Garrick opravdu neuvažoval o tom, že by Annu-Marii zfackoval. Tu možnost zavrhl ještě před tím, než o ní stihl uvažovat. Ne však, že by to Anna-Marie nepotřebovala...
"Na nikoho si nehraju." procedil naštvaně skrz zuby na Anne-Mariinu hloupou a nemístnou poznámku ohledně Darrela. On nebyl jako někdo jiný. On byl on a jinak to být ani nemohlo. Sakra, jak strašně nesnášel, když ho k někomu přirovnávali. "A nejsem natvrdlý. Jen jsem ti chtěl být příjemnou společností, jenže ty to prostě musíš zkazit. Přitom jsme si mohli tak pěkně popovídat." dodal už bez procezování a o poznání méně naštvaně, za to ale neopomněl dodat notnou dávku ukřivděnosti. I když byla Anna-Maria opravdu nepříjemná, možná na jejích slovech něco bylo a Garrick začal uvažovat o tom, že to tentokrát opravdu přehnal. Další výtky, které k němu dívka měla, už nekomentoval.
"Ty by sis stěžovala svému budoucímu manželovi?" zeptal se dívky se zaujetím po té, co najednou vypil více jak polovinu láhve, aby zahnal tu ohavnou mydlinkovou pachuť. "To mu vždy hlásíš, že se jeho drahocenného pokládku někdo dotkl?" dodal ještě kousavě a vyhlédl z okna. Po chvilce si posadil dřímající kočku na klín a začal pročítat noviny, které před tím Anně-Marii vzal. Když se přiblížili ke konečné stanici, převlékl se do hábitu a s velice výmluvným "Promiň." vyklouzl i se všemi svými zavazadly z kupé a nakonec i z vlaku. Pak nasedl s mladšími studenty do jednoho z kočárů, který je následně odvezl až k hradu.

>>>

| +

Mimo herně:
Už jste ten post nikdo nečekal, co?

_________________

Summer už z těch dvou začínala být docela zmatená. Co to tu řeší? Jaká dieta, jakože cože?! Na druhou stranu v duchu kupodivu musela souhlasit s Evelin, která se nechala slyšet, že před ní se jí nedaří volit dobrá slova skoro nikdy. No, hlavně že si to uvědomovala. Po slovech že prý vypadá úžasně, si Summer nebyla úplně jistá, jak by měla zareagovat, protože se momentálně dral na povrch akorát wtf výraz. Následné dušení sušenkou tak vlastně nabralo nový rozměr.
"Nejsi, já jen..." začala Summer, aby celou tu věc se sušenkami uvedla na pravou míru, na stejně s Evelin, takže to nedořekla. Stejně už ani nechtěla říct nic důležitého. Na Winifred každopádně naštvaná nebyla, možná ji mohla upozornit dřív, ale co už, vždyť o zas tolik nešlo. Možná že by světu (čti: Evelin) pomohlo, kdyby pravdu o sušenkách vůbec nezjistila, určitě by pak byla o něco milejší. Nebelvírka momentálně mlela nějaké hlouposti, takže si jí Summer vlastně ani moc nevšímala.
"Blbost," okomentovala Summer jednoduše šeptání těch dvou, protože ač mohla jen tušit, co přesně teď Evelin řekla, určitě to byla blbost a vzhledem k tomu, jak na ni při tom pokukovala, tak se rozhodně nejednalo o nic dobrého.
Ve spojitosti s Léem ji napadla jen jediná osoba, a to překvapivě Léandre Blanc, který to být asi mohl, ti dva se určitě znali a byli spolu na plese, ne? Nicméně se také mohlo jednat o někoho úplně jiného, a Summer tudíž radši mlčela, než aby se spletla.
Moc jim toho za tu cestu neřekla. Vlak začal pomalu brzdit, nicméně havraspárská studentka jejich kupé opustila jdřív, než stihl zastavit úplně. Možná ještě chtěla stihnout Gabi. Těžko říct, jestli se jí to podařilo, každopádně poté si vybrala pokud možno prázdný kočár a jakmile i ten zastavil, vydala se na zahajovací slavnost.

