Bylo opravdu podivné, jak často jsme my Alwullovi běželi na nádraží s vidinou odjíždějícího vlaku do školy. Dvakrát do roka bylo třeba vstát v určité hodiny - a ani mně, ani bráchovi, dokonce ani rodičům se to nějak nedařilo. Sprint přes všechna nástupiště a následné prolétnutí přepážky by se dal krásně zfilmovat, ale z pochopitelného důvodu na to žádný z nás neměl čas, a tak to mudlovskému světu (zatím) zůstalo utajeno. Stejně tak rychlé pusinkování a efektivní náskok do vlaku, který sebou trhl sotva pár vteřin po té, co jsme oba (já a Jamie) stáli nohama pevně v uličce.
Jamie mi ještě mávl a vydal se hledat Janny, zatímco já se pohotově otočila k prvnímu kupé, které se namanulo. A vyplatilo se.

"Čuuuuus!" rozzářila jsem se na Caspera a bez ptaní jsem se mu vetřela do kupé. "Jak se daří? Ty jo, já to normálně málem nestihla," prohlásila jsem s širokým úsměvem a otřela si neexistující pot z čela. Kassias se i se svou klecí uvelebil na volném sedadle vedle mě - já jsem si sedla naproti kamaráda, to dá rozum - Molly s naprostou samozřejmostí chrněla pod jeho bidýlkem. Bylo opravdu s podivem, jak si na sebe za těch pár let zvykli natolik, že jí sovák nemínil jíst. Očividně oba měli něco ze mě, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit.

_________________

Fešáka číslo jedna očividně pobavilo, že se fešák číslo dvě se mnou hned hrnul do debaty o zkouškách a škole. Abych pravdu řekla, ani mně nedělalo problém se o tom bavit. „No tak, pořád vám taky můžu začít vyprávět o tom, jak jsem o prázdninách rozšířila svou sbírku o další dva páry bot,“ zavtipkovala jsem – pravděpodobně neúspěšně – a vykouzlila široký úsměv na tváři, načež jsem se otočila na fešáka číslo dvě se spikleneckým přikývnutím. „Pokud si vzpomenu, tak určitě,“ přislíbila jsem mu. Oba dva se mi nakonec pochlubili, že letos byl ďábelský Redmond překvapivě mírný. „Tak to je slušný,“ zkonstatovala jsem uznale a znovu se pousmála. Dál už jsem se ke zkouškám nevyjadřovala, protože do éteru bylo nadhozeno nové téma, a navíc k tomu už asi ani nebylo co říct.
„No, změny podle mě v profesorským sboru budou určitě, Brumby to prý i naznačoval ve svým proslovu na vyhlašování školního poháru. Taky ale doufám, že nám všichni zůstanou,“ prohlásila jsem. Sice nebyla pravda, že jsem se všemi svými profesory byla úplně spokojená, ale chtěla jsem, aby nám zůstali už jenom proto, že jsem nesnášela takovéhle změny. Já si na profesory, ať už jsou jacíkoliv, nakonec zvyknu – na jejich vystupování, způsob, jakým podávají učivo, jak zkouší, jak s nimi píšeme testy… Když pak dostanete někoho jiného, je těžké zapomenout na toho předchozího a navyknout si na toho nového.
A pak jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla položit tu nejzásadnější otázku – jak se jmenují. Víte, sice jsem tušila, že chodí o ročník níž a že s oběma sdílím kolejní příslušnost, ale to bylo tak nějak všechno. „Eh, jsem se nějak zapomněla zeptat. Vy jste…?“ zeptala jsem se. „Já jsem Dipp, mimochodem,“ představila jsem rovnou i svoji maličkost. Sice jsem byla díky svými barevnými vlasy, garderobami a nešikovností docela proslulá, ale nefandila jsem si natolik, abych si myslela, že snad znají moje jméno. I když bylo stejně divné jako já.

