Mimo herně:
Hod předem na levicorpus (+4 dospělák, +1 talent, +1 úroveň, +1 profesor opčm, +2 zmrdijed) -> Fláva

Gerasim Dragomirov rolled 1d10:
8

Klihando (+4 dospělák, +2 zmrdijed) -> Amarilla

Gerasim Dragomirov rolled 1d10:
5

Gerasim dobře věděl, že mu někdo stojí za zády, ale otočil se až o chvíli později, přičemž si ve tváři pořád udržoval ten dokonale netečný výraz. Konec konců, nikdo v tomhle vagonu ho nijak více nezajímal, vždyť to byl šmejd vedle šmejda. „Pane. Správně,“ přikývl souhlasně, protože mu bohatě stačilo, že mu ta malá blonďatá příšera říká pane, znělo to víc drsně, víc vojensky, než kdyby k tomu připojila i příjmení. Gerasim se zatím svým jménem chlubit nehodlal, stejně se ho ti prckové dozví na zahajovací slavnosti. „Připadá vám, že jsem se ztratil?“ štěknul k Tamsin, kterou provrtal chladným pohledem, z nějž nepochybně mrazilo v zádech. „Doporučuji vám, abyste zaparkovala svůj zadek zpátky do toho kupé, z kterého jste vylezla. Naprosto zbytečně, mimochodem,“ zavrčel výhružně, protože nesnesl, aby se mu nějaká otravná nečistokrevná holka pletla do cesty. Jane, která se k tomu všemu z ničeho nic přimotala, jen zpražil pohledem.
Pak se jeho pozornost stočila zpátky k osazenstvu posledního kupé. Gerasim si s vážnou tváří vyslechl proslov toho chlapce, pokud to tedy vůbec byl chlapec, a pak se mu rty zkroutily do širokého úsměvu, na němž nebylo pranic veselého. Byl to úsměv šelmy, která dohnala kořist do kouta a teď si s ní hodlá trošku pohrát. Ale protože se Gerasim nechtěl moc zdržovat, rozhodl se, že to hraní nebude moc protahovat - Flavius měl svým způsobem štěstí. „Levicorpus,“ zahučel Rusák naprosto nevzrušeně směrem k té jednorožčí víle a švihnul k chlapci hůlkou. Světe div se, kouzlo se povedlo a Flavia zvedla za kotník neviditelná síla, takže zůstal viset hlavou dolů. A Gerasim nevypadal, že by ho v nejbližší době hodlal sundávat.
Ta upovídaná tmavovláska měla jediné štěstí, že Gerasim neslyšel poznámku o matce, protože jeho maminku, která uměla dělat vynikající boršč, si prostě nikdo nesměl brát do huby. To byla jistá smrt. A protože ho stejně dost naštvala, jednoduše jí medvědí tlapou přimáčknul na stěnu kupé a zadíval se jí zblízka přímo do tváře, ve volné ruce svíral hůlku. „Dávej si pozor na jazyk, maličká, mohla bys o něj přijít. A taky se pořádně podívej na ten svůj nablýskaný odznak, protože ho dlouho mít nebudeš,“ přislíbil. O jazyk ji sice nehodlal připravit hned, ale aspoň šeptnul tiché klihando s hůlkou namířenou do dívčiny tváře. Ale kdyby byla rychlá, asi by se stihla bránit. A co se odznaku týkalo? Gerasim se hodlal postarat o to, aby taková individua mohla o placce leda tak snít.
„Radím vám ostatním, abyste se vrátili do svých kupé, pokud nechcete z vlaku vystoupit dřív, než se rozjede. Nebo vystoupit za jízdy,“ varoval přes rameno ostatní, čekaje na reakci té chudinky, kterou ze svého sevření rozhodně nepouštěl.

