Banánový král žil v naprostém nevědomí o tom, co mezi jeho nejlepším kamarádem a slečnou, se kterou strávil nespočet času při doučování líbání, o prázdninách proběhlo. A jen těžko říct, jak by si to přebral, kdyby se to dozvěděl. No, prozatím mu nic žíly netrhalo. Naopak se tvářil jako lišák před hnízdem kuřátek. „Má drahá Jasmine, je to kus hadru a nic pod tím nemám. Chceš se přesvědčit?“ zavlnil obočím a zazubil se. Ještě by mohl dodat, že byla v tomhle kupé jediná, kdo to ještě neviděl, ale zase nechtěl podporovat jiné, mnohem nereálnější drby ohledně něj a Iggyho.
Orla pro jistotu nekomentoval, on sám si říkal, že si Iggy to kuře může pojmenovat třeba Nugetka nebo Pečeně a vyjde to na stejno, ale když chtěl mít Orla, tak prosím. Teprve teď mu ale došlo, že to jeho kamarád myslí s tím orlovstvím zmíněného kuřete vážně. Ale udržel se a nezeptal se ho, co hulil a za kolik se to dá koupit a kde. Víc ho zajímaly novinky z Jasmínčina života a tak pozorně naslouchal její odpovědi. „Já jsem ale neumřel!“ zaprotestoval, když kamarádka zmínila, že jí umřel Troll, a dokonce ho nezastavil ani fakt, že zmínila, že to bylo zvíře. On byl taky zvíře, jen tričko s nápisem Prince in the streets - Beast in the sheets si ještě nezasloužil.
Jejich poklidná jízda pokračovala debatou o profesorech, ale to okolo kupé prošla holka v modrých šatech a Sky se u ní na chvilku zapomněl pohledem. Nejen, že si na chvilku myslel, že profesorka Morganová vypila omlazující lektvar, ale taky měl problém udržet myšlenky u tématu, jak se mu odkrvil mozek. „Eeeeh, co? Prázdniny?“ zamumlal, když k němu dolehlo dění z kupé, a zase svou pozornost stočil směrem k Iggymu a Jasmine. „No, jak jsem ti psal, věnoval jsem se pokusům a taky jsem se byl podívat s Harrym na tréninku jeho týmu. A zalítal jsem si. Pak jsem se nechal provést továrnou Komety a ukrad jejich řediteli tužku. Je ve tvaru toho nejnovějšího koštěte a sama se ořezává!“ zahlásil nadšeně. „A co u vás?“ O Jasmininých prázdninách věděl všechno, alespoň se domníval, že ví všechno, a s Iggym pár dní taky strávil, jen s ním neudržoval tak častý písemný kontakt.

_________________

C1

Na sestřino rýpnutí ohledně kakabusáctví se Caroline nejdříve ironicky usmála, což působilo spíše jako kyselý úsměv a pak hned na ní vyplázla jazyk. "Tomu se říká kouzlo osobnosti, víš?" Cara při tom udělala gesto rukou, jako by se ovívala vějířem a mrkala při tom o sto šest, až se jí řasy míhaly sem a tam. "Jo, promiň. Já zapomněla, že ty nevíš, co to vlastně je." Cara neměla v plánu to říct, ale když mohla rýpat sestra, tak ani ona si nemohla nechat ujít příležitost.
To už se u kupé objevil ten podivnej kluk, co se tvářil dost zmateně. Co prohlásil, bylo dosti zábavné, takže s ena něj Caroline usmívala. Když chlapec upřesnil, co tím má na mysli, už ho Caroline chtěla tahat za fusekli a chvilku chtěla hrát hru, že se jedná skutečně o kouzlo, ale Caitlyn byla rychlejší a propálila, že jsou sestry. Koutky úst jí klesly dolů. Mohla to být legrace.
Mladší dvojče pozvalo zdvořile kluka do kupé. Cara se s tím neparála, chytla ho kolem ramen a nasměrovala ho dovnitř. "Tak pojď." Posadila se vedle sestry a vyčkala, zdali klučina vklouzne k nim do kupé. Pokud trochu váhal, ještě ho trochu namotivovala. "Posaď se a jestli ti to není pořád jasný, tak já ti klidně vysvětlím, jak se tohle kouzlo dělá." Na slovo kouzlo dala Caroline značný důraz a ještě přidala gesto uvozovek, aby bylo jasné, že to zas taková černá magie není.
Vlak se dal do pohybu. I Cara pohledem zkontrolovala perón, pak ale pozornost upřela zpět k podivínovi. V očích se jí odráželo nadšení z nadcházejícich událostí, které na ní dnes čekají a které budou dozajista epické.