_________________

Dipperia Sanders.

B4

Škodolibě se na Darrela uculím a jelikož pisatelka nepovažuje za nutné vracet se k předchozí konverzaci z důvodů mrtvolnosti druhé strany, rozhodnu se opustit kupé. Samozřejmě mi to nedá, chápete, spící Darrel, takže vytáhnu z kabelky černou tužku na oči, takovou tu nejvíc sprostou mudlovskou, kterou vlastně ani nepoužívám a s sebou ji tahám jen proto, že mám neustále pocit, že si ty linky jednou stihnu udělat. Chvíli nad spícím Darrelem jen tak stojím a uvažuju, co mu kam napsat. Nakonec se rozhodnu pro čelo, klasika, nicméně hned ze začátku je mi jasné, že jakkoliv velké čelo má, nic dlouhého se tam nevleze, takže nakonec naškrábu "Arianka je nejlepší", protože jsem lůzr a nic lepšího mě nenapadlo. Přidám k tomu dvě srdíčka na tváře a černý flek na nos. Pak si poberu věci a vydám se hledat nějaké živější kupé.

Nakonec zmerčím Caspera s Gwen a s poťouchlým úsměvem vtrhnu do kupé, absolutně netušíc, proč se tak tvářím. Chvíli na ně zírám jako sjetá labuť, načež si odkašlu, zavrávorám, protože vlak je v pohybu, žejo, nasoukám si věci dovnitř a přestanu na ty dva konečně zírat. "Zdar! Hele, pokreslila jsem spícího Darrela," přiznám se nadšeně a usadím se vedle Gwen. "Doufám, že na nikoho nečekáte," zeptám se slušně na rozdíl od mé pisatelky, "nebo spíše že vám neva, že sem se sem nacpala, totiž Darrel mi usnul." postěžuju si, jako kdyby to byl konec světa, mrknu na Caspera, protože drby o Darrelovi a tak. Chvíli se rozhlížím po kupé, majíc očividně podezřele dobrou náladu. Úsměv mi zmizí z tváře až když se zasněně zadívám kamsi z okna - to totiž výrazem začnu zase připomínat umírajícího krokodýla. Chvíli přemýšlím a sním o cihlové zídce, nicméně dlouho mi to nevydrží. "Hm! Chcete něco vidět? Počkejte, počkejte, nic neříkejte, koukejte, budete zírat. Teda Gwen už to viděla, ale ty koukej." prohlásím nadšeně a stejně jako předtím se zase začnu svlíkat. Bez nějakého dalšího vysvětlení rozepnu celou košili a spustím ji dolů k pasu, načež mi dojde, že se musím otočit a tak se v rámci možností obrátím ke Casperovi zády. Chvíli mu dám čas, aby si tetování prohlédl, načež se poškrábu na místě, kde je řetěz, táhnoucí se podél páteře, roztržený a s nadšeným výrazem se zase otočím. "Hustý, co? Gwen má taky, že?" ušklíbnu se mezi tím, co si zapínám košili.
Mimo herně:
Sori not sori za buřtnutí :B

