Zmínka, že by si s sebou Bessie mohla do toho Ruska někoho vzít, trochu překvapila, protože ji to ani nenapadlo. „To jedině tak Prestona…“ Jasně že Sam byla pořád její nejlepší kamarádka, ale uvažovala rozumně a nemyslela si, že by je dvě pohromadě Darya přežila psychicky zdravá. A Dante měl u ní momentálně černý puntík, takže z těch nejbližší zbýval jen Preston, který se navíc s Daryou taky bavil, takže tak.
Debatu o odznacích Bessie radši pomalu zazdila, protože co bylo potřeba říct, to už řečeno bylo a jinak by to bylo samé opakování. Jasně, nevěřila si a nejradši by od toho prefektství hned odstoupila, ale tak… aspoň zkusit to mohla. Navíc slyšela, že prefektská koupelna je fakt špica, a tak to nutně potřebovala taky vyzkoušet, když už měla tu (legální) možnost.
Bessie věděla, že kdyby Preclíka fakt poprosila o pomoc, že by ji kamarád nenechal trpět, a tak jen přikývla na souhlas, nicméně zatím to neměla v plánu. Možná až jí fakt poteče do bot a bude pozdě, haha. „Frew byl sice takový ťunťa, ale byl fajn,“ poznamenala a pokrčila rameny. Navíc bylo vtipné, jak div neměl tiky pokaždé, když Bessie vstoupila do třídy. Ne že by se mu někdo mohl divit, že.
No, nezávazné blábolení nemělo vydržet dlouho a bylo jasné, že dřív či později dojde na to, co Bessie trápilo od chvíle, kdy si to v dopise od Prestona přečetla. Bylo kupodivu, že se v kupé na oknech neobjevila námraza, jak rychle ta atmosféra uvnitř ochladla, a Bessie se fakt necítila příjemně. Neměla odvahu na Daryu pohlédnout a když, tak to bylo jen krátce. „No…“ začala a zase ztichla, zatímco horečně přemýšlela, co by mohla říct, aby se zmijozelka fakt nezvedla a neodešla, protože si byla jistá, že pak už by to nikdy nenapravila a mohla by se s tímhle podivným přátelstvím rozloučit. A to nechtěla.
„No…“ zopakovala a neklidně se zavrtěla. Bylo to divné, jindy ze sebe chrlila milion slov za sekundu a teď měla problém najít jedno jediné. „Věc se má tak, že mi do toho, co jsi s Dantem dělala nebo nedělala, fakt nic není, a já vlastně ani nevím, proč mě to tak naštvalo, když mi Preston napsal, že se mu s tímhle Dante svěřil. Není to snad tak, jako by… No, nemám důvod bejt naštvaná ani na tebe ani na Danteho, když jedinej, kdo něco věděl, byl Preston, takže se omlouvám, že jsem naštvala pro změnu tebe, protože já jsem si myslela něco, co jsem si myslet neměla a nemám na te- to nárok a asi bych měla zmlknout a zalízt si tady do tý tašky.“ Asi si potřebovala vynahradit tu nemluvnost předtím a upřímně měla opravdu touhu se nacpat do své uvnitř větší tašky, zazipovat se a nevylézt přinejmenším sto let.

