Tamsin asi tak na dvě vteřiny zpanikařila, že to s tou poslední větou přehnala. Podobně jako Arsen na nějaká vyznání moc nebyla, city se jí paradoxně mnohem lépe vyjadřovaly činy, ale... v tu chvíli jí to přišlo správné. Překvapeně zvedla pohled až ve chvíli, kdy Arsen znovu promluvil, a pobaveně se zaculila. Užuž se nadechovala k tomu, aby ho popíchla a trochu ho znejistěla, ale nakonec si to rozmyslela a s úsměvem němě přikývla. Tohle byla příliš fluffy chvilka na to, aby ji znehodnotila vtipkováním. Bez jakéhokoli odmlouvání se nechala obejmout kolem pasu a políbit. Na moment si opřela bradu o jeho rameno, než se znovu vesele zazubila.
"Každý den? Hmm, a nebyla by to škoda? Vždyť by to potom ztratilo veškeré kouzlo," poznamenala a palcem ho opatrně pohladila po tváři, než ji později zabořil do jejího roláku. "Neboj se, to si schovávám jenom pro jistou část tvých příbuzných," zamumlala pobaveně, ačkoli ta slova mysela vážně. A nevztahovalo se to jenom na Olšenky, ale pravděpodobně na každého, kdo by se tohle všechno byť jen pokoušel pokazit. Pozdější tlumené zahuhňání do roláku jí samozřejmě neuniklo, a ačkoli se Tamsin pokoušela tvářit se relativně normálně, ani ona nakonec nedokázala vzdorovat přihlouplému úsměvu, který se jí vkrádal do tváře. Chviličku trošku potupně bojovala s dojatým zamlžením před očima, než Arsena líbla do vlasů.
Když potom o chvíli později došlo na váhavý dotaz a legendární nasazení prstýnku na ruku, Tamsin dlouze vydechla, zatímco si kroužek spokojeně prohlížela. "Takže teď jsme... snoubenci," odtušila zamyšleně. Znělo to dobře, ale asi jí bude chvíli trvat, než si na to zvykne. Tiše se zasmála, když ji vzápětí stiskl v objetí a sama mu opatrně obmotala ruce kolem zad. "Jak dlouho jsi to vlastně měl v plánu?" optala se a zvědavě nadzvedla obočí. "Jinak, taky mě napadlo..." pokračovala, "Asi by nebylo od věci někdy v budoucnu udělat nějaký... no, rodinný slez? Jakože bych já pozvala svoje rodiče, ty zase tvoje... Myslím, že už je na to nejvyšší čas, když se budeme brát," načrtla trochu váhavě.

_________________

| +

Arsen nakrabatil čelo v předstíraném zamyšlení. "Tak aspoň jednou za týden? Měsíc? Rok?" smlouval a potlačoval úsměv Popravdě, asi by to přežil i bez toho, ale oba se snažili trochu to posunout. Poslední dobou nevadilo dokonce ani držení se za ruce na místech, kde mohl procházet někdo cizí. Samozřejmě na místech, kde nehrozila veřejnost, už byli taky úplně jinde, ale...
Arsenovi se nechtělo vracet se na židli, a tak si na chvíli zkřížil paže přes Tamsinina kolena, zatímco k ní vzhlížel. "Snoubenci? Jeden prsten vládne všem..." zadeklamoval pobaveně. "Dobře, zní to divně, když to řekneš nahlas. Dlouho," opáčil s krátkým zaváháním a svraštil obočí. "Ale to setkání s tvými rodiči jsem taky mohl zkusit trochu dřív... Co když teď zjistím, že mě nesnáší? Budeme muset každou neděli na oběd?" Uchechtl se a radši uhnul pro případ, že by ho Tamsin chtěla praštit. "Dobře, dobře... opravdu se ještě neviděli? Co takhle přímo v kavárně?" navrhoval a najednou zbledl. "Je ti ale jasný, že když se sejdeme, budou na mě tví rodiče koukat s podezřením, že jsem... něco provedl?" naznačil dost taktně s výrazem hráče pokeru.
V duchu musel přiznat, že kdyby Tamsin nepochopila, kam tím míří, možná by byl radši, což ale nemuselo platit o rodičích, na které by najednou spadla ta novina v celé své syrovosti. U Quinnů se o Tamsin vědělo (protože Janny byla kecka ukecaná), Arsen předpokládal, že Tamsin taky něco naznačila, ale žádná obřadná návštěva s představováním se ještě nekonala, a jen Merlin ví, co jako první napadne Christensenovy, protože proč se tak často spěchá se svatbou, že ano, kašly kašly...
Ne že by měl osobní zkušenost.
Raději opustil v myšlenkách sféry konspiračních teorií, a ačkoli úplně panikařit nepřestal, uvědomil si, že pořád ještě drží Tamsin ruku a zírá na mrňavý blyštivý kamínek vsazený uprostřed prstenu. Zvedl k ní oči. "No, aspoň to bydlení tímhle nebude nakonec tak skandální," pokrčil zlehka rameny.
Tohle byla všeobecně vzato oblast, v níž se příliš nepohyboval, na druhou stranu měl neodbytný pocit, že se pro ně zase tak moc nezmění. Pořád v tom bude spousta zmrzliny v zimě, broukání koled v létě a další prohřešky proti lidskosti. Pořád bude jednou za měsíc spát v košíku pod postelí.
Měkce se usmál, neočekávaně se vyškrábl na nohy, lehce zvedl Tamsin ze židle, tu si zabral pro sebe a přitáhl si plavovlásku blíž. "Zpátky k tý zmrzlině... Je to ještě poživatelný?"

