<<<

Všadeprítomný zhon nebol ničím výnimočným a Rhea ako každý rok musela poslušne cupitať na stanicu King's Cross so svojim bratom. Rodičia toho totiž mali, ako inak, príliš veľa, a keďže bol Ayden zlaté dieťa Ridleyovcov, bez problémov mu zverili na starosť aj jeho nie príliš zodpovednú mladšiu sestru. Možno to bol jeden z dôvodov, prečo sa Rhe so svojím bratom už len s princípu veľmi nebavila, a inak tomu nebolo ani v ten osudný deň, kedy s prevracaním očí v trojminútových intervaloch kráčala s obrovským kufrom a klietkou s Iris za ním. Na stanicu sa dostali bez problémov, rovnako ako na nástupište, kde sa jej ho, našťastie, podarilo veľmi rýchlo striasť. Rovnako ako ona, ani Ayden neplánoval stráviť celú cestu do školy so svojou sestrou, a tak sa len mávnutím ruky rozlúčili a každý odišiel na svoju stranu. On pravdepodobne plánoval stretnutie so svojimi premúdrenými kamarátmi s modrými erbami Bystrohlavu na habitoch, zatiaľ čo ona dúfala, že niekde nájde Grace, ktorá jej cez leto písala. Energicky sa teda vyštverhala do najbližšieho vagóna a začala hľadať svoju o rok staršiu kamošku.
Veľkými očami hľadela do jednotlivých kupé, pričom sa snažila nenarážať do okoloidúcich študentov, čo bolo v jej prípade celkom ťažké. Nie že by bola nemotorná, no presúvať sa cez preplnený vlak nebola žiadna sranda. Nakoniec sa jej však podarilo v jednom z vagónov zazrieť známu ryšavú hrivu, a tak sa s vypätím všetkých síl predrala až ku kupé D3 a žiarivo sa usmiala na ľudí sediacich v ňom. "Ahojte, môžem sa pripojiť?"

_________________

K rodičům už jsem se nevyjadřoval, protože jsem k nim stejně neměl co říci. Ochutnal jsem, porušil jsem to, co mi říkali a tím to haslo. Navíc, Javi už cizí nebyl a já měl právě pocit, že jsem si našel kamaráda. "Nejsi sám," zabručel jsem, protože ani já jsem nechápal, jak to, že můj bratr ještě kapitánskou pásku nemá. Byla však pravda, že mohli být v týmu i zkušenější a šikovnější než byl on sám, ale tomu jsem moc nevěřil. Přeci jen, byl to Erkki. Ten na koštěti válel i poslepu. "Si piš, že máme. A pokusím, protože se tomu chci věnovat. I když se nedostanu do hlavní sestavy, vadit mi to nebude. Důležité totiž pro mě je, abych mohl trénovat a měl k dispozici koště, když jsem si ještě letos nesměl vzít své vlastní," vážně jsem něco takového nedokázal pochopit - proč si, krucinál, prváci nemohou vzít své koště? Co by s ním asi tak měli dělat za kraviny? Vždyť to byla drahá záležitost, kterou jsem, minimálně já, strážil jako oko v hlavě. "To doufám, že to bude zajímavé. Hlavně jsem zvědavý, jestli budu hrát po boku bratra, a nebo proti němu," ušklíbl jsem se pobaveně, protože představa, že se s Erkkim utkáme proti sobě byla vcelku legrační.
Bylo očividné, že jsem Javiho zaskočil, což mě potěšilo, a tak jsem se spokojeně zazubil. "To tě láká? Zní to rozhodně luxusně! Tvůj bratránek je teda démonolog, jo?" to jsem z toho tedy pochopil, i když to mohl mít třeba jen vystudované a nevěnovat se tomu.
Téma profesorů mě lákalo trochu více než bavení se o Javiho budoucnosti, i když i to bylo zajímavé. "Tak to koukám, že se asi lektvarům budu vyhýbat," což jsem stejně plánoval, ať už na to budu mít profesora jakéhokoliv, i když byla pravda, že jsem se chtěl snažit. Jenže pokud to bude prudič a někdo až moc upjatý, stejně mě to nebude bavit, tím jsem si byl jist. "Si totiž jsem jistý, že mi lektvary nepůjdou." Zhodnotil jsem to pak ještě rychle, abych dovysvětlil, proč to mám v plánu. Vážně, vaření něčeho mi nešlo moc dobře, vždyť já byl rád, že jsem si udělal třeba čaj. A to byl jeden z mých největších úspěchů.
"Nazdar! Prvák, hádám? Já jsem Heski, taky jedu poprvý." Můj úsměv se o něco více rozšířil, když k nám do kupé vpadl chlapec v mém věku. Rozhodně jsem proti jeho přisednutí nic neměl, naopak jsem byl rád, protože poznávání nových lidí bylo fajn.