_________________

Abjorn se musel hodně zamyslet, aby vyhrabal z paměti nějaká slovíčka, která by Montymu přiblížila charakter sušeného masa, protože masové sušenky asi nebyly ideálním popiskem. „Tenké maso. Na horkém vzduchu, dlouho, udělá všúúú,“ pokusil se napodobit proudění vzduchu skrz tenké plátky masa při uzení a sušení, „a zmenší. A pak je žvýkací.“ Zatvářil se tázavě, jako jestli Monty rozuměl. Sám netušil, jak takhle vystuduje kouzelnickou školu, ale doufal, že se jeho angličtina po pár měsících prudce zlepší, když se bude fakt snažit. „Takové malé usušené. Sušenky.“ A pisatelce bylo jedno, že napsaná anglicky by tahle teorie nedávala smysl, že.
I Asbjorn po rozjetí vlaku zamával rodičům, kteří se mezitím stihli seznámit s paní Montyovou a udržovali s ní veselou konverzaci. „Až vaši s naši kamarádi, přijedeš na návštěvu.“ rozhodl s úsměvem a bez debaty. A protože nebyl žádná máčka, tu čokoládu si nabídl, jenže to netušil, že mu bude křupat cukr mezi zubama a že to chilli bude fakt pálit. Jenže byl viking a ti přece něco vydrží. „Ta muset pálit dvakrát.“ oznámil Montymu nadšeně a nemyslel tím, že teď pálí hodně. Ale že ho bude pálit ještě jednou o pár hodin později. „Těším. Obavám, že mi jiní smát, že nemluvit dobře.“ ušklíbl se, ale to ho nemohlo rozhodit. V nejhorším jim strčí hlavu do záchodu a bude vymalováno. „Ty těšíš?“

