U Julie vůbec nebyla alergie zatím znát, ale u Aleka jsem si jí všiml velice rychle. Zatvářil jsem se omluvně, ale netušil jsem, co bych mol udělat, abych Alekovi ulehčil. Flamela jsem z okna vyhazovat nechtěl. Myslel jsem, že pro Flamela si nějak vytvořil imunitu, ale zdálo se, že kombo se Šunkou už spouštělo reakci v plné síle. Samozřejmě jsem neměl ani tušení, že na Flamela Alek vrhá občas ty vražedné pohledy jen proto, že kotě ho nutilo držet si odstup - a co teprve Julia...
Úsměvem jsem jí poděkoval za její štědrost, oranžovému medvídkovi jsem ukousl hlavu a velkoryse jsem raději přehlédl, že Alek se znovu začíná popichovat. Podle mého výrazu ale bylo snadné uhodnout, že nejsem daleko od toho, abych se praštil do čela.
Nejenže jsme se během chvíle dozvěděli, že je v Bradavicích knihovna, ale také jezero, do kterého bychom nespadli historicky první, olihně, sklepení, obři, duchové... Potlačil jsem nutkání vytáhnout zápisník a spěšně si naškrábat poznámky, abych nic z toho nezapomněl. Chlapec totiž zpočátku nepůsobil, že bude nějak zvlášť výmluvný, ale potěšilo mě, že cestu nestrávíme v úplném tichu.
"Já jsem William Faust - můj bratr Alexander - Flamel," představil jsem nás, když Julia začala vyzvídat jméno, i když se starší chlapec vlastně ani neptal. Nezastrašilo mě, že bychom opravdu mohli dorazit celí od bahna.
"No, s řízením čekoholi si dokážeme poradit, viď, Aleku? I kdybychom se měli jezerem přepravit v ponorce. Vy po jezeře nepoplujete?" zeptal jsem se. To, jak to starší chlapec řekl, mi vyznělo, jako když jeho čeká něco jiného.
"Zařazování už se nemůžu dočkat..." Na důkaz svých slov jsem si nedočkavě poposedl a začal něco lovit v zadní kapse. Flamel rozladěně zaťal drápky. "Podívej, Julie, už mám svou hůlku! Líska a žíně z jednorožce - prý by měla umět dokonce i hledat vodu," ukázal jsem nadšeně stočený světlý kousek dřeva, na němž zdánlivě nebylo nic zvláštního, ale mne k němu pojila spousta očekávání a nadějí.
Nadšení i chuť se představovat mě ale pustila, když se starší chlapec znenadání zeptal na dost podivnou otázku. Zajímalo by mě, kde na ni přišel, nebo jestli je jenom tak morbidní, že se ptá všech na potkání, ale tak či onak jsem zbledl a stáhl hůlku zpátky k sobě. Mechanicky jsem natáhl ruku pro další hrst medvídků.
Že by to mělo něco společného s těmi duchy?
"Ano," odvětil jsem poněkud lakonicky. "Proč se ptáš?" Moje dosavadní sdílnost z větší části vyprchala. Přepadle jsem se raději zadíval z okénka, kde ještě teď mávaly zástupy rodičů, mladších sourozenců a dalších příbuzných. Pan Crowley tam pořád ještě stál a tyčil se nad davem jako menhir.

