Seamus by onoho růžového jednorožce samozřejmě zmlátil, a rád. Co zmlátil, duši by z něj vytřískal, vrazil mu do krku jeho vlastní roh a utopil ho v slzách všech předchozích jednorožců. Jenže jakkoliv nebylo moudré to zmiňovat před Melody, ten jednorožec tak docela neexistoval a nebylo tedy možné z něj cokoliv vytlouct, cokoliv mu vrazit kamkoliv a v čemkoliv ho utopit. Věčná škoda, že?
Když Melody dokonale v souladu se svým idiomem nastoupila na scénu, Seamus učinil obezřetný úkrok stranou a na jejím pádu kamsi na zem měl možná i jakýsi zanedbatelný podíl. Tedy ne že by mu týrání retardovaných dětí dělalo radost, to vůbec, ale v tom zlomku sekundy, co měl k dispozici, toho moc vymyslet nemohl. Se zájmem sledoval, co že se to děje, a protože se přeci jen pokusil pomoci jí na nohy, to zašpinění krví si vlastně docela zasloužil. Při pohledu na zničené pončo si povzdechl, protože s tímhle si mýdlo s jelenem neporadí, a přemýšlel, s čím přesně má čest. Fyzicky to vypadalo na skoro dospělou slečnu, mentálně spíš tak na opilého psa, takže ho to pochopitelně mátlo. Ovšem jak tak přemýšlel a ani se nebránil objímání, napadla ho jedna moc veselá věc.
„Od kteréhopak cirkusu jsi utekla, hm?“ nadhodil, ovšem smysluplnou odpověď moc nečekal. Spíš se snažil zjistit, nakolik je osoba schopna vnímat, případně aspoň vypadat, že vnímá. Protože takhle na zemi moc vnímavě nevypadala a on ji potřeboval někam nasměrovat.
Než z ní něco vypadlo, doufejme že jenom verbálního, bezostyšně se postavil dál od stínu Obrtlé. Pokud se totiž potvrdí jeho teorie, že budou kolemjdoucí buď civět na ni, nebo naopak do země, může ji celkem elegantně použít jako diverzi a doručit lístečky klidně do Děravého kotle, aniž by mu někdo věnoval pozornost.
A když bude předstírat, že je taky mentál, možná dostane i polívku...

_________________

Lily se nad oslovením 'Liliana' zakabonila, a hned to hodlala komentovat, nakonec si to ale odpustila a zasoustředila se spíše na zrzčiny otázky.
"Liliano?" vydechla, určitě by nějak k dívce odpověděla i jménem, ale nechtěla je jmenovat všechny - logicky. Jejich jména ale věděla, nebyla tupá - ta zrzka byla Grace, zrzek byl... ehm... Iggy, nebo tak nějak, a ten kluk byl Bastien - co slyšela, nějaký příbuzný té velké nebelvírky, co hraje famfrpál. Na to měla Lily celkem přehled.
"Jo, čekám na strejdu, vlastně." řekla k Grace, Iggyho odměnila jen lehkým pousmáním. "Jo, dobrý... hm... co vy?"
Opět se ocitala v tom starém známém začarovaném kruhu, kdy si vlastně neměli co říct, a vlastně ji to neskutečně frustrovalo - několikrát poklepala nožkou o chodník, naprosto blízko kousíček od situace, kdy by se z beznaděje zeptala na něco jako: Takže máte rádi chleba, jo? V těchto situacích se často ocitala s tetou, pokaždé, když k nim přijela - jenže to už se naučila se s ní radši do rozhovorů nepouštět, její francouzský přízvuk jí fakt lezl na nervy. A jak se tak pomalu poznávala, zjišťovala, že bývá čím dál drzejší - a to by nemuselo dělat dobrotu. No, jenže teď to bylo něco jiného - tihle nebelvírští se jí fakt zamlouvali, teda, v rámci možností, a ještě to zachránil Bastien.
"Jó, Lily je lepší." odvětila mu s výrazným pokýváním hlavy - kdyby jí někdo říkal Liliano, asi by to nepřežila. Teda, asi přežila, ale rozhodně ne bez úhony. Když jí nabídl jen tak něco, co ještě neměla, chvilku si ho nedůvěřivě změřila, nakonec si ale přeci jen nabídla, a dokonce se i usmála. "Hm, díky."
Když okomentoval chlapec 'misktrák', ona pozdvihla obočí - naprosto neinformovaná dívka tomuhle přeci nemohla rozumět. "Kdo že?"