_________________

A jak tak v kupé klidně seděl, cítil, že z něj opádavají poslední zbytky obav, ve kterých byl, když procházel stěnou, a pak po perónu. Nebyl jediný, kdo do Bradavic jel, to bylo logické, ale i tak se bál, aby mezi britské studenty zapadl. Tedy myslel si, že většinově budou všichni z okolí Anglie - zatím však netušil, jak moc se mýlil. "Těší mě," kývl ještě na oba hochy blonďák, načež se pousmál. Podání ruky zatím obcházel, neboť měl za to, že v takové společnosti to určitě nebude nic, za co by měly padat hlavy. Zvláště když v kupé panovala poměrně uvolněná atmosféra. "Aha, vážně?" optal se, snad ne ani tolik nejistě, jako spíše zvědavě. Skutečně jej zajímalo, jaké to asi v kolejích je a trochu jej mrzelo, že bude chodit jen do jedné a nebude si moci prohlédnout ty spolky a ložnice jiných kolejí. Byť tam strýček Byron nechodil, přesto o Bradavicích uměl vyprávět tak barvitě, jakoby znal každý kout, každé zapadlé a zaprášené místečko. "O tom klobouku jsem slyšel, skutečně zajímavý způsob rozřazování. I když vážně nemám rád, když se někdo někomu hrabe v hlavě, a to i když jde o klobouk," pronesl s mírnými obavami. Prvotně chtěl říci o schopnostech, kterými oplýval jeho strýček, ale prozatím se rozhodl o nich pomlčet, aby ty dva nějak nevyděsil, ačkoliv mu nepřišli nějak bojácní. Jen to prostě bylo zvláštní a i on sám občas přemítal nad tím, jestli se mu Byron zrovna nehrabe v mysli. Ale to by přeci určitě neudělal, ne? Nakonec však rychle přikývl, aby dal chlapcům najevo, že se v Bradavicích skutečně ukáže nová tvář i v profesorkém sboru. "Ano, strejda je démonolog a bude mít seminář. A krom toho učí i normální předměty, třeba je fakt machr na lektvary," vysvětlil s jiskřičkami v očích, ačkoliv mu strýček už několikrát říkal, že si nemá dělat naděje, že by jej snad učil. A Chris byl za to možná rád, protože by jej pak třeba někdo mohl soudit za to, že mu strýček říká, co by se měl učit,když se bude zkoušet. Anebo pomáhat s úkoly, což je přeci blbost, protože Chris byl vždycky chytrý a se vším si uměl poradit sám. "Ale na tý koleji mi asi taky tolik nezáleží. A páni, bráchu? To musí bejt fajn, já mám jen mladší sestry," vysvětlil a pokusil se do svých slov dát dostatek nadšení, ačkoliv každou vzpomínku doprovázela spíše bolest a smutek, než-li nadšení. Stýskalo se mu, ale zároveň byl rád, že některé členy své rodiny (které do ní dle jeho názoru nepatřili) nevidí. Poznámka o pestrém ročníku jej ale rychle vrátila do nálady, s čímž se i pobaveně zasmál. "Vážně? Tak to bude asi zajímavej ročník, já sem totiž... z Nového Zélandu. A má rodina má kořeny v Holandsku," poznamenal s úsměvem na tváři. Nu dobrá, tak si alespoň na nové škole nebude připadat jako úplný exot. "Nervózní? Ale ne. Už ne, teď už je to dobrý. Ale je to divný, být tak daleko," utrousil popravdě. "Slyšel jsem, že na přivítanou bývají velké hostiny, je to pravda?"

_________________

Vincek už měl namířeno ke kupéčku, odkud se ozýval ruch, a v němž seděl jeho kámo Raghú. Dříve, než však mohl třeba dojít ke dveřím a otevřít je, objevil se u něj cápek, co nevypadal zrovna dvakrát přátelsky. Civěl na něj jako na spodinu, a co hůř, civěl na něj tak, jakoby mu viděl do hlavy, do nejvzdálenějšího místa jeho vnitřní galaxie, v níž se dokázal prohrabat během pár sekund. To mladému Havraspárovi chvíli ukradlo úsměv ze rtů a donutilo jej stát a zírat, než se přikrčil a se zalapáním po dechu zaprotestoval. "Nikam nejdu!" ohlásil se, protože byl prostě rebel, a kam přišel on, tam zákon přestal existovat. Logicky. Autority přeci nemusel poslouchat, to nebylo dostatečně punk. Jenže ministerská autorita mu zřejmě na jeho názory i postoj poměrně dlabala, neboť během vteřiny se v mužově ruce objevila hůlka. Vincent ztěžka polkl a vypnul hruď, jak se snažil působit důležitě a rozhodně. Ani to mu však nebylo nic platné, s posledním nádechem k protestu náhle ucítil, jak jeho svaly ztěžkly. V očích se mu mihly obavy, se kterými pohlédl na muže, ke kterému pouze cosi zasýpal. Slov nebyl schopný, jen pohyboval bulvami, ve snaze najít někoho, kdo by mu pomohl. Vážně jej při cestě do školy jen tak začaroval někdo, kdo by kouzelníkům asi neměl ubližovat? Chtě nechtě, byl spoután kouzly a doprovázen až k místu, kam patřil. Do posledního vagonu. Až tam, bezpečně daleko, mu bylo umožněno se opět hýbat. Cosi v něm se stále bouřilo, chtěl toho maníka nakopnout do zadku, ale jeho odvaha byla kdesi pod bodem mrazu. Zrak sklopil a s dlouhými výdechy se opřel o okno, zatímco cítil znechucení z porážky. Se svým kufrem nakonec pomalu začal procházet kupé. Trochu se třásl, protože to už nebyla taková sranda... tohle už bylo vážný a on netušil, jak s tím naložit. Snad díky štěstí nalezl kupé, v němž seděl Dante a Daniel, načež se pološíleně zasmál a rychle vletěl dovnitř. "Zatraceně! Co to má bejt! Svůj školní den sem začal tím, že mě jeden chlápek začaroval a celýho zkamenělýho mě odtáhl sem! Co to vůbec zkouší!" počal se rozčilovat, protože ačkoliv byl kliďas, tohle už bylo moc. A i kliďasové měli hranici, přes kterou nešlo překročit. Kufr odložil a znechuceně dosedl na volné místo, aniž by se tázal. "Sorry... ahoj. Teda sorry za ten vpád, fakt už mě dlouho nikdo tak nerozčílil," vypálil. Bylo mu jasné, že kluci asi byli v dost podobné situaci, ale on prostě zuřil. A nejraději by si na truc ještě zapálil. "A - a co vy? Neřekl vám někdo něco vlídnějšího? Nebo jsou všude jen tihleti prašivci?" ručkou máchl kamsi k okýnku, za kterým se pomalu začal ztrácet Londýn. Paráda. Nejraději by v něm třeba zůstal a naučil se kouzlit někde úplně jinde. "Hele já chápu, že některý předměty mi moc nejdou, ale mám čarovnou moc, co si vo sobě tihlecti nadutci vůbec myslí?" pokračoval dál, zbaven smyslu.