_________________

B2

Sky vrhnul po obou pobavený pohled a nakonec se s povzdechnutím postavil. „Když jinak nedáš, Jasmine,“ zamumlal odevzdaně a měl se k tomu, aby si ten kus hadru fakt odmotal, a pokud se ho nikdo nepokusil zastavit, asi Iggy s Orlem fakt umřeli. Nicméně, abychom byli zcela korektní, nechal odpadnout jen tu zadní část hadru, takže kdyby náhodou někdo okolo prošel, uviděl by jeho výstavní pozadí v celé své neopálené kráse. To totiž přece stačilo, aby Jasmine přesvědčil, že pod tím hadrem fakt nic nemá, a zachoval si při tom jakous takous důstojnost. Pak se zase zahalil a i kdyby se někdo dožadoval pokračování nebo ho snad začal popichovat, že takhle to neplatí, Sky by se s nimi o tom moc nevybavoval. Možná to byl troll, ale odhalování jistých partií na veřejnosti nebylo jeho konycek.
Aby si i on přisadil do výčtu toho, co by kdo chtěl za domácí zviřátko, nasadil zamyšlený výraz, ale moc přemýšlet nemusel. „Já bych chtěl gekončíka. Nebo tak něco,“ pokrčil rameny. Na orla si netroufal, natož na okamii, i když by to bylo hustý. Ještě hustější by bylo mít trolla, ale nebyl si jistý, kde se takový troll dá sehnat.
Když se Iggy poptal na jeho kořist, Sky hrdě vyhrabal tužku ve tvaru košťátka, která vypadala naprosto věrně jako její originální předloha. Sice se trochu styděl, že ji lohnul, ale pochyboval, že by mu ji Johny sehnal dobrovolně. Kamarádovy prázdniny zněly zábavně, o něco míň bylo zajímavé, že se Jasmínka rozplývala nad dítětem, ale Sky už pochopil, že do toho věku jednou dospějí skoro všechny holky a dokonce i někteří kluci. Maličko se děsil chvíle, kdy to popadne i jeho, ale zatím moc mrňat v náruči nedržel, protože se na to u nich v rodině asi nehrálo nebo co. Ale co by třeba Scarlet dělala, kdyby čekala malého Zmetka, nad tím se radši ani nezamýšlel. I jemu bylo jasné, že by to byl průser jak vrata. „Takže vy dva jste pořádali pařbu a mě jste vynechali? No, to vám neodpustím, to jste mě ranili!“ oznámil jim naoko uraženě, ale jinak se dobře bavil. Možná by tomu tak nebylo, kdyby věděl, co se na té pařbě století dělo.

_________________

Verunka se při Laurencových slovech rozzářila jako sluníčko a byla by si zasněně povzdechla, když ji pohladil palcem po tváři, nicméně pořád byla Keilanova dcera a nějaké zamilované óchání na veřejnosti se jí vyhýbalo obloukem. Až na držení ruky, protože jakmile ucítila tu Lauovu ve své, spokojeně mu ji stiskla. A proti nastoupení do vlaku nijak neprotestovala.

A3

Posadila se k oknu, protože ráda pozorovala krajinu komíhající se za sklem, ačkoliv měla rozhodně lepší společnost než jen tiché okolí vlaku. Stejně ale nedokázala odolat, aby při tom, kdy se vlak rozjel, nepozorovala, co se děje venku. Lauova slova ji však během chvilky vrátila do reality. Co se Keilana týkalo, Veronica si nebyla jistá, jestli je jí smutno z toho, že táta nedokáže její city pochopit, nebo jestli ji těší, že dělá něco proti jeho vůli. Matka se k tomu postavila čelem a raději se přesvědčila důkladnou přednáškou o tom, že Veronica neskončí jako ona, což bylo na jednu stranu dost ponižující, ale mnohem horší bylo pozorovat otce, jak se na ně obě mračí. „Moc ne. Ale s mamkou se nebaví vůbec, což mě mrzí mnohem víc,“ povzdechla si. To, že její úžasní rodiče spolu nemluvili kvůli ní, to jí pravdu vadilo. „Já nevím, jak ho mám přesvědčit, že se neděje nic, co by ho nějak ohrožovalo. Nebo to ohrožovalo mě,“ zamračila se mírně nahněvaně, neboť její otec měl hlavu někdy tvrdší než beran. A mamka tvrdila, že malý Keilánek je v tom celý po něm. „Mám ho ráda, ale v tomhle se chová strašně iracionálně. A nejhorší ne tom je, že děda se tím dobře baví, protože mu neopomene sem tam připomenout, že otcové to se zamilovanými dcerami a jejich nápadníky mají občas velmi těžké.“ To už se Verunka nasupila docela, až to k ní ani nesedělo. Jeho líbnutí jí ale zase vrátilo úsměv na tvář a vyhladilo vrásky vzteku.