_________________

C1

I Caroline zaznamenala kluka, co rozdával banány. Narozdíl od své sestry si však banán nevzala, protože jí mezitím strhl dav a byla nucena pokračovat v cestě. Jen se otočila a na chlapce se usmála.
Jakmile se usadila děvčata v kupé, přišla řeč na Caitlyniny zmáné. "Kolik prváků už vlastně znáš? A nedomlouvala si se s nikým, že pojedete spolu? Bylo by super tu mít někoho, koho už znáš." Čímž se samovolně přešlo k tomu, že by s nimi mohl také sedět nějaký kakabus. "Doufám, že nikdo takový u nás v ročníku nebude. A kdyby jo, tak jízda vlakem s námi by ho určitě přesvědčila, že být kakabus je hrozná nuda." S Caroline ta pozitivní energie úplně sálala.
Jak postávala u okna a vyhlížela další prváky, Caitlyn zůstala na svém místě a k oknu nepřišla. "No já nevím. Asi jen podle toho, jak jsou vyjukaní a že vypadaj zhruba stejně staře jako my dvě."
Caroline se musela pořádně přitisknout ke stěně vagonu, aby kolem ní mohli projít dva kluci. Jeden zamavál Caitlyn (pokud byl tedy opravdu schopen poznat, která z nich je Caitlyn). "Čau kluci." pozdravila oba mladíky. Ti následně zapadli do vedlejšího kupé.
Netrvalo dlouho a v uličce se objevil další kluk. "Ahoj." Odpověděla Carol na jeho pozdrav a usmála se na něj. "No jasně, klidně se ptej." Cara doufala, že to bude nějaký dotaz spíš na ní, než na školu, nebo na tenhle vlak, protože o těch druhých věcech toho moc nevěděla. Otázka byla ale dost matoucí. "Co tím myslíš? Jaké kouzlo?" A ani moc nepomohla nápadná gestikulace směrem ke Caitlyn.

_________________

Fróði si procházejícího Mexičana a Švéda všiml jen natolik, aby je pustil dál vlakem, ale vzhledem k mnohem zajímavějším nálezům mu to určitě nikdo nemůže vyčítat. Dokonce nezareagoval ani na ten fakt divný kaktus a pozdější zaslechnutí slova „ochutnání“, kterému navzdory jinému mateřskému jazyku moc dobře rozuměl.
Když se na něj jedna ze zrzek začala zamračeně mračit, kupodivu mu to neušlo a musel vynaložit veškerou mentální kapacitu na přemýšlení, jestli náhodou neřekl něco špatně, protože to se mu občas stávalo. Než se s dotazem, jak to jako myslel, vytasila i druhá kopie, několikrát mezi nimi přejel pohledem, jestli třeba něco nepřehlédl, ale pak už se podrbal na hlavě a šel s tím ven.
„No,“ začal pomalu a znovu zašermoval prstem, takže Buboš začal v očekávání dalšího krmení zběsile kývat hlavou, „že jsi tu dvakrát.“ A nejhorší bylo, že se každá tvářila dost jinak, takže ani nevěděl, která že je ta hlavní a na kterou by měl koukat. Prozatím se tedy spokojil s tím, že většinu pozornosti věnoval Caroline, která byla blíž a hlavně vypadala tak nějak veseleji.
K tomu, aby se jim nacpal do kupé, měl sice nakročeno, ale tak nějak na to pro všechno zmatení zapomněl a ta zamračená ho trochu děsila. A taky nevěděl, jestli se třeba nebudou kopírovat dál, protože to by pak kupé potřebovaly celé, žejo...

