„Famfrpál je náhodou super. Co máš proti famfrpálu?“ zeptal se Fergus Harlee s pobaveným úšklebkem ve tváři. Pochopitelně neměl v plánu někomu famfrpál nutit, protože nebyl idiot, ale zajímalo ho, jak se k tomu sportu Harlee staví. Zřejmě ne moc nadšeně.
„Edinburgh je super, ale bydlet bych tam asi nemohl. Je tam moc rušno,“ přiznal, když se řeč stočila k tomu, kde kdo bydlí. Fergus v hlavním městě Skotska několikrát byl, dokonce byl nakupovat v kouzelnické čtvrti města. Ale hlavně tam s rodiči vyrazil za poznáním historických památek, což ho neskutečně bavilo. A občas se tam konaly docela vlastenecké akce, na kterých McIntyreovi prostě nemohli chybět. „Takže ty jsi zahradnice?“ obrátil se k Harlee. „A máš na zahradě trpaslíky?“ S odtrpaslíkováváním zahrady měl Fergus bohaté zkušenosti a vždycky to považoval za hroznou otravu. Navíc byli někteří trpaslíci dost zákeřní a kousali.
„Zázvorový sušenky,“ otočil se zrzek k Sophii, „jsou něco neskutečně skvělýho. Moje máma dělá ty nejlepší široko daleko,“ vysvětlil důležitě. Bohužel s sebou ale neměl žádné na ochutnávku, což ho krapet zamrzelo. Hlavně proto, že když o nich tak mluvil, dostal na ně chuť.
Do vysvětlování, co jsou Bertíkovy fazolky, se pustila Harlee, a Fergus jenom souhlasně přikyvoval. „Ty jo, o těch schodech jsem slyšel, že jsou pěkně zákeřný,“ přispěl svou troškou do mlýna. „No, můj táta je kouzelník a já mezi kouzlama žiju prakticky od narození,“ vysvětlil pak směrem k Beth, když podotkla, že on a Harlee jsou kouzelnického světa docela znalí. „Jsem si docela jistej, že v Bradavicích ti každá druhá věc bude připadat šílená a padlá na hlavu,“ zazubil se. „Já třeba slyšel, že na pozemcích roste strom, kterej mlátí všechny, kdo se k němu přiblíží,“ podotkl. „A taky jsem slyšel spoustu historek o tom, že v Zapovězeným lese žijou vlkodlaci a další obludy. Myslíte, že je to pravda?“ Fergus se zatvářil tajemně a přelétl pohledem tváře všech přítomných.
No a pak se vlak s trhnutím rozjel, Fergus v rychlosti zamával příbuzenstvu na nástupišti, pokud tam ještě nějaké měl, ale pak svou pozornost stočil zpátky k holkám. Alespoň na okamžik - někdo jim totiž otevřel dveře kupé, takže se zrzek překvapeně zadíval na starší dívku. „Kdo je u tebe prcek?“ napřímil se hrdě, protože on prcek prostě nebyl. Ferguse by si člověk snadno spletl minimálně s druhákem.

