„Hmm, o tom jsem něco už četla,“ odtušila ohledně toho odlišování mudlorozených studentů, přičemž pokrčila rameny. Vcelku jí to bylo jedno, protože to koneckonců zatím nebylo nic, co by ohrožovalo životy, maximálně trpěla důstojnost těch dotčených. A ti jí mohli být jaksi ukradení.
Bylo fajn, že na ni Alexei nevybalil to, že si jeho sestra našla přítelkyni, ve chvíli, kdy něco pila nebo tak, poněvadž i teď jí skoro až zaskočilo. „Neříkej. Upřímně nevím, jestli se tvářit soustrastně anebo znechuceně,“ prohlásila upřímně, protože z takové představy se jí tak trochu ježily chlupy a ji by rozhodně nenapadlo, že by si někdy mohla začít něco se stejným pohlavím. Brr. Dobře, teď se trošku znechuceně opravdu zatvářila. Vylepšilo to až Alexovo sdělení, že je už rozvedený a že se u nich narodilo mimi. „Už? Přijde mi, že to je jenom chvilka od toho, co jsi mi to prozradil. Ale gratuluju. Jak k rozvodu, tak i k té poctě se jménem,“ broukla a kupodivu upřímně se pousmála.
Na přinesenou objednávku děkovně kývla a nejdřív se napila kávy, než zaměřila pozornost na snídani. „Dobrou chuť,“ popřála samozřejmě předtím, než se do lívanců pomalu pustila. Chvíli jedla mlčky, ale pak zvedla pohled k Alexejovi. „No… a nemrzí tě třeba, že není Caleb tvůj? Dobře, nemyslím tím, že bys ho měl mít s Valerií, ale víš jak… něco vlastního.“ To možná nebylo úplně nejšťastnější vyjádření, ale podívejte – bylo ráno, Eirlys neměla vypitou kávu a vlastně ještě ani nebyla pořádně najedená. Hlavně že to z toho šlo pochopit, ne?

_________________

| +

"Jo, bylo to v Denním věštci," přisvědčil přikývnutím. On sám o tom věděl už dlouho dopředu, jen mu to bylo tak trochu ukradené. Možná trochu více. Nebyl to totiž jeho problém neb takové věci se ho prostě a jednoduše netýkaly, naštěstí.
Pobaveně se ušklíbl, podobnou reakci od Eirlys možná i trochu čekal. "Obojí? Přiznám se, že jsem nikdy neočekával, že bych se sestrou mohl hodnotit.. ženy. Od toho mám bratry," chvíli se tvářil zcela vážně, ale nakonec se pobaveně uchechtl. On totiž ženy s Daryou neprobíral, a to ani nad lahví vodky. Pokud už totiž spolu mluvili, ve většině případech probírali, jak moc hrozný rodiče mají a nebo její zvěromagii, ve které už se začínala zdokonalovat. Ještě, že ho na té škole měla. "Já si to popravdě neumím vůbec představit, je to její život.. a stejně pochybuji o tom, že by jim to dlouho vydrželo. Každá je z úplně jiného světa," tím převážně myslel tu čistokrevnost, ale i pár dalších věcí. Obě se odlišovaly od sebe tak hodně, že se divil, že jí vůbec tu náklonost Darya oplatila. Ale ne, že by jí to nepřál. Jemu ostatně mohlo být úplně ukradené, s kým se jeho drahá sestra bude zahazovat a s kým naopak ne. Stejně ke svatbě s Rheinalltem dojít mělo a rozhodně to nevypadalo, že by to mělo být jinak. V tomhle rodiče byli neústupní.
"Chvilka?" Alexei se pobaveně uchechtl a natáhl se pro hrnek s kávou, aby se mohl napít. "Už to bude pár měsíců, co jsme se o tom bavili," dodal pak s úsměvem od ucha k uchu, protože on si podobné chvilky se svými blízkými celkem pamatoval - moc jich totiž nebývalo, neměl čas na to, se s nimi setkávat, což mu bylo líto, ale práce byla práce. "Děkuji," mrkl pak na Eirlys a pousmál se. Byl z toho vážně nadšen, protože byl zas konečně volný. "Tobě taky přeji dobrou chuť, snad ti to bude chutnat." Zazubil se a sám mrkl na svou donesenou snídani, která nádherně voněla a jemu už se zbíhaly sliny, takže s otestováním nečekal zase moc dlouho.
Náhlá otázka ohledně dítěte Alexe krapet zmátla, takže odložil prvně příbor a napil se kávy, aby si to celé nechal proležet v hlavě. "Tak asi každý by jednou dítě chtěl, hm? Ale jsem toho názoru, že založit rodinu by každý měl s tím, koho má rád, takže ne, nemrzí mě, že Caleb není můj, ale ano, jednou bych své vlastní dítě chtěl." Slyšet ho teď Darya či Nikolay, s velkou pravděpodobností by se mu oba vysmáli. Ještě štěstí, že tady ani jeden z nich nebyl a u Joshui se něčeho takového opravdu nebál - ten měl totiž na to úplně stejný názor. Jen s tím rozdílem, že on po dítěti netoužil. "A co ty? Chtěla bys mít jednou nějakého prcka?" sledoval svou bývalou spolukolejnici s pobaveným úšklebkem a v očích mu to zvláštně jiskřilo.

