Matt pozorně poslouchal, koho všeho ze školy Šáša o prázdninách potkal, zatímco se snažil nemyslet na to, že jeho žaludek svíravě prosí o cokoliv k jídlu, i kdyby to měly být nenáviděné fazole. „Já jsem letos brigádu moc nestíhal, ale taky jsem párkrát zašel na hřiště ukázat dětem, jak se máchá pálkou. Po mudlovsku.“ Vysvětlil, protože ačkoliv neměl na baseball v poslední době moc času, bavil ho pořád a odpal si vlastně trénoval neustále. Zmínění Emičky Matta nepřekvapilo, protože věděl, že má k Shashimu blízko stejně jako k jiným chlapcům, ale to nebylo nic pro Matta a tak jí raději dával svoje úkoly opisovat zcela zadarmo. Juliana znal jako kluka s nepříliš bystrou hlavou, ale nikdy se s ním moc nebavil, protože ani nevěděl o čem. Ne, že by na tom v Julianově případě nějak záleželo, on se zvládal bavit o čemkoliv na rozdíl od Matta. Maeve Matt vídal jen na hřišti, takže ji vážně skoro neznal, ale dokázal si vybavit, o koho zhruba jde. Velmi zhruba. „Indickou svatbu? To se asi nějak liší od těch britských, co?“ Zeptal se zvědavě a usmál se, když Shashi zmínil kolejní tým. „Nebudu, ale budu v záloze, kdyby bylo potřeba. Nechci v tom Tess nechat samotnou, i když si myslím, že to hravě zvládne,“ pokrčil Matt rameny. I Ery si myslel, že se Tess na kapitánku hodí a ten post si zaslouží, a Ery letos zářil na mistrovství, kde Matt seděl na prominentním místě právě díky němu.
Školu Matt zatím nechal školou a raději se zaměřil na svůj ukrutný hlad, takže se do svého burgeru zvládl zakousnout ještě dřív, než se vůbec přesunuli na tu lavičku opodál. Žaludek s jeho volbou souhlasil, takže se Matt začal blaženě usmívat, zatímco si sedal na lavičku vedle Šáši. „Myslím, že by tohle měli začít podávat ve škole k večeři. Zajistili by si tím můj nehynoucí vděk.“

_________________

"To jsem si chtěl vždycky vyzkoušet, ale podobně jako famfrpál, nešel mi ani baseball. Já byl vždycky spíš na zpívání a takové ty věci," vysvětloval s menším úsměvem. Na koštěti se jen tak tak udržel, sám se divil, že při první hodině létání nespadl, i když od toho neměl vůbec daleko. Od té doby na to kašlal a famfrpál sledoval z tribun, kde mu bylo dobře.
"Jo liší a myslím si, že poměrně dost. V ten den, který vybrali astrologové pro svatbu, se sejdou ženy v domě nevěsty a kreslí jí henou různé znamená, zatímco ženicha my, muži, polévají studenou vodou.. Jakmile je všechno hotovo koná se obřad jenž trvá několik hodin a následující čtyři dny se slaví, dva u ženicha a dva u nevěsty doma," broukl ohledně vysvětlení indické svatby. Popravdě, Šáša byl hostem už na několika svatbách a to jak britských, tak těch indických, ale více se mu líbili ony indické, bylo tam více veselí, jeho oblíbeného jídla.. Prostě se mu zdálo lepší, slavit ty čtyři dny než jeden.
Shashi odkýval členství v kolejním týmu. Tess byla opravdu šikovná a i on věřil, že to zvládne bez jakýchkoliv problému, i když bylo samozřejmě lepší, když zůstane, alespoň jako náhradník.
I Šáša se hladově do hamburgeru zakousl, byl dobrý jako obvykle. "Není zas tak těžký to udělat," broukl poté co spolkl soustu a posadil se na lavičku vedle Matta. "Když budou ty správné ingredience.." dodal krapet zamyšleně. I to by se přeci jen mohlo zařídit, hlavně skřítkové v kuchyni měli spoustu zajímavých věcí a za tu dobu co tam studoval si sem tam kuchtil i svoje vlastní jídlo a neviděl žádný problém s děláním hamburgerů. "Tak by se to dalo zařídit, možná se jich čas od času na našem stole pár objeví," pokrčil rameny, uculil se a opět se do svého jídla zakousl, protože mu začalo kručet v břiše a tentokrát to byl on, kdo se omluvně pousmál na Matta a kolemjdoucí jenž se k jejich místu otočili.