_________________

Melody se, dokud ještě seděla, tváří děsně chytře a kejvá hlavou do rytmu neslyšené hudby. Jestli jí to zpívá neviditelný jednorožec nebo slyší ten koncert z vedlejšího vagónu, to je trochu ve hvězdách. Ale rozhodně si to užívá, protože ani ten kyselý škleb jí ve tváři nezůstane dlouho.
"Dá," přikývne sebejistě, úplně neplánovaně mrkne a během toho mrknutí očividně zapomene, na co že to kývala, takže pak naváže na kývání hlavou a přidává další "Dá, dá da dá..." Pokud vás někdy zajímalo, co asi tak vidí bubák, když kouká do zrcadla, tak něco dost podobného tomuhle: prostě mentálně zaostalou pirátku, co si brouká svatební pochod. A nikdo by se mu neměl divit, ale zpátky k Melody. Ta naprosto nemá páru, že se Glaciella ptala ještě na něco dalšího, vlastně ani že se na něco vůbec ptala, a můžeme tedy klidně přejít do té chvíle, kdy leží na zemi a vypadá jako kapr na suchu a bez berlí. Ne že by si myslela, že kapři normálně berle potřebovali, přece není blbá, to jen tak pro úplnost. Chvíli se snaží odplout ven a do neviditelných kočárů tažených černými netopýrosrnami, jenže ona se mašinka rozjede a Melody to kdovíproč děsně překvapí. "A zase jedeme, to bude mít teta Baneová radost! Jako tehdá, jak sem jí ten kaktus píchla!" zavýskne, nečekaně rychle je zase na nohou a čekaně rychle se zase zřítí, protože ty berle nemá jen tak na ozdobu. A v tuhle chvíli je nemá prostě vůbec, tečka. Složí se na chodbičce, chvíli to skoro vypadá, že je konečně mrtvá, ale jako správný terminátor se prostě jenom restartuje, zvedne a tentokrát se zvládá opírat o stěny. Na chvíli se opře o okno a pak už se cosi mumlajíc a stěnu využívajíc přesouvá zpátky na svoje místo. No a to je trošku problém, žejo, protože když si předtím zvládla splést vagón, nikdo jí nemůže vyčítat že si teď spletla kupé.

I tam sebou flákne na sedačku a hledíc na to malé morče přemýšlí, co že se to stalo s bráchou. Naštěstí ji ale všechny ty nárazy a otřesy od prázdnin trochu zchytřely, takže na to rychle přijde a už se zase usmívá. "Jé, brácho, ty ses proměnil v ségru, to je príma! To je jako když se ten ananas proměnil v koblihu, protože oslík neměl žádné pruhy!" pochválí Aniyah a na chvíli upadne do bezvědomí, nebo možná prostě usne, to se géniům občas stává. Pro Glaciellu zanechanou v původním kupé to znamená příležitost buď vzít nohy na ramena, nebo to jít vysvětlit i nové oběti slečny Queenové a možná s sebou vzít ty berle, za což jí Melody určitě bude moc vděčná, až přijde k sobě.

_________________

„Moje řeč, měli by mě poslouchat, dokud je to zadara. Až budu slavnej, charitu nepovedu,“ prohlásil Sky rozšafně, přičemž svým slovům stoprocentně věřil. Rozhodně neměl v plánu pro své bohatství dřít jako mezek, takže musel vymyslet neprůstřelný plán, jak vydělat co nejvíc peněz při vynaložení co nejmenší námahy. Zavrhl možnost oženit se s princeznou a vykrást banku, protože obojí s sebou neslo riziko připoutání železné koule na nohu, přičemž kdyby na to nakonec došlo, tak by spíš preferoval tu fyzickou než metaforickou.
Když si Iggy uloupl jeden banán, Sky se zazubil, protože kdo nejedl banán, byl zrůda. „Jo, dlaždičouna mi jednou ukazoval táta na ministerstvu, ale hned mi ho rovnou taky zakázal tahat domů, protože mu bylo jasný, že bych ho bral všema deseti. Ale papouška by mi zakázat nemohl,“ zamyslel se, kujíc ďábelský plán. „Navíc papoušek je známka punku, je barevnej a má číro.“ Naučil by ho říkat prdel a dej si žváro. Možná ještě Grace má místo mozku bujónovou kostku. Tolik možností! Papouška s Iggym prostě museli sehnat, nedalo se svítit. „Hodiny péče mě netáhnou, já radši Bylinkářství. Pěstování kytiček a tak. Chtěl bych si za barákem nasadit banánovníkovej háj.“ Sky se na moment zasnil, ale při zmínce o rumu zase ožil. „Ti jebe? Rum z nás piráty neudělá, z Nelsonový taky vodka neudělala Rusku. Navíc, já potají doma ruma ochutnal a bylo to fakt odporný. Bleh. Pálilo to jako prase.“
Spíš jen vzdáleně k němu doléhal zpěv z jiného kupé, ale Sky se nepřidal, protože text neuměl. A taky tu měl zrovna teď jinačí byznys.

