Řekněme si pravdu, Darrel zrovna nikdy nebyl ten typ, koho byste mohli čekat na čas, ale i tak se Ann nedokázala po deseti minutách pendlování ze strany na stranu a otáčení hlavou jak na korouhvičce zbavit dojmu, že na to Obrtlácké dobrodružství prostě zapomněl. Ne že by se mu divila. Ona taky neměla nejlepší paměť, že jo. Během dalších pěti minut, kdy se ale stále zdálo, že Gall se buď někde propadl do země, nebo ho unesli, došla Ann k názoru, že se nejspíš bude zlobit. Protože to bylo její právo, tak.
Když ale nakonec spatřila, co se to k ní blíží, nedokázala se ubránit vyprsknutí smíchy. "Na to samý bych se ráda zeptala tebe," zachechtala se, poněvadž ta růžová, to byl prostě vrchol! A nebo se Dája měnil na nejmenovaného mladšího studenta od Annie z koleje, že jo. Což ale bylo vlastně celkem děsivé. Podezřívavým pohledem se na opozdilce zahleděla.
"To je převlek, chápeš?" vysvětlila a začala hrabat po kapsách, z nichž po chvíli vylovila černé lenonky, které si se slovy "já sem tady totiž jako děsně inkognito!" a naprosto vážným výrazem zmutované agentky FBI nasadila na nos a jala se zahlížet na kamaráda přes jejich černá sklíčka. S kterýmiž zřejmě asi v té temné ulici asi prd uvidí, ale efekt je efekt. Ohledně dochvilnosti radši nic neříkala. Byl to prostě zažitý zvyk. Taky byste všude chodili včas, kdyby váš drahý bratr jinak páchal scény, že jo. "Hele neroztahuj se tu s těma kalhotama, ještě si někdo bude myslet, že mi děláš nějaký nechutný návrhy," zazubila se. Tolik k výmluvě, proč že vlastně přišel pozdě. Ann to bylo docela jedno, hlavně že tu byl, že jo taky. Poněvadž sama by tam do té ulice prostě napoprvé nevlezla. A ne, nebyla srab, jen neměla ráda všechny ty podivný lidi, co by se na ní určitě sesypali jak horda čistokrevnejch na mrtvolu mudlovského šmejda. Fákt blbý přirovnání, holka. No a pak si Dája všimnul Fénixe Ferdy. "Jo, jako faktický tetování. Bráchu málem kleplo, když mě s tim viděl," hrdě nastavila na odiv vytetovaného opeřence v celé jeho kráse a dmula se pýchou nad vlastní statečností, že tu jako hroznou bolest vlastně přežila. Co na tom, že to vlastně skoro vůbec nebolelo, teda, nepočítáme-li loupání, ale tak to se prostě nepočítá. Ann zrovna teď totiž potřebovala působit jako děsná metalová tvrďačka. Poleze přece na Obrtlou, no ne?
A přesně proto tady taky byli, takže přešlápla nejistým krokem oním směrem. Krokem, který jako by říkal, že si to na poslední chvíli srabácky rozmyslela. Což se změnilo přesně v tu chvíli, kdy si ten trumpeta dovolil jí oslovit celým jménem. "Darrele Brewstere Hallane Galle!" zavřískla a vrhla se jeho směrem, záměrně ignorujíc tu otázku, a hledajíc někde kolem cokoliv, čím by mohla provinilce za tu troufalost bacit. Nakonec se rozhodla pro pěstičku, a pěkně s ní nataženou... se natáhla hned za hranicí Obrtlé k zemi. Protože šero ulice a černý brýle plus úprk za účelem zabití jistého Galla, to prostě nejde dohromady. Smějící hromada černých hadrů (krycím jménem Stázinka) se ale poměrně rychle zvedla, otřepala, a brýle z bezpečnostních důvodů schovala. "Tak veď," nakázala prostě, poněvadž hej, Dája už tu byl, no ne? "A koukej ať najdem něco zajímavýho! Protože jestli ne, tak zažiješ ještě krutou pomstu za tu Anastasii." Ta výhrůžka nebyla naplano. Teda, pokud se Stáz nepovede zapomenout, že to jméno vůbec bylo vysloveno. Události, že.
"Ty, Darrele, je pravda, že tu někde bydlí bába se dvěma hlavama?" šťouchla po ani ne dvaceti metrech kámoše do žeber a zeptala se šeptem tak tišše, že to určitě bylo slyšet po celé ulici. Tohle slyšela, kdoví kde, a chápejte, třeba tu babču Gallovic kluk už viděl!