_________________

Matt pokýval hlavou, že Shashiho naprosto chápe, protože zatímco ve famfrpálu a baseballu mu všechno šlo poměrně hladce, hra na kytaru pro něj znamenala tvrdou dřinu, ačkoliv už v tom nebyl po takové době cvičení úplný břídil, a kdyby nemutoval, možná by při zpěvu nezněl jako sbor žab u rybníka. „Kdybych měl čas, přihlásil bych se do školního sboru, ale už teď mám pocit, že budu sotva stíhat psát úkoly,“ ušklíbl se. Kariéra profesionálního hráče famfrpálu rozhodně nebyla procházka růžovým sadem, ale Matt nic takového ani nečekal. Věděl, že si svůj post v týmu musí zasloužit, a talent není to jediné, k čemu se bude přihlížet.
Možná to bylo s podivem, ale Matta opravdu upřímně zajímalo, jak to chodí na svatbách v Indii. Vždycky nasával veškeré možné vědění jako houba a teď tomu nebylo jinak. „To musí být docela drahý, ne?“ Zeptal se, protože si nedokázal představit, že slaví svatbu čtyři dny v kuse. Toho jídla a pití, co museli hosté sníst a vypít! V podstatě Shashimu nezáviděl.
„Já vaření moc nerozumím,“ přiznal Matt, když Shashi prohlásil, že není zase tak těžké hamburger udělat, a že se správnými ingrediencemi by se dalo zařídit, aby se na havraspárském stole nějaký ten burger objevil. Matt se při těch slovech zakousl do své porce, protože mluvení o jídle v něm znovu navozovalo pocit ukrutného hladu, a bylo dost dobře možné, že si vezme ještě jeden burger na cestu. „Kam máš vůbec teď namířeno? Něco sháníš?“

_________________

Shashi přikývl. Moc dobře věděl, že Matt hraje na kytaru a někoho takového by určitě ve školním sboru moc uvítali. "No tak když budeš mít čas, tak se zastavit můžeš. Já myslím, že nikdo nebude mít nic proti tomu," pokrčil rameny a věnoval Mattovi úsměv. On sám moc dobře nevěděl jak bude stíhat zkoušky sboru, učit se vařit nová jídla což potřeboval, pokud chtěl další prázdniny vařit v Hajdárábádu v jedné restauraci, a pak taky učení.. a i když OVCE měli přijít až ten další rok, chtěl se už začít připravovat, protože.. chtěl mít lepší známky než z NKÚ.
"Je a hodně. Rodiče vlastně celý život šetří na svatbu svých dětí," pronesl krapet zamyšleně a s pokrčením ramen. On se nikdy moc nezajímal o to kolik taková svatba stojí, neměl taky proč.. vždyť rodiče zatím nemluvili o tom, že by mu začínali shánět partnerku, za což byl opravdu rád. A své děti taky neměl takže tohle šlo prostě trošku mimo něho. "Ale na druhou stranu, je to fakt krása. Možná někde seženu fotky, tak ti je ukážu," Šáša se hladově zakousl do hamburgeru, ze kterého už toho moc nezbývalo a on začínal zjišťovat, že má vlastně ještě tak trochu hlad, ale vidina toho, že by měl vystát znovu tu hroznou frontu.. no raději si nechal zajít chuť.
"Dá se to lehce naučit," prohodil pobaveně, a možná by vyslovil i nabídku toho, že ho něco málo naučí.. ale protože mu to připadalo divné a nerad o tom, že umí vařit mluvil, raději to neudělal.. "Vlastně ani nevím, šel jsem se prostě projít.. Ale v jednom krámku mám zamluvený klobouk.. Ty něco sháníš?"

