„Tak dobře, nechám to na tobě,“ mrkla Leslie na Heatha, když pronesl, že by stačilo zmínit se jeho otci, že si chce tu jejich kapelu poslechnout, a bude to. Na ten koncertík byla totiž Leslie opravdu zvědavá.
Co se přípravy na finální zkoušky týkalo, Leslie se nepatrně ušklíbla. „To já ne, nechávám to až na příští rok - poslední prázdniny si chci užít jaksepatří a ne se mučit nad učením,“ přiznala. „A kromě toho na dráhu profesionální famfrpálistky nepotřebuju bůhví jak skvělé známky, tam se hledí na talent,“ pokrčila rameny. Kdepak, Leslie ani nenapadlo, že by se někdy mohla živit něčím jiným, než famfrpálem. To nehrozilo. Možná, že až bude v důchodu, otevře si květinářství, nebo tak něco, ale teď ne - teď chtěla svůj život zasvětit famfrpálu a někam to dotáhnout.
„Moc ráda pojedu s tebou,“ uculila se pak vesele na Heatha, když zmínil, že by na mistrovství mohli jet spolu. „A nějakým výletem, klidně i vícedenním, taky nepohrdnu,“ ujistila ho. „Ale vymýšlení ochotně nechám na tebe, překvap mě, Manningu,“ blýskla po něm úsměvem. „Děkuju,“ zamumlala nakonec s červenými tvářemi a zlehka stiskla mladíkovu packu, když jí tak hezky zalichotil.
Ani netušila, kam vlastně jdou, ale bylo jí to upřímně jedno, s Heathem by šla asi kamkoliv. Bylo jí s ním fajn. A čas s ním utíkal jako splašený - Leslie se s ním bavila o nejrůznějších věcech, od famfrpálu přes plány na prázdniny až po naprosté nepodstatné blbosti. Nakonec se ale museli rozloučit a Heath si vysloužil opravdu sladkou pusu za hezký den, který s ním strávila.

>>

_________________

<<<

I když bylo ještě celkem brzo, Joshua Udinov byl už na nohou, což se nestávalo zas tak moc často. Navíc byl celkem i střízlivý a na sobě měl slušivý oblek, což mohlo znamenat jen jediné - dneska měl důležité setkání s klientem. A protože Joshua přespával v Děravém kotli, rozhodl se stavit na snídani u Hladového draka, protože si nebyl tak úplně jistý, zda by snídani v Kotli přežil. Ne že by tamním kuchařům nevěřil, ale dneska měl celkem důležitý den, takže nechtěl umřít na otravu nebo tak něco. Sice mohl vyrazit s klidem domů, ale aby se tam vydal dobrovolně, na to byl málo opilí, takže tak.
K okénku Hladového draka se blížil celkem pomalu, protože přemýšlel, zda by nebylo lepší se vydat do Duhy a dát si k snídani pořádného panáka vodky, ale nakonec seznal, že to může i po té vydatné snídani u Draka, kde bylo jako obvykle narváno. Představa, že musí vystát tuhle příšernou frontu (vážně, proč lidi vstávají tak brzo?) se mu ani zdaleka nelíbila, ale nedalo se nic dělat. Na předbíhání byl už celkem starý a navíc moc dobře věděl, že s klientem má schůzku až za pár hodin, takže to těch pár minut přežije.
Nakonec se i on dočkal a po několika minutách, které mu tedy spíše připomínali hodiny, svíral v jedné ruce kelímek s kávou a v té druhé pytlík s croissantem, a dvěma skořicovými šneky. Většina laviček kolem byla už obsazené snídajícími lidmi, a protože na něj bylo opravdu moc brzo a kamarádit se zatím nechtěl, rozhodl se hold snídat ve stoje.

