"Hraje na postu střelce," sdělila Archiemu s menším úsměvem a doufala, že to nespletla, protože i to bylo možné. JD se sice o kariéru svého kamaráda celkem zajímala, což u ostatních moc často nedělala, ale i tak většinu informací zase rychle vypustila z hlavy. Famfrpál jí prostě a jednoduše moc nebral a podobné zbytečné informace z hlavy vypustila jako lusknutím prstu, a tohle pro ní bylo krapet zbytečné vědět. Bohatě jí stačilo, že si pamatovala, za jaký tým hraje.
Minulého času, který Archibald použil ve spojitosti se svou matku, zaslechla, ale ignorovala to. Byla to informace pro ní zbytečná a nepotřebovala se šťourat v jeho rodině. "Hmm, až dostanu v práci volno, na pár dní tam asi vyrazím. Doporučíš mi nějaká pěkná místa?" povytáhla tázavě obočí a pousmála se. Bylo více než pravděpodobné, že se na něco takového Jordan vykvákne, protože by se musela hodně nudit, aby vyrazila někam do divočiny. Nový Zéland zněl pak taky celkem lákavě, takže i tady si poprosila o nějaké to doporučení.
"O večeři?" zašklebila se pobaveně načež stočila pohled od Archieho k rádiu. Jesse se očividně konečně dostal k představení hráčů, což JD potěšilo. "Moc si věříš, Meyer je letos vážně ve formě, takže to bude on, kdo tu zlatonku chytí." Dodala a pobaveně se uchechtla. Nepochybovala o tom, že oba chytači byli ve skvělé formě a bude to opravdu těsné, ale fandila Německu.
Když se u nich zastaví hostinský, aby jim donesl nějaké buráky a sušenky, Jordan ony dobroty probodne nedůvěřivým pohledem. Rozhodně ani jedno nevypadá zrovna dvakrát poživatelně a jelikož zrovna JD měla jazýček mlsný, rozhodla se jídlo na účet podniku odmítnou. Radši.

_________________

Archie informaci o panu Richardsovi přijal s přikývnutím, ale nijak australského střelce už nerozebíral, protože se mohl jenom domnívat, zda ho zná, či nikoliv. Možná, že kdyby ho viděl, poznal by ho... Anebo taky ne.
Vybrat nějaká hezká místa z tak velké země bylo obtížné, a tak se Archie na okamžik odmlčel a zamyšleně se zamračil. „No, rozhodně se podívej do velkých měst, jako je Sydney či Melbourne, mají rozhodně svoje kouzlo. A Sydney má navíc poměrně velikou kouzelnickou čtvrť, která je vážně úchvatná, tam se určitě podívej,“ doporučil s úsměvem. „A mrkni na pobřeží, tam je nádherně. Ono ať půjdeš kamkoliv, vždycky natrefíš na nějaká hezká místa, na to se můžeš spolehnout. A pokud by sis chtěla udělat výlet do přírody, rozhodně přeskoč na Nový Zéland,“ mrknul na ni, protože na Zélandu bylo prostě krásně.
Když Jordan navrhla, že by se mohli vsadit o večeři, Archiemu se pobaveně zablesklo v očích a téměř okamžitě, bez zaváhání přikývl. „To beru,“ zamumlal souhlasně a natáhl k JD pravačku, aby stvrdili sázku alespoň potřesením rukou. „Meyer může být ve formě jak chce, štěstí přeje Austrálii,“ stál si Archibald neoblomně za svým.
Pak jeho pozornost zase na chvíli upoutalo rádio, z něj téměř bez přestávky zazníval komentátorův hlas. Když Austrálie vmžiku střelila gól, Archie se spokojeně ušklíbl a významně se na JD zadíval. Pak se ale karty obrátily a Německo začalo střílet jeden gól za druhým, Archie se zamračil a odfrknul si. I přesto, že se Německo ujalo vedení, se ale musel pobaveně zachechtat, když Jessemu Morganovi uniklo z úst sprosté slovíčko a pronesl, že nepíská takovou prasárnu. „Tenhle komentátor se s tím nemaže, ten má budoucnost,“ podotkl s úsměvem od ucha k uchu.