_________________

„To zní zajímavě,“ usoudil Iggy s přikývnutím, když mu Grace vylíčila, jak funguje to mudlovské kolečko s tlačítky. Pořád si nebyl jistý, zda si to všechno představuje správně, ale víc už se nevyptával - aby si o tomhle vynálezu udělal správný obrázek, asi by musel vidět alespoň fotku.
Příval otázek týkající se jednorožců Ignác očekával, takže se jen pobaveně zašklebil a pustil se do odpovídání. A snažil se přitom tvářit alespoň trošku frajersky, protože sledování jednorožců, to prostě frajeřina byla. „Sami jednorožci jsou zajímaví! Mláďata neměli. Strejda říkal, že mláďata jednorožců jsou docela vzácná, takže proto jsou tak vzácní i dospělí jedinci - protože jich není moc. A některý kouzelníci jsou stejně strašně pitomí a jednorožce loví, aby mohli prodat jejich krev, roh a žíni. Za to jsou prej strašně velký tresty, což je ale neodrazuje,“ pustil se do menší přednášky. „No chápete to? Já bych teda jednorožci neublížil, ani kdybych za to měl zbohatnout - vždyť jsou to takový krásný tvorové a takový... nevinný! No a byli jsme od nich docela kousek a fotky nemám, protože oni by se foťáku určitě lekli a strejda by mě zabil. Navíc říká, že je nejlepší všechno si pamatovat a nekazit si ty vzácný chvíle focením,“ vysvětlil Iggy důležitě, připraven zodpovědět případné další dotazy. „Jo, žijou hodně v lesích v Evropě, ale vzácně se dají najít i jinde. Jenom moc nemají rádi velkou zimu nebo velký teplo,“ dodal ještě na Bastienovu otázku.
Když Grace přišla s využitím žíně jednorožce, Iggy povytáhl obočí. „No... a co s postaršovacím lektvarem? Já teda zestárnout nechci,“ podotkl s pobaveným úšklebkem ve tváři. Kdepak, jemu tenhle věk docela vyhovoval a zatím neměl potřebu cpát se někam, kde to bylo věkově omezené.
„Hele, slimáky už chová Olivia z našeho ročníku, ne? Třeba by ti dala tipy, jak se o ně postarat,“ podotkl, když Grace začala s tím, že začne chovat slimáky a poveze si je ve sklenici do Bradavic. Přesně takhle je přece nosila Livka.
„Jo a já slyšel, že akromantule prej žijou i u nás u školy, v Zapovězeným lese. Hustý, co?“ nadhodil Iggy na závěr tématu o kouzelných tvorech. „Myslíte, že už je tam někdy někdo viděl? Myslím jako ze studentů. Jsem slyšel, že tam občas profesoři posílají studenty za trest, takže jsem doufal, že nějakej takovej trest dostanu, ale nestalo se,“ ušklíbl se. Akromantule chtěl vážně moc vidět. Raději ale jen z dálky, protože nechtěl skončit jako jejich svačina.
„Zrušili mistrák? Hm, aha,“ zareagoval Iggy na tu novinku poněkud nezaujatě, protože mu famfrpál nic moc neříkal a nedokázal se vžít do role zhrzeného fanouška. „Kdo měl vůbec hrát?“ povytáhl obočí. Ne že by ho to nějak moc zajímalo, ale nechtěl být neinformovaný mimoň. „Jo a slyšel jsem, že prej máme novýho ministra, jo?“ prohodil ještě - všechny tyhle důležité informace se k němu dostaly až nedávno, protože v divočině se strýčkem neměli noviny ani nikoho, kdo by jim pověděl, co se děje. A Ignác se nevyznal ani v ministrech, takže i tahle novinka mu byla celkem ukradená.
Když se Lily zeptala na jejich prázdniny, Iggy pokrčil rameny. „Moje prázdniny jsou super,“ zkonstatoval s úsměvem. Vyprávět o jednorožcích se mu ale znovu nechtělo, takže veselé historky z prázdnin nechal ochotně na ostatních.