_________________

Evelin si všimla, že Summer zrovna neumírala nadšením, ale nevadilo jí to, protože pevně věřila, že již brzy bude toto při Evelinině příchodu dělat vždycky, a nebude to hrané. Někdy byla dívka prostě opravdu naivní... "Jé, díky." usmála se na Winifred a nabídla si rovnou dvojitě. Alespoň někdo projevil o Evelin zájem. "Summer už nedrží dietu?" optala se Evka s úžasem dívky naproti sobě. A doopravdy to nemyslela zle.
"Já četla naposled o zrušení toho famfrpálovýho mistrovství a o tom, že se chvíli uvažovalo o zřízení koleje pro mudly, ale pak se to zavrhlo." oznámila dívka, ale v tomto ohledu opravdu nebyla nijak zvlášť informovaná. Jednoduše jí zajímala jen to, co se jí bezprostředně týkalo. Ráda by řekla Winifred něco inteligentního a záživného, ale tentokrát to prostě nevyšlo. Pak Evelin obrátila svou pozornost k Summer. "Tvoje prázdniny jsou tajný?" optala se s nadšením a zářivě se na dívku usmála. No tak, Summer, prosím, trochu ochoty a chutě k rozhovoru bys mohla pro mě vykouzlit... Vysílala usilovně Evelin telepaticky dívce naproti do mozku a doufala, že to Summer pochopí.
"A co, holky, těšíte se do školy? Až se budeme zase učit? A přibudou nám nějaký nový profesoři nebo praktikanti, nevíte?" Evelin se do školy moc těšila. I na to učení a tak. A taky doufala, že dostanou nového učitele, protože většina z nich se je alespoň za začátku snažila nějak zaujmout a tak Evku hodiny hodně bavily. Ale všechno jednou pomine, tak se každý rok modlila za nový personál.

_________________

„Ty se alespoň nemusíš sklánět, když někam vcházíš a neřešíš problém, kam dát nohy,“ zasmál se Matt, protože on je musel házet stranou, jinak by do Maeve kopal nebo měl kolena přímo pod bradou. Ani jedno se mu nelíbilo, takže na sedačce seděl tak nějak napříč.
„Bylo to dobrý, mámě se to moc líbilo. A ty písničky jsem se kvůli tomu musel naučit zahrát na kytaru, protože jinak by mi nedala pokoj.“ Matt se ušklíbl, ale zase tolik mu to nevadilo. Sám by se je dřív nebo později naučil, aby si je mohl zadrnkat, kdykoliv se mu zachce. Vlastně jen pubertálně předstíral, že mu matčiny požadavky neskutečně vadí. Když Maeve prohlásila, že mohla skončit na baru s ním, Matt se mírně začervenal, a znovu roztáhl rty v úsměvu. „Jo, to by bylo fajn. Ale to neva, třeba příště.“
Matt při jejích dalších slovech sklopil pohled ke svému odznaku a zamračil se na něj, protože si svými zásluhami nebyl jistý. Ale stačilo jen, aby Maeve zmínila, že je sympaťák, a rázem ho odznak přestal zajímat. Topení se v rozpacích mu totiž šlo mnohem lépe než komandování studentů, protože v tom topení se měl mnohaletou praxi. „Jo, já tam… budu. Tak nějak. A-asi.“ Zakoktal se, což už se mu dlouho nestalo. Dřív to bylo docela na denním pořádku, když mluvil s děvčaty, ale vážně doufal, že už ta fáze přešla. Inu, zjevně se mýlil. Pak jejich rozhovor přerušil ten chlap a hluk na chodbě. „To nevím, ale… fakt se mi to nelíbí.“ Zamumlal a vystrčil hlavu z kupé, aby se podíval, co se tam děje. Bylo tam zničehonic plno lidu a nad hlavami studentů vyčníval profesor Fitzpatrick a ten prdelní osiňák. „Myslíš, že to mají pod kontrolou? Nerad bych dostal zdrba hned první den,“ polkl ztěžka a vážně doufal, že tam nebude muset jít. Byl tam profesor, co by zmohl on jako primus?

