„Moudrá volba v takovém počasí,“ prohlásila Saoirse s pochopením, načež se na pár vteřin zamyslela a nakonec nejistě pokrčila rameny. „Pokud chceš, tak samozřejmě můžeš,“ broukla, protože koneckonců vážně neexistoval žádný závažný důvod, proč by měla Sebastianovi bránit v přisednutí. Třeba taky koneckonců sám rychle zase odejde, až mu dojde, že mu Saoirse celkem úspěšně zatajovala syna, ačkoliv si ho považovala za dobrého přítele.
„Prázdniny byly zatím napůl pracovní, ale nestěžuji si, volna jsem si i tak našla dost. Nicméně musím přiznat, že se celkem těším do školy. Docela jsem si tam již zvykla, a i když jsem tak úplně neuvažovala o tom, že tam vydržím déle jak rok, nakonec se mi školu opouštět nechce,“ pokrčila Saoirse rameny, protože si byla poměrně jistá tím, že její postoj k vyučování se od toho Sebastianova liší. Ji to bavilo, a jakmile se naučila rozvrhnout si čas tak, aby její prací vyučující v Bradavicích nestrádal Leo, užívala si to snad o to víc.
A když už byla řeč o Leovi… ten se šťastně zubil, když holčička odsouhlasila jeho návrh na smír - „já jsem Leo a ty?“ - a pak si začal zvědavě prohlížet figurku koně, který se mu hned zdál něčím zvláštní, ale až po chvilce ho to trklo. „Proč má tolik nohou?“ zeptal se vyjeveně, poněvadž ačkoliv se ho matka snažila vzdělávat odmalička, se severskou mytologií prostě obeznámen nebyl. Protože ale nevypadal, že by se chystal k nějaké lotrovině, Saoirse si trochu oddechla a stočila pohled zpět k Sebastianovi. „A jak sis prázdniny užil ty? Těšíš se do Bradavic? Už se to přece jen blíží,“ neodolala, aby kolegu nepoškádlila, ale nezapomínala u toho kontrolovat syna, který se očividně rozhodl tahat z neznámé holčičky, případně i jejího doprovodu, rozumy.

_________________

Sebastian přikývl a posadil se, dokonce se i pousmál na chlapce. Slova Saoirse pak odkýval, jistým způsobem se i on do Bradavic těšil, i když možná trochu jiným způsobem. Musel však uznat, že si svou třídu docela oblíbil a chtěl jí dovést do konce.. co bude dělat potom, neměl tušení, ale když už tam vydržel tak dlouho..
"Prázdniny jsem si užil, byl jsem několik dní v Al-Mansuru a určitě ještě nějakou cestu do Egypta podniknu," Sebastian se odmlčel, mrkl k vedlejšímu stolu načež pohled stočil opět ke své kolegyni. Snažil se tak trochu nenápadně naznačit, že nabídka, kterou Saoirse podal o zimní ples stále platila i když se teď.. určité věci změnili. Tak třeba zjistil to, že má syna a stále mu nelezlo do hlavy, proč se o něm nezmínila už dříve. Jistě, asi by to hodně věcí změnilo, ale.. Sebastian raději zaplašil myšlenky a nahodil úsměv. I on měl své tajemství, které nechtěl, aby někdo věděl. Bohatě mu stačilo, že to věděla Jane a jeho nejbližší. Navíc si vůbec neuměl představit, jak by to měl asi Saoirse podat, takže vyčítat jí, že se o Leovi nikdy nezmínila opravdu nehodlal. "Těším se, Bradavice jsou opravdu kouzelné," přiznal po chvíli s letmým úsměvem. Lhal by, kdyby řekl, že se netěší i když se určitě těšil jiným způsobem než Saoirse.
Sebastian se odmlčel a zkoumavě chvíli hleděl na prcka u vedlejšího stolu. "Takže.. tvůj syn, Leo, že? Kolik mu je?" pozvedl tázavě obočí, jakmile se zase zaměřil na svou kolegyni a podle toho jak se ptal, ho to opravdu zajímalo. A vlastně i jistým způsobem to vědět chtěl. Kapesník, upatlaný od zmrzliny zase brzy zmizel v jeho kapse a on přemýšlel, že si ještě něco dá.

