Nad Rayovými slovy přikývne s úšklebkem ve tváři. Vyhnat nějakého prváka za pomocí hůlky mu rozhodně nepřipadalo tak kruté, jak by asi mělo. Oni teď sice měli jít teprve do druháku, ale už tak uměli nějaká ta hezká kouzla, která mohla někoho odehnat pěkně daleko, do kšá. Čas ale běží a nikdo se do jejich kupé necpe, a tak se pozvolna uvolní a při jejich debatě o cestování se už vlastně cítí dostatečně uvolněně a klidně. "Tak proč byste nemohli alespoň na pár dní někam vycestovat. Život se přeci nemůže furt dokola točit kolem předepsaných večírků a návštěv," prohodí s úšklebkem, přičemž na malý moment vyhlédne z okna a semkne rty. Do mysli se mu zničehonic připlete Darka a... je možné, že by mu teď nevadilo, kdyby se připletla do jejich kupé? I když tu vlastně měla snoubence? No dobře, to by asi nebyla nejlepší cesta, ale vážně ji asi vídal nějak rád, což bylo... podivné.
Když se pak do kupé přidá i Gruška, oknu už náhle tolik pozornosti nevěnuje a spíše se snaží soustředit na dva zelené v kupé, mezi kterými klidně přetěkává pohledem.
Nad Gruščinou poznámkou se ušklíbne, přičemž přemítne stránku v učebnici. "Pokus o uškrcení je jasný důkaz závisti. To by přeci neudělali, jestli si nechtějí přitížit," prohodí upřímne s úšklebkem na rtech, než tedy učebnici opět vrátí Grušce, aby ji snad nepřipravil o tu radost z učení.
"Powell? Kdo to je?" No jo, vážně to pořádně neví. Z povídání obou spolužáků si však jasně vyvodí, že to rozhodně není člověk, kterého by měl znát. Podle jména zřejmě nikdo čistokrevný a už vůbec ne nikdo, kdo by mu alespoň za tu snahu poznat jej, stál. V tichosti si tedy vezme ještě jeden bonbon, který si vloží do pusy a pohledem přitom zůstane těkat mezi dvěma spolusedícími. "Pokud ho máš ale v plánu otrávit, nezapomeň si ještě najít někoho, na koho to půjde dobře shodit. Bylo by škoda mít kvůli někomu takovému problém, ne?" nadhodí zcela nevinným hláskem, protože on přeci o vraždách nic neví... jen si myslí, jak by to asi mohlo vypadat. A bylo by blbé, kdyby mohl někdo tuhle holku usvědčit z toho, že někoho otrávila. To by radši bylo lepší, aby to shodili na nějakého dalšího otrapu.
"Banda stupidních opic? To se zřejmě máme na co těšit," utrousí s nakrčeným nosánkem. "Doufám, že je nehodlají poslat k nám. To by bylo, aby do Zmijozelu poslali nějakého nečistokrevného šmejda, co by nám akorát dělal ostudu," usoudí nakonec a nesouhlasně našpulí úzké rty.
"Kdo vlastně tento rok vlastní odznaky? Ještě jsem to všechno pořádně nezaregistroval. Teda jestli to vůbec chci zaregistrovat," řekne s menším úšklebkem, než nakrčí nos. Pak se zaposlouchá do ruchu z chodby. Celou dobu sem doléhal nějaký otravný zpěv a řev, ale zdálo se mu to, anebo slyšel někoho, kdo je okřikl? Pokud jim někdo dá co proto, určitě se nebude zlobit. On se chce do Bradavic dostat v klídku.