_________________

Darrelovi směrem k Annie překvapeně stouplo obočí. "Cooo?" vypadlo z něho trochu zaraženě, možná i se zklamaným podtextem, což Darrel opět perfektně hrál, ovšem neubíralo to na skutečnosti, že poslední dobou ho móda bavila a už se neoblékal jako vandrák, což bylo období, když ho přestala oblékat maminka a rozhodoval se nad barvami košil sám. "Jako růžová je špatná? Já myslel, že ta se holkám na chlapech líbí," začal se nakrucovat s pobaveným cukáním koutků. Takže zase žil očividně ve špatném dojmu, trochu nejistě si promnul cíp zvednutého límce a pořádně si Annie prohlédl. Pokud mohl tvrdit, on byl na tom s oblečením vážně ještě docela dobře.
"Převlek?" zopakoval po ní pobaveně, "ty si fakt blázen, ten ti k ničemu nebude. A sundej si ty brýle, vždyť tam nic neuvidíš," zachechtal se a kývl bradou k temné ulici, kam by se hodila spíš pochodeň s ohněm než sluneční brýle. "A jako nefandi si tak. Neviděli jsme se dlouho, Frewová, ale návrhy bych ti nikdy nedělal," zatvářil se smrtelně vážně, snad pohoršen pouze tou zmínkou, která byla myšlena pravděpodobně ve vtipu, což Darrel zjevně nevzal. Nebo spíše do chvíle... "Dělám si srandu," plácl ji do zad, jako kdyby mluvil s nějakým stejně starým, statným kámošem, "zvu tě pak na rande k Drakovi," zakýval pobaveně obočím, ale z Darrelova výrazu bylo naprosto zřejmé, že si dělá srandu a slovo rande nebere vážně. Už pár měsíců bylo všeobecně známé, že Darrel je s Donnou a navzdory všem okolnostem by ji za žádnou jinou holku nevyměnil. "A kdes ho vzala? Jak ti to jako udělají tohleto?" kývl bradou k tetování, protože o něm taky uvažoval, ale stále nevymyslel co a kam. Ale na to měl spoustu času, každopádně vyzjistit pár informací nikdy nebylo na škodu.
"Pššššt!" připleskl si prst na pusu, křičet Darrelovo jméno v Obrtlé ulici, to bylo jako svolávat smrtijedy na večeři. A jakmile si všiml, že se za ním Annie vydala, rychle začal klusat hlouběji do tmy. "Ty jsi se-" ani to nestačil do říct, protože v tom se jeho spolužačka ukázkově vymázla na ulici. Místo toho, aby k ní Darrel přiskočil a pomohl ji zpět na nohy, se se startem nekontrolovatelného smíchu zlomil v pase a začal se na celou ulici chechtat.
"Hele, klídek," ukliďnoval ji pak, když mu začala vyhrožovat a vydal se pomalu Obrtlou, "tak tady," kývl ke dveřím, které byly přebité dřevěnými deskami, "dělali fakt výborný palačinky s netopýří marmeládou, dokud toho chlápka nezavraždili," prohodil jen tak mimochodem, aby Annie byla v obraze a věděla, kolem čeho prochází. Zvědavě k ní stočil hlavu, když se k němu naklonila. "No já nevim, moje babi bydlí jinde," odpověděl s krčením ramen, jako kdyby opravdu Darrelova babi měla dvě hlavy. No, ona stačila ta jedna a byla nesnesitelná. "Můžeme se po ní podívat, kdes o ní slyšela? Vážně může mít člověk dvě hlavy? Jako já bych chtěl mít třeba čtyři ruce, to by byla pecka," zakřenil se a kývl bradou před sebe, když se blížili ke skupince mužů v černých, tmavých kápích, kteří si něco šeptali. Darrel zaštrachal po krabičce cigaret, kterou vytáhl z kapsy. "Tak co, zeptáš se jich, jestli nemají oheň?" vtiskl ji krabičku do rukou s úsměvem, nezáleželo na tom, že Darrel měl krabičku sirek. Chtěla provést Obrtlou ulicí a poznat jí? Tak ať ji pozná na vlastní kůži. Že si teď začínali zahrávat a možná překračovali hranice, které by neměli, si Darrel ani trochu neuvědomoval. Nemyslel si, že by takhle brzo ráno hrozilo v Obrtlé něco strašného. I když stačilo, aby v něm někdo poznal toho spratka Galla, jehož otec tu před rokem udělal průvan a společně se svým otcem bez slitování zavraždil majitele jednoho vyhlášenějšího místního obchodu.