_________________

<<

Amber vždycky milovala snídaně v rodinném kruhu, ačkoliv si jindy potrpěla na klid a ticho, ale tahle část dne měla svoje kouzlo, a ona si už neuměla představit, že by začínala den jiným způsobem. Někdy se ovšem nezadařilo. Jako třeba dnes. Ebony totiž zrovna dostala záchvat vzteku, poněvadž dnešek znamenal návrat sourozenců stále studujících v Bradavicích a ona neuměla přijmout fakt, že se nějakou dobu nebude všechno točit jen kolem ní. Ne že by to dělala často, ale když už se vztekala, tak to bylo k nevydržení, a tak Amber raději v tichosti dům opustila, aby si koupila snídani po cestě a nasnídala se v klidu. A jaké jiné místo bylo lepší než Hladový drak? Popravdě, Amber se tam nezdržovala moc ráda, někdy to tam bývalo až moc hlučné a nacpané na její vkus, ale na kávu a pečivo odtamtud nedala dopustit.
Zatímco čekala, než se dostane na řadu, krátce se rozhlédla kolem, ale nakonec to netrvalo dlouho, než jí v ruce přistál kelímek s kávou, zatímco v té druhé držela sáček se skořicovými rolkami. Na ty ji rozmlsala Scarlet, když se je naučila péct a od té doby neminul víkend, aby se jimi Craneovi každé ráno necpali. Amber se už zamyšleně otáčela a mínila si najít nějaké místečko, odkud by se mohla přemístit, jenže nebylo by to to správné klišé, kdyby se jí po několika krocích nezvrtla noha, ona nezakopla a svůj pád nezastavila o nikoho jiného než drahého pana Udinova.
„Ale ne!“ zaznělo zděšeně a upřímně, ačkoliv by se dalo zcela vážně polemizovat o tom, zda Amber nelitovala spíš té rozlité kávy, jejíž fleky se teď vyjímaly na její béžové halence a slušivém Joshuově obleku. Abychom nelhali – pravděpodobně Amber mrzelo i tohle, protože přece jenom to byl oproti ní chlap jako hora a ona o nepatrný krůček ustoupila a přitom nasadila svůj výraz plaché laňky, aby dala najevo, jak moc toho lituje. Že to nebyla tak úplně pravda, to by patrně rozeznalo jen skutečně cvičené oko. „To se opravdu omlouvám,“ špitla Amber tiše a už se jala vytahovat hůlku, aby tohle neštěstí napravila.

_________________

Joshua si svou snídani užíval, i když byla pravda, že v tom nebyla žádná vodka, takže to nebylo zas tak dobré, jako obvykle. Možná že by taky v klidu dosnídal, pak se pro jednu flašku stavil a následně šel do své práce, kam měl opravdu dneska namířeno, sic tak trochu hrozilo, že schůzku nakonec odvolá, jenže se stala taková menší nehoda.
"Jste v pořádku?" optal se starostlivě, když mu zcela nečekaně přistála v náruči mladá dívčina, poměrně pěkná, takže Joshua ani nelamentoval nad vylitým kafem, protože bez špetky jednoho určitého alkoholu to stejně nebylo to pravé. Horší už byl ten flek, který se mu udělal na saku, stejně jako slečně Craneové na béžové halence. Hádat, za který flek může její kafe a za který to jeho, bylo marné, a tak se jen trochu nespokojeně zašklebil a nahlédl do svého kelímku, zda je zcela prázdný, protože by bylo zbytečné držet v ruce něco, z čeho stejně nebude moci pít.
Protože Joshua se nikdy nezajímal o to, co má zrovna na sobě a jak to vypadá, flek na saku mu byl zcela ukradený. Jenže věděl, že klienti, se kterými měl mít dnešní schůzku, byli celkem důležití, nemohl si dovolit přijít tam jako šupák. "Nemusíte, je to i má chyba." Sdělil pak s úsměvem, protože kdyby přeci dával pozor a nestál na místě jako tvrdé y, nejspíše by se něco podobného nestalo. A nebo stalo, jenže by stihl Joshua uhnout a nebo by jí jako pravý džentlmen chytil nějak lépe, aby se to kafe nevylilo, že. "A s tím flekem si nelámejte hlavu, já si to pak vyčistím." To nebyla zas taková pravda, protože si hodlal po cestě koupit sako nové a tohle buďto vyhodit a nebo ho po cestě zanechat v Duze, kam se stejně večer měl stavit, protože si vzal směnu.
Protože začínal být v dobré náladě a navíc se bavil s pěknou dívčinou, nahodil svůj obvyklý široký úsměv. "Co kdybych vás pozval na kafe, když už se nám oběma vylilo?" optal se zdvořile, a pokud slečna nic nenamítala, ochotně obě kávy do kelímku koupil. Protože byl džentlmen, víme.