_________________

Protože Dylan nijak neprotestoval proti výběru kupé, Barry zapadl dovnitř a rozplácl se na sedačce. „Jo, tak to jsme dva,“ přiznal ke kamarádovi, když zmínil, že doufá, že se mu nebude moc stýskat. Toho se Barry taky bál - byl sice zvyklý být doma sám, když měl táta dlouhé služby, ale tohle bylo něco jiného. Teď bude daleko od domova, na místě, které vůbec nezná. „Já se taky bojím, že táta vyhodí dům do povětří, než se vrátím,“ přiznal s pobaveným úšklebkem ve tváři, i když to moc vtipné nebylo. Barryho ta představa fakt děsila.
Když sebou vlak trhnul a konečně se dal do pohybu, i Barry se připlácnul na sklo, aby zamával tátovi. Hrdinsky potlačil slzičku, která se drala na povrch, a pak se zase usadil na sedačce. „To teda jo, já bych si taky moc přál, abychom byli v koleji spolu. Docela se bojím, že se dostaneme každej jinam,“ ušklíbl se. Ani Barrymu nedělalo problém najít si kamarády, ale stejně by byl mnohem raději, kdyby v koleji skončil s Dylanem. „A máš nějakou vysněnou kolej?“ zeptal se zvědavě, protože tohle k debatě dvou předškoláků prostě patřilo.
Než se ale stihl Barry dozvědět odpověď, začal se na sedačce vrtět a chechtat se, jako by ho někdo lechtal. Ale nikdo další v kupé nebyl a žádné kouzlo taky nepřiletělo. „Nech toho, troubo,“ hučel chlapec mezi smíchem. A po chvíli se konečně ukázalo, kdo za to všechno může, protože zpod Barryho trička vykoukla zvědavá potkaní hlava.

_________________

Iggy mávnul rukou do vzduchu. „Prostě nepoznají dobrou hudbu, no. Takovejch ignorantů je plnej svět, se stim smiř,“ pronesl a ke Zmikundovi přitom neměl daleko. Zrzavý byl k dokonalé imidži mu chyběla jenom ta koruna a liščí ocas.
„Dlaždičoun by byl super, no, ale zřejmě je to dost nedostupný zboží. I když strejda mi říkal, že se obchoduje s lecčím, jednou prej dokonce natrefil na chlapa, co v hospodě prodával dračí vejce. Jako vopravdický dračí vejce, hustý, co?“ Ignác se šibalsky zazubil, jako by si snad jednou takové dračí vejce hodlal koupit. A kdo ví, třeba to fakt měl v plánu. „No ale papoušek by se sehnat dal a určitě by nám ho nemohli zakázat - vždyť když ho koupíš, tak sprostej není, to se musí naučit,“ zamudroval důležitě a už se viděl, jak papoucha učí samé sprosťárny. Vzápětí se nadšeně naklonil vpřed, natáhnul ruku a dloubnul Skye do žeber. „Kámo, pořídíme si papouška! To musíme!“ zahlásil a zahryzl se do banánu.
„A myslíš, že ti v Británii porostou banány?“ povytáhl Iggy trochu pochybovačně obočí. Dobře, Sky byl přes kytičky, Iggy zase přes ta zviřátka. Vlastně se docela dobře doplňovali. „No jo, to je fakt,“ dal vzápětí kamarádovi za pravdu, „ale rum z člověka udělá minimálně alkoholika. Všichni piráti byli denně namol, aspoň jsem to někde četl,“ zahlásil. Ne že by chtěl být alkoholikem, to ne. „Tak si teda vystačíme s papouškem a páskou přes oko. Možná bychom si časem mohli pořídit i pirátskou loď.“ Iggy byl tak zabrán do všech těch střelených úvah, že si ani nevšiml, že se dal vlak do pohybu.