_________________

Ann div nevyprskla smíchy nad tím, jak se Dája divil. Dobře, nebýt té růžové, nejspíš by si nemyslela o jeho oblečení nic negativního, jenomže když máte v koleji Flavia, růžové oblečení ve vás zákonitě musí probouzet podezření. "Hele klidně si choď třeba v třpytivejch šatech, dokud nezačneš u toho tancovat balet," zašklebila se na Darrela, čímž tak nějak zazdila možnost prohlásit že ne, růžová na chlapech se jí opravdu nelíbí. Ale tak její názor byl stejně fuk. Pokud se v té růžové líbil Donně, tak proč ne, že jo.
Jak se ukázalo později, radu o sundání brýlí Ann měla poslechnout. Ale neposlechla, poněvadž když už se s tím převlekem tak dlouho vymýšlela, nebude přeci svou dokonalou verzi padoušské, ehm, slečny, nějak měnit, no ne?
Nad dalšími jeho slovy se zatvářila rádoby-zklamaně. Jasně, všechno tohle byla sranda, protože hej, VŠICHNI věděli, že Dája má Donnu, a Ann jim to přála, že jo taky. Proč by ne. A i kdyby ji neměl, nejspíš by zrovna takové třeštidlo jako Darrela nechtěla. No, chápejte, potřebovala k sobě spíš někoho, kdo by jí klidnil. Gall byl prostě lepší jako parťák na případné lumpárny. "Tak jo, domluveno," zazubila se a v žertu dodala i zamrkání. I na ní bylo poznat, že to bere prostě jako vtípek. Protože kdyby ne, tak by taky mohl někdo začít pochybovat, že to, co tu celou dobu stepovalo vůbec není Annie ale někdo, nadopovaný mnoholičným lektvarem, že jo. Ann byla přátelská, to ano, ale tohleto rádoby-laškující chování používala zcela a jedině v žertu.
O tom tetování by zase byla schopna hodiny básnit, což mohl Darrel zjistit už v zápětí, když se na Fénixe Ferdu znovu hrdě zadívala. "Tady Fénix Ferda je dílo jednoho mudlovskýho tatérskýho umělce z Cardiffu," začala vysvětlovat, "tam sem totiž byla letos za kámošema na návštěvě. No a oni mě vlastně k Joshovi do salónu dotáhli. A jak se to dělá? Normálně ten chlápek ti to nejdřív nakreslí fixou, zeptá se tě jestli jako tak nějak to má vypadat," mávala rukama a představovala tak asi způsob, jakým po jejím vlastním těle nedávno někdo čmáral, "no a potom vezme takovou divnou věc, co vypadá jako tužka s jehlou na konci, připojená do elektriky - víš, to je takový to mudlovský něco, co jim pomáhá napájet stroječky aby fungovaly, brali jsme to vloni na Mudlovskejch studiích - a zapne to, no a ono to začne dělat takový děsně otravný rrrrrrrrrrrrrrr," vyloudila ze sebe zvuk, znějící přibližně jako mudlovská vrtačka na zuby, "no a tím ti takhle jezdí po tý kůži a ono to dělá maličký vpichy v hrozně rychlým sledu a stříká ti to do kůže inkoust!" pro demonstraci popadala Dájovu ruku a několikrát mu do ní zapíchla dlouhý nehtík. Ne že by se to nějak blížilo tomu, jaký je pocit nechat se tetovat, ale lepší porovnání Ann prostě momentálně nenapadlo. "No a ono to trvá jako děsně dlouho než to dokreslí. Já tam musela celkem čtyřikrát, než dodělal i vocas!" Vykulila oči, poněvadž právě ta doba tvoření byla taková zvláštní. Možná kdyby se nenechala tetovat po mudlovsku, bylo by to lepší. Jenže to by přišla o ten požitek a pocit, že přežila nějaký děsně bolestivý zákrok, že jo. A to by pak nebylo žádný dobrodružství.
Upřímně, jak by asi Ann mohla vědět, že tady kolem asi chtějí všichni Darrela podříznout? Vítězoslavný pocit nad tím, že asi taky z toho svého celého jména nemá radost, nicméně zkazil její dost neslavný pád. Smála se úplně stejně jako nebelvírák, takže trvalo nějakou chvíli, než se jí povedlo zvednout ze země a uklidnit. "Fajn, fajn, brejle vážně nejsou dobrej nápad," přiznala, stále se ještě pohihňávajíc. Na to, že vlastně byla někde úplně v háji, lépe řečeno na Obrtlé, měla až podezřele dobrou náladu. Asi proto, poněvadž tohle zavánělo nějakým hustým dobrodružstvím.
"Jako fákt? A ví se proč ho zamordovali?" vykulila oči a podívala se směrem, kterým Darrel ukázal. Ani náhodou jí nenapadlo, že to třeba celé bude smyšlené, poněvadž byli na Obrtlé, a na Obrtlé se stávalo všechno.
Znovu se zasmála. "Neříkej mi, že máš dvouhlavou babču!" Tomu už se prostě věřit nedalo. Jako jasně, čistokrevný babičky byly děsivý, ale aby nějaká měla dvě hlavy? To asi těžko... nebo snad jo? "Já nevím, to asi říkal nějakej kluk ze sedmáku," pokrčila rameny. Jak si asi měla pamatovat, s kým vším kdy mluvila? "No a nebo mě s ní strašila máma, když sem byla malá. Prej abych nechodila za zelený dveře s černejma skvrnama, že mě to tam sežere," vysvětlovala. Jen si nemohla vzpomenout, zda za těmi dveřmi měla být ta babice, nebo něco úplně jiného. A žravého. Chápejte, ne že by v dětství trajdala po Obrtlé, ale rodiče je tak nějak varovávali, kdyby náhodou přelétli rošt při cestě letaxovou sítí, a vymotali se zrovna tady někde. "To já bych teda radši třetí oko, vzadu, na krku, abych mohla koukat na lidi za sebou," uvažovala o případných přebytečných částech těla navíc. K čemu víc rukou? Ještě by se jedna druhý pletly pod ruku!
Na přemýšlení o tělesných mutacích ale zřejmě nebyl čas, poněvadž se před nimi objevila nějaká děsně zajímavá skupinka lidí. Ann nevěděla, jestli má pozorovat radši krajně podezřelé podivíny v černém, nebo zkoumat, co to asi Dája tahá z kapsy. Když spatřila krabičku cigaret, chtě nechtě zas jednou dostala chuť. A to si, prosím pěkně, slibovala že kouřit přestane. Tak zoufalá, aby ale přijala Darrelův návrh, si nepřipadala. "To jako myslíš vážně?" střihla po něm nedůvěřivým pohledem, "třeba žerou mladý hezký holky. A nebo unášej a kdovíco s nima pak dělaj," zakoulela očima a zamávala rukama jako že s tím nechce mít nic společného... akorát že ona byla hrozně zvědavá, co tam řeší. Poněvadž vypadali fakt extra interesantně. "Hm. Fajn. Ale kdyby něco, tak mojí mrtvolu odevzdej rodině," instruovala v žertu kamaráda, snažíc se nedat najevo, že v ní je vlastně celkem malá dušička, jak se tak vydala směrem k těm podivínům. Samozřejmě nezapomněla Darrela obrat o ty cigarety, že jo. Nebo aspoň o jednu.
"Ehm... brej den," odkašlala si, nasazujíc úsměv, "Nemáte oheň?" a nejbližšímu ze skupinky, vysokému plavovlasému hromotlukovi, typickému to prototypu árijce, zamávala před očima krabičkou cigaret. Muži se samozřejmě přestali šeptem bavit a s podezřívavými pohledy se otočili jejím směrem. A ticho. "Oheň.. cigarety... zapalovač... nebo třeba sirky... máte?" zkusila to Ann znovu, pokoušející se nevnímat, jak vlastně nepříjemně se cítí. Když stále nedostávala žádnou odpověď, otočila se přes rameno na Darrela, co jako má dělat...