| +

Mimo herně:
Sorka za post, nemůžu se ťed do toho nějak dostat

_________________

Nad Isaacovými slovy se zamyslí, až se mu na nosánku objeví několik hlubších rýh, jak asi usilovně přemýšlí. "No jo, to je fakt, na co by mi byla podprsenka?" zeptá se a povytáhne obočí. Ale proč to teda ty holky dělaj? Možná je moc škrtí nebo to má být asi nějaký divný projev obdivu. Možná nějaká euforie nebo nějaká drogami nasáklá atmoška.
V mávání už pak nepokračuje, protože na nástupišti už stejně nemá komu, a tak už se věnuje pouze svým spolužákům ve společném kupé. "No jo, ale vono by to i na nástupišti bylo hrozně viditelný. A já fakt žádný nemám, takže můžem leda zaplakat. Hele ale třeba by pak něco šlo propašovat do hradu. No jen si to představ!" zvýší hlas a ušklíbne se. Představa vlastní kapely ho ani nijak neděsí. No přeci znal punk, k tomu stačili tři akordy a ani v tomto žánru nebylo tolik zpěváků a nadaných hudebníků, kteří by každého vyndali s nějakým dobře zahraným Beethovenem nebo s něčím podobným. "Hele, někdo z vás by hrál na basu a někdo na bicí. To by se poddalo, to by byl teprv punk, lidi," odsouhlasí a ušklíbne se nad tou vizí. Určo by prorazili. Hezký mladí kluci se totiž stopro nikde neztratí. Teda hezky jako on, jestli byli hezcí ti dva kluci s ním v kupé, to už bylo trošku těžší na posouzení. Minimálně nebyl holka, takže to bylo trochu komplikovanější.
Pak se ale opět dají do zpěvu, a tak se se svou kytarou snaží udržet nějaký rytmus a trochu i tu melodiku, i když i tak musí z jejich tria kdekomu třeštit hlava, že jo.
Nakonec se u jejich dveří objeví holka - a ne jen tak ledajaká, protože si ji moc dobře pamatuje z Příčné ulice z obchodu. "Nazdár Jackie!" zvolá hlasitě. "Jen se tu s námi usaď. Máš tu někde svůj kotlík? Bys to tu mohla rozjet!" navrhne dívence vesele a sám se posune na sedačce. Kytaru si trochu posune a prsty zachytí krk kytary, snad aby nemohla vydávat jediný zvuk. "A písničky na objednávku? Si piš!" zahlásí spokojeně.

Jeho spokojenost naruší až vpád profesora Dragomirova. V první chvíli mu pochopitelně vůbec nedocvakne vo co go. Možná jej napadne, že je jde nějaký profesor sprdnout za to, že jsou hluční, což by možná trochu pochopil. Pak však jeho slova přeloží jeho soukromý translator, a tak nějakou dobu zůstane nechápavě civět, než se tedy nespokojeně zamračí, protože co to je za profesora, že se může takhle chovat a takhle... mluvit. Zdálo se mu to nebo slyšel něco o šmejdech? Snad se mu to vážně jen a pouze zdálo. "Ee, cože? Jen si zkracujem cestu, fakt si nemyslím, že bychom někomu ubližovali," odpoví bez špetky ostychu profesorovi a nakrčí nos. "A proč by se nám to nemělo líbit, to nás tu jako hodláte mučit? Zadáte nám písemku?" zeptá se, v blahé nevědomosti, protože co by taky asi měl čekat od nějakého profáka. Asi jen pouští hrůzu nebo co. "Proč do toho vůbec míchá nějakou nečistokrevnost to je nějakej labilní či co?" zeptá se potichoučku Isaaca a zakroutí brvou.

_________________

B1

Všichni víme...

Když Ell projevila, pootevřela jsem pusu a nebyla jsem schopná slova. Vždyť to nebyla pravda! Moc dobře věděla, že jí nechci ublížit! Takto si hraje nachudinku a všechno na mne háže. Na mém obličeji se usadil velmi překvapený výraz.
"Lže,"
konstatovala jsem prostě. Cožpak si neuvědomuje, že tento profák jednou z našeho kupéčka odejde? Ať se jí to líbí, nebo ne, začaruju ji tak, že ji ani vlastní rodiče nepoznají. A pak zdrhnu do vagónu k prefektům. Tam určitě budu v bezpečí. Možná od dědy Howarda nakonec dostanu, ale takto si po hlavě skákat nenechám. Ještě uvidí, co jí provedu.
"A když lže v popisu událostí, klidně může lhát i v té své údajné čistokrevnosti. Beztak pochází z děcáku, vlastní rodiče o ni nestáli a teď si své komplexy a patologické lhaní léčí na nás,"
aniž bych to věděla, neúmyslně jsem narážela nasamotnou Angie. Ale ona sama se mi nikdy nepochlubila se svým původem. Já jen věděla, že je chudá. Což samo o sobě nebylo nic, za co by se měl člověk stydět.
"A na odebírání hůlky nemáte právo a překračujete své pravomoce,"
informovala jsem profesora, aniž bych teda věděla, o čem mluvím. Jak to bylo s hůlkou jsem neměla ani nejmenšího tušení. K tomuto trest se v Bradavicích nikdo neuchyloval. V každém případě... když Angie se zastala mě, já se zastala jí, to je jasné.
"Nevím, z jaké školy jste přišel, ale něco podobného musíte probrat s naším kolejním ředitelem,"
no, toho chlapa jsem se pořád bála. Ale když Angie měla tolik odvahy... já nemohla zůstat pozadu. A vlastně jsem si v duchu říkala, že mi nakonec může vlézt na záda. Podle svých zkušeností jsem odhadovala, že z toho bude buď odebráníbodů (což je k smíchu), školní trest či nějaká stížnost. O tom, že se tu vzpírám Smrtijedovi, jsem samozřejmě neměla ani šajna a vlastně by mne to ani nenapadlo.
Nicméně dala jsem si ruku do kapsy přesně tam, kde jsem měla hůlku. Třeba by se mi nějaké to kouzlo mohlo povést, kdyby nás tedy ohrožoval. Na profesora se sice čarovat nesmí, ale kdyby si začal a šlo to vydávat za sebeobranu... třeba by to přes Finniana prošlo. A přes dědu taky. Vlastně ti dva byli mou největší starostí.