_________________

Melody chvíli trvalo, než se vzpamatovala a rozkoukala, hlavně proto, že její pisatelka si nebyla schopná pořádně rozmašírovat mozek, a tak mrzimorka prodělala záchvat normálnosti, který se herně reálně projevil jako zaseknuté zírání do pryč, protože reasons.
"Hee?" vypadne z ní zmateně, absolutně netušíc, proč se jí ten zakrvácený chlupáč - pardon, plesnivec - ptá, z kterého cirkusu utekla. Melody to chvíli šrotuje v hlavě a přes ty rány na čele by nebylo divné, kdyby dokonce šlo vidět, jak se tam ty růžový kolečka točí a pohánějí velkého růžového poníka tlačícího duhu, která se dostává do mixéru a mění se na nesmyslný blob, neboli na myšlenky. Melouš šrotováním vymyslí dvě důležité teorie - zaprvé, že cirkus je asi nějaké vězení a zadruhé, že se tady ten pán asi moc stydí. Přece lidi se červenají, když se stydí a jiný důvod pro rudé krvavé fleky na jeho ponču - PROČ PROBOHA NOSÍ PONČO?! - nevidí. "Já z Bradavic," odvětí Melody sebevědomě, protože jiné vězení-like místo, kde by byla dlouho, nezná. Nevykládejte si to špatně, ona Bradavice zbožňuje, její definice vězení by se dala přeložit jako luxusní hotel ve Vegas, samozřejmě s ohledem na to, že Melody by na mapě Las Vegas hledala někde v Rusku. Teda, ona by asi nehledala vůbec a raději by se mapu pokusila sníst, ale víte co, nebudeme nikoho soudit.. "Mám tam hodně rodičů a tatínků," pokračuje a natáhne se, aby Flannova tátu poplácala po hlavě jako smutné štěňátko, kterým bezpochyby je. "Nebuď smutný, taky ti najdeme rodičku," zazubí se nadšeně, sama netušíc, co tím vlastně chtěla říct, "a když ne rodičku, tak alespoň lodičku." dodá ňufavým tónem a chvíli to vypadá, že si uvědomuje, co za blbost řekla, ale pak nad tím pokrčí rameny a zatváří se, jakože si je svým prohlášením stoprocentně jistá a veškeré podezření na záchvat normálnosti je pryč. O chvilku později Melody začne až příliš vesele mávat na lidi kolem a pak nějak divně ucukávat a uskakovat bokem - to ji totiž její růžový jednorožec postrkuje a snaží se jí překecat, aby to pončo ukradla, protože... logic. "Nebudu krást jeho pončo, vždyť je vošklivý!" vykřikne rázně a těžko říct, jestli myslela to pončo nebo chlupáče. Uraženě se otočí k jednorožci zády a povzbudivě se široce usměje, přičemž se levou rukou opře o stále neznámého chlápka a vytáhne si z chodidla pár kousků skla. "A ty si teda jako nějaký ten vidič?" zeptá se jen tak mimochodem a jako kdyby byli ti dva dlouholetí kamarádi, s lhostejným výrazem si do chlupáče otře ruku od krve z nohy, jen aby si na ty kousky skla co právě vytáhla zase stoupla, bez mrknutí oka. Možná si toho nevšimla proto, že nebyly zas tak obří, a nebo si toho nevšimla, protože její mozek má na starost důležitější věci (sarkastický smích).

_________________

Ukázalo se, že Melody je přesně ten typ diverze, kterou Seamus potřebuje, takže se plán dal do pohybu. Pravda, po té první odpovědi sice trochu váhal, ale ačkoliv musel uznat, že Bradavice alespoň místy cirkusem rozhodně jsou, nakonec to odmávl a popojel. Tedy hned poté, co vstřebal to poplácání na hlavě a smířil se s tím, že dělat ze sebe pitomce není lehké.
„Vážně?“ zareagoval lehce zpomaleně na její nabídku hledání rodiček a lodiček, ať už to znamenalo cokoliv, protože se potřeboval dostat do role, „to by bylo fajn. Lodičky já tuze rád, se šlehačkou a tak.“ V zájmu dalšího retardění náležitě rozhodil rukama, ale dával si dobrý pozor, aby nezahodil ani jeden z lístečků – na to byl ještě čas. Cvičně mával těm samým lidem, co Melody, a s potěšením sledoval, jak odvrací zrak, protože na cvoky nikdo nikdy koukat nechce.
„Myslíš?“ optal se starostlivě, jakmile mu zkritizovala pončo, a na zlomek sekundy se přistihl, že je mu to trochu líto. Tedy ne že by si oblečení vybíral podle vzhledu, ale když na to přišlo, považoval právě pončo za jeden ze svých lepších nápadů. Pak mu samozřejmě došlo, s kým mluví, a že blbější otázkou nemohl kontrovat ani kdyby se snažil, a radši vyskočil na obrubník, kde chvilku balancoval.
„Vidič?“ podivil se, zatímco si do něj otírala krev, ale tentokrát už se k přemýšlení strhnout nenechal, nebyl přece amatér, „kdepak, já jsem vodič. Sleduj, jak tě odvedu někam, kde je to vážně super. Tedy až si vyndáš ty průhledné věci z nohy, děkuju.“ Pro jistotu ukázal, co že to ty nohy jsou, tady šlo o zdraví a hra musela stranou, dočasně. Pak už každopádně vyrazil napřed a přistihl se, že se musí hlídat, aby to s tou švihlou chůzí směrem k Děravému kotli nepřehnal. To, že se k němu chovala jako k dlouholetému kamarádovi, nebylo v rámci krytí ani trochu na škodu, takže jí v tom nebránil, snad jen plíseň si hlídal.

