„Něco pálivýho, to je rozhodně dobrá volba,“ zazubil se Lee zeširoka a pokýval přitom hlavou. „Obzvlášť u draka maj skvělý pálivý bašty. Nejlepší je ten burger, po kterým chrlíš oheň, ale teď si zaboha nevzpomenu, jak se jmenuje,“ zamumlal zamyšleně a podrbal se ve vlasech. „Já ale dneska asi ochutnám něco víc... normálního. Možná si dám úplně obyčejný cheeseburger, děsně se mi po něm ve škole stýskalo.“ V Bradavicích se občas nějaký ten burger sice objevil, nebo mohl Lee terorizovat skřítky se svými zvláštními požadavky na extrémně nezdravou stravu, ale pořád to nebylo ono. Správné burgery měli jenom u hladových oken a Drak byl jeden z nich.
Lee byl rád, že se Mickeymu ve škole nakonec zalíbilo a těší se do dalšího ročníku, takže se pousmál. „Jo, NKÚ až v páťáku, těmi se zatím stresovat nemusíš. A až na ně dojde, stejně zjistíš, že to není taková hrůza, jak se povídá. I když dost záleží na profesorech,“ pokrčil rameny. „No to si piš, že jsi vyrostl!“ uchechtl se starší z Sheppardů vzápětí a pobaveně do brášky drcnul loktem. Měl sice nutkání pocuchat mu vlasy, ale udržel se a neudělal to - Míša už přeci jen nebyl žádný prcek a puberta byla vážné prokletí.
Když se hovor stačil k holkám a Mickey zadrmolil něco nesrozumitelného, Liam se na něj zadíval a nakrčil čelo, jak se tu šifru snažil rozluštit. „Cos to říkal?“ bafnul nakonec, neschopen si z jeho slov cokoliv přebrat. „Jsem ti nerozuměl ani slovo, Mickey, mluv trochu pomaleji,“ poprosil ho, čekaje zvědavě na to, co mu Mickey chtěl tak rychle sdělit. Vzhledem k tomu, že bráška upadl do rozpaků, muselo to být něco strašně moc zajímavého, a Lee měl co dělat, aby se pobaveně neculil.
Po nějaké chvilce snad společně došli k Hladovému drakovi, kde ale už bylo pár lidí čekajících na kafe k snídani, a tak Sheppardům nezbývalo nic jiného, než vystát frontu. Ale zatím alespoň mohli v klidu přemýšlet, co si dají. Lee se ani nemusel namáhat s čtením nabídky napsané na tabulích, protože přes hlavy lidí před sebou bezproblémově viděl. Být vysoký se někdy vyplácelo.

_________________

„No, to je možná trochu moc takhle po ránu,“ usoudil Michael, když se Liam zmínil o burgeru, po kterém se dal chrlit oheň, což sice znělo náramně zajímavě, ale lepší bylo začít s něčím lehčím, že. „Děláš, jako bys snad ve škole neměl dostatek jídel na výběr,“ zaznělo od Míši škádlivě, „ale jo, chápu, že to asi není to pravý ořechový.“
Mickey si popravdě nebyl jistý tím, že zkoušky NKÚ nejsou ve skutečnosti tak hrozné, jak se zdají, protože věděl, jak se to mělo s ním a s učením, ale zase předpokládal, že Liam ví, o čem mluví, když si tím koneckonců už prošel. Jen si přál, aby mohl sdílet jeho optimismus. „No, když to říkáš… jako je fakt, že pokud nám vydrží ti profáci, který máme, tak to nebude tak hrozný,“ přisvědčil nakonec, ačkoliv zrovna přesvědčivě nezněl. Michael se zašklebil, když Lee potvrdil, že vyrostl, a pokrčil rameny, jako že on za to přece nemůže.
Holky, to bylo téma, které Míšu přivádělo do rozpaků, a tak nebylo divu, že se neměl k tomu, aby Liamovi svou překotnou odpověď zopakoval, rozhodně ne hned. „Říkal jsem,“ odmlčel se na chvíli a dělal, že si okopává z boty nějaké smetí, „že se mi asi jedna líbí…“ Mickey se vážně snažil, aby to navzdory tomu předchozímu blekotu znělo ležérně, ale krapet červeným tvářím se stejně neubránil. Že došli k hladovému oknu, to uvítal jako příjemné rozptýlení, protože tak nemusel věnovat pozornost jenom Liamovi.
Přestože před nimi čekalo již několik lidí, i na ně brzy došla řada s objednávkou, a jakmile se tak stalo, Michael si skutečně dal slabší odvar toho pálivého burgeru a k tomu i porci hranolek, protože není nad nezdravou snídani, že. „Asi si tu na chvíli sednem, ne?“ loupnul pak očima k lavičce, ze které se zrovna někdo zvednul k odchodu, a hodil tázavý pohled na Liama.