_________________
Tha mi ag iarraidh briosgaid!

Na Torunn jsem viděla, že jí asi hovor není dvakrát příjemný, ale tak... neznali jsme se. To přeci není takový problém a navíc se to dalo pochopit. Přesto jsem ale na dívku nechtěla zbytečně tlačit, a tak jsem čokoládově hnědé oči upřela na klučinu vedle sebe. Přeci jen jsme byli oba dva ve stejné situaci, navíc jsem ho vážně chtěla poznat. Takový malý průzkum před příjezdem nikomu neuškodí. "Tak z kouzelnické rodiny? No páni. Já jsem ze smíšené, ale i tak toho vím o kouzlech docela dost. A co nevím, to mě naučí. Už se těším, až budeme kouzlit," prohodila jsem se stále stejným elánem, načež sem zakroutila hlavou. "Nikoho tam nemám. Což je možná trochu škoda, ale tak co už. A co ty?" zeptala jsem se zvědavě Liama, ačkoliv jsem tak nějak doufala, že se přidá i Torunn a něco nám řekne. "Páni, co jsou mudlovská kouzla? Nebo počkat-" zarazila jsem se a vykulila jsem oči. "Ty myslíš jako takový ty iluze?" ujistila jsem se, ačkoliv jsem měla dojem, že vím přesně o čem Torunn mluví. Ale přesto to znělo hodně zajímavě a vážně se mi to líbilo. Mudlovská kouzla měla něco do sebe, kouzelník musel zmást člověka naproti, aby mohl nechat něco zmizet nebo tak. I v tom bylo něco hodně čarovného. Torunn se svou přezdívkou nejspíše nebyla dvakrát spokojená, a tak jsem jen trhla rameny. Však ono se určitě něco vymyslí samo. "Pěkné?" zopakovala jsem po Havraspárce. "No, jací jsou třeba profesoři? A co spolužáci? A učivo? Těžký?" sypala jsem otázky jako ostřílený redaktor. Slyšet mě někdo z Věštce, určitě už bych dávno měla práci. "Promiň, Torunn, jestli se ti moc nechce mluvit, jen jsem chtěla vytáhnout nějaké informace z někoho, kdo už tam byl," prohodila jsem a zatvářila se vážně nevinně, načež jsem si z kufru vytáhla plyšový polštář s žabákem, který jsem si stáhla na klín. Mezitím jsem si do pusy strčila bonbon, a pak už se do kupé vecpala další osůbka - Clara. Ta mi padla do oka hned, protože byla hrozně veselá, rozlítaná a trochu jako já. Vypadala fakt upovídaně, což mě zaujalo a hned jsem jí nabídla jeden z bonbonů. "Čauky, jasně, pojď sem. Teda já se sem taky přidala, ale myslím, že je tu furt dost místa. Jsem Lilly," představila jsem se rychle. "Páni, takže ty jsi taky z druháku? Tak to bys nám možná mohla něco říct o Bradavicích. Jaké jsou, a tak," pokračovala jsem ve zpovídání a případně jsem Torunn nebo Leemu nabízela bonbony. "Hezká kočička. Jak se jmenuje?" dotázala jsem se ještě Clary a trochu jsem se sklonila k přepravce. "No né, ahój!" promluvila jsem ke zvířátku a mile jsem se culila. Prostě klasika.

| +

Mimo herně:
Pardon, nechala jsem se unést :'D

_________________

„Já se na kouzlení taky těším,“ přiznal Liam s nepatrným úsměvem ve tváři. „Ale trošičku se bojím, že mi to nepůjde,“ zamumlal a úsměv z jeho tváře zmizel. Co když bude úplně neschopný a bude akorát dělat ostudu? „A taky jsem zvědavý na famfrpál, rád bych ho zkusil hrát. Ještě nikdy jsem na koštěti neletěl,“ prohodil a tázavě se zadíval na svoje spolucestující, jestli už na koštěti jako někdy letěli, nebo taky ne. I když Torunn asi ano, když už do školy chodila a tudíž musela mít za sebou hodiny létání. „Já mám ve škole nevlastí sestru. A taky tátu,“ dodal nakonec a trochu se přikrčil v očekávání salvy otázek typu „a co tvůj táta učí?“ nebo „Do jaké koleje chodí tvoje ségra?“
„Páni, to je super. Neznám nikoho, kdo by uměl mudlovská kouzla,“ pronesl Lee obdivně. „Umíš třeba tahat králíky z klobouku? Nebo mince zpoza uší?“ začal se zvědavě vyptávat. Nedodával, že by rád viděl nějakou ukázku, protože mu přišlo, že na něco takového je Torunn stejně moc stydlivá.
Tahání informací o škole nechal Liam ochotně na upovídané Lilly, ačkoliv se mu zdálo, že svou hyperaktivitou trochu děsí tichou Torunn. Ale zasahovat opravdu nehodlal.
No a pak se v jejich kupé objevila další dívka, která se podle všeho s Torunn znala. „Ahoj,“ hlesl Liam na pozdrav a proti tomu, aby si přisedla do kupé, nic nenamítal. „Liam Aldwinckle,“ představil se hned po Lilly, aby nebyl za nezdvořáka. Letmo pohlédl na kočku v přepravce a pousmál se, protože měl kočky moc rád, což asi zdědil po tatínkovi. A táta měl teď Česnečku, která byla hrozně prťácká. Lee by taky takovou kočku chtěl, ale zatím se mu nepoštěstilo. Usoudil, že si Česnečku stejně bude moct půjčovat. Nebo Verunčinu Pudřenku. „Teda, to jsi do toho vlaku naskočila na poslední chvíli, ne?“ podotkl, protože sotva Clara přišla, vlak se rozjel a po chvíli za sebou nechal jak Londýn, tak přilehlý venkov, a už mířil rovnou do Skotska.