_________________

Tamsin se potutelně zaculila. "Víš co? Nech se překvapit, až to přijde, tak to přijde. Takže to může být za týden, za měsíc, nebo i za rok... anebo třeba hned zítra," odvětila tajemně a uličnicky zamrkala, "Jo, a jen tak mimochodem, tohle pro nás oba. Tak abys s tím počítal," oznámila mu hraně důležitě, ačkoli na ní bylo dost jasně poznat, že to nemyslí moc vážně. Tamsin byla především ráda, že už se dávno oba dostali přes fázi "nikdo cizí na nás nesmí poznat, že spolu chodíme", a to zasnoubení byla taková třešnička na dortu - teď už nepotřebovala žádná speciální vyznání, teď už si byla jistá, že jsou oba dva stejně v háji.
"Že jo? Bude trvat dlouho, než si na to zvyknu. Ale zní to hezky. Divně, ale hezky." Tamsin mírně zazářila, i když se do jejího úsměvu jen o moment později vkradla i letmá rozpačitost. Ačkoli jí neskutečně lichotila představa, že ji chtěl Arsen požádat o ruku už dlouho předtím, sama si připadala poněkud hloupě, protože ona nad tím doteď moc nepřemýšlela. Samozřejmě i ji už napadlo, že by se nebránila vytáhnout ten jejich vztah na trošku vyšší úroveň, ale... žádné konkrétní představy neměla. Ne že by to byla jenom její vina, poslední rok a půl pro ni byl díky OVCím a bystrozorským zkouškám víc než hektický, ale stejně si přišla malinko provinile. Proto byla nakonec vážně vděčná, že se hovor stočil k rodičům.
"Hele, toho bych se nebála. Moje mamka tě zbožňuje už teď a táta... no, ten se na tebe moc netváří. Ale ten by se netvářil na nikoho, víš co," zakroutila hlavou a obrátila oči vsloup. "Těmhle otcovským ofukům asi nikdy neporozumím... Kavárna by byla skvělá," přikývla nadšeně. Vzápětí lehce pozvedla jedno obočí. "Co tím myslíš? Jakože by si mysleli... počkej, jakože by si mysleli, že jsem těhotná, jo?" zamumlala potichu, než vyprskla smíchy do dlaně. Chviličku si vyhradila na to, aby se tiše tlemila, ale čím déle nad tím přemýšlela, tím méně se usmívala. "Hm, proč se vlastně směju, ono je to vlastně dost pravděpodobný, že si to budou myslet," podotkla s lehce svraštěným obočím. Tamsin se odmlčela, ale po chviličce prudce zavrtěla rukou a máchla rukou ve vzduchu na znamení, že celou záležitost smetává ze stolu. "Podívej, je jedno, co si budou naši myslet. Důležité je, že se žádné dítě nekoná. A konat nebude. Minimálně ne do doby, co si dodělám zácvik, protože nehodlám celou... no, kariéru pověsit na hřebík s tím, že 'Sorry, děcka, bylo to tu s váma prima, ale mám teď trochu jiný starosti. Čájo za tři roky.', to fakt ne," poznamenala, tentokrát naprosto seriózně. Možná nebylo vůbec potřeba to nějak speciálně vyjasňovat, ale připadala si lépe, když byly karty takhle vyloženy na stole. Aspoň Arsen věděl, jak se k tomu staví.
Následovala další kratší odmlka, než se trochu váhavě ozvala: "A co vlastně vaši? Oni vědí o tvém záměru, nebo nás taky budou možná podezírat z... nepravostí? Myslíš, že mě budou mít rádi?"
Na Arsenovo tvrzení ohledně společného bydlení lehce přikývla a pobaveně se uchechtla. V tomhle měl pravdu, i když Tamsin nepředpokládala, že by se u Christensenových doma konalo nějaké extra pozdvižení, až by zjistili, že se jejich dcera stěhuje pryč.
Překvapeně pozdvihla obočí, když ji Arsen zničehonic zvedl a posadil si ji na klín. Pohár se zmrzlinou přirozeně vypustila z hlavy a vzpomněla si až ve chvíli, kdy ho zmínil. Tamsin se pro něj natáhla a pozorně si prohlédla zbytek nenávratně roztáté zmrzliny. "Asi jak pro koho. Třeba mně ta roztátá břečka chutná, ale někteří experti by mě za to asi obvinili ze zločinu... Nedáme si ještě jednu? Třeba bychom dostali slevu, nebo aspoň kopeček zdarma, kdybychom se pochlubili," zazubila se vesele. "Ne, ale fakt. Ještě jednu zmrzlinu bych si dala. Klidně později, ale jo."

