Lee souhlasně pokýval hlavou, protože dobře věděl, o čem Emerald mluví. On měl taky mladšího sourozence, ale jemu rodiče nemuseli říkat, aby šel příkladem, dělal to automaticky. Chtěl pro Míšu to nejlepší a chtěl, aby ho Michael považoval za super bráchu, což se mu zřejmě dařilo. „Jo, to moc dobře znám, taky mám mladšího sourozence,“ pousmál se. „Ale já nikdy nic přísně zakázané neměl,“ dodal popravdě.
Když se Em přiznala, že nemá ráda kočky, povytáhl obočí. „Jak to? Chci říct... většina studentů v Bradavicích je má v oblibě. Nebo se s nimi aspoň naučili žít pod jednou střechou, protože je jich tam fakt habaděj,“ podotkl zvědavě. On sám kočky nijak v lásce neměl, ale prohánět je po školních pozemcích byla náhodou sranda. Aspoň z psího pohledu.
Nad návrhem nenápadného vkradení se do pokoje se Lee krátce pozastavil. Teoreticky by to šlo, protože jako pes uměl chodit úplně neslyšně, jenže už bylo odpoledne. Divil by se, kdyby se ještě nikdo nebyl v jeho pokoji podívat, a kdyby rodiče pořád žili v domnění, že ještě stále spí. „Nevím, ale zkusit to můžu,“ zkonstatoval zamyšleně s pokrčením ramen. Třeba to vyjde.
Po Cherryině příchodu se Lee pokoušel tvářit, že neexistuje, že tu vůbec není, a modlil se, aby mrzimorka jejich stůl přehlédla. Po očku ji sledoval a uvažoval nad tím, jestli by nebylo lepší zvednout se a utéct dříve, než se k nim obrátí její pozornost. Než si to ale stihl rozmyslet, Cherry přidusala k jejich stolu a posadila se, což nepochybně doprovázel zvuk vrzající, ne-li rovnou křupající židle. „Děkuju, Cherry, taky vypadáš k sežrání,“ vypadlo z Liama, načež se málem praštil dlaní do čela, když si uvědomil, co plácá. On, milovník koláčů, říká Cherry Koláčkové, že je k sežrání. To je dobrej gól, fakt. „Kde... kde máš sestru?“ zeptal se Lee a modlil se, a by tu Cinna taky někde byla. Ona by totiž svou hroší sestru určitě trošku zkrotila. Minimálně by jí přesvědčila, aby nesežrala i své spolužáky.

