Theronova kamenná tvář mě přivádí k šílenství. Na tom člověku se vůbec nedá poznat, co si myslí. Moc ráda bych věděla, co se mu honí hlavou. Věří mi? Přijme mě? A hlavně uvidím ho vůbec ještě někdy? I když je tenhle chlápek dost odtažitý, dokážu si ho představit jako svého otce. Vždyť je to jasné, ani já hned každého nesvírám v náručí. Ale ten chladný postoj... ten mě trochu děsí. Proto mě dost překvapí otázka na děcák. "Nepřeji si nic víc, než se z něho dostat. Na rozdíl od ostatních, já nesnáším prázdniny, protože je musím trávit v té díře. Bude to znít divně, ale raději jsem ve škole v Bradavicích. Tím pádem je odpověď úplně jasná. Ano, chtěla bych se dostat z děcáku." Do čela mi spadne pramínek vlasů, který vrátím zpět za ucho, abych měla dobrý výhled na otce. "Věřte mi, že pro to dělám maximum, abych od tamtud vypadla." Trochu se mi začervenají tváře, když si uvědomím, že bych se takhle vyjadřovat neměla, ale děcák ve mně vyvolává nenávist a nechuť a v ten moment se ne vždy dokážu ovládat. Dost mě zajímá, proč se vlastně Theron ptá a jestli se mnou něco zamýšlí, ale raději se neptám. Vypadá to, že se pohybuji na dost tenkém ledu, tak si raději tyhle rozhodující otázky nechávám pro sebe.
Při Theronových slovech, že by se o mě postaral, pokud jsem skutečně jeho dcera, trochu přivřu oči. Raději si ani nepředstavuji, co vše by to pro mě znamenalo. Celý život by se mi nejspíš obrátil vzhůru nohama. Ale raději nemyslet, abych nebyla zklamaná.
Jestli jsem začala doufat, že to jde správným směrem, tak Theronův náhlý odchod mě dost překvapil. Jen jsem zůstala vyjeveně zírat a nehnula jsem se z místa. "Dobře, budu čekat na... test. Na shledanou." Jaký test? Jak se takový test provádí? Jedná se o nějaké kouzlo? Nebo budu muset skládat nějaké písemné zkoušky, jak dobře svého otce znám? Divné. Budu si o tom muset něco zjistit, abych nebyla za hlupáka, až na to přijde. Teda, jestli na to vůbec někdy přijde, vzhledem k náhlému odchodu mého otce.
Dlouhou dobu sedím ještě u stolu a hlavou se mi honí tisíc myšlenek, co by, kdyby. Jenže nic kloudného nevymyslím. Nezbývá mi nic jiného, než počkat, jestli se mi můj otec ozve. Znovu se mu vnucovat nebudu, rozhodnutí je na něm.
Dopiju svojí sklenku s dýňovou limčou, rozloučím se s Tomem a vyrazím na Příčnou. Mám před sebou ještě skoro celý den. Určitě nepůjdu hned zpátky do děcáku, raději se budu ještě chvíli poflakovat po ulicích.