_________________

Brígh nechápala, jak někdo nemůže znát Odinova osminohého koně, když jí Borghild podobné příběhy vyprávěla ještě v zavinovačce, ale její odpověď odpovídala jejímu věku i dětskému uvažování. „Aby se mu dobře běhalo.“ Troightheach se nakonec rozhodl přihodit svou trošku do mlýna, zatímco ucucával ledovou tříšť. „To je Sleipnir, nejlepší ze všech koní, co kdy na světě existovali,“ započal vyprávění, které možná bylo lepší zastavit hned v počátku, než mělo dojít na pikantní detaily z Lokiho života. Jenže Troightheach i Brígh na takových příbězích vyrostli a viditelně je to nijak nepoškodilo, takže Troightheach neviděl jediný důvod, proč přestat. Samozřejmě verzí bylo několik a zatěžovat tak mladý rozum detaily přišlo zvěromágovi zbytečné, takže se omezil na zkrácenou formu. „Ale není to obyčejný kůň, patří Odinovi. To je severský bůh. Narodil se Lokimu, to je další bůh, když se proměnil v klisnu, aby odlákal kouzelného koně. Asi… se to trochu zamotalo a bylo z toho hříbě.“ A teď Troightheach vážně doufal, že se ho Leo nezeptá, odkud se berou hříbata, protože do takového popisu by se pouštěl opravdu nerad. A navíc měl opodál doprovod, který by s takovou edukací mohl výrazně nesouhlasit, ačkoliv lepší dříve než později. „A ten kouzelný kůň se jmenoval Svaðilfari a patřil obrovi,“ dodala k jeho vyprávění Brígh. „To mi vyprávěla maminka. A ty znáš nějakou pohádku?“ No, Troightheach by leckdy kruté příběhy z drsného severu za pohádky neoznačil, ale když člověk v něčem vyrůstal, asi už si zvykl. Omluvným pohledem překontroloval chlapcův doprovod, aby zjistil, jak moc umře, ale koneckonců, pořád vynechávali tu část, že matkou hříběte byl chlap, a že Thor Svaðilfariho majiteli roztříštil lebku kladivem.

_________________

„Vážně? A na to samé místo, nebo se chceš podívat někam jinam?“ zeptala se Saoirse a mírně přitom povytáhla obočí. I ona si samozřejmě vzpomněla na to předběžné pozvání z vánočního plesu, ale tenkrát Sebastian přece jen předpokládal, že Saoirse nikoho jiného než sebe na starosti nemá. A vzhledem k tomu, že si zbytek prázdnin vyhradila už jen pro svého syna, nehodlala se kolegovi připomínat, protože to by jinak musel svou nabídku rozšířit i na Lea, a to si nemyslela, že by po něm mohla žádat.
Nemělo smysl Lea teď zapírat, a tak Saoirse na Sebastianův ujišťující se dotaz přikývla. „Ano. Letos v prosinci mu bude pět let,“ odtušila a na chvíli sklopila pohled ke své zmrzlině, které ještě něco málo zbývalo, ale chuť se někam vytratila. Rýpání se lžičkou v poháru se ovšem zdálo jako ta nejzajímavější činnost, protože jestli se Saoirse něco nechtělo, tak to bylo vyprávění nějakých dalších podrobností ohledně svého synka. Například odpověď na otázku, kde je jeho otec… Ona tedy celkově nevypadala, že by se jí chtělo o Leovi vůbec povídat, protože zapírat ho sice nehodlala, ale taky pořád trpěla přehnaně ochranitelskými sklony.
Leo si naproti tomu vůbec nevšímal matčiny rozpolcenosti vůči tomu prvnímu neznámému pánovi, protože svou pozornost upíral pouze k Brígh a jejímu doprovodu. „Waaau,“ prohlásil, když byl obeznámen s původem osminohého koně, a zatvářil tak, jako by přemýšlel, na jaké podrobnosti by se mohl zeptat dál. Naštěstí se jeho myšlenky neubíraly tím směrem, který by vyžadoval jistý popis. „A to ten obr něco provedl, že mu ten Loki odlákal toho koně?“ položil další otázku a na ten dotaz Brígh souhlasně přikývl. „Nooo, moc ne. Nebo žádný takhle zajímavý. Já mám radši komiksy. Ale maminka mi předčítá Bajky barda Beedleho a když jsem u babičky s dědou, tak se mi děda snaží vyprávět různý irský pověsti, ale vůbec to teda neumí a vždycky pak začne mluvit o něčem jiným, takže toho moc nevim,“ poznamenal trochu smutně, protože dědečka sice měl rád, ale jeho návštěvy ho vždycky zanechávaly zmateného. Ale zase tak moc si z toho Leo taky nedělal, takže nakonec jen pokrčil rameny.