_________________

„Ach tak,“ přikývla Bessie, když Darya přiznala, že byl Dante u ní na návštěvě. Nijak výrazem nedala najevo, že by se jí to dotklo, nicméně při tom dodatku, že se účastnil nějakého večírku, tak se nepatrně zamračila. „Čistokrevného večírku?“ nedalo jí to, aby se nezeptala, protože přece jenom… Dante byl mudlorozený, ne? Nedokázala si kamaráda představit v obklopení čistokrevných fanatiků a docela ho litovala. I když pokud to podstupoval s vyhlídkou toho, že by mu z toho mohlo od Daryi něco kápnout, tak mu to patřilo. Ne že by to Bessie myslela až tak vážně, nic zlého mu zase jako nepřála, ale… Víme. „Já ti chtěla něco poslat… ale říkala jsem si, že by nebylo vhodný, abych dráždila hada bosou nohou. Nevim, jak moc ti rodiče prohlížej poštu,“ pokrčila Bessie rameny, protože v tom zase tak zásadní problém neviděla. Navíc ona posílala jen minimum pohledů a dopisů, protože se raději s lidmi bavila tváří v tvář.
„No jo, to chápu. Když je někdo zvyklej na chladný počasí, do tepla se mu až tak moc nechce. Ale zase tak moc k nevydržení to nebylo,“ mávla nad tím rukou, načež zavrtěla hlavou. „Ne, já upřímně nikde moc v zahraničí nebyla. Pokud teda nepočítám ty Hladové hry před pár roky. S dědou jsme cestovali hlavně po Británii. Tam je toho dost k poznávání.“ Ne že by to Bessie nějak vadilo, naopak. Ono by jí to asi bylo jedno, protože s dědou se zkrátka nikdy nenudila. No a pak jí zmijozelka navrhla, že by ji vzala někdy do Ruska sebou, na což Bessie povytáhla obočí. „Jo? Myslíš, že by to šlo?“ zeptala se zvědavě, protože příležitost strávit s Daryou další čas nebyla k zahození. I když s učením té ruštiny to neviděla zrovna nejlépe, poněvadž byla na jazyky pako.
„Nepotěšilo, fakt?“ zatvářila se Bessie překvapeně, protože to od Stephanie tak úplně nečekala. Přišla jí jako docela dobrý materiál na prefektku a myslela si, že zrovna jí by prefektský odznak nevadil. „Tak ho vrátíme společně, uvidíme, jak by se na to tvářil,“ zašklebila se pobaveně. Když pak Darya prohlásila, že si myslí, že Bessie bude dobrá prefektka, nebelvírka vyprskla smíchy, protože ji to seriózně pobavilo. „Tak ten byl dobrej… ne, fakt, já si nemyslím, že bych to zvládla. Chovat se slušně a ještě navíc usměrňovat někoho jiného,“ zavrtěla rozhodně hlavou, protože se sice její chování dost možná od prvního ročníku trochu zlepšilo, ale žádný zázrak to nebyl. Nebo si to alespoň myslela. „Vždyť já se ani moc nepřipravuju na NKÚ, protože si myslím, že je na to dost času. Preston je přitom naučený tak rok dopředu, šprt jeden,“ poznamenala v dobrém. Ne že by Bessie byla v učení tak špatná… spíš jen průměrná, protože neměla touhu vynikat. I když ji ty hodiny bavily. Lektvary obzvláště. Přece nemohla za to, že jí to nešlo! „Ty už se taky určitě už učíš, co? Myslíš, že budou ty zkoušky fakt tak těžký, jak se říká?“

