I když pan Martin patřil k výřečnějším lidem, jako profesor měl zároveň svatou trpělivost, a tak mu nedělalo problém počkat, až se cizinec vymáčkne. Tedy alespoň částečně, aby z jeho útržkovitého sdělení pochopil význam. Že by Manu ve skutečnosti nemusel být zatoulaný Španěl, to ho nenapadlo, a vlastně to bylo i vcelku pochopitelné. „Na Příčnou? Tak to váš přítel určitě nebude daleko, i vy jste přistál skoro správně,“ zazubil se Gabriel optimisticky. Pivo v něm jen zašplouchalo, zaplatil a spolu s cizincem se vydal do ulic. Měl štěstí, protože to vypadalo, že se mu obávaná nuda vyhne obloukem. Naštěstí ale tohle vítané rozptýlení v podobě díry v letaxové síti přišlo až potom, co si dopřál masový koláč. Až si jeho matka s malým Nickym naplánují další výlet bez něj nebo někam, kde by to stěží přežil, určitě se v hospůdce na Příčné chtěl stavit zas.
„Rád pomohu. Stejně nemám co dělat, nějak z toho Věštce přešla chuť,“ mávl Gabriel přezíravě rukou. Pro sezení u piva skutečně existovaly optimističtější a lepší aktivity. I když pravda, onehdá jeho výlet na Příčnou skončil divokou přestřelkou, ze které musel utéct, takže i ta nuda za stolem by byla vcelku vítanou variantou. Když se Gabčovi dostalo i strohého popisu hledané osoby, přikývl a sotva prolezl dveřmi, začal se pozorně rozhlížet v davu na ulici. „Jestli je tak začouzený jako vy, myslím, že ho snadno najdeme,“ usmál se a ponořil ruce do kapes. „Předpokládám, že vás i on bude hledat, ne?“

>>> Příčná

_________________

GABRIEL DESMOND MARTIN
- Profesor studia mudlů - (užnicmoc)Famfrpálista - Hrdý otec -

<<

Scarlet skoro celý červenec strávila v tahu a do Anglie se vracela jen tak sporadicky, aby zjistila, jestli je někde náhodou něco nového a aby matku ujistila, že ještě pořád nezapadla někam do hlíny a že ji třeba nesežrala mumie, i když jí několikrát připomínala, že mumie nikoho nežerou a že ona teď ani s mumiemi nepracuje. Ne že to její matku zajímalo, protože jí stejně šlo o to, že Scarlet létala někde po světě a že jí nevídá, ačkoliv když byla v Bradavicích, tak ji vídala snad ještě méně. Zkrátka nebylo snadné naučit se dělit čas mezi práci, rodinu a soukromý život. A chvilkám s Atticem dávala Scarlet přednost, protože jich nebylo zrovna nejvíce a o to víc se jich snažila si užívat.
Každopádně teď se nacházela v přívětivé hospůdce s bohatou snídaní před sebou na stole. A hlavně s kávou, protože se potřebovala probrat. Dopoledne totiž měla v plánu se jít podívat na jeden byt, který by se mohl eventuálně stát jejím domovem. Ono bydlet u rodičů mělo sice svoje výhody, ale taky tam byl citelný nedostatek soukromí. Ale nejdřív to jídlo. To bylo teď to hlavní a bohaté irské snídani, kterou podávali v Na konci duhy, se vyrovnala snad jen ta bradavická.

A protože ji nikdo nerušil, snídaně byla spořádána celkem rychle, tudíž se Scarlet mohla z lokálu zase zdekovat.