_________________

Sebastian přikývl a zamyšleně se usmál. Ještě s přesností nevěděl, jestli pojede na to samé místo či někam jinam, bylo však pravdou, že znal všechna zajímavá místa jako své boty. "Ještě uvidím," odvětil nakonec a přidal k tomu menší úsměv, jenž věnoval jen a pouze Saoirse. Otázku, zda si jeho nabídku nerozmyslela však opakovaně spolkl, tak trochu tušil, že by jí musel trochu poupravit. A on ještě nevěděl jak se s informací o jejím synovi má smířit. Sice ho napadlo, že by ho v některým městě mohl vyměnit za pár pěkných velbloudů, ale s tím by jeho drahá kolegyně asi moc nesouhlasila.
Informaci o věku Lea tak nějak zase zapomněl, nebylo to moc podstatné, hlavně protože ho v tuhle chvíli trápila jiná otázka - kde má otce? Sebastian však nebyl z těch, který by se těmito věcmi nějak zabýval, a tak i tuto otázku přešel s lehkým zamračením a pohledem směřujícím ke stolu vedle. Navíc to stejně vypadalo, že se Saoirse o svém synovi nechce moc bavit, a proto možná nehodlal dále šťourat v tomhle tématu. Vyzpovídat jí mohl kdykoliv, a třeba i v případech kdy k tomu bude lepší příležitost. "Hrála jsi teď někdy přes prázdniny?" optal se pak o něco zvědavěji než předtím na Leův věk, protože to ho zajímalo o hodně více. K tomu se také vázala další otázka, která se mu převalovala na jazyku a byla to ta, zda bude hrát, protože už na tom zimním plese se Sebastian vyslovil tak, že by nějaké její představení rád viděl a trval na tom stále. Divadlo měl rád.
"Kdyby jsi stále toužila podívat se do Egypta," začal Sebastian po chvíli, zatímco nervózně zabodl pohled do stolu. "Má nabídka samozřejmě stále platí," broukl pak s úsměvem a nezapomněl mrknout ani po Leovi, aby tím dal jasně najevo, že ona nabídka platí i na něho.

_________________

„Ále, ten obr jen předstíral, že je docela obyčejný stavitel, a podvedl bohy-“ rozpovídal se Troightheach lajdácky, za což by ho matka zpohlavkovala, „-a podvádět bohy se nemá-“ dodala Brígh s dětskou nevinností v hlase, „-a ti nejdřív nevěděli, že je podvedl, tak ho Loki lstivě podvedl s tím koněm, ale pak ho ještě za ten podvod potrestal Thór. A z toho plyne ponaučení, že podvádět se nemá.“ Troightheach si musel přiznat, že to s tím tréninkem na vyučování možná trochu přehání, ale nějakou průpravou projít musel. Brígh při jeho vyprávění jen přikyvovala, ačkoliv zkrácená verze nebyla tak napínavá jako ta úplná, nicméně stačila k vysvětlení, a také k tomu, aby za tu dobu Brígh snědla svou zmrzlinu. Troightheach ještě dopíjel tříšť, ale bylo nasnadě, že se brzy zvednou k odchodu. „Irský pověsti u nás vypráví táta. A strejda. To bys mohl přijít na návštěvu,“ Brígh hodila prosebným pohledem po bratrovi, kterému div nezaskočila tříšť. „Ale jen jestli mu to maminka dovolí,“ poznamenal doufaje, že k nim domů nikdo kluka nepustí, protože by mohl přijít k duševní újmě. „Tak jo. Tak ahoj, Leo! Pošleme ti sovu,“ slíbila Brígh s úsměvem, objala Sleipnira a volnou rukou se zachytila za bratrovu ruku, aby se s ním mohla přemístit pryč.

