<<<
Šáša se krapet nudil. Poté co se se svým bratrem dohodil, že bude lepší když si každý Příčnou projde opět sám, protože a jelikož chtěl jít každý z nich stejně úplně do jiných krámů zašel tedy k Hladovému drakovi na kus žvance. Po snědění bagety a zjištění, že se v blízkosti Hladového draka nezdržuje nikdo z jeho přátel si na chvíli si sedl u Floreana na zmrzlinový pohár, skočil bratrovi pro letecké brýle do famfrpálových potřeb, a poté navštívil i několik svých oblíbených obchodů.
No a tak teď seděl v Děravém kotli, s taškou položenou vedle sebe, v níž se ukrýval jeden z jeho nových klobouků, kterých měl doma sice už dost, ale tenhle stejně nutně potřeboval, že ano. Shashi upil ze své sklenice dýňový džus a nervózně se kousl do spodního rtu. Čekal až se tady Reggie laskavě ukáže. Věděl, že jeho bratr má ještě spoustu času, protože domů ani jeden z nich moc nepospíchal, ale Šáša si v tuhle chvíli moc přál, aby už doma byl. Potřeboval totiž nutně zjisti, ke kterému oblečení se bude onen klobouček více hodit, no a taky měl strašnou chuť na baingan bharta s chapati, a i když věděl, že by klidně teď domů jít mohl, a pak by se jen pro Raghua vrátil, nechtělo se mu, a tak mu nezbývalo nic jiného než čekat.. Třeba se tady objeví Reggie dřív a nebo.. někdo z Bradavic, za což by byl popravdě Shashi taky nesmírně rád, od toho setkání s Emičkou a Chuliánem totiž nikoho jiného nepotkal.

_________________

<<<

Maeve si mezi brigádničením u tatínka na poště vyšetřila jeden den, který hodlala strávit cestováním do Londýna na Příčnou ulici, aby si doplnila nějaké zásoby, případně se potkala s někým známým, zkrátka a dobře, aby se na chvíli ocitla v civilizaci. Tedy, té kouzelnické, poněvadž jinak Maeve měla to jejich maloměstečko moc ráda a vůbec jí nevadilo, když tam občas něčeho byla horší dostupnost. Anyway, zpátky k dnešnímu dni. Poněvadž Maeve měla možnost využívat krb Pepperových, kteří bydleli přes ulici, byla v Londýně cobydup a vlastně to ani moc nestálo. Možná jen trochu nervů a láteření na ten zatrolený letax, protože jen před malou chvilkou vyletěla Maeve z krbu v Děravém kotli. Naštěstí ne doslova, ale na nohách se udržela jen tak tak a srdíčkové brýle, které si neprozřetelně nechala zasunuté ve vlasech, které měla dnes spletené v copu, byly zlomeny vejpůl. „Do trollího zadku!“ ulevila si zrzka, když tu pohromu zjistila, a nadšeně věru nevypadala. Protože ale ještě nebyla plnoletá, zatím jí nezbylo nic jiného, než rozlomené brýle zasunout do kapsy. Přitom se porozhlédla kolem a co osud (haha) nechtěl, pohled jí padl na Shashiho, který nevypadal na to, že by se v nejbližší době chystal zvednout a odejít, a poněvadž Maeve se stejně plánovala nejdřív osvěžit, bylo jasno. „Mohla bych poprosit o jeden dýňový džus?“ ohlásila se hostinskému u baru, přidala k tomu jeden zářivý úsměv a jen chvíli poté už svou skleničku zaplatila a i s ní nasměrovala své kroky přímo k o rok staršímu spolužákovi. „Ale koho to mé oči nevidí? Nečekáš na někoho, viď že ne?“ zeptala se Maeve spíš jen tak ze setrvačnosti, poněvadž na odpověď vskutku nečekala a rovnou si sedla naproti. „Nákupy, jo? Co to tam máš?“ zabloudila očima k Šášově tašce, ale pak hned pohled zase zvedla a zvesela se usmála. Rozhodně byla ráda, že se jí prakticky hned povedlo narazit na jednoho z jejích kamarádů, ne že ne.