_________________

"Těší mě, děvčata," zazubil se a potřásl si důležitě rukou s Peggy, než se pootočil se širokým úsměvem k Nesse, aby udělal totéž. "Já jedu poprvé," odkýval potom otázku a byl rád, že tu byla Nessa, která už v Bradavicích byla a mohla jim tedy spoustu věcí říct a povyprávět, i když to chvílemi vypadalo, že Edward má také spoustu věcí ke sdílení. Na chvíli se však umlčel a nechal Nessu mluvit.
"Vážně? To tu může jen tak pobíhat, i když do Bradavic vůbec nejede?" vytřeštil oči a nevěřícně zakroutil hlavou, "to by se v Americe nikdy nemohlo stát. A proč by tu takhle vůbec ztrácel čas... já bych měl určitě lepší věci na práci, než si tu dělat srandu z nových studentů... ale je hustej, mě by nenapadlo vydávat se za primuse. Co když mu to všichni uvěří?" vyptával se dál a byl rád, že se Darrelovi nerozhodl dát vlastní svačinu, protože by toho po tomhle zjištění litoval.
Pak se však v kupé ocitl další starší student, který si u nich nechal věcí a když přitom položil dotaz, Eddie trochu zaváhal. "Noo Olivii trochu - to je moje fretka, ale doma dostala lektvar proti zvracení, tak to snad bude v pohodě. Umíš si s ní kdyžtak poradit? Občas se trochu dáví a párkrát se mi skoro udusila," zadíval se smrtelně vážně na Flanna a poté pozoroval, jak odchází k dalšímu kupé, než se podíval na kočku, kterou u nich nechal. Jeho fretka byla v kleci, která ležela na kufru nad jejich hlavami a moc ji nevěnoval pozornost, protože měl teď spoustu podnětů, kterým se chtěl věnovat. O to víc, když děvčata znovu promluvila.
"To byl primus? Jako ten nefašovanej, jó? Ahaaa," zakýval hlavou, než trochu zamyšleně dodal: "a neměli bysme mu říct, že na něho někdo chystá převrat a chce převzít jeho místo?" prohodil k nim smrtelně vážně, protože takové uvažování pro něho bylo docela přirozené, když se nějakou chvíli obklopoval lidmi z politiky a poslouchal důležité a vážné konverzace dospělých.
"Docela se těším. Hlavně na famfrpál... mají koleje oficiální maskoty? A která kolej je vůbec nejlepší? Vůbec se v tom nevyznám, o Bradavicích toho vím strašně málo, měl jsem původně nastupovat do Koločar, ale táta změnil názor. Nikdo z mých rodičů nechodil do Bradavic, ani nikdo z mých příbuzných... teda jenom dvě sestřenice a jeden bratranec, ale ti mi toho neřekli moc a knížku, kterou mi teta o Bradavicích koupila a byla strašně tlustá, jsem nakonec prodal, abych měl drobný na zmrzlinu. Takže... prej tam je Zmijozel, Havraspár, Nebelvír a Zrmimor?" zadíval se směrem k Nesse, která už v Bradavicích byla a určitě všechno znala.