_________________

Zatímco v prvním vagónu probíhalo drama, o němž zbytek vlaku neměl šanci vědět, ne dokud se nezačnou roznášet drby, prožíval Ray tak trochu vlastní drama v hlavě. Není třeba popisovat, jaké konspirační teorie vymýšlely jeho vnitřní hlasy, a že byly čím dál tím postavenější na palici. Případný čtenář nechť je podrobností raději ušetřen. Mnohem důležitější je, a to věděl i Ray, se soustředit na to, že už tu nesedí sám, tudíž má dávat pozor na to, co říká jeho kamarád naproti němu, a ne se zabývat nesmrtelností chrousta a jeho neexistujícími (Ale vážně?) pocity vůči Darye. "A teď si představ tu hrůzu, že by se sem nějaké takové pako nakýblovalo, a ještě by po nás chtělo informace nebo co! No hrůza," otřásl se nad představou toho, že by musel nějakému prckovi vysvětlovat něco ohledně hradu. Co na tom, že byl sám jen o rok starší než ti takzvaní prcci. To mu vůbec nebránilo v tom, aby o nich přemýšlel jako o prťavých muškách, které by bylo nejlíp zasprejovat nějakým super antihmyzím lektvarem. "Benátky? Jaké to tam bylo?" zajímal se, poněvadž se zaprvé jednalo o místo, o němž dokonce slyšel, a zadruhé chtěl opravdu vědět, jak se jeho kamarád o prázdninách měl, "mě dědeček odmítá kamkoliv brát, prý by mě to jenom rozptylovalo," zabručel ještě po pravdě. Tak. Tady to bylo. Důvod, proč byl celé léto zavřený a nebo ukazovaný jako nějaká atrakce. Syneček Nottů. Potomek kdysi mocného rodu. Merline, lezlo mu to krkem. Ale prosím tebe, užíváš si to, jak na tebe všichni koukají jako na něco víc. Přiznej si to.
Ohledně kašle nic neříkal, no a pak se zamyslel nad tím, co on s Darkou během prázdnin plánovali, zatímco Nate povídal ohledně návštěvy Udinovic rodu u něj doma. Opravdu na okamžik zauvažoval nad tím, že by mu prozradil jejich plány, ale než se odhodlal cokoliv říci, i přes zatažené závěsy se do kupé nakvartýrovala Olšenková. Jo, viděl ji několikrát na různých akcích smetánky nebo ve škole, ale nikdy s ní pořádně nemluvil, tedy pokud se pamatoval dobře. "Klidně si sedni," opáčil prostě, "a Daryu jsem nikde neviděl, promiň." No a pak zmlknul. Neměl potřebu nutně zírat do Grušky učebnice, a nehodlal se vměšovat těm dvěma do hovoru. Však on si mohl povídat se svými hlasy v hlavě, takže pohoda. Navíc, kdyby náhodou, tak reagovat může vždycky. Tahle cesta se zdála zatím být přežitelná, a to dokonce ještě ani nezačala.

_________________

Vagon A

Tamsin poněkud překvapeně zamrkala, když se na ni pan Rusák hned tak utrhnul a založila si ruce za zády. „Ne. Jenom to vypadá, že máte evidentně nějaký problém,“ odvětila stále překvapivě laskavě, ačkoli se poněkud nejistě ošila, když do ní praktikant zabodl dost nepříjemný pohled. Strach z něj ale zatím neměla – koneckonců, tenhle se po ní na rozdíl od Arsenových rodinných známých nesnažil hodit Confringo nebo Cruciatus. Ale co není, může být. Tamsin teda doufala, že nebude, protože kostky rády trollily a židlemi, které by to jistily, nedisponovala. „Děkuji za doporučení, ale pořád jsem natolik svéprávná, abych se rozhodla, kdy si půjdu sednout.“ Po tomhle už asi dlouho nebudeš. Debile.
Pan praktikant svou přítomností očividně vyvolal zájem i ostatních okupantů prefektského vagonu. Jen o chviličku později se totiž z vlastního kupé vynořila Jane Edwardsová, které nazpátek kývla na pozdrav, a nakonec i nově zvolení prefekti. V jednom z nich poznala Flaviho od nich z koleje a v druhém zase Amarillu Hardingovou z Nebelvíru. A ačkoli bylo hezké, že se oba dva jali hájit své zájmy nebo alespoň zájmy svých kamarádů a ukázat Gerasimovi, že nesou hodnoty své koleje, vrátilo se jim to poněkud ošklivě. Pan Rusák se totiž naopak rozhodl předvést, že se nebojí udělat cokoliv a na oba dva z nich seslal kouzlo. V prvním momentě z toho byla natolik šokovaná, že ji ani nenapadlo sáhnout po hůlce a vysvobodit je. A už vůbec ji nenapadlo cokoliv z toho oplácet panu Rusákovi, protože tohle byla navzdory všemu úplně jiná situace než v kavárně. Jednoduše řečeno, pálit po profesorovi se nedělalo, i když byl očividně svině a zasloužil si to.
„No to snad… Děláte si legraci? To nemůžete vůbec myslet vážně, kdo si jako myslíte, že jste?! Okamžitě ji pusťte a jeho taky,“ rozkřikla se rozčileně a možná taky maličko hystericky. A fakt ji stálo hodně úsilí, aby nesáhla po hůlce. Nebo po židli, kterou neměla.