_________________

Shashi opravdu neplánoval jen tak odejít, i když lákadlo v podobě baingan bharta bylo dost silné, pomyšlení na cestu, kterou by musel absolvovat ho utvrdilo v tom, že jídlo není zas tak důležité, a že to počká. Na víc se ukázalo, že v Děravém kotli přeci jen může narazit na známou tvář, což Šášu popravdě dost potěšilo, na víc když zjistil, že se ona známá vydává směrem k němu.
"Maeve," vydechl s úsměvem a rukou pokynul k volné židli na proti němu. "Čekám," broukl, když se slečna Gallagherová usadila a předtím než pokračoval, se ještě napil svého dýňového džusu. "Na bratra, ale ten přijde až za pár hodin," dodal na vysvětlenou, popravdě Maeve moc rád viděl a docela mu už i chybělo jejich klábosení u jezera či ve zkušebně, a vidina toho, že už za chvíli budou zpět ve škole ho velice těšila.
"No.." Shashi se nervózně zatahal za pramen vlasů. Má Maeve říci co v té tašce vlastně má? Ale vždyť.. ona už stejně ví, že je klobouky skoro doslova posedlí, a tak se nakonec sehnul a z tašky vytáhl svůj nejnovější, tmavě modrý klobouk, na který byl nesmírně pyšný. A taky byl ve slevě, takže proč ho nekoupit, že.. "Tenhle ještě nemám," pokrčil rameny, kousl se nervózně do rtu, a pokud možno co nejdříve klobouk uklidil zas na zpět do tašky, a tu zas pod stůl..
"No a co ty? Určitě jsi si sem nepřišla dát jen dýňový džus, nebo snad ano?" Tázavě povytáhl obočí a věnoval slečně Gallagherové úsměv. No a pisatelka se ovládala, aby náhodou nenapsala něco o indické placce, která se mohla konat, kdyby Maeve dorazila včas do Mžourova. HMM.

_________________

Popravdě se Maeve trochu zarazila, když ze Shashiho vypadlo, že na někoho čeká, ale když vyšlo najevo, že se jedná jen o jeho brášku, který měl navíc přijít až později, uklidnila se a na židli se naopak více uvelebila. „Výborně. Tak to ti budu chvíli dělat společnost,“ prohlásila s potměšilým úsměvem.
Jemně povytažené obočí Maeve nespustila, dokud jí Šáša konečně neukázal výsledek jeho nákupu, čemuž se musela nakonec pobaveně usmát. Shashiho slabost pro klobouky jí skutečně byla známa, ovšem bylo to něco, co se dalo s klidem tolerovat, poněvadž a jednoduše Šášovi ty klobouky slušely, že. „No ale pěkný,“ zhodnotila pak, jakmile si kloboukový úlovek prohlédla a zhodnotila. „Já si zase nedávno pořídila nový sluneční brýle. Mají takový pěkný kulatý sklíčka a vůbec. Ale teď jsem si rozbila svoje oblíbený srdíčkový, tak se asi budu muset podívat po jiných.“ Maeve se poněkud ušklíbla, protože stejně jako byl Shashi na klobouky, ona zase sbírala sluneční brýle, a to že si rozlomila svoje oblíbené, to ji štvalo. Ne že by si je potom ve škole nezamýšlela spravit jednoduchým Reparo, že…
„No, to tak úplně ne,“ odsouhlasila pak zrzka Šášovu domněnku, že nepřišla jen na dýňový džus, „já jsem jen od začátku prázdnin zaměstnána brigádou u taťky a dneska jsem si rozhodla udělat den volna a říkala jsem si, že by bylo fajn se podívat na Příčnou a tak. Navíc jsem za tu dobu s nikým moc nemluvila, maximálně tak napsala pár dopisů, takže jsem i chtěla mezi společnost, že jo. A představ si tu radost, když jsem tu teď před chvílí spatřila tebe!“ Maeve se zvesela zazubila a trochu se napila džusu, než se zatvářila zvědavě.
„Brácha vlastně půjde do prvního ročníku, co? Už máte nakoupeno všechno? Jak se těší? Kam myslíš, že se dostane? A jak se těšíš ty na představu, že ho budeš mít teď ve škole?“ Inu, Maeve ten kontakt chyběl očividně hodně.