_________________

„Prosím tě, už víc neříkej.“ Eirlys se zatvářila kysele, když Alexej nadhodil, že nikdy neočekával, že by mohl se sestrou hodnotit ženy. To byla taky hrozná představa a zadoufala, že k tomu skutečně nedochází. „Inu, zřejmě v jejich věku má člověk tendence experimentovat… z toho vyroste,“ pronesla přesvědčeně, poněvadž ona na škole nebyla jiná. Důkazem toho byl v sedmém ročníku její románek s AJem… na kterého si občas, pravda, vzpomněla, ale rozhodně to nikde neventilovala, protože by to taky nemuselo skončit dobře. A navíc to byla minulost, tak.
„Toho jsem si samozřejmě vědoma. Ale víš, jak to je, když má člověk hodně práce, čas letí rychleji, než by sis přál, a tak ti pak spousta věci připadá, že se udála teprve před chvilkou.“ Samozřejmě že si pamatovala setkání s Alexem, kterých bylo poskrovnu, ale prostě jí to tak přišlo. Nicméně mu to všechno opravdu přála a byla ráda, že je teď šťastný a spokojený a nemusí se trápit v nešťastném manželství. Které, pravda, sice už delší dobu rozhodně nebylo funkční v tom tradičním slova smyslu, ale stejně.
„Neřekla bych že každý. Jsem si třeba jistá, že u mého bratra to nehrozí,“ ušklíbla se Eirlys, poněvadž si opravdu nedokázala představit Maxena s dítětem v náruči. Ten byl soustředěný na svou kariéru a rozhodně ho ani nenapadlo, že by si třeba mohl s někým začít. Každopádně na Alexovu odpověď přikývla a nad jeho oplacenou otázkou se zamyslela, než poněkud nejistě pokrčila rameny. „Vlastně nevím. Nechci říkat ani ano ani ne. Nejdřív bych se totiž musela seznámit s někým, kdo by mi stál za to, abych se nad tím víc zamyslela.“ Se správným člověkem si možná dokázala představit samu sebe jako matku, ale zároveň ji momentálně netrápilo, kdyby k tomu nikdy nedošlo.

