Osamělá jsem nezůstala dlouho, z čehož jsem konec konců měla velkou radost. "Si sedni," přisvědčila jsem s úsměvem. "Jak se to vezme," odtušila jsem. Přemýšlela jsem, jak vysvětli své momentální rozpoložení, takže jsem na další otázku jen kývla a sušenku si vzala a prostým "Dík." Po další větě jsem se na něj vyděšeně podívala. "Jo, jsem. A to je na tom právě to špatný!" vyžbleptla jsem rozrušeně a hledala jsem v jeho očích alespoň špetku pochopení. "Vy jste nikdy nebyl prefekt, co?" Když se to řeklo nahlas, znělo to vykání opravdu blbě, ale nějak jsem nevěděla, jak bych asi tak měla novopečeného profesora oslovovat a "Vy" mi přišlo jako nejlepší možnost. "Mimochodem, já jsem Evelin, teď jdu do pátýho ročníku." představila jsem se a natáhla k mladíkovi pečlivě upravenou ručku. Tím představením se jsem trochu zabila předchozí téma, k kterému jsem se ale rozhodně chtěla vrátit. "V tom, že ze mě udělali prefektku je právě ten problém. Rozhodně jsem o to nestála. Dokonce jsem měla chuť poslat jim dopis, ať si tu pozici nechají, ale táta z toho byl tak nadšený, že jsem to udělat nemohla. Jenže já nechci někoho hlídat, aby nedělal průsery. Sama neplánuju bejt úplně andílek, tak nechci prudit ani ostatní... Co když mě pak nebudou mít rádi, nebo mě nebudou zvát na párty, protože se budou bát, že to všechno napráskám? Vždyť taková já přece nejsem!" Tenhle výlev citů jsem si potřebovala dopřát celé prázdniny. Pravděpodobně by to odnesl Simon, ale Casper byl blíž a ono už to vážně chtělo ven...

_________________

Vlak uháněl skotskou krajinou, augmentace reality se zdařila a v kupé bylo všechno v naprostém pořádku. Wei-Ding úslužně vyčkal, než primus vyfičí o dům dál, ale jakmile k tomu došlo, už ho zase nemohlo nic zastavit.
„Většina odborníků se na tom shodne,“ pokrčil rameny, když Dante zpochybňoval kvality bradavické výuky přeměňování, ale pro změnu teď zamlčel fakt, že to četl v učitelských novinách, protože pak by mohly přijít nepříjemné otázky, proč je čte, když mají být primárně pro učitele. A pro jistotu přidal ještě něco málo, aby se od tématu dostal co nejdál. „Mít dobré OVCE ze zdejšího přeměňování ti pak k získání práce v oboru většinou stačí, kdežto k lektvarům je lepší si pořídit nějakou nadstavbu. To samé obrana proti černé magii – jistě, určitě vás toho tu naučí hodně, ale když to člověk srovná s absolventy Kruvalu, kteří se učí i tu černou magii, tak ta konkurenceschopnost bez nadstavby není zrovna velká.“
Tím se dostali k trochu moc vážným věcem a samotnému Wei-Dingovi to trochu vadilo, takže byl fakt rád, že se ujal jeho dotaz na profesorský sbor. Ukázalo se, že Jane je přesně ten druh informačního zdroje, který potřeboval, a v následujících minutách hltal každé její slovo. Pravda, sám se moc neprojevoval, aby jí nepřerušil tok myšlenek, ale zapamatoval si snad úplně všechno, nepříjemnými profesory počínaje a randomizovaným schodištěm konče. A rozhodně při tom vypadal maximálně nadšeně, protože jakkoliv měla hongkonská akademie taky svoje zvláštnosti, zatím byla ve všech směrech podstatně normálnější.
„Tak to zní hodně zajímavě, díky moc,“ shrnul to, než přijel vozík, a u babči po Dantově vzoru koupil nějaké ty vzorky laskomin ke kolování. Sám ochutnal, co šlo, protože potřeboval mít srovnání s domácí kuchyní, a pokud se tomu nikdo nebránil, následující kilometry jízdy se nesly ve znamení hovoru o kouzlech čínské a britské kuchyně.
Když vlak zastavil, Wei-Ding se se svými spolucestujícími uctivě rozloučil, vystoupil a při pohledu na Hagrida málem zcepeněl. Naštěstí ho Jane ještě dohonila a nasměrovala ho ke kočárům, jinak by byl schopen v úplné tichosti nastoupit na lodičku a doufat, že ho ten obr nesežere.
Netrvalo dlouho a ocitl se v útrobách hradu, kde teprve začala ta hlavní legrace.