_________________

Olivia protočila očima v sloup. Takový přiblblý dotaz co jí položil! "Byla by to sranda?" Pokrčila rameny, jelikož sranda by to určitě byla, že jo taky. A hlavně by mu to v šatech, růžových šatech, určitě moc slušelo. O tom však raději pomlčela a hodila po Erkkim úšklebek.
Následně se však spokojeně usmála, protože Erkki řekl, že dokonce chvíli váhal. Kdyby tak předstoupila před někoho, kdo jí nezná, nejspíše by měla úspěch a ten někdo by nepoznal, že vlastně není Oliver, ale Olivie. Což bylo hustý a ona to plánovala využít. Někdy..
"Ani ne," pokrčila rameny. Jí to rozhodně divný nepřišlo, byla na to zvyklá od mala, takže se spíše divila, že ostatním dětěm to rodiče neříkají. "Několikrát, vlastně bych se už ani nedopočítala toho, kolikrát. Jí totiž štve, že nemá pokračovatele rodu, no," Olivii by v některých momentech nevadilo, kdyby byla kluk, jelikož i kluci měli své výhody. I když holky taky, že jo.. "Někdy říká i horší věci, ale už jsem se to naučila ignorovat. Tedy někdy, protože sem tam přijde s něčím novým, ale víš co, zas tak hrozný to není," dodala ještě nakonec, přidala úsměv a podle toho jak se tvářila jí to fakt nevadilo.
"Jo, to je dost možný," ona sama sebe za blázna nepovažovala.. možná díky tomu, že ani nevěděla co blázen znamená.. "Ale čím víc jich tam bude, o to zábavnější to bude!"

_________________

Kiril byl vřelým přivítáním Grace opravdu nadšen, což mu bylo vidět na očích. „Těší mně,“ přikývl poté, co jim sdělily svá jména, aby si snad nemyslely, že je nevychovaný. Odpověděl hnědovlásce na dotaz, jestli jsou dvojčata. „No, to jsme. Smůla akorát je, že se nemůžeme zaměňovat.“ Prohlásil pobaveně Kiril, a bylo na něm dost dobře znát, že by takovou zábavu praktikoval denně, kdyby mohl.
„Já mám totiž vlasy po mamce, a brácha po tátovi,“ vysvětlil, kývl ke Gracie, vedle které se posadil a chytl čokoládový bonbon, který mu přihrála. „Dík,“ usmál se, rozbalil ho a pak ho slupl, protože čokoládové bonbony, to on rád.
Když se Angie začala rozplývat nad jeho sovou, lehce zrůžověl. „Jasně,“ vydechl a otevřel dvířka od klece, kterýma okamžitě vykoukla zvědavá soví hlava a Lysander poté vylezl ven celý. Hezky se narovnal, aby si ho mohla Angie prohlédnout, a když spatřil v jejích očích to nadšení, tak jí přiletěl na klín, aby ho mohla Angie pohladit a podrbat na bříšku.
Kiril nechal představení Iskierky na svém dvojčeti, stejně tak i slova, která zrzka očividně směřovala na Nikolaje a která rudovlásek tak napůl přeslechl, (ale stačil by bráškův prosebný pohled a okamžitě by ho začal bránit), jelikož se zabral do povídání. „To víš, původně jsem si chtěl do Bradavic přivézt dráče, ale to mi mamka odmítla z práce přinýst, a když jsem si v Mžourově chtěl koupit mantikoru, tak mi ji neprodali,“ svá slova mířil jak k Angie, která byla tématem mazlíčků zaujatá, tak i ke Grace, která působila od pohledu dojmem magnetu na neplechy (v tom pozitivním a v případě Kirila snad i obdivuhodném významu), a téma propašování zakázaných zvířat do školy by ji snad mohlo zaujmout taky. Z jeho tónu bylo poznat, že Kiril prodavači moc neuvěřil a stále žil v přesvědčení, že tam vzadu schovává přesně tyhle zajímavé tvory.
Nabídl si na oplátku taky nějakou dobrotu od děvčat, a nadšeně se chytil tématu, které hnědovláska nadhodila. „Už víte, do které koleje byste chtěli jít?“ zeptal se zvědavě. „To totiž záleží na tom, jak si povedeme během zařazování. No ono je to jednoduché, budeme bojovat s baziliškem. Pokud budeš chtít do Havraspáru, ukážeš mu zrcadlo. Pokud budeš chtít do Nebelvíru, tak ho tím zrcadlem umlátíš. Pokud budeš chtít do Mrzimoru, hodíš mu na hlavu dort, a když chceš jít do Zmijozelu, tak si s ním pokecáš hadím jazykem,“ pronesl bezstarostně Kiril a nedocházelo mu, že si z něj, Nikolaje a Iriny udělala celá skotská rodina legraci. Včetně mamky, no a ruská část rodiny jim tak maximálně povídala o Kruvalu.
„Wau!“ Sledoval s pootevřenou pusou bubliny, které Angie vykouzlila. A jeho nadšení neopadlo ani potom, co praskly. Vždyt to byla ohromná legrace! Smál se spolu s Grace a na Angiiny omluvy jen zavrtěl hlavou. „Ne, bylo to suprový,“ opravil ji a věru si z toho nic nedělal. Pobavili se a to bylo to hlavní, ne?
„No, přímo z Uzbekistánu ne, babička s dědou bydlí v Petrohradu, jedni praprarodiče kousek od Moskvy a druzí na dědině u Jižního Novgorodu,“ zamyslel se. „Ale v Uzbekistánu máme taky nějaký příbuzný, přes prababičku.“ Potvrdil rudovlásce. Potom se jen pobaveně zazubil, když se Grace zmínila o párty. Většina na kterých Cyrus byl, končila doma výpraskem, ale co...
„Jasně,“ vyhrkl Kiril a uculil se, „ruskou vodku.“ Nelenil a během chvíle našel v kufru lahev a kelímky. „Dědeček Ivan mi ji nabalil do kufru, na odřeniny,“ mrkl na ně a potom se zakřenil. „Ohnivá whisky je fajn, ale vodka je lepší,“ pronesl znalecky, neboť Rusové byli očividně z jiného těsta a pravdou bylo, že se Kiril dokonce už jednou ožral.
Odšrouboval víčko, nalil vodku do čtyř kelímků a všem členům výpravy ji vnutil ("tak na náš první rok v Bradavicích!"), a aby je ujistil, že to opravdu není otrávené, napil se jako první a pak se rozpustile zašklebil. „Sebral jsem mamce krabičku s kostkovým cukrem, kdyby vám to připadalo moc silné,“ uculil se.

