<< ze školy

Děravý kotel už brzy z rána přivítal jednoho z prvních návštěvníků, který se před chvilkou přemístil nedaleko Příčné ulice, aby si dal jedno menší dostaveníčko s rodiči, kteří měli něco na srdci, a očividně to nebyl vánoční dárek. Ethan pochyboval, že by se s ním chtěli vidět právě kvůli tomu.
Navzdory faktu, že se mu do setkání s rodiči příliš nechtělo, ale jako poslušný syn si nedovolil říci ne, byl docela rád, že nemusí být ve škole. Loftymu se poslední měsíc úspěšně vyhýbal, stejně jako té zpropadené zdi v zapadlé chodbě, a kdyby to jen trochu šlo, asi by se skrz školu pohyboval kanalizačním systémem. Nešlo. Ale i tak mrzimorského chlapce mimo hodiny nepotkával, a na hodinách si sedal, co nejdále to šlo.
Chmurné myšlenky na události po hodině lektvarů si donesl až k jednomu ze stolků v hostinci, kam se posadil a objednal si u obsluhy snídani, které sice už teď nedůvěřoval, ale nemohl se s rodiči potkat u hladového okna. Přinesený čaj naštěstí podezřele nevypadal, ačkoliv měl teď Ethan ve zvyku zkoušet na jakoukoliv tekutinu v dosahu odhalujícího kouzlo, aby náhodou nevypil něco, po čem by se mu zase mohl zatemnit mozek. Ještě teď se za svoje chování na hodině i po ní neskutečně styděl.

_________________

{Elizabeth a Aaron Harringtonovi}

Oplácaná paní Harringtonová se se svým manželem samozřejmě do kotle dostaví pozdě. Co taky čekat, brzy ráno se pohádali a přeci nemohli jít rozhádaní, museli se usmířit! To ale nikdo nechtěl vědět, že. Navíc se museli ujistit, že to opravdu chtějí synkovi sdělit tak brzy, normálně by měli čekat alespoň do jednoho dne před svatbou, ne-li do dne svatby. Ale Harringtonovi jsou z toho tak nadšeni, že musí prostě teď. Koneckonců, je to přece velká pocta mít možnost rozšířit Harringtonovské geny… no, spíše je nerozšířit nikam. Když se konečně dostaví s nadšeným výrazem do kotle, pan Harrington na svého synka hrdě pohlédne, ale než mu stihne něco říct, vloží se do toho Elizabeth a tak se jako vždy prostě jen posadí a usmívá se jako měsíček na hnoji. "Ethánku!" vyjekne Elizabeth rozjařeně a poklepe prstem na stůl. Nakloní se k Ethanovi a vtiskne mu na čelo pucu, tváře mu mačkajíc rukama jako kdyby to byl balónek který chce prasknout. Klasicky, jako by se ho pokoušela co nejvíce ztrapnit. "Jak se ti líbí v Bradavicích? Máš tam nějaké kamarády? Co Hillary?" nahodí hned ze začátku paní Harringtonová jako kdyby se nic nedělo a ptala se jen tak mimochodem. I když i hlupákovi by po téhle otázce došlo, co bude následovat. "Je příjemné tam mít někoho z rodiny, že?" dodá rychle a mrkne na Aarona, ať taky něco řekne. Ten ale jen pokrčí rameny, protože moc dobře ví, že jeho žena mu nechce doopravdy předat slovo. Zároveň to nevypadá, že by jí chtěl připomenuout, že má v Bradavicích ještě jedno dítě. Jako kdyby rodiče úplně zapomněli. Následě se na chvíli rozhostí divné, nepříjemné ticho, které naruší až paní Harringtonová nespokojeným mlasknutím. "No tak, Aarone, řekni něco, je to taky tvůj syn!" postrčí loktem do žeber svého manžela po delší odmlce, kdy už nemohla nadšením vydržet to trapné ticho.
"Víš, synku, my jsme na tebe s maminkou moc hrdí..." začne huhňavým tónem a obejme paní Harringtonovou něžně kolem ramen, spokojeně se usměje. V jednu chvíli snad vypadají i normálně. "A proto si myslíme, že by si měl pokračovat v rodinné tradici." pokračuje s nadšenou jiskřičkou v očích. Pak zase nechá mluvit Elizabeth, která mu do toho stejně rozčarovaně skočí. "Chtěli bychom, aby sis vzal Hillary. Neboj se - všechno je už domluvené. Hillary se moc těší! Není to úžasné?" výskne nadšeně Elizabeth a zatleská. Asi vážně očekávají, že to Ethan uvidí stejně a proto se ani netváří, že by to bylo definitivní rozhodnutí, i když je.

