, má ji ráda. Uviděla milou dívku, která stála u baru a cosi popíjela. „Další nováček?“ Řekne si pro sebe a jen se usměje. Ráda bych ji poznala, pomyslí si. Zvedne se, vezme pití a tašku a jde k dívce. „Ahoj. Také poprvé do Bradavic?“ Pronese na poprvé, aby začala konverzaci, položí si šťávu na bar a přehodí si tašku na rameno.

Jiley si všimla, že to dievča prestalo čítať a taktiež ju zastihla, ako sa na ňu pozerá. Fakt by nebolo odveci skamarátiť sa. Jej domnienka sa potvrdila, keď si k nej prisadla. Jiley si ju zvedavo obzerala. Zaujali ju jej vlasy a tiež tie oči.. Má ich skoro rovnaké ako ja! Dievča od nej bolo trochu nižšie, ale inak mala postavu takmer rovnakú, ako Jiley. "Ahoj," usmiala sa Jiley. "Áno, začnem tam tento rok. Už som veľmi zvedavá, ako to tam bude vyzerať a akí všetci budú. Veľmi sa teším," hovorila snáď už tisíci krát, keď sa jej niekto opýtal na školu, kde mala nastúpiť. Zastrčila si zatúlaný vlas za ucho a odpila si z pohára. "Mimochodom, som Jiley. Jiley Nahn. A.. pekná taška," pochválila jej tašku, ktorú si prehodila cez plece. Jiley sa vedela ľahko spriateliť, no prvé zoznámenie je najťažšie. Niekedy nevedela nájsť vhodnú tému, a tak si pripadala trápna. No potom s tým už problém nemala. "Na akú fakultu by si sa chcela dostať?" opýtala sa nakoniec a zároveň si pomyslela: Rokfortská stredná bude asi najlepšia téma.. Zo svojho vrecka si vytiahla jednu fazuľku z balíčka, ktorý dnes ráno potiahla sestre. Strčila si ju do úst a tiež ponúkla spolusediacu. "Dala by si si? Sú to moje najobľúbenejšie pochúťky. Aj keď ich chute ma niekedy poriadne zmätú.." zaškerila sa a natiahla ruku s vrecúškom smerom k neznámej.

Napila se a pak a letmo se na Jiley pohlédla. „Těší mě Jiley, jsem Hailie a díky,“ poděkovala. Cítila, jak ji taška díky knize tíží, přehodila si ji na druhé rameno. Velmi přátelská, pomyslela si. „Já bych se ráda dostala do Zmijozelu nebo Mrzimoru, ale uvidíme kam mě klobouk pošle. Ty už jsi na tím přemýšlela, do jaké koleje by jsi chtěla?“ zeptá se ji. První osoba, která je zhruba stejně stará a navíc také poprvé do Bradavic, tak se máme aspoň o něčem bavit, pomyslí si a napije se. Stále před očima vidí jak dopis tak i balíček s uniformou a hůlkou. Pohlédne na balíček s fazolemi a rychle na tím popřemýšlí. „Jednu si vezmu,“ řekne a vezme si jednu fazoli. „Díky,“ řekne a hned ji sní a hned nahodí nějakou grimasu, která naznačuje, že ta, kterou si vybrala byla příliš kyselá. „Už máš nějaké zvíře, které si bereš sebou do Bradavic?“ Vzpomněla si hned na Grace, která zřejmě spí někde na její posteli. Zavrtěla hlavou, aby si pročistila myšlenky.

"Nemáš začo, aj ja som ťa rada spoznala! Ako ťa volajú priatelia?" natešene odpovedala Jiley. Dopila koktejl a pohár podala Tomovi. Poďakovala sa mu a vrátila sa späť ku Hailie. Sadla si na stoličku a preložila si nohu cez druhú. Rada tak sedela, bolo to tak pohodlné... Keď počula otázku od Hailie, zamyslela sa. "Myslím, že.. No, rada by som sa dostala do Bystrohlavu, alebo do Bifľomoru. Ale ako hovoríš, toto má na práci klobúk. " Vtom si spomenula, že matka ju chcela mať na olovrant doma. Rýchlo sa pozrela na staršie hodinky, ktoré odniekadiaľ kúpil jej otec - pravdepodobne v nejakom muklovskom obchode. Bolo dvanásť. Fú, ešte mám dosť času. Aj keď tu to všetko tak rýchlo uteká! Musím si dávať väčší pozor. Pozorovala Hailie, ako si berie jednu z fazuliek. Súdiac podľa jej výrazu zistila, že si asi nevytiahla najlepšiu. "No, niekedy sa pritrafí aj taká. Sestra minule ochutnala chrenovú, fuj.." zasmiala sa Jiley. Dievča jej vrátilo balíček a ona si ho schovala do tašky. "Áno, pred polrokom mi nevlastná sestra Astrid kúpila sovu. Pomenovala som ju Lotty. Vždy som tie zvieratá obdivovala," zasnívala sa. "Teším sa, keď mi bude doručovať listy - hádam sa nejaké nájdu. A čo ty? Aké zvieratká máš rada ty?" opýtala sa snažiac sa dozvedieť niečo nové o jej novej kamarátke. Teda, dúfam, že sa so mnou bude chcieť priateliť aj v Rokforte, pomyslela si. Preto sa jej opýtala: "Sadneš si so mnou do kupé v Exprese? Rada by som mala nejakú spoločnosť."