>>

_________________

Jesse se zamračil, když mu Audrey sdělila, že je pomalý. Vždyť mimo kupé strávil sotva pár minut a zdržel se jen díky tomu, že ty dvě hrdličky neměly dýňový džus, tudíž musel čekat na Darrela. „Hele, příště se na tvoje chutě vydlábnu,“ oznámil a s Elijahem v náruči se uvelebil na protější sedačce. „Dlužná? Já nevím,“ mávnul rukou do vzduchu, protože si vážně nepamatoval, kolik platil, a navíc měl peněz dost. Přinejhorším je pak vyškemrá od Ellieho - toho nechlupatého.
Na oznámení, že u budou za chvíli v Londýně, Jessie jen přikývl a pohlédl ven z okna. Podle krajiny kolem se dalo usuzovat, že už dávno nejsou ve Skotsku a do Londýna opravdu nemají daleko - a skutečně, vlak po chvilce dorazil na předměstí a frčel si to dál, na nádraží King’s Cross.
„Já mám čas skoro pořád,“ odvětil a spokojeně se zaculil. „Ale modelky chci taky,“ dodal tvrdohlavě, protože focení bez modelek byla určitě děsná nuda. „Budu aspoň na hlavní stránce toho prdlýho magazínu, co čtou ženský? Jak se to jmenuje? Čarovná čičinka?“ prohodil pobaveně, protože už viděl, jak za ním běží zástupy holek, co slintaly nad jeho polonahou fotkou na obálce časopisu. Jo, to by si nechal líbit... „Každopádně dík, švagrová,“ dodal nakonec, protože nebyl nezdvořák.
Když pak vlak zastavil, Jesse vstal, Elijaha chytil jednou rukou a tu druhou natáhl k Audrey, aby jí pomohl vstát. A pokud s sebou měla nějaké zavazadlo, pomohl jí s ním, protože přeci jen nebyl natolik stupidní, aby nechal těhotnou ženskou tahat cokoliv těžkého. Měla co dělat sama se sebou. Vyprovodil ji z vlaku, a společně s ní pravděpodobně čekal, až je vyzvedne někdo z Morganovců. Jesse by nejradši poslal domů jenom zavazadla a sám by v Londýně ještě zůstal, ale problém byl ten, že se sám nedokázal přemisťovat a letaxem se mu nechtělo.
No a nakonec snad dorazil někdo (Ellie?), kdo by je vyzvedl a přemístil.

>>

_________________

Famfrpál už Sven nechal plavat, protože se v něm beztak moc nevyznal a Andymu už svou podporu dal najevo, takže nebylo co víc řešit. Zato u tématu profesorů a jejich odchodů se na chviličku pozastavil a nakrčil čelo. „No vidíš, nám zase odchází Wells... Teda on asi neodchází ze školy - snad! - ale vzdal se Havraspáru. A nikdo neví, proč vlastně. Byl to super kolejní ředitel a já se fakt děsím toho, koho dostaneme místo něj,“ přiznal s povzdechem. Vždyť kdo by neměl rád Wellse?
Když pak došlo na vzájemné lichotky, Sven se červenal jako rajčátko a uhýbal pohledem, jako by si snad myslel, že to dopomůže k tomu, aby Andy neviděl jeho rozpaky. Což byla blbost, protože rozpaky skrýt nedokázal, ani kdyby se hodně snažil. Navíc představa, že bude předvádět oblečení před Andym, no... Uhm. Sven se podrbal ve vlasech a věnoval Andymu váhavý úsměv. „Jasně, jestli chceš, tak ti vědět dám,“ pokýval souhlasně hlavou.
Sven si ani nevšiml, že vlak začal zpomalovat, protože věnoval veškerou svou pozornost Andymu, který se přiznal, že by mu chtěl něco říct. A Svenovi se rozbušilo srdíčko, protože se bál, že mu Andy sdělí, že mu třeba vadí jeho společnost, nebo že mu nějak naznačí, že víc, než kamarády, nikdy nebudou... „A co?“ hlesl tedy dost nejistě, aniž by z Andyho byť jen na vteřinu spustil pohled.
To, že vlak o nějakou chvíli později zastavil úplně, postřehl jen okrajově - teď ho nejvíc zajímalo, co má Andy na srdci, a vůbec mu nevadilo, že se v kupé trochu zdrží. V uličce vagónu se beztak brzy začnou mačkat hromady lidí.

