„No hnusný teda jsou,“ přitakal Ignác, „ale na druhou stranu jsou fakt fascinující!“ Tohle očividně chytil od svého strýčka, který občas dokázal prohlásit i o moučném červu, že je fascinující. Testrálové nicméně měli od moučného červa daleko a pro někoho, kdo je viděl poprvé v životě a zajímal se o kouzelné tvory, fascinující skutečně byli. Že Iggy obdivující neviditelné tvory vypadal jako zhulený magor, to byla věc druhá. Která ho ovšem vůbec netrápila.
„No jo, tak nasedáme... si je prohlídnu jindy,“ usoudil nakonec, protože cigáro pod schodama byla lákavá vidina. Od Skye si zase převzal retardované kuře, které podrbal prstem na hlavičce, a pak společně s kamarádem zapadl do jednoho z kočárů, který je dovedl do Bradavic snad včas, aby se stihli ztratit na to doplnění nikotinu.

>>

_________________

Fakt, že Mackovi chyběla, a že o ní mluvil tak hezky, jí donutil se nad jejich vzájemným vztahem zamyslet, ale na to byl čas i později. Vždyť teď ji měl mít Mack skoro na dosah ruky ve stejné koleji, i když v jiném ročníku. To, že byla podle něj jedinečná, si zasloužilo velké a významné plus.
Javi se nakonec měl k tomu, aby jim pod zadky udělal doslova kouzelné pohodlí, a Leah se rozhodla, že přimhouří oči nad jeho roztěkaností, a možná ho i vezme na milost. Sexy nebyl, to měla Jasmine pravdu, ale byl to sympaťák. „Uvidíme, pokud si mě nebude předcházet zrovna někdo jiný,“ sdělila mu s potutelným úsměvem a dlouze se na něj zadívala, než stihl vypadnout z kočáru. To byl pokyn, aby se zadívala na mladší zmijozelku. „Doufám, že neběhá po hradě víc takových individuí, co se snaží holku sbalit na kokos,“ podotkla a v klidu vystoupila z kočáru, načež si urovnala uniformu. „Jdeš na tu zahajovací hostinu nebo to není povinný?“ zeptala se Jasmine, protože v tom případě by ji doprovodila, zatímco v opačném by šla na hostinu sama. Nechtělo se jí, ale hrad ani profesory neznala a nebyla snad lepší příležitost, jak si je obhlédnout, maje při tom na paměti slova rodičů, že na žádného učitele nemá dělat oči.

_________________

Oslovení mrně se Jasmine rozhodně nelíbilo, takže se na Javiho zamračila. "Problém je v tom, že já brýle nepotřebuji," usmála se pak přesladce a už radši nedodávala, že je skoro stejně vysoká jako on, nehledě na to, že dva roky fakt nebyl takový rozdíl, aby jí oslovoval mrně. Na tohle byla vždy trochu háklivější, doma by někoho takového dost možná srovnala ručně.
Polštářovým kouzlem si to u ní sice moc nevylepšil, ale i ona musela uznat, že je to o něco lepší než jet bez nich, takže se na konec zašklebila. Když pak dojeli a Javi se jal rozloučit se, na jeho slova Jasmínka přikývla a broukla něco ne moc srozumitelného v odpověď. "Co na kokos, někteří se tě pokusí sbalit i na banán," v čemž rozhodně žádný dvojsmysl nebyl, i když si ho Jasmínka vcelku dobře uvědomovala, ale radši popojedem. "Není to povinné," přiznala pak s nakrčeným nosem neboť se na hostinu nechystala, měla přeci domluvené to doučování se Skyem, na které dorazit hodlala sic by možná o něco radši v tuto chvíli poznala Leah. "Doprovodím tě do síně, ulovím si něco k jídlu, a pak se vytratím. Mám dneska nějaké zařizování," zhodnotila to pak s menším úsměvem a vysvětlovat, co to je za zařizování, v tuto chvíli nehodlala, i když to možná taky někdy přijde.