_________________

Matt jen přikývl, jakože rozumí, a opravdu měl v plánu se stavit, pokud by mu na to zbyl čas, o čemž ale velmi pochyboval. Mohl si za svůj nabytý časový harmonogram ovšem sám, takže si ani nepovzdechl nad tím, jak je to nespravedlivé, a ani nefňukal, že to nestihne.
„Páni, to musí být pak teda ale pecka. Nevím, jestli by něco takového naši snesli,“ zasmál se Matt nad vidinou, že jeho rodiče celý život šetří na jeho vlastní svatbu, i když Matt tedy v nejbližší dohledné době žádnou neplánoval. Vlastně se nad tím až do téhle chvíle ani nepozastavil. „Takže je asi lepší mít jen jedno dítě, co? Ale co jsem slyšel, tak u vás mívají rodiny docela dost členů, ne?“ zamyslel se nad tím a ani mu nepřišlo divné a nepatřičné, že tak vyzvídá. Byl to Matt, stále. I když už nepůsobil jako někdo, koho kamarádské gesto vyděsí k smrti, pořád měl problém rozlišit, co je společensky vhodné a co ne.
Matt netušil, jestli se vůbec chce naučit něco vařit, protože vrcholem jeho umění byla míchaná vajíčka a párky, což mu k přežití zatím stačilo. Naštěstí se k tomu už nemusel moc vracet, protože debata se posunula od jídla k tomu, co kdo pohledává na Příčné. „Ne, už ne. Chtěl jsem si to jen projít, kouknout se na nový knížky, a možná dokoupit nějaký ingredience na lektvary, i když v mém případě je to skoro plýtvání. Stejně mi to všechno vylítne do obličeje nebo tak něco,“ ušklíbl se Matt nespokojeně, ale co mohl dělat. Lektvary mu prostě nevycházely a to ukázal i výsledek NKÚ. Jediné eNko, co hyzdilo jinak celkem perfektní hodnocení.

_________________

"Je to sranda, hlavně se tam skoro všichni znáte.. Je tam hodně jídla, hudby, pořád se tancuje. Je to fakt sranda," Shashiho hlavně zajímalo to jídlo a hudba, tancovat uměl jakž takž, i když se mu některé kroky dost často pletli což asi nebylo dobré, a byla taky možnost, že někomu šlápne na nohu.. "No určitě to lepší je, ale je pravdou, že v každé rodině je více jak jedno dítě," on sám nikdy moc nepřemýšlel nad tím jak početnou rodinu chce, ale určitě více jak pět dětí nepřipadalo v úvahu. Zaprvé, ušetřit všem na svatbu by asi tolik nešlo a za druhé nepotřeboval z nich mít fotbalové družstvo. Jinými slovy, pět malých kuchtíků bohatě stačilo. "Až budu mít jednou svatbu já, tak tě určitě pozvu, ať vidíš jak to u nás chodí," Šáša sice tak trochu předbíhal, vůbec netušil kdy mu rodiče vyberou nevěstu a popravdě doufal, že to ještě nějakou dobu zabere.. na druhou stranu na své svatbě chtěl mít své přátelé a mezi ně patřil i Matt. A Shashimu opravdu nevadilo, že ho někdo z toho vyzpovídává, protože tohle nebylo nic tajného, že.
"Tobě a něco vybuchnout do obličeje? Ale prosím tě, to mě dřív ten kotlík vybuchne pod rukama," tomuhle se prostě zasmát musel. Pochyboval o tom, že je Matt s těmi lektvary na tom hůř než on sám. Díky nim si někdy připadal, že do Havraspáru nepatřil i když nejen kvůli nim, vždyť měl Téčko ze dvou předmětů a i když to bylo jen věštění a astronomie, docela ho to trápilo. "Ale tak.. to bychom mohli jít někam spolu? Stejně nemám co dělat a jít domů a uklízet, což by po mě máma určitě chtěla.. ne děkuji," zašklebil se, protože i když sám o sebe opravdu dbal, uklízet pokoj se mu fakt nechtělo. A hlavně ne potom co přebíral včera svůj šatník, protože se na většině místech jeho pokoje nacházelo samé oblečení a skládat ho a tak.. no to raději bude na Příčné trávit čas s Mattem.

