Paul přimhouřil oči a dlouze se na Neala zadíval. „Ty si jako myslíš, že to mezi mnou a tou praštěnou McTavishovou jiskří?“ zeptal se ho a hodlal z něj vydolovat pravdu, i kdyby se Neal sebevíc vzpíral. Vždyť to mezi nimi přece nejiskřilo, to byla naprostá hloupost. Nemohlo to jiskřit, když se prakticky nevídali. A ona byla mladé ucho... Ještě by se pak Ashley mohla smát také jemu, že si nabrnknul mladou zajdu.
Když Neal pronesl, jak je to s ženami, majetkem a snídaní, Paul se pobaveně zachechtal a zakroutil hlavou. „Na tom něco bude,“ přikývl nakonec. Co se vztahu jeho sestry a obliby zajíčků týkalo, Paulie se pobaveně zašklebil a pokrčil rameny. „Třeba,“ přitakal na Nealova slova, že se Ashley s Aaronem možná nějak záhadně doplňují. „Jo, kamaráde, my dva už patříme do starýho železa,“ zamumlal s povzdechem, protože občas se opravdu cítil jako někdo, kdo už je jednou nohou v hrobě. Navíc mu začínaly šedivět spánky, z čehož pravidelně před zrcadlem chytal záchvaty deprese...
„Mělo by vám vadit, že mluví, slečno, protože Neal vás umluví k smrti... Za chvíli ani nebudete vědět, jak se jmenujete,“ podotkl Paul s pobaveným úšklebkem směrem k dívce vedle nich. A taky nebudete vědět, jak jste se dostala do jeho postele, pomyslel si. Kvůli tomu ostatně Neal zmínil tu whisky - Paul ho měl přečteného lépe, než si Neal sám vůbec myslel. „Na whisky je moc brzy ráno, děti, máte zákaz,“ zahlásil jako pantáta, aby zabránil katastrofě. Navíc si nebyl ani trošičku jistý, jestli už je slečna plnoletá - možná nebyla. A Paul vážně nechtěl, aby tu Neal, jeho podřízený, opíjel nějakou chudinku mladičkou a naivní. „Tady kolega už mele z posledního, mluví z něj únava, vůbec si ho nevšímejte,“ dodal a přátelsky na Blair zamrkal.
„Mimochodem, já jsem Paul Thawne, vedoucí oddělení nehod s kouzelnými předměty, od Munga,“ představil se, aby nebyl nezdvořák, a pak poukázal na Neala. „A tohle je Neal Kenway, ošetřovatel na mém oddělení.“ Paul se nevyptával, ale tak trochu doufal, že jim slečna obratem sdělí, kde pracuje - z nemocnice si jí totiž nevybavoval, a že zrovna tuhle tvářičku by si určitě zapamatoval, a byl tak trochu zvědavá drbna.

_________________

"Whisky, to ne, jsem abstinentka a ke všemu, pít začnu až tak příští rok." pousmála se, vypadala asi v tom učesu trochu starší než si myslela, že bude vypadat. "Z oboru tak trochu jsem, to je pravda, ale u Munga zatím nepracuji." Blair se zamyslela, opravdu řekla, zatím? Tiše se zasmála. "Jestli vy jste důchodci, tak co pak máme v domově? Pradůchodce?" cukali ji koutky. "Opravdu, legrační." nabrala na vidličku. Pousmála se na Paula. "Jsem ráda, že semnou někdo mluví, ve škole jsem vetšinou šedá myška někde v rožku, takže mě jen tak neumluví k smrti." líbilo se ji s někým se bavit kdo se aspoň trochu vyzná v podobném oboru.
To jsem nezdvořačka, Blair Blacksong jméno mé, pracuji jako brigádnice v domově pro seniory, ale teda, popravdě jsem se rozhodla zkusit štěstí trochu jinde, jelikož chci svůj život zasvětit pomoci lidem." Blair se chvíli šťourala v jídle vidličkou. "Chci zkusit si najít brigádu u Munga, ne že by mě to mezi seniory nebavilo, ale už brzy si budu muset volit povolání a cestu, kterou půjdu dál." zvedla hlavu a dala si dlouhé vlasy za uši. Pousmála se na oba dva. "I kdybych tam měla docházet jen jako dobrovolnice, která by si povídala s pacienty." lehce ji zacukali koutky. "Asi to zní hloupě, ale zkusit se má všechno." Blair doufala, že tím vysvětlila z čeho je tak nervózní, její žaludek trochu poskočil nervozitou. "Nevím jak lépe začít kariéru snahy o to byt jednou zdravotní sestřička a nebo pečovatelka." Vždy měla strach ze zařizování brigád, mluvit s vedoucími pro ní bylo těžké. Vzala si kafe a napila se. "Ale vidím, že je to docela náročná práce." pokývala hlavou. "Musíte mít tu práci opravdu rádi." sklopila pohled do talíře, který byl už skoro prázdný.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