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

Caitlyn věnovala Caroline shovívavý úsměv, když jí oplatila rýpnutí, že neví, co je to kouzlo osobnosti. Ona to kouzlo osobnosti náhodou taky měla, ale po tatínkovi, což pro někoho mohlo být spíš kletba osobnosti…
Po tatínkovi nejspíš zdědila touhu uvést vždycky všechno na pravou míru, a pokud se nejednalo o dohodnutý společný žert, ani ji nenapadlo o něčem lhát, resp. si z toho dělat srandu. Jako třeba teď, kdy měla dvojčata možnost si dost dobře vystřelit z budoucího spolužáka. Kdyby to Caitlyn nezazdila. Tak alespoň vrhla na sestru omluvný úsměv, že se nechytila dost rychle. Nicméně o pár vteřin později mělo jejich kupé o obyvatele navíc, protože Fróði očividně usoudil, že ani jedna nekoušou.
Caroline se chtěla ujmout vysvětlování, jak to s nimi tedy je, což donutilo Caitlyn zvednou obočí, protože na to byla fakt zvědavá. Než k tomu ale ještě došlo, Fróði jim nabídl obětiny, tj. uzenou makrelu a svoje jméno. „Já jsem Caitlyn a tohle je Caroline. Redmondovy,“ představila je obě, načež trochu nejistě potřásla Fróðimu rukou, když už ji nabídl, že. „A tu rybu bych ochutnala, dík.“ Ona měla ryby docela ráda, byť tak úplně nemusela jejich vůni. Ale když pomáhala tátovi s lektvary, někdy tam byly i horší vůně. Či spíše smrady.

_________________

Leah nezůstala v kupé moc dlouho sama. Když přišel první narušitel její dobrovolné izolace od okolního světa, potlačila chuť poslat ho pryč, neboť po těch událostech minulého školního roku měla zlost na všechny a všechno okolo sebe. I na sebe, aby byla upřímná. Jenže také moc dobře věděla, že nikdo z těch lidí tady za její mizérii nemůže, a že by se k nim neměla chovat nepříjemně, pokud chce ty zbývající dva roky na nové škole přežít. Kamarádi se hodili vždycky. „Ahoj. Jo, jasně,“ pokynula tedy světlovlasému chlapci s úsměvem a pak přišla ta otázka, kterou tak nějak očekávala. „Přestoupila jsem z jiné školy a hádám, že zpátky mě chtít nebudou, takže výměna to nebude.“ zavrtěla hlavou, s úsměvem, aby ho nenapadlo se případně vyptávat, co se stalo. To nemusel nikdo vědět a její rodiče doufali, že se to nikdo ani nedozví, aby si neuřízli ostudu ještě v Británii, kde se jejich jméno neslo nejen mezi kouzelníky, ale také mezi mudly.
Už už se nadechovala, že se Prestonovi také představí, ale jejich rozhovor přerušil další příchozí - kluk z prvního kupé, které minula. „Ne, díky,“ odpověděla na jeho dotaz ohledně kokosu. Tady to možná byla trochu exotická pochutina, ale ona si jich za posledních pět let užila požehnaně. Zatímco Preston vypadal jako někdo, s kým by se dalo v klidu mluvit i o život ohrožujících ropných skvrnách, a bylo by to podnětné, tenhle mladík byl mnohem svéráznější. A také byl až moc všímavý. Když Javi zmínil Audrey, Leah se snažila udržet vážnou tvář. Popravdě neměla zdání, jestli Audrey ví, co se v Austrálii stalo, a měla chuť jí to sama běžet říct a nechat se uchlácholit, že to přebolí, nicméně možná by bylo lepší, kdyby o tom neměla starší sestra zdání. A co teprve Crystal. Nebo Mack. „Ne, Audrey nejsem,“ ušklíbla se proto a nadechla se, aby se jim představila: „Leah Carterová, Zmijozel, šestý ročník.“ Javi možná přišel o úvodní část s tím, že je na škole nová, ale pokud nebyl úplný tupec, dojít mu to muselo.