Mimo herně:
Nic mě nenapadá! ehm. klidně nechť jsou evil jak ten devil

_________________

"Balet?" Darrelovi samým rošťáctvím zajiskřilo v očích a hned na to vystřihl ukázkovou piruetu, kterou mohl zvládnou kluk jeho věku a jeho dovedností. Jednoduše řečeno, málem se přitom přizabil, protože brzo ztratil rovnováhu. Co se však týkalo Annina názoru na růžové tričko, trochu ho to zarazilo, protože se opravdu spoléhal na to, že Annie svým růžovým tričkem oslní. Ne, že by měl potřebu oslňovat svou kamarádku, ale poslední dobou si Darrel na svém vzhledu dával docela záležet, což bylo určitě také kvůli Donně. Ohledně oběda u draka se pouze potěšeně pousmál a vykročil směrem k Obrtlé. Vážně nechápal, jak se mohlo stát, že Annie ve svých šestnácti letech tuhle ulici v životě nenavštívila. Samozřejmě, že tam děti měli zakázáno chodit a nechodila tam ani většina rozumných dospělých, ale třeba Darrelova rodina... no, řekněme to na rovinu, ta tam byla jako doma. Vůbec by se nedivil, kdyby tu Darrel někoho ze svých příbuzných potkal - "čáááu tati, tak ty jsi taky na nákupech?" tak idylické by to asi nebylo, proto se chvílemi ostražitě rozhlížel, protože se nebál chlápků v černých kápích, ale nějakého svého příbuzného, který ho by tu načapal a udělal mu doma malér. "Fixou?" zarazil se Darrel s přimhouřenýma očima, jelikož jako do morku kostí čistokrevné dítě, které sice poslední roky inklinovalo spíše k mudlům, o fixe slyšelo vůbec poprvé. On psal brkem a inkoustem.
Narozdíl od fixy o elektrice věděl moc dobře, takže rychle přikývl, snad trochu i uražen, že mu Annie slovo elektrika musí vysvětlovat, a pak už zase zvědavě poslouchal. "Fuj," ozvalo se na konci dívčina vyprávění, i když ona asi čekala od svého kámoše něco jiného, "to zní fakt strašně. A co když už to nebudeš chtít mít?" zajímal se zvědavě a urychleně přehodnocoval názor, že by si tetování nechal udělat. Nechat si do kůže nastříkat inkoust by teda neudělal, nehledě na zmínku o té jehle. "Čtyřikrát?!" zařval skoro na celou uličku, "no ty si fakt blázen. To by mi ta ruka upadla! To je jako kdybys šla čtyřikrát za sebou k tomu zubavrtákovi," myslel pravděpodobně zubaře. Zarazil si ruce do kapes a důležitě pokýval hlavou směrem ke dveřím, za nimiž ještě nedávno prodával starší chlápek super lívance. "To fakt nevim... ale prej z něho udělali taky marmeládu," dodal smrtelně vážně a pohlédl na Annie, i když tohle nebyla pravda a on zkoušel, zda mu na to skočí. Pobaveně mu zacukalo v koutcích. "Ale nee... naštěstí," uchechtl se a přeměřil si skupinku vzdálených mužů pohledem. "Ty vole, třetí oko by bylo fakt peckový! Bych viděl úplně všechno a víš, jak by se dalo ve škole opisovat? Nebo jako i tři nohy by byly dobrý, anebo víš, co? Kdybysme měli tři ramena... jakože tady," ukázal si na prsa a pobaveně se zasmál. Každopádně, pak už toho nechal, protože části těla docházely a Darrela začínala napadat ještě jedna varianta, tu však už na hlas radši nevyslovil. Potutelně se zakřenil.
"Tak to je v pohodě, ne?" pohlédl směrem na Annie, když se zmínila, že by ti chlápci mohli žrát mladé hezké holky. Tím chtěl samozřejmě naznačit, že Annie mezi tuhle skupinu holek nepatří a pokud to tak také pochopila, pobaveně se zakřenil. Znala ho moc dobře, věděla, že to nemyslí vážně a jen tak provokuje. "Klídek," mávl rukou, když si převzala krabičku cigaret a s menším úculem se na svém místě zastavil, aby se ramenem opřel o zeď a zvědavě k mužům, k nimž se Annie přibližovala, pohlédl.

Chlápci v černých pláštích o něčem tiše diskutovali a zrovna si předávali menší balíček, když se k nim připletla ta malá holka. Muži byli tři a ač by kdekdo čekal, že slova se ujme ten uprostřed, který svou výškou o několik centimetrů převyšoval zbylé dva, promluvil nakonec hlas z nejmenší, drobně zavalité postavy. "Oheň?" zopakoval po ní trochu překvapeným tónem.
"Copa, si ceš ohžít míko?" zachechtal se o něco vyšší muž, jenž v ruce svíral menší balíček.
"A co za to, děvenko?" uculil se konečně nejvyšší chlápek pod stínem, jenž vrhala jeho hluboká kápě.

Darrel se ze svého místa ani nehnul, i když bylo od pohledu zřejmé, že se situace nevyvíjí zrovna hladce. Problém byl v tom, že Annie ani on zatím nesměli kouzlit, a jak tak sklouzl pohledem k dívčině botám, doufal, že ať už má na nohách cokoli, zvládne případně rychle utíkat.