_________________

Ethan zrovna zkoumal míchaná vajíčka na talíři před sebou, když jeho rodiče dorazili. A to považoval za svou záchranu, protože to vypadalo, že ta vejce dřív sní jeho než on je. Kdyby jen tušil, že ta záchrana je vlastně spíš popravčí četa… „Ahoj, mami, čau, tati,“ pousmál se a pak se zatvářil odevzdaně, když matka předvedla to divadýlko, jako by snad nebyl ani plnoletý, ale nějaký jedenáctiletý špunt. „Mami, je mi sedmnáct, je tohle nutné?“ zadíval se na ni zoufale a ještě zoufaleji si povzdechl, když se začala vyptávat na školu. Ethan zabodl pohled do stolu a ušklíbl se. „Je to tam fajn, větší klid než ve Walesu,“ odpověděl nejdříve na tu jednoduchou otázku a ohledně kamarádů se na okamžíček zarazil. „Ne, totiž… jo, mám kamaráda. Asi. Ale to je jedno.“ Mávl nad tím hned vzápětí rukou, načež se zamyslel nad zmíněnou Hillary a zhluboka si povzdechl. Nějak už si ale zvykl, že se ho rodiče na sestřenku často ptali. „Hillary se má dobře, plánuje výlety po židovských památkách. A jo, je fajn tam mít rodinu, třeba i sestru. Mami, proč se ptáš?“ zadíval se na ni tázavě a doufal, že se mu jeho podezření nepotvrdí. Ale proč by ho jinak tahali na tenhle důležitý sedánek, při kterém se ho pokoušela sníst vlastní snídaně?
Když se ke slovu dostal otec, Ethan pochopil, že je zle. Že se na něj rodiče spikli a že se z očekávaného sňatku se sestřenicí pravděpodobně vážně nevykroutí. Do teď možná doufal, že je ta myšlenka opustí, ale jako obvykle doufal marně. Když to, co si myslel, bylo řečeno i nahlas, svěsil ramena a zadíval se na ta vajíčka. Byla alespoň otrávená? Možná by si měl zase šlehnout něčeho veselého a pro změnu se s někým rovnou vyspat a ne se s ním jen cucat u zdi. „Je to… úžasné.“ Odtušil tiše a rýpl do vajíček. Je to super, jen si vezmi, co všechno můžou podědit vaše děti! A třeba se u nich rozvine i něco nového, třeba Downův syndrom nebo tak něco. „Na to bychom se mohli napít, ne?“ Ale Ethane, ty zlobíš. Nemel a dej mi whisku.