_________________

E2 - Dante, Vincek, Daniel

Dante se podíval na svého kocoura stočeného vedle něj na sedačce a spokojeně pochrupujícího. V ten moment na malý okamžik také zatoužil být kocourem a mít bezstarostný život. Řešit jen spánek, jídlo a ženský. No dobře, to poslední by bylo stejné jako teď, ale i tak. V tu chvíli by vážně s kocourem měnil. A nevědomost, co ho čeká ve škole za omezení kvůli původu mu na náladě nepřidávaly.
"Já jen doufám, že ve škole už pojede vše podle normálu. Fakt si nějak nedokážu představit, jak by se to omezení mělo projevit. Aspoň ve vyučování. Klidně si dovedu představit, že třeba budeme muset nosit růžovou uniformu, jako že jsme mudlové. Jen nevím, co by bylo víc ponižující, jestli ta růžová, nebo to odlišení od ostatních." Ani v tuhle chvíli neopouštěl Danta jeho sarkasmus.
Jak si Dante pohrával s odznakem, poděkoval za gratulaci. "Díky. Je to možný, že bych mohl sedět hned v prvním kupé, ale to ohlášení mě tak naštvalo, že jsem se vybodl na vymoženosti odznaku a rovnou jsem se přesunul do posledního vagónu. Fakt nemám náladu se tu s někým dohadovat, že moje místo je tady vzadu." I proto Dante doufal, že ve škole bude vše při staru, aby aspoň ve škole mohl plnit povinnosti prefekta.
Dante se na okamžik zadíval z okna. Bylo mu to všechno líto. Chvíli přemýšlel, jestli se už někdy cítil takhle poníženě. A kvůli takové kravině. "Taky doufám, že Brumbál to nenechá jen tak. Docela by mě zajímalo, jestli má něco v plánu." Daniel pak přišel s otázkou na rádio. Dante pokrčil rameny. "To fakt netuším. Můžeme to v mrzimorské společence zkusit. Jen se obávám, že tohle bude mít ministerstvo ošetřený.
Když se dal vlak do pohybu, vklouznul k nim do kupé ještě Vincent. "Nazdar Vincku." Dante dal Havraspárovi prostor, aby se mohl usadit. "Taky vypadáš dost nadšeně z dnešních novi... Počkej, jak jako začaroval? Tady? Na nástupišti?" Dantovi se nechtělo věřit, že by se něco takového mohlo dít. Až tak drsné to fakt nečekal. "S vlídností se tu dneska asi nepotkáš." Dante se usmál, i když jeho úsměv byl hodně nucený a dost nepovedený. "Možná vím, proč jsme v posledním vagónu. Nejspíš nás někde po cestě odpojí a nechají náš vagón spadnout někde ze skály."

_________________

Laurence mrzelo, že to kvůli němu nemá Veronica doma docela ideální, a o to víc, když viděl svou milou naštvanou tak, jako nikdy předtím. To k ní přece vůbec nešlo, a tak se snažil přemýšlet, co by mohl udělat nebo říct, aby to zlepšil. Žel si dokázal představit, že ať by jejímu otci řekl cokoliv, nedokázalo by to jeho postoj nějak vylepšit. „To je mi hrozně líto, Veru,“ zamumlal a zatvářil se omluvně, protože mu fakt nedělalo dobře, když viděl, jak se Verunka trápí. „Já bych tomu hrozně rád nějak pomohl, ale mám takový pocit, že i kdybych tvému tátovi řekl, že nejsem jako ten můj, abych si pohrával s dívčími city, tak mě bude mít rád teprve tehdy, až se budu nacházet nejlíp na druhé straně zeměkoule,“ poznamenal ještě poměrně optimisticky, protože jinak by taky mohl říct, že by ho Keilan viděl nejradši sto metrů pod zemí, jak ho ohlodávají červíci.
„Já tě mám rád, Veru, a nikdy bych ti neublížil. Rozhodně ne vědomě, a stejně tak bych nedopustil, aby ti ublížil někdo jiný,“ dodal následně zcela vážně, protože cítil nutkání to říct nahlas aspoň před Verunkou, když už na jejího otce by to žádný efekt nemělo.

