Než se na něj vrhla Scarlet, stihl se Ricky pobaveně zašklebit Nickovým směrem a nadechnout se k dalším slovům, ke kterým však nikdy nedošlo, protože se u něj objevila jeho bývalá spolužačka. Docela dlouho ji neviděl, takže teď překvapeně zamrkal, Nicholase pustil z hlavy a nechal se obejmout. Když se o pár vteřin později vzpamatoval, to objetí jí oplatil. „No, to já jsem taky nečekal,“ zkonstatoval pobaveně, odtáhl se od ní a zkoumavě si ji prohlédl.
„Co tady děláš, Scarlet? Snad se nejdeš zapsat na závody?“ prohodil tázavě, ačkoliv vzhledem k jejímu koštěti to bylo více než jasné a odpověď vlastně vůbec nepotřeboval. Napadlo ho, jestli tu taky není Atticus, i když to bylo dost nepravděpodobné... ale stejně se rozhlédl a zapátral očima kolem sebe.

_________________

Scarlet se pobaveně zazubila, když se jí povedlo Alarica trochu zaskočit. „Ale samozřejmě tě hrozně ráda vidím, i když ses skoro nezměnil!“ prohlásila a rovnou si ho pečlivě prohlédla, snad aby našla nějaký rozdíl od té doby, kdy se naposledy viděli tváří v tvář. „Ale všimla jsem si, že jsi teď docela žádaný,“ dodala o maličko ztlumeným hlasem a nepatrně se přitom ušklíbla. Zcela jasně nenarážela na to, že by se snad o něj rvaly ženy kvůli vzhledu. (Ne snad že by to nebylo reálné, pohled na Alarica k zahození nebyl. A ne snad že by na něj v tomhle smyslu ještě myslela.)
„Jasně že ne, jsem uklízecí četa, to jsi nepoznal?“ uculila se Scarlet nevinně, když od Rickyho padla ta nejspíš víceméně řečnická otázka. „Ale jinak už jsem zapsaná, no. Viď že mi budeš fandit, abych se někde neomlátila a dorazila do cíle v pořádku, i kdybych neměla být první? Kdybych se po cestě někde vymázla, asi bych si to pak slízla na vícerých frontách,“ zamumlala a tentokrát byl ten úšklebek o něco kyselejší, protože o pravdivosti svých slov vůbec nepochybovala.

_________________

<<<

Torbjorn Lillegard obvykle takovéhle zábavy nenavštěvoval, ale protože Emma měla na krku jistého mentála, Greer nebyla ve stavu, aby mohla cestovat do pouště, Leif ani Bjarne se toho ujmout nehodlali, jeho mexičtí přátelé ho o to prosili, a navíc mu jeho synovec Sean opakovaně tvrdil, že to je legrace, rozhodl se doprovodit svého kmotřence a nejmladší dítko (ahahaha) na závody osobně. Jako mudla z toho měl přirozeně oči navrch hlavy, ale u něj to na výrazu nešlo zrovna moc poznat, protože jeho myšlenkové pochody byly samy o sobě dost velkou záhadou i pro něj samotného.
Dnes neměl žádné kouzelnické vystoupení, od toho tu byli jiní, takže jediné, co odkazovalo na fakt, že není tak úplně normální, byly jeho vousy a také účes, který mohl v případě nouze sloužit i jako záchranné lano. Na vyholených skráních měl hned několikero tetování, ale oblečený byl jako průměrný mudla. „Tak kam půjdeme jako první?“ Zeptal se těch dvou a znejistěl jen na okamžik, když si uvědomil, že by si mohli ti dva chtít jít něco koupit, a on těm kouzelnickým mincím vůbec nerozumněl - to byla pro Torunn a Montyho jistě výhoda, protože neměl páru, co je drahé a co ne. Na chviličku se u jejich trojice zastavil i Sean, ale jen aby je pozdravil, protože pak zmizel v davu s nějakým čahounem, aby šli okukovat komeťácký stan.