_________________

Shashi přikývl a letmo se pousmál. Do prázdnin. Jenom z té představy mu běhal mráz po zádech, protože si neuměl představit, že až se vrátí domů ze školy, bude už s někým zasnouben. Shashi s tím byl sice tak nějak smířený, už od mala věděl, že ho to čeká, ale.. ale. Možná, že kdyby alespoň tušil, co plánují rodiče za jeho zády, možná by se necítil tak příšerně.
Šáša měl pocit, že uběhlo několik hodin od chvíli kdy vyslovil ony slova ač to bylo teprve pár vteřin. Když byl ale Shashi nervózní, čas mu skoro nic neříkal. Když se pak k němu nahnula a pohladila ho po tváři, Shashi měl pocit, že mu srdce vyletí z okna ven, a pak tady byl ten polibek.. Shashi natáhl ruce a obmotal je kolem Lashiných boků, aby si jí mohl následně přitáhnout k sobě. "Lashawn," šeptl, když se opřel čelem o to její a tiše zaúpěl. "Neumím si představit, že.." Shashi svá slova ani nedořekl, ale bylo docela jasné, co chtěl říci. Že nás rodiče zasnoubí s někým jiným. Šáša měl indickou kulturu opravdu rád, ale tentokrát se trápil. Hodně. Nevěděl co má dělat s tím bodavým pocitem v oblasti srdce, přál si, aby zmizel pryč.
"Otci jsem to řekl," přiznal po chvíli a vzpomínkami se vrátil k minulým prázdninám, kdy strávil většinu oslav po svatbě Lality a Rajana po boku Lashi. Už tehdy měl pocit, že by byla Lashawn pro něj ta pravá.

_________________

Jakmile se Dipperia rozpovídala o svých botách, Heath tak trochu vypnul a ač to vypadalo, že poslouchá, tomu tak opravdu nebylo. Kdyby se ho někdo zeptal o jakých botách Dipp mluvila, nejspíše by ani nevěděl, že se o něčem takovém bavili. V tuhle chvíli byl však schopný odkývat skoro cokoliv, no. Teprve když Dipperia svůj příběh ukončila a oni se dostali k profesorům, probral se.
"Uvidíme, uvidíme," pokýval hlavou a stočil pohled k oknu. Byl si jist, že to nepotrvá moc dlouho a budou v Prasinkách. "Mám pocit, že se to ještě nikdy nestalo," pokrčil pak Heath rameny. Neměl tušení jak, ale ta bábina měla pořád hodně jídla i když se tam vždycky k ní seběhl celý vlak. "Taky doufám, že přijede co nejdřív, jinak asi pojdu hlady," přiznal a krapet zmateně se zahleděl na Taeho, který mluvil o nějakém chlápkovi buzerující jiné kupé. "Nah, my přeci slušní jsme," zamrkal s úšklebkem ač tohle byla pravda, vždyť oni nedělali nic co by se dělat nemělo, že jo. Jakmile se soudruh objevil i u jejich kupé, Heath děsně nevinně zamrkal, a protože nejspíš nedělali nic špatného, ten někdo se zas sebral a šel dál.
"Mám pocit, že slyším tu babču s vozíkem. Dáte si něco? Zvu vás," pousmál se po chvilce a ať už byla odpověď jakákoliv, po chvilce se skutečně sebral a krapet neohrabaně se vyhrabal z kupé, aby se o chvíli později zas mohl vrátit se spoustou jídla, jak pro sebe tak i dva další havraspárce.