_________________

Muž nevypadal příliš napruženě, naopak se zdálo, že to vzal celkem dobře, což bylo nepochybně pozitivní a Amber se mírně uvolnila. Jen lehce, protože stále to byl trapas prvního kalibru. A to si myslela, že svou neschopnost chodit po rovném povrchu bez nehody už překonala. Očividně ještě stále byla odsouzená k podobným karambolům.
I přes jeho protesty se Amber pokusila vyčistit halenku sobě a sako jemu a vzhledem k tomu, že měla k pulírexu šestibodový bonus, úspěch byl naštěstí zaručen a ona se nemusela znovu ztrapňovat tím, že by se jí ještě navíc nepovedlo tak jednoduché kouzlo.
„Ještě jednou se omlouvám, příště si budu dávat lepší pozor na cestu,“ omluvila se ještě jednou, když byly fleky vyčištěny, poněvadž to byla slušnost, jakkoliv možná v duchu i ona zčásti přičítala chybu jemu. Na druhou stranu – kdyby jeho nebylo, taky by se možná vyválela na zemi a to by bylo mnohem méně důstojné.
„To ale od vás přeci vůbec nemohu chtít,“ začala Amber protestovat proti návrhu koupě kávy, ale bylo to spíš jen naoko. Když už se nabídl, že jim zakoupí náhradu, tak kdo byla, aby namítala? „Ale tak tedy dobře, děkuji,“ svolila tedy nakonec a dokonce na tváři vykouzlila nepatrný úsměv, ačkoliv to byl spíše jen reflex. Sáček se skořicovými rolkami mezitím uklidila do kabelky, a jakmile se jí v ruce ocitl kelímek s náhradní kávou, na chvíli se na muže pátravě zadívala. Inu, když už jej málem smetla… „Jsem Amber. Craneová,“ představila se posléze a nabídla ruku buď k políbení nebo potřesení. Každopádně kdyby došlo ke stisku, bylo zjevné, že ačkoliv Amber vystupuje jako křehká víla, stisk má jistý a v rámci mezí i relativně pevný.

_________________

Protože Joshua byl člověk veselý, neměl být proč kvůli troše kávy napružený. Navíc, ta mladá slečinka byla opravdu celkem pěkná a to se Joshuovi zamlouvalo, takže byl možná ještě rád, že se tahle malá nehoda stala. Když se pak slečna Craneová vytasila s hůlkou, i přes upozornění, že nemusí, Joshua se spokojeně pousmál, protože se jí pulírexo povedlo. Dokonce i dvakrát, takže nejen, že byla celkem pěkná, ale ještě byla i šikovná. "Děkuji pěkně," věnoval jí pak široký úsměvem. Vyčištěné sako znamenalo, že nebude muset po cestě kupovat nové a tím pádem bude mít čas se stavit ještě aspoň na jednoho panáka. Na kuráž, žeano.
Když se slečna znovu omluvila, Joshua ledabyle mávl rukou, že to opravdu nestojí za řeč. Jemu to nevadilo - jo, kdyby do něho vrazil chlap, dost možná by se i ozval - a navíc to první kafe stejně nebylo zas tak dobré, protože tomu něco prostě chybělo, ale když teď měl společnost, shánět vodku by asi nebyl nejlepší nápad. Musel však uznat, že být střízlivý je docela hrozný.
"Ale můžete, navíc je to mé přání." Sdělil s úsměvem a pokrčil rameny. Vážně, zaplatit dvě kávy nebyl pro Joshuu žádný problém, peněz měl dost. Zatím. "Nemáte zač, to je jedna z mála věcí, kterou pro vás můžu udělat," mrkl na ní vesele, jakmile se vrátil s tím dalším kelímkem kávy. Vždyť to co udělal byla úplná maličkost. "Já Joshua. Udinov," představil se i o přičemž měl potřebu plácnout se rukou do čela, protože ho to představení mělo napadnout ještě předtím, než padla ta pozvánka na kávu, naštěstí to však neudělal. Amber pak letmo políbil ručku, jak se slušelo a patřilo.
Chvílí přemýšlel o tom, zda se s Amber už někde někdy nepotkal, ale nakonec musel uznat, že takové setkání by si určitě pamatoval. "Chodíte sem často, slečno Craneová? Mě vždycky dostává, jaké fronty tu jsou. Od ráno do večera." No, rozhodně to bylo, lepší než kdyby začal konverzovat o počasí, i když to také hrozilo - konverzovat za střízliva byl celkem opruz.