_________________

„Dvojčata?“ zopakoval Fróði neznámé slovíčko a zatvářil se ještě trochu zmateněji než prve, „tak to u nás nemáme.“ Vzápětí si pomyslel něco o tom, že je to fakt škoda, a málem zmínil, že ségru má, ale vypadá úplně jinak, ovšem dřív dostal nabídku, která se neodmítá.
„Sednu, dík,“ přikývl pak horlivě a chtěl i dodat, že jeho jen tak něco nevyděsí, ale vzpomněl si na loňské léto a toho ledního medvěda a trochu mu vyschlo v krku. Navíc pak přišel nějaký ten dost slibný fyzický kontakt, takže váhání rozhodně nebylo na místě, Fróði vtáhl dovnitř svůj kufr, hodil ho tam, kam se kufry obvykle házely, klec se sovou šoupl rovněž někam stranou a posadil se naproti holkám, načež si chvíli užíval výhled. A to vlastně celkem objektivně zatím nebylo moc na co koukat, to až za pár let. S mírným zpožděním si uvědomil, že mu ta pravá, v pozičním slova smyslu, nabízela další vysvětlování, a nebyl by to on, aby odmítl. Zejména proto, že vzdušné uvozovky mu zatím taky nic neříkaly, a to je Flann používal celkem často.
„Tak jo, vysvětluj,“ zavelel, překvapivě soustředěně se zaposlouchal a souběžně s tím si uvědomil, že zapomněl na jednu úplně nejvíc nejdůležitější věc. Tedy vlastně dvě nejvíc nejdůležitější věci.
„Vlastně počkej,“ přerušil ji ještě, sáhl po batůžku, rozepl ho, po chvíli suverénně vylovil další uzenou makrelu a nabídl ji oběma přítomným, „dáte si makrelu? Děda říkal, že uzený ryby dělaj kamarády, a máma mi jich s sebou nabalila víc.“ A právě při zmínce o rodině si vzpomněl i na tu druhou věc, kterou mu pro změnu kladl na srdce otec – že by se měl představovat i příjmením, která se na Islandu sice prakticky nepoužívala a Fróði až do svých devíti ani nevěděl, že nějaké má, ale na jihu ho bude potřebovat. „ A jmenuju se Fróði, Fróði Finniansson,“ dodal nakonec takřka forrestgumpovsky, přehodil si tu smradlavou uzenou rybu do levé ruky a pravou nabídl k potřesení, protože to se dělalo i u nich na severu a on se přece nechtěl dopustit nějakého faux pas...