Bazilišek | +

Prostí lidé označují baziliška za krále zerrikánských pustin a často si ho pletou s kuroliškem. Tvrdí, že tato bestie tak silně nenávidí vše živé, až sám její dech je jedovatý a při pohledu na ni každý zkamení. V bajkách je jediným způsobem boje s baziliškem zrcadlo: je nutné v něm zachytit hrozivý vzhled nestvůry a ukázat jí ho. Zaklínači však oponují, že když už někdo trvá na zrcadlu, tak je lepší použít nějaké velké a těžké a mlátit s ním baziliška hlava nehlava.

_________________


Drabble:
*Kiril a Divadlo*
*Kiril a Nepřekonatelná překážka*
*23:59 - Čistokrevný*

Zázraky se očividně děly, poněvadž netrvalo dlouho a do jejího kupé si našla cestu další malá pasažérka. Dřív než na ni se každopádně plavovlásce naskytl pohled na její rodiče, což popravdě ani trochu nečekala. To je nějaká inspekce, nebo co? Na paní Fraserovou tedy zamrkala krajně překvapeně, nicméně jakmile se dobrala k tomu, co se po ní chce, začala horlivě přikyvovat.
"Brý den, jo, jasně že může," přisvědčila s laskavým úsměvem, kterým nezapomněla obdařit ani Skye. Počkala, až pan otec naskládá kufry tam, kam patřily, než oba manžele s "nashledanou" vyprovodila pohledem ven z kupé. Její pozornost se pak přirozeně obrátila na slečnu v růžových šatečkách, jejíž slaďoučký úsměv byl sice rozkošný, ale na druhou stranu taky trochu znervózňující.
"Ty jedeš do Bradavic poprvé, viď?" ujistila se, než k dívce natáhla packu. "Já jsem Tamsin, Tamsin Christensenová, prefektka," představila se, přičemž se rovnou trochu neochotně pochlubila i nově nabytým odznakem, ze kterého byli doma všichni - krom Tamsin, přirozeně - děsně odvázání. Prefektský odznak jen tak mimochodem momentálně trůnil v nějaké postranní kapse její tašky, kde se o něj nikdo nezajímal. "Takže kdyby ses chtěla na něco zeptat, tak to... no, můžeš," dodala maličko neobratně, zatímco se nad sebou v duchu plácala do čela. Nenormální vyjadřování FTW, eey. A aby toho nebylo málo, položila dívce i dost neotřelou otázku, jakou by od ní samozřejmě nikdo nečekal: "A co, těšíš se do Bradavic?"