_________________

Shashi se spokojeně usmál a přikývl, společnost v podobě Maeve mu opravdu nevadila, spíše naopak. Byl za ní nesmírně rád, což dával najevo menšími úsměvy, které čas od času putovali k slečna Gallagherové.
Co se klobouku týkalo.. byl opravdu rád, že už je uklizený zpět v tašce a pod stolem. Co kdyby se tady nějakým způsobem ušpinil? Ne, že by ho neuměl účinně očistit, ale neměl rád když se jeho věci, ke všemu jeho nové věci, ušpinili. "No tak to se už těším, až tě s nimi uvidím," broukl krapet pobaveně, věděl totiž docela dobře, že jako on měl úchylku na kloubuky, Maeve měla zas úchylku na sluneční brýle. No a jako jemu slušeli klobouky, jí zas převelice slušeli ony sluneční brýle. "Mohli bychom se na Příčné podívat po nějakých nových?" Šáša se krapet nejistě usmál a odolával pokušení zatahat se za pramen vlasů, což dělal povětšinou, když byl nervózní. Což teď opravdu byl, takže se alespoň kousl do rtu a na chvíli se zadíval na desku stolu, jako by byla mnohem více zajímavější než jeho společnice.
"No tak to jsme na tom dost podobně, akorát já nemám brigádu u táty, ale v jedné.. no u známých," zakončil raději, protože nerad mluvil s ostatními o tom jak rád vaří, krom tedy své rodiny, která o tom samozřejmě věděla, že ano. "Ale nestěžuji si, baví mě to.. sice mám jen málo času pro sebe, ale to mi vlastně nakonec ani tak nevadí. Jinak o letošní prázdniny, jsem moc lidí ze školy nepotkal, sice jsem jednou viděl Emmu a Juliana, ode mě z ročníku, ale krom nich a tebe jsem nikoho nepotkal, s některými si sice píšu, ale.. už se těším zpátky do školy," rozpovídal se po chvíli, přidal k tomu úsměv a natáhl se pro svou skleničku s dýňovým džusem.
"Ano, letos nastupuje," souhlasně přikývl a odložil sklenici zpět na stůl. "Dneska jsme byli pro hůlku a hábit, po cestě jsem mu ještě koupil letecké brýle. No, podle mého to bude Nebelvír i když do Mrzimoru nebo Havraspáru se taky docela hodí," na chvíli se odmlčel, protože nad poslední otázkou se musel krapet zamyslet. Jasně, docela se i těšil, ale.. "No.. těším, ale je to pěkný sígr, takže doufám, že nebude v Bradavicích moc vyvádět," Šáša pokrčil rameny, mohl rovnou říci, že si nejsou skoro vůbec podobný, Reggie byl na rozdíl od něho dost neposedný, kamkoliv jste ho postavili, tam do pár minut nebyl. Místo toho Šhashi vždycky na tom místě zůstal a čekal.

_________________

Shashiho úsměvy Maeve vůbec nevadily, spíše naopak, což se dalo jednoduše rozpoznat z toho, že dívka vypadala… no, spokojeně. Je tedy fakt, kdy ona vlastně spokojeně nevypadala (kromě famfrpálové hysterie), ale no, nechme to tak, abychom se do toho nezamotali. Když se pak o chvilku později Šáša ovšem zmínil, že by se na Příčné ulici mohli podívat po nových slunečních brýlích, úsměv se Maeve ještě rozšířil. No ještě aby ne, že. Vidina toho, že se po Příčné ulici nebude muset courat sama, ji totiž potěšila, ne že ne. „Tak kdyby ti to nevadilo se mnou strávit nějaký další čas, já protestovat nebudu,“ zamrkala Maevka na kamaráda a musela se potutelně uculit, když si všimla, jak Shashi sklopil pohled k desce stolu.
„No jo, přesně jak říkáš,“ přikývla zrzka posléze na souhlas. „Člověka to brigádničení i baví, ale horší to už je pak s těma kamarádama, dopisy kolikrát nestačí. Škoda že neexistuje něco, co by třeba přenášelo i obraz. Něco jako televize, ale živě, chápej. Ale zase je fakt, že pořád máme deset měsíců školy, ve který jsme zavřený a to si kolikrát člověk přeje, aby naopak se s některýma lidma vidět nemusel. Ale hele, na konci prázdnin mám v plánu stanování s Leslie a Darrelem. Toho asi znáš, ne?“ Maeve tázavě pozvedla obočí, protože si teď narychlo nemohla vybavit, jak že to Šáša má s těmi mezikolejními vztahy, ale tak chodili spolu do ročníku a Maeve zase Shashiho nepovažovala za ignoranta, aby nevěděl, s kým je ve třídě.
„Páni, ale to to letí, co? Si úplně živě vybavuju, když jsme byli nakupovat hůlku pro mě. A teda i další věci, ale ta hůlka. No a teď pátý ročník, NKÚčka… Ale těch se nebojím,“ mávla Maeve rukou na obávanými zkouškami. Dobře, možná to v ní trochu hlodalo, ale zase na druhou stranu věděla, že se začala připravovat už dávno, tudíž by s nimi neměla mít větší problém, pokud ovšem nenastoupí tréma, která holt byla zrádná svině. „Každopádně ještě k tomu bráchovi. Já jsem na něj taky zvědavá a samozřejmě budu držet palce, aby šel do Nebelvíru, protože to je ta nejlepšejší kolej na světě!“ Maeve neodolala, aby si nezapřeháněla, ale pak se hezky zeširoka zazubila, aby dala najevo, že to tak nemyslela. Ona rozdíly mezi kolejemi skutečně nedělala, dokázala fandit naprosto všem.