Zamyslela si nad tím jak ji říkali přátelé z mudlovské školy. „Hai. A tobě říkají přátelé?“ Zeptala se ji s úsměvem. „Třeba se dostaneme do stejné koleje,“ zamyslela se nahlas. Šťávu měla již z poloviny vypitou. "Ou, chudák tvoje sestra," politovala její sestru, ale každá fazole má svoji chuť. Když vyprávěla o Lotty, tak si hned vzpomněla na Grace. "Ze začátku jsem chtěla taky sovu, ale když jsme v mudlovském krámku se zvířaty viděli koťátko, tak jsem přemluvila rodiče, abych měla kočku... Rodiče mají svoji sovu, takže mi budou posílat dopisy přes ni, ale já možná na ně ani nebudu odpovídat," usměje se. Přece jenom by tohle mohlo být kamarádství, pomyslí a napije se. "Ale sovy miluju taky. Možná časem budu mít sovu, když mě omrzí nebo... nevím co," zazubí se. Když ji nabídla jestli by s ni neseděla v kupé tak hned zbystřila. "Ano, budu moc ráda, když budeme spolu v kupé. Společnost se vždy hodí a navíc bude ta cesta rychlejší." Usměje se na ni a dopije šťávu, odnese ji Tomovy a vrátí se zpět. "Možná je to blbá otázka, ale i přesto se ti na zeptám," odkašle si. "Budeme kamarádky?" Zeptala se ji. Když mi nabídla s ni sedět v kupé, tak by to bylo dobré, pomyslí si.

Prezývka? Myslím, že nikdy ma nejako neprezývali.. Ale nejaká by sa zišla. Jiley musela chvíľu porozmýšľať, až potom odvetila: "Väčšinou ma volajú jednoducho Jiley, ale niekedy skracujú na J. alebo Jil. Aj ty by si mi mohla nejakú vymyslieť," zazubila sa na Hailie. Nenápadne znova mrkla na hodinky. Bol to jej zvyk. Takisto ako aj presnosť. Vždy, keď sa s niekým mala Merlin vie kde stretnúť, vyrážala vždy o čosi skôr. A u ostatných neznášala meškanie. Niekomu to odpustiť vedela, niekomu nie.
"No, to je možné. Keby sme boli vo fakulte spolu.. Rada by som tam videla nejakú známu tvár. Ale ak by sa tak náhodou nestalo, mohli by sme sa stretávať tak či tak - možno cez prestávky alebo si sadnúť ku sebe na metlobalovom zápase.." fantazírovala J. Zdvihla obočie, až sa jej na čele urobili vrásky. So záujmom počúvala rozprávanie Hai o svojej mačke. Zdá sa, že ju naozaj zbožňuje. Presne ako ja moju Lottinu! "Mačky sú tiež krásne zvieratá, no ja mám radšej tie sovy. A potom psy - milujem ich! A chápem ťa," pokračovala v konverzácií. S týmto dievčaťom jej čas utekal tak rýchlo! Ani sa nenazdala a už mala len hodinu a pol. Pre niekoho by to bolo mnoho času, ale na takomto mieste sa cítila Jil tak dobre, že sa jej hodiny zdali ako minúty.
Na otázku od Hailie reagovala šťastne. "Jasné, že budeme kamarátky! Si prvá osoba, ktorú som tu spoznala tesne pred nástupom na Rokfort," tešila sa. Jiley bola proste taká. Potom na chvíľu stíchla. Keby niekto vedel čítať myšlienky, v jej myšlienkových pochodoch by sa ťažko vyznal. Behala v nich od témy k téme. Toľko by sa o nových ľuďoch chcela dozvedieť! Dlho rozmýšľala, akú otázku zvoliť ako prvú. "Hai, máš súrodencov? Vieš, rada by som teba a tvoju rodinu dobre spoznala.." Jiley bola typ človeka, ktorý hovoril všetko otvorene. Niekedy sa jej to vypomstilo, no a potom si nad tým lámala hlavu. Bolo to v jej povahe.