_________________

Lee se pobaveně zakřenil a zakroutil hlavou. „Nene, to tě právě po ránu nejlíp probere, fakt!“ prohlásil v reakci na bratrovu námitku, že burger, po kterém se chrlí oheň, je po ránu moc vysoká meta. Lee by si ho klidně dal, kdyby na něj měl chuť, ráno neráno. Když ho Míša na oplátku taky poškádlil, Liam si odfrknul a zašklebil se. „Jídel na výběr by dost bylo to jo, ale už jsi tam někdy viděl něco extrémně nezdravýho? Já teda ne,“ zakroutil hlavou. „Člověk si ty nezdravý lahůdky musí zařídit v kuchyni a to je občas dost otravný,“ zabrblal a napadlo ho cosi o tom, že by si mohl nechat posílat burgery po sovách. Otázkou ovšem bylo, v jakém stavu by dorazily, pokud vůbec.
„Vy máte docela v pohodě profesory, ne?“ prohodil tázavě, protože si nebyl jistý, jestli si pamatuje správně, kdo Míšu vlastně učí. Ale z jeho strany snad nepřicházely žádné stížnosti, takže Liam soudil, že se svými profesory nemá žádný problém a neučí ho žádný tyran. Ale protože na zkoušky NKÚ měl Míša ještě dost času, Lee se rozhodl tohle téma prozatím víc nerozebírat, obzvlášť o prázdninách. Komu by se chtělo bavit o škole, když od ní měl konečně chvíli klid, že jo.
Když Míša nakonec zopakoval, co předtím tak zadrmolil, Liamovi zacukaly koutky úst pobavením, ale udržel se a nerozesmál se. Jen mu v očích přeskakovaly nezbedné jiskřičky, protože se nesmírně bavil tím, že se jeho bráška do někoho zakoukal. „Jo? Kdo je ta šťastná?“ začal hned vyzvídat. „Je hezká? Chytrá?“ Naštěstí si odpustil otázky typu „už jsi ji pozval na rande?“ nebo „už jsi jí dal pusu?“, alespoň prozatím.
Čekání ve frontě nakonec nebylo moc zdlouhavé a Lee zaplatil jak svůj cheeseburger, tak ten Míšův pálivý. Hranolky si nedal, zato si objednal ještě půl litru coly, protože není nad zdravou snídani, že. „Jasně, dřepkins,“ zavelel a zamířil k lavičce, kam vzápětí zaparkoval svoje ctěné pozadí a kelímek s colou odložil vedle sebe. Shodou náhod to byla přesně ta lavička, kde Lee vysedával se Susan a škemral o ovocné taštičky. Ta lavička, kde si dali pusu. Liam se při té vzpomínce letmo uculil.

_________________

>>
Na dnešní den jsem se těšil snad nejvíc z celých prázdnin. Abych se přiznal, moje prázdniny nikdy nebývaly zvlášť úžasné. Po většinu toho dlouhého času jsem seděl v zahradě a četl si. Jeden týden jsme vždycky strávili na rodinné dovolené a druhý týden u matčiných rodičů. Tam jsem se na rozdíl od rodinné dovolené vždycky těšil. Ne, že bychom nejezdili na hezká místa, ale bez možnosti uprchnout kamkoli pryč, jsem musel poslouchat, jak se rodiče hádají. Krom těchto dvou týdnů jsem ale tvrdnul doma. Na tom obrovsky rozlehlém pozemku, kde po většinu času byly jen sestry, matka a služebná. Skřítek se nepočítá, vlastně se ani pořádně nedá počítat, když vím, jak vypadá.
Právě dnešek měl být jedním z těch světlých dnů, kdy se alespoň trochu rozptýlím. Na Příčné se mi líbilo a líbila se mi i ona. Winifred. Moc jsem stál o to, aby se mnou někam šla, ale nějak jsem pochyboval, že se jí se mnou bude chtít. Naštěstí jsem se mýlil. Po sově jsem Winifred poslal instrukce, kde, kam a v kolik a už se jen modlil, že sova dorazila.
Ráno jsem nemohl ani dospat. Nedočkavě jsem se oblékl a vyrazil s domova s dostatečným peněžním obnosem, abych mohl zaplatit i za tu přeúžasnou dámu.
Na smluvené místo jsem dorazil o deset minut dřív a nervózně přešlapoval, protože si to přeci jen mohla na poslední chvíli rozmyslet a já bych tu teď ze sebe zbytečně dělal pitomce.