_________________

Jordan si výčet míst, na která by se měla podívat, vyslechla s menším úsměvem. Příroda na Novém Zélandě zněla celkem fajn a na chvíli jí napadlo, že by mohla společně se svým bratrem o velkých prázdninách podniknout nějaký výlet. Byla to už celkem doba, co spolu někam jeli. "Díly," mrkla pak ještě na Archieho.
Co se sázky týkalo, potěšilo ji, že přijal, a tak k němu natáhla pravačku, aby sázku potvrdili. "To říkáš teď, ale počkej, Německo je rozmete na kopytech." Zašklebila se pobaveně, už se nemohla dočkat až hra započne, což se vlastně o pár chvilek později stalo. Natočila se proto více k rádiu, aby lépe slyšela. Rozhodně jí tedy nenadchlo, když během chviličky vedla Austrálie o deset bodů nad Německem, skoro to totiž vypadalo, jako by Německo na těch košťatech spalo. JD se zamračila, protože takový začátek se jí rozhodně nelíbil. O to více byla nadšená, když Německo vyrovnalo a než se všichni nadáli, vedlo už o dvacet bodů. "Já ti to říkala," zašklebila se na Archieho pobaveně. Německo bylo očividně v dobré formě, i když to předtím vypadalo na nějaký ten faul, z jeho strany. Jesse Morgan taky nezklamal, když vypustil nadávku - Jordan se neubránila pobavenému uchechnutí. "S tím plně souhlasím," pokývala hlavou, rozhodně byla zato, aby v tom ten mladý Morgan pokračoval, protože ne všichni se na komentátora hodili a Jessemu to celkem šlo.
Když se pak u nich znovu objevil hostinský, objednala si pivo, protože se to k tomuhle hodilo a do práce šla stejně až za pár hodin, uhm. "Mám ti vyřídit od mé matky, že moc děkuje za podepsanou knihu a prý by byla moc ráda, kdyby se s tebou někdy mohla setkat osobně," ušklíbla se pobaveně, když se zrovna nic moc nedělo. JD si uvědomovala, že tohle byl od její matky celkem veliký krok, protože proti nečistokrevným byla celkem zaujatá, Archibald jí však dokázal zaujmout.

_________________

Archie pouze přikývl, protože rád pomohl s výběrem míst, kam by JD měla určitě vyrazit, a rozhodně za to nemusela děkovat. Vždyť to byla samozřejmost.
Jak zápas pokračoval, Archiemu se na čele dělaly další a další vrásky. Austrálie sice začala slibně a dala první gól, ale Německo hned obrátilo a sázelo do australských obručí jeden gól za druhým. Archibald netušil, jestli je Německo tak dobré, nebo Austrálie tak špatná, nicméně ani jedna verze se mu nezamlouvala, obzvlášť když hrozilo, že prohraje sázku. Byl přeci jen ješitný chlap a prohrával nerad.
Ze zamyšlení ho vytrhla opět JD, která zmínila svou matku a vyřídila mu její díky. „Rozhodně nemá zač,“ usmál se hned, protože podepsaná knížka byla prostě maličkost. Když však Jordan zmínila, že by ho její matka ráda poznala osobně, povytáhl obočí a překvapeně zamrkal. „No... proč ne?“ prohodil nakonec a pokrčil rameny. Určitě budou mít spoustu příležitostí, kdy se setkat - Archie svou tvář často ukazoval na nejrůznějších akcích.
Na další hovory o případném setkání ale nedošlo, protože komentátor zařval, že se objevila zlatonka, a Archie se skoro nalepil na rádio, aby mu náhodou něco neuniklo. Nijak nejančil, na rozdíl od jiných fanoušků, ale v duchu povzbuzoval australskou chytačku, ať si mákne a zlatonku chytne. Když se pak ozvalo zapraskání dřeva a vyšlo najevo, že Murrayová prostě naletěla do tribuny, Archie se soucitně zašklebil a vrhnul pohledem po Jordan, aby zjistil, jak se na to tváří ona.
No a pak se musel hlasitě zachechtat, protože Murrayová chytila zlatonku. Sice se rozsekala, ale stálo to za to. „HA! Já to věděl, že tu zlatonku chytne!“ zazubil se vesele a pobaveně zamrkal na Jordan. „Dlužíš mi večeři,“ připomněl se. Dobře, bylo divné, aby ona zvala na večeři jeho, ale sázka byla sázka. „Škoda, že jsme ten závěr zápasu nemohli vidět, určitě to byla... drsná podívaná,“ podotkl ještě.
Pak ale rádio utichlo, Archie dopil svoje pivo a nic dalšího, kromě Jordan, ho tu nedrželo. „Máš v plánu tu ještě zůstávat, nebo tě můžu někam doprovodit?“ zeptal se. A buď s ní ještě nějakou chvíli zůstal v Kotli, nebo jí doprovodil, kam si přála.

