"Tak tohle skoro stojí za to, abych se do toho famfrpálového týmu pokusila dostat," broukla pobaveně a koutky úst jí zacukaly do úsměvu, který se ale na jejích tvářích usadit nedokázal. Bylo však poznat, že se tím neskutečně baví a sama Iskra si byla jistá, že kdyby s nimi někdo v kupé seděl, atmosféra by byla úplně jiná, než jaká u nich v tuhle chvíli panovala. A proto o to víc byla radši, že v tom kupé jsou jen oni dva a kočka. No a co se spolužáků týkalo, i Iskra doufala, že do své ložnice nedostane někoho extrémně ukecaného, protože to by se asi zbláznila. Nicméně to tak trochu vypadalo, že ložnici bude mít sama pro sebe..
"Jo, mám pocit, že se někdo o školním sboru zmiňoval. A já bych se do něho teda taky dobrovolně nepřihlásila, tak snad se tam bude moci i bez toho, aniž bychom byli členem.." Zamumlala zamyšleně, protože si samu sebe neuměla představit, jak by chodila do školního sboru. Možná by to rodiče potěšilo, možná taky ne, ale to už radši vydrží bez toho, než aby něco takového udělala. "Jak dlouho myslíš, že ještě pojedeme? Začínám mít celkem hlad," svraštila obočí a pohlédla ke dveřím, jako kdyby očekávala, že tam někdo projde a bude nabízet jídlo. Což vlastně nebylo daleko od pravdy, protože o té babče s vozíkem něco málo vyslechla.

_________________

Fergus mírně povytáhl obočí, když se dozvěděl, že se Peggy o prázdninách vlastně vídala s McCrimmony, a pobaveně se zašklebil. „A jací jsou takhle mimo školu?“ Sice říkala, že to bylo fajn, ale Fergus byl zvědavka a chtěl slyšet víc. Oni tedy McCrimmoni byli fajn i ve škole, že jo...
„Počkej, ty ses netěšila do školy? Já myslel, že do Bradavic se těší všichni,“ podotkl, protože mu to tak přišlo. Všichni prvňáčci byli přece natěšení na obrovský hrad, všechna ta kouzla, a tak podobně, ne? On si vzpomínal, že se taky těšil. Nebyl sice úplně u vytržení a hlavně své emoce nedával moc najevo, ale těšil se. Teď se do školy vracel s divným pocitem, který neuměl pojmenovat. Rozhodně to nebyla radost, že tam jede - spíš rozpaky, nejistota, možná trochu výčitky, že nezůstal s rodinou... „Já jsem taky zvědavý na profesory,“ přikývl zrzek. „Já bych vyměnil akorát Prattovou, jinak to docela jde,“ usoudil po chvilce zamyšlení. „Taky jsem zvědavý na nové posily famfrpálových týmů, nové prefekty a tak...“ Jo, po prázdninách bylo vždycky dost změn.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

„Děkuju,“ zamumlal Monty na nabídku pomoci a vděčně se pousmál. Když Torunn navíc prohlásila, že ples je lepší, než trávit prázdniny doma, začal opravdu uvažovat nad tím, že se na něj půjde podívat, i kdyby měl ukecat Asbjorna, aby šli spolu. S těmi děvčaty to beztak byla docela bída. „No, třeba taková Lynchová by se mnou jít mohla, ta je na to dost praštěná, ne?“ zazubil se, když uvažoval, kterou z profesorek by mohl pozvat. Byla to ale trochu utopie, protože na něco takového Monty neměl dost odvahy.
Na to, proč by se mu někdo měl smát, kdyby šel s Bjornem, neznal Monty odpověď, takže jen pokrčil rameny a k Torunninu štěstí tohle téma (a Asbjorna) dál nerozebíral. Ale bylo docela pravděpodobné, že ho dneska zmíní ještě tak tisíckrát.
Když mu bylo připomenuto, že dostal Mrzimor až do finále, protože chytil zlatonku, začervenal se Monty jako rajčátko a tvářil se opravdu skromně, jelikož to nepovažoval za nějaký skvělý výkon. „Jenže ono to chytání zlatonky je stejně hlavně o štěstí,“ ušklíbl se. „Takže si možná prostě neměla štěstí. Anebo ti to zkrátka jde daleko lépe třeba na tom střelci,“ mrkl na ni, pořád přesvědčen, že na pozici střelce Torunn válí.
No a pak se řeč stočila k lektvarům a Monty byl rázem ve svém živlu. „Je to lektvar idiotské odvahy,“ prozradil spiklenecky. „Ten, kdo ho vypije, se začne chovat... no, docela nebelvírsky, abych tak řekl. Prostě si myslí, že dokáže úplně všechno, takže se chová jako idiot,“ vysvětlil. „Takže to není asi úplně bezpečný lektvar, ale já si budu dávat pozor a jako pokusnýho králíka si najdu někoho, kdo nenadělá moc velkou paseku. A jinak jsem přemýšlel nad různými lektvary, no,“ pokrčil rameny. „Třeba takový lektvar, který by způsobil, že si s někým prostě... přehodíš tělo, by byl hustej, nemyslíš? Že by ses dočasně ocitla v něčím těle a on zase v tvým.“ To byl jeden z těch šílenějších nápadů, ano, a Monty se teď možná maličko tvářil jako šílený vědátor.

