Mimo herně:
Hod napřed

Jane Edwards rolled 1d10:
5

(+1 za za talent, +3 za ročník)

Jane tak trošku zmámeně seděla v kočáru a s jistou dávkou lhostejnosti k tomu kdo si k ní přisedne čekala až se konečně testrál rozběhne a dostanou se na večeři. Nebudeme lhát, Jane měla hlad, protože jakási srdnatá babička se sladkostmi ji asi nějako minula či co se stalo a ostatně předtím by nic asi ani nechtěla, ale s postupujícím časem se její žaludek začal ozývat. Vodu sebou měla, ostatně dneska bylo dost vedro a tak pečlivě zavřenou láhev s čistou vodou (na cestování v parnech se skutečně hodí jen čistá voda) měla v kabelce.
Cukla sebou, když někdo zavolal její jméno poměrně nahlas. Hodně lidí si zvyklo ji oslovovat jménem a tak to musel být někdo… Odfiltrovala si přeskakující hlásek a pokusila si ho spojit s osobou. Pro teď marně, ale pak ho uviděla. Vysokého mírně podmračeného kluka, který byl o slušný kus vyšší jak ona, ale to byli poslední dobou takřka všichni. Byla by automaticky zapátrala po jménu, ale to by nesměl v náručí držet mrtvou Andu. Jakože ta bezvládnost se nedala přehlédnout. V Jane by se krve nedořezal. Na okamžik vypadala vážně mírně vyděšeně, ale pak secvakly ty správné obvody, kdyby to byla mrtvola, stěží by byl tolik v klidu. To už by dávno byl problém s profesory a- Jestli to byl ten-tamten-jak-se-sakra-to-je-jedno, tak- no něco. Něco ošklivého.
„No to teda.“ Dala Sethovi za pravdu a v hlase jí zazněly opravdovost toho výroku. Za den to byla jedna zkouška nervů za druhou. Nejdřív Darrel a Arianino tetování (nechci, fakt nechci vědět, kde ho má), pak profesor, který už teď vypadal jako kandidát na nejméně oblíbeného profesora nečistokrevných a teď neživá Anabelle. „Opatrně…“ Pomohla mu Anabelle uložit do kočáru, tak aby se dívka, prefektka jak si všimla, třeba neuhodila do hlavy. „Díky Sethe.“ Věnovala mu kratičký úsměv. Jméno se automaticky vynořilo z paměti. Taneční... Zatím hledala v kabelce vodu. „Jistěže.“ Tak nějak nepřítomně souhlasila s probráním. „Nevíš, co se stalo? Někdo zkoušel omdlévací oplatky hned první den, nebo tak něco?“ Vyzvídala zatímco se přehrabovala obsahem kabelky. Jane se po právu obávala toho, že se zase někde něco stalo, tohle totiž bylo prozatím to jediné co ji napadlo, mimo ty sušenky samozřejmě. A co by byla dala za obyčejný kanadský žertík. Zároveň vytáhla hůlku. Klid. „Rennervate.“ Zaznělo tiché kouzlo, které zmijozelku mělo probrat z mdlob a zároveň ji i trochu posílit. „Belle…?“ Oslovila dívku opatrně, když se probrala. „Jsi v pořádku?“ Jane úplně odsunula stranou všechny nesrovnalosti, které mezi sebou měli, teď prostě bylo důležité, aby Anabelle nic nebylo. „Mám sebou trochu vody, napij se.“ Podala jí lahev vody, ale nejdříve předtím uvolnila poctivě zavřené víčko (což jí nějakou práci dalo, kdo to sakra takhle utáhl?). „Za chvíli dorazíme do hradu, tak pokud budeš chtít doprovodím tě na ošetřovnu.“ Nabídla jí Jane, protože něco podobného se stalo i Jane minulý rok, jen s tím rozdílem, že za to mohl šok z Rodwella jako ducha a stalo se to ve Velké síni přímo před všemi.
„A ty… Beamonte.“ Upřela pozornost směrem k havráspárskému studentu. „Říkej mi Jane prosím.“ Usmála což v šeru kočáru nemuselo být tak znát, ale do tóniny hlasu úsměv pronikl určitě.