_________________

Monty sice nebyl hloupý, ale občas trvalo, než mu některé věci došly. Obzvlášť když se je někdo snažil vysvětlit špatnou angličtinou, které měl občas problémy porozumět. Zamyšleně tedy nakrčil čelo a upřeně Asbjorna sledoval, až to skoro vypadalo, že se mu pokouší číst myšlenky. „Všúúú, jasně,“ ušklíbl se pobaveně, ale o chvilku později se mu rozzářily oči pochopením. „Ty myslíš sušené maso!“ vyhrkl, hrdý sám na sebe, že na tu hádanku přišel. Nicméně ze sušeného masa jako takového nebyl zrovna moc nadšený. „Mně moc maso nechutná,“ přiznal váhavě a zatvářil se omluvně, protože nechtěl Bjorna urazit. Vegetarián nebyl, to ne, ale masu prostě moc neholdoval. Ještě kdyby to tak bylo kuřecí nebo krůtí, to by risknul, ale něco mu říkalo, že spíš půjde o soba...
Návrh návštěvy se Montymu zamlouval, jelikož byl společenské zviřátko a měl Bjorna rád, takže se usmál a přikývl. „Tak jo. Ty k nám taky můžeš přijet, ale asi ti tam bude docela horko,“ podotkl pobaveně. Ale byl si jistý, že by se Bjornovi v Mexiku nakonec zalíbilo - zkusil by si piñatu a tak. A to chceš.
To, že bude čokoláda pálit dvakrát, Monty opět nejprve nepochopil, ale když mu to došlo, pobaveně se zachechtal. „Ani ne, hele, jsou pálivější jídla,“ poučil ho. Ale byl rád, že čokoládu nevyplivl, protože si byl jistý, že půlka jeho spolužáků by to udělala. Ona měla ta čokoláda dost specifickou chuť. Když pak Bjorn vyslovil svoje obavy, že se mu budou všichni smát kvůli jeho angličtině, Monty se zamračil a zakroutil hlavou. „To teda nebudou, to by byli pěkně hloupí,“ zabručel, odhodlán každému, koho by napadlo Bjornovi se smát, alespoň vynadat. Sice riskoval, že pak skončí hlavou v záchodě, ale Bjorn byl kamarád a kvůli kamarádům takové věci prostě riskujete, no. „Navíc angličtinu se naučíš rychle, fakt. Já ti pomůžu,“ přislíbil s úsměvem. „Já se těším,“ přikývl, „ale trochu se bojím zařazování. Chtěl bych být v koleji s někým, koho znám - s tebou, nebo třeba Heskim. Ten taky bude chodit do prváku a je to Fin,“ vysvětlil, ačkoliv netušil, jestli o něm Bjornovi už neříkal.

_________________

Iggy se zatvářil naoko zhrozeně, když Sky začal s tím, zda se Jasmine nechce přesvědčit o tom, že pod tím kusem hadru, který nazýval kalhotami, skutečně nic nemá. "Ne, to nedělej, mohl bych umřít... A orel taky," vyhrkl a vzápětí se pobaveně zašklebil. Sdíleli spolu ložnici, Iggy už toho určitě viděl hodně a tohle ho nemohlo rozhodit.
Co se domnívaného mláděte orla týkalo, Ignác se zatvářil jako hrdý otec a poznámku, že jestli tohle je orel, Jasmine je papež, tak nějak okázale ignoroval. "Koupil jsem ho v jednom pajzlu na Obrtlý ulici, kam jsem se jednou omylem dostal se strejdou," vysvětlil. Strýček mu sice taky říkal, že z tohohle orel nevyroste, ale Iggy si myslel své. Respektive... chtěl věřit tomu, že skutečně vlastní orlí mládě. A kdyby náhodou ne, vycvičí z toho bojové kuře. "Chtěl jsem si koupit vejce okamie, ale na to jsem fakt neměl a strejda navíc říkal, že je to určitě švindl. A hlavně je to nelegální," dodal jako někdo, kdo se vyzná v kriminálním podsvětí líp, než ve svých botách.
"Budiž Trollovi země lehká, Velký Banánovník nechť ho na cestě provází," pronesl Ignác obřadně se sepjatýma rukama. Kdyby Jasmine vypadala nějak smutně, takovou krávovinu by nedělal, ale Jasmínka se jevila jako někdo, koho ztráta zvířete moc nesebrala. Tím líp - Iggy neuměl moc dobře utěšovat. Ba dum tss.
Když se Sky pochlubil svou kriminální minulostí, která se týkala krádeže tužky, Iggy se zazubil. "Hustý, ukaž!" prohlásil, protože tu tužku prostě chtěl vidět. A pak pokrčil rameny. "Já byl párkrát se strejdou v terénu, mapovali jsme pár kentauřích teritorií a taky jsem viděl kolonii karkulinek. Jo a vyhánění drsnochvosta, fakt hustý, to vám povím," pokýval hlavou. Otázku, jak se měla Jasmine, už však položil Sky, a tak zrzek jen čekal na odpověď a doufal, že nebude moc zmiňovat jejich společný zážitek, protože Sky o něm opravdu ještě nevěděl.

