Hlasy v Rayově hlavě už se začínaly zase rozpovídávat, jak tam tak seděl sám a díval se z okna, a hlavně, přemítal, jestli by byla Udinová za účelem plánů schopna si s ním sednout, nebo by mu radši nechala klid na cestu, a z nějakého úžasného důvodu se mu před očima zobrazil obraz sebe sama, v rukou Daryi, v hrudi pozlacenou dýku, a Stephanie plakala. Netušil, že zavřel oči, a vizualizace nejhoršího se začala měnit v sen. Kratičký, a přesto děsivý. S trhnutím se probudil a zjistil, že je pořád ve vlaku, stále na nádraží v Londýně, a asi usnul. Pomyslel si, že příště rozhodně nebude jezdit moc brzy, že tohle nemá zapotřebí, protáhl se a začal hledat po kapsách hodinky, aby se ujistil, že už brzy vyjedou. Ale to už přišel Nath. Ray si v duchu oddechl, přítomnost dvou zmijozelských obvykle dokázala zbylé trouby z kupé dokonale vyhnat, a pokud se v Bradavicích Rheinallt s někým bavil, byl to právě McLarken. Místo pozdravu muselo stačit kývnutí, a Nott promluvil až v momentě, kdy byly závěsy zataženy a možnost soukromí se tak jen zvýšila. "Jestli sem někdo vleze, tak ho prostě budeme muset donutit zase odejít. Nemám na ty idioty náladu," ušklíbl se a kývl hlavou směrem k chodbičce, čímž dával najevo, že Nathaniela mezi idioty nepočítá. "Docela na nic. Děda se snaží mě sblížit s Udinovou a s Howellsovýma. Rodinný návštěvy, kde se člověk musí tvářit, že je všechny zbožňuje a vůbec by jim nejradši nezakroutil krkem," pokrčil rameny. Ne, vážně, jeho prázdniny nebyly nic, co by vůbec stálo za zmínku. A to, co by za ni stálo, bylo tajemství. Mezi tebou a tvou snoubenkou, che, poznamenal jeden z vnitřních hlasů. Bojíš se, že kdybys ji zmínil, utek by ti šamstr? Když tohle zaznělo v Rayově hlavě hlasem druhého z nejpodivnějších kazičů mysli, prudce se nadechl a rozkašlal. Šok. Tohle ho vůbec nenapadlo, a upřímně, bylo to ještě šílenější než představa, že by měl rád Udinovou. Protože ona byla aspoň holka. A i když holky byly fuj, pořád to bylo normálnější než tohle. "Eh... pardon, kašel," pokusil se to svést na stav fyzický, nikoliv psychické potíže, a následně zamluvit. "Co tvoje prázdniny? Děda říkal, že prý u vás taky byli Udinovi, a že Daryu potřebují co nejdřív udat, nebo co." Ano, Ray byl malá skrytá drbna, pokud jste to ještě nepoznali, a taky pro své plány potřeboval vědět, co se mezi společenskou smetánkou děje. No a mimoto ho opravdu zajímalo, jak se Nath měl.
Trochu podezřívavě se podíval na cukrátka. Cokoliv to bylo, nemohl si pomoci, prostě si jako první představil nějaký dobře skrytý jed, který účinkuje jen na Notty, nebo tak něco. Jelikož ale neviděl důvod, proč by ho zrovna McLarkenovi potřebovali otrávit a riskovali, že špatnou cukrlinku sní jejich synáček, nakonec se rozhodl, že je jen maličko paranoidní. A že cukr potřebuje. "Jo, jasně, proč ne," odkýval tedy a prsty vytáhl jednu ze sladkostí, kteroužto si následně vložil do úst. Už podle jeho Hmm mohlo být poznat, že cokoliv to je, je to rozhodně dobré. A vhodné na zacpání úst.