_________________

(Stieg Larsson)

Jistě že jsem očekávala, že se bude Grace s Angelou ošívat, když jednu z nich nařknu. Ale hej, ona do mě tou hůlkou vážně píchala! To, že jsem se to rozhodla zahrát na čistokrevnost, protože ten kouzelník vypadal, jako že má čistokrevné rád, to už bylo vedlejší, no ne? Ani jedné z nebelvírských holek jsem už nevěnovala jediný pohled, a zaměřila jsem svou pozornost na vysokého muže v černém. "Jistě že má pravomoc, to bys měla od dědečka vědět," oznámila jsem Grace, nicméně jsem stále neporušila své předsevzetí, že se ani na jednu z nich nepodívám. "Ellyse Beaumont, pane" představila jsem se, a jedině pohledem a jistým odkašláním po slově pane jsem dala najevo, že by mě zajímalo i mužovo jméno. Kdybych věděla, že je členem starobylého ruského rodu, nejspíš bych se neubránila překvapenému výrazu, takhle jsem si ale pořád urdžovala víceméně přesvědčivý výraz oběti. A ano, samozřejmě jsem Gerasima následovala ven u kupé, přičemž jsem ještě Jasmine věnovala omluvný pohled. "Děkuji, že jste se mě proti těm nečistým mrchám zastal," vděčně jsem se na soudruha profesora usmála, než jsem zaplula do prázdného kupé, kde jsem ve společnosti knížky strávila zbytek cesty. A to, že nečistými jsem nemyslela krev, to už bylo vedlejší. A Gerasim to rozhodně vědět nemusel.

>>> Lodičky a hrad a tak...
(posty až na slavnosti)

Mimo herně:
Promiň Jasmín, že nečekám, ale chci stihnout ještě post před násilným odvelením

_________________

[Loďka Áá]

I Barry se ukázal jako sympatický spolužák, za což byla Clara jen vděčná. Navíc si nepřipadala tak úplně osamnělá - znala sice z celého prvního ročníku celých pět studentů, přesto... nebyl nový kolektiv kouzelníků již tak úplně neznámý.
"Víš, jsem na tom docela podobně!" přiznala Clara s pokrčením ramen a nakrátko ponořila prsty pravé ruky přes okraj loďky do vodní hladiny jezera, "Asi bych nejraději do Havraspáru, kam chodil i můj starší bráška. Zase mamka chodila do Mrzimoru, ale.. já nevím, Havraspár mi zní stále jako lepší možnost!" O Nebelvíru Clara nakonec pomlčela. Bylo to takové její menší hříšné přání - netvrdila by o sobě, že je kdovíjak chrabrá a ušlechtilá, na jednu stranu taková chtěla být. Jednou. Ale třeba by se mohla stát i statečnou havranicí!
Klidné pohupování se lodiček - tedy až na tu jejich, ovšem Clara byla až v příliš natěšené náladě, aby si jakkoliv stěžovala - nakonec narušila kulisa hradu, který se vynořil ze tmy. Již jen pohled na všechna ta světla zářící v temném, pozdně večerním světle byl kouzelný! Ani vyprávění Roryho nedokázalo výstižně popsat ten první okamžik, kdy Clara spatřila hrad sama. Na nějakou tu chvíli z ní opadla i ona nervozita, a děvče se jen spokojeně zubilo na její nový domov. Věděla moc dobře, proč se tak těšila.

>>>

_________________
Miss Williams!
#554542

"Ještě aby ne, dostává se mu pravidelné týdenní péče leštěnkou a hadříkem," odfrkla si Gweeny pobaveně. Kdo by to byl kdy řekl, že bude jednou s Kath sedět tady, v prefektském vagonu, na cestě do pátého ročníku a k NKÚ? Dobrá, velká zběhlost v jasnovidectví by k tomu asi třeba nebyla, ale i tak na tom bylo něco úžasně neuvěřitelného. Všechno podtrhovala návyková chuť lékořicových hůlek, kterých - jak jinak - stačila Havraspárka za tu chvíli zdlabat polovinu.
Než stačila McGrathová reagovat na kamarádčin údiv - sdílený údiv - nad bláznivým výletem s profesorem Wellsem, stala se ona věc, která by se ve školním expresu stávat neměla a taky to většinou nedělala. Letos to asi ostatně bylo poprvé, co tu pobíhal agresivní rusák vybíjející si vlastní komplexy na ostatních. Gweeny do kupé zapadla celkem rychle, protože Kath nacpaná mezi dveřmi jí ani nedávala moc na výběr. Každopádně, její plán s čokoládou hodnotila deseti body z deseti.
"Peter už absolvoval? Paráda, pogratuluj mu za mě, hm?" usmála se Gwee, ale to byla tak jediná věc, které se tu momentálně dalo smát. Jak Kath trefně poznamenala, mistrák zrušili. A v malé famfrpálistce to pořád ještě solidně vřelo kvůli incidentu v chodbičce.
"Ke všemu. Všechno, co poslední dobou Ministerstvo dělá, už je přes čáru. Měla jsi vůbec o prázdninách chuť otvírat noviny? Ono, otvírat se ani nemusí, když na tebe to nejhorší civí z titulní stránky, ale ... Jsem ráda, že jedu do Bradavic. A to i když tu běhá někdo takovej," ukázala Gwen napruženě palcem směrem k chodbičce, protože evidentně bylo jasné, koho myslela.
Vzápětí se z téhož směru, kterým Gwee ukazovala, vynořil v kupé Septimus. Ačkoli předtím neměla novopečená prefektka na dramatické dění nejlepší výhled, kamaráda Strange zaslechla/zahlédla a byla ráda, že je v pohodě. I když on by si přece nic udělat nenechal. "To, a nebo lektvary, ahoj," pozdravila příchozího Sepa i Tamtam Gwen, pořád ve stejně zkažené náladě. Ve stejném duchu se asi nesla nálada všech přítomných v kupé. A jak se dalo čekat, její prefektský parťák už začal vymýšlet i řešení nadneseného problému. "Navrhuju kolektivní vinu, protože tohle učit fakt nemůže. Natož třeba prťata," dodala bojovně i starostlivě Gwee.
Těžko říct, jak ta cesta tak rychle utekla (i když pisatelčin výpadek by možná o něčem věděl), ale teď už musela brankářka čapnout kufry, chytnout kočár a trochu vypěnit, protože za chvíli tu bylo zařazování a letos to byl její a Septimův úkol přivítat malé prváčky v jejich koleji a odpovídat jim na všechno, co je napadne. A taky klidnit ty ostatní u stolu, hm.