_________________

| +

I'll love you long after you're gone... ♪♫

C1

"Co u vás nemáte? Dvojčata?" Cara se vesele zasmála. "A odkud vůbec jsi?" To dívku opravdu zajímalo. Přišlo jí dost divné, že někdo může být vykulený z toho, že potká dvojčata. Navíc ten klučina vypadal, jako kdyby o dovjčatech ani nikdy neslyšel.
Když už seděli společně v kupé, Cara se nadechla, že začně vysvětlovat, jak to tedy vlastně je. V ten moment jí ale ještě klučina přerušil a nabídl jim... rybu. "Trochu neobvyklé. Čekala bych spíše sendvič. Ale jo, dám si ráda." A jelikož sestra představila obě, tak Cara už nic neříkala a jen chlapci podala ruku. Vlak se rozjel a Caroline se dala do vyprávění, jak to s těmi dvojčaty vlastně je. Před vyprávěním ještě výrazně mrkla na sestru, aby s ní držela basu. To máš tak. I když to nikdo moc přiznat nechce, tak se skutečně jedná o kouzlo. A jmenuje se..." Caroline si přiložila prst k ústům a tvářila se, že si vzpomíná, jak zní přesná formule, ve skutečnosti jí ale mozkové závity jely naplno, aby vymyslela nějakou formuli. "Duplico! Pohledem teď hledala podporu u sestry. "Takže když jsem se narodila, tak si rodiče řekli, že jsem tak krásná, že mě chtějí mít dvakrát. A teď jsme tu obě dvě. Dobré, ne?" Caroline se hlouběji zabořila do sedačky a spokojeně se usmívala. A pokud jí náhodou sestra kárala pohledem, tak Cara dělala, jako že jí nevidí. Vždyť ona to později Frodovi vysvětlí, jak je to ve skutečnosti. Teď to vypadalo, že by z toho mohla být pěkná bžunda. Škoda, že Caitlyn hned na začátku řekla jejich jména. Kdyby to bylo na Carol, tak se obě jmenují stejně.

_________________

„Z Islandu,“ zamručel Fróði, jemuž ta studená skála v severním Atlantiku najednou přišla výrazně nehostinnější, „ale máme tam skalní trolly.“ Osobně by tedy pár trollů za pár zrzavých dvojčat určitě vyměnil, ale něco mu říkalo, že jeho táta by pak z toho měl jakožto ministr životního prostředí trochu průšvih, takže ani nic nenavrhoval.
Když pak došlo na představování a makrelu, mohl být Fróði fakt rád za to, že je jim všem teprve jedenáct. Ono kontrovat zrovna jemu sendvičem, to by se o pár let později fakt nemuselo vyplatit, jestli mi rozumíte…
Místo jakýchkoliv protinávrhů tedy profesionálně zlomil rybu napůl, každé z holek podal jednu část a ani ho nenapadlo, že by třeba tolik nesnědly. Část s hlavou přitom dostala Caroline, za odměnu, že se prve tak hezky usmívala. Sám pak znova sáhl do batohu a vytáhl si novou, celou, protože zima se blížila a on musel zapracovat na svých tukových zásobách, aby přežil do jara, neasi. Nutno přitom dodat, že už během půlení a rozdávání první ryby mu vrtalo hlavou to příjmení, ale než si vzpomněl, odkud ho zná, uběhlo ještě docela dost času a jemu se nejdřív dostalo oné fabulace s kouzelnou duplikací dětí. Poslouchal s upřímným zájmem, nějaká ubíhající krajina za okny mu byla totálně buřt a na konci vlastně neměl nejmenší pochybnosti, protože to dávalo dokonalý smysl.
„To jo,“ přikývl zamyšleně, že to dobrý je, zakousl se do ryby a naštěstí byl ještě moc malý na to, aby nějak využil tu nahrávku na kompliment nebo aby vyjádřil lítost nad tím, že jich neudělali ještě trochu víc. Jenom se při té příležitosti a za stálého žvýkání zamyslel, jak je jako bude rozeznávat, při té příležitosti ho zase napadlo, jak je asi rozeznávají jejich rodiče, a tímto elegantním obloukem se dostal zpátky k jejich příjmení.
„Hele, a když jste Redmondovy, to jste jako toho božího profesora, co mi o něm vyprávěl bráchanec?“ Jo, Fróðiho asi na první hodině lektvarů čekalo velké zjištění, že bratrancova kritéria hodnocení učitelů nejsou s jeho dvakrát kompatibilní, ale v tuhle chvíli dávalo to duplico ještě větší smysl – ostatně kdo jiný než legendární Redmič by měl mít ty správné znalosti k duplikování své krásné dcery, že?
Fróði se každopádně v úvahách moc dál nedostal, jen přechroupal další kus makrely i s páteří a čekal, co z Redmondóttirek vypadne.

