Arsen si nic rozhodně nerozmyslel a navíc vlak snad zázračně letos nabídl poměrně dost volných kupé. Tamsin vybrala vagón B, tedy hned ten za prefektským, pročež se Arsen nervózně ošíval a když ještě stáli v chodbičce, ohlížel se, jestli ho náhodou nepraží zaživa ostrý, obviňující pohled Riley Butlerové. Proto se ani moc nebránil, když mu Tamsin beze slov nakázala, aby se dovnitř našťouchal první, i když jindy by nejspíš stejně tvrdohlavě bez skutečného důvodu trval gentlemansky na tom, že dámy mají přednost. Takhle to vzal jako gentlemanský průzkum, jestli tu pod sedadly nečíhá ještě z minulého školního roku loupeživá horda papírků od bonbonů nebo rozsednutá žába.
S kufrem ale už pomohl (sám měl ten svůj v prostoru určený na zavazadla i s koštětem a prázdnou klecí už drahnou dobu) a posadil se v rámci možností pohodlně naproti. Když Tamsin načala konverzaci, utekl mu letmý úsměv. "Asi to bude znít divně, ale docela jo. Je mi jasné, že po NKÚ teď budou všichni vyhrožovat s tím, jaké obtížné jsou OVCE, takže klid nebude, ale už mi chyběly bradavické hostiny. Věřila bys ale, že loni jsem skoro nic neprovedl? To ten zatracený odznáček," zazubil se a zavrtěl hlavou. "Dokud by v tom... můj kamarád nebude překážet, chci, abysme letos famfrpohár vyhráli." Jakmile se zmínila o časopisu, rozzářil se, jako by si na něj vzpomněl až teď, a zalovil soustředěně v plandavém rukávu černého hábitu, odkud probíraný výtisk zapáleně vytasil div ne jako kord.
Vůbec by mu nevadilo, kdyby se Tamsin na chvíli začetla, s občasným komentářem nebo bez něj - ještě chvilinku si vyhradil na to, aby se strážnicky díval z okna na nástupiště, a překvapeně se díky časopisu dokázal i uvolnit, i když ne tak, aby si skopl boty a rozvalil se po kupé, jako kdyby cestoval s Cassidym. Za to by mu Tamsinin nos poděkovat nemusel.
"Na co se těšíš nejvíc?" nadhodil opatrně, jakmile to trochu vypadalo, že Tamsin dělá při čtení časopisu pauzu a nebude ji rušit.

_________________

E2

Winifred koukla, jak někdo přišel ke dveřím, až skoro je rozrazil, pokud by to měla posuzovat ona. Ale ona většinou dost přeháněla. A kdo že se to objevil ve dveřích ? Andy! Byla ráda, že se objevil někdo, kdo jí přímo neleze na nervy tak jak některé články, tohle fakr bodlo.
Koukla se na něj a darovala mu jeden z svých úchvatných úsměvů, které občas házela po lidech co si to vážně zasloužili tím, že ji potěšili."Čaues, Andy." pozdravila prvé a po chvíli pozorování jeho výrazu si dokázala odvodit to, že je rozrušený, nebo se jí to aspoň zdálo. "Hele, říkám ti to čistě protože tě mám ráda, ale vypadáš, jako bys potkal.. ehm.." chtěla říct stádo bizonů, ale umírnila se a řekla něco trochu libozvučnějšího a pro situaci nejspíš i lepšího. " Někoho kdo ti zrovna nesedne." řekla nakonec a koukla se do jeho očisek, která zářila hnědou barvou.
" Jo, prázdniny byly fajn, ale nasedání do vlaku bylo uspěchané, vlastně jsem to skoro nestihla, vážně to nechápu, budík byl nastavenej přesně na půl šestou, abych všechno stihla pobalit a pak se prostě rozhodl nezvonit!" zvolala s nevěřícným ýrazem nad dnešní technikou, která byla tak strašně nespolehlivá. V mžiku jí ale napadlo, že za to možná budou moct její nezvedení sourozenci, které tak milovila a v hloubi duše.. tolik nesnáášela!
"Jé, že ty jsi zachránce z mrzimoru, už ti tak někdo řekl?" řekla a natáhla se po sušence, aby si mohla kousek ukousnout. Tohle jí fakt chybělo, hodní studenti co jí nabízí dobroty. Pak tu byli i ti zlí , kteří jí nenabízeli, což jí nějak nepálilo, protože karamelky ona nerada, čímž to bylo vyřešeno.

