Výběr Billyho restaurace mne trošku překvapil. Jednou jsem uprosila dědu Lewise, aby mne tam vzal. Objednala jsem si něco extra pálivého, nesnědla jsem to, děda se zlobil že vyhazuje peníze a já musela vydržet zbytek dne bez jídla. Když jsem si prý nedala říct... shrnuto a podtrženo. K této restauraci jsem vřelé city nechovala. Ale dala jsem Byllimu na výběr a hádat jsem se nechtěla.
„Tak dobrá,“
kývla jsem sice trošku neochotně, ale přeci jenom jsem kývla. Mohla jsem se taky vytáčet, že mi tato volba není moc po chuti, že.
„No, jenže prváci jsou strašný mimina! Mlíko jim teče po bradě! A nic neumí!“
Oponovala jsem Billymu na jeho tvrzení. Zcela jsem ignorovala fakt, že minulý rok jsem také byla prvák, strašně jsem se do Bradavic těšila a připadala jsem si veliká. Ten jeden rok až zas takový rozdíl nebyl. Ani co se rozumu týče, tak ani znalostmi a dovednostmi.
„Závěsy jsem málem podpálila taky. Venku jsem našla sirky, tak jsem si s nimi hrála. Jéj, to bylo divadlo!“
Jop, na podobné hlouposti mne i minulosti užilo. Než mne tedy dědečkové aspoň trochu umravnili. Teď mne aspoň podobné šílenosti nenapadají. Dokonce mne ani nenapadlo, že Billyho zmínka o podpalování čehokoliv mohla znít trošku nebezpečně a možná to byla i varovná indície k tomu, abych se k němu moc neměla. Jenže já přemýšlela trochu jinak a nepřipadalo mi to divné ani trochu.
„A já se nepodpálila. Říkala jsem, že to bylo málem, neboj se,“
ale jo, to nekouzlení mimo hrad bylo asi za trest! A já byla ke konci roku celkem hodná!
Teprve až když chlapec řekl své jméno, docvaklo mi to. Možná to bylo i proto, že jsem se o famfrpál příliš nezajímala. Sice jsem na zápasech byla, ale místo hry jsem se věnovala všemu jinému a brala jsem to spíše jen jakousi společenskou událost.
„Já už vím! Ty jsi brankář! Nebo odrážeč? Chytač né, to je Darrel,“
vydechla jsem a tvářila jsem se při zmínce o Darrelovi asi jako měsíček na hnoji. Ten byl tak supééér! Možná tomu famfrpálu dám šanci...
„Možná střelec,“
vyjmenovala jsem de facto všechny posty. Famfrpál nebyla moje silná stránka, ani létání obecně. Navíc s tak pitomým učitelem, jako jsme měli letos... u tohoto tématu jsem skutečně nechtěla zůstávat moc dlouho. Rozuměla jsem tomu asi jako koza petrželi, takže tak.
„Učí přeměňování. Měl sedmáky a asi bude mít prváky. Já jim tak závidím... strašně ybch si přála, aby děda učil mne. Jako, Liam je super, ale je moc mladý, zatímco dědeček je starý a celý život se přeměňování věnuje... a strašně moc o tom ví. Víc bych se s ním naučila,“
vykládala jsem po cestě k Drakovi. Celou tu dobu jsem podobným způsobem vynášela Howarda do nebes. Také mi bylo jasné, že by mi děda nijak nenadržoval. Dokonce ve mne bylo malé tušení, že když jsem Nelsonová, tak bych měla všechno zvládnout lépe než ostatní... a byly by na mne zvýšené nároky.