_________________

Naštěstí se jej Isaac rozhodl nevyhostit, a tak se mile pousměje a raději rychle vymizíkuje z prostoru chodbičky, což nyní zvládne i bez toho, aby se nosem zapíchl do podlahy před sebou. "No jasně, doma sem řek, že už je čas na to se osamostatnit, a tak sem si sbalil saky paky a prostě jedu natrvalo do Bradavic. Jen doufám, že Brumbymu nebude vadit, že tam budu chtít být i o prázdninách. Vzdělání je důležitý," pronese k Isaacovi s naoko důležitým výrazem, ačkoliv Vincek byl vždycky ten, kdo měl s učením dost velké potíže, i když nebylo pochyb, že kdyby třeba sám chtěl, možná by to i nějak zvládl... jenže to by to nemohl být Vincek, že áno. Když mu spojenec nabídne bonbon, s radostí jej přijme a rychle jej nacpe do pusy, aniž by se zajímal, jestli mu po tom třeba nenabobtná hlava nebo tak. Pak už rychle odklidí svoje věci a zdlouhavě vydechne. "No jasně, už nějakou dobu hraju na kytaru, i když jsem původně chtěl spíš bicí," zubne se. "Copak neznáš školní kapelu Expecto Punkeros? A raději si svou odpověď pořádně rozmysli!" zahlásí důležitě, ale rozhodně ne nijak zle.
"Prázdniny? Docela pohoda, většinu času jsem byl v Irsku, tenhle rok jsme moc necestovali, spíš sem tak nějak upevňoval přátelství se starými známými, se kterými jsem dřív chodil do školy, a tak. Jen škoda, že sem jim nemohl ukázat nějaký čupr kouzlo. Co ty, byl jsi někde?" zajímá se, než tedy do kupé pronikne i další osoba, tentokrát v podobě Danteho, který mu však ale nijak nevadí, a tak se na něj přátelsky zazubí. "Čus Dante," pozdrav chlapce, načež si mezi prsty začne žmoulat svůj dred. "Já myslím, že je tu místa dost, teda pokud tady spojenec nebude namítat," prohlásí a mrkne po Isaacovi. "Řidičák? Ten si chci v budoucnu udělat. Jakože na vopravdový mudlovský auto. Taťka ho normálně má a přijde mi to super." pochlubí se oběma chlapcům.
Jelikož je i Dante patřičně rozdavačný, neváhá, pustí své vlasy, a pak se natáhne po jednom šátečku, který do sebe začne bez nějakého koumání ládovat. "Ňam, super první večeře," poznamená, než tedy Dante řešit holky. Pravdou je, že přes prázdniny se mu už značně podařilo vyhnat z hlavy nebelvírskou kapitánku, a tak už dokázal i v okolních dívkách spatřovat něco zajímavějšího, než jen to, že jsou prostě otravný!
"No jasný, to bude určitě znamení. Hele, tak počkej, ještě musím naladit a-" zarazí se, načež si opráší ruce, a pak sáhne po své kytaře, kterou si s obdivným pohledem položí do klína. Levou ruku položí na struny, zatímco druhou rukou do nich hrábne a nakrčí obočí. "Fakt potřebuje naladit," poznamená tiše, načež se chvíli věnuje pouze ladění, než tedy začne pomalu vybrnkávat jakousi melodii, kterou se naučil v jednom zpěvníku. "Máte nějakou písničku na přání nebo to necháte na mně?" zeptá se, přičemž pohled na chvíli upře k chodbičce.