_________________

Gabča byla opravdu nadšená, šťastně se usmívala a pokyvovala hlavou. Nečekala, že hned při první cestě do Bradavic najde někoho, kdo by se rozhodl prozkoumávat hrad a knihovnu s ní. "Beru tě za slovo," prohodila pak s širokým úsměvem, protože byla opravdu šťastná a nemohla se dočkat, až s Rossanou budou všechno prozkoumávat. A taky doufala, že společně skončí v koleji, protože by to bylo opravdu super.
"Já jsem toho o něm taky slyšela dost, ale třeba to jsou jen kecy, abychom tam nelezli," široce se zazubila. Tahle možnost ji napadla už kolikrát, co když tam není nic hrozného a tvrdí to jenom kvůli tomu, aby se tam netoulali? I to přeci bylo možné, no ne? Ale zkušenému kouzelníkovi se rozhodně nebránila, třeba by se jí povedlo přemluvit sestru..
Gabriele se rozšířila očka, když uslyšela zmínku o šlechtickém rodu. "Taky to je něco na ten způsob," broukla pak zatímco se stále široce zubila, Clara nebyl přeci jen daleko od pravdy, že. A to, že se ocitla v nečistokrevné společnosti jí vlastně vůbec nevadilo, spíše naopak, byla z toho nadšená, což dávala najevo širokými úsměvy. Clara navíc vypadala mile, a tak neměla žádný důvod se tvářit jako kakabus či odhánět Claru pryč kvůli nečisté krvi.
Co se týkalo času, Gabi pokrčila rameny. Neměla nejmenší tušení jak dlouho pojedou, i když to byla jedna z prvních otázek, kterou pokládala své sestřičce Summer. Problém byl v tom, že si už ani nepamatovala, jestli jí na tohle Summer odpověděla. "Jo, je to nějak hned po příjezdu," přikyvovala, toho už se taky nemohla dočkat ač se velmi těšila i na hostinu, která měla být hned potom. A pak tady taky byla ta knihovna.. "Slyšela jsem, že v Bradavicích mají školní sbor, na to se taky děsně těším!" broukla pak nadšeně a doufala, že tam mají místo, protože se chtěla přidat. "Jinak se docela těším na létání, ale ze všeho nejvíce asi na přeměňování," prohodila pak s úsměvem.
"Zdárec! Volno tu máme, sedej. A jo, jedeme poprvé. Já jsem Gabriela Morgan," zamrkala pak na nově příchozího vesele. "Hele, neměla by už tady být taková ta paní s vozíkem plného jídla? Protože já bych docela ráda něco zakousla," zazubila se pak vesele a na chvíli vykoukla na chodbu, jestli tu babču někde nezahlédne.

_________________

B6

Zamračím se a zakroutím hlavou. "Dája určitě ně, ale tipla bych, že je primus někdo fakt strašně otravný, chápete." ušklíbnu se, načež se zamyslím na nějakou tu minutku nad tím, jestli bych se neměla vrátit a vzbudit Dáju, ať se dá dohromady dřív, než bude pozdě - přeci jen nakolik je straně vtipné, že sem ho pokreslila, bylo by to k ničemu, kdyby zaspal a zůstal ve vlaku o hodinu dýl. "Nechcete na ministerstvo?" zeptám se překvapeně, protože to je přece jen docela dobře placená práce a... pak mi dojde, že pro ty dva není ministerstvo zrovna teď nejlepší volba a na tváři se mi objeví škleb vypadající jakože se napůl snažím trapně zasmát a napůl tvářit omluvně. "Já bych klidně ještě dál studovala. A na tvoje kouzelné dortíky bych chodila každý den," poznamenám s úsměvem směrem ke Gwen a rýpnu ji loktem do žeber. "Nicméně všichni víme, že Gwen by doopravdy měla dělat famfrpál, že?" mrknu na Caspera a vrhnu na něj takový důležitě naléhavý pohled, jakože ať kouká souhlasit, než ho vyudím a když usoudím, že se tvářím jako krípy úchyl dost dlouho, z ničeho nic vyskočím na nohy a lehce se protáhnu. "No nic, hele. Užijte si to tady spolu, hrdličky," uculím se na mrzíky, "já musím jít vzbudit mimčo." zahihňám se jako správný puberťák a poberu si věci. Krípy tónem k nim prohodím "uvidíme se ve škole!" a nějakým zázrakem se po chvilce zápasení dostanu z kupé pryč.