Nealovi dalo hodně práce udržet vážnou tvář, když se Paul začal vyptávat na McTavishovou. „Co já si myslím, na tom přece nezáleží, kamaráde,“ zaculil se jako idiot, protože tím, že se na ni začal vyptávat, mu Paul víceméně potvrdil, že mu to není šumák. „Rozhodně si všichni neiformovaní tehdy mysleli, že nám na oddělení skončila tvoje známost, protože jste se k sobě chovali jako manželé po dvaceti letech.“ Navíc bylo k popukání sledovat vzájemné vražedné pohledy, které si pan lékouzelník se slečnou famfrpálistkou vyměňoval.
„Ale to není pravda, slečno, on kecá, já jsem učiněné zlatíčko,“ začal se bránit, chabě, protože mu o to vlastně ani moc nešlo. Whisky jim byla zakázána, což o to, Neal by si ji dal i přes Paulův zákaz, ale na tvrdý alkohol byl moc unavený, a navíc měl doma Barryho. A slečna byla stejně abstinentka a očividně nebyla ani moc rebel, a slušné holky Neal kazil jen s velkým odporem, protože by se pak musel vyrovnávat se svým neexistujícím svědomím. „No tak vidíš, Paule, ještě na tom nejsme tak špatně! Sice nejsme žádní mladíci, ale snad to s náma ještě nebude tak zlý, když tady slečna tvrdí, že v domově bychom patřili k těm mladším.“
Neal pak nechal slečnu i Paula vyřizovat povinnou společenskou kratochvíli, kdy se vyměňovala jména, a sám nebyl žádnou velkou autoritou, aby jí mohl slíbit práci v nemocnici. Mohl se zeptat, pravda, ale když tu byl Paul, bylo skoro zbytečné se snažit.

_________________

Paul se zaškaredil a probodl Neala nesouhlasným pohledem, protože ten bídák určitě kecal. „To určitě není pravda,“ pronesl přesvědčeně, neboť nevěřil, že by s Charlie McTavishovou vypadali a chovali se jako staří manželé. On to ze své vlastní perspektivy prostě nemohl posoudit, takže tomu jednoduše odmítal věřit. A možná, že i kdyby sám sebe s Charlie viděl, jak se hádají, stejně by tvrdil, že to přece nic neznamená a rozhodně nevypadají jako staří manželé.
Když se Blair svěřila, že pít začne až příští rok, Paul překvapeně zamrkal. Tipoval sice, že je mladá, ale že ještě není ani plnoletá, to ho nenapadlo. O to víc hodlal Nealovi zabránit v jakémkoliv laškování, které by skončilo návštěvou jeho postele... „Aww, to je milé,“ pronesl Paul s pobaveným úšklebkem ve tváři, když jim Blair naznačila, že nejsou žádní důchodci. „Ona to slečna ale určitě říká jen ze slušnosti,“ dodal. „Podívej, já už dokonce šedivím,“ upozornil kamaráda na svoje stříbrem prokvétající spánky. Mohl být rád, že nezačal šedivět dříve, vzhledem k tomu, kolik toho měl na sobě naloženo jakožto vedoucí oddělení. Měl spoustu starostí a spoustu zodpovědnosti... a občas potkal někoho, komu ještě nebylo ani třicet a už měl pár šedých vlasů.
Slečna se jim vzápětí přiznala, že by ráda brigádničila u Munga, a Paul se na ni s upřímným zájmem zadíval. Pokud už měla nějaké zkušenosti alespoň z domova důchodců, nemusela by být neschopná a naopak by pro práci s lidmi mohla mít cit a nadání. A Paulie nadané lékouzelníky vždycky rád podporoval. „Zníte rozumně, Blair - můžu vám říkat Blair?“ prohodil tázavě. „A nám by se na oddělení hodila nějaká pomoc. A když ne na našem oddělení, tak i jinde by se určitě něco našlo,“ přikývl. „Víte co? Zastavte se zítra v podvečer na recepci a zeptejte se na mě - já do té doby zkusím zjistit, co by se s tím dalo dělat, a přesvědčím ředitelku nemocnice, že potřebujeme sem tam nějakého brigádníka,“ mrknul na ni. „Nicméně nečekejte nějakou lehkou a zábavou práci - zpočátku asi budete spíš uklízet, převážet pacienty po oddělení a obstarávat jejich potřeby. Na ošetřování a léčení samotné už musíte mít určitou úroveň vzdělání,“ vysvětlil. Nemohl zkrátka k pacientům pustit nevyškolenou holku, byť měla s lidmi už nějaké zkušenosti. Kdyby studovala na lékouzelnici, nebyl by to problém, ale takhle to prostě nešlo.
„A ty,“ obrátil se k Nealovi šeptem, „se budeš tadyhle Blair vyhýbat obloukem,“ zaculil se na něj a poplácal ho po tvářích.