_________________

| +

"Jo, taky bych řekl, že je na čase začít se bavit o něčem jiném," přisvědčil pobaveně a nezapomněl se u toho zašklebit. A byl vážně rád, že se o ženách nebaví. Pokud tedy nepočítal Valerii, ale o to se bavili úplně kvůli něčemu jinému. "Nějaká znalá," zatvářil se jako naprosté neviňátko, ale poté přikývl. "Ale jinak máš samozřejmě pravdu. Horší je, že si stále myslí, že se kvůli tomu zruší její zásnuby," což mu ostatně taky sdělila, ale neznamenalo to, že by k Bessie nic necítila. Alexei sice doufal, že tomu tak skutečně není, ale Darya věděla, že je.
Alex se pobaveně uchechtl a nabral si na vidličku kousek lívanců, protože chtěl zahnat ten hlad a nechtěl, aby se mu náhodou ozval žaludek s tím, že by ho mohl laskavě naplnit. "Jo, čas je náš úhlavní nepřítel," souhlasil pak s pokýváním hlavy, protože on sám by si občas přál čas zastavit. Když už dostal volno, uteklo ještě dříve, než by kdo stihl lusknout prsty.. o stárnutí ani nemluvě. Vždyť si pamatoval, jak nedávno nastupoval poprvé do Bradavic.. a přitom už to bylo tolik let! "Kdybych mohl, občas bych se to prostě stopnul.. nebo se vrátil zpátky a udělal pár věcí jinak." Předně by nikdy nesouhlasil se svatbou, ne že by mu protesty nějak pomohly, ale aspoň by se o nějaký razantnější kroky pokusil. Ještě štěstí, že už to celé bylo za ním, i když těch pět let asi nikdy nezapomene.
"Maxen je.." Najít ty správná slova na popsání jejího bratra bylo celkem obtížné, a tak se natáhl pro hrnek s kávou, aby měl o něco delší čas na rozmyšlenou. "..zahleděn teď především do práce, ale když by se našla ta pravá.." krčil nakonec rameny, protože hodnotit Maxena moc dobře nešlo, ale protože si Alexei uměl představit sebe s dítětem, uměl si představit i toho bručouna, i když to chtělo rozhodně více představivosti, která zrovna jemu osobně nechyběla, takže to zase tak složité nebylo.
Když se pak ke své odpovědi dostala Eirlys, Alexei se lišácky usmál. "A já ti nestáčím?" povytáhl tázavě obočí a dost možná to myslel jako srandu, ale stejně tak to mohl myslet i vážně, u něho to nebylo tak zcela jisté.. a vzhledem k jejich společné minulosti byly obě možnosti pravděpodobné. "Celkem bych si tě dokázal představit jako matku," přiznal pak ještě a radši se natáhl pro hrnek s kafem, aby se nedostal někam kam nechtěl.. minimálně zatím ne. A že se mu Joshua za barem tiše pochechtával, toho si nevšiml, ale kdyby jo, dost možná by po něm něco hodil.

_________________

„Každý jsme byli někdy… mladší, no ne?“ opáčila Eirlys s klidným výrazem, ale potom se krapet potutelně uculila. Následně chápavě přikývla. „Doufá, že když udělá dostatečně velkou ostudu, tak ji radši nechají být, ať je po jejím, hlavně ať neudělá ještě větší, ne?“ Dobře, v tomhle ohledu dokázala Daryino chování i pochopit, protože by si taky nechtěla vzít někoho jen na základě rodičovské domluvy, ale zase je možné, že by na to pohlížela jinak, kdyby byla skutečně čistokrevná.
„Hmm…“ zamumlala pak zamyšleně, když Alex zmínil, že by udělal pár věcí jinak, kdyby měl tu možnost. Chvilku mlčky přežvykovala sousto, načež pokrčila rameny. „A kdo takové věci nemá… nakonec je stejně nejhlavnější, že se člověk s nimi naučí žít a nebude se užírat tím, co by bylo, kdyby mohl změnit minulost. Tím nechci říct, že je to tvůj případ, ale jsou i tací, kteří nejsou schopni se od minulosti oprostit.“ I ona měla takových pár měsíců, kdy si přála, aby mohla leccos změnit, ale nakonec naštěstí seznala, že to k ničemu není a raději se vzchopila.
Eirlys se pobaveně ušklíbla, když Alexei nadhodil, že by Maxenovi stačilo najít jen tu pravou. „Víš, myslím, že jeho milenkou je hlavně jeho práce. Můj bratr opravdu není vztahový materiál. Tedy… ten dlouhodobý.“ Byla sice rána, kdy se vzbudila a na klice dveří k bratrově ložnici viselo cosi, co mu očividně nepatřilo, ale odpoledne už zase bylo, jako by se nikdy nic takového nestalo.
Přece jen dnes k zadušení kávou došlo. Eirlys po Alexově otázce zaskočilo a chvíli jí trvalo, než našla ztracený dech, načež se na něj podívala s poněkud začervenalými tvářemi. „To mi nedělej,“ hlesla poněkud chraplavě, než se zatvářila zamyšleně. Koneckonců… něco mezi nimi bývalo. Před pár lety. „Ale myslím, že bych pro tvou rodinu nebyla vhodná partie. A jako svobodná matka bych skončila velice nerada.“ Následovalo ušklíbnutí, které mohlo vypadat jako pobavené, ale taky to celé mohla Eirlys myslet vážně. Nicméně to bylo téma, které možná nebylo vhodné dopodrobna rozebírat. Kdoví jak by to skončilo.
„No a…“ odkašlala si nakonec a přesunula se zase trošku zpátky, „to budete s Valerií a Connorem bydlet i nadále společně?“ Znělo to divně, ale kdo byla ona, aby někoho soudila za jeho preference, že. Pořád to bylo přijatelnější, než se například zamilovat do stejného pohlaví.