>>

_________________

<<<

Prázdniny utíkaly jako voda, a Preston si je skutečně pořádně užíval. Nejprve měli super výlet s Petříkem, potom jel na prázdniny k Dantemu do Itálie, přibyla mu náušnice v uchu, a plánoval si před začátkem školy zajít ještě na tetování. I když ho škola bavila a byl jeden z těch, co se na začátek školního rodu těšil, tenhle rok tomu zas až tak moc nebavilo. Jasně, stále se těšil na to, že se zase bude vídat pravidelně s kamarády, ale tyhle prázdniny mu strašně utekly, a on by si je nejraději prodloužil, o pár měsíců třeba.
Dneska se Preston vydal na Příčnou z jednoho jediného důvodu - měl tady schůzku. Jestli někdo čekal, že to bude s holkou, byl celkem na omylu, protože tady čekal na svého kamaráda. Schůzka byla smluvena pár dní dopředu, a Prestona skutečně zajímalo, co všechno má jeho kamarád na srdci.
Otevřely se dveře a Preston pomalu vstoupil dovnitř. Bylo mu líto, že Petřík nemohl jít s ním, ale prý měl svých věcí dost, tak to nakonec nechal být. Prvně než se usadil k jednomu z volných stolů, objednal si kaktusovou šťávu (protože pivo mu nalít nechtěli) a kousek ovocného koláče. Teď už mu jen zbývalo, než se ukáže Dante.

_________________

<<<

Konec prázdnin se blížil mílovým krokem. Dante už měl vše potřebné nakoupené, přesto i dnes zavítal na Příčnou. O prázdniny se toho stalo hodně a jelikož byl v tomhle tak trochu jako holka, chtěl si o tom s někým pokecat. I přes to, že s Prestonem strávil nedávno týden v Itálii, domluvili si sraz Na konci duhy. V Itálii byly totiž taky Sam a Bessie a jeden nikdy nevěděl, jestli neposlouchají s hrnkem na uchu přes zeď, takže těm nejzajímavějším rozhovorům se kluci vyhýbali. Navíc Dante stihl mezitím prožít ještě ještě jednu dost zajímavou věc, o kterou se musel podělit.
"Nazdárek." Pozdravil Prestona a přisedl si k jeho stolu. "Nečekáš dlouho?" Pohledem sklouzl k havraspárovu pití a uchechtl se. Když přišla obsluha, objednal si pivo. Dopadl ale stejně jako Preston, takže nakonec musel také skončit u šťávy. Jen místo kaktusu volil dýni.
"Dáme si i něco k jídlu? Já mám zas hlad jako vlk." Jo, Dante ten koláč viděl, ale to byl jen zákusek, mrzimor spíš myslel nějakou pořádnou flákotu masa. "Tak jak, už si sehnal všechny věci do školy?" Pár formálních otázek ještě nikdy nikoho nezabilo. Přece hned na začátek rozhovoru nevybalí, že se líbal s Udinovou.

_________________

Když Preston uviděl Danta ve dveřích, spokojeně se usmál, protože byl skutečně rád, že svého kamaráda vidí. "Ahoj, nečekám, neboj," mrkl na něho proto s úsměvem od ucha k uchu. I Dantemu to s objednáním piva nevyšlo, což bylo celkem ke smůlu, protože kdyby si dali sraz o dva dny dříve, zastihli by za barem Joshuu Udinova. Ten Danta znal a jistě by mu nalil, možná i něco tvrdšího. Vždyť to byl právě on, kdo ho na čistokrevném večírku nalíval, ale to byl zase trochu jiný příběh..
"Jo, můžeme. Taky mám hlad," souhlasil Preston, protože přes prázdniny se ještě nějak více rozežral. Holt rostl a rostl, takže na to měl i právo. Jakmile tedy do sebe naházel koláč, objednal si dušené jehněčí maso s bramborem a nějakou zeleninou. "Mám všechno, vlastně už od prvního dne prázdnin," přiznal Preston trochu váhavě a pousmál se. Holt byl šprt, a všechno měl nastudované už od prázdnin. Bavilo si ho číst učebnice dopředu, navíc je letos čekaly zkoušky NKÚ a učit se prostě potřeboval. "Co ty? Mimochodem, mám tě pozdravovat od Petříka." Broukl rovnou, aby si to mohl odškrtnout ze svého seznamu, jelikož by bylo dost možné, že by na to pak zapomněl. Což rozhodně nechtěl. "No a co, jak si užíváš zbytek prázdnin?" povytáhl pak tázavě obočí. Zatím nevěděl nic o tom, co mu chce Dante říct a přišlo mu blbé se ho hned na začátku ptát, proč tohle setkání Dante chtěl.