_________________

Očividně Jasmine doufala marně, že je Sky pod tím kusem hadru oblečen, a tak se pobaveně ušklíbla. "Si piš, že chci. Tohle je totiž nabídka, která se nedá odmítnout," zhodnotila to pak s nevinným úculem, byla totiž zvědavá, zda to fakt Sky je schopen udělat, a nebo se jen předvádí. Nicméně, ukázka jí fakt nevadila, jen na chvíli stočila pohled k Iggymu. Najednou jí připadalo, že je tady až moc velké horko.
Orla už moc nekomentovala, protože bylo očividné, že se jí nepodaří Ignáce přesvědčit o tom, že to není orel nýbrž kuře. "Jo, to já jsem se pokoušela svého příbuzného přesvědčit, aby mi pořídil opravdového trolla. Má teď krámek na Příčné s velmi zajímavými věcmi, jen to zatím bylo marné.. ale já ho stejně získám," kdo ví proč se přitom zadívala na Skye, kterému věnovala pobavený úšklebek. Sky totiž troll byl a dost veliký. Když pak zmínil, že on ještě neumřel, pobaveně se uchechtla. Rozhodla se to však radši nijak nekomentovat, místo toho jen šťouchla do Skyových žeber. Mnohem radši by mu rozcuchala vlasy, ale to jí tak trochu kazila ta šlupka na hlavě, které se rozhodla radši nedotýkat. "Amen." Přikývla pak na slova Ignáce. Smrt Trolla jí samozřejmě trochu vzala, ale nebylo to zas tak hrozné, protože to přeci jen bylo zvíře, navíc věděla, že potkani se dožívají kolem tří let, takže ani nepočítala s tím, že by to u tohohle bylo jiné a počítala s tím, že se s ním bude muset rozloučit.
Dívka, která prošla kolem jejich kupé, přišla Jasmine děsně povědomá a na chvíli jí napadlo, jestli si jen jedna z profesorek nevzala omlazující lektvar. Připadalo jí totiž, že tohle vypadá jako mladší Carterová, a nebo Morganová. Respektive tedy obě, protože to byla dvojčata, že. Nicméně, věnovala jí úsměv neb si toho soucitného pohledu vážila. Občas nechápala, jak se může s těmito trotly bavit, ale pravdou bylo, že ona občas byla stejná. "No, jak jsem ti psala, trávila jsem prázdniny v Hajdarábádu u Lashawn a jejího muže, občas jsem hlídala Aatreye - nevěřili by jste, jak je to dítě roztomilé! - a vypomáhala jsem Shashimu v kuchyni, což mu rozhodně přišlo občas vhod. Krom toho jsem byla na famfrpálovém Mistrovství, na pár dní u mě byl Iggy, a taky jsem jela za Olivkou," zhodnotil celé prázdniny a doufala, že se Sky nebude moc vyptávat na to, co Ignác u ní dělal. Ona to totiž zatím rozpitvávat nechtěla, navíc se o to více cítila nervózně, a tak se nepatrně pousmála. Navíc byla ráda, že Iggy nekomentoval to jejich společné psaní. Nutno podotknout, že sova mezi ní a Skyem lítala opravdu často.