_________________

Elijah na nádraží samozřejmě čekal, protože by Audrey nikdy nenechal napospas vlastní dopravě do jejich sídla, když čekala miminko. Možná jeho miminko, možná Harryho, ale podstatný teď byl jen fakt, že byla těhotná. Navíc bylo třeba vyzvednout Jesseho, který byl k nelibosti rodičů ukázkovým puberťákem a průšvihářem, takže ho přeci musel starší, rozumnější a zodpovědnější bratr vyzvednout. Elijah by to nejraději nechal na Wyattovi, ale protože už vyzvedával Audrey, jeho matku napadlo, že takhle zabije dvě mouchy jednou ranou. A tak Ellie čekal na svého povedeného bratra i těhotnou přítelkyni zároveň.
Když je spatřil, jak se soukají z prvního vagonu, propletl se davem lidí k nim a převzal si od Jesseho Audreyina zavazadla, načež Audrey samotné věnoval pusu na tvář, a starostlivým pohledem přezkoumal její břicho. „Ahoj, jaká byla cesta?“ Zeptal se a na bratra vrhl pohled, že jeho se neptá. „Přemisťovat se nebudem, nechci, aby se ti udělalo zle. Před nádražím je Josh, má tam auto – a ne, Jesse, ty ho nemůžeš řídit.“ Upozornil bratra výchovně, neboť si byl jistý, že mladý Morgan by nejraději rovnou skočil za volant. Elijah řídit sice trochu uměl, učil se to pod Joshovým dohledem v Americe, ale rozhodně se necítil na to, aby převezl tak vzácný náklad na místo určení v pořádku a bez zbytečného stresu. Jestli neměl nikdo žádnou poznámku nebo nebyl vznesen protest, Elijah se společně s nimi vydal ven před budovu, aby mohli vyrazit domů. A že na Audrey čekalo velké překvapení v podobě nově zařízeného dětského pokoje i ložnice v klidné části Morganovic sídla.

>>>

_________________

"A že ne," zašklebila se na Jesseho pobaveně, ale zle to nijak nemyslela. Jen se jí to zdálo dlouhé, protože byla unavená a nudila se, to každému čas ubíhá děsně pomalu, žeano. "Tak tě potom taky na něco pozvu, hm?" povytáhla tázavě obočí, když se Jesse přiznal, že neví co mu dluží.
Audrey byla popravdě nadšená z toho, že se blíží do Londýna. Nakonec ta cesta vlakem nebyla zas tak příšerná, i když představa toho, že se bude muset ještě nějakým způsobem dopravit do sídla Morganů, byla už o něco horší, no.
"Jo? Super. Když se to teda trochu protáhne, nebude ti to vadit? Většinou to trvá pár dní, taky jde o to, jaké to focení jde," broukla po chvíli a dopila zbytek dýňového džusu. No, očividně žízeň opravdu měla. "Jak jsem řekla, první focení bez modelek. Třeba se jim zalíbíš a budou tě chtít i na další, mohl by jsi mít třeba i vlastní kalendář." Prohlásila Audrey nadšeně, protože modeling byl něco, co jí opravdu bavilo, a když viděla někoho, kdo by se na to hodil, musela ho přeci do toho zatáhnout, no ne? "Uvidíme, uvidíme. Nemáš zač a neříkej mi švagrová," zabručela, no a pak už vlak konečně dojel do stanice. Audrey se vesele zazubila, nechala si od Jesseho pomoci vstát, protože sama by vstávala celkem dlouho. Zavazadel taky neměla moc, protože většinu věcí nechala odnést svou sestrou, a pak už společně vyšli na nádraží, kde na ní čekalo milé překvapení.
"Cesta byla.. dlouhá. Ale tvůj bratr se o mě ukázkově staral," zamrkala na Jesseho pobaveně, a pak už si všímala především svého přítele. Byla ráda, že pro ní Elijah dorazil. "Stavíme se ještě na zmrzlinu?" optala se zvědavě, když se vydali na cestu ven z nádraží. To jídlo, které spořádala ve vlaku, jí očividně nestačilo a navíc zmrzlina vždycky v takovýhle vedra byla dobrá volba, že.
Jakmile Audrey měla kopeček zmrzlina - a že hned byla o něco více šťastnější - mohli se odebrat na cestu domů, tedy do Morganovic sídla. Kde na ní čekalo milé překvapení v podobě dětského pokojíčků a ložnice. Zato si Ellie vysloužil pořádnou pusu.