_________________

<<<

I když famfrpál Torunn moc nešel, stejně si jakékoliv závody a zápasy nemohla nechat ujít, takže když se o tomhle dozvěděla, byla rozhodnutá se toho zúčastnit. Ne doslova, samozřejmě, protože jí nebylo dostatek let, že. Přemluvit tatínka dokázala, i když jí s tím musel pomoci Sean, ale ty její psí oči taky určitě zabraly. Aspoň trochu. Nejlepší na tom všem bylo, že šel s nimi i Monty, kterého Torunn zbožňovala, protože byl tak děsně moc roztomilý.
"Asi nejdřív pro nějaký studený nápoj?" usmívala se od ucha k uchu, protože po přemístění se zjistilo, že je tady až moc veliké teplo. A protože něco takového Torunn neočekávala, navlékla na sebe dlouhé kalhoty, triko i mikinu, kterou si prozatím rozepnula, ale nebylo pochyb o tom, že si jí nakonec sundá. "A pak bychom se mohli jít podívat na to nové koště!" rozzářila se Torunn očka nadšením, zamávala na rozloučenou svému bratranci, a pak už pobaveně zubila na Montyho. "To bych nevěřila, kolik známých tváří tady dneska uvidím," sdělila mu pak a jala se mávat na Heatcliffa, který se bavil s nějakým klukem. Taky nezapomněla mávnou na profesorku Dějin, a pak skoro omdlela. Někdo by si mohl myslet, že z náhlého horka, ale pravda byla úplně někde jinde a sama Torunn chvíli vypadala, jako kdyby viděla ducha. Že je pan profesor Winnfield živ a zdráv totiž zjistila ještě několik týdnů předtím, než jí přišel ten super balík s melouny a krátkým "sorry", a protože tuhle informaci tak trochu nedokázala vstřebat, zbledla, a raději se jala čučet někam jinam. Ona jí totiž taky na mysl přišla ta otázka, kterou jí pan profesor na věštění položil, a tak nejistě mrkla po tátovi, jako kdyby čekala, že teď na ní to velké sdělení vyvalí.

_________________

Vincent se na závody fakt těšil. Jednak za to mohl fakt, že to bylo nelegální a druhak za to mohlo i to, že takové závody už hodně dlouho potřeboval. Společně se svým koštětem, které už mělo něco za sebou, se objevil na zmíněném místě. Prasklého camrálu si všiml téměř ihned, a tak se jen narychlo porozhlédl kolem, nu a jakmile měl příležitost, dotkl se jej prstem, a pak už jen doufal, že se nepozvrací. Nebo cokoliv. Po několika přemetech se konečně objevil na zemi. Teda skoro. Několikrát u toho klopýtl, než měl šanci se zastavit a nadechnout se. Do nosu jej téměř ihned uhodila sůl, která byla cítit skoro všude. Nacházely se určitě někde u moře, no jasně! Vzduch byl horký, chvílemi vanul studený vánek a lidé kolem něj byli... černí. Jo ahá! To museli být určitě v Africe! Viditelně spokojen s tím závěrem se rozešel mezi stany a rovnou všechno hltal pohledem. Místy potkával nějaké ty známé tváře, a tak brzy mávl na Maevku a další, ačkoliv jeho nejvíc nejlepší kámoši tu asi přímo nebyli. Pochopitelně nemohl chybět ve stanu komety, kde se začal rozhlížet a rovnou si koště i vyzkoušel. Bylo super! Škoda, že bylo jen pro jednoho. Ale co, třeba se jednoho dne štěstí otočí na něj. Pak se vydal ke stánku s registracemi. Zaplatil tam ten poplatek, podškrábl se, ukázal koště, a pak se vrátil na prohlídku všech těch stánků. U jednoho mu padlo oko na letáček s jakýmsi řádem. Znělo to divně, ale přesto na tom Vincka cosi fascinovalo, a tak si jeden letáček ukradl a zamyšleně se vydal mezi další stránky, zatímco pohledem zkoumal, co bylo na letáčku pěkného. Při čtení tak nějak omylem přestal vnímat svět kolem sebe, a tak trochu neopatrně vrazil ramenem do Alarica. Přitom rychle pozvedl tvář a nahodil nevinný úsměv. "Uh - pardón! To to vedro... a to nadšení ze závodů!" vymluvil se, načež pohledem sklouzl i ke Scarlet, na kterou se nevinně zazubil. A svůj úsměv věnoval i profesoru Winnfieldovi, kterej byl krapet divnej, ale Vincek ho na žádný předmět neměl, a tak nebylo třeba dělat cavyky. Či co. Přitom ještě výmluvně zamával uloupeným letákem Fénixova řádu a už už se chystal razit si cestu dál.