_________________

| +

Jasper vlakem obvykle nejezdil, ale po minulé návštěvě ministerských poskoků byl ředitelem o doprovod studentů slušně požádán. Vlastně nešlo říct ne, Jasperovi o blaho a bezpečí dětí jedoucích do Bradavic šlo, a to i navzdory tomu, co byl ochoten spáchat ve jménu většího dobra pro kolejního ředitele Nebelvíru. A to ještě netušil, že ten ruch, co ho vyrušil z poklidného obhlížení vlaku, byl i okolo jedné z Finnianových studentek.
Do vagonu A se musel trochu proklestit skrz ostatní, ale když došel na místo, velmi rychle mu došlo, co se stalo. Sice se s novým profesorem obrany ještě osobně nesetkal, ale pochyboval, že by Brumbál přijal ještě někoho jiného, kdo by vypadal jako fanoušek ruského metalu. Ať už ruský metal vypadal jakkoliv. „Pane kolego, s dovolením,“ pousmál se na Gerasima vlažně a protáhl se okolo něj, aby viděl na napáchané škody. „Liberacorpus,“ zamumlal a švihl hůlkou směrem k Flaviovi, načež se otočil k Amarille a se stejně kamenným výrazem pronesl: „Finite incantatem.“ (A Brumbál ji chraň, kdyby začala zase ječet, protože by se s tím silenciem asi neudržel.) Když bylo dokonáno, otočil se ke Gerasimovi a postavil se tak nějak před děti. „Profesoři mají vyhrazená místa na konci vlaku, pane kolego. Pokud nejste prefekt, primus nebo kapitán – a že já u vás žádný odznak nevidím – pak se, prosím, přesuňte do posledního vagonu.“ Vyzval kolegu klidně, i když klidný rozhodně nebyl.

Mimo herně:
Na kouzla nehážu, na oboje mám bonus +7 a stačí mi sedmička.

_________________

"Stejně vím, že někde tam uvnitř," zamířil prstem Anně-Marii na hrudník, "mě tu strašně chceš." oznámil dívce Garrick naprosto sebejistě. Chvíli uvažoval, že ještě něco dodá, ale nakonec od toho raději upustil. Přeci jen byl v kupé pár minut a cokoli z toho, co ho napadalo prohlásit, by mu zajistilo přinejmenším vykopnutí ze dveří, ne-li vyhození z okna.
"Možná bys neměla být tak namyšlená a trochu snížit laťku." odsekl Garrick nazpátek, ale nemyslel to tak. Jen nesnášel, když se někdo povyšoval nad ostatní a používal jako krytí inteligenci, protože tu mladý Gall obdivoval ze všeho nejvíc, tudíž nesnášel její poskvrňování. "Nelíbí se ti oslovení princezno?" usmál se chlapec vzápětí. "Jak ti mám tedy říkat? Královno? Madam? Vaše Výsosti? Sněhurko? Kopretinko? Stačí si vybrat, žádnej problém." mrknul Garrick s širokým úsměvem a nechal dívku rozjímat nad nejvhodnější přezdívkou.
Mladému Gallovi zaplesalo srdce. Zatím ještě slečna Kingová mu sice poradila, ať si tolik nefandí, ale na druhou stranu mu nic nevyvrátila. Neřekla, že je nudný a trapný a že číst noviny stále dokola, je zábavnější než koukat na jeho obličej. "To že bys pro mě udělala, půjčila mi TVOJE noviny? Páni, Kingová, díky." s tím se k ní opravdu blízko naklonil a noviny si vzal. Pak se vrátil na svoji sedačku a začal se uloupeným plátkem ovívat. "Nepřijde ti, že je tu nějak horko?" zeptal se po chvíli dívky a významně na ní mrkl. Samozřejmě se i k němu dostala ta zpráva, že Anna-Maria nápadníka má, ale prostě si nemohl pomoct.