>>>

_________________

V krbu zaplanou zelené plameny, které postupně vyrostou, až nakonec obtančí siluetu kouzelnice, která se chvíli na to v krbu objeví. Kouzelnice vypadá skutečně mladě - jakoby školu opustila jen před pár roky, ačkoliv na sobě má poměrně draze vypadající hábit, který končí někde u jejích boků. Nohy jí asi ke kolenům halí vínová sukně a na nohách má kožené boty s vyšším podpatkem. Černé vlasy má sepnuté ozdobnou sponou a jejich lesk může vypovídat o tom, že se o své vlasy pečlivě stará - tomu vlastně odpovídá i zbytek jejího ošacení, které vlastně může působit lehce kontrastně oproti celému Kotli, po jehož vybavení její oči hned začnou slídit. Snad ten zaprášený lustr nebo stoly vyvolají v její tváři jakýsi náznak pobavení, se kterým pozvedne nohu a konečně vykročí ven z krbu. Jakmile se její oči dostatečně nasytí okolím,ruce pozvedne a s tím si začne oklepávat popel z ramen i z hábitu. Přitom poodhalí svůj pas, u kterého má připnut opasek s flakonky a slídivému oku by jistě neuniklo i pouzdro na hůlku. Jakmile však skončí s očistou, hábit opět skryje vše, a tak se vydá směrem k baru, přičemž prsty zachytí okraje hábitu, snad aby jí nesklouzl z ramen. Úplně přejde jakési postarší kouzelníky u stolu a s chladnou tváří obejde i několik dalších neobsazených stolů. Své ladné kroky nakonec zakončí až u baru, kde se rozhlédne a zrak nakonec nechá padnout na jídelní lístek. Chvíli v něm loví svýma očima, než je vyrušena Tomem, kterého si značně odměřeně prohlédne. "Zdravím. Z vašeho výběru bych nepohrdla jistě bezovým vínem. A pokud budete tak laskav, vypiji si jej u stolu." (Pokud tu tedy bude nějaký čistý a nezašpiněný jako ten zbytek)
Aniž by čekala na nějaké námitky, protože ona je tu přeci ta, co platí, rozejde se k jednomu z volných stolů a usadí se. Prsty si přitom ještě přejede přes tmavé vlasy a rty stiskne k sobě.
Ani neví, jak dlouho tu sedí a čeká, když se před ní konečně objeví její objednávka. Bez jediného díku přikývne a štíhlé bledé prsty natáhne po skleničce, kterou si zprvu pořádně prohlédne, než se konečně trochu napije. Chuť vína se jí ihned roztančí po jazyku, a tak jen rty opět stáhne k sobě a zkoumavým pohledem přelétne zbytek lokálu.

_________________

<<<

Jordan měla den volna, který se rozhodla strávit ve společnosti své kamarádky. To byl také jeden z důvodů, proč dneska mířila do Děravého kotle, jindy by ho totiž obešla velikým obloukem. Zastavila se před dveřmi, zkontrolovala zda se na jej bílé haleně neobjevil náhodou flek od kafe - po cestě totiž stihla vypít tři kelímky - a jakmile byla plně spokojená, otevřela dveře do kotle.
"Minnie!" jestli si JD dělala něco z toho, že její kamarádka tohle oslovení neměla ráda? Bylo jí to úplně ukradené, Jordan si prostě a jednoduše oslovovala všechny tak jak chtěla. Navíc, proč by svou kamarádku nemohla trochu poškádlit? "Promiň, že jdu pozdě. Rodiče mě požádali, abych poslala dopis Nathanielovi, takže doufám, že nečekáš moc dlouho." Sdělila jí, jakmile se usadila na volné židli, dokonce se pokusila i o něco co mělo vypadat jako úsměv, ale dneska měla dobrou náladu, takže jí to docela i šlo.
"Tak co je u tebe nového? Už tě konečně zasnoubili?" tentokrát se na Wilhelminu pobaveně zašklebila a natáhla krček, aby lépe viděla to, co její kamarádka pije. A jestli na snoubence narážela schválně? No, i to vlastně bylo možné. "Dám si to samé," odtušila nakonec, když se k nim dostala obsluha, protože Jordan prostě odmítala jít si někam támhle k baru objednat, když už teda laskavě seděla. A že vlastně ani nevěděla co to Wilhelmina pije? To jí bylo celkem fuk.