Celkem těžko se rozhodovala jak ji bude říkat, ale po chvíli ji to napadlo. "Jestli nebudeš proti tak ti budu říkat Ji," usmála se. Všimla si jak Jiley kouká na hodinky jako by chtěla odejít. Kontroluje zřejmě čas. "Právě. Stejně by jsme potkávaly všude. Na hodinách, chodbách a kde já vím - prostě všude," usměje se. "Ale bylo by štěstí, kdyby jsme byly spolu v koleji. Opravdu veliké štěstí," usmála se. "Psi?!" Vyhrkla ze sebe, když od ni slyšela, že miluje psi. "Já psi přímo zbožňuji," řekla a při tom se podívala do stropu a ani nevěděla proč.
Zaradovala se, když je ráda Jiley, že jsou kamarádky. "I mě těší, že jsme se poznaly," usmála se. Společná cesta do Bradavic a kamarádka v jeden den. "Ano mám sourozence. Dva mladší, což jsou dvojčta - bratr a sestra - a jednoho staršího a to je jen bratar," usměje se. "Takže je nás v rodině docela dost," usoudí. "A ty nějaké máš? A klidně se ptej, nijak mi to nevadí," znovu se usměje a přehodí přes židli tašku. "Omluv mě na moment," řekne a dojde si k Tomovi, aby si něco objednala. "Co to bude?" Zeptal se přívětivě. "Hm, prosím jednu dýňovou šťávu," objedná si. Za pár sekund, již stojí šťáva přední a jde zpět k Ji. Sedne si položí si šťávu. "Abych nezapomněla, tak si tady objednej dýňovou šťávu. Je skvěla," doporučí a napije se. Zas o krok dál v kamarádství.

[Blaine H. McKay]

Blaine jen pokrčil rameny a povzdechl si, když Salem prohlásil, že něco málo o tom propadáku, jaký letos Skotsko předvádělo, slyšel. Pan famfrpálista jen doufal, že toho jeho kamarád neslyšel moc, protože v tom případě by už si vážně musel začít hledat bydliště někde na severním nebo jižním pólu. Stejně ho vždycky zajímalo, jestli Hulkern ve svých hodinách nekecal a vážně existují za hranicí polárního kruhu životu nebezpeční šavlozubí tučňáci.
„Jo, buď rád, že ty máš jen Doru.“ Přikývl s úšklebkem a pozvedl svoje pivo v nápodobě Salemova přípitku. „Navíc tvoje sestra alespoň není rozená fúrie jako to naše mladší zlatíčko. Rory z toho snad už vyrostla. Nebo za to může ten její Havran.“ Zvážil všechny možnosti toho, proč se s jeho sestrou dalo poslední dobou i docela vycházet. Nikdy by si nemyslel, že za to bude vděčit nějakému namodralému cvokovi. „No jo, vždycky může být líp. Nebo taky hůř.“ Pokýval Blaine hlavou a zadíval se na Salema. Chtěl mu sdělit, že mu mluví přímo z duše, ale zarazil se, když spatřil v Salemově výrazu cosi, co tam tak úplně nesedělo a lákalo to pokládat dotěrné otázky o tom, co se stalo. Blaine ale mlčel, jen povytáhl tázavě obočí, aby dal zmijozelskému kolegovi najevo, že si všiml, a že když bude Salem chtít, může se s klidem rozpovídat. „U mě? No… doma se k něčemu schyluje, cejtím to v kostech. Už jsem se dokonce i odklidil k babi, protože u nás nějak moc často večeří strejda Romulus. Víš kterej -pan ministr.“ Zadíval se na Salema významně a ušklíbl se. „Pořád s tátou rozebírají, jak je důležité udržet kouzelnickou společnost na výši a že poslední dobou se to ve školách jen hemží mudlovskými šmejdy. A jakmile došlo na otázky ohledně toho, koho bych si měl vzít, tak jsem se prostě musel zdejchnout.“ Zakoulel očima a zabodl je do Salema. „Prostě konec, kámo, chtějí mě oženit za nějakou čistokrevnou, despotickou a určitě strašně ošklivou ženskou. Budu rád, když mi vůbec bude odpovídat věkem.“

_________________