_________________

>>
Skrz kamennou přepážku mezi nástupišti devět a deset prošly dvě postavy, obě svou výškou přesahovaly dav dětí tlačících se u vlaku a loučících se s rodiči. Tmavovlasý kluk, tedy, teď už vlastně mladý muž, před sebou tlačil těžký vozík s kufrem a soví klecí, dívka jdoucí vedle něj si neustále upravovala hábit.
"Už to nech, prosím tě," usmál se Peter na svou sestru pobaveně.
Věnovala mu nejistý pohled a naposledy si zpytavě změřila svůj zbrusu nový prefektský odznak. "Je to šílený, co? Kdo normální by udělal prefekta z holky, co se sama málem bojí i zeptat, kudy se dostane do učebny jasnovidectví?" Trochu nervózně se zasmála.
"Kdo tvrdí, že je Brumbál normální?" žďuchnul do ní loktem. "Neboj, bude to dobrý. Prcci si z tebe srandu dělat nebudou, na to se tě budou moc bát. A ty starší nějací prefekti stejně nezajímají."
Věděla, že to tak určitě nebude, i tak mu ale byla vděčná za to, že se ji snažil trochu uklidnit.
Během letošních prázdnin se toho stalo tolik... Od těch hrozných zpráv, které se dočetli v novinách, přes sovu, která Kath přinesla prefektský odznak, až po skutečnost, že Peter dostudoval. Obavy jejich mámy byly zbytečné, vrátil se domů z daleké školy živ a zdráv. Sice si ještě nenašel žádnou práci, to ale nikomu z rodiny Parkerových nevadilo. Zatím.
"No... tak zlom vaz," popřál jí, když jí pomohl s kufrem do vlaku. "Ne, že se budeš moc stresovat z NKÚ, pamatuj, že jsou až za strašně dlouho."
"Rozkaz," usmála se, objala ho, a pak konečně naskočila do vlaku. Nebylo vůbec těžké najít Gweeny. Seděla samozřejmě v kupé pro prefekty.

A5

"Ahoj, Gwee." Zářivě se na svou nejlepší kamarádku usmála a sebevědomě (a s nemalým úsilím) přemístila svůj kufr do zavazadlového prostoru. Ze zkušenosti věděla, že s sebou nepotřebuje tahat tolik věcí, kolik jich v kufru přechovávala v minulých letech, protože polovinu z nich stejně nepotřebuje. Zredukovala počet sbalených věcí na minimum, takže veškerý její majetek teď tvořily jen školní potřeby, nějaké to oblečení a další podobné nutnosti, jako kartáček na zuby a nezbytná dávka čokolády. "Tak, co prázdniny? Povídej, nic nevynechej." Pohodlně se usadila naproti Havraspárce a vděčně ji nechala mluvit, zatímco očima prohledávala nástupiště 9 a 3/4, jestli někde ještě neuvidí Petera. Pak pátrání vzdala a raději opětovala pohled Gweenině sově, Gandalfovi, která jí byla v létě inspirací k přečtení Hobita. Tím se taky musí kamarádce pochlubit. Co věděla, byla Gwee velkým fandou Tolkiena a jeho knih...
A pak... Pak do jejich kupé nakoukl ten cizí chlap a něco zamumlal, načež pokračoval chodbičkou dál. Kath na něj chvíli zůstala koukat, překvapená a trochu nejistá, jestli doopravdy řekl to, co slyšela, než se však dostala k odpovědi ve formě lehce rozhořčeného dotazu: "Co prosím?!", byl fuč. Otočila se na kamarádku. "Slyšela jsi to? Kdo to byl?"
Asi by uvěřila, že se jí to jen zdálo, kdyby se záhy v chodbičce neodehrálo velké drámo. Najednou se odtud ozýval křik. Kath v tu chvíli ani nepomyslela na to, že je vlastně ten prefekt a že by v podobných podezřelých případech v chodbičce stejně měla zakročit (nebo ne? Bude si muset ještě ujasnit, co prefekt musí a co může), na místo činu ji hnala zvědavost. Otevřela dveře a vykoukla ven. Bylo tam plno lidí - Jane, Tamsin, ten cizí vysoký muž... A ten držel u stěny Amarillu... A za ním visel za kotník hlavou dolů další jejich spolužák Flavi. Kath zůstala na celý ten absurdní výjev šokovaně zírat. Bezděky vytáhla hůlku, ačkoli v tu chvíli neměla ponětí, co by si s ní měla počít. A pak se na scéně konečně objevil rozumný profesor, jmenovitě profesor Fitzpatrick, který dal všechno do pořádku. Tedy... Možná ne úplně všechno. A Kath prostě jen stála ve dveřích kupé a snažila se pochopit, proč ten podle všeho profesor napadá studenty.