_________________

„Aha, aha,“ přikyvoval Matt chápavě, zatímco do sebe cpal zbytky burgeru, a pak se zazubil. „Fakt? To je divný vědět takhle dopředu, že se vážně budeš jednou ženit,“ prohlásil pak zamyšleně, protože mu to nešlo na rozum, že by takhle měl třeba taky uvažovat. Po něm by to asi nikdo nevyžadoval, a Matt tomu byl rád, takže vlastně jen děkoval bohu, že ho nechal narodit do neindické rodiny, co mu celý život nešetřila na veselku. „Ale rád přijdu.“ Matt by přišel, i kdyby ho nezajímalo, jak to na těch svatbách vlastně chodí, protože Shashi byl kamarád. A těch Matt moc neměl. „Vážně ti budou nevěstu vybírat vaši? Nemůžeš se třeba rozhodnout sám?“
Matt se k lektvarům už moc nevyjadřoval. Ono to bylo lepší, protože přiznat si, že je v něčem prostě horší než v ostatních předmětech, bylo pro Matta skoro jako veřejná promenáda hanby. Navíc měl pocit, že u něj začíná rašit lehké OCD, protože se mu to eNko mezi samými Véčky nelíbilo. Jeho uvažování nad známkami a lektvary však přerušil Šáša tím, že navrhl, aby spolu někam zašli, což Matta překvapilo. On nikam moc nechodil, kromě tréninků. „A kam?“ Vybafl na Shashiho nechápavě. Kotel a pivo ho vážně nenapadlo.

_________________

"Divný to je," odsouhlasil Shashi s přikývnutím. "Ale já jsem s tím už smířený, protože už od mala vím, že jednou mi vyberou ženu rodiče," pousmál se a pokrčil rameny. V jednom však kecal, nebyl totiž smířený s tím, že si nemůže vybrat ženu sám, ale to řekl jen své sestře. Sám se divil, že Dewi rodiče ještě nevybrali ženicha a doufal, že si dají na čas i s jeho nevěstou. "Budu opravdu rád a.. Budou. Doufám, že když se mi ta žena nebude opravdu moc zamlouvat, že si k tomu taky budu moci říci své, ale pochybuji," Šáša opravdu plánoval na svou svatbu, ať už bude kdykoliv, pozvat všechny své kamarády a že jich měl docela dost.
Shashi do sebe nacpal zbytek hambáče a od lektvarů se přesunul k myšlence, zda si má koupit ještě jeden nebo to vydrží až domů, kde si bude moci udělat jedno ze svých oblíbených indických jídel. "Kam.." zopakoval Šáša poněkud tišeji, přemítajíc kam by tak spolu mohli zajít. Napadlo ho spousta míst a teď už jen zbývalo vybrat to nejlepeší.. "Co třeba do Děravého kotle? Můžeme zajít na pivo," vybafl nakonec a dloubl Matta do žeber. Popravdě vůbec netušil, že Matt ještě nikdy pivo neměl, a kdyby to věděl.. asi by se to pokusil napravit už o něco dříve.
A o chvíli později se oba opravdu sebrali, Šáša si ještě skočil koupit jeden burger (kdo ví, kdy se dostane domů?), po cestě úplně zapomněl vyzvednout si nový klobouk, a nakonec společně s Mattem zakotvili v Děravém kotli..
>>>