_________________

| +

Alexei se po Eirlysiných slovech ušklíbl a přikývl. "Samozřejmě," odkýval jí to, protože to byla pravda. V mládí každý experimentoval.. nebo tedy alespoň většina lidí. A on mezi ně tak trochu taky patřil. "Tak nějak. Jenže nechápe, že rodičům na té svatbě vážně záleží, vždyť tady jde o posledního potomka z rodu Nottů. Takže jsou schopni tohle přecházet.. nebo dělat, že se to neděje. Muselo by se stát vážně něco hrozného, aby si to rozmysleli.. a taky, aby si to rozmyslel ten jeho opatrovník," tady se Alexei pobaveně uchechtl, protože nebyl blbý a navíc při některých schůzkách byl taky. Věděl tedy, že ten opatrovník je ve skutečnosti Julius Nott, ale přislíbil, že to nikde šířit nebude, a taky, že nešířil. Neměl k tomu důvod, proto si to zatím uchovával pro sebe. "A tím, že Raye přeřadil na jinou školu si nepomohl, spíš naopak. Takhle totiž vlastně ani neví, co Darya provádí," což byla pravda, protože Alexei si dával dostatečný pozor, aby se to úplně k těm špatným uším nedostalo. Nebo tedy, minimálně k Juliovi ne. To dostal za úkol od rodičů a hodlal to splnit, aspoň něco, když už se přes jejich zákaz rozvedl.
"Já se nad tím snažím moc nepřemýšlet, ale víš co, každý má takové ty chvilky, kdy to na něj dolehne," těch měl v poslední době celkem dost a hlavou mu stihlo proběhnout tolik věcí, které se udály, a které by nejradši nikdy v životě neudělal. Nemyslet na to bylo celkem těžké, zvlášť po pár lahvích vodky.
"I tací jsou," přisvědčil a nenápadně mrkl po bratrovi, který zrovna obsluhoval kousek od nich. Joshua byl na tom totiž dost podobně, i když se v poslední době začal vídat s Lucille Tinkerbellovou, se kterou si rozuměli převážně kvůli tomu chlastu. A dost možná i další věci, ale na tu se Alexei raději neptal. "Ale já si třeba neumím představit, že bych byl celý život zahrabaný jen do práce," přiznal pak se svraštěným obočím. Ne. On vážně nechtěl strávit celý svůj život tím, že bude pracovat a nebude mít opravdový život - to mu stačilo teď. Nepotřeboval to mít takhle až do své smrti, která by klidně mohla přijít brzy, když se účastnil bojů za Černé pláště proti rebelům.
Když se Eirlys po jeho otázce skoro zadusila kávou, na chvíli litoval toho, že něco takového vyslovil. "V pořádku?" optal se zvědavě, protože se o její zdraví skutečně zajímal. Nechtěl, aby způsobil její zadušení. "A co přesně?" povytáhl pak tázavě obočí a natáhl se pro svůj hrnek, aby se mohl v klidu napít kávy, která už pomalu stydla. A studená káva rozhodně nebyla dobrá. "Neskončila bys jako svobodná matka," vyznělo to skoro jako příslib a Alexei se při těchto slovech díval Eirlys do očí. "Nehledě na to, že rodiče už do mého života zase tolik nezasahují. Jsem přeci dospělý, hm? Že jsou naštvaní, můžou být, ale mně je to putna." Dodal pak, ale i on si byl vědom, že tímhle rozhovorem mířili oba do jejich společné minulosti, a tak byl Alex trochu rád, že jejich řeč přešla krapet jinam.
"Vlastně ano.. minimálně do doby, než si ti dva najdou nějaké společné bydlení. Ten dům totiž patří mě a já je vyhazovat nechci. Navíc se tam vejdou minimálně tři rodiny, takže když nechceme, klidně se pár dní nepotkáme," přiznal s pokrčením ramen, protože jemu osobně na tom nic špatného nepřipadalo. Žili takhle už pět let a neviděl jediný důvod, proč by se to teď mělo měnit. No a co, že už Valerie nebyla jeho žena. Connor byl stále jeho nejlepším kamarádem. "Navíc se tak můžu častěji vídat s Calebem.. a v domě není takové prázdno jako by bylo, kdyby tam oni nebydleli." Alexei si rozhodně nedovedl představit, že by měl zničeho nic bydlet v domě sám. Tedy, jistě, měl skřítky, ale to bylo tak všechno.