>>>>

_________________

Že se Wells vzdal Havraspáru, to jsem opravdu nevěděl, protože na slavnosti jsem chyběl - balil jsem si a navíc s přemýšlel, jak asi sdělit Svenovi to, co jsem se mu chystal sdělit. Ne že bych na něco přišel. "Ať už dostanete kohokoliv, určitě bude stejně super jako Wells.. Pokud teda nedostanete Dragomirova," ušklíbl jsem se pobaveně. Já sice soudruha na nic neměl, ale stačilo mi ho potkat čas od času na chodbě a nebo v Síni. Šel z něj celkem strach a já byl fakt rád, že na obranu máme Lysandru. Byl jsem však celkem zvědavý, kdo by se tak kolejním ředitelem mohl stát, v Bradavicích byla spousta adeptů.
Jestli jsem chtěl vědět, kdy bude Sven předvádět oblečení? Samozřejmě, takže jsem pokýval rychle hlavou - podpora byla důležitá a navíc jsem tušil, že by ta předváděčka mohla stát fakt za to.
V tuhle chvíli jsem fakt dlabal na to, že nejspíše přijíždíme do Londýna a zpomalení vlaku šlo tak úplně mimo mě. Snažil jsem se totiž soustředit na to, co jsem se chystal říci, i když jsem se tak trochu obával reakce. Co když mi na to pak Sven třeba řekne, že chce být jen kamarád? Nebo něco na ten způsob? To bych se asi propadl do země a ten poslední rok ve škole bych chodil jen podzemím, protože kanály tam asi nemáme.
"Chtěl jsem ti říct, že.." No, rozhodně to nebylo tak lehké, jak to zprvu vypadalo. Nervózně jsem se kousl do rtu, tohle mi fakt silně nešlo. Navíc mi připadalo, jako bych si něco takového už někdy v životě prožil. "Tě mám rád, Svene," zabrblala jsem, možná kapku nesrozumitelně, ale já se vážně obával jeho reakce, no. Že byl vlak už dávno ve stanici jsem si uvědomoval jen okrajově, protože mě teď zajímalo něco úplně jiného. A navíc se v uličce tlačila ostatní děcka, takže jsem mohl klidně počkat. "Nejen jako kamaráda." Dodal jsem ještě rychle, protože tamty slova mohla být trochu zavádějící, žeano.

_________________

Blair to nikdy neměla lehké, v teto oblasti se pohybovala od dětství, bylo pro ni přirozené podporovat mudly a mudlovské šmejdy. Od té doby co začalo ministerstvo házet klacky pod nohy komukoliv co tohle ... no prostě to nebylo lehké a ani otec to neměl nejlehčí, protože jako krotký beránek v rodině, která se řídila mudlovskými zákony to brzo mohl někdo použít proti němu, a kdyby ztratil práci. Blair otočila pohled na známé kopce a zase zpátky na Jane. "Ano, v tom předmětu si dovolím říct dost exceluji, a doufám že budu moct udělat i OVCE, ale nejsem si jista, zda to za ty dva roky půjde." Blair nahodila svoje obavy až moc vystrašeně. Pokusila se uklidnit se úsměvem, ale ani to moc nešlo. "I otec podporuje mudly, prostě jsme taková šílená rodina. Ale co, za svým názorem si stojím."
Pousmála se nad tím jak Jane podotkla, že ten kluk zůstal v Bradavicích. "No tak třeba jednoho dne dostane rozum. Každý muž dospívá později." zazubila se Blair šibalsky a zrůžověli ji tváře. Cosi se ji otřelo o nohy, Blair shlédla na kocoura a lehce se zamračila na něho.
"Máš pravdu je lepší dělat si cestičku bokem. Podle mě to bude těžké pokud s tím někdo neco neudělá." Blair se nadechla a zavřela oči. "Kdo by se chtěl stavět ministerstvu a nebo ..." Blair raději nepokračovala a chtěla změnit rychle téma, o tomhle nebylo dobré mluvit, nikdy nevíte kdo poslouchá. Naštěstí Jane začala mluvit o ovcích.
"Ale tak máš ovce za sebou ne? To je hlavní." zacukali ji koutky. "Najdeš si výbornou práci, určitě jsi šikovná, hlavně se vyhýbat problémům a bude." zasmála se Blair a pomalu vytáhla batoh vedle sebe na sedačku. "No. Měli by jsme se chystat nebo nás tu zavřou a odjedeme zpátky na hrad." povzdychla si. "Někdy bych raději byla na hradě než jela domů na prázdniny, ale zase bude mistrovství světa ve famfrpálu to si užiji, pokud taťka sežene lístky. Ty pojedeš?" zeptala se Blair když schovávala věci do tašky.