_________________

Pousmála se nad tím když začali rozebírat, že nejsou podle ní tak staří. Lehce ji zacukaly koutky, když mluvili. Raději to dál nerozhrabávala, nebo by si ještě mohli myslet, něco co nechtěla, hodně lidí když něco začali rozhrabávat pak bylo zbytečně uražených a nebo naštvaných. Víc ji překvapilo, že opravdu měla pravdu a oba pracovali v nemocnici. Vždycky měla sen pomáhat lidem a tohle ji hodně potěšilo. Když na ni Paul promluvil trochu se lekla. "Je to pro mě mnohem přirozenější než Blacksong." pousmála se. Popravdě ve škole na ni pokřikovali ostatní děcka většinou příjmením, slyšet slova jako - Hej, Blacksong' Hej, hnědovlásko! - to nikdy neměla ráda. "Budu za to mnohem raději než za příjmení toho si užiji dost jak na pracovišti tak na škole." lehce zčervenala. Co by ji asi řekla matka, že se chce vydat jinou dráhou než ona a co teprve otec? "Děkuji, budu tam." Jistě, že ji napadlo, že hned nebude dělat práci jako ostatní, jen se pousmála. "Jsem zvykla tvrdě pracovat, v domově jsem dělala dvanáctihodinovky jak noční tak denní, a celý den jsem se starala o lidi, kteří už nemohou ani chodit a jíst." sklopila pohled. Viděla za těch par let co tam vypomáhala tolik smrti, že se s tím naučila nějak vypořádat, i když poprvé probrečela několik dní. Milovala tuhle práci, ale věděla, že chce zkusit i něco jiného. Rychle se pousmála, když si všimla, že se tváří trochu pochmurně nad myšlenkami, které normální děvče v jejím věku rozhodně nemělo, ale tuhle cestu si vybrala sama a rozhodně z ní nehodlala utéct. "Určitě žádná práce s lidmi není lehká, a hlavně to člověk musí chtít sám dělat." Mamka to vždy dělala srdíčkem, milovala klienty a milovala tu práci, to Blair zdědila po ní. "A moc Vám děkuji, nevěděla jsem vůbec kam zajít nebo kde se poptat a zda by to vůbec šlo, nevím zda někdy někdo měl takový podobný zájem o práci, jako já." Moc mladých holek v práci u nich nevídala a byt mezi těmi ženami co měli už několik dětí, pro ni taky nebylo pravé ořechové. Sklidila talíř na stranu a přitáhla si kafíčko. Konečně se žaludek uklidnil, že mohla se pořádněji napít. Blair i trochu pobavilo to věčné pošťuchování Neala a Paula, oba vypadali mile.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

Neal napůl ucha poslouchal domlouvání těch dvou, které mu nepřišlo ani trochu zábavné, protože úředničina a formální kecy byly nuda, ale aspoň měl čas do sebe naházet zbytek snídaně/oběda, vypít si kafe a zakončit to pivem. „Proč bych se Blair vyhýbal, vždyť je to tak milá slečna! Ale dobře, kumbál jí půjde ukázat někdo jiný, abys měl klidné spaní,“ povzdechl si nakonec, aby Paula ujistil, že s takhle mladou slečnou nic nikam vymetat nepůjde, protože by ho za to Barry stejně zabil, kdyby se to dozvěděl. A to by mu k tomu stačil jediný malý vzkaz, protože Neal pochyboval, že se Barry za ten rok v Bradavicích se svým pravopisem nějak zázračně zlepšil. „Ale nepočítej s tím,“ začal Blair tykat, když už byli skoro kolegové, „že je to tam legrace. Connie – jakože naší ředitelce Van Helmontový – se radši vyhýbej, ona je trochu děsivá. A na oddělení infekcí nechoď už vůbec, tam je vedoucím Gall a toho potkat nechceš. Ten je snad ještě děsivější než Van Helmontová.“ Přidal pár důležitých rad do budoucna a zívl, protože už vážně hodně přetahoval.