_________________

„No, já tě nemít, tak bych už asi z deprese pošel,“ zareagoval Sky melodramaticky na Iggyho slova o tom, že tu pro něj vždycky bude. S tím tak nějak počítal, vždyť Iggyho bral jako vlastního bráchu, a dokonce ho měl možná i radši než vlastního bráchu. Oběma totiž určitě kolovala v žilách krevní skupina Ó.
Co se ministerstva týkalo, Sky už to rozebírat nehodlal, leda by šlo o nějakou neplechu, ale nějak si nedokázal představit, že by se stal výhradním dodavatelem banánů na ministerské stoly. To by totiž teprve zažili věci! Zatím to sice byl jen prototyp, ale vlasyzvedající banán se pomalu dostával do oběhu, a Sky hodlal své pokusné králíčky a veverky monitorovat. Těžko říct, nakolik se mu to povedlo, ale byl přesvědčený, že je vše na dobré cestě. „Ne, neznám. Ale co na tom?“ pokrčil pak rameny. To, že někoho neznal, neznamenalo, že ho jednou poznat nemůže, tím spíš zrzavé prvačky. Třeba až jednou díky svým pokusům vymyslí banán proti početí, tak mu budou líbat ruce. A tak.
Jakmile se stočil rozhovor na jeho hnutí, Sky dorozdal banány a zazubil se. „Ty nenakloněné nakloníme. A ty nenaklonitelné budeme ignorovat.“ Jeho politika byla jasná a přehledná i pro debily, kdyby se v jejich kruhu víry pravé nějaký takový ocitl. I třeba jen omylem. A protože banány došly a jedenáctá se blížila, zamířil za Iggym do vagonu a následně i do kupé. Tam strčil kufr nad sedačku a chvilku pozoroval kuře, než mu do oka padlo něco jiného.


Co se Jasmine týkalo, šly žerty stranou. Kdyby věděl, že strávila prázdniny s Iggym, asi by to měl kamarádovi tak trochu za zlé, protože on se musel spokojit jen s dopisy, které ale létaly skrz soví poštu tak často, že si i rodiče začali myslet, že se Sky zamiloval. Nic zamilovaného však ty řádky neobsahovaly, ačkoliv je nutno zdůraznit, že Sky Jasmínku neoslovoval „vole“ a vystupoval v nich i jako docela fajn kluk. „Zdar, Vaše Výsosti, berte místo!“ zazubil se proto na Jasmínku vesele a culil se od ucha k uchu, když se k němu posadila. Nepřikládal tomu žádný větší význam, to ne, prostě ji viděl moc rád. „Ta banánová šlupka je posvátná pokrývka hlavy,“ vysvětlil bez okolků zcela vážně. Co se banánů týkalo, žertoval jen málokdy. A bylo jen dobře, že se nezeptala na ty kalhoty, protože pod tím kusem hadru nic neměl a fakt si tu volnost užíval.

_________________

Verunka se začervenala, protože komplimenty od Laurence jí stále vháněly růž do tváří. „Budu se snažit, abych dostála té důvěře, kterou mi dali, když mi ho svěřili,“ pokrčila ramínky a znovu se na něj pousmála. O odznacích by se mohli bavit klidně celý den, nicméně tolik času neměli.
Další začervenání a úsměv si vysloužila zmínka, že bez ní byl jeho čas dost fádní. Ona se zase často přistihla při tom, že zasněně vzpomíná na jejich společné prázdninové chvíle, a jen slepý by si myslel, že je Laurence jen její kamarád. Teď už to bylo dost jasné a Veronica i chtěla, aby to bylo všem jasné. Sice ji trochu mrzelo, že se táta netvářil moc nadšeně, když k Laurencovi o prázdninách odjížděla, ale on jí do toho neměl co mluvit. Její havraspárská hlavinka si totiž dokázala dost dobře domyslet, že on se v jejím věku taky zrovna nechoval naprosto vzorně. Jen u ní to byl pro rodinu docela šok, pravda. „Já jsem se těšila, až tě tu potkám.“ přiznala bez obalu a protože to nevypadalo, že by jejich pomoc někdo vyžadoval, pokynula mu k vagonu pro prefekty. „Zabereme si místa? Tedy...“ odmlčela se a na okamžik sklopila oči k zemi. „Pokud chceš jet se mnou.“