A tak se skoro padesátiletý padlý druid vydal tam, kam se ještě žádný skoro padesátiletý druid nevydal, rozhodně tedy ne v doprovodu mentálně zaostalé mrzimorky a v roli retardovaného doručovatele osvětového samizdatu.

>> Děravý kotel

_________________

Melody vrhne na cizince dotčený pohled a dokonce si přiloží zkrvavenou packu na hrudníček. "Se šlehačkou? A nebolí to? Wáu, já bych totálně vyletěla z kotlíků, kdybych na Bumbála sypala šlehačku, chápeš ne, prostě je to trochu šílený," špitne jen tak mimochodem a zatváří se maličko udiveně, než zase jako lusknutím prstu přepne a začne na místě poskakovat a různě divně se vrtět a mávat na random lidi.
Zeptat se Melody, jestli myslí, je v podstatě urážka. Jako vážně, ať je to v jakémkoliv smyslu, Melody si občas je vědoma svých nedostatků a podobně, takže Flannův táta má jediný štěstí, že pisatelka je příliš unavená na to, aby vypisovala nějaké drama. Ovšem nebyla by to Melody, kdyby cizince alespoň nezkusila z obrubníku shodit. Ne, že by se trefila. Vlastně kdokoliv jiný by těžko poznal, co byl její původní plán, protože sice její mozek říká tam, ale ruce říkají sem, a tak místo do plesnivce strčí do asi desetiletého kluka. Tedy, strčí - skočí. A protože na rozdíl od Melody, onen chlapec má mozek a postřeh, hezky uhnul, takže Mel opět skončila obličejem na zemi a pokud si Seamus (see? Som napsala.) doteď nemylel, že má mrzimorka nějakou úchylku na skákání po lidech, teď už si to určitě myslet může.
Mel to vezme s klidem. Vyhrabe se na nohy a urovná si roztrhané šaty, které popravdě něco zakrývají asi jako noční košilka. Ne, že by to Melody vadilo, ona po Bradavicích často běhala oblečená jen ve spodním prádle a tričku a i když kolemjdoucí to trochu očividně pohoršovalo, ona si toho moc nevšímala. Ale to ošklivý pončo by její mozek (pisatelka) ocenil. "Ale houpáčku, průhledné věci neexistujou, nejsem blbá. Snad vím, že to jsou jednorožčí slzy," uculí se na chlupáče a opět si z nohy vyndá stejným způsobem sklo, načež se vydá za Flanntátou, čistě jen proto, že on je přece vodič a není tak blbá, aby nevěděla, že vodič vodí vodu. Ona sice ví, že není voda, ale s příležitostným "bublybubly! Bublinky! Bubly bubly!" si je jistá, že se za vodu vydává věrohodně. Dokonce tak věrohodně, že jako rozbouřená řeka se rozběhne, předběhne na chvíli chlupáče a jako správná přírodní pohroma s sebou vezme něčí vozík s ovocem, ženštinu kolem třicítky a malé dítě. Asi třicet sekund poskakuje před Seamusem, mává kolem něj rukama a dělá další "bublytybublytybubl! Bublinky!", než zakopne o vlastní nohu a sekne sebou o zem. Jako správná voda se pak zvedne, protože přece nohy má, duh, a pokud chlupáč neuhne, snad mu i úspěšně vyskočí na záda, jen aby se mohla z nějakého super důvodu pustit a seknout sebou o zem. Znova a znova - takže v době, kdy dorazí do kotle, vypadá Melody jako kdyby vypadla z postapokalyptického filmu.