_________________

<<

Barry si o směnách svého tatínka udržoval přehled - možná dokonce lepší, než Neal sám. Dobře tedy věděl, že měl táta noční a touhle dobou už by měl být doma. A nebyl. Nebylo tedy divu, že ho Barry podezíral, že se zastavil v hospodě na snídani a že si k té snídani dost možná dal nějaký alkohol a teď pravděpodobně spí na stole. Nebo pod ním. Protože to se prej stalo.
Když vešel do hospůdky Na Konci Duhy, rozhlédl se důležitě kolem sebe a během chvilky zmerčil svého tátu s tím Dylanovým, jak vysedávají u baru a baví se s nějakou slečnou. Barry podezíravě přimhouřil oči, neboť se mu nezamlouvalo, když jeho tatínek trávil čas v blízkosti slečen. Naštěstí aspoň nebyl svlečen. No a pozitivní na tom všem bylo, že byl jeho táta ještě pořád celkem při vědomí, takže snad nehrozilo, že ho domů potáhne na zádech. To už se totiž taky stalo.
„Tati!“ ozval se Barry nekompromisním hlasem, jakmile došel až k baru. „Už jsi měl bejt dávno doma,“ pokáral ho naprosto vážně, probodl jej vyčítavým pohledem, a pak očima sklouznul k Paulovi. „Ahoj, strejdo,“ pozdravil. Blair věnoval pozornost až jako poslední. „Brý den. Vy s náma domů nejdete,“ oznámil jí okamžitě, protože měl hrůzu z toho, že by mu Neal třeba mohl chtít představovat adeptku na novou maminku. Barry novou maminku tvrdohlavě odmítal.

_________________

Nedlouho po příchodu Barryho se dveře opět otevřou, aby se jimi mohl procpat další aktér vyšší postavy s dost výrazným oblečením, které zahrnuje volnější černé tričko s DIY nápisem The Clash a volnější kraťasy, které jsou otrhané, což bystrému oku dává znát, že tohle asi dříve byly kalhoty. Tmavé vlasy se mu, jako vždy, vlní kolem tváři a dost nezbedně mu občas spadnou do očí. Vzadu na hlavě se jako vždy pohupuje dread, který má ozdobený několika korálky. Úsměv na tváři svědčí o tom, že je chlapec zřejmě v dobrém rozpoložení, protože představte si to, je teplo, je hezky a výhled na pěkný den vám nekazí ani nadcházející pátý ročník s otravnými NKÚ. Zkrátka idylka.
Jakmile za sebou zaklapne dveře, přemýšlivě se rozhlédne kolem. Přemýšlivě, jakože doopravdy přemýšlivě, ačkoliv by to do mladého Kanea nikdo neřekl. Jako první mu pohled ulpí na jedné větší skupince, kterou zůstane chvíli pozorovat, zejména hlavně jedinou ženskou postavu mezi nimi, protože proč by ho prosímvás měli zajímat ti páni nebo ten kluk. Ten kluk, kterýho asi zná ze školy, ale sakriš, kdo si to má pamatovat, že jo.
Líně se poškrábe na hlavě, načež se odebere směrem ke skupince, protože má zřejmě buď na ně nebo na bar za nimi. Nakonec se zastaví u barového pultu, kde se řádně rozhlédne a pousměje se. "Dám si jeden máslový ležák," objedná si, ačkoliv by si mnohem raději objednal třeba pivo nebo ohnivou whiskey, protože to přeci pijí drsňáci a on by měl být drsnej. Jenže pak by se ho někdo zeptal na věk a i s tou nejlepší lží by asi zklamal, což je... auč. No prostě v tomhle ohledu radši musí zůstat pořád hustej, protože by se ještě mohl ztrapnit před tou skupinkou vedle. S tím se tedy pomalu natočí k nim a po očku je zůstane sledovat. Zřejmě mu tak úplně neujdou slova Barryho, jelikož se hrozně nenápadně začne pochechtávat.