_________________

Omluvy byly vyměněny, veškeré zdvořilosti taktéž a Amber pomalu opustil onen pocit trapnosti způsobený její neschopností chodit rovně. Navíc její vylitá káva byla nahrazena, pan Udinov byl na první pohled sympatický (ještě že Amber neuměla číst myšlenky, jinak by se při té touze sehnat vodku asi docela zhrozila), a tak se zdálo, že ten špatný začátek dne byl vcelku zachráněn.
„Zase tak často ne. Ačkoliv nabídka není nejhorší, zvláště po ránu, odrazují mě právě ty fronty a hluk,“ poznamenala Amber upřímně. Na druhou stranu ten zájem chápala, dobrá nabídka si vždycky zákazníky najde. Ale ji osobně nebavilo se mačkat, než přijde na řadu, ačkoliv někdy se dal vychytat moment, kdy tu bylo skoro prázdno. Nicméně to bylo spíše výjimečně, alespoň jí to tak přišlo.
Amber sklouzla pohledem k hodinkám a pro změnu se zhrozila nad časem. „Opravdu mě mrzí, že jsem do vás vrazila a ráda bych vám nějak oplatila vaši velkorysost, ale obávám se, že teď budu muset pospíchat, neplánovala jsem se tu nijak zdržet,“ pronesla s omluvným výrazem. „Třeba někdy příště?“ navrhla ze zdvořilosti, ale kdyby se už nikdy neviděli, pravděpodobně by to Amber nijak zvlášť nemrzelo, přestože opak by ji potěšil. „Ráda jsem vás poznala a ještě jednou se omlouvám,“ broukla, než kývla hlavou na rozloučenou a následně se rychle ztratila v davu.

>>

Mimo herně:
Takové to, když si myslíte, že jste odepsali a ono ne.

_________________

<<<

I když se Darya vždycky na prázdniny těšila, tentokrát doufala, že ty zatracené dva měsíce utečou celkem rychle. Většinu času totiž strávila společně s tím malým usmrkancem, tedy Nottem, který jí začínal lézt na nervy. Snažila se tedy trávit co nejvíce času mimo sídlo, což dost silně nešlo, když měla nakázáno chodit skoro všude s ním, aby se sblížili. Pche. Ona se rozhodně s nikým sbližovat nehodlala, a i když jí Ray nevadil tolik jako dříve, stejně se ho chtěla zbavit.
Na Příčnou se vydala převážně z důvodu nákupů, potřebovala totiž nové věci do dalšího ročníku, nějaké žrádlo pro zvířata, no a když už tady byla, rozhodla se projít i pár obchodů, aby se mrkla po novém oblečení nebo tak něco. Měl jí sice doprovázet Joshua, kterému se však podařilo vytratit se z domu s flaškou vodky celkem rychle, takže nezbývalo nic jiného, než aby se na Příčnou dostala sama. Že by jí to vadilo, to se rozhodně říci nedá, a stejně z toho bude mít průser on a ne ona.
K Hladovému drakovi Darka zamířili, protože měla chuť na kaštany, a taky měla celkem hlad. Ono když běháte pár hodin z krámu do krámu, celkem se unavíte, žeano. Že vlastně byla venku úplně sama, to jí bylo jedno, protože kamarády nepotřebovala a navíc se nebála, že by se jí mohlo něco stát, i když to dost možná bylo na místě. O tom, co se na Příčné čas od času dělo, totiž věděla celkem dost, ale bylo jí to celkem ukradené.
Jakmile si tedy vystála tu dlouho frontu - a chvíli uvažovala nad tím, že by všechny předběhla, protože na to určitě měla právo, jakožto čistokrevná, ehm - a svírala v rukou pytlík s horkými kaštany, usadila se na jednu z volných laviček, celkem do stínu, protože bylo celkem teplo, takže byla opravdu ráda, že si vzala jen sukni s černým vrškem a balerínami. V kalhotách by se teď totiž určitě upekla.