_________________

Shashi se div nezasmál, kdyby mu vadilo s Maeve trávit čas, jen tak by s ní tady neseděl. A už vůbec by jí nenabízel, že se s ní po nějaký nových brýlích podívá. "Rád s tebou strávím delší čas," jako obvykle následovalo nervózní zakousnutí se do spodního rtu, zatímco pohledem tentokrát setrval na Maevce, i když měl chuť zas pohled zabodnout do dřevěné desky stolu.
"Jo to máš tedy pravdu," bylo mu strašně líto, že třeba s takovou Emičkou si jen psal, neměli na sebe vůbec žádný čas.. no a ona byla taky jeden z důvodů, proč se v září vracel do školy, že. "To by bylo parádní, kdyby něco takového existovalo!" Shashimu se opravdu nápad s přenášením obrazu líbil, bylo by to skvělé, takhle by mohl trávit klidně prázdniny v Hajdárábádu a mohl by se tak se svými kamarády vidět, i když na druhou stranu.. na normální setkání prostě nebylo, že. "Jo znám," kývl pak ohledně Darrela. Moc o něm však nevěděl, nikdy se moc nebavili a hlavně.. Šáša nevěděl co přesně si má o něm myslet, zdál se mu krapet divný. A taky mu trošku připomínal bratra, což nebylo zrovna dvakrát dobře ehm.
"Já si na to taky pamatuju dobře. Musel jsem se tehdy rozhodnout, jestli budu studovat v Bradavicích nebo v Indii, a já jsem rád, že jsem se rozhodl právě pro Bradavice," broukl s úsměvem. Rád opravdu byl, i když studovat v jeho oblíbené zemi by se mu taky dost líbilo, na druhou stranu by se nikdy nesetkal s Emmou, Maeve a dalšími, což by mu bylo popravdě dost líto a neuměl si moc dobře představit, co by bez nich dělal. "Taky nemáš proč, jsi šikovná a chytrá, takže to dáš," tentokrát už se tomu pohledu do stolu neubránil. Chtěl ještě dodat, že kdyby kdykoliv cokoliv potřebovala, může klidně za ním přijít a on jí milerád pomůže.
Šáša se neubránil úsměvu a souhlasnému přikývnutí. Sice mu jako nejlepší kolej na světě připadal Havraspár, ale to byla každého věc, že. "No já myslím, že Raghu je na mé přátelé taky dost zvědaví a já myslím, že i on si přeje být zařazen do Nebelvíru, chodila tam i naše starší sestra Dewi," dopil zbytek dýňového džusu, pousmál se na svou kamarádku a následně položil prázdnou sklenici zpět na stůl.
"Tak co, jdeme?" Optal se pak kvůli těm brýlím, s Maeve fakt na tu Příčnou chtěl.. na druhou stranu tady zas musel být na čas kvůli bratrovi, že.
>>> Asi tedy ty uličky? (Shashi&Maeve)