_________________

Flann využil uděleného povolení vejít a nakýbloval se do kupé dřív, než si ho odchytne některá z Amarilliných opiček na gumičce a bude potřebovat hrozně urgentní pomoc od nového prefekta. Pokud si ho někdo z těch dvou prohlédl trochu důkladněji, mohli si všimnout, že je jakýsi nazelenalý, ovšem za to relativní blízkost Satanovy pravé ruky kupodivu nemohla – to jen definitivně mizely příznaky o prázdninách prodělaných dračích spalniček, na které bylo v minulém postu tak trochu zapomenuto, pardon.
„Aha,“ odtušil ještě, než nacvičeným pohybem uklidil kufr, usadil se a položil si na klín batoh, z nějž vyčuhoval rezavý kočičí ocas. „Tak to ty budeš asi výměnnej student, co? Já jsem Flann,“ kývl pak na důvod veškerého jeho zmatení, přidal letmé mávnutí a doufal, že se moc nesekl. Rozhodně se ale nepouštěl dál, například do tipování původní školy, protože kdyby mu na základě prvního dojmu přisoudil Krásnohůlky, asi by z toho protistrana moc nadšená nebyla. Podobné nenadšení by asi vyvolalo delší zírání, které on naštěstí neměl v povaze, takže pohledem tak nějak šmejdil po kupé a nemohl si nevšimnout, že už jsou tu přítomny dva odznaky.
„Kdybys něco potřeboval, tak se klidně ptej, od toho tu my prefekti jsme, prej,“ pokrčil rameny a vytáhl z batohu jak Šunku, aby se tam blbec neudusil, tak svačinu. A protože řeči zvířat pořád rozuměl, jen na to občas někdo zapomínal stejně jako na ty spalničky, Sunshinova průpovídka mu neušla.
„Simtě, kočky nejim, jste samá šlacha,“ odvětil bleskově, aniž by ho rmoutilo, že před těmi dvěma bude za případ pro psychiatra, a zakousl se do svačiny sestávající z několika proužků sušeného dikobrazího masa.

_________________

>>>

Tenhle den byl jako stvořený k opalování nebo tak něco a Melody tak na nádraží dorazí správně upravená. Hlavinku jí kromě obvyklých blond vlasů jen trochu potřísněných motorovým olejem, který neví, kde se vzal, zdobí ještě barevný šátek a snažící se zakrýt všechny ty jizvy, marně, a taky pravá pirátská páska přes umřené oko. Epesní páska, fakt, jenom škoda, že si ji zjevně ještě moc neumí nasadit a většina toho zjizveného fujtajblu je pořád vidět.
Melody má za sebou fakt těžký prázdniny, během kterých málem umřela a je to na ní vidět, duh. Ačkoliv ji ti hodní skřítci v nemocnici u svatého Manga dostali z nejhrošího, tedy vlastně nejhoršího, je zázrak, že z toho vyvázla jenom bez oka, se spoustou klikatých jizviček a na nějaký čas s berlemi. Slyšela to alespoň říkat jednu z těch zvonilek, co kolem ní pořád poletovaly a odháněly zlé duchy. Teď stojí na nástupišti a ke všem těm zraněním má na čele čerstvou ránu a možná i čerstvý otřes mozku - to se prostě stává, když si spletete přepážku a místo do té průchozí to v plné rychlosti naperete do úplně obyčejné zdi, dvakrát. Energicky všem mává berlemi, hlavně starším pánům, asi že si myslí, že jsou její máma a mámě se mávat musí, jinak by se zase naštvala a proměnila se v obřího tukana. Rozhodně to vypadá, že se na letošní poslední ročník v Bradavicích těší ještě víc než na oba dva poslední ročníky předchozí. A protože ji nebaví jen tak stát a mávat, vyrazí k vlaku tak rychle, jak jen o berlích může. Přerazí se jenom dvakrát, jednou o vlastní nohu, podruhé o jakéhosi prváčka, ale hej, všechno dobře dopadlo a ani moc krve z toho není, tak si nebudeme stěžovat. Před nástupem do vlaku ji však zaujme cosi nezvyklého, co ale zní jako něco, co potřebuje najít - hudba a zpěv. Poslouchá to dobrých pár minut a už je připravená vlézt do druhého vagónu, kde by Iggymu a Skyovi svým pirátstvím určitě udělala radost, jenže pisatelka to dneska očividně chce jinak a Melody je rychle odtažena kolemjedoucím vozíkem, za který se jí nějak zahákla uvolněná nit ze svetru nebo co. Rozmotat se ji povede až s přispěním řidiče vozíku a jeho dvou starších sourozenců a i to je docela úspěch, každopádně když je pak na znamení díků omatlá vlastní krví a vrátí se k nastupování do vozu, vůbec jí nedojde, že se sápe do úplně jiných dveří o vagón vedle. Opatrně se proplíží (to o berlích kupodivu zvládá) zhruba do půlky vagónu a tam nakoukne do kupé D3, kde se zatím nachází jen jedna nebohá prvačka.
"Ahoj brácho!" pozdraví to prvačku bez sebemenšího zaváhání a zamává berlema tak, že málem vysklí jak okna, tak brýle nějakého kolemjdoucího prtěte, smolík, "kde máš tu trampošku, cos na ni tak krásně zpíval?" Chvíli stojí mezi dveřmi, ale pak už se nekompromisně nakvartýruje ke Glacielle a usadí se přímo naproti ní, takže má chudák holka parádní výhled na její zjizvenou tvář a ještě zjizvenější kus díry po oku, co zrovna nezakrývá páska. Epesní páska a tak, chápeme se. S výdechem se opře, chvíli mrtvě kouká nad holku a pak do ní zabodne svoje zbývající očko, jako by snad čekala, že jí brácha bude vyprávět pohádky nebo novinky z domova nebo tak něco.