_________________

Jak tak Dante seděl a přistála před ním dýňová šťáva, zašklebil se. Počkal, až odejde obsluha a pak zabrblal: "Jako by nám nemohli dát pivo. Vypadáme snad jako nějaký děti?" Chvilku odolával napít se sladké šťávy jako protest, jenže to byla blbost, protože si to pití objednal, zaplatí za něj a taky měl dost žízeň. Nakonec si lokl, což následně ohodnotil dalším úšklebkem. Normálně mu šťáva chutná, ale dneska měl chuť na pivo, takže tak.
Dante byl rád, že si i Preston dá něco k jídlu. Nechtěl jíst sám. Když přikývl, mrzimor se zazubil a kývnutím hlavy si zavolal obsluhu. Vůbec se toho nebál a objednal si pořádný kus vepřového steaku s opečeným bramborem a bylinkovou zálivkou.
V puse zrovna přehazoval horkou bramboru, když přišlo na nákupy školních pomůcek. Trochu šišlavě odpověděl. "Še mě to vůbec nepšekvapuje." Dožvýkal sousto a polkl, až poté se odhodlal k odpovědi. "Já nakupoval teprve minulý týden." Pro samou zaneprázdněnost přes prázdniny se za celou dobu na Příčnou jindy ani nedostal. To ale neznamenalo, že se celé prázdniny flákal. NKU jim těžce dýchala na záda a Dante už o prázdniny pociťoval lehkou nervozitu, takže si průběžně opakoval a procvičoval. Nebyl takový nadšenec do učení jako Preston, ale zas nebyl úplná trubka, aby to celé zazdil a spoléhal na štěstí.
"Díky, taky ho pozdravuj. Klidně si ho mohl vzít s sebou na pokec a na jídlo." Dante se na chvíli odmlčel a nasoukal do sebe zbytek jídla.
"Hele, zbytek prázdnin trávím především přípravou do školy. Trochu se mi klepou kolena ze zkoušek, takže si aspoň chvíli chci zkusit roli zodpovědného studenta." A pak tu byl taky ten ples u Udinových, se kterým se chtěl svému kamarádovi svěřit, ale zas to nechtěl vybalit hned tak na začátku. Pomalu si připravoval cestičku, takže se Prestona zeptal: "A co vůbec nějaká holka? Je na obzoru?" Dante se lišácky usmál. Bral to jako klasický mužský rozhovor, žádné vyzvídání. "V Itálii jsme se o tom ani nebavili. Normálně jsem věřil, že nás tam holky poslouchaj s uchem na zdi." To, že havraspára s žádnou dívkou neviděl, ještě neznamená, že žádnou nemá. Pro jistotu ještě dodal. "Případně líbí se ti nějaká ze školy?"

_________________

"Očividně jo," ušklíbl se Preston, ale nakonec nad tím pokrčil jen rameny. "Ještě štěstí, že rodičům to je jedno, takže až přijdu domů, budu si moc nalít," což byla pravda, jelikož na tohle moc jeho rodiče nedbali. Vlastně mu občas sami nalili. Rozhodně se však nad svým výběrem neušklíbal, kaktusová šťáva mu chutnala.
Preston se nevinně usmál, nemohl za to, že ho to tak bavilo. Navíc chtěl mít skutečně dobré známky ze všech předmětů, NKÚ byly celkem důležité zkoušky. "Že mě to nepřekvapuje," oplatil to Dantemu a pobaveně se na něho zašklebil. Holt byl každý z nich trochu jiný, ale to jejich přátelství stejně nikdy nevadilo. Aspoň měl takový pocit, i když byla pravda, že s takovou Bessie si rozuměl o něco více, taky měli společné tetování.
"Chtěl jsem," přiznal Preston bez problémů, pousmál se a pokrčil rameny. "Ale prý má lepší věci na práci," což znamenalo, že se hnal za nějakými holkami, ale i to bylo Prestonovi zcela ukradené. Petřík byl holt úplně jiný, než on sám, a už si nerozuměli, jako když byli děti. Stávalo se.
"Jo, to já si už teď zbytek prázdnin budu jen užívat a odpočívat, učení už mám za sebou." To byla malinká lež, protože Preston si hodlal vše ještě několikrát zopakovat, což muselo být jasné i Dantemu samotnému. Ale jinak si hodlal zbytek prázdnin parádně užít, fakt! "Co?" vybafl a nepatrně se začervenal. "Ne, žádná není," zakýval pak hlavou a znělo to přesvědčeně. Tuhle otázku nečekal, a tak sklonil pohled ke stolu, a pak se radši napil. Kdoví proč, najednou mu bylo šílené teplo. "Jo, vsadil bych na to, že zrovna Bessie by toho byla schopná," což nemyslel moc vážně, ale ta možnost, že je poslouchaly, tu byla, že. "Já vlastně ani nevím, spíš ne. Já se zaobírám spíš učením a takovými věcmi, než bych hleděl po holkách," přiznal pak jednoduše, jelikož to byla pravda. V tomhle byl od svého bratra totiž úplný opak - zatímco Peter lítal za každou sukní, Preston si radši otevřel knihu. "A co ty? Máš nějakou holčinu? Nebo se ti někdo líbí?" oplatil jednoduše otázku a do pusy si narval trochu dušeného masa.