_________________

Elizabeth se udivěně podívá na svého syna a chvíli překvapeně zírá. "Kamaráda? A povíš nám o něm něco hezkého? Hm, židovské památky. Možná byste měli jet spolu, to je dobrý nápad, ano opravdu dobrý." pochvílí se rovnou a zamrká na Aarona, který jen přikyvuje, jak to mívá ve zvyku, pokud se nechce dostat do konfliktu. Na Ethanovo připomenutí toho, že tam má i sestru, se zase ozve Aaron. "Tobě chybí dvojčata, viď?" zamrká na synka zcela bezelstně, jako by si nevybavoval, že má i mladší dcerku.
Paní Harringtonová se Ethanovou reakcí nezdá být příliš potěšená. "Ethánku, zlatíčko, ty vůbec nejsi nadšený! Aarone, vysvětli mu, jaká to je čest!" strčí pět do svého manžela, který se zrovna teď hladově kouká na synovu snídani. Rodina, no, co na to říct. Někdo to rád... živé? Juj. "Synu, když sestra tvé maminky dostala příležitost být s tím, kdo jí je nejblíže, pochop..." začne zasněným tónem, přičemž následuje krátká, neustále opakovaná historka o tom, jak rodiče Hillary jsou spolu šťastní a tak. Koneckonců, pravda to asi je. Ale určitě se nevzali proto, že jejich rodiče usoudili, že jim náleží ta čest držet rodinnou tradici. Když pak únavná, stokrát dokola omílaná historka skončí, rodiče se na sebe zamilovaně podívají a pak zase na Ethana. Tentokrát ale pohled paní Harringtonové o trochu ztvrdne a je více takový neústupný. "Nebudeš pít, mladý muži. To se nehodí." pokárá ho a kývne ke snídani, jakože má jíst a nekecat. "Pověz, jak by se ti líbilo, kdyby to bylo už teď o prázdninách?" navrhne už zase nadšeným tónem a asi jí vůbec nevadí, že je blbost ho ženit o prázdninách, když ho čeká ještě jeden rok na škole. Ale to je jedno, víte. Mamince to je jedno. Zasněně si podepře tvář baculatou dlaní a usměje se, dívajíc se synkovi přímo do očí. "Vaše děti budou nadějí pro náš rod v téhle ošklivé době!" špitne a několikrát prudce zamrká. Aaron jako vždy jen přikyvuje, i když je mu na očích vidět, že se svatbou o prázdninách nesouhlasí. Tady má Ethan smůlu, nakolik ho jeho otec má rád, nikdy by proti Elizabeth asi nešel. A přitom samozřejmě pořád pošilhává po Ethanově snídani, jako kdyby se nechumelilo. Holt Harringtonovci, no. Matka na něj mrká jako zasněná puberťačka oznamující koncert nějakého slaďouše, taťka mu pokukuje po jídle. Alespoň, že mu nekouká po snoubence, že? To by bylo extrémně divné, ale ne u Harringtonů. Nicméně nyní se zdá, že pokud Ethan nebude vyloženě nesouhlasit, rodiče to teď a tady vymyslí a na změny bude pozdě. "Nic není silnější než rodinné a pokrevní pouto, není-liž pravda?" přeruší poetickým tónem trapné ticho pan Harrington.

_________________

Co by se o Loftym dalo říct hezkého? Ethana napadlo hned několik věcí, ale ty by se asi rodičům moc nepozdávaly, protože něco jiného bylo si myslet, že Lofty docela hezky líbá, a něco jiného bylo to říkat nahlas před rodiči. „Hmm,“ začal informativně a podrbal se na spánku, jakoby mu to snad mohlo pomoci v hledání odpovědi na tak zapeklitou otázku. „Je to magor,“ sdělil jim nakonec. To bylo vlastně i docela hezké, když se to prohlásilo před Harringtony, ne? Co se výletu za židovskými památkami a jeho sestřenice Hillary týkalo, Ethan tušil, že to nebude jen tak, ale až do toho osudného okamžiku, kdy to bylo vyřčeno nahlas, vážně doufal, že je to jen shoda náhod. „Ne, dvojčata mi nechybí. Myslel jsem Arianu.“ Dodal nakonec toho úvodního rozhovoru tiše. Drzoun.
„Jeeeej...?“ Zaznělo z jeho úst „nadšeně“ v reakci na to, že není dostatečně potěšen, a pokusil se i o nějaký úsměv, ale moc mu to nešlo. Nechtěl protestovat, jen do radosti měl hodně daleko, čemuž by se nikdo normální nedivil. Jenže s ním nikdo normální u stolu neseděl. Trpělivě si vyslechl celou tu šťastnou rodinnou story, kterou uměl přeříkat pomalu i ze spánku, a nešťastně se zatvářil teprve ve chvíli, kdy ho matka pobídla k jídlu a ještě mu navrch zakázala alkohol. Bylo jen štěstí, že to udělala, protože kdyby se teď napil, skončili by oba jeho rodiče pokrytí kapičkami vyprsknuté tekutiny. „Teď?! Ale mami, já přece ještě chodím do školy a Hillary taky!“ zaprotestoval, i když věděl, že mu to pravděpodobně bude prd platné. Harringtoni občas neznali hranic, a nějaká školní docházka byla určitě mnohem menším problémem než třeba pokrevní příbuznost mezi snoubenci.
A pak přišla ta větička obsahující slovo děti a Ethan měl pocit, že mu bude hodně špatně.
Nejenže měl problém si představit něco jako novomanželský polibek, ke svatební noci ve svých úvahách už vůbec nedošel, a co se plození potomstva týkalo, to byla vůbec utopie. „Eeeeh,“ bylo v tu chvíli to nejinteligentnější slovo, které ze sebe Ethan zvládl vypravit. „Dej si, tati, já nebudu,“ poposunul talíř se snídaní před otce, protože si byl jistý, že by mu nemuselo být zrovna nejlíp. Už teď byl zelený jak sedma. „A nemohlo by to přece jen počkat až třeba na další léto? O tomhle bude určitě moc velké vedro. A Hillary vedro nedělá dobře na hlavu.“