_________________

| +

Už jsem nebrečela, teda, ne úplně, ale zarudlé oči člověk těžko schová, že. "Díky," broukla jsem vděčně ke spolužákovi, když se ochotně chopil zavazadel, a znovu jsem pohladila kocoura na svém klíně, nejspíš abych si udržela křehkou psychickou rovnováhu.
Jenže Flannovy nechápavé otázky ve mně zase všechno podivně rozbouřily. Čistokrevná nádhera se ale zrovna teď chtěla mstít, a rozhodně jí nepřišlo nijak blbé proti tomu lháři poštvat spoluzmijozela. "Jo, kvůli němu. Je to lhář prolhanej, co jen ubližuje naivkám," prohlásila jsem a teď to už znělo vážně spíš navztekaně, ačkoliv to neštěstí se v pozadí prostě skrývalo. I tak mi ale po tváři zbloudila další slza, kterou jsem rychle utřela rukávem hábitu.
Přivést řeč někam jinam se naštěstí povedlo, a já se zaposlouchala do plánů pana profesora prostě-Finniana. "Možná... možná bych letos i jela," svěřila jsem se trochu nejistě. Co na tom, že minulý rok tu skupinu odvážlivců prý naháněla nějaká obluda. Letos se mi každé zpestření času a únik před Mrzimorským šarlatánem bude hodit. Ano, jak už to bývá, myšlenky mě zradily a já byla za chvíli zase u události před několika minutami. A to aniž bych chtěla.
"Jenom doufám, že mu takhle nenaletěla i Jane..." To ze mě vypadlo k mému vlastnímu překvapení. Vrátila jsem se zase zpátky k Andymu. Ale chápejte, dávalo to smysl. Vždyť ji určitě taky vodil za nos! A pokud by ho měla mít blondýnka taky ráda jako já a... kdepak, určitě si nějakou tu ránu zasloužil. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem o tom pořád mluvila, ačkoliv jsem předtím nechtěla. Vrhla jsem trochu bezmocný pohled na Flanna a povzdechla si. Jak já jsem k ničemu...

_________________

<<

Simonovo loučení s rodinou bylo tentokrát mnohem kratší než loni. Jak jinak - už to byl velký druhák, žádný vyjukaný prváček. Jeho ségra už taky byla o rok starší, došlo jí, že bratrův odjezd není zase taková tragédie, a že si od něj musí po těch dvou měsících odpočinout. A na to jeden školní rok možná ani nebude stačit.
"Tak se tu mějte," usmál se na své rodiče Simon. "Dávejte mi pozor na Maxe a pište mi, co je u vás novýho." Objal mamku, s taťkou si plácl a na sestru vrhl zdráhavý úsměv. "Běda ti, jak se mi budeš hrabat ve věcech," zahrozil jí. Pak k ní smířlivě přistoupil a taky ji objal. Ema se okamžitě vyvlékla z jeho objetí a zatvářila se otráveně. "No jo, hlavně už jeď."
Simon tedy popadl svůj kufr a se slovy "tak čau, prtě" s ním zamířil ke vlaku, přičemž se ještě několikrát ohlédl na svou rodinu a zamával.
Ačkoli byl o ten již výše zmíněný rok starší, onen objemný kufr nasoukával do vlaku stejně složitě a pracně jako loni. Když se konečně v potu tváře ocitl v uličce, postupně nahlížel do jednotlivých kupéček, jestli tam neuvidí nějakou známou tvář. Někde už bylo úplně narváno, a tak se dostával čím dál víc dozadu, až se konečně zastavil u kupé D3. V něm totiž zahlédl svého spolužáka Daniela Sherwooda ve společnosti nějakého cizího, jistojistě mladšího kluka (Jonathan).
"Ahoj," ohlásil svou přítomnost a aniž by se zeptal, jestli smí, už se tlačil spolu se svým kufrem do objeveného kupé. "Jsem Simon," prohlásil směrem k neznámému klučinovi, s využitím posledního zbytečku sil vyzdvihl kufr nahoru nad sedačku a sesunul se na volné místo, které nezabírali ani kluci, ani jejich domácí mazlíčci. Vůbec ho nepřekvapilo, když se mu naskytl perfektní výhled na Daníkovy hudební nástroje vyskládané na horní přihrádce. "Co prázdniny?" zeptal se kohokoli, kdo byl ochotný s ním mluvit, a vrhl ještě jeden, poslední pohled z okna, jestli tam neuvidí své rodiče a malou "sestřičku". V tom davu lidí u vlaku je však nespatřil.