_________________

"Ještě abys nebral! Prcci by stejně neměli létat bez dozoru někoho staršího... a budeš si muset domluvit půjčení koštěte," mrknul Javi přátelsky na Heskiho, protože ten kluk se mu fakt zamlouval. Byl sympatický a pro famfrpál fakt zapálený. "Nepodceňuj se," zazubil se, když Heski podotkl, že by ho bratr při famfrpálovém zápase možná rozmetal. Jasně, možné to bylo, ale to, že byl Erkki starší a zkušenější nutně neznamenalo, že by ho Heski nezvládl roznést na kopytech. Ostatně Erkki taky masakroval starší hráče a nebral si servítky ani trošku.
"No, on je bratránek fakt hrozně moc inteligentní, takže se všem těm věcem věnuje rád a stíhá to všechno naprosto s klidem," vysvětlil pak Javi, jak se to s Archiem má. Byl na něj pyšný a jednou chtěl být aspoň trochu jako on. Jen byl problém s tím, že Javi byl docela flegmatik a zřejmě nebyl tolik ambiciózní.
No a co se lektvarů týkalo, v těch Javi sice vyloženě nevynikal, ale zvládal je na vynikající výsledky, takže usoudil, že by byl schopný mrňousovi pomoct, kdyby potřeboval. "Hele, s lektvary ti klidně píchnu, když si nebudeš vědět rady," uculil se na něj. "Vždycky se najde někdo, kdo ti pomůže, neboj."
"Heski to shrnul naprosto přesně," pokýval Javi hlavou, když se dva mladší kluci začali bavit o kolejích a zařazování. "A nejsem si jistej, jestli klobouk přímo čte myšlenky, spíš bych řekl, že nějakým způsobem nahlíží do tvého nitra, aby zjistil, co je v tobě. Ale fakt nevím... O tom si zkusím přečíst něco v knihovně," podotkl zamyšleně a samotného ho překvapovalo, že se nad tím za celých pět let ještě nezamyslel. "Ty máš strejdu démonologa, jo? Hustý, by si rozuměl s mým bratrancem," zazubil se pak na Chrise vesele. "No to mi neříkejte, že do prváku letos nastupuje Fin, Novozélanďan a Mexičan... to zní jak blbej vtip," zachechtal se Javi upřímně. A to ještě nevěděl o tom Islanďanovi, Čechoslovákovi, Švédovi a další zvěři.
Javimu nedělalo problémy zůstat v kupé s mrňaty a normálně se s nimi bavit, ale to by kolem jejich kupé nesměla projít neznámá sexbomba. Javi vykulil oči a natáhl krk jako žirafák, jak se snažil vyhlédnout na chodbičku. "Hele, kluci, já asi na chvilku odběhnu," prohlásil, omluvně se uculil, popadl svůj kokosák a jal se přeběhnout k dalším kupé, aby našel tu dvounohou kočku.


Javi kupé s neznámou dívkou objevil celkem snadno, a protože měl oči hlavně pro ní, Prestona, který jí dělal společnost, si zpočátku skoro nevšiml. Pak ale zaklepal na dvířka jejich kupé, otevřel je a přátelsky je zazubil. "Nazdar, můžu na chvíli k vám? Vidím cizí tvář a potřebuju se seznámit," vysvětlil vesele. "Dáte si kokos? Kokos je zdravej!" dodal důležitě a zamával jim svým kokosovým drinkem před obličejem. Pak se posadil naproti té dívce a zvědavě se na ni zadíval. "Tebe neznám, jak je to možný? A nejsi náhodou profesorka Morganová, co se napila omlazujícího lektvaru a teď trollí studenty?" vrhl na ni rádoby podezíravý pohled. "Já jsem Javi, mimochodem. Mrzimor, šestý ročník," představil se jak jí, tak Prestonovi pro případ, že by ho neznal. On totiž tohohle hippie kluka znal spíš jenom od pohledu.

_________________