_________________

Zlý pohled ještě padne na nějakého čumila u stolu nedaleko, načež už pozvedne ke svým rtům skleničku s vínem a krátce upije, aby si mohla víno chvíli převalovat na jazyku, než jej nechá sklouznout do krku. Snad tu nebude muset čekat dlouho. Tohle místo nebylo její nejoblíbenější, ale když se tak často pohybovala na Obrtlé, nebylo to nic, co by nezvládla. Ani se nemusí obtěžovat s pozvednutím pohledu směrem ke dveřím, jelikož už brzy zaslechne to oslovení, které se jí vždycky z celého srdce hnusilo. Ale tohle byla výjimka... tohle byla Jordan, kterou byla svým způsobem schopna vnímat jako kamarádku. Ačkoliv kamarádi byli v jejím podání skutečně zvláštní lidé. Vždy dávala přednost jen těm, kteří se jí něčím hodili. Rozhodně neměla zájem o to, aby jí někdo dával své srdce. Jen oddanost. "Ah, zdravím cukroušku," vykouzlí lehce kyselý úsměv směrem k JD, načež sklenku s vínem odloží a ruce si založí na hrudi. "Už jsem se říkala, co tě zdrželo. Přeci jen nejsi na schůzce s žádným pohledným kouzelníkem, takže zpoždění netřeba. I když neříkám, že já nejsem pohledná kouzelnice," prohodí s úsměvem, načež pohodí hlavou. "Takže... co tvůj roztomilý bratříček? Jak mu jde škola?" zeptá se nenuceně, spíše aby nějak rozjela jejich společnou konverzaci, ačkoliv ji vždy bavilo poslouchat historky o mladším sourozenci velké J.D. Podle všeho to byl ale malý Zmijozel a čistokrevný kouzelník. To se bude hodit. "Už mu tví drazí rodiče sehnali nějakou tu snoubenku?" zeptá se, načež prsty opět obtočí kolem chladného skla skleničky a znovu krátce upije. Na JD pak upře pohled přes okraj skleničky a ušklíbne se. "Žádné takové. Nikdo mě s nikým nezasnoubil, i když věřím, že by moc rádi," poznamená a opět si přitom rozvzpomene na to, co by už raději měla nechat spát. Rozhodně nenechá své rodiče udělat další průšvih. Pokud bude muset odklízet dalšího zbytečného vola, už to začne být podivné. "A co tebe? Zatím nikdo dostatečně neokouzlil Jordan McLarkenovou?" otáže se slečny naproti sobě a povytáhne obočí. Ale vždyť máš jedině štěstí, holka, že tě do toho nezatáhli taky. Jsi McLarkenová, o tebe by teprv měli zájem. Myšlenky ve své hlavě ale nevyslovuje a jen se s úšklebkem opět napije vínka.

_________________

JD se na Minnie zašklebila, když uslyšela oslovení cukroušku. Většinou ti, kdo jí tak oslovili skončili na rožni, protože takovéhle oslovení ze srdce nesnášela, ale tohle byla výjimka - s Wilhelmine se takhle prostě pošťuchovaly skoro při každé schůzce. "Jistě, jsi ta nejpohlednější kouzelnice co znám." Když tato slova Jordan pronášela, dokonce se i usmála a vypadalo to, že je myslí vážně. Z části taky myslela, protože JD nikdy nedělalo problém někomu lichotit, pokud si myslela, že ten někdo vypadá dobře. Navíc Minnie opravdu považovala za něco jako kamarádku a kamarádům se přeci lichotit může, no ne?
"Nathaniel? Má se dobře, alespoň podle posledních dopisů. Řekla bych, že mu to jde.. Opravdu se snaží." Pokývala hlavou ohledně svého bratra a na chvíli se zamračila. Když jí pak přinesli objednané víno, skoro ani nevzhlédla od stolu a jestli někdo čekal poděkování? Tak měl smůlu, protože takové slovo Jordan skoro vůbec neznala, a pokud už ho někdy vyslovila.. tak určitě ne kvůli donesenému pití. "Vlastně už skoro jo," zašklebila se pobaveně načež se natáhla pro sklenku s vínem a upila. Nechápala proč rodiče tolik spěchají, protože Nathaniel byl přeci teprve ve druháku. Dokonce svého malého bratříčka trochu litovala, ale co se dalo dělat. Jednou byl čistokrevný.. "Ale promiň mi, zrovna teď si na jméno nevzpomenu." Broukla následně zatímco sklenku zase položila na stůl. Rodiče jí zahrnovali informacemi pořád, pokud byla doma, takže byla ráda, že vypadla ven, alespoň si od toho, co její rodiče neustále řešili, mohla odpočinout.
"Ne, ještě stále ne sic se o to rodiče stále snaží." JD se pobaveně šklebila, protože její rodiče se opravdu snažili o to, aby jí konečně našli manžela, už od doby co dostudovala v Bradavicích. "Pár odvážlivců už se našlo, ale.. Ne, ještě nikdo mě neokouzlil natolik, abych souhlasila se svatbou. Rodiče začínají šílet," přiznala po chvíli, zatímco se znovu natáhla pro sklenku s vínem, aby se napila a následně už se zase na Minnie šklebila. Nechtělo se jí přiznávat, že tady možná i někdo byl, jelikož ten někdo nebyl tak úplně čistokrevný a Jordan, ač zas tak moc proti nečistokrevným nic neměla, chtěla rodičům udělat radost. Alespoň v tomhle, jen si prostě chtěla počkat na toho pravého, no.
"Jak ti prosperuje obchůdek?" optala se po chvíli kapku zvědavě, protože zrovna JD byla jedna ze stálých zákaznic obchůdku Wilhelmine.