Jen o malinkou chviličku později dveře vrzly znovu. Tentokrát se v nich každopádně neobjevil žádný prváček, nýbrž Arsen. Plavovlásčin obličej zničehonic prozářil širokánský úsměv a upřímně řečeno, jen tak tak se udržela, aby nezačala nadšeně jančit a neumačkala ho při té příležitosti v objetí. "To ne, ale doufám, že aspoň vyměnili strojvedoucího," zareagovala na narážku na minulý trochu... prudší závěr loňské cesty, vesele se zašklebila a plácnutím ruky vedle sebe Arsenovi naznačila, aby si přisednul. Bezděky přitom taky zavadila pohledem o Skye, snad aby se ujistila, že proti tomu jakože nic nemá, ale vzhledem k tomu, že prozatím neměla proč protestovat, ani s tím moc nepočítala. Následný dotaz ji popravdě řečeno celkem překvapil. "Já? Ale prosímtě, vždyť to není zase tak velký. Táhnu s sebou jenom svačinu, to divotvorný bláto od Finniana a... no, to je jedno," mávla neurčitě rukou, než se naprosto ochotně nechala políbit na tvář, což Arsenovi hned vzápětí oplatila.
"No páni," hvízdla, když se pochlubil s letní zálibou Quinnové mladší a uznale kývla hlavou, aby se o moment později pobaveně zasmála. "Docela mě mrzí, že jsem to neviděla... Na druhou stranu, taky jsi to mohl odnést ty, ne? Nebo si mohla Janny najít horší koníček, třeba... no, teď mě zrovna nic nenapadá, ale určitě mohlo být hůř, tak," odtušila optimisticky a s úsměvem pokrčila rameny.

Mimo herně:
Uáá, nestíhám, nestačím, nesnáším gympl, a tak.

_________________

| +

C4 - Dno pytle a směs prcků cestujících do Bradavic

Frodík + Vincík (Hobitci), To cool jméno (prvňáček) und zmijozel kid (...)

Vážně ho už čekal druhý rok v Bradavicích? Tomu odmítal uvěřit. Teda, ještě minulý měsíc tomu věřil a nemohl se dočkat dalšího školního roku, přece jen, ještě to všechno pro něj bylo svým způsobem nové a potřeboval se dostat do hradu co nejrychleji, aby mohl pokračovat v prolézání neznámými chodbami a hlavně, až zase na sebe natáhne školní uniformu, ze které od loňského roku vyrostl, a proto museli pořídit novou. Škoda jen, že si jí nemohl vzít už na nástupiště, proto se spokojil jen s džínami, tričkem s límečkem a šedivým svetrem. Jasně, po tatínkovi se mu bude stýskat, ale píšou si spolu snad úplně každý den a navíc letos dostal od taťky i polaroid, tak bude posílat i fotky a navíc bude mít tolik vzpomínek bezpečně uložených ve fotkách! Jen se nejspíš nebudou hýbat, ale tak... to se časem vylepší, nebo snad ne? Nebo třeba poprosí někoho ze starších, jestli neví jak tvořit hýbající se fotografie.
Nicméně, po rozloučení se s tatínkem, posledního medvědího obejmutí, se John konečně odebral do vlaku, kde chvilku bloudil uličkou, než nalezl volné kupé. Tedy... na půl volné. Ve dveřích stál nějaký chlapec a hlasitě se řehtal a když nakoukl dovnitř, jeho ještě před malou chvilkou lehce ustaraný výraz se změnil v radostný smích. Jak mu tohle chybělo.
„Ahoj!“ Pozdravil okamžitě hlasitě, aby si ho jeho kolejní spolužák všiml. Jistě, že ho znal, vždyť byl jen o rok starší a navíc to byl taky havráně! A pak si všiml blonďatého určitě staršího spolužáka a něco mu říkalo, že byl ze Zmijozelu. A ty zrovna moc nemusel...
Procpal se kolem neznámého klučiny, pravděpodobně prváka a překročil Vincka ležícího na zemi. „Nebude vám vadit, když se sem taky nacpu? Všude jinde jsou holky, nebo alespoň mi to tak přišlo.“ Optal se a následně se otočil zpět na chlapce u dveří, aby se ujistil, že z toho řehtání nezačal fialovět. To by nebylo fajn.