>>> Velká síň

_________________

| +

Za podpis mooc díkuju Maevce! :3



Barevné rozlišení řeči rodinných příslušníků, vyskytující se asi tak často jako tučňák na Arktidě:
Calvin McGrath - #0000FF
Patrick McGrath - #800000
Jane McGrathová - #400080

Billy zamžoural na starší dívku před sebou. Teprve se pořádně rozkoukával, ale i tak ocenil, že ho neposlala o kočár dál, přeci jen mohla držet místo kamarádkám. Byla, alespoň pokud si všiml poměrně dost hubená. A měla kočku. „Hmmm…“ Vypadlo z něj dost inteligentně jako souhlasná odpověď. Zcela automaticky prohrábl ptačí hnízdo na hlavě. „Jo.“ Dodal kdyby náhodou to nebylo zcela jasné. „Budu si dávat pozor.“ Vypadlo z něj naprosto upřímně v reakci na bratra. Lektvary byli v pohodě. Stačilo se puntičkářsky držet receptu a bylo to. Jenže ono sem tam Billymu něco zavonělo, nebo se mu něco líbilo barvou a tak a tak to tam přihodil (přestože to v receptu nebylo) a o neštěstí bylo postaráno. „Jinak… já jsem Billy Stone.“ Už o něco probuzenější úsměv. A pevný stisk ruky. Už tak nějak vypadal, že není hlavou stále v kupé, ale že je více přítomný. Ono za to možná mohl tón a rychlost jakou Annie mluvila.
„Máš sušenky?“ Nevěřícný tón. Tak jo. Teď už byl vzhůru. Fakt. Sušenky zabraly. Protože měl hlad, ale jen to zatím nevěděl. Teda alespoň do okamžiku než to zmínila. „Díky.“ Věnoval jí vděčný štěněcí pohled, protože pokud si ho chtěla naklonit, tak tohle byl ten nejjednodušší způsob, alespoň pokud byl hladový. Jen tedy, ale to jí skutečně říkat nehodlal, více cukru do krve nepotřebovala. Podle akčnosti ho měla dost. Vždyť by pak umřela na cukrovku… Ale jinak byla milá. „Vlastní výroba…?“ Zmumlal, protože podle chuti rozhodně nebyli kupované. „Jshou dobhrý.“ Pochválil a víc se k tomu tématu nevyjadřoval, ono ostatně za chvíli dorazili do Bradavic...