<<
Na nádraží ji vezl její bratr, svým vlastním "novým" autem, tudíž se nikdo nemohl divit, že přijeli pozdě. Zatímco utíkali k té správné přepážce, nezapomněli se hádat. I přesto, že se Petera dotýkala její posměšná slova na adresu jeho zachovalého autíčka, vzal jí kufr, aby se s ním nemusela tahat. A nebo s ním jen chtěl rozrážet překážející dav, i to bylo možné. Konečně byli u vlaku, hodili kufr dovnitř a vyměnili si pár posledních, dosti spěšných slov. "Dík. A dej pozor, ať se cestou zpátky nevybouráš, když se ti to teď nepovedlo," popíchla ho žertovně. Na oplátku jí maličko rozcuchal vlasy, a to už vlak varovně zahoukal. Na poslední chvíli skočila dovnitř, a zatímco se Bradavický expres rozjížděl, táhla svůj kufr uličkou a hledala známou tvář. Gweeny bohužel nenašla, když však nakukovala do dalšího z mnoha kupé, zahlédla Billyho. Sice neseděl sám, to jí ale nevadilo. Tedy, ne moc. Co jí vadilo víc byla něčí zavazadla zapomenutá v chodbičce. S menšími obtížemi přes ně nasměrovala svůj kufr do kupé C4.
"Ahoj, můžu k vám?" vykouzlila ten nejzářivější úsměv, jakého byla schopná, a protože se ti dva asi zrovna "vítali" nebo co, trochu nejistěji dodala: "Teda, pokud neruším." Pokud ji nevyhodili, pokusila se své "zavazadlo" přemístit nahoru, aby nepřekáželo.
Posadila se na volné sedadlo, a jelikož nechtěla koukat a mlčet jako vždycky, pokusila se rozbít ledy. "Ty jsi Elizavetha, že? Z nebelvírského týmu." Samozřejmě si pamatovala hráče z jiných kolejí, ale od té doby, co jí Cass tak trochu nečekaně předal kapitánský odznak, musela se při studiu soupeřova týmu maličko víc snažit. Takže ano, doma se začala trochu učit. Vymýšlet strategii a tak. Byla z toho všeho strašně nervózní. Nebylo divu, že s sebou měla pro jistotu nějakou tu tabulku čokolády. "Já jsem Kath," dodala, kdyby to Nebelvírku náhodou zajímalo. Mrzimorská kapitánka... Nakonec to neznělo tak špatně.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Flann si Nessina hlazení svého kocoura ani nevšiml, Šunka na tom nejspíš nebyl o moc líp a smažené včely nikoho nepobuřovaly, takže zatím všechno dobré. A nezhoršilo se to ani ve chvíli, kdy jedno z dětí začalo mluvit. Flann tedy chvíli váhal, jak moc to ten kluk myslí vážně, ale na vtip to nevypadalo, takže sám s vtipkováním nezačínal a svoje „si piš“ nemyslel vůbec v tom smyslu, že s fretkou si poradí i bez kečupu. V kupé nicméně byla i Nessa, která možná něco málo o jeho schopnosti poradit si s téměř libovolným zvířetem slyšela, a tak to před odchodem ještě rozvedl.
„Totiž, ve fretky nebo tchoře se mi mění třetina famílie a za mojí přítomnosti se ještě nikdo neudusil,“ pokrčil rameny a zaposlouchal se, jestli k tomu třeba sama Olivia náhodou nebude mít nějakou poznámku. Než se pak stihl zamyslet nad tím, kam přesně by se asi něčemu tak gumovému, jako je fretka, dávala herda do zad, vycítil, že je čas se posunout o kupé dál a nechat tu potěr, ať se baví. Ještě mezi dveřmi si nicméně hodil do pusy dvě včely, když mu nikdo ze tří studentů žádnou neužral, a pak už vyrazil s vědomím, že o kufry a Šunku se až do konce cesty nemusí starat.
Prakticky celý vagón E pak prošel poněkud jednotvárně – u každých dveří se zastavil, dal si včelu a zeptal se cestujících, jestli je všechno oukej. A protože zatím všechno oukej bylo, postoupil již rozjetým vlakem docela rychle a docela znuděně až k prvnímu kupé, kde chtěl onu nacvičenou proceduru opakovat.