_________________

Dante si rukou prohrábl vlasy a usmál se. "Už vidím, jak si doma nalejvám alkohol. Naši by mě zabili." Mrzimor dobře věděl, že to má Preston doma volnější. Musí to být paráda, dělat si co chceš a neřešit, co na to řeknou rodiče. Bylo pravdou, že Dantovi rodiče trávili hodně času v práci, takže tu příležitost měl taky, ale raději jí nepokoušel. Nechtěl si doma dělat zbytečně zlo.
"No dovol!" Zatvářil se Dante na okamžik uraženě, když mu Preston oplatil jeho hlášku. "Jsem toho měl tolik, že jsem se k tomu dřív nedostal." Byl to tak trochu alibismus, to bylo zřejmé, ale Dante si za tím stál. Nakonec se samozřejmě usmál, šlo spíše o srandu a popichování, než o nějaké závažné téma.
"Lepší věci na práci? Co může být lepší, než posezení s přáteli u..." Dante chtěl říct piva, ale mrknul na kaktusovou a dýňovou šťávu, kterou měli před sebou. "...u dobrého drinku?" Dantovi moc nevadilo, že Petřík nedorazil. Byl to fajn spolužák a normálně se s ním bavil, ale neřadil ho mezi přátele. Preston mu byl o poznání bližší.
Při zmínce, že už se Preston bude do konce prázdnin jen poflakovat, Dantovi vyskočily na čele vrásky, jak jej nakrčil. "To ti docela závidím." Na jeho výrazu bylo zřejmé, že ho napadlo ještě něco dalšího. "Mimochodem, netušíš, kdo letos dostane prefektský odznaky? Asi bys měl být jedním z nich, ne?" Dante se pobaveně usmál. "Živě si představuju, jak jde za tebou tlupa prvňáčků a visí na tobě očima jako na nějakém bohovi." Opět jen popichování, nic vážného. Dante uvažoval, komu by ze svého ročníku odznak udělil, kdyby to bylo na něm a Preston byl asi největším kandidátem. Hlavu si nejvíc lámal nad spolužáky z Nebelvíru. Ať přemýšlel jak chtěl, nenapadlo ho, kdo by tam mohl prefekta dělat. Samozřejmě především uvažoval nad Bessie a Sam, ale ony obě spíš potřebovaly dozor, než aby na někoho dohlížely.
"Promiň." Danta mrzelo, že přivedl kamaráda do rozpaků. "Byla to jen zvědavá otázka. Jestli ti vadí se o tom bavit, tak se na to můžeme vybodnout." Bylo úsměvné, že se Preston červená jen při zmínce o holkách. Dante to považoval za klasické klučičí téma, které se musí prodrbat při každém setkání. "Víš, kamaráde, učení a škola není všechno. Musíš taky trochu žít." Načež havránek otázku Dantovi vrátil. "Ne, že já bych byl nějaký přeborník v tomhle oboru. Jsem spíš velká snaživka, ale zatím jsem ostrouhal na všech frontách, na kterých jsem se jen trochu snažil." Kratičké odmlčení, při kterém si Dante lokl své limonády a pokračoval. "I když jednu věc, o které bych mohl poreferovat, tu mám." Mrzimor kouknul na Prestona, zdali má jeho pozornost. "Před prázdninama jsem to tak trochu zkusil na Daryu, ale dopadlo to dost špatně. I když nakonec jsem z toho vybrusil, takže to nebyla úplná katastrofa. A vzešlo z toho pozvání na ples k ní domů o prázdninách." Dante zamrkal očima a zazubil se. "Dokážeš si mě, mudlu, představit na plese samých čistokrevňáků?" Ze široka se usmál. Teď mu to přišlo zábavné, když byl ale přímo na plese, moc do smíchu mu nebylo.