_________________

| +

roz. Howells Verunky dědeček ošetřovatel u Sv. Munga #400040

Verunky babička v domácnosti #804080

Verunky maminka v domácnosti #ab8cc0

Inu, protože se nezdálo, že by se někdo bezradně rozhlížel a nevěděl kudy kam (a kdyby se náhodou někdo objevil, určitě by se našel někdo jiný ochotný, kdo by mu pomohl), na Veroničinu otázku Laurence souhlasně přikývl. Asi bylo zbytečné postávat tady na nástupišti, když si mohli jít najít místa k sezení. Její dodatek ho nicméně trochu zarazil a donutil povytáhnout obočí. „Prosím tě, to je věc, na kterou jsem se těšil od chvíle, kdy jsem začal balit,“ odpověděl snad zcela jasně, načež zvedl ruku, aby palcem pohladil Verunku po tváři. Laurence si nedokázal představit, že by měl tu cestu strávit s někým jiným, nehledě na to, že vlastně ani neměl tolik kamarádů, aby jimi snad náhodou mohl společnost Verunky nahradit, kdyby chtěl. Což nechtěl, takže nebylo co řešit.
Laurence pak ruku zase spustil dolů, ale jen proto, aby jí mohl chytit tu Verunčinu. „Takže půjdeme?“ broukl spíše řečnicky, poněvadž už o tom bylo víceméně rozhodnuto, že. A tak nezbylo nic jiného, než se postarat o zavazadla a pak se už mohli pohodlně usadit v kupé A3. Lau samozřejmě nechal Veru vybrat si místo jako první, a pak se posadil vedle ní. Naproti by na ni sice líp viděl, ale momentálně si chtěl víc užívat její blízkosti. Dokud to šlo bez zbytečných šmírajících očí jejího otce. „Co vůbec tvůj táta, když ses vrátila domů? Bavil se s tebou?“ Laurence pana Aldwincklea respektoval a jeho postoj chápal, ale bylo mu to líto kvůli Verunce. Propletl jim prsty a zlehka jí konejšivě stiskl ruku, přičemž ji líbl do vlasů.

_________________

| +

I'll love you long after you're gone... ♪♫

Dante vyčkal, až se Daniel zvedne z kufru a posadí se do kupé. Pak se sám nasoukal dovnitř, posadil se naproti staršímu spolužákovi a otevřel přepravku, aby mohl Tita pustit ven. Ten se líně vyšoural a posadil se na volné místo na sedačce. Chvíli jej očichával, pak se stočil do klubíčka a spokojeně to zalomil.
Na Danielovi bylo evidentní, že je z nové vyhlášky taky hodně rozhozený. Dante se zašklebil. "Já myslím, že bohužel na tohle je Brumbál krátkej. Pokud jsou ostatní členové, co tohle odsouhlasili, idioti, tak on s tím asi moc nezmůže." Dante se neupejpal a ani nestlumil hlas. Hned si ale uvědomil svojí chybu, vstal a kouknul do chodbičky. Pak zabouchl dveře od kupé a posadil se zpět. Na Danielovo sprosté zvolání Dante jen souhlasně kývl hlavou. "Jo! Do prdele!" Tak trochu si připadám, jako bych seděl ve vlaku do [b]koncentračního tábora a ne do školy.[/b] Nevěřícně kroutil hlavou. Byl opravdu zklamaný. Hlavou se mu honily myšlenky, které ho nabádaly k tomu, aby to tady zabalil a vrátil se do mudlovské školy. "Já jsem fakt zvědavej, jestli se to nějak dotkne i školy." A rovnou se Dante podělil i o své přání. "Doufám, že se jedná jen o hloupou vyhlášku pro cestu vlakem, ale ve škole už to bude normální. Vůbec si nedokážu představit, co by se tam mohlo stát. To bychom měli mít rozdělené ložnice podle původu? Nebo bychom měli mít i vyučování zvlášť? A jak by to vypadalo ve Velké síni? Tomu nevěřím. To by snad Brumbál nedopustil." Dante zašátral v kapse a vytáhl prefektský odznak, který párkrát protočil mezi prsty. "Docela dobrý vtip, co? Mudla a prefekt. To je mi jaksi k prdu, když můžu sedět jen v posedním vagónu. A jestli bude omezení i ve škole, tak ho rovnou můžu vrátit." Byl to pešek. Dante sklonil hlavu a prohlížel si svůj odznak. Palcem jej přejel, aby setřel otisk a leskl se. Pak jej vrátil zpět do kapsy. "Už nám chybí jen žlutá hvězda na hábitu, aby nás každý poznal." Mladší mrzimor se neudržel a vztekle kopnul do sedačky naproti. Samozřejmě do místa, kde nebyl Daniel.