„Nazdar,“ spustil, jakmile otevřel dveře, a neodpustil si poněkud hůře stravitelný vtípek na účet nepřítomných Alexejevců, „tady taky všechno v pohodě, nic k proclení?“
A pak si všiml Jane, která mu tam nějak moc neseděla, i když v první vteřině nevěděl proč. Pak ale pochopil, trochu přimhouřil oči a možná až přemoudřele pokýval hlavou.
„Jo tak protos mi na závěrečce neřekla, co budeš dělat po škole, mi to bylo divný. Co jdeš učit?“ pousmál se, nabídl smaženou včelu jak jí, tak Dantemu a svému asijskému bratranci, a přemýšlel, kdo další z loňských sedmáků je ještě na palubě. Tak trochu doufal v Arianu, ale něco mu říkalo, že ta je buď těhotná, nebo zavřená někde v polstrované místnosti, dost možná dokonce obojí.
Každopádně si počkal na nějakou tu reakci od bývalé primusky a pak zmizel v dalším vagónu, protože nechtěl rušit a ještě měl spoustu práce.
A spoustu včel.

_________________

„Win! Promiň, promiň, omlouvám se, jsi v pohodě?“ vyrazil z Daníka proud omluv, když se do kupé začal rvát se svým obřím kufrem napřed. Přejet někomu nohu bylo opravdu to poslední, co chtěl, a navíc přejet nohu Winifred jakožto dívce, to už nebyl ani přešlap, to bylo hrubě neetické. Danny zrudl a jak rychle to šlo, za podpory Vincentových komentářů zavazadlo odklidil z dosahu. „Je to takový ten kouzelnický nafukovací kufr, moc tomu nerozumím, ale mám tam kromě normálních věcí i housle, violu a kytaru, stojan na noty a všechno,“ odpověděl s úsměvem a zabral si pro sebe poslední volné místo v kupé.
„Taky hraješ na kytaru? Já už osm let,“ zazubil se potom na Vincenta čistě kolegiálně, když konečně trochu začal vnímat detaily. Samozřejmě, že se nevychloubal, to by pro Dannyho bylo stejně nepředstavitelné jako nepozdravit, ale vždycky si rád popovídal s někým, koho hudba taky bavila. Mnohem výraznější detail než Vinckova kytara ale byla zaodznakovaná Winifred. „Prefekt?“ zopakoval Danny po Simonovi překvapeně a skrz brýle zaostřil na patřičné místo. „Gratuluju, Win!“ popřál jí potom s širokým úsměvem. Určitě si to zasloužila – on samozřejmě placku nedostal, ale popravdě, nepočítal s tím ani chviličku a nedělal si ani žádné naděje. Co by on dělal jako prefekt? Simonovo malé prořeknutí mu samozřejmě plně unikalo, protože to byl prostě Sherwood.
„Prázdniny… Byl jsem s Wilseovými na mistroství světa, bylo to celkem zajímavé, ale na famfrpál zkrátka asi nejsem. Jel jsem na sborové soustředění do Francie a měl několik koncertů. A nakoupil jsem několik knih navíc kvůli NKÚ, protože ohledně lektvarů mám dost špatnou předtuchu,“ shrnul, ačkoli ze svého hudebního pokroku byl štěstím v oblacích. Musel to všechno vyložit Spencer, až ji uvidí… I když ohledně toho byl lehce rozpačitý nejen kvůli věštbám, ale taky kvůli… Zavrtěl hlavou a na tváři se mu držel úsměv, protože letos si nemohl vybrat lepší kupé.
Vlak se nedlouho po jeho nástupu dal do pohybu a nádraží za okny zmizelo. „Máte někdo chuť na povidlové koláčky?“ nadhodil do éteru, kde už tak kolovalo hodně pochutin. Babička je sice napekla speciálně jemu, ale něco z Daníkovy vychrtlosti naznačovalo, že tohle sladké asi nebude úplně jeho šálek kávy.