_________________

{Elizabeth a Aaron Harringtonovi}

Paní Harringtonové se byť jen malé protestování jejího oblíbeného synka příliš nezamlouvá. "Ethane, chovej se slušně!" okřikne ho a na rozdíl od Aarona si vůbec nevšímá, že synáček poněkud... zezelenal. "Alespoň by si měl ve škole už vlastní rodinu a spolužáci by jistě koukali, že si se stihnul oženit dříve, než oni!" pokračuje máti Harringtonová, už zase zasněným tónem. "Díky!" vpadne do začátku dalšího proslovu táta Harrington, reagující na to, že mu synek laskavě přenechal jídlo a s chutí se do toho ne příliš přitažlivě vypadajícího humusu pustil. Kdo ví, čím ho pak doma krmí manželka, že?
Ethanova vyjednávací taktika, obsahující pádné důvody, proč to přesunout, se ovšem oběma rodičům zalíbí o něco více a po chvilce mlčení musí paní Harringtonová uznat, že jeho argumenty jsou docela trefné. "Vidíš, to je pravda. Ještě, že nám taková špatná rozhodnutí vždycky dokážeš vymluvit, viď, ty...!" zaňuňá na chudáka Ethana a natáhne se k němu, aby ho mohla láskyplně štípnout do tváře. Pod stolem kopne do Aarona, který s plnou pusou živě vypadající snídaně cosi zahuhňá a rozesměje se, načež se vrátí raději ke své misce jídla, protože přeci jen on je tady ten, kdo ještě někde uvnitř hluboko ví, že před XXX lety měl nějakou morálku a trošku lepší vychování, a tak se teď cítí trapně, že se něco pokusil říct s plnou pusou. Elizabeth na to protočí otráveně oči a raději pokračuje ve vyjednávání. "No... a co třeba teď? Přes Vánoce? To by byl pěkný dárek, ne? Vedro určitě nebude, udělalo by se to vevnitř, takže by teplota byla ideální a... To je vážně dobrý nápad, Ethane!" pochvalně synáčka poplácá po hlavě, čímž ulízne jeho beztak pracně vytvořený účes a spokojeně - více než spokojeně! - zatleská a složí si ruce před sebe na stůl v jakémsi zámotku. "Aarone nejez tolik a taky k tomu něco řekni!" drcne do manžela trochu neohrabaně, ten chudák hlasitě polkne a na chvíli s bolavým srdcem odloží jídlo. "Ano ano, celá rodina se stejně sejde, aby si předali dárky, v rámci toho bychom to mohli uspořádat, to je vážné dobrý nápad! A ušetří to i peníze!" dodá ne příliš slušně a vyslouží si od Elizabeth další vražedný pohled. To bude dlouhá noc, hah. Poslední, co paní Harringtonová chce, je to, že by si snad Ethan myslel, že na jeho svatbě chtějí ušetřit. To opravdu není pravda, na druhou stranu by to teď bylo velmi ekonomické... Jo. Dobrý nápad. Bude to teď o Vánocích, pokud jim to nevymluví, že.