_________________

Jak se zdálo, Win byla žádaným zbožím. Ne, že by si někdy přála se takhle nazývat, ale poslední dobou jí přišlo, že jí pořád někdo chce rušit její klid. Ne, že by nebyla ráda, vlastně byla naprosto nadšená, že nemusí celé prázdniny strávit ve vzduchoprázdnu mezi její myslí a knížkami, které obvykle hltala jednu po druhé, jak jen to šlo.
Tím pádem když se s ní chtěl Leo setkat, nic nenamítala a vlastně ani neměla jak, když neměla doma sovu a obvykle používali listovní poštu. Její mudlovská mamča totiž odmítala existenci kouzelnického světa a nehodlala žít v blázinci. Tak tomu totiž říkala, kouzlům.
Win to občas štvalo, protože neměla jinou možnost, než o kouzlech mluvit jen když byla pryč z domu. Poslední dobou však ani o to neměla příliš nouzi a kdyby se přeci jen naskytla pikantní kouzelnická novinka, pokecá si s ní s bráchou nebo ségrou. Pom pony ještě brácha nepostrádal, takže bylo všecko v pohodě. Těšila se na další rok, hodlala zase na náboru fandit všem, jak se jí zachtělo. Jindy by asi nezradila svůj tým a tak si to na tom náboru docela užívala.
Win znova docupitala až na příčnou, přesněji k Hladovému drakovi, protože to bylo podle všeho to místo, kde se chtěl Léo potkat. Byla prosluníčkovaná energií, klasicky zrzkovsky bledá, bez viditelnějšího opálení a v lékorkově oranžových šatech. V létě zásadně nenosila nic jiného než šaty, protože je potřebovala vynosit, neboť jí po zbytek roku byla většinou zima.
"Ahój Léo," pozdravila ho vesele a pokukovala po tom, co mají u Draka. Sice už s tím byla docela dobře obeznámena, neboť tu už několikrát byla, stejně si ale potřebovala osvěžit paměť.
"Já to dneska vidím na skočicovýho šneka a - hmmmm....kávuuu!" zkonstatovala čistě ze zvědalosti, protože to ještě nikdy nepila a viděla to pít bráchu. Z toho důvodu to toužila zkusit docela dlouho, jenže jí ještě nenapadlo, že zrovna u draka něco takového mají.
"Slyšel jsi o té pomádové párty? Musela to být bomba, ale mě tam nepustili," povzdechla si a pokrčila rameny, protože jí to konec konců tolik nevadilo. Vlastně by mnohem raději potkala Beatles, protože ti byli božští, ale i to zvládala celou tu dobu oželit, takže věcem většinou nijak zvlášť nepodlehala.
"Á, ještě jsem se nezeptala, co prázky?" optala se a zazubila se..