_________________

| +

Arsen u komentáře "je to dost pravděpodobný" na okamžik doslova strnul, ale naštěstí Tamsin ve větě pokračovala a jemu povolila napjatá ramena. Ne že by si úplně oddechl. Tohle bylo téma, kde si připadal nepatřičně, jako by do toho neměl co mluvit, a tak byl docela vděčný, že se Tamsin vyjádřila dost rázně a jasně. Za jiných okolností by na tohle téma asi sotva narazili. Hm, možná až kdyby bylo pozdě... Trochu mu zčervenaly uši.
Až když se u něj Tamsin zatulila, zamyslel se nad řádkou odpovědí a otřel se při tom nosem Tamsin hravě o krk. "Už tě rádi mají. Moje sestra je příšerná donašečka a má tě ráda, takže se k nim donesly samé nadšené zprávy. Dělala to, i když jsem v Bradavicích měl lektvary, jako profesor, věřila bys tomu?" cukly mu koutky a opřel si bradu o její rameno, zatímco ji podvědomě objímal.
"Dobře, když budeš mít takové chutě i doma, možná je napadne, že něco nehraje," připustil pobaveně. "Dáme si, až dojíme tohle? Mají pár nových příchutí, musíme je vyzkoušet... Už jsme tu vážně dlouho nebyli. Jinak, mamka tě bude mít ráda a táta taky, i když je většinou dost zticha, neboj. Myslím, že schvaluje, že jsi hrála famfrpál, z toho bystrozorování je odvařený - mamka u nich dřív pracovala - a máš plus, že nejsi z čistokrevné rodiny, i když za to vlastně nemůžeš," odkašlal si rozpačitě a pokrčil rameny. "U nás doma je to trochu naruby. Táta je většinou nemusí, myslím čistokrevné, i když k nim vlastně patří. No, asi uhodneš proč... Hm, co vlastně přesně dělají vaši? Dostanou se na Příčnou snadno?" nakrčil obočí.