>>

_________________

"Myslím, že co se týče Summer a mé mluvy k ní, nedaří se mi najít dobrá slova snad nikdy." obeznámila jsem Winifred se situací, ale ohledně diety jsem se už více nevyjadřovala. Přeci jen to před tím znělo tak kousavě a já to tak vlastně vůbec nemyslela. Dívčina postava totiž, až na tu směšnou výšku, byla perfektní.
"Kde si, prosím tě, sehnala Flannovo sušenky?" podivila jsem se, ale že bych tu dobrotu plivala, tak jako Summer, to mě ani nenapadlo. Fakt, byla by to ohromná škoda. I když ty sušenky byly s největší pravděpodobností závadové a se spoustou vedlejších účinků, ale ty mě zrovna netrápily. "A zavržení hodná nejsi, takhle si to nesmíš brát, ona to tak Summer nemyslí..." upokojila jsem dívku, ale pak mi došlo, že tím bych zase mohla urazit Summer, tak jsem pro jistotu dodala: "Samozřejmě, že nevím, co si Summer myslí, já totiž nemám mozkovou kapacitu takovou, aby pobrala její mozek." usmála jsem se na celé kupé, ale uvnitř mě byla malá dušička. Opravdu už jsem si nebyla jistá tím, co můžu a nemůžu říct.
"Víš," zašeptala jsem směrem k Winifred a pak se k ní nahnula, abych jí to vypověděla. "To je všechno kvůli plesu v prvním ročníku, jak jsem podpálila chudáka Tarena. A je mi to líto, dokonce jsem se jí kvůli tomu i omlouvala, ale ona je na mě od té doby protivná, ať se snažím, jak chci." vysvětlovala jsem Winifred a pokukovala při tom po Summer. Prostě nenápadnost na prvním místě.
"Léa? Jakýho Léa?" podivila jsem se s úsměvem a pozdviženým obočím. "A to mistrovství mě taky fakt namíchlo!" přispěla jsem ještě do debaty.
Cesta nakonec utekla jako voda, takže jsem společně s ostatními opustila vlak a odjela kočárem na zahajovací slavnost.

>>

Mimo herně:
Na nic post. Psaný v rychlosti. No time...

_________________

Kath si svůj prefektský odznak neleštila. Vlastně se ho až do dnešního rána ani nedotkla. Jakmile zjistila, co se v tajemné obálce ukrývá za poklad, s posvátnou úctou ji položila na poličku v pokoji a celé prázdniny se na ni jen sem tam stále trochu nevěřícně podívala. Gwee se obsahu své obálky tolik divit nemusela... Ona byla pro tuhle funkci jako stvořená.
"Peter absolvoval, a nejen to. Měl úplně skvělý výsledky. Chápeš to?" Kath nabídla soví pamlsek Ronymu, který se nezúčastněně díval z okna a sem tam neurčitě zahoukal. Po dobrotě se ale sotva zaprášilo. "A noviny jsem četla. Teda, pokud tam bylo něco... zajímavého." Zvláštní slovo pro události, které byly ve Věštci popisovány... Naprosto svou kamarádku chápala. Škola, to byl snad úplně jiný svět, byli od toho všeho izolovaní, schovaní za zdmi hradu. Upřímně se těšila na ty všední starosti s vyučováním a domácími úkoly. Ano, opravdu.

Po incidentu v chodbičce se nálada nijak nezlepšila, spíš naopak. Kath věnovala Tamsin rovnou celou tabulku, "jenom troška" čokolády přeci nikdy nikomu nemůže stačit. Septimovi dala stejnou dávku sladkého a přidala k ní ještě smířlivý úsměv. Opravdu se zdál být z celé čtveřice pochutnávající si na čokoládě naštvaný nejvíc.
To jí záhy potvrdil v kupé A5, kde nechal svým pocitům volný průběh. Kath mu musela dát neochotně za pravdu. Jestli se o ironii osudu za svůj život něco naučila, mohla by vsadit svůj prefektský odznak, že onen "strašný drsňák" bude učit právě Obranu.
"Ministerstvo sem může poslat víc těchhle netopýrů," hlesla Kath v odpověď na otázku, co můžou udělat ještě horšího. "Navíc si myslím, že projímadlo tohohle idiota nezastaví." Na okamžik se zatvářila, jakoby také sama přemýšlela, jak nejefektivněji se nechtěného nového "profesora" zbavit. "Nás Levicorpus ale taky nevyděsí, no ne? A jestli použije něco horšího... Tohle Brumbál nedopustí. Určitě se mu to celý nelíbí stejně jako nám." Tím si byla jistá. Tedy, ráda by byla.
Zbytek cesty pravděpodobně probíhal ve stejném či podobném duchu. Když vlak zastavil, Kath se spolu se svými kufry nějakým způsobem dostala do kočáru a pospíchala do Velké síně si poprvé v životě zahrát na prefekta. A pak už ji konečně čeká postel...