_________________

Gweeny překvapivě vzhlédla od zaujatého zkoumání účesu jednoho sedmáka dole na nástupišti, když se ve dveřích kupé ozval neznámý hlas. Co víc, i tvář mladšího kluka jí byla hrubě nepovědomá, odvážila se tedy hádat, že pokud už vůbec chodil do Bradavic, byl z nejnižších ročníků a rozhodně ne z Havraspáru. Brzy vyšlo najevo, že nastupuje do prváku. Kecy na její neodklizený kufr neměl, takže aspoň něco, ale Gwee ve chvíli, kdy se posadil, začala lehce litovat toho, že nemá připíchnutý prefektský odznak.
„Gwen, jen si sedni,“ představila se Gwee nejdřív trochu překvapeně, ale s úsměvem, a nakonec i nabídla svoje sladkosti, že je jako ochotná se podělit. „Chceš hůlku?“ zamrkala na prváka a zachrastila mu krabičkou s pochoutkou pod nosem. Kufr nakonec trochu zpacifikovala, aby nezabíral tolik místa (nebo minimálně ne tak blbě), a sedla si trochu jako člověk. Na výšce a vizuálnímu stáří jí to asi moc nepřidalo. Chvilku na Huberta koukala, žvýkaje lékořici a přemítaje, jestli to tak jen vyznělo nebo fakt pochyboval, jestli byla někdy v Bradavicích. Prosím, a to už měla letos ty odznaky dva.
„Matrace?“ vyklenula zvědavě obočí. „No… já myslím, že jako celkem… normální. A jo, jsem čarodějka,“ přikývla a zazubila se. „Letos jdu do šesťáku, ty do prváku, viď?“ Ne, že by si na tom, že je "velká holka" tolik zakládala, ale kvůli své výšce měla někdy zkrátka takový pocit, že... to chce trochu zdůraznit. „Těšíš se na školu?“ zeptala se na něco univerzálního. Pamatovala si dost dobře, jak se ona hrozně moc těšila do Bradavic a u mladších ročníků to většinou bývalo stejně. Teď už se Gwee trochu rozkomunikovala, takže ačkoli mohla působit trochu prkenně, už zářila úsměvy jako vždy a všechno bylo v normálu.