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Někde v áčku...

Všechen ten hluk samozřejmě rušil od čtení, tuplem když mu na okénko div nenarazil hlavou dolů visící Flavius. Septimus zaklapl knížku a rozladěně se vyšel na chodbu podívat, co se to tam kruci děje.
Situace se vysloveně nabízela tak, aby se ani nenamáhal jejím rozklíčováním - zúžily se mu oči, když si udělal dost jednoznačný obrázek. Zauvažoval jen o jednom - jestli toho grázla upozornit, že tady nemá co dělat, nebo se tím vůbec nezdržovat. Ruka mu sjela k hůlce, nicméně v tu samou chvíli se na místě objevil jeden z profesorů, kterého si Septimus matně zařadil ke kabinetu obrany proti černé magii, což bylo příhodné.
Konejte svou povinnost, uklouzlo mu málem posměšně, jak se na syna policisty slušelo, a potlačil nutkání přidat k mírné výzvě třeba kopnutí zezadu do kolene nebo úder na solar plexis. Ten chlápek, co rozhodně nebyl ani prefekt, primus nebo kapitán týmu, jak Septima svrbělo na jazyku, mu byl sympatický asi jako střevní chřipka chycená na dovolené ve vývojovém státě.
Zůstal stát k vlastnímu překvapení za Jasperem (ovšem připravený pořádně to tomu cizímu kreténovi osolit, kdyby mu poučení profesora Fitzpatricka nebylo dost) ačkoli k Flaviovi se obvykle nijak moc nehlásil, natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát.
"Žiješ, Hardingová?" utrousil a přes její rameno ještě střelil pohledem po Chrisensenové, která to evidentně viděla celé a připadala mu jako příhodný spolupachatel, kdyby měl být cizák vyhozen z okna, až nebude Fitzpatrick v dohledu... Moment, cože?
"Profesor?" zopakoval s krajním znechucením a sjel Gerasima pohledem. "To je vtip? Co učí, háčkování?" Septimus sám sobě přísahal, že kdyby měl vztáhnout znovu ruku třeba na Kath, kterou ten šrumec taky vylákal k vykouknutí z kupé, už by se neudržel. Nemohl snést představu, že po škole, kde byla i jeho sestra, se bude pohybovat tahle... věc.

_________________

Melody se zamyslela. Tedy vypadá jako někdo, kdo se zamyslel, což u Melody nehrozilo, ale zahrála to špičkově a to ani nevěděla, co hraje a proč. Achievement unlocked! Pak se ale rychle oklepe, jako by snědla něco fakt ošklivého, třeba slaninu z jednorožce nebo tak, a může se zase věnovat bráškovi, který je chudák úplně mimo.
"A co se stalo tobě, u všech šipkotů, že mě nepoznáváš?" usměje se a pokud se děvče neubrání, má smůlu a je něžně poplácáno po té hloupé hlavince. Melody totiž ví, že to brácha nemá v hlavě úplně v pořádku, tak na něj přece nebude zlá, duh. Dokonce mu ani nevyčítá, že neví, co je trampoška, a to jenom trochu proto, že v tu chvíli už to neví ani ona. To se prostě stává i v rodinách lepších poníků než jsou Queenovi, bych řekla. Dívčin pokus o představení sleduje nejdřív trochu podezíravě, jako by z Glacielly mělo vypadnout nejtajnější moudro světa, pak pomalu nasadí lehce znechucený výraz, jako by žvýkala Hagridovy ponožky, což někdo jako Melody už někdy určitě udělal, myslím. Je ale silná, skoro tak silná jako pisatelka, takže se přemůže a trochu se usměje, i když s tím potrhaným ksichtíkem to asi moc uklidňující není, sori. "Neboj, to se dá léčit," pronese a usměje se, takže je vidět, že pár zubů ji o prázdninách opustilo taky, a pak následuje další snaha o poplácání hloupounké hlavičky. "Potkala jsem jednu dobrou vílu, ta namaluje úplně všechno, i kroupy a bavlnu." Ne, nemá naprosto šajna, o čem to mele, ale stejně už nejspíš zapomněla, proč to říkala, protože po pár mrknutích už zase kouká z okna a dojde jí něco strašně důležitého. "My stojíme!" začne hulákat, ukazovat z okna a asi hledat berle, ale není to moc poznat, "no fakt, už jsme tady, vystupovat! Dělej, nebo ti ujedou prasátka!" S panikou v očích, teda vlastně v oku, začne vystupovat, což se jí ale moc nepovede, protože nemá nejen oko a některé zuby, ale ani berle a tak, víme? Takže sebou šlehne někam před Glaciellu a prostě plave napřed, nebo něco takového.