>>>>

_________________

Jakmile bylo Svenovi vysvětleno, kdo je to ta Siobhan McAuley, chápavě pokýval hlavou, protože tušil, že bude mít co do činění s famfrpálem a očividně se nemýlil. „Nemáš zač – budu ti držet palce,“ uculil se pak na Andyho, ale po chvilce trošičku zvážněl. „Jen mi musíš slíbit, že se nenecháš zrakvit potlouky... ne moc,“ hlesl, protože věděl, že zranění k famfrpálu patří, ale doufal, že se Andy vyhne těm vážnějším. A že jich při téhle hře nebylo málo.
To, co Andy nakoupil u babči s vozíkem, přijal Sven s povděkem, a to včetně dýňového džusu. Do pochutin se taky brzy pustil a džus vyzunkl prakticky na jeden zátah, protože měl docela žízeň, obzvlášť po tom sladkém.
Co se plánů na prázdniny týkalo, Sven žádné neměl. Měl sice pár zakázek jako model, ale ty mu určitě nezaberou celé prázdniny. „Někam do tepla?“ navrhl, protože plameňák, víme. „Ale nemusíme jen někam k moři, můžeme si těch výletů udělat víc,“ dodal, protože si nebyl jistý, jak se Andy na to teplo bude tvářit. A díky kouzelnickým způsobům přepravy jim cestování samotné nezabere tolik času, že.
Než to však stihli nějak víc probrat, vlak začal zpomalovat. „Budou tě čekat vaši?“ zeptal se Sven a upřel na Andyho pohled. „Myslel jsem, že bychom spolu mohli zajít třeba někam na večeři. Nebo aspoň na kafe. Nebo bys mohl k nám a zůstat aspoň do zítřka.“ Sven doufal, že mu na to Andy kývne, jelikož mu ještě pořád bylo smutno, že, a nechtěl být sám. Což u O'Malleyů sice nehrozilo, ale tohle byl jiný druh samoty...

_________________

Spokojeně jsem se culil, protože té podpory od Svena jsem si vážně cenil. "Neboj, budu si dávat pozor, hm?" mrkl jsem pak na něho povzbudivě a více jsem si ho k sobě přitiskl. Při tomhle sportu se člověk zranění vyhnul málokdy, ale brankáři na tom byli většinou lépe, než zbytek družstva. Rozhodně lépe, než třeba takový chytači, že.
Co se prázdnin týkalo, pobaveně jsem se ušklíbl, když Sven zmínil teplo, ale pak jsem přikývl. "To zní jako dobrý nápad," souhlasil jsem, protože ani já nechtěl skejsnout někde u moře. Cestování mě celkem bavilo a bylo jedno, kam to bude, hlavní totiž bylo, kdo tam byl se mnou, že. "Mohli bychom navštívit třeba Madagaskar," broukl jsem po chvíli krapet zamyšleně, ale na rozhodnutí, do jakých zemí vyrazíme, jsme měli ještě času dost. Přeci jen, dva měsíce jsou celkem dlouhá doba, no ne?
A pak vlak začal zpomalovat, což mě mrzelo. "Budou," přiznal jsem opatrně a na chvíli jsem se zamračil. "Tak můžeme skočit na kafe, a pak se vydat k vám? Nebo bys mohl zůstat u nás, kdybys chtěl," s tím poslední jsem si tak jistý sice nebyl, protože minimálně otec se stále nesmířil s tím, že krom psa asi jiné vnouče mít nebudou. Ale kdybych je postavil před hotovou věc, protestovat by ani jeden nemohl.