_________________

Aniyah byla ráda a zároveň i tak trochu vděčná, že fotografiím nehrozil strašlivý osud v podobě koše, když její nabídku s nadšením Mrzimorka souhlasila. Hlavně teď bylo důležité, aby na to nezapomněla a doufat, že jejich rodinná sova donese poštu v pořádku a samozřejmě s tím aniž by sama sova z toho vzešla polomrtvá. "Tak fajn. Očekávej, že tě v nejbližší době Alfie navštíví," zazubila se. "Fakt? A co jste tam dělali vy? Jo, a o těch mudlovských fotkách jsem taky slyšela," přikývla a myšlenkami zabloudila k mudlům. Vlastně spíš k jejich nekouzelnickému světu. Určitě to nemají snadný jako kouzelníci, ale podle informací, na které někde náhodou narazila, slyšela že sami mudlové si zlehčují práci stroji a dalšími jinými vymoženostmi. Bylo jich tolik, že se jí časem názvy začaly plést. A o většině ani nevěděla, že existuje.
"Právě, že ani ne. Od té doby, kdy jsme se odstěhovali - to mi ani nebylo čtyři - jsme tam byli asi..." Zamyšleně se podívala na sklenici dýňové šťávy, přičemž na prstech počítala, "Třikrát. Když teda počítám i ten minulý rok," odvětila na její otázku a pousmála se. "Vážně? A... a nevadilo by to tvojí babičce? Jakože já bych opravdu ráda - teda, určitě bych mohla! Ale ještě bych se musela zeptat rodičů," trošku sklesle dodala. Hlavně tím měla na mysli matku. Otec na rozdíl od ní byl hodnější, ale ona...
Nepatrně přikývla hlavou. "Jo, fandila. Skoro i vyhráli." Sice to nepronesla tak nešťastně, ale ve skutečnosti jí docela mrzelo, že zlatonku tenkrát egyptská chytačka nechytila. "A jak se ti to vlastně podařilo? To tam neměli jako ochranku?" Udiveně se na Septima podívala. Stejně jako Kath mu záviděla. Vlastně hodně. Ne, každý den se stávalo, že jste mluvili s famfrpálovými hráči z národních týmů.
Dobře, tak nakonec až tak zlé nebylo. Nečekala, že se tu Septimus vášnivě rozpovídá o svých prázdninách. Nevypadal mezi tu skupinku lidí, kteří do této kategorie spadali. Nijak se nevyjadřovala k tomu, že Hart se hodlá přidat k havraspárskému týmu. O to už se postarala Kath. Avšak nevydržela být dlouho zticha a odvážila se zapojit do debaty. Aspoň trošičku. "Myslím, že i bez něho je havraspárský tým dost dobrý. Sice ten minulý rok nebyl úspěšný, ale... " Hlas se jí pomalu ztrácel až se nakonec vytratil. Možná měla opravdu zůstat zticha.
"Ne. Z Řecka," opravila Havraspára. Nijak se jí hluboce nedotklo, že se netrefil. Možnost, že uhodne její původ byla takřka nulová. "Popravdě jsem tak trochu váhala mezi Finskem a Egyptem. Ono bylo dost těžký si mezi nimi vybrat.... A Egypt jsme si nevybrala jen kvůli... famfrpálu," přiznala tmavovláska. Nejspíš to mělo co dělat s tou její vášní v mytologii, ve které patřila i ta egyptská. Samozřejmě ještě i pár dalších, ale o tom zatím není důležité se zmiňovat.

_________________

Nemohla skrývať svoj prekvapený výraz keď sledovala tú mladú slečnu smerovať k baru a na pery sa jej pritom votrel akýsi drobný úsmev, ktorý jej na tvári pretrval aj vtedy, keď sa opäť otočila k Liamovi aby pokračovala v ich rozhovore. "Je fajn byť starším súrodencom, len je to občas dosť zväzujúce, nemyslíš?" Opýtala sa so zvedavým výrazom, no sama uznala, že to nevyznelo práve lichotivo či vhodne, a tak sa rozhodla svoju otázku trochu bližšie obzrejmiť, aby nedošlo k akémusi nedorozumeniu. "Teda, že niekedy musíš robiť niečo len preto, lebo tým kladieš dobrý príklad ale sám by si to možno urobil trochu inak." Pokúsila sa priblížiť mu svoju myšlienku, no stále to vyznievalo akoby mala na mysli niečo protizákonné, a tak sa len trpko zasmiala a zľahka mávla rukou na znak toho, že to, čo povedala, vlastne ani nie je dôležité. "Sama neviem, už od detstva ich nemám veľmi v láske" Pokrčila ramenami na jeho otázku o tom, ako je možné, že nemá rada mačky, pretože ani ona sama nikdy nevedela, ako to je vôbec možné. Skoro všetky jej spolužiačky a známe mačky milujú, je to asi to najpopulárnejšie zviera na škole a ona má k nemu aj tak už roky averziu. "Sú také falošné a prefíkané. Chvíľu ti pradú na kolenách a potom ťa pri jednom nesprávnom pohybe uškrabnú." Tvár sa jej skrivila v úškrne a ona už už chcela pokračovať ďalej, keď sa k nim na stoličku zrazu zvalilo to výstredné dievča a starý nábytok pod jej váhou značne zavŕzgal. Na malý moment stíchla a rozmýšľala ako zareagovať, no nakoniec zľahka prikývla a opäť sa usmiala. "Samozrejme, posaď sa. Ja už aj tak budem musieť ísť, aspoň budeš Liamovi robiť spoločnosť." Dodala s ľahkým pobavením v hlase, ktoré však prerástlo do tichého smiechu vďaka Liamovym slovám miereným k ich spolužiačke, ktorá očividne poznala jej meno. Ona s ňou však ešte tú česť nemala, a preto sa len vtedy dozvedela, že je jej meno očividne Cherry, keďže ju tak jej spolusediaci oslovil. "Vidíme sa v škole, Liam, Cherry." Ešte raz sa na oboch zľahka usmiala, no potom už predsa len vstala zo svojho miesta, vzala do ruky svoj poloprázdny školský kufor a vydala sa smerom ku schodisku, aby sa konečne mohla ubytovať v svojej novej izbe, ktorá pre ňu bude chvíľkovým domovom do začiatku školy.