Mimo herně:
Promiň za zdržení

_________________

Nevím, proč jsem tak plašila, vždyť jsou úplně v pohodě. Možná jsem už trochu paranoidní, nicméně Powell je dokonalý příklad toho, že i ve zmijozelu jsou jemu podobní dementi. "Si piš, že je nemůžu ani cítit," ušklíbnu se směrem k McLarkenovi a přejedu pohledem po Nottovi. Zadržím poznámku o tom, že by měl vědět, kde mu běhá snoubenka, protože to prostě není vhodné, navíc to vůbec nemám vědět a nemám náladu být nepříjemná. "To je v pohodě, já si ji pak někde najdu, díky," odvětím Nottovi, reagujíc na to, že řekl 'promiň'.
Od původního plánu šprtat se lektvary a opakovat si to, co už znám, mě hned na začátku vyruší McLarken a upřímně jsem za to i ráda, čtení při jízdě mi nedělá moc dobře. "Ano. Vědomostí není nikdy dost." prohlásím malinko zasněným tónem - knihy jsou moje slabost, ticho tam. "Navíc, měli byste vidět výrazy těch tupců, když jim vyfouknu všechny otázky." dodám, aby si nemysleli, že jsem knihomolský buran, kterého nezajímá nic jiného než knihovna a pousměju se, přičemž prstem založím knihu tam, kde jsem skončila a knihu na chvíli přivřu, abych si mohla vzít s tichým "děkuju," cokoliv, co mi to Nate nabízí, důvěřujíc mu, že to není otrávené. "Chceš se podívat nebo...?" vypadne ze mě trochu nedůvěřivým tónem a nakloním k němu učebnici, nicméně nepředpokládám, že by měl vážně zájem, takže po chvíli učebnici zase přitáhnu k sobě. Pohledem zatěkám mezi Nottem a McLarkenem, i když Nott nejeví zájem ani o lektvary, ani o konverzaci celkově. Mi je to jasné - narušila jsem jejich konverzaci o něčem, co před mou maličkostí řešit nechtějí. Normálně by mi to bylo jedno, ale chápeme, zrovna s těmahle dvěma bych jakože ráda udržovala neutrální až kladné vztahy, čistě jen proto, že jestli v průběhu třetího ročníku nebo čtvrtého přejdu z andílkovského módu na bitch mód, budu potřebovat nějaký okruh lidí, kteří mě nebudou nutně nenávidět. Tedy, nebudu je vyloženě potřebovat, ale všechno bude jednodušší. Asi jsem trochu zlenivěla, to by se našim nelíbilo. "Hm. Klidně pokračujte, já vás nebudu rušit," oznámím těm dvěma co nejmilejším tónem. "Koneckonců jsem vás nepřišla špehovat, žeano." dodám a na tváři se mi objeví cosi, co by někdo mohl nazvat mírně rozpustilým úšklebkem, jako kdybych se snažila naznačit, že právě to tu možná doopravdy dělám. Pak se vrátím ke svému neutrálnímu výrazu a mlčím. Hledím si svého, jak jsem jim slíbila, protože i když jsem řekla, že je nechci špehovat, něco na tom být neaktivním účastníkem konverzace je svým způsobem zajímavé.

Mimo herně:
Sori, šitpost, stále hladová.

_________________