>> Hladový drak (s Billym )

Mimo herně:
Vůbec

_________________

<<

Horké počasí očividně nehodlalo opustit Velkou Británii ještě nějakou dobu, a tak i dnes bylo na umření, obzvlášť ve velkém rozpáleném městě, jako byl Londýn. Harry tohle počasí nenáviděl, protože na něj nebyl zvyklý, a jakmile se jen trošičku hnul, začal se potit jako kůň a měl pocit, že umře; famfrpálové tréninky pak byly absolutní třešničkou na dortu. Jediné štěstí bylo, že se na slunci nespálil tak snadno, jako většina bledých obyvatel britských ostrovů.
Po Příčné ulici kráčel bez obvyklého elánu, protože kdyby se hýbal energičtěji, byla by vyšší pravděpodobnost, že v tom horku zdechne. A to dokonce během svých toulek kouzelnickým Londýnem narazil na několik vyčarovaných dešťových obláčků, pod nimiž měl člověk možnost trošičku se ochladit. Jenže sotva ušel pár kroků, vlasy i oblečení měl hned suché a vedro mu pak bylo ještě větší. Tvářil se díky tomu poměrně nabručeně. Tohle počasí však mělo alespoň nějaké výhody - třeba to, že v ulicích nebylo tolik lidí. Ti, co mohli, se váleli někde u vody, což bylo jedině dobře, protože davy lidí Harryho neskutečně prudily.
Mířil na smluvené místo, kde se měl setkat s Audrey, na níž se opravdu těšil. Nijak zvláštně se pro tu příležitost nevyfikl - hodil na sebe obyčejné bílé tričko a béžové kraťasy, i když by se ulicí nejraději promenádoval polonahý. Ale to by některé slabší povahy (většinou rádoby fanynky) nemusely v tom horku přežít. A protože se smluvené místo nacházelo nedaleko stánku s čarokrásnými květinami, koupil Harry Audrey jednu symbolickou růžičku. Chvilku sice uvažoval nad letní slunečnicí, ale nakonec usoudil, že růže daleko lépe vyjádří jeho city a to, jak se mu po Audrey stýská.
Jakmile došel na místo, které se naštěstí nacházelo ve stínu, pro jistotu schoval růži za zády a začal se bedlivě rozhlížet kolem sebe skrz sklíčka slunečních brýlí - bez nich by mu totiž slunce asi vypálilo oči.

_________________

<<<

Vedro sužovalo obyvatele Británie i v dnešní den a Audrey by lhala, kdyby řekla, že jí to vadí. Nevadilo, ba naopak byla ještě ráda - teplo měla ráda, i když to bylo jen slabé slovo. Přímo ho totiž milovala, což byl možná důvod proč část prázdnin strávila v Egyptě, a i za takového počasí z ní sršela energie. Skoro celé prázdniny byly pracovní, protože byla spousta módních přehlídek, fotily se nové kolekce.. A na ničem z toho Audrey nemohla chybět, protože tohle jí prostě bavilo. To byl taky jeden z důvodů proč se o prázdniny nevídala moc s Harrym - skloubit schůzky s její prací a jeho tréninky šlo docela těžko, ale čas od času se jim nějaký den ukrást jen pro sebe povedlo. Navíc, letos měl její mladší bráška nastupovat poprvé do Bradavic, takže se také hodně věnovala jemu a už se nemohla dočkat, až budou mít čas společně zajít na nákupy.
Na smluvenou schůzku s Harrym šla Aud pozdě a moc dobře to věděla. Na její obranu, ráno se musela zastavit ještě na nějakém focení, které se tak trochu protáhlo, s čímž Audrey nepočítala. Taky proto skoro běžela, což vypadalo krapet legračně, protože na nohou měla černé lodičky s podpatkem. Na těch botách sice uměla perfektně chodit, ale běhat se v nich zas tak nedalo. Černé krajkové šaty už jen potvrzovaly to, že Audrey teplo skoro vůbec nevadilo, jinak by asi pro takhle krásný den zvolila úplně nějaké jiné, že.
Teprve když se blížila k místu setkání trochu zpomalila, protože nechtěla přijít udýchaná a jakmile si všimla Harryho, na tvářích se jí objevil široký úsměv. "Harry!" zamávala na něj radostně, přidala trochu více do kroku a jakmile se dostala až k němu, líbla ho na přivítanou na tvář. "Chyběl jsi mi," zavrněla pak sladce zatímco se přiblble usmívala. Vážně jí děsně chyběl, neviděli se skoro několik týdnů což pro ní bylo hrozné.