"Chovají si jako maskota krokodýla," prozradil Septimus ochotně na účet egyptského týmu Kath a na Aniyah se zakřenil. "Měli, a taky mě chytila... Určitě to ale nebude tak zvláštní. Do Bradavic taky chodilo pár hráčů, co skončili v národním týmu," pokrčil rameny s výrazem jasně prozrazující svou nedbalou netečností, že nikdo z nich přece není žádný nadčlověk, aby mu bylo zatěžko promluvit s někým ze smrtelníků.
Poklepal si na bradu a kývl, když Aniyah osvětlila tajemství své snědé kůže, a tak to nerozebíral. Byl docela rád, že Mrzimorka zřejmě uznává havraspárský tým, i když skončil poslední, a to mu stačilo, i když to málem nedořekla. Ne že by potěšení dal nějak najevo. "Jo, jen nás sledujte, až naše řady obohatí někdo, kdo si myslí, že z něj všichni padnou na zadek," utrousil skepticky, nicméně jízlivě pobaven, a na otázku Kath, jestli umí Taren hrát famrpál, pokrčil rameny. "Prý mu jde kopání a co se týče pozice, která je tak nejdůležitější k získání bodů? Pád by bolel, ale jestli jsem Coopera aspoň trochu odhadl, ten tam Harta uvidí stejně rád jako běhnicid v dýňové šťávě."
Septimus si položil bradu na překřížené paže. "Stejně by stálo za zjištění, jestli se jenom holedbá, nebo by fakt dokázal aspoň letět rovně. Letos by mohl být přinejmenším nábor docela zábava," mínil nahlas, čímž naznačil, že se možná uvidí tam, a pomalu se začal sbírat - venku se stmívalo a ještě chtěl stihnout koupit pár posledních drobností, jako byly soví oříšky slíbené Perseovi. Kývl skoro stroze oběma dívkám na rozloučenou, naposledy se rozhlédl po Děravém kotli a s bílou sovičkou divoce poskakující na jeho rameni vyklidil pro tenhle herní den pole.

>>

_________________

Cherry si Emeraldin odchod nebrala nijak k srdci, vlastně se s ní jen s úsměvem rozloučila, a nechala to plavat. Zato Liamova slova, to už plavat nenechala. „Hou, hou, kanče, zas to nepřeháněj. Všichni víme, že jsem úžasná, ale ty máš přítelkyni. Když budeme kámoši, bude to lepší,“ upozornila ho a těžko říct, nakolik to myslela vážně. U ní byly podobné průpovídky na denním pořádku. Když se zeptal na Cinnu, ušklíbla se a zamyšleně se zamračila, než po chvilce pokrčila rameny a poděkovala příchozímu Tomovi za svou opulentní svačinku. „Cinna je pako, asi zase někde tajně vzdychá nad Hunterem od vás z koleje.“ Dovysvětlila to pokrčení ramen a pustila se do kuřete, které hodlala do půl hodiny spořádat. „Dáš si koláč?“ zeptala se Liama po chvilce, protože se jí nelíbilo, když ona jedla a ostatní hladověli, což byla běžná praxe. Navíc se obvykle nikdo neopovážil jí jakékoliv jídlo odebrat.
Ať už si Lee dal nebo nedal, dojedla, spokojeně to všechno zapila rybízovým fizzem, rozloučila se a měla se k odchodu.