_________________

Monty měl z přemístění vždycky trošku vítr, ačkoliv to rozhodně nepraktikoval prvně - stejně se ale radši strejdy Torbjorna pevně chytil za ruku. Když se pak ocitli na druhé straně, někde, kde bylo teplo, Monty se spokojeně zašklebil a dokonce si sundal tlustý svetr, v kterém byl nabalený. V Británii byla na jeho poměry totiž pořád neskutečná zima, zato tady... tady se mu moc líbilo. „Kde to jsme? Vypadá to skoro jako Afrika, co?“ podotkl, jakmile se zvědavě rozhlédl kolem sebe. Jo, rozhodně to tu vypadalo jako na obrázcích z encyklopedie, které byly zařazené pod kapitolu „Afrika“.
„Já bych si dal kaktusovou limonádu. Myslíte, že tu budou mít kaktusovou limonádu?“ Montymu se rozzářily oči, sotva si na ten božský nápoj vzpomněl. Navíc vychlazená kaktusová limonáda, to bylo prostě pošušňáníčko! „Nové koště?“ bafl pak, protože stánku s novou Kometou si všiml, až když na něj Torunn upozornila. Navíc ho košťata moc nezajímala, ale proti očumování nového modelu nic neměl, takže nakonec přikývl.
„Ty tady někoho znáš?“ zeptal se, když zaslechl Torunn, a zvedl k ní tázavý pohled. „Co je ti? Nejsi nějaká bledá?“ nakrčil pak čelo a zatahal strejdu Torbjorna za rukáv. „Strejdo, Torunn je asi špatně,“ podotkl, protože havraspárka skutečně vypadalo, že se jí z ničeho nic udělalo zle. Montyho napadlo, že je to možná z toho přemístění a náhlého horka, a ani náhodou nepodezíral černocha s jedním okem stojícího opodál, že s tím má co do činění. To by bylo rasistické.

_________________

„Jak jako nezměnil?“ urazil se Alaric naoko a narovnal se v celé své výšce, přičemž zaujal jakousi... pózu hodnou modela. „Zmužněl jsem, ne?“ zavlnil na Scarlet obočím a pobaveně se zazubil. Kdepak, Ricky byl pořád stejný, i když bylo pravdou, že opravdu celkem zmužněl, nabral nějakou tu svalovou hmotu a zestárl zejména psychicky, protože neměl čas užívat si mládí, když měl hlavu plnou revoluce.
Když Scarlet po chvilce zmínila, že je poměrně žádaný, odfrkl si a svraštil obočí. „Kdyby mi to na těch plakátcích alespoň slušelo, ale mám pocit, že mi tam zvětšili nos,“ postěžoval si, načež ale pokrčil rameny a zatvářil se o něco vážněji. „Ministerstvu se prostě nezamlouvá, že se mi nelíbí, jakým stylem zachází s kouzelníky mudlovského původu, a že nesedím spořádaně s rukama v klíně a mlčky nepřihlížím, jak se ode mě - jakožto od Tremletta - zřejmě očekává,“ vysvětlil a pro jistotu přitom trošičku ztlumil hlas, přestože si nemyslel, že by je někdo vyloženě poslouchal. Vtipné bylo, že mladí Tremletti očividně byli z jiného těsta, než si všichni mysleli. „Na, přečti si to, třeba tě to zaujme,“ vrazil vzápětí Scarlet jeden z letáčků do ruky. „Brzy začneme vydávat i časopis, protože Dennímu Věštci se nedá věřit,“ sdělil ještě, ale víc to takhle na veřejnosti raději nerozváděl. Stačilo, že se tu ukazoval s nepozměněným vzhledem a rozdával protiministerské letáčky.
Uklízecí četě se Ricky pobaveně zasmál a sjel po Scarlet pohledem. „Chybí ti zástěra a šátek na hlavu, drahoušku,“ podotkl s úsměvem od ucha k uchu. „Jasně, že ti budu fandit... Možná si na tebe i vsadím!“ zazubil se.
Možná by povídal dál, ale vrazil do něj nějaký kudrnatý šmoula, kterému tu nepozornost Ricky odpustil jen proto, že držel v ruce jeden z jeho letáčků. Pobaveně se na něj zašklebil, ukázal na letáček a následně Vinckovi ukázal zdvižený palec... jako že si vybral dobrou četbu, chlapec.