>>> Velká síň (už bohužel asi bez postu)

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Konečně se lodičky prodraly porostem a zakotvily u břehu. Ciell, stále ještě trochu omámená, vystoupila jen velmi pomalu a jen stěží ututlávala vnitřní výbuchy nadšení a nedočkavosti. Čekal tam na ně velice příjemně vyhlíčející pán, který se stejně mile a příjemně choval. Glaciella se otočila na černovlasou/tyrkysovovlasou slečnu, která s ní sdílela loďku. "Honem, pojď!" Pobídla ji netrpělivě a včas se zarazila, když ji přepadlo nutkání ji chytit za paži a vytáhnout ji z loďky ven. Mezi prváky vypadala drobounce, i když se tu též našlo pár menších děvčat a dokonce i chlapců. Přesto bylo legrační vidět jakousi mrňavou, nadšením poskakující věc, která vypadala jako velice protáhlý a vytvarovaný hopík. Opět se nechala unést davem, jelikož by opravdu nedokázala si prorazit svou vlastní cestičku, a ohlédla se na svou společnici, než se definitivně ztratila mezi hromadou těl.

>>Velká síň

_________________

| +

Kočár č. 3

„Nic zvláštního, prostě sebou švihla,“ a kdyby byl Seth ještě nejapnější, dodal by snad, že se to stalo díky začátku školního roku. Ale pomlčel, zcela taktně a bez vedlejších poznámek.
Když mu Jane pomohla dopravit Anabelle do kočáru, líně se posadil na volné místo vedle Jane a rozhodl se tiše sledovat její zázračné léčící schopnosti. Jenomže než stačila Zmijozelka vůbec kouzlo vyřknout, míříc na bezvládnou prefektku, začala se Howellsová probírat z mrákot. A nebyl by to Seth, kdyby si nerýpnul. „Teda Edwardsová, tomu se říká respekt. Probrat někoho z mrákot ještě dřív, než řekneš zaklínadlo, se dá považovat za nesmírný talent,“ poznamenal uznale, přičemž mu v koutku úst začalo nezadržitelně cukat. No co, přímo se to nabízelo, a on byl zkrátka synem svého otce… kterého pořádně neznal, ale to bylo fuk. Každopádně Jane kouzlo provedla a pokud se mdloby pokoušely Anabelle uvést do nebdělého stavu, mohla si být jistá, že bdít bude aspoň po dobu cesty kočárem. Už jen žádné omdlévání.
Vzápětí se stočil na prefektku a pozvedl mírně obočí. „Neboj, já si to u tebe někdy vyberu,“ poznamenal k ní, dokonce se chvíli i tvářil, že to myslí vážně než raději tvář sklonil k podlaze kočáru a nechal prodrat na povrch malý úsměv. Zbytek ošetřování nechal na své kamarádce, zatímco si krátce zrzku prohlédl. Spíš než unaveně na něj působila jako pohublá bledule. Šťavnatý steak očividně neviděla ani z dálky a s vitamínkem se nejspíš nedopatřením minula. Sáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl malou tabulku čokolády, hořké sedmdesátiprocentní. Měla povzbudivé účinky. „Vezmi si kousek,“ Nabídl Anabelle, když se dal najednou kočár do pohybu a neviditelní testrálové je pomalu sváželi k hradu. Že mu Jane nadávala, aby jí neoslovoval příjmením, pomyslně přeskočil bez odpovědi, ale bral to v potaz, takže se to dalo považovat za nesmírný úspěch.
Ve vhodnější chvíli si založil ruce na prsou, pokud Anabelle chtěla ještě trochu čokolády, nabídl jí (i když nepředpokládal, že by jí zbaštila na posezení, a i kdyby, nezlobil by se) a krátce se nahnul k primusce. „Slyšel jsem, že ses zapletla do potyčky s Dragomirovem,“ hlesl tlumeně, nicméně ne zase tak, aby to Anabelle neslyšela, zase jí nechtěl upírat možnost zaplést se do konverzace. Ostatně společnost ve třech byla skromná a bezpečná. „O co šlo?“ přimhouřil mírně oči a rty semknul pevně k sobě. Moc se mu nelíbilo, že se někdo tak netolerantní a násilnický pohybuje kolem ní, ale zdálo se, že se tomu očividně nikdo ze studentů nevyhne. Hovada byla všude. Jenže na ně začala padat ze všech možných stran. Tohle už nebyla sranda.
Každopádně ať mu Jane odpověděla jakkoliv, brzy dorazili ke hradu, kde je čekal jeho miláček Greyburne. Usmál se jeho směrem ve smyslu „již brzy na rande ve tvém kabinetu spolu s panem Strangem" a nabídl se Anabelle, zda nechce doprovodit na ošetřovnu. Pokud souhlasila, rád jí udělal doprovod, ostatně zařazování pro něj letos nebylo důležité. Pokud ne, vydal se do Velké síně na vydatnou večeři spolu s Jane.

>>>

_________________