>>>

_________________

Nad celým Basteinovým projevem jsem jenom kroutila očima. Letáček jsem si sice také přečetla a opravdu ve mne všechny ty otázky vzbuzovaly zvědavost a dokonce i mírné pohoršení, ale jak u Merlina, nemohl vědět, že je zrušený mistrák? Vždyť o tom psal Věštec! To je tak hloupý, že se ani nezajímá o svět kolem sebe?
S rukou na srdci, já Věštec také nečetla, jako Bastien. Ale ten obrovský titulek mi prostě neunikl a dědečci se o tom bavili u večeře. Já špicovala ušiska a samozřejmě, že jsem se do hovoru pokoušela vměšovat.
To, že se Lily podivila nad mým oslovením jsem nechala bejt. S nikým se pořádně nebavila a jak jsem asi měla vědět, že nemá ráda, když jí někdo říká celým jménem? Má snaha, aby se nějak výrazněji zapojila do rozhovoru ovšem byla marná. Omezila se jen na pár nicneříkajících slov.
„No, Iggy nás všechny momentálně převálcoval parádním vyprávěním o jednorožcích. Cokoliv, co bych teď řekla by ve srovnání s jeho příběhem vypadalo nezajímavě,“
informovala jsem Lilču, ale rozhodně jsem Iggymu nechtěla lozit až kdo ví kam. Prostě jsem komentovala zřejmé. Nic víc v tom nebylo. Také jsem se ji už nesnažila zatahovat do hovoru. Ať se trochu snaží sama, pokud se tedy chce s námi bavit.
„Lidi jsou pitomí,“
zareagovala jsem na Iggyho.
„Vždyť žíně můžeš posbírat na místech, kde se běžně vyskytují, ne? Vypadávají jim jako vlasy,“
trošku jsem zakroutila hlavou, protože prostě... jednorožec je extrémně čisté stvoření nepošpiněné jakýmkoliv zlem, ne? Já nevím, ale... tohle prostě nechápu. Já bych nezabila jakékoliv zvíře. Dokonce, když děda Lewis zabíjel fretky a stahoval je z kůže, nikdy jsem u toho nechtěla být. I když je pravda, že se sousedovic psem jsme s partou lovili myši a vůbec nám nevadilo, že to ta myška nepřežila... ale to bylo něco jiného, že jo.
„Neshazují také rohy jako třeba jeleni? Navíc, i jednorožci zemřou, ne? A když už ten jednorožec zemřel, tak mu neublíží, když se jeho roh odřeže... a potom... víte o nějakém lektvaru, kam by se dala vlít krev z jednorožce? Já o ničem takovém nečetla a to mne lektvary vážně baví,“
zamračila jsem se a snažila jsem se vzpomenout, jestli někde náhodou... ale úspěch byl celkový žádný. Ne, o krvi z jednorožce toho vážně nic moc nevím.Možná proto, že v knížkách pro prváky, druháky a tak se o tom nepíše.
„Zestárneš jenom na chvíli. Třeba na hodinu, nebo tak. Podle toho, kolik toho vypiješ,“
vysvětlila jsem Iggymu, protože lektvary... to opravdu byla moje parketa. Stejně jako přeměnko. Třeba o obraně, formulích a tak bych se nedokázala podobným způsobem bavit, protože já se našprtala akorát školní látku a tím má snaha končila.
„Já se o ty slimáky starat nechci. Jen je krmím salátem, přivezu do Bradavic a vypustím je na svobodu. Nebo se je pokusím hodit do lektvaru místo obyčejných slimáků. Co myslíte, že by se stalo?“
Nadhodila jsem otázku, protože samotnou by mne zajímalo, co udělá žravý slimák s lektvarem místo toho obyčejného. Buď bude fungovat jako obyčejný slimák, případně bude lektvar nepoužitelný... nebo účinky posílím, utlumím... nebo se stane něco nečekaného.
„Já viděla kentaura,“
připojila jsem se, když se téma hovoru překulilo opět na tvory z lesa.
„A na exkurzi i živé dinosaury. Mám knížku o tom, kde se píše o možném využití dinosauří krve, drápů a tak v lektvarech. Ale je to asi na prd, protože živého dinosaura seženu jen kdesi... ani nevím, kde jsme to byli a bylo to taky dost hustý. Honili nás, profesor byl zraněnej a jeden kluk přišel o prsty na ruce,
shrnula jsem příhodu, o které mí spolužáci beztak slyšeli. Jenže ve stínu Iggyho vyprávění jsem se také potřebovala aspoň něčím, malilinkatým, pochlubit.
„Já v Lese byla i sama, jenže chytil nás Finnian, takže zábava to moc nebyla a akromantuli jsem neviděla,“
trošku jsem zakroutila hlavou a rozhodně jsem nedodala, že jsem byla jen na kraji. Také jsem se klukům nesvěřila, že jsem měla od Isaaca slíbenou výpravu do Lesa... když půjdeme dostatečně hluboko, na nějakou akromantuli třeba narazíme.
„Já se o politiku moc nezajímám, ale je to celé divné, no,“
připustila jsem.
„Mělo hrát Skotsko a Finsko,“
odpověděla jsem a zároveň jsem spletla druhý tým. Ne že bych já famfrpálem žila, to vůbec. Vlastně šel docela slušně mimo mne.. ale první stránky si jen těžko nevšimnete, když Věštec leží v obývacím pokoji a děda Howard se jej snaží číst. Což se mi nikdy moc nelíbí, takže začnu dědu otravovat, aby šel se mnou vařit lektvar, vyprávěl mi nějaký příběh, či si se mnou jenom povídal. Takže můj omyl byl pochopitelný, že jo.
„Lewis Tinkerbell je novým ministrem. A věděli jste že sotva se dostal do funkce, tak se začalo uvažovat o nové koleji? Speciální pro mudlovské kouzelníky. Vždyť to je přece hnus. Můj prapradědeček Lewis pochází z mudlovské rodiny a nepochybuju o tom, že by kdejakého čistokrevného namyšlence strčil do kapsy,“
ani toto mi neuniklo a opět jsem se dopustila menšího omylu, tentokrát ve křestním jménu ministra. Jo, když jsou kolem vás na farmě jen dospělí kouzelníci... o čem se asi tak občas baví, hm? Přirozeně, že rozebírají i politiku a to občas i přede mnou.
„Jestli by takovou kolej otevřeli, šla bych do ní taky, i když mudlovské rodiče nemám. Jenom proto, abych je podpořila. Vždyť mudlové samotní jsou fajn. Všichni kluci od nás z vesnice jsou mudlové. Od malička jsem s nimi v partě a nikdy jsem nepozorovala, že by to byli nějací podlidi, nebo tak,“
ne že bych křičela a se zatnutými pěstmi obhajovala mudly, ale byla jsem připravená pohádat se s kýmkoliv, kdo by si snad myslel, že nemám pravdu. Absolutně jsem netušila, jak jsou na tom s tou čistokrevností mí spolužáci, protože v rodokmenech jsem se nikdy nehrabala a opravdu jsem s tím nemínila začínat... ale co kdyby tu nějaký ten čistokrevný nafoukanec byl, že? Osobně se postavím na stranu mudlů, protože je znám.