_________________

Jesse povytáhl obočí, když ho oslovil Heath, o němž věděl, že randí s tou chlapicí Leslie ze sedmáku. „Nazdar, Manningu,“ oplatil mu pozdrav a pobaveně se zašklebil. „Jasně, že se zúčastním, někde přece musím ukázat, že jsem na lítání rozenej talent,“ pronesl egoisticky, načež si nemohl odpustit trošičku popichovačnou otázku. „Přítel ti dovolil sem vyrazit?“
Když jej oslovil Tremlett, jehož ksicht Jesse znal nejenom ze školy, ale také z letáčků, povytáhl nebelvír obočí. „Nazdar, blonďáku... Neměl bys bejt radši někde zalezlej?“ optal se ho, jukl na letáček, co mu Alaric vrazil do ruky, a schoval jej do kapsy.
No a pak se u nich objevila Maeve, kapitánka týmu. Jesse na ni nevěřícně vykulil oči. „No nekecej... Já myslel, že dodržuješ pravidla, kapitánko. Víš, že tyhle závody nejsou tak úplně legální, jo?“ připomněl jí dobře známý fakt. „Jasně, že si věříme - já mám vítězství v kapse,“ zamrkal na ni sebevědomě a pobaveně se zašklebil.
Neměli ale moc času na mluvení, protože se na scéně brzy objevil zrzek, zřejmě organizátor, shrnul neexistující pravidla a nahnal závodníky na startovní čáru. „Tak zlomte vaz... Radši ne doslovně,“ zabručel Jesse ke spolužákům, nasadil si brýle i rukavice a vylétl na start.
Jakmile byl závod odstartován, přitiskl se k násadě a vyrazil vpřed, maje v plánu nabrat náskok, dokud byla trať rovná a dobře čitelná.

Mimo herně:
+5

Jesse J. Morgan rolled 1d10:
3

_________________

„Je to hrozný,“ stál si Erkki za svým, protože horko tu opravdu bylo a jemu přišlo, že se každou chvílí stupňuje. To, že půjdou nejprve odevzdat startovné a zapsat se na závod, Erkki odkýval bez protestů. „Já si asi nic dobrého nedám, radši... Ještě by mi pak bylo špatně. Ale studené pití beru všema deseti,“ ušklíbl se pobaveně. O chvíli později odevzdal nemalou částku peněz, co mu půjčil strejda Kris, protože Erkki sám by na závody neměl, i když šetřil, a oddechl si, když nikdo neprokoukl, že mu ještě ani není patnáct.
Když Olivka zmínila Winnfielda, Erkki se rozhlédl a zapátral očima po profesoru věštění. A pohled, který jim Winnfield věnoval, se mu ani trošičku nezamlouval. „Já nevím, tváří se nějak divně... Jako by to věděl,“ zamumlal znepokojeně. „Tak snad nás nepráskne,“ dodal s úšklebkem a raději Olivku odtáhl někam, kde na ně profesor tak dobře neviděl. „No a támhle je Craneová... to je pěkný. A o spolužácích ani nemluvím,“ hlesl potichu, když si všiml dalších známých tváří. Mohli jen doufat, že si oni nevšimli jich a pokud přeci jen ano, tak že je nepoznali.
Společně s Olivkou pak Erkki zamířil ke stánku s pitím, kde si koupil vychlazenou melounovou limonádu, a následně šli okouknout nové koště. „Hele, vítěz ho prej vyhraje, to je paráda,“ zazubil se. „Já teda radši Nimbusy, ale kdyby mi někdo dal novou Kometu, rozhodně bych se nebránil,“ přiznal, když očumovali nový model koštěte.
Moc času na zábavu ale neměli, protože se brzy ozval zrzavý organizátor a po krátkém proslovu je svolal na startovní čáru. Erkki tedy rychle dopil limonádu, nasadil si brýle i rukavice a přehodil nohu přes násadu koštěte. „Tak hodně štěstí, Liv. A jestli se ti něco stane, tak si mě nepřej,“ zamumlal k ní a kdyby měl trochu víc odvahy, asi by jí dal pusu na tvář. Pro štěstí.
Erkki vylétl k ostatním závodníkům, jimž věnoval provokativní úšklebek, a jakmile byl závod odstartován, s bušícím srdcem a napumpovaný adrenalinem vyrazil vpřed jak nejrychleji dokázal.

Mimo herně:
Bonus +7

Erkki Järvinen rolled 1d10:
5

_________________