_________________

Nad slovy své kamarádky se zasměje, ačkoliv lichotky byla jedna z věcí, které jí skutečně dělaly radost. Nebo si to alespoň myslela. Vždy na sebe ráda slyšela chválu, potřebovala ji. Ona přeci byla ta skvělá a bylo třeba, aby o to jen tak nikdo nepřišel. Při té příležitosti si svou kamarádku opět důkladně prohlédne a přitom lehce nakrčí nosánek. "Taky nevypadáš k zahození, holka," poznamená s hravým úsměvem na rtech, než mezi prsty opět zachytí sklenku s vínem a krátce upije. Rty pak stiskne k sobě a chvíli jen vychutnává, než se přeci jen dostane k nějakým těm slůvkům. "Tak mu to jde. To je dobře. Žádné problémy? Ještě nevykostil žádného svého spolužáka? Snad se nedrží moc zpátky," poznamená, přičemž se i ušklíbne. Když si vzpomene na své časy na škole, musí se pousmát. Vytmavila to všem, kterým to vytmavit měla. A dobře jim tak, když se snažili uškodit jí. Jí! Nad obsluhou se moc nepozastavuje, dokonce si dovolí mávnout, aby se ten otrapa hodně rychle vzdálil od jejich stolu. Ona tu teď poslouchala vcelku zajímavé informace, které chtěla slyšet celé. "Nevzpomínáš si na jméno? Není to nějaký podřadný rod, že ne?" zeptá se s nakrčeným čelem. Něco jako ti Ewingovi. A její bývalý snoubenec. Pche.
"Tedy doufám, že tvoji rodiče alespoň trochu myslí na budoucnost vlastního rodu a dětí. Nemůžou tě přeci hodit k prvnímu kouzelnickému rodu, jen aby se neřeklo. Nebo tvého bratra. Mí rodiče s tím taky pospíchali, i když jsem se jim to snažila vymluvit. Zamrzelo mě, k jak bídnému člověku mě přiřadili," poznamená s hraným povzdechnutím, ve kterém by však člověk bez znalosti jen těžko vypozoroval hranost. Předstírání byl její denní chléb, byla v tom více než dobrá.
"Přesně tak, i odvážlivce musíš pořádně probrat. K čemu ti je odvaha, když nemá dobrý titul, a tak?" poznamená s hlasitějším ženským smíchem, se kterým si ruku pozvedne k vlasům a dlaní si je jemně uhladí.
Když je vysloven obchod, opatrně se rozhlédne kolem, než jí rysy ve tváři ztvrdnou. "Jde to, mám své zákazníky, kteří chodí nakupovat. Ale neřešila bych to zrovna, uhm, tady. Takže pro příště nezapomeň na to, že jsem učednice u mistra. Protože chci být přeci nejlepší lekvaristka," poznamená s úsměvem, o které se ani tolik nemusí snažit. "A co ty, jak to jde u Munga? A jaké tam vůbec panují poměry?"