_________________

<<

Byly Vánoce a Erasmus měl konečně chvilku volna - nejen, že se nemusel honit po hřišti, ale taky nemusel hlídat děti, protože si je pro dnešek vzala na starosti babi Debbie. S Lorelei tím pádem měli pro sebe celý den a hodlali si jej užít po svém. Ery tisknul ženuščinu packu ve své dlani a společně s ní se loudal Příčnou ulicí. Očima zvědavě kmital kolem sebe, protože tu nějaký ten pátek nebyl, ale moc se toho nezměnilo. Snad jen výzdoba ve výlohách, která teď byla ryze vánoční. A ano, atmosféra tu dnes byla uvolněná, provoněná skořicí a purpurou, a Vánoci prosycená skrz naskrz. Ery přesně takové dny miloval, a tak se usmíval od ucha k uchu.
Po nějaké chvilce ale stočil pohled k Lei a jemně do ní drcnul bokem. „Ještě jsi nezmrzla?“ zeptal se s nezbednými jiskřičkami v očích. Jemu zatím zima nebyla, protože se nabalil do zimního kabátu a nezapomněl ani na zelenomodrou šálu, ale kdo ví, zda mu žena neumrzala. Nosík měla červený hezky. „Mohli bychom se zastavit u Draka, hm?“ navrhl, načež s lišáckým úculem ve tváři dodal: „Slyšel jsem, že tam letos mají moooc dobrý vánoční grog.“ Následovalo andělské zamrkání. „A kromě toho mám docela hlad,“ postěžoval si Ery nakonec. Jak bylo známo, spotřebu jídla měl vždycky velkou a za těch pár let se nic nezměnilo, spíš naopak - čím větší výdej energie měl, tím více jedl. Naštěstí se ale naučil i trochu vařit, takže hlady neumíral ani když byl doma sám s dětmi. A prckové žaludeční vředy z jeho kaše taky zatím neměli, což považoval za osobní úspěch.
Už jen pouhé pomyšlení na jídlo stačilo k tomu, aby Erasmus energicky zahoupal jejich spojenýma rukama a trochu přidal do kroku. Měl zase jednu z těch svých hyperaktivních nálad, to na něm bylo dobře vidět. A bylo zvláštní, že vydržel tak dlouho kráčet v klidu.

_________________

Jakkoliv milující matkou tří dětí mohla být, chvilku odpočinku považovala za ten nejkrásnější vánoční dárek, ačkoliv do svátečního večera si ještě musela nějakou tu chvilku počkat. To, že babi Debb možná skončí přivázaná k posteli, opečená a sežraná dvěma indiány, bylo jistě znepokojivé, ale Lei se nutila na to nemyslet, protože tohle byl její a Eryho den, a ona si ho nesměla kazit přemýšlením nad tím, co všechno by mohly doma děti provést. A tady venku bylo tak krásně. A ten klid!
Lorelei krok za krokem kráčela vedle svého milovaného manžela a rozhlížela se po ulici, která bez nezbedných raubířů a kočárku rázem vypadala úplně jinak. „Ne, nezmrzla,“ ujistila Eryho s úsměvem, protože přípravu nepodcenila a dobře se do zimního počasí oblékla. Bílá šála jí totiž zakrývala i uši a to Lei ke štěstí a teplu vážně stačilo. „Jak chceš, klidně se tam stavit můžeme. A pak se ale taky podíváme do famfrpálových potřeb, protože Nina si strašně moc přála pravé letecké brýle a rukavice,“ připomněla svému muži důležitě. Co si přál její bratříček, to se k Lei nedoneslo, ale pochybovala, že by to našli zrovna u famfrpálu.

_________________