_________________

Ann koukala na Dájovo baletní, ehm, představení tak trochu nedůvěřivě, a cukaly jí koutky. Jen tak tak se ovládla, aby se nezačala dost nahlas smát. On totiž Gall vypadal tak trochu legračně. Dobrá, možná trochu víc legračně než jen to. Ale i tak to tmavovláska vydržela a zasmála se ve výsledku jenom trochu. "Seš cvok, Galle," ocenila Darrelův výkon s pobaveným ušklíbnutím.
"Noooo... to je takový mudlovský udělátko místo brku, prostě trubička a z toho teče barva, teda ne přímo teče... éééh, se s tím píše," popisovala mermomocí fixu. Jo, mít mudlovský kamarády a tak, někdy se to zřejmě i hodilo. Třeba proto, abyste věděli, co to je fixa. "Je to lepší než brk, nedělá to kaňky a nemusíš to namáčet," dodala ještě, ne že by to do celé fixosituace vneslo nějaké pořádné vysvětlení.
"Když už to nebudu chtít mít... tak si asi budu muset amputovat ruku," prohlásila s úsměvem jako by to přece nebyl vůbec žádný problém. Protože, no, on nebyl. Annie si byla jistá, že určitě toho fénixe na ruce bude chtít i jako stoletá bába. Vážně. Poněvadž fénixové byli úžasní.
"Víš, že tam mudlové chodí pravidelně, že jo? Jednou nebo dvakrát do roka," vytáhla se svými informacemi, i když upřímně sama taky nevěděla, jak přesně se ten zubochlápek řekne. Ale tak to zase nemusel vědět Darrel, že jo. "A ono to zas tak nebolí, teda ten proces, horší je když se ti na tom pak udělá strup a loupe se to. To je teprv lahůdka," popisovala dál zapáleně, a očividně naprosto ignorovala, že to její nadšení tak nějak nebude oboustranné. Jenomže ona si nemohla pomoci. Doma o tom tetování mohla mluvit jen těžko, no a tak to vypouštěla z pusy tady. Na Obrtlé. A celkem nahlas.
"Fuj. Tak to bych teda nežrala," vyjádřila se docela jasně o té lidské marmeládě kdoví z koho, a že u toho kašlala na dívčí slovník? No. A. Co. Nebelvírovi to stejně bylo jedno, a kolem určitě nikoho taky nezajímalo, že nemluví jako dáma. "Blbe," oznámila následně prostě, když se zjistilo, že to vlastně myslel jako srandu. Ale usmívala se u toho, takže cajk.
Když se dostal Dája u částí těla až ke třetím ramenům někde, no, v místě Anniiného dekoltu, nevěřícně pozdvihla obočí. "Asi zůstanu u toho oka," opáčila, mermomocí se snažíc nezírat si do vlastního výstřihu (ne že by tam měla nějakou Harringtonovskou nadílku, ale i tak to asi mohlo působit divně) a nepředstavovat si, jak jí mezi prsy raší loket. Nebo jiné končetiny a jejich části.

A pak, prosím pěkně, zábava skončila, poněvadž Annie, nechtíc kazit dobrou zábavu, se ocitla u těch mužů. "Cože jestli nechci?" vytřeštila oči, přemýšlejíc, jestli ten chlap používá nějaký tajný kód, nebo má prostě jenom vadu řeči. "Teda.... chci říct, ne, chci jen podpálit," vysvětlila, a poněvadž jí došlo, že to asi mohlo vyznít podivně, rychle dodala: "teda jako cigaretu." A znovu zamávala krabičkou.
Radši si ani nechtěla představovat, co asi ti chlápci můžou požadovat jako platbu. Samozřejmě, že jí napadal jeden scénář horší než druhý, a ano, opravdu se docela začínala bát. Pohled přes rameno na Darrela nijak nepomohl, a tak jí nezbývalo než zase nasadit úsměv a zkusit to nějak urovnat. "Co třeba... poděkování? Nebo cigaretu?" zkusila navrhnout mužům, přičemž se pokusila o něco, čemu by se dalo říci pomalý couvající ústup, připravujíc si nohy k případnému úprku.

Mimo herně:
Pardon, pokud je to žblept největší but... horečka...
A hotentoty v kápích ze stejného důvodu nechávám v rukou vyšší moci (ať už Dáji nebo ještě vyšší, hehe )

_________________

V Darrelovi trochu zatrnulo, když se pozornost všech třech mužů stočila k věčně usměvavé Annie. Byl připraven okamžitě vzít nohy na ramena, nebo se za svou spolužačkou rozběhnout, ale dokud nemusel nic podnikat, nehodlal se unáhlovat. I tak si dost dobře dokázal představit, co teď Annie cítí. Zkouška ohněm, pomyslel si s pobaveným uchechtnutím, doslova.
Chlápci si neznámou slečnu pozorně a rozhodně zvědavě prohlíželi. A ten nejmenší si dívčina slova vzal skoro doslova, když se z ničeho nic vytasil s hůlkou a chtěl vyčarovat trochu ohně, když si to přála. "Nechceš podpálit?" ušklíbl se trochu potměšile pod kápí, "tak se odtud radši rychle skliď, nebo nebude hořet jen ten fénix na tvé ruce," pokračoval důrazně, zatímco zbylí dva muži svorně přikyvovali, a aby svým slovům dodal trochu na respektu, zamířil na Annie svou hůlkou.
Nezáleželo na tom, že Darrel neslyšel ani zlomek z toho, co mezi muži a Annie padlo. Stačilo, aby onen chlápek vytasil hůlku a bleskurychle už byl u nich. "Ale to nebude potřeba, pánové, určitě je to nějaké nedorozumění," začal bez náznaku strachu naučeně gestikulovat a mluvit omluvným tónem, který se svou vlezlostí dokázal člověku vrýt až do mozku. "Nač ta zbytečná horlivost, že, pane..."
"Nesi tyten Gall?" štěkl překvapeně ten chlápek, co si strašně šlapal na jazyk a hrbil se, jako kdyby mu na zádech seděl Hagrid.
"Ehh... ne?" podíval se Darrel na malého muže na oko zmateně, na to druhé oko zaraženě, jak se snažil za svou tváří ukrýt opravdové vyděšení. Jak už se několikrát řeklo, Darrel by se na stříbrném plátně rozhodně neztratil.
"Je to on!" houkl hlasitě zase vyšší chlápek. A i když se Darrel snažil zachovat kamennou tvář á la: Ale pánové, vy si mě s někým musíte plést. Přestávalo se mu to pomalu dařit a po prohlášení třetího muže, jenž byl doposud zticha, už Darrel zbledl jako stěna.
"Ten syn toho bastarda, co nám dluží prachy!" poznal ho týpek zaručeně a ukázal na něho prstem. V tom okamžiku Darrel už svíral Anninu ruku a začal utíkat. Takže doufal, že Annie dávala pozor a nezakopne hned při prvním kroku, protože tím by to skončilo. Copak Annie, ale Darrela, toho by stáhli z kůže a pak chtěli po jeho otci výkupné. A je asi zbytečné dodávat, že Jaren by se žádné výkupné za svého syna, respektive právě za Darrela, platit neuráčil.
"Zdrheeeeeeeeeeeeeej!" zařval Darrel z plných plic a pustil Annie ruku, aby se mu lépe utíkalo.