>>

_________________

106. HD

←

Bylo to zvláštní, procházet se znovu ulicemi Londýna - nebyl jsem tu opravdu dlouho, protože jsem se velkým městům raději vyhýbal a Londýnu dvojnásob. Obzvlášť když jsem se dozvěděl, co se tu poslední dobou děje za nepravosti. Avšak nedalo mi to a jednoho rána jsem se překonal a vydal se na procházku hlavním městem Anglie - na ty ulice jsem si dobře vzpomínal, a jak jsem se tak loudal probouzející se metropolí, uvědomoval jsem si, že se mi po Londýnu opravdu stýskalo, i když k přírodě jsem měl poslední dobou vřelejší vztah, než k městské džungli.
Příčnou ulici jsem si zběžně prohlédl, nahlédl jsem do výloh snad všech obchodů, a užíval jsem si atmosféru prázdnin. Kolem mě už od brzkého rána proudily zástupy kouzelníků, včetně studentů, kteří mířili nakoupit školní potřeby. Po očku jsem je sledoval, protože má nedůvěřivá nátura mi nedovolovala ignorovat své okolí. Na okamžik jsem si dokonce nostalgicky zavzpomínal na svá školní léta, ale pak jsem potřásl hlavou, neboť jsem si takové myšlenky už dávno zakázal. Minulost byla za mnou a já za ní udělal tlustou čáru, za kterou jsem si zakázal ohlížet se.
Nakonec jsem zabloudil až k Děravému kotli, který tu ještě pořád byl, a já vzal za kliku a vzápětí se ocitl v dobře známém kouzelnickém pajzlu. Zajímalo by mě, zda je zdejší hrachová polévka pořád tak nepoživatelná, jako dříve. Na vlastní kůži jsem to ale zkoušet nehodlal, měl jsem svůj život - byť dost mizerný - celkem rád. Nicméně hospoda vypadala pořád stejně hrozně a já se pobaveně zašklebil, protože se tu toho příliš nezměnilo.
Kývnutím hlavy jsem neslyšně pozdravil a zaplul jsem k jednomu z volných stolků, shodou náhod ke stolu nacházejícím se ve stínu. No co, alespoň na mě nikdo nebude podezíravě zírat - protože zrovna na mou podivnou maličkost lidi civěli často a rádi, netuším proč. Asi jsem měl nějakou zvláštní auru, nebo co. Objednal jsem si hrnek silné černé kávy, v které stála lžička, a zatímco jsem tu břečku míchal, rozhlížel jsem se zvědavě kolem sebe.