>> Velká síň

_________________

Kontrola jízdenek byla rychlá, zejména proto, že k ní vlastně nedošlo. Gweeny ani Edmund se na to nechytili, což jim Flann mohl jen těžko vyčítat, a u prcka se spokojil s tím, že se na ten papírek podíval a odkývl to. Na to, aby ho zkoumal a něco z toho vyvozoval, to klučina až moc hezky zaimprovizoval a hlavně bylo na scéně jídlo.
„Dík, dám si, včelu?“ usmál se na Gweeny, natáhl se pro lékořicovou hůlku a obratem jí nabídl pytlík smažených včel, ať si vezme, dokud jsou. Edmundovi nabídl taky a zavzpomínal si při tom na tu srandu ve vřesovištích, kde ho mrzimor viděl v chlupatější podobě, a Hubertovi nejspíš taky, i když toho při tom sledoval trochu bedlivěji.
„No, jo,“ pokrčil pak rameny na tu gratulaci k primusovi, „a z tebe je prej kapitánka, takže nápodobně.“ Nemohl s čistým svědomím říct, že jí to přeje, protože sám si tu funkci moc neužíval a mohlo by to vyznít pěkně hnusně, ale gratulace byla na místě a zcela upřímná.
Než vypadl, ještě se ujistil, že je tam všechno v pořádku, a ve zbytku jízdy se pokusil propracovat vlakem až do prvního kupé, což se mu ale moc nepovedlo, nejspíš kvůli nějaké podlé časové anomálii. Nostalgickou jízdu s Maeve tedy musel nechat na odjezd z Bradavic, pokec s Carreen na někdy jindy a než se nadál, vlak brzdil v Prasinkách. Z povinnosti informoval nejbližší prváky, že by se měli převléknout a mašírovat za tím velkým fousáčem, a sám nastoupil na kočár, v němž mlčky dojel až do hradu.
Cestou jenom přemýšlel, jestli i letos posílí řady profesorů některý jeho strýček, a kdyby věděl některé tajné a herně těžko zjistitelné věci, asi by si preventivně něco šlehnul.