_________________

„A pokud si to pamatuji správně, tak je i jediná dcera, ne? To je potom pochopitelné, že se rodiče budou snažit o výhodný sňatek.“ Eirlys pokrčila rameny, protože to bylo jasné, a tím spíš, když Alexei poznamenal, že mělo jít o svazek s posledním Nottem. „Stejně je to zvláštní – pokud byla vychovávána k tomu, že k něčemu takovému dojde, tak by se proti tomu neměla bouřit, ne? I když,“ a při těch slovech se Eirlys ušklíbla, „city si občas dělají, co chtějí.“ Další vlastní zkušenost, jojo. Každopádně by se nerada celou dobu bavila o Alexeiově sestře, a tak pomalu od tohohle tématu upustila. Měli lepší věci na povídání, no ne?
„V takových chvílích je asi nejlepší nebýt sám, hm? Nedělá dobře se takovými věcmi užírat jen tak o samotě,“ broukla, přičemž povytáhla obočí, jako by tím chtěla naznačit, že kdyby měl zase někdy náhodou potřebu přemýšlet nad takovými věcmi, může jí dát klidně vědět.
„Já si to také nedokážu představit. Totiž – mám svou práci ráda, to bezpochyby, ale stejně tak si ráda od ní oddechnu. Svůj volný čas mám docela ráda.“ Dobře, zase tolik ho nebylo, ale právě o to víc si ho dokázala užít.
Eirlys se kysele ušklíbla, když se Alexei zeptal, jestli je v pořádku. Jistě, byla, ale po takové poznámce se přirozeně musela trochu přidusit. Když mu to pak objasnila, měla pocit, že se ji vážně snaží přizabít, neboť po jeho další větě, která zněla podezřele jako příslib, ji polila červeň a náhle jako by se jí nedostávalo dechu. Na jazyk se jí sice dralo pár odpovědí, ale měla pocit, že 'beru tě za slovo' nebo 'to bych chtěla vidět' nebo 'to by bylo nejlepší vyzkoušet' by neznělo zrovna adekvátně. „Ale víš, jak se to říká… neměl bys slibovat něco, u čeho je reálná šance, že to nedodržíš,“ odtušila nakonec a téměř nepatrně pokrčila rameny. Jasně, nic jí vysloveně neslíbil, ale ona to taky nemyslela doslova. Špetka pravdy v tom ale byla.
Na slova o obsazení jeho domu pak chápavě přikývla. „To je jasné. Asi bych taky nechtěla, aby najednou měla v domě prázdno. Myslím, že to je důvod, proč stále setrvávám s Maxenem… nechci se vracet do prázdna.“ Dobře, ve valné většině se Eirlys s Maxenem v bytě míjela, ale šlo hlavně o ten pocit.