_________________

Malá sešlost u stolku pod zaprášeným oknem zahrnovala tři vytáhlé postavy, z toho jednu podsaditější a viditelně uvolněnější.
Tvář Quinna staršího už brázdily nějaké ty ustarané vrásky a na spáncích se mu dokonce objevil šedý vlas. S Albou, totiž maminkou, to poslední dobou nebylo snadné, protože si začínala vyčítat, že svým dětem zkazila život, to všechno prokládané záchvaty vzteku na ministerstvo.
Bartimeus se nějak oproti tomu dokázal uvolnit a tu atmosféru dokázal rozšířit i na vedle sedícího Arsena. Ten právě jemně rozpřáhl ruce s rukávy vyhrnutými až k loktům, na kterých zely bílé, hluboké jizvy. Občas k jizvám zatěkal jeden nebo dva zádumčivé pohledy.
"Tak co, poradíš mi, jak jsi přišel na to stěhovavé kouzlo?" zamumlal Arsen směrem k Bartimeovi. Maledikt zajistil stůl kouzlem Ševelissimo už před nějakou dobou, ale stejně trnul a navykl si mluvit spíš tišeji, i když tu neplánovali žádný atentát. Jen malá zadní vrátka pro kavárnu.
Maledikt se tvářil odmítavě a evidentně hodlal svého syna nechat si to pěkně "vyžrat". Nebyl nadšený z toho, že Arsen vyhlížel, jako by mu na sedmém ročníku ani moc nezáleželo, když už věděl, co chce dělat dál ("Tati? Kdyže jsi utekl z domova...?"). Seděl se založenýma rukama a svou ponurou postavou jako by neustále vrhal schválně stín na bezstarostný hovor dvou podnikatelů-samouků.
Strejda Barty obšírně, nadšeně gestikoval, takže si Arsen dával pozor na svou sklenici dýňové šťávy. "Princip je trochu složitý, ale mohl bych se zeptat známého, jestli by ti s tím nepíchl. Dá se mu věřit. Výsledek je vlastně jednoduchý, hrozně záleží na tom, kdo ty dveře otevře. Jednou povedou do tvého obchůdku, jindy natrefí jen do prázdné, opuštěné budovy. Totéž zevnitř, jednou se dostaneš na Příčnou, podruhé je to... někam jinam. Není to iluze, ale je to ještě komplikovanější než přenášedlo, pokud to má fungovat napořád."
Arsen v duchu přemýšlel, jestli by připadalo v úvahu vyzpovídat nějakého profesora přeměňování nebo kouzelných formulí. Nebyl si jistý, kam tohle začarování spadá. Od složených rukou zvedl hlavu ke svému otci. "Ozvala se teta Galina?"
"Jestli prý z tebe bude barista, balí kufry a stěhuje se do Londýna," odtušil Maledikt s náznakem pobaveného úsměvu. Bartimeus mezitím - světe div se - míchal nevzrušeně balíček Řachavého Petra a usmíval se při tom docela nezastíraně.
"Mně se ten nápad od začátku líbí. Když tě to nebude bavit, pověsíš na dveře cedulku "zavřeno" a pojedeš se mnou na vykopávky!" prohlásil Barty a se štramáckým výrazem nechal karty chvíli poletovat ve vzduchu. Bývalý student Nebelvíru a obchodník z krámku se vším možným zkušeně škubl zápěstím a nechal Arsena vytáhnout starodávné zažloutlé eso, které na okraji něco okousalo. "Vidíš? Nemusel jsem na věštění dávat pozor, abych věděl, že to je dobré znamení."
"To jsi namíchal."
"No a?"
Maledikt spor ukončil svým hlubokým hlasem. "Na začátku tě založím, ale je to pomalu to poslední, co máme. Jde to z kopce, ale myslím, že tvá matka by měla radost, kdyby se ti podařilo se uchytit. Bůh ví, že by jí možná udělalo dobře, kdyby si chvíli mohla někde posedět na účet domu," rýpl si do Arsena a i přes stále nesouhlasně založené paže mrkl.
Arsena to docela uklidnilo. Už oběma ukázal místo, kde ho čekala ještě spousta práce. Zatím to byl samý zaprášený stařičký nábytek zatažený nedbale pár prostěradly. Hodně práce. Moře práce. Barty i Maledikt ale okamžitě bez vyzvání chtěli přiložit ruku k dílu. Arsen jim předložil plánek a valnou dobu nad ním přemýšleli a doplňovali nápady. Arsen ho stejně ještě chtěl nechat podrobit zkouknutí nejmíň od Casse a Tamsin.
Kavárna se pomalu rýsovala na obzoru.