_________________

| +

[img]

http://media.tumblr.com/tumblr_macfy7Qs8x1rrsltx.gif

[/img]

| +

„Hele, kámo, to, že něco umím, ještě neznamená, že budu umět tě to naučit. Teda, klidně ti napíšu recept, ale to je asi tak všechno. Kdybysme se do toho měli spustit spolu, tak už by to asi fakt dobře nedopadlo.“ Bessie se zašklebila. Ne že by snad až tolik pochybovala o kamarádových schopnostech, ale spíš o té svojí schopnosti s někým spolupracovat. Většinou se pak vždycky zapomněla a něco pokonila.
„Říkal a furt ti ho děsně závidím. Fakt bude pryč? Mně by tam nevadil, bysme se o něj určitě dobře postarali, viďžejo? Prateta má totiž sice taky psa, ale takovýho malýho, že to spíš vypadá jako krysa než jako pes. Mno, ale očividně je ta naše nenávist vzájemná, protože na mě vždycky vrčí, když přijde prateta k nám nebo my s dědečkem k ní,“ zakoulela Bessie k očima, protože jí ten pratetin skrček vážně pil krev. I když těžko říct, třeba vůči tomu chudákovi byla jen zaujatá, protože patřil právě pratetičce. Anebo taky ne. Fakt neměla ráda malé psy.
Bessie se doširoka zazubila při Preclíkově návrhu. „Tak si myslim, kamaráde, že tady právě máme další hustej plán do budoucna. Společný cestování zní dost dobře a určitě si člověk užije víc srandy, než když cestuje sám,“ pokývala souhlasně hlavou, protože tohle se jí líbilo a dost, takže to byla jasná věc. I když to bylo ještě pár let vzdáleno.
„Tak já ti k ní přidám gratis nějakej fešnej rámeček, co ty na to? Nebo bysme mohli nějakej vyrobit, až budeme u tebe, to bude hrozně super!“ navrhla Bessie entuziasticky a nemohlo být pochyb o tom, jak ten rámeček v její představě vypadá. Všude samé kytičky.
„Tyvado, to chci taky někdy dělat!“ vykulila oči na Dáju, když si to přifrčel s vozíkem plným cukrovinek. Už by si bývala něco koupila, kdyby ji starší chlapec nepocuchal ve vlasech a nepoznamenal něco, co donutilo Bessie vyprsknout smíchy. „Tak určitě, kámo, tak určitě,“ poplácala ho po rameni, načež si konečně něco nakoupila. „Dej mi taky pár žabek a ty kyselý fazolky a kromě toho si vezmu Maxovy maxižvejkačky a šumivý bzučivky a… a dýňovej džus, dík,“ naporoučela si a potom taky za to zaplatila, přičemž Dájovi nechala něco navíc po Preclíkově vzoru.
Bessie si nabídla od Prestona fazolky, na oplátku mu přišoupla žvýkačky i bzučivky. „Hm,“ zamyslela se nad jeho otázkou, zatímco se šklebila nad příchutí shnilého vejce, „no, s dědou posloucháme třeba The Who a já mám asi nejvíc ráda Thin Lizzy. Ale mně vlastně nevadí skoro nic, já si klidně poslechnu skoro všecko, co ty?“ Bessie povytáhla obočí, pročež jí pohled sklouzl k oknu, za kterým se pomalu začal objevovat Londýn. „Jéé, to ta cesta nějak utekla, že jo?“ zabrblala dívka. Uteklo to, ale taky toho stihli dost probrat, takže to možná tak překvapivé nebylo.
Inu a netrvalo dlouho, než dojel vlak na nádraží King's Cross. Bessie nahodila smutný výraz a hraně popotáhla. „Mňh, tak jsme teda tady. Teda, ne že bysme se neměli brzo zase vidět, ale stejně to je divný se takhle loučit. Ale jak říkám, se brzo zase uvidíme a já ti teda napíšu, co a jak s tím vejletem s dědou, jo?“ ujistila se Bessie ještě v kupéčku a radši Preclíka na rozloučenou objala. Sice měla v úmyslu se s ním vymotat ven z vlaku, ale známe tlačenice, v těch se snadno člověk ztratí.

>>

_________________