_________________

<<<

Po pár dnech, které Dante strávil v mudlovské společnosti ve čtvrti, ve které žila jeho rodina, zatoužil zase navštívit svět kouzelnický. Na Příčnou to neměl příliš daleko a v pohodě na ní trefil sám emhádéčkem. Vůbec neměl v plánu si tady něco kupovat, nebo něco shánět. Na to si nechával prostor až ke konci prázdnin. Jen doufal, že zde potká někoho známého a bude si moc pokecat a kouzlech, aniž by na něj někdo čučel jako na totálního hňupa. Jak tak brouzdal po ulicích, zatím na nikoho ze svých spolužáků nenarazil. Každopádně z toho poflakování mu dost vyhládlo a vzhledem k tomu, že venku bylo krásně, tak Dante vůbec netoužil zavřít se do temného Děravého kotle. Raději zvolil Hladového draka. Fronta tu ale byla jak v komunistických zemích na banány. Mrzimor se rozhodl obětovat chvíli svého času na vystání si fronty, protože jídlo od Draka bylo jednoznačně legendární.
O pár míst před ním si všiml Udinové z ročníku. Chvíli přemýšlel, že by se k ní nenápadně připojil a předběhl by tak několik lidí ve frontě, ale nakonec tak neudělal. Netušil, jak by Darya reagovala. Dost možná by ho poslala do háje, podle toho, jak jí znal. Když si děvče koupilo kaštany a procházelo kolem Danta, ani si ho nevšimlo. Škoda. Dneska by Dante uvítal společnost i od Daryi.
Konečně na něj došla řada a tak si objednal pořádnýho burgera s chilli papričkami. Rychle ho hodil do sebe a spokojeně si vydechl. Zrovna procházel kolem lavičky, na které seděla Darya a ještě si vychutnávala své kaštany. Ne, že by byl Dante nějaký velký prase, ale v tu chvíli na něj přišlo říhnutí až mu z pusy začaly létat plameny. Trochu rozpačitě mrknul na zmijozelku, pokrčil rameny a spíš jen zašeptal. "Pardon". Když už tak "nesměle" navázal konverzaci, zastavil se a pořádně si dívku prohlédl. "Ahoj Daryo, jak to, že tu posedáváš tak sama?" Udělal pár kroků, aby se více přiblížil k dívce. "A co vůbec prázdniny, užíváš si?"

Mimo herně:
sori

_________________

Ne, Stephanie určitě nenapadlo, že by mohla na Příčné potkat kohokoliv ze školy a už vůbec ne ve frontě u Hladového draka, takže Danta si nevšimla a to ani v momentě kdy procházela kousek od něho, aby si mohla sednout na tu lavičku ve stínu, kde si hodlala v klidu sníst svou dobrotu. A pak? To ještě nevěděla a nehodlala o tom zatím přemýšlet.
Okolí moc nevnímala, místo toho se snažila rozmýšlet nad tím, co se asi stane, když otci řekne, že toho Notta prostě nechce. Bylo přeci ještě dost času na to to všechno zrušit, ne? Určitě. Říhnutí a následného sloupu ohně však její pozornost neunikla. Zatvářila se tak trochu zmateně a následně pak probodla Danta pohledem alá, vypadni nebo použiju svou pánvičku. Což očividně nezapůsobilo, protože se její mrzimorský spolužák zastavil a očividně toužil navázat kontakt s její osobou. Stephanie mlčela a tvářila se stylem to jako mluvíš na mě? Než si povzdechla, hodila do sebe jeden kaštan a pokusila se pozvednout koutky úst aspoň do menšího úsměvu. Což se jí sice podařilo, ale jestli to vypadalo zrovna mile.. to se říci nedalo. Spíše děsivě. Darya se totiž neuměla zas tak moc dobře usmívat, no. "Ahoj, Dante," kývla tedy hlavou na chlapce, aby dala najevo, že jeho přítomnost zaregistrovala.
"Chtěla jsem si udělat pěkný den, a protože stejně nemám s kým sem jít, vyšla jsem si sama," Darye rozhodně nevadilo přiznat, že nemá žádné kamarády, protože jí to opravdu bylo jedno. Ne tedy vždy, protože i člověk jako ona čas od času potřeboval přítomnost někoho dalšího, ale pravdou bylo, že Stephanie většinu času stačily knihy. "Už se nemůžu dočkat, až bude zase škole. Takže prázdniny nic moc. Co ty?" Když už ten hovor Dante začal, Darya byla rozhodnuta ho neukončit. Nakonec bylo přeci jen trošičku pozitivní, že se nemusela vidět jen se svou rodinou, Rayem a jeho dědečkem, popřípadě ještě skřítky. Jejich přítomnosti totiž měla až po krk, to byl jeden z důvodů, proč taky na Příčnou vyrazila sama.
"Chceš kaštany?" povytáhla po chvíli tázavě obočí. Jo, i Darya čas od času dokázala být celkem milá, jen bylo otázkou, jestli nějakým způsobem ty kaštany třeba neotrávila, žeano. "Jaké máš vlastně dneska plány?" i když v první chvíli chtěla, aby Dante zase co nejrychleji zmizel, nechal jí osamotě v polapení svých myšlenek, nakonec jeho přítomnost nebyla zase až tak špatná. Těžko říci, jak dlouho taková nálada měla Stephanie vydržet, protože bylo jen otázkou času, kdy jí může cokoliv přelítnout přes nos a ta dobrá nálada, kterou očividně v tuto chvíli oplývala, mohla být zase ten tam.

_________________