_________________

| +

Nervózně jsem pokukoval po kolem jdoucích a hledal onu známou tvář, jakmile jsem ji spatřil, rozzářil jsem se asi jako Flann, když si po delší době šlehne vyjde s Aurorou. Díky bohu Winifred opravdu přišla. Posledních pět minut čekání jsem si tím opravdu nebyl jistý, ale naštěstí se mé obavy nesplnily. "Ahoj," prohlásil jsem s nadšením malého kluka, když mu přinesou jeho hračku (s malým rozdílem, že Win nebyla jeho a asi ani hračka). "Moc ti to sluší." pochválil jsem dívku a nejen proto, že to byla slušnost. Nejraději bych ji i objal, ale nevěděl jsem, jak by zareagovala a jestli to náhodou není třeba neslušné. V tomto oboru jsem totiž bohužel neměl žádné zkušenosti.
Nechal jsem Winifred vybrat stůl a klidně i všechno ostatní, když tu se mnou vydrží co nejdéle. "Hmm, vůbec to nezní špatně," usmál jsem se na dívku, i když na její slova jsem se úplně dvakrát nesoustředil. "Objednáš nám něco? Jo a předem tě upozorňuji, že platím, protože jsem tě pozval." oznámil jsem a po celou tu dobu mi nezmizel úsměv ze rtů, což u mě bylo krajně neobvyklé, ale na druhou stranu, nebylo to nic špatného.
"Slyšel. A mě by tam dokonce pustili, ale opravdu netuším, co bych tam tak asi dělal..." Upřímně, nedokáži si představit sám sebe, trsající se spoustou dalších pubertálních a skoro dospělých lidí na potrhlé melodie z hloupého filmu. Ale neodsuzoval jsem to. Určitě se někomu líbí popíjet s neznámými lidmi a lepit se na jejich upocená těla. "Možná se ta akce bude konat i příští rok. To už tě tam pustí..." poznamenal jsem, abych dívčinu potěšil.
No, upřímně, moje prázdniny opravdu nejsou nic zajímavého... Byli jsme na rodinné dovolené a příští týden budeme u babičky s dědou, ale jinak většinu času trávím doma a čtu si... Co ty? Ty máš určitě zajímavější zážitky, co?" měl jsem strašnou chuť praštit se něčím po hlavě. Naproti mně seděla milá krásná dívka a já nedokázal dělat nic jiného, než se zářit radostí jako samo sluníčko. Začínalo mi kvůli tomu být trapně, ale nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem jí něčím pobavit nebo ohromit, ale vtipný jsem nebyl ani zdaleka a politika asi také nebylo téma, které by jí ohromilo, takže jsem byl v koncích. Ale úplně.

_________________

"Ugh, díky!" řekla trochu překvapeně. Jasně, že jí to slušelo pořád, ale moc lidí jí to takhle z fleku neříkalo, takže jí to maximálně potěšilo. Alespoň to pro jednou nevyšlo vniveč! V létě bylo všechno sluníčkovatější a jak se zdálo, i Leo, což byla osvěžující změna. Fakt, že to za ní hodlal zaplatit, jí stavěl do zajímavé situace. Ona neměla ráda, když za ní někdo něco platil, na druhou stranu jí to přišlo milé a tak byla krapet rozpolcená, jestli to jen tak přijmout. V duchu jen krčila rameny, ale rozhodla se to slušně přijmout.
"Ale-" přeci jen se to drobné zaváhání vyskytlo, ale pak si jen povzdechla a lehce kývla " máš pravdu, pozval jsi mě." usoudila nakonec spíše pro sebe a zvědavě na něj koukla. Nemá on náhodou nějaké postranní úmysly? Nebyla si tím tak úplně jistá, ale nehodlala je vyzvídat. Kdo je zvědavý, bude brzo starý a její zvědavost už jí kde kdy přivedla do nepříjemných situací.
"Něco? Tuším, že bys nechtěl cvrčky co?" optala se na začátku vážným tónem, ale po chvíli jí po tváři přelétl úsměv, který prozrazoval, že to nemyslela tak vážně, jak se tvářila. Navíc jí to připomnělo podivný incident se zmrzlinou ve kterém figuroval Flann. Nakonec objednala Léovi úplně to stejné co objednala sobě, protože ho chtěla vidět nadopovaného kávou.
"Viděl ty jsi vůbec pomádu?" omrkla ho zkoumavým očkem, aby zjistila, jestli jí říká pravdu a také jestli ten film vůbec zná. Jasně, že bylo možné, že ho neviděl, protože do kin vtrhl teprve před chvílí a byl to opravdu trhák. Dokonce i mamka na něj toužila jít, takže si udělali se sestrou menší výlet do biografu. " Ts, ts, ts, přece tančil ne? U mudlů se takové večírky dělají co chvíle, je to švanda," zavrtěla hlavou nad jeho nevědomostí a pak mu dala malou nápovědu, i když nevěřila, že by něco takového nevěděl. Všechny večírky musely být švanda, když tam byl někdo s kým se dalo bavit, no ne? O dalším roku však rovněž pochybovala. Jejich mamka byla pořádně majetnický a nepřejícký člověk, vždycky se musela vymluvit na něco mudlovského, když chtěla do světa kouzelníků. A pokud by řekla, že bude u někoho spát, určitě by pak vzešly na povrch různé otázky a mamka by jistě zavolala mamce od toho kamaráda, jestli je všechno v pořádku. A byl by problém, což Win považovala za tragickou situaci, neboť byla ve všech očích dospělých příkladným dítkem a nehodlala si tu pověst kazit.
"Už jsem byla jednou na příčné, to bylo fajn! Docela těžko to všechno na léto vždycky opouštím, mamka je takové anti-kouzlnické dramatické stvoření. Nemá kouzla ráda, nechce o nich ani slyšet, takže se na konci prázdnin už úplně těším do školy." podotkla Winifred, kterou zrovna nenapadal kloudný zajímavý příběh. Vlastně spíše pozvolna uvolňovala uspořádané myšlenky, které sice neuvolňovaly moc informací, za to dojmů v nich bylo mnohdy mnohem víc.
"Každopádně letošní prázdniny taky nevypadají nijak slavně, jen půjdu na Mistrák a jinak si taky pročítám co mi přijde pod ruku. Mám i pár mudlovských kámošů." poznamenala krátkou anotaci svých prázdnin a docela by ještě povídala dál, jenomže na to byla krapet líná, aby ze sebe chrlila kvanta řečiček ( líná seš proto, že by pisatelka se upsala k smrti) spíš přemýšlela, jak to dopadne s tou kávou, kterou ještě nikdy neměla jak u ní, tak u něj.