_________________

Pobaveně se zašklebila a natáhla se pro sklenku vína, zatímco od své kamarádky neodtrhla pohled. "Já vím," pokrčila rameny a její škleb se schoval za okrajem sklenky. Jordan totiž věděla, že rozhodně nevypadá špatně, vždyť i pár nápadníků měla, jen je pěkně poslala do háje. Zatím se rozhodla užívat si svobody ač s tím její rodiče nesouhlasili a spolupracovali za jejími zády a i když o jejich plánech JD moc dobře věděla, bylo jí to fuk. Stejně jí nezasnoubí do doby, než s tím bude ona sama souhlasit, protože by byla přeci děsná ostuda, kdyby se nakonec na svou svatbu nedostavila a Jordan byla osoba, která by tohle zvládla udělat. "Snaží se. Zatím nikoho nevykostil, ale zpátky se rozhodně nedrží." Mrkla na Minnie zvesela a odložila sklenku s bezovým vínem zase zpátky na stůl. Nathaniel sice moc nemluvil o tom, co se v Bradavicích dělo, ale tušila, že kdyby mu někdo něco dělal, svěřil by se jí s tím. A ona by to rozhodně jen tak nenechala, měla svého bratra nesmírně ráda i když to tak občas nevypadalo. "Není, to nemusíš mít obavy. Rodiče mě ale zahrnují tolika informacemi, že zapamatovat si něco je vskutku těžké.. Napíšu ti, až si vzpomenu," pokrčila nad tím nakonec rameny, protože přemýšlet s kým se její rodiče dohodli ohledně budoucnosti Nathaniela bylo zbytečné. Moc dobře však věděla, že v záloze měli malou Udinovou.
"To chápu. Já jsem s rodiči domluvená, že si sama vyberu.. Tedy, oni se mi snaží pořád někoho dohodit, ale poslední slovo mám stejně já. Nedovolili by si mě zasnoubit s nějakým bídákem," zašklebila se a znovu se natáhla pro sklenku, aby se mohla napít. Nechtěla Minnie přiznávat, že si na někoho sama myslí, protože ten někdo byl nečistokrevný a i když se JD prezentovala, že jí nečistokrevní vadí, zas tak tomu nebylo. "Tohle rodičům taky říkám, a pak vždycky přijdou s kecy jako že mě jednou nikdo nebude chtít, protože už budu stará," JD napodobila hlas své matky a nezapomněla se přitom tvářit děsně vážně, načež jí pobaveně zacukaly koutky, a tak se jednoduše zase napila. Byla ráda, že si po dlouhé době mohla promluvit s někým, kdo s ní v tomhle souhlasil. Minnie byla pro JD prostě kamarádka, nebo něco na ten způsob..
"Jistě, má milá učednice," pokývala hlavou, zašklebila se, ale svá slova raději pronesla už šeptem. Neměla chuť Wilhelmine zas tolik dráždit. "Od doby co zmizela většina těch mudlovských šmejdů to jde," zamlaskala krapet nespokojeně, protože si ještě do teď pamatovala, jak to bylo u Munga plné těch špinavců. Ne že by se to změnilo nějak závratně.. ale bylo jich tam méně než předtím. "Ale jinak to tam jde tak jako obvykle, některé dny jsou lepší a některé zas horší," pokrčila jednoduše rameny. Na svou práci si však stěžovat nehodlala, i když to tak někdy nevypadalo, vskutku jí to bavilo.