>>> fuč

I když se Emerald trochu zamotala do vlastních slov, Lee jí chápal, a tak pokýval souhlasně hlavou. „Já to dělám rád,“ pokrčil pak rameny, protože byl rád Míšovým starším bratrem a rád dělal všechno, co k tomu patřilo. Mezi nimi snad nikdy nepanovala sourozenecká rivalita a nesnášenlivost, možná, když byl Lee menší. Celkem rychle se to ale urovnalo a teď Liam na svého brášku nedal dopustit a staral se o něj tak, jak se to u sourozenců často nevidí.
„Já taky ne, vzhledem k tomu, že se v jejich blízkosti začnu dusit,“ podotkl pobaveně na adresu koček, načež se napil své kávy, která už pomalu chladla, a spokojeně vydechl. Kofein ho aspoň trošičku nastartoval, takže měl jistotu, že zvládne dorazit domů a usnout až potom. „Jo, psi jsou daleko lepší,“ zkonstatoval nakonec s přikývnutím.
Když se Emerald zvedla k odchodu, Lee se zatvářil zděšeně. Vážně se mu nechtělo zůstávat ve společnosti Cherry o samotě, protože to bylo... no, nebezpečné? Ani Nebelvír na tohle neměl odvahu. „Měj se, Em,“ rozloučil se se spolužačkou z koleje, načež svůj pohled zaměřil na Cherry.
Ušklíbl se, když jeho slova vzala doslovně, i když zřejmě jen v žertu, a zakroutil hlavou. „Promiň, Cherry, ale nejsi můj typ,“ zamumlal pobaveně. „Kámoši, jo,“ odkývl to vzápětí. A hned nato povytáhl zvědavě obočí. „Počkej, tvoje sestra je zamilovaná do Adama?“ uchechtl se a zakroutil hlavou. Víc než tahle informace ho ovšem zarazila Cherryina nabídka koláče. Myslí to vážně? Lee si opravdu nebyl jistý – Cherry a nabízet jídlo? Kdo to kdy viděl? „Kousíček?“ prohodil pak opatrně, jako by se bál, že mu za to Cherry ukousne hlavu. Jenže Liam nabídce koláče prostě nedokázal odolat. Byl to koláč!
Jestliže mu Cherry kus koláče skutečně obětovala, v Liamových očích o dost stoupla. Spokojeně dobrotu smlsnul, div přitom nevrněl, a nezapomněl samozřejmě poděkovat. Nechtěl si proti sobě Cherry jakkoliv poštvat. Nakonec dojedl i on, dopil kávu, a chvilku poté, co se s Mrzimorkou rozloučil, zamířil i on pryč z Kotle, aby se mohl přemístit domů.