>> Velká síň

_________________

"Těší mě," zakončil představování Edmund a pokud mu vadila prváčkova ulepená ruka, nedal to na sobě znát. Ono upřímně řečeno, pokud jste spadali do Mrzimoru a byli jste hákliví na čistotu, měli jste tak docela problém. "Musíš někoho zapřahnout, když jde kolem," zazubil se pak zase na Gwen ohledně kufru, "Když už by nestačil úsměv, tak máš přece odznak," dodal se smíchem a znovu se usadil vedle Huberta.
"Funguje to přesně takhle," přitakal zvesela chlapci než stočil usměvavou tvář ke Gwen. "Řekněmě, že pokud to bude možný, tak určitě. Ale ještě se uvidí. Nicméně to letos bude pecka, vzhledem k tomu, že každej tým má novou kapitánku!" odvětil vzrušeně a oči mu jenom svítily. Bylo pravdou, že sjednotit tým pod novým velením nebyla pražádná legrace, ale letos na tom byli všichni stejně, možná až na to, že většina nejlepších hráčů už odovcovala. Ale o to větší byla motivace se jim vyrovnat.
Zvědavě přelétl pohledem mezi Havraspárkou a novým prváčkem, než mu došlo, že Hubert asi nebude tak úplně z kouzelnické rodiny, a proto se mu úsměv ještě rozšířil, vzhledem k tomu, že on byl taky v rodině první kouzelník. "Famfrpál je pro kouzelníky něco jako fotbal pro nekouzelníky, prostě nejpopulárnější sport. Lítá se při tom na koštěti. Zbytek vám vysvětlí na první hodině létání, ale pokud se nebojíš výšek, tak by se ti to mělo líbit," dodal pro vysvětlení s tím, že Huberta zbytečně nezahlcoval údaji o míčích a zlatonkách a obručích, protože chlapec už tak měl jistě plnou hlavu novoty. A to ještě neviděl Bradavice, hřeb celého večera jeho prvního kouzelného dne...
To už však do jejich kupé strčil hlavu o dva roky starší Flann, na kterého se Edmund jenom bezelstně usmál a pobaveně stočil hlavu k Hubertovi, který Zmijozelovi poslušně podal papírek. Zdvořile odmítl jeho proteinovou pochoutku, i když měl občas neskutečnou chuť to ochutnat, ale za chvíli bude zařazovací slavnost a po ní hostina a na tu si Ed nechával místo celý den. "Páni, gratulace!" zvolal poté obdivně, když Gweeny poukázala na Flannův primusovský odznak, a pak se naklonil k Hubertovi, aby mu objasnil: "Primus je takový nejvyšší studentský dohled - většinou s velmi dobrým prospěchem nebo to umí s lidmi. Pod nimi jsou pak prefekti, ale to ti pak taky všechno vysvětlí později."
Pak už se ale ozvalo skřípění brzd, a tak se Edmund honem převlékl ze saka do školního hábitu a sroloval si konce nohavic, než se i přezul. "Převleč se do unioformy a kufr tu nechej, ten nám dopravujou do školy později. Počkám venku," řekl k Hubertovi, než znovu blýskl úsměvem po Gwen, protože se tetelil radostí a nadšením z toho, že je zase v Bradavicích a budou mít nováčky v koleji a všechno bude jinak.
Jak řekl, tak udělal - jakmile se Gwen s Hubertem převlekli do školního, našli ho čekat u vlaku - pokud Gwen chtěla, podal jí galantně ruku, a to zcela nezištně, než Huberta jemně popostrčil směrem k Hagridovia jezeru. "Potkáme se na slavnosti!" rozloučil se s chlapcem, a pak už spolu s Gwen zamířil ke kočárům, které nic netáhlo, a pak vzhůru do Bradavic.

>>> Velká síň

_________________

C6

Ani mu nějak nevadilo, že Gwen zničila všechny jeho sny o vytahování králíků z klobouku, protože představa sebe, jak mění nějakou zpropadenou kočku na záchodovou štětku, mu to více než nahradila.
„Aha, tak to bych asi radši, aby to bolelo,“ zamumlal. Už jen slovo zkoušky mu nahánělo husí kůži. Ale prozatím se spokojí s myšlenkou, že má ještě pár let k dobru. Ne že by zjištění, že ho čeká spoustu praxe (chvilku mu trvalo, než si domyslel, co vlastně to slovo znamená), pomohlo celé té věci s učením, ale minimálně to díky tomu neznělo tak děsivě.
Kolečko otázek a odpovědí pokračovalo s tématem kolejí. Hubert musel uznat, že se na to všechno rozdělování začínal těšit. Kde jinde hledat adepty na přátele než ve své koleji? Jenom doufal, že ho v některé budou chtít. Aby se třeba nestalo, že se rozhodnou udělat mu speciální kolej, jako kdysi, když ze všech stran přicházely návrhy, že by se pro Huberta měla vyhradit speciální třída, v době kdy byl ještě na mudlovské škole.
„No, zní to moc hezky,“ zamyšleně odpověděl, představujíc si všemožné způsoby, jak by to asi tak mohlo vypadat. „Ale vždycky, když se o tělocviku vybíraly týmy, já vždycky zůstal poslední,“ zachmuřeně pronesl. „Tak si říkám, že já na ty sporty asi nebudu.“
Čím víc se vlak blížil k cíli, tím méně bylo Hubertovi do řeči. Začínal být trochu nervózní. A ještě víc znervózněl, když přišel čas převléknout se. Po dlouhém zápolení s hábitem, který se prostě nechtěl na Huberta správně obléknout, byl jakžtakž připraven čelit výzvě jménem vystoupení z vlaku.
Když vystoupil a našel venku Edmunda s Gwen, se kterými se rozloučil, vydal se za davem svých vrstevníků směrem k loďkám. Přibližně někdy v tom čase přestal vnímat okolí již úplně a s pusou dokořán pouze hleděl na obrovský hrad v dálce. Nikdy ještě neviděl něco tak super skvěle úžasnýho.
Celou dobu, co rozklepaně seděl v loďce, nepromluvil ani slovo, i kdyby měl nějaké spolucestující, jen se snažil moc nehýbat a radši ani nedýchat, aby se ta loď nerozhodla převrhnout se. Byl blíž a blíž a pak najednou lodičky zastavily a Hubert se vydal vstříc dobrodružství.