Zdálo se, že těch pár tréninků z famfrpálu mu vážně prospělo, protože z dohledu těm zavalitým, shrbeným chlapíkům v těžkých kápích utekli docela rychle. A pokud mu Annie stíhala, což musela, protože Darrel se nemínil zastavovat, ocitli se nakonec někde hluboko uprostřed temných uliček, z nichž bylo vymotat se dost těžké. "Zdálo se mi to, nebo za náma letěla kletba?" oddychoval ztěžka a vyděšeně, protože se mu nechtělo věřit, co se událo. "Vidíš... já nemůžu nikoho žádat o oheň. Ještě, že mám u sebe sirky," a bez váhání vytáhl krabičku, vzal si od Annie cigarety a jednu si zapálil. Že Annie kvůli ohni riskovala vlastní zdraví a on ho měl mezitím v kapse, to mu očividně nedocházelo. "Co teď?" zeptal se po chvíli do tíživého ticha, když v té strašné uličce nebylo ani živáčka, maximálně po dlážděné zemi přeběhla krysa.

_________________

Ann se sice pořád usmívala, ale to prostě jen proto, že jí stejně nic jiného nezbývalo. Chlapíci se chovali, no, asi přesně tak, jak by se chovala ona, kdyby byla zlou lidožravou (nebo prostě jenom zlou) potvorou, a nějaká malá holka se jí zeptala na zapalovač. "Jo... já, jasně, já nechtěla obtěžovat," zamumlala omluvně a byla by prostě začala ustupovat a následně zdrhat, což by teda možná ani nepomohlo, ale to už se do toho vložil Darrel.
Vytřeštila na něj oči, že jako co dělá, proč si nechrání vlastní kůži (ne že ona by se zachovala v jeho situaci jinak... protože, no, nezachovala.) a v třeštění pokračovala i nadále, poněvadž se zdálo, že milý Dája, nebo aspoň jeho tatík, má tady s pány trochu problémy. Maličko. Dobře, možná nejen maličko.
Následoval pohled směrem k nebelvírskému kamarádovi, něco jako Tak tohle budu chtít vysvětlit! a pak už zběsilý úprk, který k mému velkému štěstí a pohodlným converskám neskončil fiaskem. Je tedy pravda, že jakmile zvítězil chlapcův pud sebezáchovy a on ji nechal za sebou, Mrzimorka trochu zpanikařila.

"Šmarjáááá počkéééj!" vřískla hlasem, za který by se nemusela stydět ani parádní poplašná siréna, a hnala se Obrtlou za ním, až bylo s podivem, že plastové podrážky oněch děsně pohodlných bot buď nechytly plamenem, nebo se nezačaly rozpouštět. Jediný problém byl v tom, že jak se tak hnala a hnala, naprosto kašlala na nějakou orientaci, a vážně (a opravdu usilovně) doufala, že aspoň Gall, kteréhož záda se celou dobu snažila hlavně neztratit z dohledu, ani kdyby Merlinovy ponožky vybuchovaly a čadily jí pod nos, ví, kudy se to vlastně ubírají. Páč kdyby se pak měli navigovat podle ní, tak taky hrozilo, že se už v životě z Obrtlé nevymotají. I když, ona by Ann asi zalezla do nejbližšího domu a zdrhla krbem. Ale to by neznělo tak hezky poeticky a hororózně.

Když se konečně zastavili, počala jako famfrpálem netrénovaný člověk vydýchávat svůj běh. "Co---to---bylo?" usekávala otázky mezi jednotlivými nádechy, "Co-promerlina--tvůj--tatík---proved, že po nás--- střílejí kletby?!" Následně se postavila rozkročmo, ruce v bok, a shlížela na Dáju čímsi, co mělo být nejspíš přísný pohled. Z její obvykle přátelské tváře to působilo tak trochu nepatřičně a možná i maličko komicky. Do smíchu Ann ale teď vážně nebylo. A zvlášť ne, když se ukázalo, že měl Gallovec Gallovská celou dobu u sebe zpropadené sirky. "NO TO SI SNAD---DĚLÁŠ PRDEL, NE?!" vyjela, zpočátku dost nahlas, ale v rámci nepřitahování další pozornosti přešla jen k zlostnému zahlížení a výhružnému ječení polohlasem. A hlas si nehlídala, protože prostě šok a vlna vzteku převládly nad vším ostatním. Jo, sranda je sranda, ale co je moc, to je moc. "Tys měl jako celou dobu sirky. A necháš mě otravovat úplně cizí skupinu černokněžníků? Kteří ještě k tomu mají něco nedořešehýho s tvym tatíkem?!" Předvedla něco, co se podobalo uraženému odfrknutí a rozhlédla se kolem, aby zjistila, jestli tady třeba někde není ukazatel na Příčnou nebo tak něco. Jediné, čeho si ale všimla, byly oprýskané zelené dveře vedle oken, zatlučených laťkami, a jinak... nic.
"Teď mi naval cigaretu," už se zase zubila, jako by ten výbuch předtím vůbec neexistoval, a natahovala ruku směrem k mladíkovi. Jasně, říkala si, že nebude kouřit. Ale upřímně, po takovém běhu přece každý potřeboval dávku nikotinu. Pokud by byl Dája skrblík, nejspíš by se byla ochotná o tu jednu cigaretku chvíli přít, každopádně se nakonec, ať už po blahodárné nikotinové dávce nebo ne, znovu rozhlédla kolem. "Ty, Darrele, třeba sou tohleto ty dveře, kde má bydlet tamta bába s hlavama. Ta jak mě s ní děsili, když sem byla malá," prohlásila zamyšleně, "co se jít kouknout dovnitř?"