Vmáčknu se do kupé a chvíli jako správný magor čučím na Darrela jako zombie, načež si promnu opatrně oči a usadím se zase na volné místo naproti Dájovi, abych si upravila make-up a uniformu. Vytáhnu nějaký ten tlustý, jedovaě růžový román a dám se do čtení. Občas zkontroluju výhled, abych nějak určila, kdy bude čas Darrela vzbudit. >>>

_________________

Růžové kupé
Princezny

Amarilla Flaviho omluvu samozřejmě přijme a ještě se začervená. Pak si ale připomene, že Flavi má rád kluky a tudíž má smůlu a tak své pocity zase spolkne a zářivě se usměje. "To je od tebe moc statečné, Flavi, ale jak jsem řekla. Já to zvládnu sama. Nehledě na to, že ta hromada hlíny v kabátě mi může políbit můj miliardářskej zadek. Přesně! Víš co, to nemůžeš brát tak, že Ministerstvo by mělo jednat fér nebo tak něco, představ si to jakože si ve státě, kde seš utlačovanou menšinou a vláda to podporuje. To tu už bylo milionkrát a ještě tolikrát to tu bude a víš co? Dříve či později se to stejně nikde neudrželo, protože NIKDO se nenechá dobrovolně terorizovat nějakým imigrantem, který stěží rozmí tomu, co říká, protože se jeho vývoj zastavil ve třech měsících. Upřímně, za týden bude irelevantní jako loňský kozačky. A viděl si to? Sem to říkala, že na nás bude házet ty jeho čáry máry, přísahám, že se jednou neudržím a přinesu si na něj bouchačku a ustřelila bych mu nádobíčko dřív, než by z té jeho duté hlavy vylovil nějaký ten abrakablábol!" rozčílí se Amarilla - už zase - a pauzu si dá až když její mozek usoudí, že začíná vzteky mlít kraviny. Pořádně se nadechne, vydechne a upraví si vlasy. "Jo, vsaď se, že ho budeme mít my, jako naschvál. A víš co? Doufám, že mi v hodině ujede hůlka jeho směrem a úplným omylem ho zničím. Tenhle rok bude fakt peklo. Jestli mě ten šmejd bude ještě jednou otravovat, tak jeho duši zničím tak, že bude pobíhat po hradě a bude vykřikovat, že je veverka. Vlastně to bych nejradši udělala i teďka. Co si o sobě vůbec myslí, že tady má nějakou autoritu? Věci tohohle druhu VŽDYCKY řeší peníze a on vypadá jako bezďák. Vlastně z jeho ohozu usuzuju, že ho oblíká maminka a soudě podle toho ptačího pysku je jeho otec pštros." zavrčí Amarilla přes zuby a praští pěstičkou do sedačky. "Ty jo, fakt bych se potřebovala uklidnit. Řekni Flavi něco pozitivního." mrkne na kamarádku a pokusí se usmát, doufajíc, že není celá vzteky červená.
Pak to začne celé brzdit a Am málem přepadne na Flaviho. "Pojď, vypadneme odsud, umírám hlady." usměje se Am poťouchle a začne si balit věci.

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

<<<kde se vzala, tu se vzala, přes vlak nám přisublimovala...


Annie svou poslední cestu do Bradavic naprosto nenostalgicky prospala. A divili byste se jí, když den před odjezdem slavil jeden její mudlovský kamarád osmnáctiny, a ona s dokonalým spánkovým deficitem vyrážela téměř na poslední chvíli? Dokonce i malovat a česat a vůbec ze sebe dělat normálního člověka musela až ve vlaku! No a protože se jí prostě nepovedlo natrefit na kamarády a v kupé skončila s bandou studených čumáků, prostě to po chvíli zalomila, a vzbudila se až na nádraží v Prasinkách. K její radosti už kompletně odpočatá, i když to zřejmě muselo znamenat jediné - tedy že večer pro změnu nebude moci usnout. Ale tak, to bylo ještě daleko, teď se vydala spolu s houfem ostatních ke kočárům. Vlastně si připadala, jako by s celou svou nenadálou energií tu bandu vedla, a taky zaplula hned do prvního kočáru, který viděla. Sedla si způsobně, nožku přes nožku, a Štístko se pohodlně usadil vedle ní. Nostalgie možné poslední cesty na hrad jako by na ni padla s opožděním až teď, a ačkoliv to nijak nenarušilo její náladu, na krátkou chvíli si povzdechla. Pravdou bylo, že stále netušila, co hodlá po škole dělat, a blížící se OVCE ji poněkud strašily. Nehodlala si tím ale kazit náladu. Teď jen doufala, že za cestu kočárem stihne třeba vyzpovídat nějakého kamaráda, když to ve vlaku tak ukázkově prospala. Prohrábla si vlasy, protáhla se, a začala automatickými pohyby hladit Štístka, který spokojeně vrněl.

Mimo herně:
Kdyby se někomu chtělo dát kratičkou kočárohru, pisatelka s Annienáladou bude moc ráda

_________________