_________________

Rozhodně se nedalo říci, že by takovou odpověď Darya neočekávala, ale možná jí trochu překvapilo, že nejmenovala Samanthu, a nebo Danteho. Či třeba všechny tři. S těmito dvěma se totiž Bessie taky bavila, a to celkem dost, o tom, že by mohla být na Danteho naštvaná totiž netušila. "Tak když bude chtít, stačí říci," pokrčila pak rameny, protože proti Prestonovi konec konců nic neměla. Ne že by ho mohla označit za přítele, to vlastně nikoho, ale bavila se s ním asi nejvíce, pokud nepočítala ztracenou Grušku, kterou považovala už za mrtvou. Ne že by jí to vysloveně vadilo, ale byla to jediná osoba, se kterou mohla mluvit o všem a věděla, že jí poradí. Teď měla smůlu a vše si musela nechávat pro sebe. Což dělala, alespoň částečně - i když o tom nikdo nevěděl, vedla si deníček. Rozhodně to nikde nešířila a dobře si ho schovávala.
Odznaky už bylo téma, ke kterému se Stephanie rozhodla nevracet, protože to, co mělo být řečeno, řečeno už bylo. "Celkem jsem zvědavá na tu koupelnu," zamumlala pak kapku zamyšleně, protože to byla asi jediná výhoda toho odznaku, který se jí třpytil připnut na plášti. Hodlala jí prubnout co nejdříve to bude možné, to aby věděla, zda to skutečně za to stojí či nikoliv.
Co se pak doučování týkalo, i to nechala Darya plavat, stejně tak jako profesory. Neměla k tomu už co dodat, navíc si v tomhle směru s Bessie stejně moc nerozuměly - jí se holt zalíbili úplně jiní profesoři. Byla jedině ráda, že Frew byl pryč a oni místo toho měli McLarkenovou. Sice jí štvalo, že si začala něco s nečistokrevným kouzelníkem na druhou stranu jí do toho nic nebylo. A ona se zase líbila s mudlovským šmejdem. Což doufala, že zůstane utajeno, ale nezůstalo, jak se brzy ukázalo. Darya si tak byla jistá, že pokud se jí Dante nebude vyhýbat, skončí špatně. Samozřejmě, že na něho byla naštvaná, prozradil něco, co mělo zůstat mezi nimi. Nehledě na to, že toho zpětně litovala - bylo to pod vlivem alkoholu a stejně je nikdo nenachytal. Krom Alexeie, který to celé viděl, ale to bylo vedlejší, protože to nikde nešířil.
Ticho, které v kupé nastalo, bylo tíživé a sama Darya se divila, že se na okně a dveřích neobjevila námraza. Nálada totiž padla pod bod mrazu a za všechno mohla jediná věta. Jenže Stephanie nebyla připravená zrovna tohle řešit, a rozhodně ne s Bessie. Kdyby se jí na to zeptal někdo z rodiny, byla by schopná o tom mluvit, alespoň trochu. Doufala, že od toho nebude Dante očekávat něco více, i když to druhý den potom vypadalo, než ho s ignorem vyprovodila z domu ve společnosti Joshui. "No?" zopakovala po Bessie možná trošičku kousavě a její pohled jasně naznačoval ať to vyklopí.
Bessie se skutečně rozmluvila a Darya najednou litovala toho, že se rozhodla zůstat a vyslechnout si to. Udělala by totiž lépe, kdyby vstala a šla najít Danteho. A pak by ho zamordovala pánví, aby věděl, jak moc velkou sílu tato zbraň má. Tak trochu tušila, že to za chvíli bude vědět celá škola. Ne že by byl Preston drbna, ale Dante očividně jo, takže mu asi bude muset vysvětlit, že tohle rozhodně ne. Více než to, že se Dante svěřil Prestonovi a ten pak Bessie, Daryu překvapila ta rychlá oprava jednoho slova. Stephanie totiž skutečně hloupá nebyla a došlo jí to, co měla Bessie na srdci. Jen si to nedokázala vysvětlit. Jistě, viděla, že spolu můžou být dva kluci, u Prestona zas viděla dvě maminky, jen.. "Jo, to bys asi měla," přisvědčila pak a zahleděla se z okna, protože tohle potřebovala vstřebat. Ne že by to moc dobře šlo - o to víc toužila být doma, před krbem, schoulená do klubíčka, tak jako to dělávala, když jí bylo na nic. "Já to nechápu." Pravila pak a zkoumavě si Bessie prohlédla. Tohle bylo asi poprvé, co Darya přiznala, že něco nechápe, protože většinou nedávala takové věci najevo. Jenže tohle šlo prostě zcela mimo ní, city a tak.

_________________