>>

_________________

Dojednala si tedy s Aniyah výměnu fotek. "Jasně," zazubila se Kath. "Pošlu ti ji zpátky s některými těmi mudlovskými fotkami. Mám je doma, dědeček říkal, že si nějaké můžu nechat. Ale dám ti jich jenom pár, jsou to poklady." Zamyslela se nad svým dávným výletem do Skotska. "Víš, že ani nevím? Nepamatuju si to, je to už strašně dávno. Mohlo mi být tak pět? Prostě vím, že jsme tam byli. My nikam moc necestujeme." pokrčila rameny a omluvně se usmála. Ani tentokrát se toho od ní kamarádka moc nedozvěděla.
Kamarádčiny trable s cestováním do Řecka ji mrzely. "Nemohla bys říct rodičům, že bys ráda zajela k babičce? Nebo u ní strávila prázdniny?" zeptala se opatrně. Konejšivě se na Aniyah usmála. "To víš, že by jí to nevadilo. Moje bábí je strašně hodná a je s ní zábava. Uvidíš." V duchu si zapsala, že musí doma domluvit společné prázdniny s Aniyah u babičky a dědy na venkově. Věděla, že jí to rodiče dovolí.
"Krokodýla?" protáhla Kath užasle a dívala se na Septima, jakoby ho snad viděla poprvé. "To jako... živýho?" dodala inteligentně. Jakoby to už nemohlo být víc exotičtější, egyptský národní famfrpálový tým, ke všemu chovají krokodýly. Docela ji zajímalo, co Septimovi ochranka řekla nebo udělala, ale raději se neptala. Koneckonců, očividně byl živý a zdravý a sám se s žádným dalším zážitkem nechlubil, takže se asi nic zvláštního nestalo.
Nevěděla, jestli ji řeči o Tarenu Hartovi spíš naštvaly nebo pobavily. Mísilo se v ní obojí. "Kdo ví, třeba spadne na zadek on," pokrčila rameny a dopila svou kaktusovou limonádu. Při dalších Septimových slovech se zakuckala. "P-počkej... Na jaký to chce hrát pozici?" Snad ne chytač? To by bylo vážně dramatické představení. "Jo, určitě se přijdu podívat," hlesla ještě na adresu náboru a mávla Septimovi, který se už rozhodl odejít. Sama ještě chvíli s Aniyah rozebírala famfrpál (pokud byla kamarádka ochotná se o něm bavit), načež se také zvedla k odchodu, rozloučila se s Aniyah a zamířila zpátky do londýnských ulic.

>>> domů

_________________

| +

Za koláž a podpis děkuji Gweeny

Když se Kath zmínila, že jí pošle na oplátku mudlovské fotky, byla ve svém živlu a zároveň se cítila provinile z pocitu, že ji šidí. Oproti starým mudlovským fotkám byly fotky z dovolené jako něco cosi nezajímavého. Prostě něco co nestojí za povšimnutí. "Díky, to je od tebe milé," usmála se na Kath. "Aha, no nevadí." Pocit, že si nemohla vzpomenout na nějakou vzpomínku, kdy byla ještě dost mladší, dost dobře znala. Jako snad většina ostatních. "Jde o to, že by se mnou pak nemohl nikdo jiný jít. Rodiče přes prázdniny většinou pracují a brácha se ségrou... ještě nevím, ale ono je dost možný, že se někam odstěhují nebo budou taky pracovat. Ale možná by se to dalo nějak vyřešit, jen mě zatím nic nenapadá," pověděla jí popravdě a sama svým slovům věřila. Možná by mohla být nějaká možnost a bylo možná blbost tomu věřit, ale může se stát cokoliv nebo ne? "Tak to je fajn. Ráda se s tvojí babičkou poznám." Pokud mi to rodiče dovolí, dodala už pro případ v duchu. Nebude přece před kamarádkou pesimistická!
"Tak v tom máš pravdu," přiznala, když jí Septimus vyvrátil myšlenku o tom, že je zcela normální se bavit s profesionálními hráči. Ale stejně by nejspíš vyšilovala nebo hůř by jí bylo na omdlení, kdyby se měla setkat se svou oblíbenou osobností. Ale když se to vezme... na takové věci ještě nebyla ve správném věku. I když... k tomu neměla daleko. Cosi do sklenice zamumlala, když padlo o tom, že si sám Hart myslí, že je nejlepší. Bylo nejspíš lepší, že ji neslyšeli. Tedy aspoň doufám. "Tak to se taky nenechám ujít," přidala se ke Kath. Stejně jako ostatním hodně zajímalo, jestli je Hart opravdu dobrý nebo je jen hlupák, který se chce za každou cenu zviditelnit. Dost ji překvapilo, když zahlédla venku, jak se stmívá. Ani si neuvědomila, že tu sedí několik hodin. Rozloučila se se spolužákem a pohroužila se zpět do konverzace s Kath. Uvědomovala si, že už ji budou doma postrádat a ani ne po chvíli vstala a rozloučila se s kamarádkou. "Tak se uvidíme ve vlaku nebo ve škole. To je jedno," zazubila se na ní a hned na to spěšně odešla z lokálu, aby neschytala výprask od matky.