_________________

<<<
Ano, letos jsem neměla jediný důvod zůstávat v Bradavicích přes Vánoce, a tak jsem se vydala domů. Čehož jsem téměř hned po příjezdu začala litovat. Znáte ten zvláštní pocit, že se vám někdo hrabe v mysli? Ne? Tak to jste šťastní lidé. Mně totiž pronásledoval denně, a až teď, snad díky listopadové události u jezera, mi začalo docházet, že tady byl vždycky, následován vědomím, že má mysl není posledním chráněným útočištěm, nýbrž otevřenou knihou. Minimálně pro otce. Který všechny mé myšlenky určitě tlumočil babičce. No a přesně před tímhle jsem prchala. Ne, nebála jsem se potloukat po Londýně, dokonce ani po Příčné. Kdo by taky chtěl útočit na bezejmennou studentku Bradavické školy? Nebyla jsem rebel a mé smýšlení i původ byly správné. A tak jsem trávila volno. Hledala jsem všude možně další stopy, které by mě dovedly tam, kam toužím, a dovolily mi alespoň nějak kontaktovat toho geniálního zachránce světa, který stál v čele čištění kouzelnické krve od plev. Říci mu, jak ho obdivuji, a jak bych mu ráda byla jakkoliv nápomocná. A i když se mi nedařilo najít nic moc nového, ta činnost mě naplňovala zvláštním pocitem, že se alespoň snažím, a že se třeba milimetrovými krůčky blížím ke svému cíli.
Momentálně jsem seděla u toho nejzašitějšího stolu, jaký jsem v Děravém kotli našla, a listovala blokem, obsahujícím moje dosavadní poznatky. A také ony ústřižky, teď už vlepené na stránky. Na stole přede mnou se kouřilo z hrnku čaje, černého jako bota, a já, rusé vlasy kolem obličeje jako baldachýn, jsem nevnímala okolí...

Mimo herně:
Čekám na nějaký osudový zvrat. Na nikoho nečekám.

_________________

<<<
Vánoce. Darya tenhle čas zas tak ráda neměla, nutno podotknout, že radši z Bradavic zdrhla pryč než jít na ples s Nottem, navíc s Tarenem se také nijak moc od začátku školního roku neviděla, a tak nevěděla zda jeho pozvání platí či ne. Očividně jí to však nijak nevadilo, rodiče byli nadšení, když se dozvěděli, že jejich dcerka pojede na zimní prázdniny domů a stráví tenhle kouzelný čas s nimi. Kouzelný čas jak pro koho, že.
Do Děravého kotle vešla jen kvůli tomu, že doma se nudila a neměla tam co dělat. Nákupy na Příčné se zdáli jako dobrý nápad, jenže samotné se jí zas tak chodit nechtělo. Ať se to většinu času nezdálo, Stephanie společenský tvor byla, hodně, sice se tvářila jako kdyby všechny chtěla plácnou pánví po hlavě (což i většinou chtěla), ale i ona se někdy ráda pobavila.
V ruce svírala deník doktora Rifflera a pohledem propichovala každého člověka, jenž se v Kotli nacházel. Bylo plno, jako vždycky a nikdy známá tvář, což možná Daryu krapet mrzelo, ale tvářila se jako vždy, tak trochu znechuceně, takže těžko říci. Není támhle to.. Hmm.. Darya popošla ke stolu, jenž byl dost dobře zašitý v ústraní, avšak jejímu pohledu neušel. "Xaverie," broukla krapet tiše dokonce přidala i menší úsměv načež se bez ptaní vysadila na volnou židli. Ona se totiž nemusela nikoho ptát zda si může přisednout, vždyť všichni museli být určitě nadšení, když si k nim zrovna někdo jako ona přisedl, ne? A pak už jen mlčela, nevěděla zda jí od něčeho nevyrušila což by možná Daryince bylo za jiných okolností úplně jedno. Teď se však skoro ani nepohnula, Xaverii totiž na rozdíl od Romea měla docela ráda, navíc byla starší, takže asi tak.

_________________