_________________

<<<<

I když se Cassandra nudila málokdy, dneska to byl jeden z těch dnů, kdy neměla do čeho píchnout. V práci dostala volno, protože tam trávila času dost, u Fénixe taky nebylo nic moc nového, a tak její přítomnost nebyla potřeba. Většina jejích přátel byla buď v práci a nebo někde na dovolené s rodinou, a i když původně plánovala někam vytáhnout bráchu, nakonec z toho sešlo. I když Sheridana měla opravdu ráda, byla s ním celkem nuda. Plánovala ho sice vytáhnout na motorky, ale na to se zatím moc netvářil, což byla opravdu škoda, protože to byla opravdu sranda. Že se čas od času vyflákala, to jí bylo vlastně celkem ukradené a vždy se více strachovala o svou motorku než o své zdraví.
Její snídaně proběhla u Draka, protože kdyby si měla sama doma něco připravit, dost možná by její byt vyhořel nebo tak něco. Nemohla si však stěžovat, skořicoví šneci byli vždycky úžasní, stejně jako plněné taštičky, nejlépe lesními plody. Kafe si odpustila, protože po něm byla více hyperaktivní než normálně a to v tuhle chvíli nechtěla. Samotnou jí totiž moc věcí nebavilo a ani u nich nevydržela přehnaně dlouho, vždycky se to táhlo lépe minimálně ve dvou, ale stejně byly lepší skupiny tak o pěti a více lidech. Aspoň se nikdy nemohlo stát, že by jste se nudili, žeano.
Popravdě, Cassandra ani netušila, proč se do Děravého kotle vydala. Možná čmuchala nějaké dobrodružství a možná taky ne, důležité bylo, že vzala za kliku a dostala se do ponurého lokálu, který rozhodně její široký úsměv a kytičkované šaty rozzářili. Aspoň trochu.
"Zdar, Tome!" zdravila i hned hlasitě hostinského, na kterého vesele zamrkala a zapřemýšlela, co by si asi tak mohla dát, aby z toho neonemocněla. Teda ne že by zdejšímu lokálu nevěřila.. no dobře, některé věci tady se jíst nedali, ale pití tady měli celkem dobré. Až na kafe, které si tady odpustila pokaždé.
Nakonec se spokojila s kaktusovou šťávou, na té se totiž moc věcí nedalo zkazit, a jakmile sklenku s ní měla v ruce, začala se rozhlížet, koho by asi tak mohla obtěžovat. "Co píšou? Asi nic moc nového, co? Stejně je to pořád to samé dokola," zašklebila se na jednoho kouzelníka s Denním věštcem, který jí nevěnoval jediný pohled, snad aby jí nenapadlo si k němu přisednout. Ne že by to Cassie nějak vadilo, stejně to neplánovala. Asi.
Že by se tu někde mohl nacházet o dva roky starší spolužák, kterého celkem znala - ten někdo totiž chodil s jejím bratrem do ročníku a rozhodně nebylo vyloučené, že spolu něco měli - to jí ani nenapadlo. Protože by si toho člověka dost možná stejně nepamatovala, na většinu chlapů ve svém životě si nepamatovala.
Jakmile trochu nervózně přešlápla, znovu se rozhlédla po lokále a jakmile se napila, vydala se k jednomu stolu, který sice zprvu vypadal volně, ale ukázalo se, že není. Protože byl ve stínu a Cassie neměla sebou své brýle, viděla zprvu trochu špatně, se stává, no. "Co tu tak sám? Na někoho čekáte? Si přisednu, to vám určitě vadit nebude. Vypadáte totiž jako někdo, kdo nutně potřebuje společnost. Nemám pravdu?" zazářila jí očka vesele, když zamrkala na Dereka a ne, rozhodně nečekala na svolení, zda si přisednout může či ne, prostě a jednoduše to udělala. Taková už Cassandra byla, no.