_________________

Harry věděl, že jde Audrey pozdě, ale dámám se pozdní příchod toleroval, takže ani v duchu neúpěl a jen mlčky čekal a snažil se neumřít vedrem, i když každá další minuta pro něj byla otravnější a otravnější. Harry nebyl člověk, který by byl zvyklý delší dobu stát nebo posedávat na jednom místě a nic nedělat.
Když po chvíli konečně spatřil Audrey, jak na podpatcích běží k němu, jako by se snažila dohnat to zpoždění, rozzářil se jako sluníčko a posadil si sluneční brýle do vlasů, aby mu bylo vidět do očí. Z těch totiž sršela upřímná radost z toho, že slečnu modelku vidí. „Ahoj,“ brouknul s úsměvem od ucha k uchu a rozzářil se ještě víc, když dostal pusu na tvář. „Ty mně taky,“ přiznal zcela upřímně, protože ano, Audrey mu opravdu chyběla. A jakmile to dořekl, vytasil se s tou jedinou růžičkou, kterou Aud s laškovným zamrkáním podstrčil pod nos. „Pro radost,“ mrknul na ni. „Moc ti to sluší,“ dodal po chvilce, když si Audrey zkoumavě prohlédl od hlavy k patě - byla opálená a ty černé šaty s krajkami jí opravdu neskutečně slušely. Společně vypadali jako pár z módního katalogu, kdyby tedy Harry měl na sobě něco jiného, než obyčejné bílé tričko, které mu sice seklo a zdůrazňovalo fakt, že i on se přes léto celkem opálil, ale bylo prostě obyčejné.
„Tak kam vyrazíme? Že si koupíme zmrzlinu? Nebo ledovou tříšť? Umírám vedrem, Aud!“ vyhrknul Harry a zmoženě si oddechl. „Nechápu, jak můžeš být tak plná energie. Já se hnu a je mi na umření - nejradši bych celý den ležel někde ve stínu a chládku a vylejzal ven jenom v noci,“ zabrblal s pobaveným úšklebkem a ať už s Aud vykročili jakýmkoliv směrem, majetnicky ji chytil za packu.

_________________

<<<
Sky se děsněukrutněmocmakarena nudil. Navíc bylo horko, takže mu šibalo o něco víc než obvykle, a jen co opustil zmrzlinářství s megakornoutkem ze sladké oplatky máčené v čokoládě, ve kterém se pod nechutně zelenou polevou tísnilo hned šest kopečků banánové zmrzliny opatřených kouzlem, aby mu nespadly, vyrazil očumovat výlohy. Chtěl vlastní koště, které by mu nikdo se zdravým rozumem nepořídil, ale on ho stejně chtěl, a vážně doufal, že třeba omylem o nějaké volné zakopne. Náhoda byla blbec, stát se mohlo všechno. Zatímco se šklebil při pohledu na táhnoucí se zelenou polevu, která dělala svému názvu odvozenému od trollího soplu jen čest, a zmrzlina mu pod horkým skoro poledním sluncem tála, sem tam omylem někomu podkopl nohu a dělal, že on nic. Všiml si i Harryho s nějakou ochechulí, ale protože holky byly brr, ani se k němu nadšeně nehrnul, aby se mu pochlubil, že na jednom z erárních košťat jejich rodiny předvedl dvojité salto vzad bez toho, aniž by při tom zahučel do cizího seníku, u kterého si triky zkoušel. Po chvilce mu zmrzlina začala zdrhat z kornoutku, protože ji nekonzumoval dost rychle, a pokoušel se to nejhorší zachránit tím, že si oblizoval ulepené ruce jak profesionální Alík.