_________________

Iggy se zachechtal a pobaveně potřásl hlavou, až mu zrzavé vlasy, které mu za prázdniny krapítek přerostly, spadly do očí, takže si je musel zase frajersky odhrnout. „Tebe nejde minout, vždyť řveš na celý nástupiště,“ zazubil se. „Většina lidí je asi blbá nebo hluchá, protože všichni vypadali, že tě vůbec neslyší, což nechápu,“ dodal s pokrčením ramen. Třeba ho prostě jen slyšet nechtěli, poněvadž neuměli ocenit pořádný punk.
„Sně, že si dám banán,“ přikývl zrzek a ochotně si od kamaráda banán převzal, protože souhlasil s jeho životní filozofií, že jsou banány fajn a zdravé a tak. „Byl sprostej jako dlaždičoun, možná ještě víc,“ odpověděl pak na jeho otázku, jakmile banán oloupal a spolkl první sousto. „Už jsi někdy potkal dlaždičouna? To by byl taky hustej mazlíček, možná ještě lepší, než ten papoušek,“ zamumlal Ignác zamyšleně, přičemž v duchu osnoval plán, jak sprostým zviřátkem zavařit profesorům. „Myslíš, že bychom mohli mít ve škole sprostýho papouška? To by totiž bylo děsný žůžo,“ zazářil jako sluníčko, protože ta představa prostě neměla chybu. A jaká by byla prča, kdyby ten papouch poslal Grace do míst, kam slunce nesvítí, ha! I když o prázdninách se chovala celkem normálně. To ale Iggy před Skyem radši taktně zamlčel. „Já myslím, že je pravděpodobnější přijít o končetinu na hodině Péče - se prej stalo. Slyšels o těch dinosaurech, ne? Prej nějakej jednomu klukovi ukous prsty, nebo co.“ Ne, Iggy nebyl drbna ani trošku. „Já bych nechtěl dřevěnou nohu, ani pásku přes oči. Třeba takovej rum by byl určitě lepší a taky by z nás dělal piráty!“