_________________

Tamsin šokovaně vykulila oči, když Arsen prohlásil, že se u Quinnů doma těší relativní oblibě, a to i u January, což plavovlásku překvapilo zdaleka nejvíc. Právě od ní totiž Tamsin čekala nejvíc kritiky, protože... inu, chodila s jejím bratrem. Mohla si myslet, že si Arsen zaslouží někoho mnohem lepšího, než byla ona. A navíc měla pocit, že nikdy neudělala nic tak speciálního, aby si získala Janniny sympatie. Možná tak to, že dělala odrážečku kolejního týmu, a taky to, že ráda pekla sladké, ale... to bylo málo. Plavovlásce lehce znachověly tváře. "Vážně? Ty jo, teď trošku váhám, jestli mám být ráda, nebo ne. Protože jestli jsem byla fakt vychválená do nebes, mohla bych být naživo trochu velký zklamání," uchechtla se, načež Arsenovi letmo prohrábla vlasy. Vzápětí jí znovu vylétlo obočí nahoru, zatímco se neúspěšně pokusila potlačit pobavený úsměv. "Myslíš si, že naši nejsou zvyklí na moje chutě?" zahučela rozverně, než se k němu přitulila ještě blíž a s vítězoslavným úsměvem ho políbila na tvář. "To musíme! Ale doufám, že tam nebudou nějaký zrůdnosti. Třeba sardinkovou bych si s čistým svědomím nikdy nedala..." I když jako furt lepší než pangasová, že, hehe.
Jestli si před chvílí dělala starosti, že bude pro Quinnovy totální katastrofou, Arsenova další slova ji ubezpečila, že by to čistě teoreticky nemuselo být tak otřesné. Tamsin zacukaly koukty v úsměvu a nepatrně přikývla. "Dobře, to zní docela slibně... No, máma vaří. Pracuje v jedné takové snobské restauraci, je to něco podobného jako ta zdejší... eh, Monarcha se to jmenuje? Asi. Obyčejný smrtelník by tam za jedno čtyřchodový menu asi nechal celou výplatu, takže se tam moc nevyplací chodit. Táta dělá odeklínače," odtušila, "Na Příčnou by se měli dostat bez problémů, ale... no, mohla by to být taky trochu kovbojka, když je mamka mudla. Sice se mnou už párkrát na Příčné byla, ale to bylo v dobách, kdy byl svět ještě v pořádku. A hlavně umí být občas nenápadná jak sáňky v létě. Na druhou stranu, letax ani přemisťování nepřipadá v úvahu, protože to by se zas bála, že uvízne někde v nějakým paralelním vesmíru, nebo přinejmenším naruší časoprostorový kontinuum." Tamsin lehce potřásla hlavou a utekl jí další úsměv. "Ale ona to nějak zvládne, to bych se nebála."

_________________

| +

Arsen si potěšeně odfrkl, aby dal najevo, že Tamsinino živé vystoupení před svými rodiči považuje za maličkost, která není hodna toho, aby si s ní vůbec dělala starosti, a rozhodně se nezmohl ani na jediné slovo proti nečekanému, ale vítanému miliskování. I když se nad ním vznášela hrozba děsivých příchutí zmrzliny.
"Hruška s modrým sýrem? Marshmallow? S'mores? Tymián a olivy? Nebo chai masala?" navrhoval limitované edice a při každé ďobl Tamsin menším polibkem, jednou na špičku nosu, podruhé do koutku úst, a ne že by ho prstýnek teď opravňoval ke kdečemu, ale s posledním návrhem jí trochu poodhrnul rolák od krku i pramínky světlých vlasů a políbil ji pod ouško.
"Promiň," zazubil se rozpustile, ale s viditelnými známkami provinění, zvlášť podle toho, jak se tvářila Tamsin. "Můj strejda dělá taky odeklínače, ale... ne v tom oficiálním oboru. Mohli bychom tvou mámu doprovodit osobně... anebo to můžeme přesunout někam do mudlovského Londýna," zamračil se drobet ustaraně, až mu mezi obočím naběhla najednou vráska. "Na tohle jsem nepomyslel. Jestli to tvoje mamka špatně snáší, nemusím poblíž vůbec používat kouzla, ale... mohl bych ji svézt v sajdkáře," rozveselil se, když si vzpomněl na motorku.

_________________

Tamsin musela uznat, že některé z návrhů zmrzlinových příchutí zněly fakt božsky, ale merlinžel nebyla schopná svoje nadšení vyjádřit i nahlas. Stejně to ale nic neměnilo na spokojeném úsměvu, který se jí usadil na rtech, když ji Arsen zničehonic zasypal polibky. Neodtáhla se dokonce ani ve chvíli, kdy jí malinko odhrnul rolák, i když alespoň drobnému zachvění se neubránila. Lechtivost byla občas (vždycky) dost na houby.
"Kde se to v tobě bere?" zamumlala s úsměvem, když skončil, a znovu mu palcem něžně přejela po tváři. "Teda, ne že by mi to vadilo, to ani omylem, ale..." pokračovala tiše. Pro nedostatek vhodných slov nechala větu vyznít do ztracena, na chviličku zapřemýšlela, jak moc by bylo nebo nebylo prima, kdyby zopakovala jistá dvě slůvka, ale nakonec si ho místo toho přivinula k sobě a dlouze ho políbila na rty. Inu, tolik asi k té omluvě.
"Ne, to ne, to nemůžeme," zaprotestovala vzápětí rázně proti potenciálnímu přesunu místa konání. "Víš, jak moc se moje máma těší na kavárnu? Měl jsi ji vidět, jak se tvářila, když jsem jí o ní vyprávěla. Sice tě ještě nezná, ale už teď tě obdivuje za to, že to zvládáš, a taky za to, že sis to vlastně víceméně všechno zařídil sám," pronesla, "Takže kavárnu bych nechala, jenom... no, ta kouzla. Ne že by to vyloženě špatně snášela, ale občas je z toho všeho trochu rozpačitá. I když si upřímně myslím, že taky ovládá nějakou magii, protože dělá to nejlepší čokoládový suflé široko daleko... počkej, cože?" zarazila se Tamsin. V dalším okamžiku vybuchla smíchy, až jí vhrkly slzy do očí. "Moje máma na tvojí sajdkáře... jestli se tohle někdy nestane, tak můj život nebude nikdy kompletní," vydolovala ze sebe, když se jakž takž uklidnila, a po sérii dalšího pochechtávání pokračovala: "Promiň. Ona je moje mamka... no, občas je děsně sofistikovaná. Taková dáma, víš co. A představa, že by se někdy vezla na tom tvým veteránkovi... inu, jestli se to fakt stane, tak si myslím, že tě i můj táta bude mít fakt hodně rád. Doopravdy."