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

"To je jedině dobře." Kývla hlavou, jakmile se od něho ozvalo, že ho to tedy nemrzí. Jí samotnou to všechno mrzelo, ale prostě nemohla jinak. Co kdyby kolem šla Marianne? Ta na ní donášela celé ty dva roky, co v Bradavicích byla, jak se o prázdniny dozvěděla. Olivii se její starší sestra, která k pratetě Ethel vzhlížela, hnusila, ale stejně s tím už nic nemohla udělat.
Co se týkalo plesů, u nich byla ráda, že to Erkki nijak dále nerozebíral, protože by dost možná nakonec vyšla s pravdou ven - že jí vlastně štvou, protože musí tančit s kluky, které vlastně vůbec nezná a musí se chovat jako slečna, kterou nikdy nebyla.
"Protože to kus hadru je. Uvědomuješ si to vůbec?" štěkla na oplátku zase Olivia po Erkkim a po Billym ještě rychle vrhla nasupený pohled jenž dával jasně najevo, aby už se nevracel, že o někoho takového v tomhle kupé nestojí. Proti Billymu nikdy zvláště nic neměla, dokonce se jí zdál milý, ale prateta na ní ještě stále působila.
Olivia se zamračila a nesouhlasně si odfrkla. "A vidíš je teď snad někde?" pozvedla tázavě obočí. Bylo jí líto, že se slimáků musela zbavit, ale s tím už se smířila. Navíc od pratety dostala kocoura, takže konec konců nemohla být zas tak zlá, ne? Vždyť i od ní měla to nové koště a další věci k famfrpálu. Psychické, ale i fyzické týrání se tedy dalo odpustit. Možná trochu. "Já nejsem blbá, maximálně tak ty." Zavrčela, protože tahle urážka, kterou slýchávala celé prázdniny od sester, krom Manon, se jí hnusila. Ona nebyla blbá, prostě nebyla.
"Rovnou jsi mohl pozvat Ravensdalovou, když jste se se skamarádili natolik, že jsi jí pozval na ples aniž by jsi mi o tom řekl." Zavrčela nepřátelsky, protože od toho plesu měla jak na Týnu tak na Erkkiho šílenou averzi. "Jo, určitě se chovám pitomě, protože jsem nebyla u tebe na prázdninách, jak chytré," protočila očima v sloup, protože takhle to přeci nefungovalo. Tedy.. Ono kdyby ty prázdniny Olivia strávila kdekoliv jindy, nejspíše by se nechovala tak jak se chová, ale takové úvahy už byly zbytečné, protože už se stejně nic nezmění.
"A ty se zas chováš jako nečistokrevná lůza," zavrčela zcela nepřátelsky, když přišel s tím, že je nafoukaná čistokrevná krůta. No a co, tak se tak chovala. Nebyla na sebe pyšná, to rozhodně ne, ale co.
Když Erkki vstal jakože odejde, Olivia v jednu chvíli chtěla vstát a zastavit ho, ale nakonec si řekla, že to udělat nemůže a bylo by to špatné. Bude přeci lepší, když už se s ním vůbec nebude bavit, ne? A pak tu byla ta modřina. "A záleží na tom?" zamumlala s pohledem sklopeným k zemi, protože za to, co na sobě měla se celkem styděla. I když na některé zase byla pyšná, protože bylo aspoň vidět, že v některých chvílích se snažila vzdorovat. Ne že by jí to bylo k něčemu platné. "Myslím, že tahle byla za to, že jsem si šla hrát ven v dešti v momentě, kdy jsem měla být na hodině klavíru. Mám jich mnohem víc, chceš je vidět?" Usmála se lhostejně. Ty další už kryté byly jejími šaty, a mnoho z nich už pomalu mizelo. A že se rozjel vlak, toho si vlastně ani nevšimla.

_________________

"Tak to by jsi pomalu měla, když se zejtra už budeme učit." Šklebil se Preston na svou kamarádku pobaveně, protože věděl, že ona se k tomu učení staví trochu jinak než on sám. On se totiž na všechny hodiny těšil, zvláštně na lektvary, přeměňování a bylinkářství. To ho totiž bavilo ze všeho nejvíce. I přesto ho však trápilo, že podobně trhlé prázdniny budou moci zažít až zase za deset měsíců, i když tušil, že to uteče jako voda.
"No jen aby," šklebil se vesele dál, protože pochyboval o tom, že by chtěl dědeček Bessie taky tetování. I když teda byla pravda, že byl celkem trhlý, takže by se konec konců zas tak nedivil. "Si myslím, že by se to před ní klidně dalo skrýt." Prohodil zamyšleně s nakrčeným nosíkem. To by přeci šlo, ne? Kouzlem nebo tak něco, aby to nebylo vidět a Bessie třeba neměla problém. "Příští rok si asi nechám udělat další," pobaveně se uchechtl a mrkl po Bessie ve stylu: "Jdeš do toho se mnou?" Byla by přeci sranda, kdyby měli zase společně další tetování, no ne?
"Tak víš co, hned jak budeme v Bradavicích tak klidně můžeme. Je přece kouzlo na změnu účesu, a taky na změnu barvy, takže to bude pohoda. A já rozhodně nejsem proti, duha je super," usmíval se Preston od ucha k uchu, protože barvy duhy se mu vážně líbily, a moc.

_________________