_________________

"Páni, akromantule hnedka u školy? To bychom pak měli zčeknou!" navrhl Bastien, protože už si říkal, že ten pohár nejspíš beztak nevyhrajou, takže nebylo co ztratit ne? Někdo tam chodí na tresty, někdo zase jen tak. Teda aspoň si myslel, že tam někdo jen tak omrknout situaci určitě byl. SIce musely být akromantule docela děsivý, ale to se přejde. Pak Grace mluvila a mluvila a mluvila, takže pomalu nedokázal stíhat a pochytávat, co všechno chce na Iggyho vybalit. No vážně, povídala jakoby jí to někdo na rok zakázal!
"Fajn." podotkl k tomu Lilynimu jménu a usmál se na ni, docela šťasten za její nemluvné vystupování. Páni jak on byl rád, že někdo nežvaní miliony řečí! U Iggyho to nevydilo, asi chtěl být hodný na Grace takže jí na všecko odpovídal. Možná proto na Lily po chvíli upřel zmučený pohled.
"Hej Lily, třeba pak zajdem na zmrzku a pokecáme." poznamenal, aby jí nebylo líto, že když už za nima přišla, hnedka odchází, ale hodlal se od nich odtrhnout, aby koupil domů třeba pizzu.. " Ehhh, já totiž už muším padat předat jednu objednávku " poznamenal tak nějak ke všem a poklepal na tašku ve které byla jedna puškvorcová pálenka pro nějakáho bláznivýho taťíčkova známýho.
"Tak zdar!" řekl nakonec a omluvně se na Iggyho usmál, že ho tu nechává se dvěma holkami, ale už odcházel pryč, aby stihl být doma na oběd. Ne, že by ho někdo dělal, ale to byl detail.