>>>

_________________

Leo poslouchal s očima navrch hlavy a možná se v tom vysvětlení, proč kdo koho vlastně podvedl, i trochu ztratil, ale tvářil se, že to všechno pobral. Nicméně poučku, že podvádět se nemá, důležitě odkývl, protože to mu taky bylo vtloukáno do hlavy. „Jéé, jasně! Jenom nevím, co na to mamka,“ zamyslel se nad tou pozvánkou, ale jemu samotnému se ta představa líbila, přestože Brígh a její doprovod sotva poznal. Inu, děti a jejich schopnost se hned zkamarádit. Takže přirozeně nezapomněl sdělit jim své celé jméno, aby si ta sova k němu tu cestu opravdu našla, s maminkou se přece může vypořádat později. Konkrétně po rozloučení, po kterém se Leo rozběhl ke stolu, kde zanechal mamku s tím neznámým pánem.

Mezitím Saoirse byla Sebastianovi vděčná, že očividně zvládl rozpoznat její nevyslovenou neochotu bavit se o Leovi, a místo tématicky podobných otázek sklouzl k něčemu jinému. „Jednou, ale jen jako záskok. Prázdniny se snažím vyhrazovat si hlavně pro svého syna, takže většinou hraju mimo prázdniny. Pokud se něco vyskytne, dám ti vědět, hm?“ broukla Saoirse s úsměvem, který se ale posléze přetvořil do mírně překvapeného výrazu, když jí kolega zopakoval nabídku k výletu do Egypta, a i když to neřekl nahlas, vypadalo to, že do oné nabídky zahrnul i Lea. Ačkoliv měl Sebastian štěstí, že Saoirse neuměla číst myšlenky, a tak jí předchozí nápad, že by jejího syna mohl vyměnit za velblouda, naštěstí unikl. „Promyslím si to a dám ti vědět,“ přislíbila v krátkosti, protože v tu chvíli se ke stolu přiřítil Leo – Saoirse jen sotva stihla kývnout dvojici na pozdrav, který považovala za slušnost, když už je její synek otravoval – a ujal se nadšeného vyprávění o tom, co se před chvíli dozvěděl a že už ho jeho nová kamarádka pozvala k nim. „To zní skvěle, drahoušku, ale promluvíme si o tom doma, ano?“ Saoirse synkovi pocuchala vlásky, načež se omluvně usmála na Sebastiana. „Asi bychom měli jít, ale ráda jsem tě viděla. Ohledně toho výletu se ti ještě ozvu, ano?“ Leo se při zmínce o nějakém výletu užuž začal nadechovat a sklaplo mu až pod varovným matčiným pohledem, takže jen zamumlal něco na pozdrav, protože Saoirse se už taktéž zvedla. „Měj se pěkně, Sebastiane,“ rozloučila se a věnovala Sebastianovi ještě jeden úsměv, než společně se synem vyklidila pole.

>>

_________________

<<<

Kdyby Audrey tvrdila, že se v tuhle chvíli necítí nervózně, určitě by lhala. Od rozchodu s Harrym uplynuly celé dva měsíce, od té doby se neviděla ani s ním a ani s Elijahem, takže neměla šanci zjistit, že Ellie už taky ví. V tuto dobu si tím byla Aud už stoprocentně jistá, ale do světa to nijak nešířila - dohromady to věděli jen čtyři lidi, ale jen třem tato informace přišla přímo od ní samotné. Lucille se v tomhle případě ukázala jako ta nejlepší kamarádka, sice z jejího sdělení byla na prášky, ale to neznamenalo, že by jí nepodpořila jak jen to šlo, a Audrey si toho moc vážila.
Neklidně přešlápla na místě a rozhlédla se po lidech, kteří kolem zmrzlinářství procházeli. Na schůzku, kterou si s Elijahem domluvila přes sovy, přišla o něco dříve, protože to doma už nemohla vydržet. Mackenzie totiž neustále žvanil o výletě na Ministerstvo, kde ho Elijah provedl po oddělení obliviatorů a jí se zdálo, že je tím nadšen snad ještě více než předtím. Aspoň tedy myšlenka na to, že se jednou jedním stane ho neopustila, což Audrey vlastně nevadilo, jen jejich matka k tomu nepřistupovala zrovna dvakrát nejlépe. I přesto si odpustila pichlavé poznámky o tom, co mezi její dcerou a Elijahem je či není. Což bylo celkem dobré, protože by se asi neudržela a rodičům o jejím neplánovaném těhotenství řekla. Celkem jí zajímalo, co by na tuhle informaci řekla hlavně Crystal, ani té se s tím totiž ještě nesvěřila, a tak trochu jí trápilo, že o tom věděl zrovna Mackenzie.
Protože bylo celkem pěkně, hodila na sebe dokonce i šaty. Sice nebylo takové teplo, jako bývalo v létě, protože teprve začínalo jaro, ale Audrey si to nemohla odpustit hlavně z toho důvodu, že v létě by se už do něčeho takového nevešla. Ta představa jí celkem děsila, protože si sebe s ohromným pupkem stále neuměla představit.