_________________

B1

Grácie, Angelína a Ell

Ta holka vypadá na pěknýho cimprlicha. Pár vysypaných učebnic a oblečení a ona dělá, jako by bylo celé kupé umazané od bláta. Její popohánění, abych si všechno uklidila co nejrychlejc, mi moc nevoní. Jenže nechci strašit prvačku hned první den, tak to nechám být.
"Haha, to by bylo hustý dostat se do Azkabanu za zabití kufrem. A představ si ten náhrobek mrtvého: Zabit kufrem dvanáctileté holky." Jak smutné. Takový osud bych nepřála nikomu. Ale možná, až budu mít někdy takovou tu tašku, jak se do ní vejde všechno, tak v ní budu mít i kufr - pro případ nouze - a když nezafunguje hůlka, použiju kufr. Bude ze mě Angie - vrhačka zavazadel. A mohla bych se tím i živit. Pokud neklapne famfrpál, samozřejmě.
Do kupé k mému překvapení vtrhne Grace. Vesele se obejmeme a chvíli poskakujeme, až spadneme na sedačku. Mám radost, že po prázdninách zase vidím mojí kamarádku. Hrabnu jí rukou do vlasů a pořádně je zacuchám, abych jí poškádlila. "Ahoj Grace, ráda tě vidím. Jak ses celý prázdniny měla?" Když se konečně obě usadíme, věnujeme pozornost neznámé dívce. Když mluví, má takový trochu směšný přízvuk. Dle jména to pak vypadá, že se jedná o žabožrouta. Stále se držím a nic neříkám, abych dívku nějak neurazila, ale začíná na mě působit jako fiflena. A fifleny já nerada. Fifleny si zaslouží něco nehezkého. Vzhledem k tomu, jak dívka dbá na čistotu a na vzhled, napadá mě spousta věcí, co jí provést. Chtěla bych vidět, jak by rozdýchala výbuch bublin, který se nám stal vloni ve vlaku. Hehe, ty její kudrliny by pěkně splaskly. No, uvidíme, jestli dojde i na činy, he he.
"Ell, klidně můžeš Grace věřit. Ona je v přeměňování fakt dobrá." Podpořím svojí kamarádku, i když si tím tvrzeném nejsem úplně jistá. "Její děda dokonce učí přeměňování v Bradavicích, takže úspěch je zaručen." Znovu si dívku zkoumavě prohlédnu. Jako sluší jí to, to jo, ale na můj vkus působí moc uhlazeně. "Nepřemýšlela jsi třeba o jiné barvě vlasů? Myslím, že taková fialová by dodala tvému vzhledu šmrnc. Na colovariu jsem expert, jestli chceš." Z kapsy u kabátu vytáhnu hůlku a začnu s ní šermovat dívce před obličejem. "Nebo ještě líp, pojďme si všechny obarvit hlavu nastejno, ať všem ukážem, kdo jsou vládci tohoto vagónu!" S těmi slovy vyskočím na sedačku a napřáhnu ruku ke Grace, na kterou chci aplikovat kouzlo jako první. Zatím se ale do ničeho nepouštím, čekám, co na to ostatní.

_________________

<<

Jasmine se zpátky do školy docela i těšila, po některých lidech se jí dokonce i stýskalo a nemohla se dočkat až je zase uvidí. Doma však bylo doma, navíc rodiče přemluvila, aby na pár dní před začátkem školy jeli do Panadží, s čímž jí vyhověli a jí se odtamtud nechtělo. Milovala tohle město a jen těžce se jí opouštělo.
Na nádraží jí doprovázel otec, protože svou malou dcerunku nemohl nechat jít přeci samotnou. Jasmínka doufala, že by se mohla přidat k Lashawn jako minulý rok, ale nestihla se včas zeptat a řešit to dneska ráno bylo zbytečné, protože si její tatíček vzal už volno a chtěl jít s ní. "Těšíš se?" jak zbytečná otázka, ale ticho mezi nimi bylo příšerné, takže Jasmine byla nakonec ráda, že ho otec přerušil. "Ani nevíš jak," oznámila mu pak, zatímco si uhladila své sárí. Bylo příšerné vedro a Jasmine si na sebe odmítala vzít cokoliv jiného, vždyť do uniformy se mohla převléknout v klidu až ve vlaku, navíc by se v ní dneska určitě upekla, takže tak. Přepážkou pak prošla jako první, její otec hned za ní.
"Nemusíš tady čekat, než ten vlak odjede," tohle byl způsobem, kterým Jasmine říkala, budeš mi chybět. Věnovala svému tatínkovi úsměv a jakmile měla tu možnost, zmizela mu z dohledu. Nechtěla to totiž déle zdržovat, navíc šli docela pozdě a Jasmine tak trochu doufala, že najde někoho ze svých kamarádů, ke kterým by se mohla posadit.