_________________

Nessa kráčela Příčnou ulicí sama samotinka, ale nesla se sebevědomě a nijak nedávala najevo, že by se mezi všemi těmi kouzelníky spěchajícími za nákupy proplétala raději s někým dospělým, kdo by ostatní dospěláky odstrkoval stranou. Ve skutečnosti tu byla s rodiči, ale těm se úspěšně ztratila z očí a nedělala si kvůli tomu vůbec těžkou hlavu, vždyť oni se někde najdou. A peníze na hůlku a hábity měla u sebe, tak co.
Jak se tak v tom úmorném vedru loudala ulicí a snažila se najít Ollivanderův obchůdek, očima se na chvilce pozastavila u chlapce se zmrzlinou, který se coural opodál. Vystačily by jí penízky alespoň na jeden kornoutek? No, možná to pak zkusí. „Mají ve zmrzlinářství nějaké nové příchutě?“ přilísnula se k němu, jako by se nechumelilo. No, v tomhle vedru by se chumelilo jen těžko, ale chápeme se. „Fuuuj, to vypadá jako trollí chrchel,“ ukázala na zelenou polevu, která vypadala opravdu nevábně, ale netvářila se znechuceně, naopak se celkem pobaveně zubila. Trollí chrchel by chtěla ochutnat. „Troll ti hodil kedra do kornoutu?“ Tahle slova by od blonďatého andílka asi čekal málokdo.

_________________

Sky zrovna dokončil kočičí čištění své maličkosti a chystal se vydat dál, když k němu přiskočila ta holka, div mu nestrčila frňák do kornoutku. „Ňáká drzá,“ zabrblal a přesunul kornoutek mírně za sebe, aby se na to blondýnka nemohla vrhnout. Holkám se nedalo věřit. „Kedra? Kdo tě vychovával, pračlověk?“ zatvářil se překvapeně, protože od ní taková slova určitě nečekal. Ale i když byla drzá, nebála se slizovitě vyhlížející tekutiny na jeho zmrzlině, takže nemohla být bábovka, což jí přidávalo nějaké ty body k dobru. „To je trollí chrchel. Fortescue má na dvorku ochočenýho trolla, kterej si odflusává do flašky, a ve zmrzlinářství ti to pak nalejou na zmrzku,“ začal rozvádět nepravděpodobnou teorii, šklebit se při tom a ještě gesty předváděl, jak se ten sliz z lahvičky s polevou táhne, když ho obsluha vymačkává do kornoutku. Pak přestal a pokrčil rameny. „Co maj novýho, to nevim, já si dávám banánovou. Máš ráda banány?“ Byla to otázka života a smrti, samozřejmě.

_________________

Ness se ušklíbla a zvedla ke klukovi pohled, který dával jasně najevo, že je jí upřímně jedno, co si o ní ten záprtek myslí. „Vychovávala mě maminka s tatínkem, představ si to. A tebe?“ ušklíbla se jeho směrem a vypadalo to, že se Sky bude muset o hodně více snažit, jestli ji chce popichovat. „A neříkej, že se ti to slovo nelíbí. Kedr je super slovo,“ dodala, přesvědčeně, že ten chlapec v duchu obdivuje její slovník, jen to nechce přiznat.
„Jo, to určitě,“ odfrkla si pak a zakroutila nad jeho teorií hlavou. „Trollí chrchel by vůbec nebyl dobrej, protože chrchle jsou slaný a odporný. Teda to jsem slyšela, já ten pravý chrchel nikdy neochutnávala, neznám žádného trolla,“ vysvětlila důležitě. „Je to prostě jen zelená poleva,“ zbořila vzápětí chlapcovu teorii jako domeček z karet, protože nebyla natolik naivní, aby mu věřila. „Banány jsou celkem fajn,“ přikývla nakonec s mírným úsměvem ve tváři, protože banány jí celkem chutnaly.
„Co že tu jsi tak sám? Taky jedeš letos prvně do Bradavic?“ zeptala se po chvíli zvědavě, protože jí ten kluk připadal jako potencionální předškolák.