_________________

Jasmine přikývla a po tvářích jí přejel pobavený úšklebek. Jo, tohle totiž sázkou rozhodně zavánělo. "Hned teď?" zatvářila se na oko vyděšeně a rychle pohlédla ke dveřím. "Vždyť by nás mohli všichni vidět," kníkla jako vystrašené ptáče a děsně nevinně na Marca zamrkala. Jo, Jasmínka by rozhodně byla herečka dobrá, protože přetvařování jí šlo, a že stydlivá vůbec nebyla a byla by schopná Marcuse skutečně překvapit hned teď? No, třeba někdy příště.
Následně už se nespokojeně šklebila, to když si jí začal tak okatě prohlížet. Nicméně se narovnala a nespouštěla z něho pohled, čekají, co vlastně odpoví. A že si s tou odpovědí dával opravdu načas, což se Jasmine ani trochu nelíbilo. "Takže dohodnuto, jo?" povytáhla pak tázavě obočí, i když to očividně bylo zcela jasné.
I Dragomirova brzy hodili za hlavu, protože se dělo něco, co bylo mnohem zábavnější než řešit nejhoršího profesora na škole.
V první chvíli chtěla sice instinktivně uhnou, když k ní vztáhl tak prudce ruku, nicméně to vydržela. Když jí pak přejel nehty po tváři, na chvíli zatajila dech v očekávání, co asi bude dál. Pohled mu vesele oplácela dál, jiskřičky jí v očích přeskakovaly také, i když ne tolik, co jemu samotnému. S velkou pravděpodobností by se sama odhodlala k němu natáhnout a překonat zbytek té vzdálenosti, nicméně něco takového se nestalo. Do kupé totiž vrazil Fróði, kterého v tu chvíli chtěla vcelku zabít. Hodila to však za hlavu, ušklíbla se na Marca, a pak se sama narovnala. "Povídáme si. Kdo tě tak zřídil, prosím tě?" broukla zvědavě, protože ta boule nevypadala zase tak moc hezky, stejně jako roztržený rukáv a tak dál.
A pak vlak začal zpomalovat. Že dorazili do cílového místa tedy bylo jasné a Jasmine se přistihla při myšlence, že se jí v tuhle chvíli ani nikam moc nechce. Nicméně pobaveně mrkla na Marcuse, a pak se zahleděla z okna, zda mezi tím množstvím lidí na zastávce někde uvidí Shashiho.

_________________

"Jo, utíká to strašně rychle. Ani nemrkneš a bude už konec školního roku," alespoň jí samotné to takhle připadalo, protože si pamatovala, jak ještě nedávno nastupovala do prvního ročníku. A teď.. teď už se do školy vracet neměla. Ten pocit byl hrozný a najednou jí bylo děsné smutno, i když se snažila si to nepřipouštět. "Taky mě napadlo vyhledat nějakou skupinu nebo něco založit s kamarády a hrát tady, jenže.. právě. Není to pro nás lehké a celkově chci z hledáčku Ministerstva zmizet. Radši," protože být jim na očích nebylo zrovna dvakrát dobře. Nehledě na to, že Spencer byla mírumilovná bytost a bojům a takovým věcem se chtěla vyhýbat, i když v jednu chvíli přemýšlela o tom, že by se přidala k té skupině rebelů. "Taky mě napadlo, že bych mohla jít studovat dál. Třeba počasomagie by mě celkem bavila," dodala pak zamyšleně, protože o tomhle se občas zmínila její profesorka přeměňování. Jo, Lynchová byla fajn. "Ani ne. Nebo mě to tak nepřipadá a krom Dragomirova to celkově šlo. Ale ani ten nebyl vyloženě špatný," krčila pak rameny, protože své profesory měla vážně ráda, i když třeba takového Gerasima většina lidí nenáviděla. Jí osobně na tom však nezáleželo, jí připadal fajn. "Vážně? No.. páni! Tak to jí vyřiď všechny mé gratulace. Já budu mít nějaké baletní soustředění, uvidím se Maud a Noahem, ti jsou od nás.. budou z nich rodiče, věřil bys tomu?" minimálně Spencer tomu stále nemohla uvěřit a v tomhle směru se stále cítila zrazená. Nicméně tohle pro teď hodila za hlavu, i ona si totiž vzpomněla na chvíli, kdy Daníka navštívila u něho v Londýně.. a připadalo jí to tak děsně dávno. Hodně dávno. A od té doby se toho událo tolik, že tomu ani nemohla uvěřit.
A pak Daník promluvil. Spencer se zahleděla z okna, aby sledovala ubíhající krajinu, protože v tuhle chvíli se na svého kdysi velikého kamaráda nedokázala podívat. "Mě taky, Danny, vážně." Broukla po chvíli, kdy pohled od okna odtrhla a zadívala se zase na něho. "Ale takové věci se dějí, přátelství vznikají a zase zanikají.." dobře, tohle bylo možná trochu hnusné, jenže byla to pravda. A Spencer věděla, že kdyby se tak nezbláznila - puberta jí holt chytla velice silně - mohlo být mezi nimi.. dobře, to možná bylo trochu bláhové. Asi spíš víc bláhové.