_________________

| +

Arsen udělal poťouchlý šklebík. V různých zvláštních chutích exotiky se orientoval hlavně díky Bartymu, takže měl jasno v tom, že Tamsin prostě musí ochutnat masalu. To, co zmínila chvilku potom, se od něj sice nenaučil, ale popravdě... no, neměl na to odpověď. Na druhou stranu, nezdálo se, že by to Tamsin nějak moc vadilo.
Tyhle chvilky už mu chyběly, byť v nich figurovalo čím dál míň zmrzliny. Moc se neměl k tomu, aby se vůbec odtáhl.
"Ona chce vidět kavárnu až tak moc? Vážně?" zplihl téměř dojatě, čelo pořád ještě skoro opřené o to Tamsinčino. "No, 'sám' bych úplně neřekl, ale... Moment, takže podmínkou toho, abych dostal... hm, požehnání od vašich, je, abych de facto unesl tvou mámu? Která nejspíš nosí ještě rukavičky, jaké nosily dámy před půl stoletím? I s čokoládovým suflé? Proč mám pocit, že buď dostanu požehnání od tvojí mamky, nebo od tvého táty, ale ne od obou najednou?" zakuckal se pobaveně. Její smích byl nakažlivý.
"No, já vím, v jakém případě by zase nebyl nikdy kompletní můj život, takže v nejhorším případě prostě naložím do sajdkáry tebe, ale... Páni, taková škoda, že se na bystrozorském ústředí zbavili mojí mamky, mohly jste se docela často vídat. Asi bys u ní sepisovala zprávy... Máma by ale stejně nechtěla sepisovat nic o zatýkání mudlorozených jen tak pro nic za nic," povzdechl si. "Neštve tě to někdy? Musíš taky jít po fénixech, nebo ti zatím nedovolí jít do terénu? Slyšela jsi o tom, co udělali v Bradavicích? Asi bys musela zatknout January, ona a Gwenin bratr Jimmy už určitě podnikají něco, aby to podkopali nebo znemožnili... Po Vánocích poslala fotku z polaroidu, samozřejmě šla ve fialovém, jako jsou ty pásky..." Opožděně si uvědomil, že zase sklouzl v tématu k práci, a ostře se nadechl, než omluvně potřásl hlavou. "Dobře, teď už tu zmrzlinu potřebuju. Pojďme nějakou vybrat," řekl hluše, aniž by se mu doopravdy chtělo, aby Tamsin vůbec vstávala. Stávající uspořádání věcí bylo docela příjemné, až na to, že za okny tam venku se neustále připomínalo uspořádání vesmíru a lá osina v krku.