_________________

Erkki se usmál a začervenal, když se k němu Olivka naklonila a vtiskla mu pusu na tvář. „Nemáš za co děkovat,“ odvětil, protože on svá slova opravdu vážně myslel a neviděl důvod, proč by mu měla Olivka děkovat za samozřejmost. Nad prefektskými koupelnami zatím Erkki vůbec nepřemýšlel, takže když tohle téma Liv nahodila, okamžitě se zatvářil zaujatě a zvědavě. „No jo, to je pravda! Já úplně zapomněl, že mají prefekti a kapitáni oddělené umývárny...,“ podotkl a napadlo ho přitom, že by tu koupelnu mohli prozkoumat spolu, když mají oba ten odznak, že, ale to znělo dost... pubertálně. Erkki polkl. „Myslíš, že se tam koupou všichni to... jako to... společně?“ povytáhl obočí.
Olivka nicméně pak vyslovila své obavy z toho, že na sebe stejně nebudou mít čas, a Erkki svraštil obočí. „Vždycky je na vybranou,“ namítl. „Já si ten čas prostě udělám, Liv. Neboj se,“ pokusil se brouknout co nejvíc povzbudivě. Famfrpál byl sice jeho život a to, že konečně bude trénovat s finským nároďákem, to byl opravdu splněný sen... ale Olivka byla stejně důležitou součástí jeho života, o kterou Erkki nehodlal přijít, i když už teď byl tak trochu kariérista. Olivky se ale vzdávat nehodlal. Nedokázal si představit, že by ji najednou prostě... neměl.

_________________

„Já myslím, že se to zase tolik neliší od školy. Oba jsou úplně v pohodě, takoví uvolněnější a je pravda, že McCrimmon trochu víc vtipkuje, ale vážně jinak dobrý. Nakonec to až tak divný nebylo vidět ven mimo školu, když člověk překoná ten prvotní menší šok,“ zamyslela se Peggy nad tím, jak na ni profesoři McCrimmonovi na návštěvě působili. Pak se ovšem zatvářila nejistě a nevýrazně pokrčila rameny. Bylo to divné přiznat, že se do prvního ročníku netěšila. „No… ne že bych se vysloveně netěšila, já věděla, že později to bude dobrý a bude se mi tam líbit, ale nechtělo se mi od táty. Nikdy předtím jsem od něj nebyla pryč dýl jak jeden týden a najednou to mělo být několik měsíců. Ne že by to ostatní většinou neměli taky tak, ale…“ Peggy znovu pokrčila rameny. Možná to bylo tím, že odjakživa měla pouze tatínka, ale důležité bylo, že se to už docela srovnalo.
„Prattovou taky úplně nemusím, no, ale je fakt, že tomu viditelně rozumí a naučit umí. Jenom ten přístup by mohl být trochu lepší,“ přitakala Peggy na jejich profesorku lektvarů. „Ty jsi s Harlee vlastně na náhradnících, ne? Nechceš jít přímo do týmu, když bude místo?“ zeptala se Ferguse zvědavě.
Od babči s vozíkem dobrot si koupila Bertíkovy fazolky, které nejdřív nabídla Fergusovi, pokud chtěl, a než se nadáli, cesta vlakem byla u konce. „To uteklo rychle, viď?“ poznamenala s mírným překvapením, než se pak pomalu začala sbírat.