→

| +

Zítra odjíždím, nechci zdržovat.

_________________

| +

"Jednorožci? Ty jsem ještě neviděla, ale hrozně bych chtěla. No, prý jsou i v Zapovězeným lese." pověděla Lily na téma o jednorožcích, které jí Grace tak hezky nasvětlila, a dál naslouchala jejich povídání. O jednorožcích jí říkal strejda, a právě on jí taky řekl, že jednoho v Lese viděl. No a tak se Lily zařekla, že je musí vidět taky a tečka.
"Ministra? Fakt? Tak o tom jsem ještě neslyšela, a podle všeho o tom ještě uslyším." trošku obrátila oči v sloup, protože odtušila, že se u nich doma za chvilku nebudou bavit o ničem jiném. A když ještě k tomu zrušili mistrovství ('mistrák' - jo, to bude přesně ono, že jo), na který se oba strýčkové tak těšili, bude to neskutečné. Skutečně.
"To je fakt škoda, že ho zrušili," okomentovala to jen, protože k tomu fakt neměla co jiného říct, a vážně nechtěla skončit jako nějaký přebývající článek téhle skupinky, a jako někomu celkem neinformovanému by se jí to za chvilku s lehkostí podařilo. Když ale zaslechla jméno toho Tinkerbella a informace o nějaké nové koleji, nebo co, trochu se zakabonila.
"To se mi nějak nezdá, vždyť se to blbost. Novou kolej jenom pro ty z mudlovských rodin? Pf. To by bylo pěkně na prd. Máš pravdu, vždyť mudlové jsou celkem fajn, a fakt nevidím důvod jejich potomky strkat jinam."
Načež zavrtěla hlavou na jasný nesouhlas k celému tématu, takže když zaslechla cosi o akromantulích, opět zvedla pohled.
"Akromantule? Tu má taky ta jedna od vás z koleje, že jo? Takovou, asi takhle velkou," načež ukázala ručkama vzdálenost asi tak na dvě průměrné kouzelnické hůlky. "Hm, možná menší. Ale nějak tak to bylo. A v Lese? Ty jo, to se musí prozkoumat, půjdem tam? Jakože, až přijedeme do Bradavic, že jo. A sice se tam nesmí, ale to nevadí,"
Mávla nad školním řádem prackou a kývla i k Bastienově stejnému návrhu s úsměvem, a na jeho návrh na zmrzku se usmála ještě víc.
"Jo, jasně." pověděla a mávla mu na pozdrav. To bylo fakt milé, protože je fakt škoda, že už musí, Lily se celkem zalíbil, měl celkem dobrý nápady, co slyšela, a to ten Iggy taky. No a právě jeho taky tiše politovala, když ho tu Bastien nechal s těmi dvěma, ale odtušila, že Graceiny neustálé řeči o všem a jeho odpovědi by se tu daly vést ještě kdoví jakou dobu. No a pak tu byla Lily, která se snažila něco mluvit jen na záchranu svého společenského života a aby neupadla v jejich rozhovoru v zapomnění, takže by klidně bylo možné, že oni dva by si tady vyměňovali svoje názory a Lily by se nenápadně odplížila jinam, aniž by si toho jeden z nich všiml. Zajímavá představa, jenže tak to Lily nechat nechtěla, a skutečně teď přišla na způsob, co říct teď, poňáč jí teď došlo, čím si vlastně není úplně jistá.
"Ty jsi Iggy, že jo?" pípla k zrzkovi, aby ho náhodou někdy neoslovila tak, jak se nejmenuje. Pro jistotu.