_________________

| +

"Cože?"

E2

Byl jsem rád když proti mému přisednutí neprotestovala. Ne že by jí k něčemu bylo kdyby protestovala, že. Zahleděl jsem se ven z okna a na tváři se mi konečně usadil menší úsměv. "Potkal.. je to teď lepší?" Úsměv se mi o něco více rozšířil když jsem svůj pohled stočil zpět k Winifred. "Znáš tu.. Anabelle? Howellsovou. Je ode mě z ročníku a chodí k vám do koleje," na chvíli jsem se odmlčel a rozhlédl kolem jako bych snad zjišťoval jestli tady není ještě někdo kdo by nás mohl poslouchat. "Tak tu jsem teď potkal. Měli by jí zavřít do blázince," protočil jsem očima v sloup. Sice tady byla možnost, že se Win s Xaverií baví, ale já si na tom prostě trval. Protože Xav prostě do blázince patřila, tak.
"Tak to jsi měla asi lepší prázdniny než já," zašklebil jsme se pobaveně ohledně prázdnin, které jsem úplně celé strávil doma. Toho, že jsem vlastně byl týden v srpnu na návštěvě u Anabelle jsem nevěděl, za což mohl výmaz paměti jejího taťky. Ale o tom jsem samozřejmě neměl vůbec ponětí, takže přejdeme jinam.. "Já zas vstával strašně brzo, protože rodiče šli do práce," pokrčil jsem nad budíkem rameny a věnoval jsem Win další úsměv.
"Neříkal, ale díky," zasmál jsem se a následně i já se zakousl do jedné sušenky. "Jak se těšíš na letošní prváčky? Jsem strašně zvědavý kdo všechno se dostane k nám do koleje," svůj pohled jsem od Zrzky stočil opět k okénku. Už jsem se nemohl dočkat až se vlak rozjede.

_________________

Alaska pozorovala ubohého Maurice, kterak se počíná dusit a celkově hrozit tím, že v nejbližší chvíli přinejmenším vypustí duši. Začínala mít o mladšího spolužáka obavy, které byly minimálně z poloviny podníceny oním nepříjemným zážitkem s Melody. Aljaška možná byla trochu sebestředná, a když na to došlo, taky tak trochu pomstychtivá, ale nedalo se říct, že by jí na ostatních lidech nezáleželo. Možná až moc, protože by jinak tehdy nezachraňovala September McTreeovou z Florencových spárů... a když už byla řeč o September, Alasku docela zajímalo, co byla pravda na drbech, že loňská primuska bude letos učit.
"Astma?" zajímala se Aljaška, když Maurice přiznal, že teda jako úplně v pořádku přeci jen není, a tázavě nakrčila čílko. "Jak moc silné? Abych řekla pravdu, mám dojem, že jsem se ještě s astmatikem nepotkala," přiznala nakonec s tím, že si nebyla jistá, jestli se na Mauovu verzi astmatu dá pořádně umřít a jestli tedy má panikařit rovnou, nebo až ve chvíli, kdy bude Maurice modrat. Alaska rozhodně nemínila utíkat, přesně naopak - věděla, že v oblasti lékouzelnictví pokulhává, a jestli měla možnost si to nějak napravit třeba tím, že Maua vyzpovídá z astmatu... nu.
Konverzace pak docela plynule přešla ke knize, když se teda Maurice přestal alespoň částečně dusit. Aljaška naklonila hlavu na stranu, aby lépe viděla na vytištěná slova názvu, což jí stejně bylo kulové platné, jelikož z boku nedokázala číst o nic lépe než vzhůru nohama. "Hemingway... Myslím, že jsem to už jednou četla. Moc si ale nepamatuju děj," připustila neochotně, protože se jí vůbec nelíbilo, že by ona, Alaska Osbornová, něco vypustila z hlavy. Takovou porci svého života věnovala tomu, že se pokoušela být po všech stránkách dokonalá, a pak jí to takhle překazí obyčejná paměť... [color=#800000]"Posledně jsem přečetla Olivera Twista - toho znáš? Vůbec jsem nečekala, že by Dickens psal tak čtivě,"[/color] rozšvitořila se nadšeně. "Všichni mě od něj vždycky odrazovali."