_________________

Když Ethana matka okřikla, zatvářil se bezradně, a na okamžik zauvažoval, jestli by prostě nebylo lepší si postavit hlavu, a stát si za tím, že si Hillary nevezme. Jenže on neměl v povaze rebelství ani nebyl dobrý v čemkoliv, co se jen vzdáleně podobalo vzepření vůči přání rodičů, takže nakonec jen poraženě sklopil hlavu, a koutkem oka pozoroval otce, jak se pokouší sníst ta vajíčka dřív, než se mu hrůzou rozutečou po Kotli.
Záchvěv naděje přišel ve chvíli, kdy matka uznala, že svatba v létě není dobrý nápad, protože by se jim Hillary mohla přehřát a rozbít, nicméně jeho radost z částečného úspěchu kazil fakt, že se k němu matka opět začala chovat jako k pětiletému. Začal mít pocit, že ani to by ji ale nezastavilo v plánování svatebního mumraje, což dokazoval i její další bláznivý nápad, který Ethanovy naděje na odložení svatby na neurčito mařil zcela. „Ale…“ zasípal na protest a z tváří se mu vytratila i ta zelená barva, aby ji nahradila mrtvolně bílá. „Ale mami, Hillary ještě nebude sedmnáct, nemůže se vdávat!“ upozornil je na důležitý fakt, který byl asi tím posledním esem, které byl schopen vytáhnout z rukávu. Co se peněz týkalo, bylo mu úplně jedno, kolik jeho svatba bude stát. Vlastně mu bylo úplně jedno, jak bude vypadat, protože on měl v plánu tam jen přijít, odsouhlasit to a podepsat, pak se chvilku vystavovat na nějaké pijatice, a tam se nejlépe zbořit tak, že usne pod stolem, a udělá celé rodině ostudu. Ethan byl vlastně celou dobu smířený s tím, že si Hillary jednoho dne vezme, protože nebyl nikdo, koho by si vzal radši, a dost pochyboval o tom, že někdy někdo takový i bude. Kdyby byl, stejně by si ho nemohl vzít. Takový pokrok ještě ani ta mudlovská společnost neudělala.

_________________

{Elizabeth a Aaron Harringtonovi}

Elizabeth se očividně přestává líbit, že jí Ethan neustále vyvrací její dokonale geniální návrhy. "Ethane! Na věku přeci nezáleží!" vyjede na synáčka klasickým káravým tónem. Přeměří si ho váhavým pohledem a nějakou tu chvilku na něj zírá, přemýšlejíc, co udělat. Vlastně na něj popravdě zírá tak dlouho, že už by to i jemu mělo přijít nepříjemné, byť by mohl být teoreticky zvyklý na to, že všichni v jeho rodině prostě občas zírají. Jeho sestra na zdi, matka na lidi, otec očividně na položivé jídlo. Elizabeth při zírání našpulí mírně plné, rtěnkou až přespříliš nabarvené rty, zacvaká zuby a mlaskne. Dost nespokojeně, skoro to vypadá, že se fakt rozčílí a budou se pak s Aaronem muset stavit do jednoho z pokojů nahoře, aby to zase uklidnili, nikdo nechce, aby Elizabeth chodila domů rozrušená, že. Jenže kupodivu se tak nestane. Její tvrdý, neústupný pohled změkne, natáhne k synáčkovi ruku a něžně ho pohladí po tvářičce. "Ethane, musíš vědět, že kdybychom si s tatínkem nebyli jisti, že to je to, co doopravdy chceš, nikdy bychom tě do toho nenutili." prohlásí miloučkým tónem, až se skoro zdá, že v tom bude nějaký háček - přeci proč by tohle vůbec dělali, když se Ethana nikdy předtím neptali? Těžko říct. Asi předpokládají, že jejich syn má přesně tohle v plánu už od dupaček, protesty asi ještě v potaz vůbec nebrali. "Nemusíš být tak nervózní, bude to moc pěkné!" dodá tatínek zasněným tónem, samozřejmě mezi tím se celou dobu nacpával položivou snídaní a vůbec mu to nepřišlo nechutné. Vlastně... táta je takovej divnej, no. "Přesně tak, Ethane. Buď klidný, já všechno zařídím. Teď nám trochu víc řekni o tom kamarádovi, chceš ho na svou svatbu pozvat? Má ten tvůj kamarád nějakou kamarádku?" zamrká na něj Elizabeth z ničeho nic, jako kdyby snad měla v plánu Loftymu strčit jednu z dvojčat - co na tom, že jsou obě v tuhle dobu už vdané. Mnohoženství ftw! Nebo tak něco... kdo ví. Anebo se paní Harringtonová zase chová jako paní Harringtonová a ne jako zapálená matička, která chce synka rychle oženit, aby měla nějaké ty povinnosti z krku a mohla nedočkavě čekat na vnoučata - ach vnoučata... Elizabeth se zasněně zadívá kamsi do zdi - že by to nakonec Ariana měla po ní? - a tiše si povzdechne. Všem musí být jasné, nad čím se zase rozplývá.