>> Velká síň

_________________

I Eddie si občas musel na chvíli odmlčet a nadechnout se, protože to během svého povídání moc nestíhal, takže dostala možnost promluvit Peggy a Edward se ze široka usmál. "To máš pravdu," odsouhlasil to, než zvědavě nakrčil obočí: "už jste na ňákýho narazili?" zeptal se a myslel toho blbce, loupl přitom pohledem i po starší dívce, protože ta už v Bradavicích byla.
"Joo, po tátovi," povzdechl si, když se Peggy o tom svém zmínila, a Eddie si hned vzpomněl na toho svého. "Po tom se mi taky stýská. Teď asi zrovna spí," dodal informace, která děvčata určitě zajímala a zadíval se na chvíli z okna, jako kdyby zrovna tam mohl svého otce vidět, než věnoval zase plnou pozornost oběma dívkám.
Nechápal, proč fretka Peggy tak zarazila, takže po ní vrhl zmateným pohledem a potom, co znovu promluvila, nechápavě vyvalil oči. "To se nemůže? Já totiž nevím, já ten papír ztratil, co mi přišel z Bradavic... myslím, že mi tak polovina věcí chybí," nakrčil nos a mávl rukou, protože něco nakoupil se svým strýcem a co se týkalo učebnic, to sis snad půjčí v knihovně. Nebo mu to z Londýna pošlou. "A tu fretku už mám strašně dlouho! Podívej, jak je roztomilá," vyskočil na sedadlo, kde před tím seděl a sundal klícku s mini fretkou. "Jmenuje se Olivie. Po sekretářce mýho táty," oznámil pyšně s úsměvem od ucha k uchu a jemně jedním prstem Olivii podrbal, než zvedl pohled k holkám. "Nevyhodí mi ji, že ne?" znejistěl, protože to vážně nechtěl.
"Ty jo, to jsou samý zvířata! Proč nemá nějaká kolej za maskota třeba kytku. Vždyť to by bylo taky dobrý," otočil se potom k Nesse, i když ona mu asi těžko mohla na takovou otázku odpovědět, každopádně Eddiemu to stačilo jako konstatování a víc to neřešil. Na famfrpál uznale hvízdl, protože musela být dobrá.
Cesta utekla docela rychle a když vlak začal brzdit, Eddie si pobral svoje věci, rozloučil se s děvčaty a pak zamířil směrem k lodičkám, kam ho navedl Hadrid.

>>

Casper nasadil trochu nechápavý výraz. Popravdě řečeno ještě nepotkal prefekta, který by byl z odznaku nešťastný, takže ho to trochu mátlo. Inu, dívky… Co ho ale dost zarazilo byl fakt, že mu právě začal vykat člověk sotva o tři roky mladší, to se mu snad ještě nestalo. "To vypadám tak moc jako autorita?" podivil se poněkud překvapeně, ale rozhodně to neznělo nijak zle. "Jinak mi vykat vážně nemusíš," zazubil se, načež se vrátil zpátky k tématu. "Prefekt sem teda nebyl, ale teď sem profesor. Hustý, co?" pochlubil se, přičemž nasadil ukázkový bitch, please face. "Já jsem Casper, možná mě znáš jako bývalého číšníka-brigádníka z jedné mudlovské restaurace, ale tam už se fakt vracet nechci. Ty děcka budou beztak lepší než nespokojení zákazníci, takže odsud snad jen tak neuteču." Představil se na oplátku trochu zdlouhavě, nicméně to ze sebe vychrlil tak rychle, že mu do toho nebelvírka ani nemohla stihnout skočit - evidentně už s nikým dlouho nemluvil -, a stiskl Evelin ruku.
A pak si začala vylévat srdíčko - ne že by se na to Casper vlastně sám neptal. Většinu jejího projevu se tvářil poněkud rozpačitě, nicméně na konce se tiše a víceméně omylem zahihňal. "I když si myslím, že na párty hodné napráskání si pořád docela malá, věř mi, že bát se tě budou možná prváci, ale jinak tě budou všichni brát jako normálního člověka, takže já bych se timhle bejt tebou moc nezatěžoval," povzbudivě se usmál a nabídl dívce další sušenku. I kdyby teď třeba neměl pravdu, nepochyboval o tom, že se to časem poddá. "Podle mě by ses měla zabejvat spíš výhodama prefektství. Třeba můžete používat prefektskou koupelnu, ta prej je děsně cool," navrhl první výhodu, která ho napadla a která určitě stála za to.
Nicméně vzhledem k tomu, že se Casper přicoural až později, netrvala cesta s Evelin tak dlouho, ačkoliv si toho nepochybně stihli povědět hodně. Za okny se už krajina každopádně změnila před nějakou chvíli a bylo jasné, že vlaku už nebude dlouhou trvat než dorazí do cíle. Pan Connolly ovšem zatím nevypadal, že by se někam chystal. "Tak mě napadá, neznáš někoho ze třetího ročníku? Protože já nejspíš ne, ale budu je mít na Kouzelný formule a nějak nevim, co od nich čekat."