_________________

Invazní kazišuk si oba původní cestující v kupé nedůvěřivě prohlédl a nasadil skoro až ublížený výraz. Přeci jenom mu už bylo skoro dvanáct, tak si bral trochu osobně, že z něj dělají blbce, ale… oni vlastně ani moc nemuseli. Návnady v podobě dvou takřka totožných dotazů se chytil naprosto dokonale a začal odpovídat, načež na polohu, v jaké je zastihl, dočista zapomněl.
Přitom kdyby mu třeba jenom naznačili, tak by jim vlastně to soukromí dopřál docela rád, kvůli karmě, protože kdo ví, jestli to někdy v budoucnu nebude sám potřebovat, žejo?
„Jsem lovil krysu,“ pokrčil rameny ještě v té chvíli, kdy je oba trochu podezřívavě přejížděl pohledem, zvláště tedy tu vzdálenost mezi jejich tvářemi, ale pak už nasadil klasický vyprávěcí kukuč a koukal spíš na svou sovu a z okna. „Myslel jsem, že někomu utekla a bude ji hledat. No a při chytání jsem se praštil o kliku a když jsem ji pak nosil od kupé ke kupé, tak po mně jedna holka hodila kočku...“ V tu chvíli věnoval Marcusovi přemoudřelý pohled, jako že ani on to s holkama nemá lehké, a pokrčil rameny.
„Pak mi zdrhla a už jsem ji nenašel, tak byla asi… zdivočelá?“ Tady musel chvíli hledat správné slovíčko, ale spíš než zpětná vazba ho zajímalo, že venkov za oknem už tak nějak vystřídalo město. I trouba jeho formátu musel pochopit, že se blíží do cíle, a bylo mu vlastně docela líto, že bude muset skoro celé dva měsíce trčet doma.
„Tak jsme asi dojeli, co?“ pronesl kysele, koukal na ty hnusné baráky bez jediného rybníka a skoro až mrzutě při tom zafuněl.

_________________

Leah byla z té informace o Jesseho žárlení tak paf, že naprosto zapomněla na jednu osobu, se kterou nespal zcela určitě - s ní samotnou. A vlastně by se ani nedivila, kdyby s tím Brumbálem spal, bylo to mnohem pravděpodobnější, než že si to rozdal s Dragomirovem. „Chceš tím snad naznačit, že Jesse ke mně chová hlubší city?“ zadívala se na něj podezřívavě a polkla dodatek, že Jesse přece žádné city nemá, tak jak je může k někomu chovat.
Co se prázdninového programu týkalo, Leah věděla, že ho má poměrně hektický, ale jí to nevadilo. Jeden den tam, druhý zase jinde, asi ani nestačí lusknout prsty a bude konec prázdnin. „Já na mistráku plánuju sbalit toho nejhezčího famfrpálistu a postarat se mu o nezapomenutelný večer,“ uculila se sebevědomě a nevinně na něj zamrkala řasami, těžko říct, jestli si z něj jen utahovala nebo to myslela vážně, protože možné to bylo oboje stejně. Trhlinou v takovém plánu mohla být především absence hezkých famfrpálistů, ale, u Merlina, minimálně jeden se tam najít musel! No a co se toho focení týkalo: „Určitě bys doháněl fotografa k šílenství a já bych měla o zábavu postaráno. A hlavně bych se po večerech nenudila...“ nadhodila a pak se na něj dlouze a intenzivně zadívala, „...kokosové drinky, Javi, to chceš...“ zašeptala svůdně a pokývala hlavou.
Brzy to však začalo vypadat, že se jejich společná cesta blíží ke konci, a na ni dost možná měli i čekat rodiče nebo Audrey se Sarou, případně alespoň jedna z nich. Nějak tušila, že by ji rodiče nenechali se courat jen tak bez dozoru, protože po těch událostech o předešlých prázdninách byli tak trochu přeopatrní.

_________________