_________________

Své kamarádce ještě věnuje široký úsměv, načež si opět ke rtům přitáhne skleničku s vínem, aby si mohla opět usrknout z jejího obsahu. Přes okraj sklenky vrhne na JD zkoumavý pohled, se kterým si ji pořádně prohlédne, než pohled sklopí ke sklence, kterou odloží na stůl před sebe. Špičkou jazyka si přitom přejede přes horní ret a koutky rtů povytáhne do menšího úsměvu. "Aha, takže tvůj roztomilý bratříček si vede dobře a už má i snoubenku. Tak to je dobře. Slyšela jsem, že je v Bradavicích stále dost těch mudlovských šmejdů. Doufám, že to už dlouho nebude trvat," praví s povzdechem, načež si prsty pročísne tmavé vlasy. "Aha, no jistě. Také toho za celý den vyslechnu tolik, až mi z toho jde občas hlava kolem, ale zapamatovat si jednotlivé informace je dobré. Člověk má pak dokonalé povědomí o kouzelnících kolem sebe a čím víc toho víš, tím lépe se s dotyčnými dá pracovat," poznamená jakoby vlastně ani o nic nešlo a prsty opět nahmátne nožičku sklenky. "Jistě, taky jsem říkala, že si chci sama vybrat s kým budu a nebudu. Je to přeci dost důležitá věc, která se mě týká. Nestrávím celý život po boku někoho, kdo za to nestojí," pronese s úšklebkem a sklenku si konečně přitáhne ke rtům, aby si tentokrát mohla o něco více usrknout. S tím ucítí, jak se jí alkohol pomalu začne dostávat do hlavy, ale moc tomu nevěnuje pozornost. Rozhodně to není nic, co by neustála. "No jistě, taky jsem už slyšela, že jsem v tom správném věku na zasnoubení, a že bych si měla pospíšit. Neříkám, že bych se nerozhlížela, ale vážně z toho nehodlám dělat sport," poznamená a opět si usrkne, než sklenku položí zpátky na stůl. Pravda, v jejím životě nikdy nebyl nikdo, koho by skutečně milovala. Jen ke svým rodičům měla úctu, ale jestli se to dalo považovat za lásku? Erwina rozhodně nemilovala, přála si, aby jej roztrhal drak nebo něco podobného.
Když se pak jejich debata stočí k tématu mudlovských šmejdů, ušklíbne se. "No výborně! Konečně to Ministerstvo pochopilo a začalo dělat, co je třeba." poznamená s úsměvem a pohodí hlavou. "Nestrpěla bych, kdybych měla na pracovišti nějaké mudly. Jsou otřesní," poznamená s ušklíbnutím. Co na tom, že v historii pár šikovných kouzelníků mudlovského původu bylo? Stejně si ty úspěchy nezasloužily. Ale pokud by se nějaký nadaný neurozený kouzelník objevil vedle ní? Využila by jeho schopností, proč ne. Ale kouzelník zkrátka musí znát vlastní hodnotu.
"Jaké máš vůbec plány na Vánoce a na svátky?" položí další konverzační otázku, načež k JD upře dvojici svých zkoumavých očí.