Jasmínka nezkoumala kdo v kupéčku sedí, ale jakmile otevřela dveře, zalitovala toho, že si to nejdříve nezjistila. Jenže teď už by bylo děsně trapný, kdyby zas zmizela pryč bez jediného slova, a proto nahodila úsměv a zkoumavým pohledem přejela ty tři dívky, které v kupé seděly. "Čau.." odtušila směrem k Angie a Grace, které znala, protože s ní chodili do ročníku a následně zabodla pohled do té třetí, která musela jet letos poprvé. Po tvářích jí přeletěl nepatrný úsměv a ne, rozhodně jí nenapadlo, aby se ptala zda je to poslední místo volné. Jednoduše se posadila na to místo a kdyby měl někdo námitek? Nu, což. Jasmine se z místa nehodlala už zvedat a na případné protesty nijak nereagovala. "Prázdniny utekly jako voda, těšíte se zpátky?" jestli jí ta otázka opravdu zajímala? Ani náhodou, ale Jasmínka měla dneska docela dobrou náladu, konec konců, vracela se zpět do Bradavic.

_________________

"Jo, klid tam je," odkýval jsem s menším úsměvem. Klid byl sice v některých chvílích fakt fajn, ale ne pro někoho, kdo se rád bavil. A já tušil, že kdybych seděl třeba někde sám, asi bych tam pošel. Jinými slovy, asi bych tam jen tak nepřežil. Pak mě však dostala jiná otázka a já vážně nevím proč, moje tváře začali nabírat červený odstín, a tak jsem se od Svena na chvíli odvrátil. "Neviděl jsem tě celý prázdniny, tak mě zajímalo, jak jsi se měl?" zkusil jsem to nakonec s menším úsměvem, zatímco se mi do obličeje vracela normální barva. Napadala mě spousta možností, proč jsem chtěl jet zrovna se Svenem, ale tohle dávalo aspoň trošku smysl, navíc mě to fakt zajímalo.
Informace o tom, že Bree dostala odznak mě překvapila, ne že ne. Zrovna u téhle osoby bych nikdy neočekával, že ho dostane. "Nic jsi neudělal špatně," broukl jsem po chvilce a dal se do rozbalování sušenek, protože tohle byla přesně ta příležitost, kdy se to hodilo. Ona ta příležitost teda byla vždycky, ale víme. Pozvedl jsem ruku a položil jí Svenovi tak nějak automaticky na rameno. "Jen nedokáží ocenit to, co děláš," a s těmito slovy, jsem mu pod nos strčil ten balíček sušenek, aby si nabídl. Na nervy. A to, že jsem zvědavý kdo ten odznak letos dostal, jsem raději nezmiňoval. Bylo mi Svena líto a chtěl jsem mu nějak zlepšit náladu, ale nenapadalo mě, jakým způsobem bych to mohl udělat. Kdyby šlo se vzdát svého odznaku a dát ho někomu jinému, s úplným klidem bych to udělal.

_________________

Shashi i nadále hleděl zamyšleně z okna, rozhlížel se kolem jakoby někoho hledal a přitom přemýšlel o své budoucnosti. Poslední rok na škole, letos jede naposledy.. už měl vymyšlené plány, co bude dělat po škole, ale neměl nejmenší zdání, jestli to všechno vyjde. I když.. s pomocí rodičů v tom zas takový problém neviděl. Šlo však ještě o jinou věc, než o tom, co bude dělat po škole. Rodiče poslední dobou totiž mluvili o svatbě a Shashi se bál toho, co společně za jeho zády vymyslí.
Nakonec si jen povzdechl, narovnal se a zavřel okno. Sice tam mezi lidmi poznal několik svých přátel, kterým dokonce zamával i na pozdrav, ale osobu, kterou hledal se mu najít nepodařilo. Za což nejspíše mohl fakt, že už dávno stála za dveřmi jeho kupé. Jestli byl Šáša překvapený? Rozhodně. Netrvalo to zas tak dlouho, než se dveře do kupé otevřeli. "Lashawn," vydechl a nervózně se zatahal za stříbrný přívěsek čtyřlístku, který dostal od Lashi minulý rok k vánocům, od té doby ho totiž nesundal. "Počkej, pomůžu ti," hlesl pak, když si všiml jejích zavazadel, a tak trochu se vrátil vzpomínkami přesně o rok dozadu. Dříve než popadl její kufry, nechal chviličku na případné protesty, jelikož mohla být taky možnost, že se tady zastavila úplnou náhodou a měla třeba namířeno někam jinam, že jo. Shashi však zarytě doufal, že tomu tak není, hlavně z důvodu, že.. Opustila tě. hlesl jeho hlásek v hlavě, když uklízel její kufry na místo pro zavazadla. Šáša si moc dobře pamatoval na to, jak Lashawn utekla z plesu a od té doby se mu vyhýbala. A jak jinak, Shashi si to celé dával zavinu a přemýšlel, co udělal špatně.
"Jaké jsi měla prázdniny?" povytáhl tázavě obočí, zatímco se usadil na sedadlo k oknu a nervózně se kousl do rtu. Ta otázka ho zajímala více, než si byl schopný připustit.