_________________

Znovushledání s tchyní po tolika letech bylo snad ještě horší než Harryho návštěva na ministerstvu, která nakonec sice neskončila rozbitou hubou, ale příjemná nebyla. Navíc nechala Elijaha na pochybách a jen služební cesta do Austrálie, ze které se vrátil teprve před dvěma dny, ho zdržela od toho, aby si o tom s Audrey promluvil. Rodině to neříkal, matka by mohla propadnout záchvatu nadšení, že bude konečně babičkou, a na něco takového bylo ještě času dost. Potřeboval tu informaci totiž potvrdit od Audrey a hlavně… on prostě chtěl vědět, jestli je to malé jeho. Samozřejmě by se o něj postaral, ať už by to bylo jakkoliv, ale ten červíček nejistoty v něm hlodal velmi hlasitě.
Včerejší den strávený s Mackem považoval Elijah za příjemné zpestření práce, a navíc to znamenalo, že v Bradavicích jsou prázdniny a on uvidí Audrey. Jako obvykle měl na sobě dobře padnoucí oblek, protože nic jiného by na sebe snad ani nevzal, a v jedné ruce třímal plochou krabičku převázanou sametovou stuhou v barvě vlčích máků. Na místo sice dorazil o něco dřív, ale Audrey už tu stála a čekala. „Dobré ráno,“ broukl, když k ní přišel, a po chvilce váhání přidal polibek na tvář. Harry se s ní přeci rozešel, nemusel se kvůli tomu cítit provinile. Skoro obratem jí pak podal onu krabičku. „Malý suvenýr ze služební cesty,“ vysvětlil a pokud Audrey krabičku otevřela, našla tam stříbrný řetízek s přívěškem, do kterého byl vsazený australský opál.

_________________

"Dobré ráno," oplatila Audrey pozdrav a rty roztáhla do menšího úsměvu, když jí na přivítanou Ellie políbil na tvář. Byla vážně ráda, že ho vidí, i když se tak trochu bála toho, co mělo přijít o chvilku později. Dříve než stihla říci, že mu to v obleku sekne (což mu seklo pokaždé), vytasil se s dárkem což Audrey tak trochu vykolejilo, protože to nečekala. "Děkuju," broukla potěšeně, krabičku si převzala a následně jí i otevřela, aby mohla zjistit, co se v ní ukrývá - byla děsně zvědavá. "Páni.. Je nádherný. Připneš mi ho, prosím?" byla by přeci škoda, kdyby si řetízek hověl v krabičce, když mohl být vystavěn na obdiv, a pokud tedy nic nenamítal, předala mu krabičku zpět, otočila se k němu zády a odhrnula si vlasy, aby se mu řetízek lépe připínal. Krabičku v níž byl onen řetízek, obdivovala stejnou měrou jako dárek samotný - vlčí máky byly její oblíbené a to Elijah moc dobře věděl, líbilo se jí, jak pozorný je, takže se neubránila dalšímu úsměvu.
"Chceš sedět vevnitř nebo venku?" Audrey tak nějak automaticky předpokládala, že když už si dali sraz před cukrárnou, také tady zůstanou. Navíc na ní měla děsnou chuť, nemohla se však rozhodnout, kterou příchuť by si dala nejvíce, takže to viděla na obří pohár s kopečkem každé příchutě. "Jaká byla služební cesta?" optala se zvědavě a ať už padlo rozhodnutí o usednutí jakékoliv, vydala se dovnitř do cukrárny, aby si mohli objednat. "Doufám, že tě včera Mackenzie moc nezlobil, on nám to doma totiž nepřizná. Očividně ho ta tvá exkurze zaujala, protože od včerejšího večera nemluví o něčem jiném." Přiznala, zatímco čekali až na ně přijde řada. Zatím se jí celkem dobře dařilo vyhýbat se tématu, které dříve či později nadhodit musela.

_________________