_________________

"Zas tak hrozné to s nimi být nemůže, ne?" Preston rozhodně nezáviděl těm, kteří neměli tak volnou výchovu, jako on sám. Mohl si dělat co zachce, i když se zrovna on snažil chovat zodpovědně. Že se čas od času něčeho napil, to mu uškodit nijak nemohlo.
I když Preston věděl, že Dante není zas takový flákač, nemohl si tu poznámku odpustit. Proto se na něho jen pobaveně zašklebil. "Jasně, jasně. To jsou jen výmluvy," vyplázl na něho pobaveně jazyk, protože mu to v této chvíli přišlo správné, i když to bylo možná trochu dětinské. "Jo, přistěhovala se do naší ulice nová rodina a má celkem pěknou dceru, tak se jí Petřík rozhodl provést po okolí," kdoví proč se tomu Preston děsně šklebil - svého bratra totiž moc dobře znal a věděl, proč se té holčině tolik věnuje. Kdyby jí to nabídl Preston, vážně by jí jen ukázal krásy okolí jejich bydliště.
"Ty jsi flákal začátek, já můžu konec," šklebil se Preston vesele dál, ale zle to opravdu nemyslel. Jen jednoduše narážel na to, že on v učení ležel většinu prázdnin. Krom těch několika výletů, která zažil. Tam měl totiž zakázáno knihy a učebnice tahat, což mi bylo kapku nepříjemné. "Hele, nemám nejmenší tušení. Určitě zůstanou ti, co byli. Ale ať to bude nakonec jak to bude, určitě profesoři zvolí dobře. A já si tedy sebe neumím představit jako autoritu, popravdě, ti prváci by mě sežrali. Umíš si třeba představit, že by k nám do koleje patřil zase někdo, jako je Taren?" v Prestonových očích se objevil děs, který jasně značil, že toho by asi nepřežil. Ne asi, ale určitě. Jeden Taren mu totiž v Havraspáru bohatě stačil, už takhle mu dokázal skvěle zavařit.
Preston ledabyle mávl rukou a pokrčil rameny. "Nevadí mi se o tom bavit," přiznal a vlastně to byla i pravda. Jen to u něho nebylo zrovna dvakrát probírané téma, takže reagoval povětšinou červenáním. S holkami neměl moc zkušeností, ne že by mu to někdy nějak vadilo. Ono to jednou přijde, ale spěchat rozhodně nehodlal. V tomhle se od svého bratra, a vlastně i Danta, lišil. "Ale já žiju," broukl trochu uraženě, protože on si života uměl užívat. Jen to holt dělal jinak, než ostatní. On se bavil tím, že pěstoval kytky, učil se tetovat a podobné věci.
Když mu Dante sděloval, že něco zkoušel na Daryu, nervózně se kousl do rtu. Proč? Protože on věděl. "Asi ne... Přijal jsi to?" svraštil obočí a snažil se tvářit normálně, což mu i celkem šlo. Stephanie znal až moc dobře, možná víc dobře, než její rodina. Od prváku se s ní totiž bavil, společně se učili a tušil, že to pozvání nebylo jen tak. Že zatím něco muselo být, teď mu jen vrtalo hlavou, co. A navíc.. navíc tu byla ta druhá věc. "A co přesně jsi na ní zkoušel? Jako, zvát jí na rande, nebo tak? Víš, že je zasnoubená?" byla možnost, že to Dante nevěděl, a proto tohle udělal. A nebo to věděl, a chtěl zkusit štěstí. Tak či ona, Preston se celkem divil, že ještě Dante žil, a že nedostal pánví.