Mimo herně:
Promiňte lidi, že to tak trvá. Prvák na gymplu je na zabití, mám toho hodně a většinou večer vytuhnu ještě před devátou. O.o A za to, že je to tak krátké se taky omlouvám.

_________________

E1

Do Bradavic jsem se neuvěřitelně těšila. Mám moc ráda lidi a i když je nás doma spousta, není to ono. Jediné, co mi to trochu kazilo byl fakt, že se mnou jela i Amélie, která se za minulý rok stihla rozkoukat a nyní už rozumovala a prudila. Hnusný havraspárský šprt. Nic proti Havraspáru, ale moje sestra je strašná.
I přes to jsem vyrazila s úsměvem a pečlivě vybraným outfitem, který se vlastně skládal jen z šatů, za to ale krásných a drahých. Rozloučila jsem se s máti a nechala si od starších studentů pomoct s kufrem do vlaku. Pak jsem zamířila na jeden konec vlaků a Amélie na ten druhý. Bylo fajn, že se ke mně nesnažila přifařit.
Šourala jsem se pomalu mezi vagóny a nahlížela dovnitř. V kupé hned na začátku Éčka jsem spatřila Tarenka a Summer, tedy Léto. Po tváři mi přejel úsměv. To bude skvělá cesta.
Otevřela jsem dveře a zazubila se od ucha k uchu. "Ahojky. Drahoušci!" zacvrlikala jsem přesladkým hlasem. Uklidila jsem kufr a posadila se na volné sedadlo. Jestli jsem je vyrušila z hovoru, nebyla jsem si toho vůbec vědoma. Uhladila jsem si šaty na klíně a jednoho po druhém si změřila pohledem. "Jak se má medvídek Tarenek? A jak projasněná Léto?" cukrovala jsem dál. Pokud mě alespoň jeden spražil nenávistným pohledem, byla jsem ten nejspokojenější člověk v celém vlaku. Někdy se prostě hodí mít nepříjemnou sestru.

| +

Mimo herně:
Asi umřu vyčerpáním...