_________________

„Banda opic prej, já si to nepamatuju, když jsem byl ještě takhle malej,“ nechal mezi volnou rukou a rukou s kornoutkem asi čtyřicet centimetrů místa. „Ale sestra to tvrdí, tak to asi bude pravda. Navíc ji určitě vychovávala banda opic, takže všechno nasvědčuje tomu, že to tak bude,“ pokrčil rameny a byl si jistý, že kdyby tady teď Scarlet stála, zabije ho minimálně pohledem. „Kedr se mi nelíbí, zvlášť když to říká holka.“
Když holka začala rozvíjet teorii o tom, že je trollí chrchel slanej a odpornej, Sky se zašklebil a zašermoval jí před nosem plastovou lžičkou. „Jen si to slyšela, takže trollí chrchle klidně můžou chutnat jako máta s limetkou,“ zazubil se jako žralok. Sky měl svůj domeček z karet rád, takže se prvním fouknutím nenechal moc zvyklat. „Banány jsou boží,“ udělil jí nakonec rozhřešení a znovu zabořil lžičku do zmrzliny. Samozřejmě jí nenabídl, protože byl tak trochu parchant.
„Mě nikdo hlídat nemusí, já už jsem velkej,“ zaoponoval, ačkoliv jeho nížka ho předurčovala k roli věčného prváka, ať už se mu to líbilo nebo ne. „A do Bradavic už pojedu podruhý.“ Dodal, aby bylo jasno, načež na blondýnku uvalil inkvizitorský pohled. „Takže ty pojedeš prvně? Už máš hůlku? Hábit? Potkana?“ začal vyzvídat a pustil se při tom do oplatky.

_________________

Nessie se pobaveně zašklebila a kývla hlavičkou na souhlas. „No, vypadáš na to,“ zkonstatovala popichovačně, když chlapec prohlásil, že ho vychovala banda opic. Vždyť měl rád banány. „A proto máš tak rád banány?“ nedalo jí to a zeptala se. Na jeho prohlášení, že není nic hezkého, když slovo kedr říká holka, jen pokrčila rameny. Hlavu si z toho rozhodně nedělala, protože jí pramálo záleželo na názorech ostatních. Jí se to slovo líbilo a tím to končilo.
„No, jestli trollí chrchle fakt chutnají jako máta s limetkou, asi bych se jimi cpala celkem dobrovolně,“ usoudila následně a zatvářila se zamyšleně. Kombinace máty a limetky totiž zněla moc dobře, i kdyby byla v podobě nechutně se táhnoucího slizu. „Opičáku,“ ušklíbla se pobaveně, jakmile Sky prohlásil, že jsou banány boží.
Co Nessu ovšem upřímně pobavilo, to bylo klukovo prohlášení, že už je velkej. „Velkej?“ zasmála se a sjela ho pohledem od hlavy k patě. „Vždyť jsi prďola,“ zkonstatovala. Zle to nemyslela, jen prostě okomentovala očividný fakt. „Podruhý, fakt? A jaké to tam je? Do jaké koleje chodíš?“ zasypala ho otázkami téměř ve stejnou chvíli, kdy on zasypal otázkami ji. „Jedu prvně, jo. A hůlku a hábity si jdu dneska koupit. Potkana? Já nevím, radši si asi koupím sovu nebo kočku,“ zamumlala zamyšleně, protože v tomhle ještě pořád neměla jasno.
„Mimochodem, já jsem Nessa. Nessa Queenová,“ představila se na závěr zdvořile a natáhla ke klukovi ruku.

_________________