_________________

Na nápady ohledně příjezdu do školy vlakem jakožto každoroční rituál Clara pokývala hlavou. ,,Máte pravdu, spíš by mě zajímalo, zda je v tom ještě něco víc. Kdyby jsi se zeptal tvýho taťky, bylo by to super!" zazubila se na Liama, a mimoděk se pousmála i na Lilly, která se kochala jejím Dribbem. Jakoby ona sama netrávila první dny fascinovaným pozorováním té koule chlupů, hehe.
,,Zase my jsme z Havraspáru, spousta z nás se připravuje na hodiny předem jen tak. Kolikrát bych to ani nebrala jako učení, osobně mě třeba hrozně baví si rozšiřovat to, co nám říkají na hodinách, nebo si říct v učebnicích napřed - v hodinách tak vím předem, o čem mluvíme, a můžu si připravit nějaké dotazy předem a tak," navázala na konec debaty o učení, kterou ještě ostatní dokončovali během jejího soukání sebe i věcí do kupé, ,,A třeba takové bylinkářství mě vůbec nebaví a na něj se skutečně musím nutit, lektvary jsou na tom podobně." Krom těhle dvou šel zbytek předmětů Claře krásně od ruky. Dokonce i ono létání, ze kterého měla zpočátku trochu strach - po prvních pár hodinách však začala uvažovat, že by se zkusila na příští rok přihlásit do famfrpálového týmu. S tím, jak šel čas, si se svým rozhodnutím stále nebyla úplně jista a nyní to vypadalo, že se bude rozhodovat až do posledních hodin před náborem. Což o to, létání ji neskutečně bavilo - mnohem raději však blbla na koštěti a při hodinách létání prokazovala jisté nadání co se týkalo různých přemetů a šílených kousků na koštěti. Ke konci roku ji profesor Huckabee kolikrát napomínat, ať se při létání chytne alespoň tou jednou rukou. Na druhou stranu famfrpál na ni kladl tlak ze strany týmu a to nebylo něco, co by Claře s divým duchem, kdykoliv seděla na koštěti, úplně vyhovovalo.
V úvahách nakrátko zmlkla, a tak dala ostatním trochu víc možnosti si popovídat o kolejích a jednorožcích. Nakonec přitakala na názor Torunn. ,,Tak tak, on ten největší rozdíl mezi kolejemi je ve studentech samotných, tak, jak oni to vnímají, řekla bych. Každý je víceméně statečný, chytrý, trpělivý a hrdý. Nebo jak si ostatní vykládají jednotlivé koleje. Asi nejlepší rada, co jsem zatím slyšela, je - pokud nemáte rádi schody a máte rádi jídlo, doufejte v Mrzimor, kteří jsou blízko kuchyně!"
S příchodem tmy bylo jasné, že se blíží k Bradavicím. Skutečně netrvalo dlouho a vlak se skřípěním zastavil. ,,Tak hodně štěstí, snad se brzy uvidíme! Budeme vám s Torunn držet při zařazování palce. A kdyby jste něco potřebovali, najdete nás určitě v knihovně!" rozloučila se Clara s prváky a po jejich odchodu se obrátila na Torunn s nadšeným výrazem. ,,Knihovna čeká!"