_________________

Většinu mluvení tak jako vždy nechával Nikolaj na bratrovi. Ano, v těchto chvílích se opravdu hodně projevovala nelibost k tomuto jazyku, k anglické kultuře i k angličanům takovým, zvláště proto, že jim nerozuměl. Za Gracin nezájem byl lehce rád. Na šťiplavou otázkou pouze mlčky přikývl a zaparkoval vedle bratra. Vzápětí si užíval drobné chvilky vlastního klidu a míru bez jazyka a bez zvědavců. Pak se ale Angie začala zajímat i o koťátko a Nikolaj znervózněl. Trochu v obavách si kotě sundal z ramene a sevřel ho opatrně v dlaních, jako by ho mlčky před ní bránil. Přesto ale tiše vydechl. "Jmenuje se Iskra. Nemá ráda cizí. Jen rodinu." zamumlal tiše a ochranářsky. Poté koťátko něžně přesunul opět do kapsičky, kde pociťoval, že je v bezpečí. Jen na krátko na tichou rozloučenou zavrnělo a již se choulilo v kapsičce, aby se mohlo hezky spokojené prospinkat. A ač chtěl maličko také zapadnout do společnosti, i tak nenašel dost odvahy, aby jako bráška po něčem sáhl. Jen se stáhl víc sám do sebe a jen ostatní tiše sledoval. Stejně tak nedůvěřivě pozoroval i bubliny, které se vzápětí vznášely mezi nimi. Když o okamžik později praskly, v očích se mu zračil šok. Poplašeně se podíval na své oblečení. Jídlo mu bylo vcelku ukradené. "Příště mě nikdo nedonutí se převléci dříve, než bude jisté, že se v bezpečí dostaneme ke škole." Vydechl k bratrovi lehce dotčeně. Narozdíl od něj mu oblečení bylo líto. Možná proto, že ač rád lítal venku a vyváděl tak, že se mnohdy vrátil celý špinavý jak čuník, mezi lidi si vždy bral vhodné a hlavně čisté oblečení, na které dbal. "Až dorazíme do školy, půjčíš mi sovu? Doufám, že se toho bude matka umět zbavit." Kdyby byli sami, asi by to znělo jako kňourání. Takhle jeho ruština asi zněla spíš rozmrzele a ukřivděně. Přesto odmítal něco z toho říkat dívkám. Vždyť to nebyla jejich věc, i když minimálně jedna z nich za celou situaci mohla. A ač se na ní nezlobil, její omluva měla do omluvy vážně daleko. Trošku nechápal, jak mohl mít Kiril z obarveného oblečení do školy takovou radost, stejně jako ty dvě. Jen ho neradostně sledoval, když vzápětí s úsměvem servíroval alkohol. Docela ho udivovalo, kdy se z Kirila stal takový gangster. Obvykle to býval Nikolaj, kdo byl divočejší. Nebo...tak tomu bylo alespoň v Rusku. Pravdou bylo, že netušil, jak moc se jeho bráška po tom všem změnil, stejně jako Irina. Pravdou bylo, že je vnímal jako jistotu. "Víš, že nám naši přednášeli něco o školním řádu? Není moudré rozlévat lidem na potkání. Nemůžeme jim věřit." Namítl tiše opět rusky.

pavoučí žena, Kivouš, Skyťák a jeho zářivé ukulele

"Fákt? Tvůj bratránek je profík? Héééj, to je teda ten Harry ne, když učí to lítání? Já se na lítání kruťácky těším!" podotkl nadšeně a ačkoli klukovo ukulele ostré barvy nijak neschvaloval, byl v celku spokojen, že na něj neobořil jak nějakej princátkovej magor. Konec konců začínal přehodnocovat svůj odhad, který byl obvykle velice, opravdu moc špatný.
"Čus Žorží!" pozdravil dívku se zazubením, protože ji už od jejich nedávného setkání znal a tak se nemusel představovat a takové ty další nutné a stupidní věci. Potutelně se usmíval, když povídala tu historku o kobylkách - jednoduše jí nevěřil a jen tak nějak čekal, jestli jí to spolkne Sky. Nakonec opravdu nebyl ani tak trpělivý, jak doufal, že bude a tak to okomentoval sarkastickými slůvky. " Och, to muselo být strašně tragické." ještě takovým tím vtipným imitátorským hlasem staré vesnické klepny.
"Jů... co to máš??" optal se když otevírala jakousi krabičku a nakukoval jí přes rameno - možná očekával nějaký holčičí věci co si holky schovávají do holčičích krabiček a tu na něj.. kuk pavouk!
"Žjoova ten je hustej! Jednou jsem pozoroval jak u mě na půdě staví pavouk síť, můžu si ho dát na ruku?" optal se z čista jasna zcela nemajíc zájem o svoje světlušky, který byly ve dne úplně na nic - ale v noci! Těšil se až pustí světlušky třeba u černýho lesa a budou mu tam poletovat a on se na ně bude koukat, ale to bylo asi všechno - momentálně ho mnohem víc zajímal ten její pavoučík.
"Leze ti aji na hlavu? To pak musíš vypadat jak nějaká pavoučí žena né?" spustil otázky okolo jejího mazla, ale pak byl nucen sklouznout pohledem na nějakou holku.. Do Bradavic chodí mimozemštaní! Vona je fákt černá! Koukal na ní a na tváři se mu zas a znova objevoval uznalý pohled..
"Čáu Kivouši!" pozdravil tmavé děvčátko a neboť mu zvědavost nedala, musel se prostě zeptat.."Ty seš jako ze slunce nebo jak?" zeptal se, protože jinak mu fákt jako nedávalo smysl, proč by byla tak tmavá. Normální lidi přece byli tak maximálně opálení, což tam na severu stejně nebylo moc častý.
Neviditelná krysa ho až tak nezajímala - nemohl ji posoudit, když nebyla vidět a tak jeho zájem brzy upadal. Jakmile si prověřil onu neviditelnost hlodavce - nehledě na to, že ho hlodavci nijak extra nezajímali- jeho zájem opadl zcela a tak se opět věnoval pavoučí ženě a jejímu roztomilému zvířátku.
"Všichni prvák? No supér, třeba se potkáme v kolejích!" zkonstatoval s šibalským úsměvem, který rozhodně znamenal, že má něco za lubem - on měl tolik plánů na své starší spolužáky! Vřele doufal, že je nebude muset provádět sám, protože to by bylo děěsně trapný.