_________________

Dveře u Duhy se dneska nezastavily. Já do nich vplula (na druhý pokus a druhé přihlášení) chviličku po Vickovi. Na rozdíl od něj v květovaných šatech, páč bylo vedro, a martenskách, páč jsem to byla já. Obyčejně jsem se při návštěvě Londýna zabydlela v Arsenově kavárně, dnes jsem tam ale jen zanesla vlastnoruční zákusky a při pohledu na vlkodlačího kamaráda dostala takovou chuť na steak, že mi nezbylo nic jiného, než zamířit do kousku irského kouzla.
Sotva jsem se rozkoukala, už jsem mířila k baru. "Jé, ahoj Barry!" S naprostou samozřejmostí jsem se po cestě zastavila u jedné větší bandy a nejmladšímu mrzimorskému účastníkovi jsem pocuchala kštici. "Hoj Blair, moc ti to sluší - é, Gwen, těší mě," pozdravila jsem i zbytek osazenstva mávnutím ruky a Blair bych byla objala, kdyby neseděla. Pak jsem zaregistrovala Vincka, který se mnou tancoval v tanečních*, a slova široký úsměv rázem získala nový rozměr. "Ty jo, páni, ses nějak vytáh, ne?" konstatovala jsem místo pozdravu a posadila jsem se vedle něj. Na rozdíl od drsného havránka jsem si objednala Guinness a onen vytoužený steak, přičemž jsem se culila jako sluníčko - mojí drsnost dělaly boty, nemusela jsem se přece navíc tvářit jako malý kriminálník. "Jak užíváš prázdnin, člověče?" zeptala jsem se, jakmile jsem měla irský mok v tlapkách, a tázavě jsem nadzvedla obočí. Zatím jsem moc lidí ze školy neviděla, když nepočítám nejbližší kumpány, takže mě přirozeně všechno zajímalo.

Mimo herně:
*Což upřímně jen mimoherně tuším, kdyby to někdo chtěl dohledat a narazil na nějakou botu, kopejte.

_________________

Paul chápavě pokýval hlavou, když se Blair rozpovídala o tom, že je radši, když ji lidé oslovují jménem a ne příjmením. Paulie to o sobě tak úplně tvrdit nemohl - měl určité postavení a jeho egu prostě dělalo dobře, když mu podřízení a někteří kolegové říkali „pane Thawne“, nebo „pane kolego“, případně „pane doktore“. To pane prostě hladilo jeho ego.
„Je vážně dobře, že máte nějaké zkušenosti a vztah k práci s lidmi, Blair. Já jsem přesvědčený, že pro vás určitě nějaké uplatnění najdeme,“ pokýval Paul spokojeně hlavou. Mít schopného brigádníka se občas vyplácelo - nedůležitá práce, jako třeba převoz pacientů, padla na bedra toho nebožáka a lékouzelníci se pak mohli věnovat důležitějším věcem, ošetřovatelé též.
„Pár nezletilých kouzelníků už jsme v nemocnici na brigádě měli - většinou jsou to ti, kdo se zajímají o lékouzelnictví a v budoucnu mají v plánu ho vystudovat. Takže ne, první rozhodně nejste, ale zase nemůžu tvrdit, že by to bylo nějak běžné... Vlastně obecně moc pomocníků do svých řad nepřibíráme,“ přiznal Paul s nepatrným úšklebkem ve tváři, načež dopil svoje pivo a dojedl poslední kousek načaté vafle. Zajímavá kombinace, ale jemu to momentálně vůbec nevadilo a jeho chuťové buňky si nijak nestěžovaly. „A jo, Galla fakt potkat nechcete,“ přitakal na Nealova slova, nicméně zůstal u zdvořilého vykání.
Když se po nějaké chvíli objevil v hospodě Barry a Paul si ho všiml, zatvářil se pobaveně a dloubnul Neala vedle sebe do žeber. „Kamaráde, řekl bych, že tu máš kontrolora,“ zahlásil ještě předtím, než se k nim Barry stihl přihnat. „Nazdar, Barry... Neboj se, já na tatínka dohlížím,“ zamrkal na něj a bylo na něm vidět, jak se celou touhle situací náramně baví. Měl jediné štěstí, že s Barrym nepřišel i Dylan, jenže toho teď (asi) měla na starosti jeho maminka. Další příchozí slečnu Paul jenom odkývl, protože ji neznal a ona se u nich patrně nehodlala zdržovat, radši.
Nakonec Paulie zaplatil celou snídani, včetně toho, co spořádal Neal, a seskočil z barové židličky. „No, vážení, já vás opustím, jdu se vyspat,“ oznámil. „Barry, ty tatínka zvládneš odtáhnout domů, viď?“ zeptal se pro jistotu mladého Kenwaye, ačkoliv o jeho schopnostech nepochyboval. „Slečno, s vámi počítám zítra v podvečer,“ mrknul ještě na Blair. „Mějte se hezky,“ rozloučil se se všemi na závěr a loudavou chůzí zamířil pryč, přičemž usilovně zíval.

>>

Mimo herně:
Blair, tu další domluvu na brigádu hrát nehodlám, prostě to ber tak, že to Paul Blair zařídil a od příštího herního dne už klidně může brigádničit.

_________________