>>>

_________________
Miss Williams!
#554542

Carreen neměla na dohadování s Winfredem náladu, navíc se říkalo, že moudřejší ustoupí a to přesně teď udělala, ačkoli mu mohla vyhrožovat stržením bodů a milionem dalších trestů, z kterých by si beztak maximálně utahoval, protože s ním chodila do ročníku pět let a věděla, že tohle na Garlanda neplatí. Kdo o tom asi nevěděl, byla nová primuska, ale to až za chvíli.
Dlouze si povzdechla a upřela na svého spolužáka pohled, zda to myslí vážně nebo ne. To však byl teprve začátek, poslední věta dokázala zvednout tlak i Carreen Forlandové a ona už se snad viděla, jak se zachová jako typická hysterická ženská a nejen, že Winfreda seřve, taky mu pěkně zakroutí krkem, ale ve výsledku na něho pouze zklamaně pohlédla. "Vážně tě tohle urážení ostatních baví, Garlande?" pronesla klidným hlasem a povytaženým zrzavým obočím. "Vzhledem k tomu, že chodíš do Havraspáru, bych řekla, že budeš dostatečně inteligentní a nebudeš mít potřebu snižovat se jako Hart a ostatní urážet, když ti nic neudělali a dokonce tě nechali sedět tam, kde správně sedět nemáš. Jenže tys očividně za těch pět let nic nepochopil," ušklíbla se a zakroutila hlavou, protože tohle nemělo smysl, takže si otevřela znovu knížku, protože ač chtěla působit, že mu aspoň trochu věnuje pozornost, tímhle si to prostě zkazil a ona o něho ztratila absolutní zájem. Ať už říkal, co říkal. A že toho říkal hodně a těch urážek se ani trochu nevzdal, takže Carreen měla chvílemi sto chutí zvednout se a nechat ho v tom kupé, ať se svou otravnou a věčně nespokojenou náladou třeba udáví, ale nakonec se na něho přeci jenom podívala.
"Nikdo tě nenutí sem jezdit, tak nevím, proč to pořád tak trapně omíláš do kola. Těším se do Bradavic a ráda jedu vlakem, který patří do šrotu, protože doma nemáme ani auto, natož vlak, ani tam nemám tolik kamarádů jako v Bradavicích," odpověděla mu znovu slušně, ačkoli to v ní pěkně vřelo a když tam dorazila Maeve, Carreen k ní pozvedla pohled.
Co nečekala ani náhodu, to že dostanou oba téměř vynadáno, že tam sedí. Aby bylo jasno, Carreen také měla odznak a věděla, co smí a nesmí, takže rozhodně od o dva roky starší primusky nehodlala být zpeskována kvůli tomu arogantnímu havraspárovi. "Seriózně?" zopakovala po ní přesně podobným tónem, možná aby si uvědomila, jak hnusně to místo pozdravu zní. "On se tu jenom zastavil a už odchází," pohlédla významně na Winfreda a pokud se nehodlal zvedat, postavila se ona, aby mu dala najevo, že tady rozhodně nebude, ne potom, co se k ní choval těch pár minut takhle. Byla by schopná se ho před Maeve zastat a obhájit, i když by k tomu vlastně neměla důvod, ale proč by to dělala u člověka, který ji uráží? "Já se za tebou potom stavím, Frede," usmála se na něho trochu křečovitě a pak se otočila na Maeve.
"Nemusíš na nás mluvit hned takhle a vyhrožovat mu. Já vím, že jsi primuska, ale nic neudělal," zastala se ho, ať už tam ještě byl nebo ne, a protočila očima, asi - dost vlastně, povýšeně a otráveně a vypakovala Winfreda z kupé, i kdyby mu měla hůlku zabodnout do zad. Až když se usadila zpět na své místo, v kupé sama, uvědomila si, jak to celé muselo v očích Maeve vyznít. Zamračeně si urovnala zrzavé vlasy a nevěřícně se nad tím pousmála, než si přehodila nohu přes nohu a dala se do čtení.
Když vlak zastavil, vzala si své věci a zamířila ven, aby byla v síni co nejdříve, protože byla prefektka a chtěla to zkontrolovat u Zmijozelského stolu.

>>

_________________
♠ ♠ ♠ Carreen Forland

| +