_________________

Z přemýšlení Amarillu vyruší Fláva. Ani to nemůžeme brát jako vyrušení, protože ona ho vlastně chtěla vidět. Hned jak vleze do kupéčka, hodí se kamarádovi kolem krku a podobně jako předtím Suttona, přidusí maličko i mrzimorskou prefektku. "Mám! Poď, držím ti místo. Prázdniny byly super, chvíli sem byla nemocná, ale rychle jsem se z toho dostala, protože mamka zná nejlepší doktory. Zámek je super, ale jak jsem to chtěla udržet v tajnosti tak se to vůbec nepovedlo, alespoň jsem se dostala do časáků o bydlení, ale chápeš, teď už o tom plno lidí ví, ne že by to bylo nutně špatně, žejo, ale stejně. Ale jako nikdo mi tam neleze, takže dobrý. Teď tam stejně je jen služebnictvo, ale je to tam strašně super. Velký, všechno je tam velký, obrovský. Je to hrozně pohádkový, víš. Děkuju! Tobě taky, teda, ty vlasy, to je změna - ale sluší ti to. Upřímně, ty bys mohl bejt klidně i plešatej a stejně by ti to slušelo, samozřejmě." vychrlí na kamarádku nadšeně, i když ke konci to trochu umírá, stejně jako Amarilla. Oops, spoiler. "Ale... to nic. Jen je mi bez Suttona smutno. A naši na mě už nemají tolik času a já nevím... stýskalo se mi po tobě, no," přizná pípavým hláskem, zcela neAmarillovským. Pořádně se nadechne a nahodí zpět svůj americký zářivý úsměv, narovná se a pohodí vlasy. "Ale to je jedno. Povídej, co tvoje prázdniny? Vyřešil si to nějak doma? Řekl si to mamce? A taťkovi? Tento rok děláme zkoušky, co? Docela hustý. Teda... je to tento rok, že? Já už ani nevím, ale myslím, že sem neměla tolik všechno flákat, přísahám, že neumím jediný kouzlo ani lektvar. Jako kdybych to potřebovala, chápeš... Ani nevím, co na té škole ještě dělám, touhle dobou jsem mohla být na nějaké prestižní umělecké akademii nebo tak něco, že jo. Zase kdybych s tím sekla, už nikdy bychom se neviděli, chápeš." povzdechne si tiše a rozhodne se, že odteď bude veškeré depka myšlenky odhazovat do růžového koše, protože to není nic hezkého. "No, depresivního by stačilo. V divadle jsem potkala hele jednoho strašně moc pěknýho kluka, nemám šajna kolik mu je, ale určitě ne víc jak dvacet. Netuším ani jak se jmenuje, ale byl strašně pěknej, víš. Výrazné rysy, černé vlasy, snědý, modré oči, zvláštní přízvuk, svaly a tak, říkám ti, ten by se líbil i tobě. Proč nemáme takových kluků víc v Bradavicích? Normálně bych přísahala, že kromě tebe na škole není jedinej pěknej kluk, kterej by za něco stál. Teda jasně, ještě je tu Flann, ale chápeš, to nemůžeme srovnávat, protože to by bylo nefér vůči všem ostatním. Prostě ty kategorie jsou že ty, Flann a pak všichni ostatní. A ze všech ostatních tam nikdo pěknej není. Není to depresivní? Co myslíš. Tobě se někdo líbí? Už jsem se určitě ptala, ale víš co, jsem strašná hlava děravá, promiň." zazubí se na Flaviho a prudce zamrká, očekávajíc nějakou fakt mega růžovou odpověď.

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!