_________________

"Vážně. Ale zase tolik bych si od toho neslibovala. Možná je z toho nadšená proto, že může svým kamarádkám vyprávět, že chodím s někým, kdo podniká," odtušila rozveseleně. "No, ale moment. Mluvili jsme o svezení, ne unesení! I když je pravda, že dobrovolně by do toho asi nešla... Ale ne, teď vážně. Oni tě budou mít rádi, fakt. I táta. Není důvod, proč by neměl, protože zaprvé, nejsi kretén - kdybys byl, tak už bych s tebou dávno nebyla -, nebiješ mě - to už spíš biju já tebe, ale z lásky! - a... a máme se rádi! A to je důležitý," vypočítávala Tamsin aktivně na prstech. Na moment se zamyslela a maličko rozpačitě se poškrábala na bradě. "Jediný, co by čistě teoreticky mohlo poškodit budoucí harmonický vztah mezi tebou a mými rodiči, by byli Olšenkovi a pes. Samozřejmě o ničem nemají ani ponětí, a jestli dovolíš, tak bych to tak i nechala," přiznala, přičemž k němu zvedla oči, aby zjistila, jak se na to tváří.
Když se o chvíli později přenesla řeč k Arsenově mamce a bystrozorování, Tamsin sebou nepatrně zavrtěla nepohodlím a nasadila poněkud ustaraný výraz. To, co se už pár let dělo v kouzelnické společnosti ji pochopitelně mrzelo a, co víc, štvalo. "No, často dělám obchůzky, ale na nějakých větších zásazích dělám většinou jenom podržtašku těm starším. Osobně jsem zadržela všehovšudy jenom pár agresivních opilců, ale vážně nevím, co budu dělat, až mě někdy vyšlou do něčeho takového. Já vím, že by mi ze sebe samotný bylo špatně, kdybych někoho zatkla čistě jenom na základě původu, ale... na druhou stranu se jim ani nemůžu vzepřít. Protože potom by nechali zavřít i mě a pravděpodobně by se začali motat i kolem našich a tebe..." Tamsin si povzdychla a položila si hlavu na Arsenovo rameno. "Slyšela. A upřímně řečeno už se fakt děsím dne, kdy se na titulní straně Věštce objeví nápis 'Konečné řešení mudlovské otázky'... Janny je odvážná," poznamenala, zatímco prázdně hleděla na desku stolu. Věděla, proč se dneska vážně nechce bavit o práci.
Náladu jí samozřejmě zvedla zmínka zmrzliny. Tamsin cukly koutky, pomalu se zvedla a chytila Arsen za ruku, aby ho vytáhla ze židle. Tlapku mu už potom nepouštěla a vydala se k pultu. "Hmm, takže ochutnáme nějakou z těch novinek? Ty s'mores a marshmallow vypadají bezvadně... Co je to vůbec ta chai masala? Zní to... no, jako nějakej čaj. Ehm. Trefila jsem se? Já jsem fakt neznalá a nezcestovalá, takže jestli to je nějaká exotická ryba, jdu si strčit hlavu do chlaďáku."

_________________

| +

Arsen se začal neovladatelně, tiše smát do dlaně, když Tamsin vyjmenovala pádné důvody, proč by to mělo fungovat i na úrovni rodičů, a zmohl se jen na zakývání hlavou, když zmínila Olšenky a ten druhý menší problém. Tímhle opravdu neplánoval zatížit nikoho zbytečně. Vlastně...
"Hej, co kdybych si převzal jméno Christensen," dusil se tlumeně potlačovaným smíchem. Dobře, ne že by to otázku jeho příbuzných definitivně řešilo, ovšem za pokus zmást je a svést ze stopy by to možná i stálo.
"No, přinejmenším vím, co dělat, kdybych tě chtěl vidět a ty jsi byla pořád v práci," zašklebil se s jiskřičkami v očích. "Pořádně se opít. Asi se mi to pořádně ještě nepovedlo tak, aby to bylo na zatčení, ale za zkoušku by to stálo. Nojo, pod svícnem je největší tma. Určitě přijdou lepší časy," dodal povzbudivě a nechal se víc než ochotně odtáhnout k výkladnímu pultíku. Za sklem se skvěly vaničky se zmrzlinami, jedna lákavější než druhá.
"Je to podle čaje," přisvědčil a naoko vyděšeně zakoulel očima. "Rybí zmrzlinu si vážně odpustím, kdysi jsem ji tu viděl. Jestli si dáš nějakou příšernost jako česnek, nemluvíme spolu... aspoň dvě hodiny. Slaninová se nepočítá. Pořád jsou to ty nejšíblejší, co tu kdy Fortescue měl, klasika nic nezkazí. Jednu jogurtovou a s'mores? Tam-Tam?" mrkl po objednávce na slečnu s prstýnkem, jaký ortel vyřkne ona, a utekl mu další z nepřítomných úsměvů, které ho obvykle v takové blízkosti přepadaly. Klučina za pultíkem zatím zamořil kornout sušenkou navíc a miniaturním červeným japonským slunečníkem. Ironie ledna v celé své kráse.
"Jen tak mimochodem, můžeme se s tím projít ještě někam... Třeba do Krucánků, kdybys chtěla," nadhodil. Dnešní den si dost evidentně zkrátka vyhradil jen pro potloukání se po kouzelnické čtvrti.

_________________