_________________

| +

"Přesně tak. Vytoužená dcera," Alexei se šklebil, protože si moc dobře pamatoval na své dětství. Ne že by si nějak stěžoval, vždy měl to, co potřeboval, ale nikdo ne tolik, jako Darya. Vytoužené děcko, a taky poslední, bylo rozmazlované úplně všemi, bylo snad jasné, že si k ní její bratři vybudovali ne moc dobrý vztah. Dva z nich se to však snažili napravit. "Podle toho, co jsem pochopil, když jsme se tak jednou bavili, to dělá z toho důvodu, že to s ní rodiče předem neprobrali." Že to probírali nad lahví vodky, to raději nezmiňoval, protože Darya přeci jen ještě nějaký ten pátek na pití alkoholu neměla nárok, ne že by si z toho někdo z jejich rodiny něco dělal. Takový Joshua chlastal třeba už od třinácti. "Byla totiž zvyklá na to, že s ní všechno probírají a ptají se na její názor no a najednou.. bum. Nic takového neudělali a ona byla zasnoubená," jemu to přišlo celkem vtipné, protože si neuměl představit tu situaci, kdy jejich rodiče přijdou za Daryou s dotazem, jestli se chce nechat zasnoubit s Nottem. Byl však rád, když se od tématu jeho sestry pomalu přesunuli někam jinam. Daryu totiž vídal více, než by chtěl, takže si potřeboval od ní dát chvíli oddych. "Je to lepší, ale málokdy se ti naskytne příležitost promluvit si o tom s někým. S Valerií to probírat nehodlám, Connor od narození Caleba nemá zase tak moc času, a tak dále.." tu nenápadnou nabídku však někdy hodlal využít, alespoň tak měli víc šancí se setkat a tak. A přiznejme si to, Alexei trávil společnost s Eirlys celkem rád.
"Přesně tak. To, co dělám, mě baví. Všechno, ale zase odsaď podsaď. Každý potřebuje chvíli si od toho všeho odpočinout, takže když už se mi naskytne volno, i když je to třeba jen několika hodinové, vždy ho náležitě využiju," přiznal s pokýváním hlavy. Problém byl však v tom, že on měl málokdy čas, protože tři práce si žádaly své, a on tak lítal od jednoho k druhému.
Alexei se zamračil, protože to, co Eirlys řekla, ho trochu ranilo. Znala ho přeci jen celkem dobře, takže věděla, že pokud jde o lidi, na kterých mu záleží, své sliby splní ať to stojí co to stojí. Dobře, vydědit by se kvůli tomu asi nenechal, ale to neznamenalo, že by jako svobodná matka skončila.. Nicméně takové myšlenky rychle zaplašil. "Když myslíš," krčil pak rameny a raději se natáhl pro hrnek s kávou, než by plácl nějakou blbost jako "a jak ti to mám dokázat?" nebo "slib je slib, takže kdyby se to stalo, byl bych s tebou ať se děje co se děje", protože to znělo vážně až moc jako příslib a on si možná nebyl moc jistý, jestli byl na něco takového připravený. Přeci jen, právě byl rozveden a pět let byl podpantoflák, takže tak.
"Přesně tak. I když doma moc nebývám, vracím se tam mnohem radši, když vím, že tam není takové prázdno," protože Valerie tam byla pořád, dost často i spousta jejích kamarádek, takže když už měl čas být doma.. většinou vysmahl s Connorem na pivo. Nebo tři.