_________________

"Ne, hrozný to fakt není. Rodiče jsou docela fajn. Jen by mě prostě zabili, kdyby viděli, že doma piju alkohol." Dante pokrčil rameny a zkroutil rty, jako že s tím ani nehodlá nic dělat, že je to takto pro něj v pohodě. "Jenže co oči nevidí..." A prstem cvrnkl do skleničky s pitím. "Budeme to muset prubnout v Prasinkách."
Danta Prestonův vyplazený jazyk pobavil. Oba dobře věděli, jak na tom s učením jsou, takže nemělo cenu, aby jeden druhému něco vyčítal, a stejně si to neodpustili. "Novou sousedku povídáš? To jsme se mohli sejít u vás. Docela rád bych Peterovi pomohl se seznamováním." Mrzimor na Prestona mrknul. I bez mrknutí ale muselo být jasno, kam tím míří.
Jen zmínka o Tarenovi Dantovi zkazila náladu. Jestli někoho na škole nesnášel, tak to byl právě on. Což muselo být každému jasné, když se spolu i porvali na plese. No, porvali, Dante dostal na budku. To byl ale o dost menší a slabší, než teď. Kdo ví, jak by to dopadlo nyní. Mrzimor to ale neměl v plánu zkoušet. Raději se Tarenovi vyhýbal a nechával ho žít vlastním životem. Jaké štěstí, že s ním nebyl v koleji. "Myslím, že Taren je jen jeden. Další takovej exot už na světě neexistuje, takže se nemusíš bát. Určitě bys to zvládl v pohodě. A pak můžeš vyhlížet primusácký post."
"Jo, promiň. Je mi jasný, že žiješ. Víš jak jsme to myslel. Holky a tak." Dante nahodil omluvný výraz, nechtěl se havránka nějak dotknout, což mu snad bylo jasné. Danta napadlo, že by se mohl Prestonovi víc věnovat a zapojit ho do lovu. Možná to byla ale blbost, protože sám Dante v tom dost tápal.
Dantovi neuniklo Prestonovo kousnutí se do rtu, ale nekomentoval to. Nenapadalo ho nic, proč by to Preston udělal a ani nevyzvídal. Místo toho se pomalu rozpovídal o celé té události, které měl plnou hlavu. "Jo, přijal." Po malé pauze ještě doplnil. "Když jsem se s Daryou potkal u jezera, povídali jsme si. A já si pak řekl o pusu, za což mě málem zabila. Naštěstí jsem to nakonec zachránil a bavila se se mnou dál. A pozvala mě na ples. A zmínila, že tam třeba tu pusu dostanu." V ten moment zvedl oči na Prestona, aby dodal důraz slovu pusa. Za pusou šel bych světa kraj, říkal jeho výraz jednoznačně. "A ano, zkusil jsem to i přes to, že je zasnoubená. Vždyť ona ho nechce. Copak to znamená, že na něj musí do osmnácti čekat a vůbec si neužívat?" Dante mávnul rukama v gestu mírné zoufalosti. "Já přece neříkám, že si jí budu hned brát." Na okamžik se odmlčel, napil se svého drinku a protože měl již dopito, objednal si ještě jeden. Z toho vyprávění mu vyschlo v krku. Navíc s tímhle se ještě nikomu nesvěřoval a sám z toho byl v rozpacích, protože si v hlavě nedokázal urovnat, co si o tom všem vlastně myslet.
"Na plese jsem byl představen jako její bratránek. Měl bys vidět ty nedůvěřivé pohledy, které mě probodávaly. Na plese bylo oficiálně oznámeno zasnoubení, což mi dokonale zkazilo náladu. Naštěstí tam byl ale Daryin bratr Joshua, který mi dopřál trochu alkoholu. To mi dodalo odvahu. Šel jsem se s Daryou projít do zahrady, povídali jsme si..." Na rtech se objevil malý náznak úsměvu společně se zasněným výrazem v očích. "...a líbali jsme se." Dante dal Prestonovi prostor, aby to všechno zpracoval a znovu se napil. "Jenže ráno se ke mně chovala Darya jako obvykle. Téměř totální ignorace. A já teď netuším, co si z toho mám vzít." Dante přiznal, že má zamotanou hlavu a pohledem hledal u kamaráda nějakou radu, která by mu pomohla se z toho vymotat.

_________________