_________________

Přikývla a letmo se na Minnie pousmála. "To tedy je, vůbec nechápu, jak to tam s nimi vydrží. Nejhorší je, že tam jsou i nečistokrevní profesoři," zhnuseně se zašklebila a opět se natáhla pro sklenku s pitím. Neuměla si představit, že by jí nějaký mudlovský šmejd učil, ale zase měla pocit, že by se to dalo nějakým způsobem přežít.. vždyť i nečistokrevní lékouzelnicí byli docela dobří, v tom co dělali. "Ale Nathaniel si nestěžuje, má to v Bradavicích rád.. Pokud přejdeme všechny ty ostatní smrady," pokrčila nakonec rameny a odložila sklenku zase zpátky na stůl. I jí se tehdy v Bradavicích líbilo, moc, a když si odmyslela všechny ty nečistokrevné smraďochy, bylo to úplně v pohodě. Ono to teda bylo skvělý i s nimi, ale to JD slečně Prattové říkat fakt nehodlala, hned z několika důvodů.
Rozverně máchla rukou a zašklebila se. "Oni se s tím rodiče vždycky připomenou, když zapomenu. A já prostě potřebuju některé informace vždycky vypustit, protože když jdu potom do práce, nevím kde mi hlava stojí," vysvětlila nakonec a pokrčila rameny. Minnie sice měla pravdu v tom, že bylo důležité si některé ty informace zapamatovat, ale zrovna v tom, z jakého rodu je Nathova snoubenka nepovažovala za důležité, jen v případě kdyby to byl nějaký extra podřadný rod, to by si asi pamatovala dobře. "Přesně tak. S tím člověkem mám strávit zbytek svého života, přeci nebudu s nějakým hňupem," zašklebila se kapku pobaveně načež se znovu natáhla pro sklenku s bezovým vínem, kterého už moc nezbývalo.
Jakmile se jejich rozhovor stočil znovu k mudlovským šmejdům, Jordan se lehce zamračila a rozhlédla se kolem. "A teď si představ, že by se nějaký mudlovský šmejd o tebe staral," pronesla se zašklebením, když zase stočila pohled ke své drahé přítelkyni a dopila zbytek vína. Popravdě? JD neměla problémy, když se o ní měl starat někdo nečistokrevného původu, ale jen v případě, že si byla jistá, že je v tom co dělá opravdu dobrý. Samozřejmě dávala přednost čistokrevným lékouzelníkům, sama se o sebe taky dokázala skvěle postarat, ale když už neměla po ruce nikoho jiného.. "Mám v nemocnici směny navíc. Nath zůstává přes Vánoce v Bradavicích, takže je zbytečné být doma," pronesla jednoduše a dokonce i s menším úsměvem. Nechtělo se jí však přiznávat, že si ty směny navíc vzala kvůli ostatním lékouzelníkům, aby mohli trávit čas s rodinou, protože něco takového přiznávat na hlas.. to by nikdy neudělala. "A co budeš dělat ty, hm?" oplatila pak otázku, tázavě povytáhla obočí a na kamarádku se pobaveně zašklebila.
Jejich rozhovor, provázený spousty pobavených úšklebků, pokračoval ještě nějakou dobu než JD poprosila Minnie, jestli by mohli jít k ní, přesněji do jejího zapadlého krámku, protože to byl vlastně jeden z důvodů dnešní schůzky, chtěla Minnie poprosit o jeden lektvar, protože neměla čas si ho sama udělat..

>>>>

_________________

<<<
Theron dnes vypadal maximálně unaveně. Poslední dobou toho na Ministerstvu bylo čím dál tím více, a i na panu Howellsovi se to projevovalo. Nehledě na to, že před nedávnem se k němu konečně dostaly výsledky testu otcovství, který prokázal, že ta holka, ta Angela, je skutečně jeho biologickou dcerou. Pokud vynecháme to, že všem, kdo s testováním DNA měli co společného, poupravil paměť, měl totiž starosti především s matkou. Té staré bábě se pořád nechtělo umírat, a on k jejímu zabití stále neměl odvahu. Takže ji musel přesvědčit o tom, že si může drahou Angelu vozit domů aspoň na prázdniny. A proč, ptáte se? Jednoduché. On byl Theron přese všechno docela rodinný typ, a ač si to sám nepřiznával, Angela mu byla docela sympatická. A on by ji byl rád správně vychoval jako svou dceru.
Otázkou zůstávalo, jak to chtěla ona. Nebyl ten typ, který by ji do něčeho nutil. Pokud chtěla, mohla klidně zůstat se špinavci v sirotčinci, nebo kde to byla. Tak či tak si ji dnes pozval do kotle on, aby si s ní o všem promluvil.
Posadil se, objednal černou kávu, a čekal. No a snažil se netvářit tak děsně nepřístupně jako minule.

_________________