_________________

Eirlys nebyla hloupá a Alexeiův výraz jí neušel. Stejně tak jí nedělalo problémy si domyslet, že to bylo kvůli obsahu jejího sdělení. Povzdechla si, protože nechtěla, aby to pochopil tak, že by mu nevěřila, ale… Trochu váhavě se natáhla pro jeho ruku, aby ji sevřela ve své. „Podívej, nemyslela jsem to tak doslova. Není to tak, že bych ti nevěřila nebo si myslela, že neplníš svoje sliby,“ na chvilku se odmlčela, aby si promyslela následující slova. „Ale prostě je to tak, že ať se snažím jakkoliv, čistokrevná nikdy nebudu, a pochybuji, ať už o své rodině říkáš cokoliv, že by ti jen tak prošlo vzít si někoho jako mě. A já bych byla velice nerada, kdybys měl kvůli mně problémy.“ Eirlys na Alexovi stále záleželo, byl to jeden z jejích bližších přátel – a momentálně dost možná i ten nejbližší, protože Balthazara buď pohltila práce anebo ho rodiče přece jen nakonec někam uklidili – a přestože uměla být sobecká, kvůli některým lidem byla ochotná od té sobeckosti upustit. Prozatím ale pustila jen Alexeiovu ruku, načež se trochu uculila, snad aby přehodila tu vážnou atmosféru na odlehčenější. „Mimo to… sice tu mluvíme o dětech a o možné svatbě, ale je ti jasné, že zatím jsme ani nebyli na pořádném rande?“ povytáhla Eirlys obočí a zatvářila se téměř až vyzývavě. A koneckonců – proč ne. Nebylo to tak, že by snad byl Alexei ještě něčím vázaný, a u ní už taktéž uběhla dosti dlouhá doba od chvíle, kdy nějakou romanticky založenou schůzku absolvovala. Od konce s AJem k tomu jaksi neměla chuť. „Takže co říkáš… ty, já, dobrá večeře, nějaký alkohol? Jak to zní?“ Jí to náhodou vůbec neznělo špatně, i kdyby to mělo skončit přesně u toho jednoho večera.

_________________

| +

Jejich rozhovor najednou nabral takový směr, o kterým nejspíše ani jeden nepřemýšlel, když sem šli a Alexei si nebyl úplně jist, jak to celé má brát. Prozatím se však jen usmál, když ho Eirlys chytla za ruku a nechal jí domluvit. "Mým rodičům by jsi se líbila," broukl pak krapet zamyšleně, a když jeho ruka byla puštěna, natáhl se pro hrnek s kávou, aby zbytek černé tekutiny mohl dopít, protože chladla nebezpečně rychle a studená se rozhodně nedala pít. Nicméně to myslel vážně - i když nečistokrevná, uměla se chovat ve společnosti a dělala své rodině čest.
"To je pravda," přisvědčil, protože skutečně s Eirlys nikdy na pořádném rande nebyli, ty občasné společné schůzky na jídlo se nedaly počítat jako něco vážnějšího. Byly to přátelské schůzky. "A neměl bych tě spíš na rande zvát já?" povytáhl pak tázavě obočí, protože se cítil trochu nesvůj, že ho s tím Eirlys předběhla, ale nic proti tomu samozřejmě neměl. Naopak alkohol zněl až moc dobře, takže se zeširoka usmál a přikývl. "Beru, co třeba hned zítra? Máš čas? Zvu tě do Monarchy," soukromý salónek tam měli skoro neustále zamluvený a Alexei si byl jist, že zítra tam nikdo z jejich rodiny nebude, takže se spokojeně pousmál, a pak mávl na Joshuu s tím, že zaplatí. Za oba dva. "Už budu muset jít, mám za chvíli nějaké.. zařizování," mrkl na kapesní hodinky, aby zjistil, jaký je čas a hned je zas zaklapl a uklidil. "Budu se těšit," zazubil se od ucha k uchu, mávl na bratra a zmizel pryč, protože nesměl přijít do své práce moc pozdě. Ne že by si s tím někdy lámal hlavu.

>>>

_________________