>>

_________________

<<
Sedm let v tento den nasedal do vlaku a odjížděl do Bradavic, teď místo toho seděl za dřevěným stolem a s nakrčeným čelem, dobře schovaným strachem v očích četl Denního Věštce. Zvláštní, že Bradavice opustil před dvěma lety a i tak si prvního září pokaždé vzpomenul na svá bezstarostná, studentská léta. Občas mu přišlo, že mu dětství doslova proteklo pod rukama. Ani se nenadál a teď tu tak seděl, s horkou kávou, výtiskem novin a několika formuláři k vyplnění, které měl odpoledne odevzdat. Poslední dobou ho to užíralo. Každodenní rutina, hodina po hodině, den po dni to samé a samé, žádné překvapení, nic nového. Přesně tohle na životě ministerského pracovníka nesnášel, přesně tomuhle se chtěl vyhnout a nepodařilo se mu to. V životě se chtěl vyhnout vícero věcem a čím více, stále dokola nad tím přemýšlel, nic z toho se mu nepodařilo.
S hořkým výrazem se napil z hrnečku, když jeho hnědé oči spočinuly na článku o jeho svatbě s Isabelou. Tekutina mu nechutí málem rozežírala jazyk. Jak slavnostně se to psalo, jak dokonale to působilo. A dokonalé to také bylo, navenek pro cizí oči. Muselo být, to byl život čistokrevných kouzelníků, to byl ten úděl, kteří ostatní neviděl. Že se on, i Isa trápila, to bylo všem ukradené. Hlavně, že splnili záměr, byli loutkami v hře intrik a nepochopitelných tahů v cestě za mocí, slávou a penězi. Bylo mu Isabely líto, i když se vážně snažil své manželce kamarádce vše řádně vynahrazovat a troufal si tvrdit, že si neměla na co stěžovat, až na to, že tohle nebyla opravdová láska...
Přetočil zamyšleně list, zatímco si posunul brýle na nose a zamyšleně četl dál, než se nakonec dostal k malé pohyblivé křížovce. Natáhl se po propisce a dal se do luštění. Přesně to, co by se od Van Helmonta po ránu v Děravém kotli očekávalo...

Mimo herně:
Na nikoho nečekám, společnost vítána.

_________________

| +

První září pro mě vždycky znamenalo, že se Příčná vylidnila a my s Alekem jsme přišli o většinu vrstevníků. Před výlohami teď postávali samí dospělí kouzelníci, kteří často pohoršeně zvedali obočí, když jsme se s bratrem prohnali kolem.
Já neměl na výběr, když jsem se takhle vřítil do Děravého kotle. Hledal jsem Flamela. Můj mourovatý kocourek s oblibou prchal na ta nejnedostupnější místa, do výšek nebo k zadním dvorkům, kde občas našel zbytky ryb.
Udýchaně jsem se zastavil, padl na kolena a pustil se po čtyřech pod stoly do vábení ztraceného kočičího výtržníka. "Čičí," šeptal jsem a doufal, že si neprodřu kalhoty na kolenou. Na šedé mikině by naštěstí žádné stopy po dobrodružství maminka nemusela objevit.

Flamela jsem nakonec chytil, jak číhá pod barem na myšku, na nic jsem nečekal, chytil jsem kotě a schoval si ho do klokaní kapsy u mikiny. Starý Tom si mě všiml.
"Můžu dostat něco k jídlu?" usmál jsem se a tvářil se, jako kdyby se mi mikina nevlnila, jako by v ní byla ukrytá příšera, co se dere ven. Pohlédl na mě podezíravě a já se radši dal na útěk rovnou zpátky na ulici za svým starším bratrem.

_________________