_________________

Darrel popadl dech docela rychle, takže po chvíli se na Annie zase pobaveně culil a kroutil hlavou. "Klídek, to on pořád něco provádí," mávl ledabyle rukou, jako kdyby takovou situaci nezažil poprvé. Teda, takhle vyhrocené to v životě nebylo, ale už se mu párkrát stalo, že si ho lidé spojili s jeho nesympatickým otcem a měl kvůli tomu potíže.
Klidně si zapálil cigaretu a neměl problém se o krabičku sirek i cigaret podělit, avšak když na něho tak vyšinutě zaječela, Darrelovi pobaveně zacukalo v koutcích. "Uklidni se, akorát na nás upozorníš," pohrozil dívce ztišeným hlasem, "co myslíš, že bych měl cigarety, ale ne oheň? Jsem dement, nebo co?" zachechtal se a zakroutil nad tím nevěřícně hlavou, že mu to před tím vůbec uvěřila. "To byla zkouška!" bránil se, proč Annie k těm chlápkům vůbec vyslal, "mimochodem, neprošla si," dodal už o něco méně útočným hlasem a znovu se pobaveně zachechtal, protože mu dívčina reakce připadala nanejvýš roztomilá. "Ty si mockrát takhle neutíkala, viď?" rýpl si do ní, protože si nemohl všimnout, že byla vyvedená z míry a své obvyklé pohody. Přitom běhu se dokonce tvářila vyděšeně a Darrel si odmítal přiznat, že i on měl na tváři výraz strachu, když utíkal a letěla za nimi klikatá a bůhvíjaká kletba. Teď, když už bylo všechno nebezpečí zažehnáno, to ale považoval za super dobrodružství a nechápal, kvůli čemu Annie tak vyšiluje. Bez remcání jí předal krabičku a zvědavě pohlédl k zeleným dveřím, na které ho upozornila.
"Ty na to fakt věříš?" uchechtl se výsměšně a propálil dveře zkoumavým pohledem. On tomu teda ani trochu nevěřil, takže neviděl důvod, proč se za dveře nepodívat, když tam žádná vícehlavá babča určitě nežila. Zamyšleně pokrčil rameny. Beztak nevěděl, kde teď jsou a pokud by se jim uvnitř domu porazilo narazit na krb, alespoň by se odtud bezpečně dostali a nemuseli se složitě vymotávat skrz spletité uličky.
"Tak jo, ale jdeš první," loupl po ní důležitým naprosto nedžentlmenským pohledem a rukou ukázal, že Annie může vyrazit a zkusit, jestli jsou dveře vůbec odemčené. Že by byly zamčené beztak nevěřil, protože v Obrtlé se na tohle moc nedbalo.

_________________

Dobře, přiznejme si to, Annie vůbec netušila, jak u Merlina může být Dája takhle v klidu z toho, do čeho se jeho tatík zapojuje. Samozřejmě že pana Galla neznala, ale být někdo takový jejím otcem, asi by jí z toho brzy začalo hrabat. A to by nebylo fajn. Navrch však nic neřekla a spokojila se s pokrčením ramen a trochu pochybovačným "no jak myslíš."
"Jo, jseš dement," oznámila prostě a jednoduše, když už se kluk tak pěkně zeptal, "protože jenom dementi by posílali chudáka holku na smrt kvůli ohni, když mají zatracený zápalky." A věnovala Dájovi úšklebek, za který by se ani šklebivý šklebil ve smrtelné křeči nemusel stydět. Nad tím, že se jednalo o zkoušku, jenom protočila očima, zatímco její hlavinku pomalu ale jistě opouštěla největší vlna vzteku. Ještě několik nádechů a už to bylo zase v normě. Poněvadž to byla promerlina Annie, ta nemohla, a ani vlastně nechtěla, být naštvaná nějak extra dlouho! I když, za to, že jí prve řekl celým jménem, si Dája určitě ještě vysloužil nějakou malou pomstu. Do budoucna. "Ne," přiznala nejdřív tak trochu poraženecky, ale ani jí pak nedalo, aby tak trochu popichujícím tónem hlasu nedodala:"Mně totiž obvykle nemají kriminálníci proč nahánět, na rozdíl od někoho," a věnovala Darrelovi naprosto nevinně působící zazubení.
K celkovému uklidnění zřejmě přispěla i cigareta, kterou si dle jejího mínění Ann opravdu zasloužila, a tak si prostě jednu z přenechané krabičky uzmula a na chvíli si jen s vlastně docela spokojeným výrazem vychutnávala dávku nikotinu. "Kdyby něco, tak rozhodně nekouřím," dodala, "nechci aby bráchu klepla pepka." Dál to nerozváděla. Její kamarádi trochu tušili, že s Anniiným bráchou asi nebude něco psychicky v pohodě, ale o tom, že bude vlastně nastupovat do Bradavic, neřekla ještě nikomu. A Darrel rozhodně neměl být tím prvním, kdo se tu novinku dozví.
O několik chvil později už taky zírala na ty dveře. "Já ti nevím," pokrčila rameny. Jasně, přišlo jí to tak trochu přitažené za vlasy, dvouhlavá babice, která žere kouzelníky pod sedmnáct let. Ale na druhou stranu, třeba tam uvnitř bude nebo bylo něco, co dalo k takovým pověrám podnět. "Ale za zkontrolování nic nedáme, hm?"
Vlastně ani nebylo třeba Dáju nějak postrkovat, souhlasil sám, i když s trošku zbabělou podmínkou. "Srabe," oznámila mu, jako by se sama před chvílí se vším dokonalým strachem nehnala pryč od té bandy ouchylů v županech, ehm, hábitech, a suverénně zatlačila do dveří. Které zavrzaly a chvíli se zdálo, že se ani neotevřou, ale nakonec s děsivým skřípěním, znějícím jako když taháte kocoura za ocas, pustily dvojici dovnitř. A Ann naprosto bez problému vkročila jako první.
Z podlahy v zatemnělé místnosti, která zřejmě byla předtím nějakou prodejnou, se zvedl oblak prachu a prkna zaskřípala. Jak se zdálo, hodně dlouho tady nikdo nebyl, a jediným otvorem, který dovnitř (krom dveří, samozřejmě) pouštěl světlo, bylo jedno malé nezatlučené okénko na druhé straně za čímsi, co byl kdysi asi prodejní pult. Všude kolem stály police, na nichž se rýsovaly siluety podivných předmětů a sklenic, pokrytých prachem a pavučinami. A vzadu v rohu místnosti se nacházel temný rám dalších dveří. "Hm, asi nemáš nějakou svítilnu, co?" otočila se Ann na Darrela, kterého tušila někde za sebou, a pak začala lovit sama ve vlastní tašce, poněvadž tam dost možná měla baterku, kterou si půjčila od mudlovských kamarádů. No co. Šla na Obrtlou, ne? Tak musela být připravená i na tmu! Tak či tak, ať už měl Darrel u sebe světlo či nikoliv, po chvíli baterku našla, a poté co ji kolem dokola prozkoumala, než našla ovládací tlačítko a s tichým "ti mudlové taky všechno dělaj tak složitě!" ho zmáčkla, ozářil prostor před nimi mdlý kužel světla, tlumený prachem a tvořící z jeho částeček nestejnoměrnou iluzi mlhy. "Koukni! Myslíš, že tu někdo vykrvácel?" upozornila na to, na co světlo dopadlo jako první, tedy na temnou skvrnu na staré, ošlapané podlaze, ke které se shýbla, aby ji prozkoumala. Bylo to zaschlé a dost nevábně to páchlo, na což reagovala tichým "fuj..."