_________________

Septimus měl podezření, že Aurora by omdlela už jen při návrhu, aby provedla něco proti školnímu řádu, a i když zločiny páchané na nebesích tam možná ani zahrnuté nebyly, její útlocitnost a přívětivost k jejím spolužákům by jí v tom zabránily. Pokrčil rameny, zašklíbil se žraločím úsměvem a rozdrcal vlastní zavazadla.
Po cestě samozřejmě zauvažoval o tom, že Gweeny s nějakými obtížnějšími úseky pomůže, ale z jeho pohledu bylo docela zajímavé pozorovat, jak si s čím poradí, a kromě toho posledního, ale docela pochopitelného zaseknutí ve dveřích to zvládla bravurně havraspársky, na rozdíl od několika lemer na peróně, kterým vozík neustále ujížděl nebo zatáčel jako živý. Po posledním sklouznutí na vozíku se tudíž tvářil spokojeně, že nejspíš pocestuje s někým samostatným, kdo si dokáže poradit, napasoval se do kupé za ní a kývl zvědavě k dráčkovi na jejím klíně.
"Co to je zač? Poštovní?" zeptal se zvědavě, zatímco si ukládal věci. Měl pocit, že ho ještě nezahlédl - Gweeninu sovu znal jinak aspoň od pohledu. Až když se uvelebil na sedadle u okna, mrkl po novinách, kterými Gwen mávala. "Dnešního zatím ne. Nahraj," vybídl ji celkem nevzrušeně, i když byl v duchu docela zvědavý, proč na něj upozorňovala. "Prázdniny ušly, i když se těším spíš na zimní, aby se dal hrát hokej. Byl jsem na návštěvě u Spenc a na mistrovství v Egyptě," shrnul co nejstručněji, aby Gweeny úplně neodbyl, zatímco si listoval novinami. "Co ty? Moc jsi nevyrostla, že ne?" okomentoval ne úplně taktně, že Gwen přes prázdniny ne neznatelně převýšil, obličej zabořený do první dvoustrany. "Hmm, podle ministerstva asi můžeme letos očekávat přinejmenším jednu, dvě vzbouřenecké koulovačky a terč na šipky s Tremlettovým obličejem. Promiň, ty jsi... pro ministerstvo, nebo ti taky přijdou jako banda hlupáků? Já jen, jak moc můžu nadávat, abych neskončil v Azkabanu," odtušil nevážně po pročtení pár řádků.

_________________

>>>

Slečna Hardingová se na nástupiště dostavila s možná přehnaně velkou ochrankou. A co hůř, teď už to vážně vypadalo, že dorazila filmová hvězda. Doprovod jí totiž nedělá ani otec, ani matka, ale Cheryl, starší sestra, vysoká, dlouhovlasá dívenka s kamennou tváří a slunečními brýlemi přes celý obličej oblečená do dokonale padnoucích šatů, které zvýrazňují přesně to, co zvýrazňovat mají, až se zdá, že na ní není nic, co by bylo špatně. Přes loket jí visí už od pohledu drahá kabelka a ty jehly, na kterých si to rázně a sebevědomě šlape jako na módní přehlídce, ty by mohly být v klidu použity jako zbraň. A Amarilla si očividně ze sestřičky vzala příklad. Ne tedy co se zrovna těch podpatků týká, chápeme, ale stejné hrdé držení těla, stejný výraz ve tváři, sluneční brýle přes polovinu obličeje, taková malá kopie, přesto naprosto odlišná.
Sutton, stejně jako Amarilla, má na sobě dokonale nažehlenou a skvěle padnoucí uniformu, vlasy stále stejně blonďaté a jeden by si řekl, že se od prvního ročníku jeho nevinná tvářička vůbec nezměnila. Jenže se změnilo hodně. Jako dvojčata vedle sebe kráčí směr vlak, podezřele synchronizovaní. "Přísahám, že jestli tenhle rok bude stejně nudný jako minulý, už sem nikdy nepojedu. Není to ani bezpečný, ani to neprospívá mé kariéře. A mí fanoušci mě postrádají. No chápeš to? Můžu mít jakoukoliv roli na Broadwayi - díky ségra," pokračuje Am v rozhovoru, přičemž nastupuje do vlaku a převezme od sestry tenký černý svetřík, kdyby se ochladilo. Mávnutím se rozloučí a pokračuje uličkou ve vagónu Dé. "No, kde jsem to byla, jo. Mohla bych bejt hvězda, chápeš, koupat se v penězích víc, než teď, a já místo toho tvrdnu v nějaký škole, kde mě učej míchat vodičky a abraka dabra. Kdybych chtěla umět míchat vodičky, zajdu si za nějakým malým děckem na píseček a to mi namíchá vodičku i s mrtvou žížalou. Neměla bych dělat se svým životem něco smysluplného?" Otočí se v půli cesty do kupéčka na Suttona a změří si ho tázavým pohledem. Chlapec bez váhání odpoví škrobeným tónem. "Ne, Princezno. Totiž, těch několik kampaní co si nafotila? A kolik holek ve tvém věku bylo několikrát na hlavní stránce..." začne odpovídat, nicméně Amarille to ujištění stačí a zase ho umlčí. "Jasně. Já vím. Jsem úžasná. Proč vůbec pochybuju." spokojeně se usměje a než stihne pořádně rozmyslet, kam se vrtnou, prožene se kolem nic skupinka stejně starých a mladších dívenek, které pravděpodobně zahlédly Amarillu na jednom z časopisů a přečetly si jeden z mnoha rozhovorů… A tak se ulička v kupé Dé proměnila na autogramiádu. "Hej, hej, Suttone, zaplujem tam, řítí se další a mě už bolí ruka!" zavelí tiše a s falešným, ale dobře zahraným úsměvem dá poslední fotku a podpis a rychle zapluje dovnitř.