_________________

Vážně jsem neměl rád přehnaně aktivní a komunikativní lidi a zrovna jedna taková slečna jako naschvál musela vejít do lokálu. Posunul jsem se se židlí do hustějšího stínu, abych nebyl tolik vidět, a upřímně jsem doufal, že si mě nevšimne. Ale znáte zákony schválnosti, že?
Zprvu jsem jí neviděl do obličeje a beztak mě moc nezajímala, takže jsem ji jen letmo přelétl pohledem a poté jsem svou pozornost začal věnovat kofeinové břečce. Nikde jinde jste takové kafe dostat nemohli a žádné jiné vás taky nepostavilo na nohy tak, jako tohle. Mělo to jediný háček - v té kofeinové bažině dost možná něco žilo. Dokonce jsem měl pocit, že tekutina pomalu rozpouští lžičku, takže byla tahle káva dost možná horší, než kdejaká kyselina. Ale podobnou pověst měla většina jídel i nápojů z Děravého kotle.
Protože jsem si hyperaktivní dívky přestal všímat, polekaně jsem sebou trhnul, když se její hlas ozval v mé blízkosti a její pozadí se uvelebilo na jedné z židlí u mého stolu. Na okamžik jsem byl vyveden z míry, ale pak jsem se zamračil. „Ne, nemáte pravdu,“ zavrčel jsem drobítek podrážěně a ze stínu na dívku pohlédly mé výrazné modré oči, skoro jako v nějakém béčkovém hororu. „Rozhodně nestojím o společnost, ale děkuju za starost,“ dodal jsem a doufal, že si slečna ta slova vezme k srdci a vysmahne tak rychle, jako se objevila. Něco mi ale našeptávalo, že doufám marně.
Teprve pak jsem si ji prohlédl pečlivěji... a můj výraz se ze zamračeného změnil v šokovaný. Připomínala mi Cassie, mou bývalou spolužačku a... hmmm, velmi dobrou kamarádku. Bylo vůbec možné, abych tu potkal zrovna ji? A byla to ona? Nebyl jsem si jistý - od školy jsem ji neviděl a obličeje, které jsem dřív znal do nejmenšího detailu, se mi teď vybavovaly jen těžko, rozmazaně. Rychle jsem si odkašlal a pokusil se ten překvapený výraz smazat z obličeje, ale asi mi to nešlo moc dobře. Jenom jsem doufal, že mě nepozná - netoužil jsem po setkání s přízraky minulosti, dokonce ani s těmi, které jsem dříve měl opravdu rád.

_________________

Že byl ten chlápek z její přítomnosti podrážděný, to bylo Cassandře upřímně fuk, protože ona si sedla, a tak se odvalovat nikam nehodlala. Navíc vypadal celkem sympaticky, i když to byl pro Cassie každý druhý. Sice se tvářil nepříjemně, ale to jí vůbec nevadilo. Ona se hodlala seznamovat, protože to byla věc, která jí bavila opravdu hodně moc.
"Ale prosím vás," mávla ledabyle rukou, protože ona měla vždycky pravdu. No dobře, ne zrovna vždycky, ale alespoň skoro vždy. I když to chvíli vypadalo jako v nějakém béčkovém hororu, to Cassandře bylo taky ukradené, protože tohle zavánělo dobrodružstvím, které si prostě neuměla odpustit. "Každý přece stojí o společnost. A vy určitě taky. No tak, nemůžete tu přeci vysedávat takhle sám! Venku je nádherně, tak se trochu usmějte, hm?" Ne, Cassie si rozhodně nebrala k srdci to, že o společnost nestojí a už vůbec nehodlala vstávat, aby si mohla sednout někam jinam. Protože byla tak roztěkaná, překvapeného výrazu v jeho obličeji si nevšimla. A vlastně ho ani nepoznávala, bylo však možné, že kdyby se více soustředila, jednoho ze svých dobrých kamarádů by poznala.
Protože nedokázala sedět chvíli v klidu, neklidně si poposedla a zeširoka se na muže před sebou zazubila. "Mám pocit, že vás to zevnitř roztaví. Vypadá to totiž, jako kdyby vám to tu lžičku žralo. Už jste z toho pil?" přimhouřila očka, když tak sledovala černou tekutinu v jeho hrníčku. Jo, to vypadalo děsivě. A tím pádem to bylo něco pro Cassandru, ne že by však hodlala něco takového si objednávat. Nechtěla být totiž sežraná zevnitř, i když taková smrt by musela být určitě super. Teda, jak pro koho. Cassandra se však viděla jako někdo, kdo umře přitom, co má rád. Takže pád ze skály či nějaká šílená bouračka na silnici, no. "Jídlo bych vám tady taky moc nedoporučovala. Jednou z mé polívky vylezl brouk. Jo, kdyby byl uvařenej, to by bylo super," zasnila se na chvíli načež se napila své kaktusové šťávy, která vypadal v pořádku. "Vy jste zdejší?" přimhouřila nakonec oči, protože si chvilku prohlížela jeho obličej. Že jí přišel povědomí, to podle toho zkoumavého pohledu bylo jasné. Nebyla si však jistá kdo by to tak mohl být, a tak to nakonec nechala být. Skoro každej druhej pěknej chlap jí přišel povědomý, no.

_________________