_________________

Když se pak chlapci přidají k jeho zpěvu, spokojeně s nimi dál pokračuje a dozpívá sloku, načež naposledy zabere prsty do strun, a když utichnou jejich hlasy, ani nečeká, až ztichne i kytara a hlasitě se rozchechtá na celé kupé. Jeho smích přeruší vlastně až zahoukání a rozjetí vlaku, přičemž se, s doznívajícím smíchem na rtech, obrátí k okýnku, aby si mohl naposledy prohlédnout vzdalující se Londýn. "Tak zase v létě, Londýne," zabrouká, lehce nakřáple, směrem k okýnku, než se zase zahledí na své dva spolucestující. "Teď bych si klíďo dal pivo. Teda jo, je to hrozně dospělácký pití, ale táta už mi ho několikrát dovolil pít a je takový zvláštně hořký, ale hustý. Úpe se to hodí k týhle chvilce, ale když si vzpomenu minulej rok na ty inteligentní Rusy," zazubí se a nesouhlasně zavrtí palicí, ačkoliv... stárl ňák moc rychle. Začaly ho zajímat sprostý slova, drsnější písničky, pití dospělých a přes léto se dokonce i několikrát pokusil tátovi ukrást cigaretu, protože to přeci zavánělo něčím zakázaným a tudíž neskutečně hustým. Jeho plíce však zatím byly zdravé, mysl zatím (skoro) nezkažená. No a neopomeňme, že už se pomalu taky začal zajímat o holky. Tedy fakt jako pomalu, protože to ještě není tak dávno, co jej odmítla první holka, do které se doopravdy zabouchl, ale... i jeho rodiče měli pravdu - je mladý a ještě se z toho zvládne nějak vykopat.
"Hmm,nákou písničku. Můžem si dát nějakou známou. Co třeba něco od Stoneů nebo Ramones! Znáte nějakou takovou kapelku?" zeptá se, přičemž pohledem přeskočí z jednoho na druhého. "Jestli ceš do kapely, tak se zkus zeptat třeba Flanna, von to měl nějak pod palcem, i když se tvářil, že jako ne. Ale zpěváků je hodně a jsou tam i holky..., i když některé nejsou tak špatné, že jo," potutelně se zaculí a opět začne na kytaru drnkat nějakou tu melodii, než struny umlčí vlastní dlaní. "Ale vlastní kapela... to taky nezní tak blbě. Normálně kapely zas tolik členů nemá a takovej boyband by k nám mohl přitáhnout i holky z jiných škol. A z celýho Londýna, a pak Británie, no a pak..." odmlčí se a zakoulí očima. "No tývole!" vyprskne nahlas.
"A drby nemám, nějak jsem byl od školy odřízlej. A od kouzelníků - normálně jsem nebyl ani na mistrovství, minulej rok jsem tam byl s G - s kámoškou a bylo to něco, ale tenhle rok," pokrčí rameny, než tedy Dante navrhne další písničku. "Pomáda? Á, no jasný," ušklíbne se, načež se chopí kytary, a pak znovu začne brnkat, i když tedy k té písničce se to moc nehodí, ale což.
"dálnicí to letí, jak mámivej blesk, ou jé
jako blesky kulový všechny holky uloví
má vzadu měkej sitz, co chceš holka k lásce víc
než ten auťááák."
Zahuláká na celý kupé a možná celej vagón Cé, ale nu což. Oni to přežijí.

_________________