D5

Do kupé k pracímu prášku nakráčí dvě postavičky vypadajíc jako vystřižené z časopisu o morbidně bohatých lidech. Amarilla pohodí hustou, dokonale navlněnou hřívou a mezi tím, co Sutton ukládá zavazadla, stočí pohled na Lenore. "No ty kráso, ty seš vošklivá. To budu muset nějak rozdejchat. Ty seš Lemur, že? Nebo tak nějak divně." vypadne z Am automaticky jak se tak zadívá na velmi divné rysy pracího prášku. Těžko nepoznat, že se jedná o rádoby čistokrevnou placku, která potřebuje trochu upravit ledovou fasádu. Nechápejte ji špatně, ona běžně nenakráčí k ostatním a nehejtuje kolem sebe jako šílená, ale když se dostane do uzavřené místnosti jen s jedním čistokrevným hajzlykem, no kdo by si nerýpnul! "Doufám, že ta vyrážka na tvým čele není přenosná, ugh." postěžuje si a vrhne na ni znechucený pohled, jenže soudě podle několika na kupé klepajících fanynek není vycházení tak dobrej nápad. Takže to budou muset vydržet. "Princezno, myslím, že ven se dostaneme, až se vlak dá do pohybu." špitne tak, že ho sotva slyší i Am, jediné, co bylo zřetelné, bylo ono oslovení Princezno. "Jasný. To je dobrý, ošklivost díky bohu není nakažlivá, s tím se prostě narodíš, o tom víš své, že?" zamrká na Lenora jako nevinný andílek a oslnivě se usměje. Následně, jako kdyby tam Lemurka ani nebyla, prostě se otočí na Suttona a začnou si mezi sebou něco špitat, záměrně ignorujíc veškeré avady kedavry atak dále.

| +

Mimo herně:
Já ehm, totiž Amarilla čisťáky hejtuje a to je poprvý co mám možnost to zahrát, ehehe...

_________________

#800000

I will kill your friends and family, to remind you of my love!