_________________

Kdyby se Will trochu víc vyznal a věděl, kde leží Rusko a co je to za zemi, možná by na Galahadovo prohlášení, že je poloviční Rus, řekl sarkasticky něco jako „No, to se máš čím chlubit.“ Ale on to neřekl, takže popojedem.
Nicméně ani v hovoru o rybách se Will moc nechytal, protože lovit ryby se pokoušel pouze jednou vlastnoručně vyrobenou harpunou, což moc nedopadlo... Mnohem víc toho věděl o farmaření, no. „A mohl bych jít na ryby s vámi, pokud půjdete teda během školního roku? Já rybařil jenom jednou a moc se mi to nedařilo,“ přiznal a zatěkal mezi oběma kluky pohledem. Debata o žaberníku Willa zaujala, ačkoliv pořádně netušil, co to ten žaberník je. Pochopil však, že se díky němu dá dýchat pod vodou, a to znělo zatraceně hustě, ne?
„Hele, a když ti ta sova sežere některý z těch myšek, přeměníš pak tu učebnici zpátky celou? Nebo bude třeba nějaká... poničená?“ nadhodil zvědavě, zatímco jednu část učebnice hladil v dlani, dokud mu neutekla a nezaběhla někam pod sedačku.
No a pak Galahadovi vykoukla z kapsy veverka a Will překvapeně zamrkal. „Ty máš veverku?“ bafl, čímž vlastně odpověděl na Frodovu otázku. „Já myslel, že se do školy může jet jenom s kočkou, sovou, žábou nebo krysou?“
Když o chvíli později zaznělo uličkou drncání vozíčku se sladkostmi, Will si koupil akorát dva dýňové koláčky, protože neměl peněz na rozhazování, ale i když toho moc neměl, byl ochotný podělit se s ostatními. Vlak ovšem zanedlouho zastavil a oni se museli s Fróðim rozloučit. „Tak asi zatím... ahoj? Možná se uvidíme u kolejního stolu,“ rozloučil se, pak počkal na Galahada a společně s ním se vydal za tím velikánem, co je svolával k sobě. „To je obr, co?“ šeptl k spolucestujícímu. Proti cestě lodičkami naštěstí nic nenamítal a do jedné vlezl (A), jakmile k tomu byli vybídnuti. A pokud se Galahad hnal za ním, rozhodně nijak neprotestoval.
„Ty bláho... ty loďky jedou samy!“ vyhrkl nadšeně, když se loďky samy od sebe daly do pohybu.

_________________

"To asi jo, no," přikývla, protože profesorka Lynchová byla rozhodně živel a pro každou blbost, jak už se stihli přesvědčit na táboře. "Mám takový pocit, že ta by tvoje pozvání s klidem přijala," mrkla nakonec na Montyho s úsměvem. Chtěla sice dodat něco o tom, že se kolem ní motá profesor Fawkes, ale nakonec to nechala být. Ostatně k celému plesu už se moc vyjadřovat nechtěla, protože společně s plesem taky vytáhli to téma Bjorn a řekněme, že to dále rozebírat nechtěla, no.
"To je pravda, celkově je to o štěstí.. ale i o té šikovnosti," usmála se na Montyho mile. On byl šikovný a rozhodně mu to šlo. Že ho ve finále porazil Sky? No a co, koho kdy Sky taky neporazil? Šlo mu to až moc dobře, což si uvědomovali všichni a Torunn by se vlastně ani nedivila, kdyby se brzy dostal do nějakého pořádného týmu. Zasloužil si to a určitě by tam zářil stejně, jako zářil tady ve škole.
Zatímco Monty při lektvarech ožil, Torunn už tolik ne, ale Montyho měla ráda, takže to nadšení z toho ani nepředstírala. Bylo skutečné. "Mohla bych to vyzkoušet třeba já," sice se zrovna dvakrát nikdy do zkoušení lektvarů nehnala, nicméně proč by se jednou taky nemohla chovat trochu jako nebelvírák? Nehledě na to, že ona by pro tohle byla přeci ta pravá, odvahu totiž postrádala a pochybovala o tom, že by udělala nějakou kdovíjakou paseku. "To zní hustě, i když si nejsem jistá, že bych chtěla být třeba v těle kluka," kroutila hlavou a tvářila se u toho krapet znechuceně, ale pravdou bylo, že to rozhodně špatný nápad nebyl. A ona se rozhodla Montyho podporovat v čemkoliv, co se zrovna rozhodl udělat.
"Tyjo, letos ta cesta nějak utekla," zkonstatovala, když vlak začal brzdit, ale ještě předtím si něco málo nakoupila u babči s vozíkem, a pak se zahleděla z okna. Připadalo jí to jako včera, když ten obr volal prváci ke mně a ona k němu, jakožto vystrašené kuře, skutečně šla. A přitom to už bylo před čtyřmi lety.