_________________

| +

„Ale tak jako jo, já si na naše profesory rozhodně nestěžuju. Nejradši mám teda asi Beckettovou na přeměňování, ale ani ten zbytek není marný. Pravda, Lockheartová mě trochu děsí, ale zase ne tolik jako by mě děsil třeba Redmond na lektvarech. Stačí mi o něm slyšet, ještě že jsme ho zatím neměli ani na supl…“ rozpovídal se Michael o svých vyučujících, na něž skutečně žádné větší výtky neměl a ani se nechystal mít, minimálně v to alespoň doufal. Každopádně podobně jako Liam brzy od tohohle tématu upustil, neboť jakkoliv si na profesory nemohl stěžovat, probírat je o prázdninách, to se přece jen moc neslušelo.
Mickey samozřejmě mohl Liamovy otázky očekávat, ale stejně si nemohl pomoct, aby se nezačervenal. „Jasně že je hezká a hezky se usmívá. A chytrá taky, chodí totiž do Havraspáru. A, no… určitě ji znáš…“ Jako by snad nakonec Míšovi došlo, že to ze sebe ze začátku vysypal, aniž by to měl úplně v plánu, tak se pozastavil, protože se mu úplně nechtělo prozradit jméno svojí vyvolené. Ačkoliv pokud si Liam pamatoval, koho to tenkrát viděl s Michaelem na plese, nejspíš mu to nedá žádnou práci, aby si to odvodil.
Dva zářné příklady, jak by se po ránu rozhodně stravovat nemělo, se posadily na uvolněnou lavičku, načež se Mickey s chutí zakousl do své snídaně. „Hm, jo, je to super,“ zahuhlal s plnou pusou, za což by nepochybně schytal od matky pohlavek, kdyby tu byla. „Hele, zaskočíme pak do Mžourova? Mi Fred nějak skomírá, tak se tam chci pozeptat, i když co jsem si tak našel, tak si myslím, že se budu muset podívat po jiném mazlíčkovi…“

_________________

Dohrávka:

Zatímco Mickey povídal o svých profesorech, Lee ho celkem zaujatě poslouchal a přikyvoval. On sám je pořád ještě bral spíše jako profesory, tedy entitu nadřazenou a mnohdy děsivou, než že by je považoval za své kolegy, které by snad měl bránit, nebo tak něco. Oni ho beztak taky ještě pořád viděli jako nezvedeného studenta, ne že ne. Liama by zajímalo, kdy se té nálepky zbaví. „Jo, Redmond má celkem děsivou pověst a já slyšel, že letos při NKÚ z lektvarů zase řádil. Takže je dobře, že ho nemáš - ne že by sis s ním nějak neporadil, věřím tomu, že jo, ale lepší nekřížit mu cestu,“ zazubil se pobaveně.
„Hezky se usmívá, hmmm,“ zabručel uznale (a taky trochu pobaveně), když se Mickey tak rozpovídal o té své princezně, která - dle jeho slov - byla prostě dokonalá. A Lee mu ji přál, pokud Míšu ovšem nehodlala praštit knihou po hlavě a poslat do háje, protože to si rozhodně nezasloužil. Byl to milý a pozorný kluk, za kterého by každá holka měla být ráda, tím si byl Lee naprosto jistý. „Znám, jo?“ zamrkal a dlouze se zamyslel nad tím, v čí společnosti Mickeyho kdy viděl. A ano, po chvilce začal mít tušení, o které dívce bratr mluví, takže se potutelně uculil a v očích mu zajiskřilo.
Ani Liamovi nedělalo problém mluvit s plnou pusou, obzvlášť když nebyl ve společnosti křehkých dam, takže s nakřečkovanými tvářemi odpověděl: „Si piš, zajdeme. A co mu je? Nežere?“ Lee věděl, že Mickeymu na žabákovi záleží, takže se mu moc nezamlouvala představa, že by ta malá slizká obluda měla odejít na věčnost. „Hele, ještě ho nepohřbívej, třeba bude v pohodě. Nebo ty bys snad chtěl jiný zvíře?“ zeptal se zvědavě a trošku překvapeně.
Protože měl větší pusu a zřejmě i větší hlad, dojedl o chvilku dřív, než Míša, a zatvářil se naprosto spokojeně. Chvilku sice pošilhával po hladovém oknu s nápadem, že si dá ještě něco, ale nakonec to zavrhl. A byl připraven vyrazit, až Mickey zavelí, že můžou jít.

_________________

Klidně a docela i rád bych ne nechal přemlouvat, že placení za Win je zbytečné, ale tak nic nevadí. Usmál jsem se a zkontroloval, jestli peníze opravdu mám. Naštěstí tam byly.
"Kdyby sis to fakt přála, tak bych ty cvrčky snědl." mrkl jsem na dívku, ale vážně jsem to opravdu nemyslel. Tak špatně jsem na tom ještě nebyl. I když jsem začínal mít pocit, že mám úpal. Asi bych potřeboval studenou sprchu. A to hodně studenou.
"Jo, viděl jsem to, byl to hit už od začátku, tak jsem se chtěl jít podívat, co za úžasnost to je, ale prostě to není můj šálek čaje. Já mám raději fantasy, detektivky, dramatický věci... Nebo taky vzdělávací filmy nebo knížky a tak. Ale tohle mě nezaujalo. Na druhou stranu chápu, že se to někomu líbí..." rozpovídal jsem se tak, jak to u mě vůbec nebylo typické. Nikdy jsem neměl pocit, že mě někdo poslouchá nějak zvlášť rád, ale nevadilo mi mluvit, jenže nudit Winifred bylo něco jiného než nudit spolužáky. Ji jsem na rozdíl od nich k smrti unudit opravdu nechtěl, takže jsem se po svém proslovu poposedl dál a sklopil hlavu. Nechal jsem pro změnu zase mluvit Win... "Mmm, víš, já sice tancovat umím, ale spíš takový ty elegantnější tance, natřásat se tak, jak je to teď moderní, prostě neumím..." oznámil jsem. A dál už jsem o svém tanečním umu opravdu mluvit nehodlal.
"My tak nějak v rodině žádnýho ne-kouzelníka nemáme. A táta je proti těmhle lidem docela vysazenej, myslím, že by ses mu nelíbila." zazubil jsem se. Asi to vyznělo nehezky, ale v tu chvilku mi to nedošlo a potom už bylo pozdě. Zbylo mi jen doufat, že se to dívky nedotkne. "Nerad ti to kazím, ale mistrovství se letos nekoná... Ty asi moc nesleduješ politický dění, co? Já bejt mudla, tak bych asi v týhle době sám jen tak po Příčný neběhal..." prohlásil jsem naprosto vážně, s náznakem dramatu v hlase. Možná to znělo trochu strašidelně, ale pořád lepší než ta zasluníčkovanost...

Mimo herně:
Omlouvám se za na-nic-post, ale škola je vážně zlo...

_________________