"Tys potkal Howellsku ? " zeptala se a zasmála se tomu. To byla fakt výhra, narazit ve vlaku na Howellsku, ta holka byla občas fakt nepříjemná, na ní taky vyjížděla a tak se nedivila Andyho vyladění.
"Dobře, tak teď všechno chápe, hele víš že když vyleze z postele, vypadá jako zombie o trochu víc než normálně ?" zeptala se pobaveně, když viděla, že mu očeividně nepadla do gusta, jinak by takhle škaredá pravděpodobně neby.. Ne počkat, ona by tak škaredá byla tak či tak. Nebylo se však čemu divit, Anabelle byla fakt třída v chování se prapodivně, skoro by si i řekla, že by jí v klídku přišla strašit.
"Heleďse, mohli bychom pro ní vymyslet poznávací přezdívku, aby nikdo nevěděl o kom se bavíme, kdybychom ještě někdy chtěli pomlouvat zmijozelskou zombie zrzku, co říkáš?" zeptala se Winifred a mrkla na něj v celku hravě a opravdu za tím neviděla nic víc. Navíc by taky nebyla ráda, kdyby ona věděla, že se o ní takhle baví, kdo ví co by jí na koleji udělala za peklo, co?
" Protože ty s ní na koleji nespíš a já jo." osvětlila mu WInifred situaci a mírně se na něj pousmála na důkaz, že je v celku spokojená, že se o Howellsce má s kým bavit.
"Jo, jakto , copak byly prázniny nějak obvzlášť špatné?" zeptala se a pousmála se na něj. Očividně měla o jeho historky z prázdnin celkem zájem, když už ty její nebyly nijak zajímavé. Ona totiž četla a četla.. stále četla a párkrát byla na příčné a .. jo to bylo asi tak vše. Na to se pak znova usmála, jak reagoval na její oslovení. Sladké sušenky vážně potřebovala.
"Prváčky ? Já myslím dva potkala - byla to jedna blondýna a ještě jeden klouček.. Jmenoval se .. Ahm.. Preston ? Ale fakt si nejsem jistá. Byl takový trošičku.. Naivní, ale má rád knížky. Tak uvidíme, třeba havraspár, mrzimor? Já mám lidi z Mrzimoru ráda, jsou milí." řekla a usmála se sluníčkovitě, protože jí potěšila sušenka a samotné to, že zase bude moct kouzlit, no přece.. Bradavice jsou tak úžasné !

_________________

| +

"To je fuk," sykl ještě rychle Preclíček ke svému bratříčkovi a dále už se k tomu nevyjadřoval. No a to hlavě z důvodu, že všichni byli venku z dodávky a mohl je někdo slyšet, že jo. A on vážně nechtěl, aby to jedna z maminek slyšela(Rodericovi tohle bylo popravdě úplně fuk), protože by mu úplně zkazily jeho plány, že jo!
No a pak už prolezli tou přepážkou a čekali na Petera, kterého Preston prostě nikde neviděl dokud.. na něho nebafl. "Ty jsi fakt tele Stewe," broukl ke svému staršímu bráchovi posměšně. Popravdě se krapet lekl, ale na takové kraviny byl už od něho zvyklý, takže to neskončilo omdlením či něčím takovým. "Hele to je ten rytíř co jsem ti o něm říkal Petere. Vincente! Tady!" Plavovlasý chlapec začal zuřivě mávat na svého kamaráda, který o pár chvil později zmizel uvnitř vlaku. Preston se na chvilku zamračil, doufal, že bude moci sedět s Petříkem, Vincentem a Flavíkem jenže všechno se začalo bortit a on tak nakonec bude sedět jen s holkoklukem. Tedy vlastně snad. Co když na něho Flá zapomněl?
"Raději by jste si měli pospíšit kluci," popoháněla oba Powellovic kluky Aisha s úsměvem na tváři. Preclíkovi se popravdě přestávalo někam chtít, i když Bradavice ho lákaly jenže.. tady zas měl mamky, taťku a Merlina, kterého stále držela Aisha, takže jeho veškerý plán byl zničen. Tak příště.. Preclíček se zahleděl na Roderica, který se ochotně nabídl, že mu pomůže s věcmi, podobně jako Petříkovi.

E6

"Ahoj Flá!" Úsměv na chlapcově tváři se rozšířil jakmile vstoupil do kupé společně se svým tatínkem. "Chovej se slušně Prestone, ano? A brzy napiš, a taky to připomeň Peterovi. Mějte se a užijte si cestu," Roderic se usmál na Flávu, vlepil Preclíčkovi pusu do vlasů, a poté se vydal pomoci s věcmi Petříkovi.. tedy pokud to ještě potřeboval, že. "Hele, vidíš támhle? To je Merlin," přemístil se Preclíček i hned k oknu, aby mohl svému kamarádovi ukázat svého psíka. Ještě rychle zamával maminkám, a poté už se svezl na sedadlo na proti svému kamarádovi. "Jé to je to kotě co jsi mi o něm říkal? Je roztomilé!" Rozplýval se Preston a pomalu natáhl ručku ke kočce, aby si jí mohl pohladit.

_________________