_________________

Kdyby měl Ethan za úkol zvolit si nejhorší den svého života, rozhodně by hlasoval zrovna pro ten dnešní. Věděl, že si jeho rodiče přejí, aby si vzal Hillary, a on jim nedokázal říci ne, i kdyby opravdu strašně moc chtěl. Vlastně mu to bylo jedno, stejně by si nikdy nemohl vzít nikoho, koho by sám chtěl, a Hillary alespoň znal. „Já vím, mami. Ale stejně si nemyslím, že by to teď v zimě byl dobrý nápad. Je to moc narychlo,“ zamumlal rezignovaně a už se ani nepokoušel o vzdor. Vezme si Hillary. Tečka.
Když se matinka začala vyptávat na Loftyho, Ethan znervózněl daleko víc než při představě vlastní svatby se sestřenicí. Vlastní podvědomí mu naservírovalo vzpomínku na slabou chvilku u zdi, kdy Loftyho bez varování políbil, a tak uhnul pohledem, aby jím nemusel čelit rodičům. Matce především. „Ne, asi ne,“ zavrtěl hlavou. Zvát Loftyho na svatbu s vlastní sestřenicí, když ho políbil? To by nedopadlo dobře. Hehehe… Sklapni! Už mlčím. „Já nevím, mami, asi nemá. On je trochu… ona by to s ním asi žádná normální ani nevydržela,“ okomentoval Loftyho a radši si ani nedomýšlel, co matce zrovna běží hlavou. Asi by se mu to nelíbilo. Když začala zasněně pozorovat zeď, povzdechl si a poklepal prsty o stůl. „Víte, co? Já se ještě projdu a pak dorazím domů,“ zamumlal, protože chtěl být se svými chmurnými myšlenkami sám. A hlavně si chtěl dát něco dobrého u hladového okna. Něco, co nepochodovalo.

_________________

Pani Harringtonvá se lehce zamračí, Loftyho si totiž představí jako nějakého špinavého křupana z vesnice, který neví co je voda nebo nějaké morální zásady. Ušklíbne se směrem k Aaronovi a protočí oči. Nebyla by to mama Harringtonová, aby se nepokusila splnit svému synkovi to, co si myslí, že mu na očích vidí. "To je strašné! No a nechtěl by si třeba přivést toho kamaráda domů, abychom ho trochu zkulturnili?" vypálí na Ethana nadšeným tónem, držíc se stále představy, že Lofty je chudý, zarostlý, ošklivý buran, se kterým se Ethan baví proto, že... má dobré srdce? Asi. Tak něco, bůh ví, jaké důvody by si zrovna paní Harringtonová mohla vymyslet, že. I když by ji asi ve snu nenapadlo, že by třeba Ethan chtěl Loftyho v trochu jiném slova smyslu. Vlastně těžko říct, jestli mamča a taťka něco ví, nebo neví, nebo ví a tváří se, že neví... Pořád je to jejich syn, po tatínkovi pohledný, ovšem jen těžko ho najdete ve společnosti polonahých prsatých dívek, jak by člověk asi čekal. Nebo taky nečekal, podle toho, jak moc berete drogy nebo ne.
Když se Ethan rozhodne odejít, pan Harrington po něm vrhne starostlivý pohled, ale než stihne něco říct, opět, skočí mu do toho jeho žena. "Ethane, sluníčko moje!" spusít na synáčka a prudce vstane jen proto, aby ho mohla obejmout, případně aby ho mohla dusit na svém objemném hrudník. Po chvilce, kdy je možná slyšet nějaké volání o pomoc, ho pustí a poňuná jeho nebohé tvářičky. "Hlavně se nám neztrať, co bychom si počali bez našeho oblíbeného Ethanka!" zacukruje na chudáka, jako by se mu snažila přivodit pocit viny připomenutím, proč ho jeho sestra, u které se oba rodiče Harringtonovi tváří, že neexistuje, nenávidí. Nicméně Ethan slíbil, že se pak vrátí domů a přece by jim nelhal, že? Odstoupí od něj úplně, posadí se zpět k Aaronovi a společně na něj upřou oba ve stejnou chvíli vyvalená očka plná očekávání a prostě jen... zírají. Harringtonovsky zírají, téměř ani nemrkají, po čase je to nepříjmené, i když jste zvyklí, ale oni nepřestávají zírat. Pokud se pak Ethan zdejchne, ti dva si rovnou vezmou jeden pokoj nahoře a jdou spáchat usmíření, než se vrátí domů.

>>>

Mimo herně:
Moc sori za šity post, potřebuju to už utnout a jsem úplně mrtvá promiň :S

_________________