_________________

| +

Adam se možná bál toho, že cesta se Scarlet bude nepříjemně ukecaná, ale ona zase taková nebyla, aby někoho nutila k hovoru. To bylo jenom tak… na začátek. Kdyby se Adam pak po zbytek cesty rozhodl mlčet, Scarlet by do něj už nešťouchala, obrazně řečeno.
„No jo, mně by se v tom taky nelíbilo, jen se neboj,“ zacukrovala poté na kocoura, který se jí zrádcovsky uvelebil na klíně, a zatímco ho pomalu hladila, zvedla pobavený pohled k Adamovi. „Kočky jsou přelétavý, co?“ broukla, ale ani na to vlastně neočekávala odpověď, víceméně to byla jen řečnická otázka. Každému přece bylo známé, že člověk nevlastnil kočku, ale kočka vlastnila člověka, že.
„Hmm,“ přikývla pak Scarlet na Adamovu poznámku, že se děsí obojího – jak zkoušek, tak doby po škole. „Když ono to jde asi ruku v ruce – když ty zkoušky uděláš, budeš muset ven. Anebo nebudeš muset pryč ze školy, ale zase za cenu toho, že jsi u těch zkoušek projel. Je to na nic,“ zkonstatovala s menším úšklebkem a stejně jako její spolužák se na chvíli zadívala z okna. Na nástupišti se ještě stále nacházelo dost uspěchaných studentů, ať už současných nebo budoucích, ale při letmém pohledu na hodiny Scarlet zjistila, že do odjezdu expresu už tolik času nezbývalo.
„Původně jsem chtěla jít dál studovat archeologii,“ dala se pak do odpovídání Adamovi, ke kterému opět stočila pohled, aby nebyla neslušná, „ale merlinví, jak to ještě bude. Možná to nechám na dobu, až bude někdy klidněji. S tím, co se začíná dít a už děje, by mi asi bylo blbý sedět někde stranou.“ Scarlet nakrčila obočí, protože se mezi těmihle věcmi cítila tak trochu rozpolcená. Na jednu stranu vážně toužila po tom, aby dokázala, že ani jí nebylo studium cizí, na tu druhou… ani jí se nelíbila současná situace v kouzelnickém světě, a to ani nemusela být mudlovského původu, aby se jí to nějak týkalo.
„Jak to vidíš ty? Máš už něco konkrétního, nebo se ještě rozhoduješ?“ oplatila Scarlet Adamovi jeho otázku a zvědavě povytáhla obočí. Zajímalo ji to, už jen z toho důvodu, že toho o něm zase tak moc netušila. Na chvíli sklopila pohled ke kocourovi na klíně, pokud ještě nezdrhl, ale pak vystoupala očima zpět ke spolužákovi. S někým jiným by možná hned rozjela debatu o nadcházejícím školním roku, případných nových profesorech, nových drbech a tak, ale Adama tím netrápila.

_________________

*sedí a teoreticky čeká, jestli ho tam Shashi hodlá zaskládat výprodejem zavazadel*

_________________