_________________

"Ano, čistokrevného večírku. Zajímalo ho, jak to na nich chodí, tak jsem si řekla, proč bych ho neměla nepozvat, když ho to tak zajímá?" pokrčila rameny a pousmála se. Vypadalo to, jako kdyby udělala něco z dobroty srdce ve prospěch druhého, ale pravdou bylo, že předpokládala, že z toho bude těžit. Což ze začátku také těžila, ale jakmile Dante zmizel, doma se rozpoutalo peklo. Stephanie se na chvíli zahleděla z okna a zadoufala, že se vlak brzy rozjede. Mezi lidmi jenž čekali na odjezd poznala svého bratra, který hlídal, že do vagónu dé nastupují mudlovští šmejdi. "Líbilo se mu tam, řekla bych." Pravdou bylo, že si Darya nebyla vůbec jistá, zda si ten ples Dante opravdu užil, tedy až na tu pusu.. "Neprohlížejí mi jí vůbec, alespoň v tomhle mi důvěřují. Navíc se k ní většinou dostávám jako první," přiznala pak s pokrčením ramen. Vážně nechtěla, aby to vyznělo tak, jak to vyznělo - vždyť jí na tom vůbec nezáleželo. Dobře, možná trochu jo, ale i v tomhle Stephanie měla zmatek a nebyla si vůbec jistá, proč jí štve, že si na ní Powell vzpomenout mohl a Stewartová ne. Tak či onak, nechala už to radši být, protože by se do toho s velkou pravděpodobností zamotala. "Já taky nikam necestuji, když nepočítám to Rusko a případné příbuzné v Anglii. Ale chtěla bych se podívat na některé místa, třeba Finsko mě láká, a také Norsko," Darya moc často o sobě nemluvila, pokud tedy nebyla se svými nejbližšími aka rodinou. Těm totiž říkala tak nějak všechno, zvláště v poslední době Joshuovi, se kterým si byla zničeho nic blíže. Ne že by ho přestala nenávidět, ale stejně. "Půjde to bez problémů. Rodiče tam se mnou nejezdí, takže se nemusíš být těch pohledů, které po tobě házeli, když jsi byla u mě. Většinou jsem tam s Alexeiem, ale mám tam spoustu volnosti. Ukázala bych ti Moskvu, a taky Leningrad," na malou chviličku se Darye zvláštně zablýsklo v očích, o Rusku totiž mluvila vcelku ráda, protože to byla její oblíbená země. Tak chladná.. skoro jako ona sama.
"Nepotěšilo," potvrdila, protože odznak brala spíše jako přítěž než něco, co by jí těšilo. "Nejsem ráda, když musím za někoho brát zodpovědnost a starat se o něho. Umíš si představit, že dneska budu pomáhat prvákům?" Ušklíbla se, protože ona skutečně nehodlala na prváky mluvit a radit jim. Většinou lidí opovrhovala. "Můžeme. Ale to by mě potom rodiče zabili, chlubí se s tím u příbuzných," což byla sranda a možná by to Stephanie i prubla, kdyby už takhle neměla veliký vroubek za toho Danteho potažmo i Bessie. "Kraviny můžeš dělat pořád, jen tě nikdo nesmí vidět.. a nesmíš se tím moc chlubit. A usměrňovat ostatní není tas tak těžké." Dobře, zas tak moc to nešlo, ale ono stačilo vytáhnout pánev, a nebo jeden ze svých naštvaných pohledů a bylo to raz dva. "Já bych řekla, že kdyby mohl, tak teď s klidem složí OVCE. Já se učím, s něčím mi pomáhá Preston, ale většinu zvládám sama. Co ty?" oplatila otázku a pousmála se.

_________________