_________________

S jiskřícím pohledem rozčílenou Annie pozoroval a snažil se zabránit dalšímu smíchu, protože tušil, že by ho spolužačka také mohla něčím přetáhnout, respektive k nedostatku násilných zbraní mu rovnou vrazit pěstí. Donna by to už dávno udělala. S pobaveným uchechtnutím si vzpomněl na starší a vlastně už bývalou mrzimorku, která se svou agresivitou nechávala unášet většinou často, co se týkalo Darrela. Ale to bylo možná proto, že Darrel pořád něco vyváděl.
"Netvrď mi, že sis to neužila. Bylo to fakt dobrodružství!" snažil se Annie vehnat trochu nadšení do žil, zatímco se pobaveně usmíval, "ale měla si se vidět," zachechtal se po chvíli, "tvářila ses jako kdyby nás pronásledoval Rodwell s nožem v ruce," velmi dobře se bavil na Annie účet. I když, když nad tím tak přemýšlel, Rodwell s nožem v ruce byl o proti těm chlápkům opravdu asi nic. Zakroutil nad tím zamyšleně hlavou a pokrčil rameny. Nemohl za to, že má za otce muže, kterého zná většina těchto podřadných poskoků a rádoby drsných chlápků, kteří jsou závislí na rozkazech svého pána. Pána, kterým byl například Darrelův otec a jenž měl na sebou ještě mocnějšího kouzelníka, o čemž samozřejmě Darrel nevěděl.
"I ty rebelko," uculil se, "kdyby něco, já taky ne," zatvářil se důležitě, ale z následného výrazu bylo poznat, že si z toho pouze dělá srandu a ve výsledku mu vůbec nezáleží na tom, jestli tohle někdo bude vědět nebo ne. Ve škole se to vědělo a rodiče mu nevěnovali tolik pozornosti, aby měli možnost to zjistit. Nehledě na to, že tohle léto Darrel trávil téměř pořád u Donny. "Jasně, že ne. Tak pojď," popostrčil svou spolužačku, aby s překračováním prahu moc neotálela a rychle se vydal za ní. Dveře za nimi tiše zaklaply.
Darrel zůstal stát hned u vchodu a znechuceným pohledem sklouzl k podlaze pokryté prachem, v němž se mu téměř ztrácela podrážka jeho modrých mokasín. Tak ho zaujalo vzezření tmavé místnosti, že na pár vteřin naprosto utichl. Vypadalo to, že to byl dříve obchod, a tak se po krátkém rozhlížení vydal k policím, na nichž stále leželo nějaké zapomenuté zboží. "To fakt nemám," ušklíbl se na Annie přes rameno, zatímco si prohlížel sklenici, v níž byl pravděpodobně líh a... "ty bláho, to je vopravdový lidský voko!" zavýskl z ničeho nic udiveně. A udivení to nebylo poslední, když totiž Annie vytáhla baterku, Darrel na ní nechápavě vyvalil oči. "Ty si se fakt vybavila jak do divočiny..." uchechtl se nevěřícně. Fakt nevěřil tomu, že Annie vzala tuhle návštěvu Obrtlé tak zodpovědně.
Jakmile ho upozornila na skvrnu na podlaze, Darrel odvrátil hlavu od police a i se sklenicí a okem uvnitř ke své spolužačce přešel. "Ty joo..." vydechl potichu zamyšleně, "myslíš, že tu někde bude i tělo?" zeptal se s narůstajícím vzrušením a rychle obešel pult, za něhož se červená, tedy už spíše tmavá, skvrna pokrytá prachem táhla.

_________________