_________________

I Olivku napadlo, že by tu prefektskou koupelnu mohli prozkoumat společně, ale jen přitom pomyšlení se začervenala, takže vyslovit na hlas to nehodlala. Minimálně tedy zatím ne a třeba s tím Erkki přijde dřív.. "To nevím, možná jo? Ale taky je dost možný, že jsou ty koupelny oddělené," krčila rameny a tvářila se u toho děsně zamyšleně. Kdyby měla jen pomyšlení na to, že by jednou ten odznak mohl připadnout i jí, určitě by se některého prefektka na takovou věc zeptala. Teď už na to bylo pozdě.. "Ale tak to asi brzy zjistíme.. přemýšlím, že když bude zítra čas, půjdu to tam prozkoumat," broukla pak s úsměvem, protože proč by taky nemohla, že. Nehledě na to, že třeba na takový nábor se neplánovala jít podívat, nejspíše.
No a pak se přešlo k té o něco horší části. Erkkiho slova trochu zabírala, ale stejně se v Olivčině hlavě usadil takový červíček, který jí stále nahlodával a co když.. "Věřím ti," usmála se nakonec, však čas stejně nakonec ukáže, jak to nakonec bude. A Olivka doufala, že to v její prospěch dopadne dobře a budou mít s Erkkim na sebe času dostatek.
Když se pak vynořila u jejich dveří babča s vozíkem, vzala si pár sirupových košíčků a balíček Bertíkových fazolek. A pak už vlak začal pomalu zpomalovat. "Tak to abychom se začali převlíkat, co?" ušklíbla se pak a narovnala, a pokud Erkki moc neprotestoval, mohli se dát do převlékání, a protože Olivka nebyla z těch holek, co by se moc styděli, rozhodně Erkkiho na chodbu nevyhazovala, pokud o to on sám nestál.

_________________

Fakt, že je v jezeře ryb dost, Galahada rozhodně nadchl, protože to znamenalo, že při tom rybaření s velkou pravděpodobností i něco chytí. Za což by byl moc rád. "Si piš, díky," mrkl pak na Fróðiho, od kterého si přebral makrelu, která voněla dobře a o to líp chutnala. Že by se možná mohl přeci jen rozdělit, to ho nenapadlo, takže pokud si jeden z nich o kus neřekl, spořádal jí celou sám. "No jasně, proč bys taky nemohl? Aspoň to bude větší sranda!" zazářil pak Galahad nadšením, protože rozhodně bylo lepší, když u toho rybaření člověk neseděl sám, žeano. I když pokud se u toho dělalo až moc kravin, bylo převelice pravděpodobné, že člověk nic nechytí.
Fróði se očividně toho, že by mu ty blány a tak mohli zůstat, nebál, takže nad tím i Galahad pokrčil rameny, protože to konec konců nebyl jeho problém. Nehledě na to, že to vlastně celkem zajímavě znělo.. žít pod vodou. To by mohla být dokonce i psina, no ne?
Co se pak jeho dotazu, ohledně kouzla, týkalo, dotaz tak úplně správně pochopen nebyl, ale on si v další chvíli vlastně ani nebyl Galahad jistý, jak ten dotaz myslel. A jestli bude kniha poničená, když kus sežere sovák? To ho upřímně taky zajímalo. "Jak říká Will, je to veverka," vypnul hrdě hruď a na chvíli si dovolil to malé pískle vyndat z kapsy, aby na ní hoši lépe viděli. Nicméně jí pak zas radši schoval, protože viděl, jak sovák sežral myš, takže hádal, že veverka by mu jela úplně stejně. A on o to své prtě přijít nechtěl. "No, správně bys měl," krčil rameny, protože si byl vědom toho, že porušuje řád, ale co by se mu asi tak mohlo stát, když na to přijdou? Doufal, že nic.
O chvíli později k nim pak přijela paní s vozíkem plného jídla, a zatímco Will moc peněz na rozhazování neměl, Galahad jich měl o něco víc, takže si koupil pár čokoládových žabek, balíček Bertíkových fazolek, taky džus a sendvič, protože měl prostě hlad.. a taky chuť. A klidně se s chlapci rozdělil, protože mu to takový problém zase nedělalo.
No a pak už vlak začal zpomalovat, což značilo, že už jsou na místě. Galahad se nadšeně zazubil, rozloučil se s Fróðim, převlékl se do školní uniformy, veverku schoval do kapsy u kalhot, protože jí tady nehodlal nechávat, a pak už společně s Willem vyšel ven z vlaku. "No to teda je," valil oči na muže, který je svolával, a pak se opatrně vydal k lodičkám. A i když by se určitě rád seznámil i s někým jiným, než s Willem, seznal, že na to bude času ještě dost a sedl si do lodičky (A) k němu. "To je paráda! Něco takovýho jsem nečekal. Čím asi jeli starší studenti?" zeptal se zvědavě Willa, jestli má třeba nějaký nápad, protože jeho to celkem zajímalo.

_________________