_________________

Když Grace začala vychvalovat jeho vyprávění o jednorožcích, Ignác se spokojeně zazubil a zatvářil se pyšně, ale žádná vychloubačná slova už nepřihodil. „Jo, strejda taky říkal, že pár jednorožců v Zapovězeným lese žije,“ odkýval Lilyina slova, když dívka přispěla svou troškou do mlýna. „No to sice jo,“ přikývl pak na Gracino prohlášení, že jednorožci žíně přece ztrácí a lze je sesbírat, „ale nenasbíráš jich tolik, jako když nějakýho jednorožce picneš, že jo. A ne, jednorožci rohy fakt neshazujou. Maj rohy, ne parohy - rohy jsou vlastně kůže, takže by podle mě dost bolelo, kdyby je shazovali,“ vysvětlil chytře. Jo, o zvířatech, hlavně těch kouzelnických, toho díky strýčkovi věděl opravdu hodně. „To si piš, že i jednorožci občas umřou, ale podle mě to nestačí - strejda říkal něco o tom, že poptávka je větší, než nabídka. Proto pytláci jednorožce pořád loví,“ objasnil. Sice netušil, co si pod tou poptávkou a nabídkou má vlastně představit, ale to nevadí, říkal to strýček a znělo to chytře. „Já nevím, já se v lektvarech moc nevyznám,“ pokrčil rameny, protože fakt netušil, na co se vlastně používá jednorožčí krev, pokud vůbec na něco.
„No dobře, ale na co bych potřeboval stárnout?“ nechápal Iggy pořád a tvářil se dost mimo. Dobře, mohli uvařit postaršovací lektvar, nebo se o to alespoň pokusit, ale Ignác pro něj zkrátka neměl využití. Nepotřeboval být starší - zatím. Asi proto, že se s mnoha omezeními kvůli věku zatím nesetkal.
Krátce se zamyslel nad tím, co by se mohlo stát, kdyby Grace do lektvaru hodila jiné slimáky, než by měla, načež pokrčil rameny. „No, bouchlo by to?“ Tahle možnost se prostě nabídla ihned - většina lektvarů ráda vybuchovala. „Hele, slyšeli jste tu historku o tom, že profesor Andersen, co už v Bradavicích neučí, za svých studentských let nějak kardinálně pokazit nějaký lektvar a jeho kotlík pak začal kousat? A prej utekl do Zapovězenýho lesa a založil tam kolonii. Hustý, co?“ Ignác během prvního roku v Bradavicích zaslechl spoustu zajímavých historek a tohle byla jedna z nejlepších. Měl v plánu zjistit, kolik je na tom pravdy, a zda ty kousavé kotlíky v Zapovězeném lese skutečně žijí.
„Takže je pravda, že na Péči jste místo dračí rezervace skončili někde mezi dinosaurama? Hustý,“ pokýval Ignác uznale hlavou. I o tomhle už něco málo slyšel, ty povídačky se školou rozlétly opravdu rychle. Jen s tím rozdílem, že Iggy slyšel, že někdo přišel o celou ruku, ale to byla zkrátka deformace historky, která putovala od člověka k člověku a s každým dalším vypravěčem byla přibarvována a více dramatizována.
Iggy zamručel, když mu Grace objasnila, kdo měl ve finále mistrovství hrát, a víc se o famfrpál nezajímal. „Hele, ale ministr se nejmenuje Lewis,“ namítl, protože tohle jméno se mu nezdálo. „Jmenuje se nějak jako Lavor. Lavorius? Tak nějak,“ zamumlal a zamyšleně přitom nakrčil čelo. „O nový koleji? No jo, strejda i táta říkají, že jsou to ministerští blbci, který by lidi vůbec neměli poslouchat,“ ušklíbl se. On taťkovi i strýčkovi věřil a jejich úsudek automaticky přebíral, protože sám se v politice ani za mák nevyznal. „Já proti mudlům taky nic nemám,“ pokrčil nakonec ještě rameny. A nenapadlo ho Grace varovat, že by si možná měla dávat pozor na jazyk, protože on si pozor taky nedával. Nebelvíři, no.
„Se měj, Basťo,“ rozloučil se se spolužákem, když se Bastien omluvil s tím, že musí běžet, a mávnul mu na rozloučenou. Iggy tak zůstal sám s dvěma dívkami, ale kupodivu mu to zatím nevadilo. Byl rád, že sedí, a že může kecáním zabít čas, který měl, než se pro něj zastaví táta, aby se společně mohli přemístit domů.
„Jo, přesně tak, Iggy,“ přikývl, když ho Lily oslovila, a věnoval jí úsměv. „Hele, jaký to je vlastně v Mrzimoru?“ zeptal se zvědavě. „Jakou máte společenskou místnost? A fakt se tam všichni objímáte a tak?“

Mimo herně:
Teda, ty dlouhý posty jsou vyčerpávající Za případný chyby se omlouvám.

_________________